Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922.

na revisi provisorního autonomního celního tarifu.

Zemědělské kruhy a celá veřejnost pozorují, že v našich hospodářských poměrech panuje určitá nerovnováha a nesrovnalost mezi cenami výrobků zemědělských a výrobků průmyslových.

Objektivní důkaz o tom zajisté poskytuje výkaz indexů maloobchodních cen nejdůležitějších životních potřeb, který vydává postupně státní statistický úřad. Během roku 1921 vykazoval tento cenový index u skupiny L, která většinou obsahuje potraviny. Zvýšení cen oproti poměrům předválečným (100) v rozpětí 1450-1550, naproti tomu u skupiny II., která zahrnuje výrobky průmyslové, rozpětí 2000-2800. Z výkazu toho jest zřejmo, že u průmyslových výrobků byly ceny vyšší o 500-1300.

V měsíci lednu a únoru 1922 jest u skupiny I. indexové číslo 1378 až 1449, kdežto u skupiny II. jest indexové číslo 2058 až 1926, takže ceny průmyslových výrobků byly v těchto měsících o 680%, a 477% větší, než u výrobků zemědělských. To jest nepopíratelný fakt, který zajisté prokazuje, že na straně průmyslových výrobků jeví se stále zcela nepřiměřené zdražení oproti cenovým poměrům u výrobků zemědělských.

Kdybychom sledovali tento stupeň zdražení u jednotlivých hlavních skupin zboží dle posledního výkazu indexového za měsíc únor, zjistíme tyto poměry:

Zemědělské výrobky:

Průmyslové výrobky:

Porovnáváme-li zdražení obou těchto skupin výrobků se znehodnocením naší valuty, musíme konstatovati, že toto znehodnocení valuty odpovídá dle záznamu na burse v Curychu poměru 1:10. Uvážíme-li dále, že naše domácí výroba jest zatížena značně vysokými novými daněmi, vidíme, že zdražení výrobků zemědělských odpovídá takřka úplně tomuto znehodnocení valuty a většímu zatížení daňovému, neboť zdražením výrobků zemědělských pohybuje se od 900% až do 1400%.

Naproti tomu u výrobků průmyslových pohybuje se zdražení to průměrně d 1900% až do 2200%.

Z toho vyplývá, že zdražení výrobků zemědělských jest ve velkém průměru přirozené a pochopitelné, kdežto u výrobků průmyslových jest nepřirozené a umělé, vyvolané a udržované vnitřní politikou státní, zejména politikou obchodní a celní.

Poměr cen u zemědělských výrobků objevil by se ještě v příznivějším světle, kdyby dovoz zemědělských výrobků do konsumních středisk nebyl zatěžován vysokými tarify železničními a vysokými kvotami připadajícími na výdělky velkoobchodu a maloobchodu. Shora uvedené relace cenami totiž vyjadřují ceny v maloobchodě přímo v místě konsumním.

Jestliže z kruhů průmyslových se poukazuje na to, že index cen zemědělských výrobků od ledna 1921 do března 1922 klesl o 22.74% a u průmyslových výrobků o 34.19%, potvrzuje to jen naše stanovisko, že zdražení průmyslových výrobků jest nepřirozeně a uměle vypjato a může z něho býti více slevováno než u výrobků zemědělských, které v cenové bosi přibližují se těsně k našim valutárním poměrům.

Jestliže takováto nesrovnalost cen se jeví u průmyslových výrobků, náležejících do skupiny životních potřeb, jest možno prokázati stejné diference i u ostatních výrobků průmyslových, zejména u těch, které potřebuje domácí zemědělství pro svoje podnikání. Jest to zjev, který jest trvale v našem národním hospodářství neudržitelný, poněvadž vysoké cenové niveau průmyslových výrobků brzdí obrození našich hospodářských a sociálních poměrů, vykonává neblahý vliv na vývoj kursu naší valuty a naše zemědělství jest zatlačováno do těžké situace, kdy na jedné straně cena jeho výrobků klesá; na druhé straně však jeho výrobní náklady, zejména v položce průmyslových výrobků, se tou měrou nezmenšují: Domácí zemědělství poukazuje s důrazem na tuto cenovou nesrovnalost a klade na to velkou váhu, aby rozhodující kruhy podnikly všechna vhodná opatření k tomuto postupnému stlačování cen průmyslových výrobků.

V přítomné situaci jest to již všeobecným přesvědčením, že tento stav u průmyslu jest nezdravý a dále neudržitelný a že musí nastati všeobecné snižování cen jeho výrobků, aby mohla pokračovati dále cenová obleva, která by se provedla v souhlasu se stoupáním naší valuty a klesáním cen zemědělských výrobků. Vývoj v tomto směru představuje vlastně veliký proces národohospodářský, který nedá se říditi přímo úředním zasahováním, nýbrž musí postupovati samočinně za současného urovnávání vzájemných rozporů a za vědomé a upřímné součinnosti všech složek zúčastněných na výrobním podnikání, především podnikatelů a zaměstnanců.

Úkolem vlády v této situaci jest napomáhati tomuto vývoji, zejména v oboru veřejných břemen a vykonávati určitý tlak na zúčastněné činitele, aby sami uznali toho potřebu a přizpůsobovali se tomuto vývoji. Státní správa sledujíc tuto snahu, najde dosti prostředků, aby tu mohla účinně zasahovati. Tak především má vláda možnost odstraňovati onu záštitu a hradbu, za kterou tento zjev vyrostl a dále se udržuje, t. j. příliš vysokou celní ochranu průmyslu poskytovanou a mimo to zabraňovati všem výstřelkům kartelových organisací, které mezitím na území našeho státu vyrostly, sesílily a ovládají nyní jednotlivá odvětví průmyslové výroby, zneužívajíce tohoto postavení k cenovému diktátu oproti vrstvám domácích konsumentů.

Na základě podrobného analysování těchto poměrů je možno konstatovati následující hlavní příčiny, zaviňující uváděné nedostatky:

Cla zavedená novým provisorním autonomním celním tarifem pro průmyslové výrobky, která vedle autonomních sazeb předválečných vykazují koeficienty 20 až 30, zvyšují celní ochranu až 50kráte oproti předválečným smluvním sazbám celním a tak umožňují udržovati vysoké cenové niveau průmyslových výrobků na domácích trzích. Naproti tomu na zemědělské výrobky nejsou zavedena cla žádná, anebo jen nepatrná, takže tím způsobem jeví se v našem autonomním celním tarifu křiklavá nerovnováha mezi cly zemědělskými a průmyslovými.

Vysoká cla průmyslová udržují se přes to, že všechny tovární společnosti vykazují právě v poslední době velké zisky a dividendy. Jest to zjev všeobecný, ale snad nejkřiklavější případ jest u elektrotechnických podniků. U tohoto odvětví jsou sazby celní 25krát až 30krát tak veliké jako před válkou a domácí obyvatelstvo musí platiti nepřiměřeně drahé stroje elektrotechnické. Naproti tomu továrna Kolben a spol. při akciovém kapitálu 8 milionů Kč vykázala 13 milionů Kč výdělku za poslední rok, tedy 160! A to se děje v době, kdy právě naši zemědělci provádějí elektrisační akce na našem venkově, zejména v chudých krajinách, jako na českém jihu a jiných horských okresích.

Kdežto z výrobků zemědělských se vybírají, pokud ještě podléhají povolovací mu řízení, malé manipulační poplatky, vybírají se u výrobků průmyslových poplatky dovozní namnoze ve výši 5% z ceny, což znamená zvyšování celní ochrany. Kruhy zemědělské těžce nesou, že našemu průmyslu jen v těchto dovozních poplatcích poskytuje se daleko vyšší celní ochrana, nežli jakou má naše zemědělství ve svých clech agrárních, která vlastně z větší části nebyla ještě ani restaurována.

U celé řady výrobků průmyslových udržuje se dosud ještě úplná prohibice, jelikož dovoz jejich jest povolován na zvláštní žádost a zpravidla je brzděn a zakazován. Jest to kategorie výrobků, které patří do skupiny podrobené povolovacímu řízení, zatím, co výrobky zemědělské většinou náleží do skupiny volného dovozu podrobeného toliko povinností ohlašovací. V tomto systému mají dotyčná průmyslová odvětví svoji absolutní ochranu před cizí konkurencí a následkem toho udržuje se na domácím trhu cenové niveau příliš vysoké a značně převyšující ceny výrobků cizích.

Při průmyslových odvětvích nadvýrobních dochází často i k tomu zjevu, že výrobky jejich na domácím trhu zpeněžují se za vyšší cenu než v exportu.

Následkem vysokých cen svých výrobků ztrácí některá odvětví průmyslová v dnešní situaci vývozní schopnost a tím trpí značných škod, které zejména projevují se v redukci, nebo dokonce v zastavování výroby a nezaměstnanosti dělnictva. Účinky této krise přenášejí se i na zemědělství, pokud se jedná o hospodářský průmysl, jako cukrovarnictví, lihovarství, škrobařství, sladařství a jiné, poněvadž při váznutí vývozu těchto výrobků redukuje se též zpracování našich zemědělských surovin.

Objasnění těchto poměrů nutně vede k doznání, že jest nejvyšší čas, aby v našem průmyslu postupně prováděla se hospodářská demobilisace válečných poměrů odbouráváním, zlevňováním cen průmyslových výrobků. Tímto vývojem poslouží se nejen domácímu konsumu, ale i průmyslu samému, poněvadž se mu vrátí schopnost k vývozu, na který v převážné části jest odkázán.

Celá tato otázka musí býti posuzována s vyššího hlediska celého národního hospodářství, ve kterém zajisté domácí zemědělství hraje důležitou roli, zvláště, když i v cizích státech na potřeby zemědělství béře se náležitý zřetel. Mělo zajisté hluboký smysl, když hospodářská komise na janovské konferenci se vyslovila se zvláštním důrazem pro všestrannou podporu zemědělství v evropských státech, stejně jako zasluhuje zvláštní pozornosti, když poslanecká sněmovna francouzská právě v posledních dnech velkou většinou schválila programovou zásadu pro vládu, aby v celní politice stejně nakládala s průmyslem i zemědělstvím, třebaže se jedná o stát přímořský, s rozsáhlým zahraničním obchodem a s vyvinutým průmyslem, který v oboru zemědělských výrobků vykazuje jistou nesoběstačnost.

Vzhledem k tomu navrhují podepsaní:

Poslanecká sněmovno Národního shromáždění republiky Československé, račiž se usnésti:

Vládě se ukládá:

1. aby po dobu nepřiměřené drahoty zrušila celní sazby na dovoz všech výrobků průmyslových, sloužících lidové potřebě, zejména předmětů ošacovacích;

2. aby ve stejném poměru, pokud jsou přechodně zrušena nebo snížena cla na zemědělské výrobky, byly zrušeny nebo sníženy celní poplatky také na všechny předměty potřebné k zemědělskému podnikání;

3. aby provedena byla revise nynějšího provisorního celního tarifu na tom podkladě, aby v zásadě stejná celní ochrana byla zavedena jak pro zemědělství, tak i pro průmysl, zejména s použitím průměrně stejného koeficientu valutního odpovídajícího kursu naší valuty;

4. aby v zájmu všeobecného ozdravení a stabilisování našich hospodářských a valutárních poměrů bylo upuštěno od dosavadní prohibiční politiky celní v oboru průmyslové výroby, sledované udržováním zákazů dovozu, a byl úplně uvolněn zahraniční obchod.

V Praze, dne 23. června 1922.

Dr. P. Blaho, J. Malypetr, Fr. Mašata, J. Rychtera, A. Švehla, S. Vacula, dr. Černý, Vahala, Molík, Dubický, dr. Hálek, Malík, Černý Jan, Beran, Hálek Jar., dr. Hodža, Branecký, Štolba, Křemen, Chlebounová, Nejezchleb-Marcha, dr. Kubíček.