Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1992
|
I. volební období |
5. zasedání |
3741.
Návrh
poslanců dra Blaho, J. Malypetra, F. Mašaty, J. Rychtery, Ant. Švehly, dra Jos. Černého a druhů
na změnu některých ustanovení zákonů ze dne 17. října 1919, č. 568 Sb. z. a n. o trestání válečné lichvy a ze dne 18. března 1921, č. 129 Sb. z. a n. a trestních pracovních oddílech, částečném vyloučení podmínečného odsouzení, obmezeném odkladu trestu při trestných činech pro válečnou lichvu a podloudný vývoz a zrušení zákona ze dne 17. října 1919, č. 567 Sb. z. a n. o lidových soudech pro trestání válečné lichvy (soudech lichevních).
Podepsaní navrhují:
Národní shromáždění republiky Československé, račiž se usnésti na tomto zákoně:
Zákon
ze dne............. 1922,
jímž se mění některá ustanovení zákonů ze dne 17. října 1919, č. 568 Sb. z. a n. o trestání válečné lichvy a ze dne 18. března 1921, č. 129 Sb. z. a n. o trestních pracovních oddílech, částečném vyloučení podmínečného odsouzení, obmezeném odkladu trestu při trestných činech pro válečnou lichvu a podloudný vývoz a zrušuje zákon ze dne 17. říjny 1919, č. 567 Sb. z. a n. o lidových soudech pra trestání válečné lichvy (soudech lichevních).
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Ustanovení § 7 až 26 zákona ze dne 11. října 1919, č. 568 Sb. z. a n., se zrušují a nahražují těmito ustanoveními
§ 7.
(1) Kdo využívaje mimořádných poměrů vyvolaných válkou, žádá za předměty potřeby cenu, která, nápadně převyšuje v tom kterém místě tou dobou obvyklou cenu, dává ji sobě nebo jiným poskytovati nebo slibovati, potrestá se soudem pro přestupek vězením od 7 dnů do 3 měsíců.
(2) Vedle trestu vězení může býti uložen trest peněžitý do pěti tisíc korun.
(3) Pachatel bude potrestán pro přečin tuhým vězením od 3 měsíců do 1 roku a na penězích od jednoho tisíce korun až do padesáti tisíc korun, byl-li již jednou pravoplatně odsouzen pro přečin nebo zločin předražování podle tohoto zákona, nebo převyšuje-li neoprávněný zisk, jehož bylo nebo mělo býti trestným činem dosaženo, deset tisíc korun.
§ 8.
(1) Kdo, využívaje mimořádných poměrů vyvolaných válkou, žádá jako nájemné z nemovitosti, sloužící přímo nebo nepřímo k ukojení životních potřeb lidí a domácích zvířat, anebo za propůjčení k stejným účelům sloužících věcí movitých, ať s osobními úsluhami a jinými úkony (poskytování stravy a pod.) nebo bez nich částku, která nápadně převyšuje v tom kterém místě tou dobou obvyklé nejemné, potrestá se soudem pro přestupek vězením od 7 dnů do 3 měsíců.
(2) Vedle trestu vězení může býti uložen trest peněžitý do pěti tisíc korun.
(3) Pachatel bude potrestán pro přečin tuhým vězením od 3 měsíců do 1 roku a na penězích od jednoho tisíce korun až do padesáti tisíc korun, byl-li již jednou pravoplatně odsouzen pro přečin nebo zločin předražování podle tohoto zákona, nebo převyšuje-li neoprávněný zisk, jehož bylo nebo mělo býti trestným činem dosaženo, deset tisíc korun.
§ 9.
(1) Kdo při nákupu předmětů potřeby, jež hodlá zciziti, přeplácí prodavačem požadovanou cenu nebo nepožaduje-li se určitá cena, úředně stanovenou cenu, není-li tu však takové ceny, až dosud obvyklou cenu, potrestá se soudem pro přestupek tuhým vězením od jednoho do 6 měsíců.
(2) Vedle trestu vězení může býti uložen trest peněžitý od jednoho tisíce korun až do 10 tisíc korun.
(3) Pachatel budiž potrestán pro přečin tuhým vězením od šesti měsíců do tří let a na penězích od deseti tisíc korun do pěti set tisíc korun
a) byl-li již jednou pravoplatně odsouzen pro přečin předražování,
b) spáchal-li čin ve velkém rozsahu.
(4) Úředně stanovenými cenami jest rozuměti ceny, uvedené v § 6 a prodejní ceny na trzích, které jsou prohlášeny za dovolené.
§ 10.
(1) Kdo se s jinými smlouvá, by využito bylo mimořádných poměrů vyvolaných válkou, a aby požadovány byly za předměty potřeby ceny, které značně převyšují ceny v tom kterém místě tou dobou obvyklé, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od 3 měsíců do 1 roku a na penězích od jednoho tisíce korun do pěti set tisíc korun.
(2) Pachatel bude potrestán pro zločin těžkým žalářem od 3 měsíců do 3 let a na penězích od 5 tisíc korun až do jednoho milionu korun, byly-li činem těžce ohroženy veřejné zájmy, nebo byl-li již jednou potrestán pro přečin nebo zločin předražování.
§ 11.
(1) Kdo činí potraviny nezpůsobilými k lidskému požívání nebo je vydává zkáze, aby je s větším ziskem zpeněžil,
(2) kdo předměty poškozuje, ničí nebo činí bezcennými, aby zmenšil nabídku takových předmětů,
(3) kdo předměty potřeby nakupuje nebo jejich výrobu nebo obchod s nimi zejména hromaděním - obmezuje, aby jejich ceny vyháněl do výše,
bude potrestán pro přečin tuhým vězením od šesti měsíců do tří let a na penězích od deseti tisíc korun do jednoho milionu korun.
(4) Byly-li činem těžce ohroženy veřejné zájmy, nebo byl-li pachatel jíž jednou potrestán pro přečin nebo zločin předražování, bude potrestán pro zločin těžkým žalářem od jednoho do pěti let, za zvláště přitěžujících okolností až do dvaceti let a vedle toho na penězích od padesáti tisíc korun do dvou milionů korun.
§ 12.
Kdo zastaví, nebo podstatně obmezí veřejný prodej předmětů potřeby a je schovává nebo pod rukou prodává, dopouští se přečinu a bude potrestán tuhým vězením od šesti měsíců do jednoho roku a na penězích od jednoho tisíce korun do jednoho milionu korun.
§ 13.
Kdo odepře prodej předmětů potřeby, nebude-li zároveň odebráno jiné zboží, dopustí se přečinu a bude potrestán soudem tuhým vězením od šesti měsíců do jednoho roku a na penězích od jednoho sta korun do jednoho sta tisíce korun. S odsouzením pro tento přečin může býti uznáno na ztrátu živnostenského oprávnění nejdéle na jeden rok.
Nesprávné údaje v obchodních papírech.
§ 14.
(1) Kdo úmyslně v účtech, závěrečných listech, dodávkových listech, průvodních listech o zboží, nebo podobných obchodních papírech, nebo v obchodních knihách udá nesprávně nebo neúplně cenu předmětu potřeby, neb okolnosti důležité pro určení jeho hodnoty, bude potrestán - není-li čin přísněji trestný - pro přestupek vězením od čtrnácti dmi až do šesti měsíců.
(2) Vedle trestu vězení může býti uložen trest peněžitý do dvaceti pěti tisíc korun.
(3) Pachatel bude potrestán - není-li čin přísněji trestný - pro přečin tuhým vězením od tří měsíců do dvou let, spáchal-li čin ve velkém rozsahu.
(4) Vedle trestu vězení lze uložiti trest peněžitý do dvou set tisíc korun.
Porušení povinnosti, jež ukládá zřejmost návěští.
§ 15.
(1) 1. Kdo v nějakém tiskopisu činí neb uveřejňuje návěští, v němž někdo neuvedl svého jména nebo bydliště (firmy a svého závodu), nabízí předměty potřeby nebo vybízí k nabídkám takových předmětů,
2. kdo v návěští, jež jest uveřejněno v nějakém tiskopisu o koupi neb o prodeji předmětu potřeby neb o zprostředkování takových obchodů činí údaje, jež mohou vzbuditi omyl o osobě neb obchodních poměrech osoby, jež nabízí zboží nebo vybízí k nabídkám, anebo mohou vzbuditi omyl o množství pohotových zásob neb o jiných důležitých okolnostech, bude potrestán soudem pro přestupek vězením od čtrnácti dnů do šesti měsíců.
(2) Vedle trestu vězení může býti uložen trest peněžitý do dvaceti pěti tisíc korun.
(3) Osoby odpovědné podle tiskového zákona nejsou povinny zkoumati pravdivost takových návěští.
Výměra trestů.
§ 16.
(1) Užití mimořádného práva zmírňovacího a přeměňovacího jest při osobách starších osmnáctí let vyloučeno při odsouzení pro trestné činy, uvedené v §§ 9-14. Ale i při odsouzení pro přestupek nelze užíti mimořádného práva zmírňovacího a zaměňovacího, jestliže pachatel nehledí si řádného zaměstnání nebo dopustil se činu ze zištnosti, ač má značný majetek případně značný důchod, anebo projevil svým činem zvláštní bezcitnost k tísni nemajetných vrstev obyvatelstva.
(2) Když se vyměřují tresty peněžité, jež sluší ukládati podle tohoto zákona, budiž přihlíženo zejména k nezákonnému zisku; jehož bylo nebo mělo býti dosaženo trestným činem.
(3) Doba náhradního trestu za nedobytný trest peněžitý stanovena budiž podle zavinění. Náhradní trest budiž vyměřen stejným druhem trestu jako trest hlavní a nepřesahujž nejvyšší hranici sazby, jíž bylo užito při výměře trestu na svobodě, uloženého vedle toho, a netmí býti delší jednoho roku.
(4) Pokuty a tresty peněžité uložené podle tohoto zákona připadají státu.
(5) Ustanovení zákona o podmíněném odsouzení a o podmíněném propuštění ze dne 17. října 1919, č. 562 Sb. z. a n., platí obdobně na veškeré trestné činy dle tohoto zákona spáchané.
Nároky soukromoprávné.
§ 17.
Odsoudí-li se pachatel, budiž jednání podle volby poškozeného prohlášeno za neplatné nebo bud pouze snížena cena na příslušnou míru. Odsouzený je v každém případě povinen dáti poškozenému úplné zadostiučinění.
Propadnutí.
§ 18.
(1) Když se trest ukládá, lze v nálezu vysloviti, že předměty potřeby, k nimž se trestný čin vztahuje; bez rozdílu náležejí-li pachateli čili nic, nebo výtěžek propadají ve prospěch státu.
Bezpečnostní úřady a úřady, jimž náleží vyřknouti propadnutí, mohou k jeho zabezpečení naříditi, aby předměty potřeby nebo jejich výtěžek byly zabaveny. Zabavené předměty potřeby mohou býti, pokud jích k účelům trestního řízení není nezbytně potřebí, i před ukončením trestního řízení zpeněženy účelným způsobem. Peníze buďtež vhodným způsobem uloženy a při odsouzení vinníka propadají ve prospěch státu.
Právní následky odsouzení.
§ 19.
Mimo následky odsouzení nastávající podle platného práva spojeno je každé odsouzení pro některý čin, trestný podle §§ 9-14 se ztrátou všeho práva volebního a volitelnosti.
Uveřejnění nálezu.
§ 20.
(1) Při odsouzení pro přečin nebo zločin předražování označí se v rozsudku jeden nebo několik časopisů, v nichž nález má býti v každém jednou uveřejněn na -útraty odsouzeného. Soud nařídí též, aby nález v obci, kde vinník bydlí, a v obci, kde se trestného činu dopustil, byl veřejně vyvěšen nebo jinak vyhlášen.
(2) Jsou-li pro to zvláštní důvody, budiž uveřejněno též odůvodnění rozsudku.
Ručení majitele podniku za pokuty a za peněžité tresty.
§ 21.
Za pokutu nebo za trest peněžitý, jenž byl pro přestoupení cen, uvedených v § 6 anebo pro předražování uložen zřízenci, zmocněnci, zástupci, nebo jinému orgánu podniku, ručí majetník podniku, v němž byl trestný čin spáchán, nerozdílnou rukou s odsouzeným. Majetníky podniku rozumějí se netoliko jednotlivé osoby, nýbrž i společnosti (sdružení osob) a právnické osoby.
Přechodná a závěrečná ustanovení.
§ 22.
(1) Kde v tomto zákoně ustanoven jest trest vězení, nastupuje v území kdysi uherském trest uzamčení (zátvory) nebo vězení, a na místě těžkého žaláře trest žaláře nebo káznice.
(2) Pokus činů trestných, uvedených v tomto zákoně, je trestný v celém území republiky.
Článek II.
(1) Rozsudky vynesené před účinností tohoto zákona pro trestné činy, při nichž jest možno podle tohoto zákona užíti mimořádného práva zmírňovacího nebo přeměňovacího nebo podmíněného odsouzení, kdežto dosud bylo vyloučena, a rozsudky pro trestné činy, jevící se podle tohoto zákona pouhými přestupky, buďtež přezkoumány soudem, jenž podle tohoto zákona nastoupí na místě soudu, jenž rozhodl v prvé stolici, a to, byl-li trest na svobodě již nastoupen, z povinnosti úřední, jinak na přihlášku osoby odsouzené. Až do pravoplatného rozhodnutí nelze trest vykonati.
(2) Soud rozhodne usnesením v neveřejném sedění o tom, má-li trest býti zmírněn, nebo změněn, případně vyměřen trest nový a kde čin by se jevil již přestupkem, má-li býti obžalovaný uznaný vinným jen přestupkem. Uznati, že čin jeví se nyní jen přestupkem lze i tehdy, když jest pouze zjištěno, že cena byla zřejmě přemrštěná a chybí zjištění, že převyšovala nápadně cenu v místě obvyklou.
(3) Proti rozhodnutí učiněnému podle odst. 1. a 2. lze si stěžovati do 8 dnů k nadřízenému sborovému soudu.
(4) Je-li proti rozsudku uvedenému v odst. 1. podán opravný prostředek, rozhodne vyšší stolice i tam, kde nejde o opravný prostředek proti výroku o trestu, podle ustanovení odst. 1.
(5) Z přezkoumání soudů jsou vyloučeny výroky:
1. o trestech, které bezpodmínečně nebo podmínečně byly již prominuty nebo zmírněny,
2. o trestech, které byly již vytrpěny,
3. o trestech peněžitých, pokud byly již zaplacenu a
4. o propadnutí.
Článek III.
(1) Zákon ze dne 17. října 1919, č. 567 Sb. z. a n. o lidových soudech pro trestání válečné lichvy (soudech lichevních) se zrušuje.
Pro přečiny a zločiny jest nadále u osob občanských i vojenských příslušný sborový soud prvé stolice, pro přestupky okresní soud a to i pro věci již zahájené, ale pravoplatně neskončené.
Článek IV.
(1) Zákona ze dne 18. března 1921, č. 129 Sb. z. a n., lze na dále, pokud jde o válečnou lichvu, užíti jen při odsouzeních pro zločin podle tohoto zákona.
(2) Zařadění do pracovních oddílů pro válečnou lichvu v den prohlášení tohoto zákona, již pravoplatně vyslovené, přezkoumá soud z úřední povinnosti a zachová je jen tehdy v platnosti, kdyby se čin jevil zločinem i podle tohoto zákona nebo pachatel byl zařaděn do pracovního oddílu proto, že nehledí si žádného zaměstnání nebo dopustil se činu ze zistnosti, ač má značné jmění neb značný důchod, anebo projevil svým činem zvláštní bezcitnost k tísni nemajetných vrstech obyvatelstva.
Článek V.
(1) Ustanovení § 10 zákona ze dne 18. března 1921. 129 Sb. z. a n., platí pokud jde o válečnou lichvu, jen při odsouzeních pro přečin a zločin podle tohoto zákona.
Článek VI.
Zákon ten nabývá účinnosti sedmého dne po vyhlášení.
Článek VII.
Výkon tohoto zákona náleží ministrům spravedlnosti a národní obrany.
Důvodová zpráva.
Může býti spor o to, zda jest nyní, kdy obchod byl uvolněn a zákon nabídky a poptávky reguluje sám ceny, vůbec ještě třeba zákonodárství protilichevního, nemůže však býti sporným, že při nynějších zákonech zůstati nemůže. Zákony lichevní nesplnily zajisté ani z daleka svého poslání. Na jedné straně způsobily mnoho mučedníků nevinně, aneb aspoň přes míru své viny potrestaných, na druhé straně pak netrestaly mnohých, ač si toho plně zasloužily proto, poněvadž tak kruté tresty, jaké zákon nesnižitelně, nezměnitelně a bezpodmínečně i na nejmenší případy nahodilého a namnoze i neuvědomělého předražování určuje, soudy zdráhají se uvaliti. Také přísedící, jak producenti, tak konsumenti buď rozhodnou proti zákonu na zproštění od obžaloby anebo k líčení raději se nedostavují, aby nemuseli ukládati tresty, které příčí se jejich právnímu cítění. Takový stav způsobený přiostřeným zákonem lichevním jest neudržitelný a v právním státě nemožný.
Proto navrhujeme zákon, který plnou dosavadní tíhou stíhá jen řemeslné a zcela mimořádně hrabivé předražovatele a vyděračné kartely a trusty, jinak ale připouští i malé tresty na svobodě a také tresty na penězích, takže soud bude moci individualisovati a ukládati tresty odstupňované podle viny a osoby pachatele. Proto zákon připouští v průměrných případech mimořádné zmírnění a snížení trestu i záměnu jeho v trest peněžitý a také podmínečný odklad jeho.
Lichevní soud s přísedícími se ruší. Aby však nyní, kdy odpadnou odborné zkušenosti přísedících, které umožnily soudci, často ovšem ne na prospěch věci, obejíti se bez přibrání znalců, byla poskytnuta soudci možnost, aby nemusel znalce neustále přibírati, pozměněn znak skutkové povahy předražování v ten způsob, že tresce se na místě požadování a přijetí ťzřejmě přemrštěnéŤ ceny požadování a přijetí ceny, která nápadně převyšuje cenu obvyklou, v dotyčném obvodu platnou. Věc se tím velice usnadní a docílí se toho, že nemusí se zkoumati náklady výrobní, že se hledí ku tržní ceně a že se tresce skutečně jen to, co jest opravdivým lichevním přestřelkem.
Pojem řetězového obchodu a pletich jest vypuštěn. Týž měl smysl jén při vázaném hospodářství, při volném obchodu nelze si mysleti, aby bylo možno se ziskem prohánět zboží řetězem nebo zdražovat pletichami.
Finanční zatížení návrhem tímto nevznikne.
Po stránce formální budiž návrh tento přikázán ku projednána výboru ústavně-právnímu a zásobovacímu.
V Praze dne 22. června 1922.
Dr. Blaho, Malypetr, Mašata, Rychtera, Švehla, dr. Černý,
Tůma, Branecký, Jan Černý, Beran, dr. Hodža, dr. Kubíček, dr. Vanovič, dr. Klimo, Nejezchleb-Marcha, Štolba, Křemen, Sopko, Malík, Vahala, Vacula, J. Dálek, dr. Medvecký.