Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922.

3766.

Zpráva

výboru zemědělského a rozpočtového

o vládním návrhu zákona (tisk 3368)

kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb. z. a n. o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový.

I.

Předloženou osnovou vládní má býti vyhověno naléhavé potřebě zjednodušiti, urychliti převzetí zabrané půdy, odstraniti nejasnosti zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 329 Sb. z. a n., jakož i použíti zkušeností, jež získány prováděním tohoto zákona v praksi, konečně odstraniti závady, které překážejí rychlému ocenění půdy.

Podstatné důvody novely k náhradovému zákonu tisk č. 3368 obsaženy jsou v důvodové zprávě ze dne 5. ledna 1922.

Předloha sama doznala podstatných změn subkomitétem zemědělského výboru sdělených výboru zemědělskému, jenž ve schůzi 27. června 1922 změny tyto schválil. Výbor zemědělský při projednávání osnovy zákona přihlížel k námitkám, které podaly jednotlivé skupiny nájemníků. Jest to pamětní spis Ústředního spolku průmyslu cukrovarnického, pamětní spis Organisace majitelů velkostatků k zákonům o pozemkové reformě, memorandum Krajinského hospodářského spolku Slovenska v Bratislavě, Svazu velkostatkářů na Slovensku v Píšťanech, Svazu nájemců na Slovensku v Bratislavě, Svazu východoslovenských hospodářů v Košicích i ostatních s nimi sdružených spolků na. Slovensku (petice čís. 2169); memorandum Ochranného svazu pivovarů v Čechách o otázce pivovarů na zabraných velkostatcích z března.1922, vyjádření ústředního svazu českoslov. úředníků a zřízenců velkostatků v Praze o zajištění existencí na zabraném majetku pozemkovém (petice čís. 2185), zaměstnanců Zbenice-Dol, konečně pak pozměňovací návrhy §§ 43 a 50a, Republikánského svazu nájemců velkostatků v Praze (petice čís. 2401). Pokud náměty těchto korporací bylo lze srovnati s účelem a tendencí zákona, vyhověl jim zemědělský výbor četnými změnami textu zákona. Pokud pak se týče zabezpečení zaměstnanců na přejímané půdě; vsunutím přepracovaných §§ 72, 73 a 75 a úpravou § 77 dostalo s osnově zákona potřebných předpisů:

Výbor zemědělský, uvažuje o námitkách, činěných nájemníky o výkladu zákona ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 Sb. z. a n. usnesl se sice nedoporučiti změnu, navrhovanou v § 1 této novely, protože novela tato změny Záborového zákona dotýkati se nemůže. Přijal však k pregnantnímu výrazu svého nazírání připojenou resoluci. Změny, přijaté výborem zemědělským proti původní osnově vládní jsou zejména tyto:

V § 5 odst. 4. změněna stylisace, v § 18a k vůli jasnosti a nespornosti přijata zásada, že výpověď všeobecně danou vyhláškou nutno zaslati obecním úřadům obcí, v jichž obvodu přejímané nemovitosti leží. § 29 doplněn slovem "lhůty". V § 42a provedeno snížení srážky na 40% a umožněno vlastníku vyhnouti se srážce nabídkou ku převzetí. V § 43 rozmnoženy náhrady, jimiž je povinen osobě hospodařící stát při převzetí o náklady "meliorací", jichž ocenění postaveno na základ skutečných výdajů po odečtení úmoru. § 43a doplněn posledním odstavcem, kterým se upravuje náhrada pachtýřům za animální hnojivo.

Vsunut změněný § 48, kterým se náhrada za knihovně zajištěné služebnosti, výměnek a jiná věcná břemena přesněji upravuje.

§ 50a doplněn odst. 2, kterým se pamatuje u pachtýřů na příděl půdy, a odst. 3, jímž ukládá pozemkovému úřadu péči o zprostředkování pachtu a ukládá vlastníkům velikého majetku pozemkového, aby zadávali pacht především osobám, jež jim označí pozemkový úřad. Vládě se ukládá nařízením provésti tyto předpisy. Vsunut § 53, kterým prodloužena lhůta ku převzetí fundu instructu pozemkovým úřadem z jednoho na dva měsíce. § 64 doplněn konkrétním ustanovením, takže rozšířen okruh náhradových bank (ústavů). Nově upraven § 72, zavádějící soupis dělnictva zaměstnaného na zabraném majetku. Upraven § 73, kterým zřizuje se fond zaměstnanců ku zabezpečení nároků pensijních a sice jak úředníků a zřízenců, tak i dělníků; jeho správa náleží 5-7 člennému kuratoriu.

Upraven nově § 75, kterým vysloveny zásady přídělu půdy zaměstnancům, opatření a reglementace náhradního zaměstnání, odškodnění a pensijní zaopatření zaměstnanců, pokud z důvodů provádění pozemkové reformy pozbudou zaměstnání. Zemědělský výbor vyslovil zásadu, že v kuratoriu vedle zástupců úřadů, zejména pozemkového úřadu a pojišťovacího technika budou zastoupeni zaměstnanci. Zřízena komise rozhodčí. Obšírně provedeny předpisy o nárocích vůči fondu, o výplatě požitků, přídavků k zaopatřovacím požitkům a o výpomoci. Vládnímu nařízení zůstaveno jest, aby vydány byly podrobné předpisy.

§ 75 znovu upraven tak, aby o trvalé zaměstnance, kteří pozbudou zaměstnání tím, že stát převezme majetek k účelům pozemkové reformy, bylo postaráno 1. přídělem nemovitostí, 2. opatřením přiměřeného zaměstnání, 3. odškodněním na penězích, 4. zaopatřením starobním a invalidním. Uložena zaměstnavatelům povinnost přijímati tyto do zaměstnání, a stanovena úhrada těchto opatření." K rozhodování povolána devítičlenná rozhodčí komise. Bližší předpisy o těchto věcech zůstaveny vládě. V § 77 odst. 1. zvýšena přirážka nabyvatelů půdy ve prospěch fondu pro vnitřní kolonisaci z 5 na 15 ze sta a pozměněn odstavec 3., dle něhož pozemkový úřad jest oprávněn odstupňovat ceny přídělové. Podstatné zásady změn jsou: urychlení ocenění výpovědi a převzetí, úprava srážek z ceny přejímací, ocenění investic a jich náhrada osobě hospodařící, úprava služebností a věcných břemen, úprava poměrů pachtýřů, náhradových bank (ústavů), možnost zvýšení úrokové míry pohledávek ze 3 na 4% cestou nařizovací, zřízení fondu dle § 73 a zabezpečení zaměstnanců.

Ve výboru byl přednesen také podnět, aby praxe § 36 neohrozila sociálně slabé poživatele důchodů z nadace zrušením jejím. Výbor, uvažuje, že vláda a zejména ministerstvo vnitra, jemuž přísluší rozhodovati o zrušení nadace, má dostatek možností permutací nadáce zájmy jmenovaných poživatelů nadačních důchodů ochrániti, neuznal za nutné provésti změnu nebo doplněk v § 36.

Těmito změnami náhradového zákona odstraněny nejdůležitější legislativní překážky pozemkové reformy, přijetím jeho jsou vyřízeny petice čís. 2169, 2196, 2401, 2185.

Zemědělský výbor schválil připojené resoluce a doporučuje poslanecké sněmovně, aby zákon, tak jak vyšel z jeho porad a usnesení, přijal.

V Praze dne 27. června 1922.

Resoluce přijaté zemědělským výborem ve schůzi dne 24. června 1922:

I. Resoluce

Vláda se vyzývá, aby předložila Národnímu shromáždění v průběhu podzimního zasedání 1922 osnovu zákona, jímž se přesněji upravují náležitosti oněch objektů, které dle § 3, odst. 1., lit. a Záborového zákona nepodléhají záboru, zejména pokud běží o objekty, které jsou schopny samostatné hospodářské existence a jichž vyloučením ze záboru, resp. osamostatněním, racionelní hospodaření na zabraných nemovitostech neutrpí, i když tyto objekty tvoří s jinými nemovitostmi jedno knihovní těleso.

II. Resoluce

Vláda se vyzývá, aby při soupisu a zaopatřování existencí zemědělských zaměstnanců vzala příslušný zřetel na ty zaměstnance, kteří krátce před převzetím nemovitostí k účelům pozemkové reformy bez podstatného důvodu z práce (služby) byli propuštěni.

Zákon

ze dne.................................................................1922,

kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 8. dubna 1920, čís. 329 Sb. z. a n. o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Zákon ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb. z. a n. o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový mění a doplňuje se takto:

Do §u 1. vsunuje se jako odstavec druhý toto ustanovení:

Osoby hospodařící na zabraném majetku jsou povinny úředním osobám provádějícím přípravné práce poskytnouti za přiměřenou náhrada potřebné místnosti a povozy.

Za § 2. vsunuje se toto ustanovení:

§ 2a.

Nejsou-li přejímané nemovitosti zapsány v knihách veřejných vedených na území republiky Československé, podá pozemkový úřad oznámení u okresního soudu, v jehož obvodu jsou přejímané nemovitosti. Jsou-li přejímané nemovitosti v obvodu několika okresních soudů, podá pozemkový úřad oznámení toliko u jednoho z nich a připojí pro ostatní soudy potřebné stejnopisy.

Za § 3. vsunuje se toto ustanovení:

§ 3a.

Soud, u něhož bylo podáno oznámení podle § 2a, vyhlásí zamýšlené převzetí na soudní desce a doručí oznámení vlastníku stejným způsobem jako v případu § 3, odst. 1.

Jsou-li přejímané nemovitosti v obvodu několika soudů okresních, dodá soud, jemuž oznámení bylo učiněno, po jednom stejnopise také těmto soudům podle návrhu pozemkového úřadu, aby vyhlásily na svých soudních deskách zamýšlené převzetí a vyrozuměly strany o výkonu vyhlášky.

Proti usnesení nařizujícímu vyhlášení a vyzývajícímu vlastníka k vyjádření, není opravného prostředku.

§ 4., odst. 1. zní nyní takto:

Zdržuj e-li se vlastník nebo jeho zákonný zástupce v cizině, aniž oznámili pozemkovému úřadu nebo soudu plnomocníka majícího stálé bydliště v tuzemsku, nebo není-li pozemkovému úřadu pobyt jejich znám, budiž jim zřízen soudem k návrhu pozemkového úřadu nebo z moci úřední na jich vrub opatrovník (opatrovník nepřítomného.

§ 5. zní nyní takto:

Pozemkový úřad, rozhoduje o žádosti vlastníkově podle předpisů §u 11 záborového zákona, přihlíží v mezích tohoto předpisu nejen k návrhům vlastníkovým, nýbrž i k účelu, pro nějž rozhodl se nemovitosti převzíti, k případné další místní potřebě a k tomu, aby hospodaření na ostatním zabraném majetku vlastníkově nebylo nad potřebu ztíženo.

Pozemkový úřad může bez dalšího zamítnouti žádost opožděně podanou. Rovněž může bez dalšího zamítnouti žádost, stala-li se o převzetí písemná dohoda s vlastníkem.

Uplatní-li ve lhůtě nárok podle prvé věty § 11 záborového zákona jen někteří ze spoluvlastníků, manželů nerozvedených, rodičů a dětí prvního stupně - §§ 2 a 4 záborového zákona -, má se za to, že ostatní souhlasí s návrhy včas podanými. Nevyjádří-li se tyto osoby souhlasně, rozhoduje pozemkový úřad podle volného uvážení jako o alternativním návrhu.

Do výměry, již vlastníku jest přiděliti do svobodného vlastnictví, počítají se i nemovitosti vlastníku dříve ze záboru propuštěné výslovně na vrub jeho nároku podle prvé věty § 11 záborového zákona nebo jichž zcizení bylo mu dovoleno výslovně na vrub nároku toho.

§ 7. zní nyní takto:

Vyhoví-li pozemkový úřad vlastníkově žádosti ve příčině všech nebo některých nemovitostí, jež hodlal převzíti, vyrozumí kromě vlastníka také soud, v jehož knihách tyto nemovitosti jsou zapsány (§ 3), nebo v jehož obvodu nemovitosti ty jsou (§ 3a), s návrhem, aby v případě §§ 2 a 3 poznámku zamýšleného převzetí nemovitostí vlastníku ponechaných, a pokud nemovitosti ty přiděleny byly vlastníku do svobodného vlastnictví (§ 11 záborového zákona), poznámku záboru vymazal, v případě pak §§ 2a a 3a novou vyhláškou zamýšlené převzetí již vyhlášené zrušil nebo omezil.

§ 9. budiž doplněn druhým odstavcem:

Totéž platí obdobně o vyhlášce zamýšleného převzetí dle §u 3a.

V §u 10. buďtež vložena za slova "oznámení dle §u 2" slova "nebo § 2a".

§ 11. zní nyní takto:

Přejímá-li pozemkový úřad jen jednotlivé nemovitosti knihovního tělesa nebo části jejich, vyzve na jeho návrh knihovní soud knihovní věřitele a věcně oprávněné usnesením, jež doručí se dle předpisů o doručování žalob, aby se do 14 dnů vyjádřili, požadují-li, aby jejich nároky byly uspokojeny z přejímací ceny. Totéž může pozemkový úřad navrhnouti, jde-li o věřitele, pro něž na knihovním tělese váznou simultánní práva zástavní nebo zástavní práva pro pohledávky podmíněné.

Vyjádření oznámí soud pozemkovému úřadu a není-li sám soudem, který jest povolán rozvrhnouti přejímací cenu, sdělí také tomuto soudu výsledek vyzvání.

K pohledávkám věřitelů a věcně oprávněných, kteří ve lhůtě nežádali uspokojení z přejímací ceny nebo se nevyjádřili, nepřihlíží se při rozvrhu přejímací ceny za tyto nemovitosti; bylo-li žádáno uspokojení jen částečné z přejímací ceny, přihlíží se při rozvrhu jen k požadované části.

§ 12., odst. 1. zní nyní takto:

Pokud tento zákon neustanovuje jinak, budiž před skutečným převzetím zabraného majetku dána pozemkovým úřadem osobám na něm hospodařícím výpověď alespoň šestiměsíční, počítaje ode dne doručení nebo vyhlášení výpovědi.

§ 13. zní nyní takto:

Z moci úřední může pozemkový úřad zkrátiti dobu výpovědní (§ 12), jestliže na nemovitostech, jež mají býti převzaty, bylo úředně zjištěno, že se špatně hospodaří (zákon ze dne 12. února 1920, č. 118 Sb. z. a n.).

§ 14., č. 3, zní nyní takto:

3. jde-li o vlastníky, pachtýře neb jiné osoby hospodařící neb užívající majetek zabraný a jsou-li právní jednání zakládající držbu jejich prav k zabranému majetku proti státu bez právních následků (bezúčinna) nebo neplatná dle §§ 7 a 18 záborového zákona;

§ 17,, odst. 2. zní nyní takto:

O stížnosti proti výpovědi platí předpis § 20.

V § 18. budiž vypuštěn třetí odstavec.

Za § 18. budiž vloženo toto ustanovení:

§ 18 a.

Pokud nejde o nájemce a pachtýře hospodářských jednotek jako statků, dvorů a pod., postačí výpověď všeobecně daná bez udání jmen pachtýřů a nájemců a vyhlášená na desce soudní okresního soudu, v jehož obvodu přejímané nemovitosti leží. Opis vyhlášky zašle soud obecním úřadům obcí, v jichž obvodu jsou přejímané nemovitosti. Výpovědní lhůta běží ode dne vyhlášky na desce soudní. Den vyhlášky oznámí soud pozemkovému úřadu.

Proti usnesení nařizujícímu výpověď všeobecnou vyhláškou na desce soudní není opravného prostředku.

§ 20. zní nyní takto:

Proti výpovědi přísluší osobě hospodařící do 14 dnů ode dne doručení nebo vyhlášení výpovědi stížnost k nadřízenému soudu jen z důvodu, že nebylo šetřeno ustanovení části I. c, tohoto zákona. Soud rozhodne v řízení nesporném.

Stížnost (odst. 1.) podává se u soudu, jenž doručil nebo vyhlásil výpověď.

Když výpověď nabyla právní moci a uplynula doba výpovědní, v případech pak § 14, č. 2 a 3, jakmile bylo vloženo právo vlastnické pro stát nebo nabyvatele (§§ 26 a 28), provede okresní soud místně příslušný k návrhu pozemkového úřadu vyklizení a odevzdání vypověděných nemovitostí a předání jich do držby pozemkovému úřadu nebo osobě tímto úřadem označené podle předpisů exekučního řádu.

Za § 20. budiž vloženo toto ustanovení:

§ 20a.

Byla-li dohodou pozemkového úřadu s osobou hospodařící lhůta výpovědní prodloužena, může pozemkový úřad po uplynutí takto prodloužené výpovědní lhůty žádati podle § 20, odst. 3 za exekuční vyklizení, odevzdání a předání vypověděných nemovitostí. Postačí, uvede-li tuto skutečnost pozemkový úřad ve svém návrhu na povolení exekuce.

§ 21., odst. 1. zní nyní takto:

Jakmile bude podáno oznámení u soudu podle § 2 nebo § 2a, oprávněn jest pozemkový úřad vypověděti také osoby, jež mají právo k nemovitosti přejímané z důvodu poměru nájemního nebo služebnosti bytu, bez rozdílu, zda jmenovaná práva zapsána jsou v knize veřejné čili nic.

§ 23. zní nyní takto:

Pokud nebylo vloženo právo vlastnické pro stát nebo pro osobu, které byla nemovitost přidělena nebo směnou zcizena, může býti dána výpověď, jen když návrh na poznámku záboru nebo oznámení dle §u 2 neb 2a byly u soudu již podány nebo aspoň se podávají současně s výpovědí.

§ 24., odst. 2. zní nyní takto:

Vyhláška musí obsahovati:

1. označení, že jde o výpověď danou státem podle části I., lit. c) tohoto zákona,

2. označení nemovitostí výpovědí postižených podle vlastníka a obce, ve které leží,

3. označení konce doby výpovědní.

V § 25. budiž vypuštěn druhý odstavec.

§ 26., odst. 1. zní nyní takto:

Kde bylo podle tohoto zákona poznamenáno nebo vyhlášeno zamýšlené převzetí zabraného majetku státem, nebo sjednána byla mezi pozemkovým úřadem a vlastníkem dohoda o převzetí, provedou na návrh pozemkového úřadu soudy vklad práva vlastnického pro stát republiky Československé s odvoláním na § 1 táborového zákona a na toto zákonné ustanovení. V případě §u 2a zřídí soud k návrhu pozemkového úřadu pro převzaté nemovitosti prozatímní zvláštní vložku a provede v ní zápisy shora jmenované. Nižší předpisy vydány budou nařízením.

§ 29. věta první zní nyní takto:

Užitky a povinnosti veřejnoprávní i soukromoprávní spojené s držbou převzatých nemovitostí přecházejí na stát dnem, který následuje poslednímu dni lhůty výpovědi dané vlastníku jako osobě hospodařící, nebylo-li dohodou jinak ustanoveno.

§ 31. zní nyní takto:

Po uplynutí 30 dnů od výkonu poznámky nebo vyhlášení zamýšleného převzetí nelze se domáhati uznání práva vlastnického nebo jiných práv věcných k nemovitostem převzatým ani vůči státu ani vůči osobám, jimž se dostalo nemovitostí těch přídělem. Nerozhoduje při tom, zda proveden byl ihned po uplynutí této lhůty vklad práva vlastnického čili nic.

V případech, ve kterých došlo k dohodě mezi pozemkovým úřadem a vlastníkem o převzetí (§ 26), počíná lhůta 30denní dnem vkladu práva vlastnického pro stát nebo nabyvatele.

Do § 38. vkládá se jako druhý odstavec toto ustanovení:

K ceně majetku připadlého státu na dávku z majetku a z přírůstku na majetku se nepřihlíží při posuzování potřeby zvláštního finančního zákona dle předchozího ustanovení.

§ 40. zní nyní takto

Přejímací cenu majetku připadlého státu na dávku z majetku a dávku z přírůstku na majetku tvoří úhrn přejímací ceny určené pozemkovým úřadem podle předpisů tohoto zákona a přirážky k této ceně dle předpisů § 5 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 323 Sb. z. a n. Přejímací cenu jiného státního majetku stanoví vláda. Peníz přejímacích cen plyne do státní pokladny. Pokud jde o přejímací cenu dle věty prvé, platí ustanovení § 1 zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n. O placení této přejímací ceny dle odst. 1 platí předpisy částky IV. tohoto zákona.

Přejímací cenu převzatého zabraného majetku, jejž si stát pro sebe trvale podrží, vyúčtuje pozemkový úřad spolu se všemi výlohami k získání jeho vynaloženými jako cenu nabývací, avšak tak, že polovina srážek z přejímací ceny (§§ 42 a 42a) jde při vyúčtování přejímací ceny jako ceny nabývací (§ 38) k dobru státu a neplyne do fondu dle § 42b.

§ 41. zní nyní takto:

§ 41.

Náhradou (přejímací cenou) za převzatý nemovitý majetek jest cena jeho vyplývající z průměru cen dochovaných v letech 1913 až 1915 za nemovitosti toho druhu při prodeji hospodářských celků v rozloze, přes 100 ha z volné ruky.

Vláda se zmocňuje, aby nařízením vydala předpisy závazné pro určování a vypočítávání přejímací ceny dle zásady odst. 1.

Pokud nebudou tyto předpisy vydány, stanoví pozemkový úřad přejímací cenu podle odhadu převzatých nemovitostí svými přísežnými znalci na místě samém dle zásady odst. 1., hledíc k ustanovením §§ 42 až 43. Znalce jmenuje pozemkový úřad, a nebyli-li znalci již dříve vzati soudem do přísahy jako znalci soudní, vezme je do přísahy na požádání pozemkového úřadu okresní soud jejich bydliště.

Se zřetelem na zákon ze dne 10. dubna 1919, č. 187 Sb. z. a n. počítá se ve všech případech jedna koruna měny rakousko-uherské za jednu korunu československou.

42. zní nyní takto:

§ 42.

Při souborech zabraného majetku (§ 2 záborového zákona) přes 1000 ha celkové výměry budiž přejímací cena (§ 41) snížena, a to z výměry přesahující 1000 ha srážkou 1/10% za každých 100 ha z celkové výměry souboru, nejvýše však 30%.

Ke zlomkům jednoho sta hektarů se nepřihlíží. Pro použití těchto předpisů rozhodnou jest výměra souboru v den, kdy majetek zabrán byl státem podle zákona záborového. Při souborech, jejichž výměra po záboru se zvětšila (na př. sloučením souborů zabraného majetku nebo sloučením zabraného majetku s majetkem nezabraným), jest rozhodnou větší výměra v době, kdy dojde k soudu oznámení pozemkového úřadu o zamýšleném převzetí (§§ 2 až 3a).

Za § 42. vkládají se jako další §§ 42a a 42b tato ustanovení:

§ 42a.

Počínajíc rokem 1923 zvyšuje se srážka (§ 42) každým rokem o jednu dvacetinu (1/20).

Pro použití tohoto předpisu rozhodným jest rok, ve kterém dojde k soudu oznámení pozemkového úřadu o zamýšleném převzetí. Rok ten započítává se do zvýšení srážky. Zvyšování srážky zastavuje nabídka vlastníka velkého majetku pozemkového učiněná písemně pozemkovému úřadu, aby úřad ten převzal jeho majetek pozemkový podle předpisů tohoto zákona, a to ohledně toho majetku, jejž ku převzetí nabídne.

Úhrnná srážka nesmí činiti více než 40% přejímací ceny.

§ 42b.

Peníz srážek (§§ 42 a 42a) plyne do fondu pro podporu vnitřní kolonisace zřízeného dle §u 18 zákona ze dne 11. března 1920, č. 166 Sb. z. a n.

§ 43. zní nyní takto:

Ocenění převzatých nemovitostí podle předpisů tohoto zákona provede pozemkový úřad přihlédaje k osobitým vlastnostem převzatých nemovitostí a stavu, v jakém byly převzaty.

Zejména budiž vzat zřetel při oceňování jednak na investice provedené po 1. srpnu 1914, jednak na meliorace, nejpozději v řízení oceňovacím vlastníkem pozemkovému úřadu hlášené a osvědčené, jestliže užitek jejich v době převzetí ještě trvá nebo pravděpodobně se dostaví, a jestliže investice ty neb meliorace jedině sledovaly, aby docíleno bylo větší výnosnosti nebo udržen byl dobrý stav majetku při intensivním způsobu hospodaření. Investice takové a meliorace buďtež oceněny dle nákladů stavebních neb pořizovacích s odpočtením příslušného úmoru dle počtu let a druhu zařízení.

Řádné udržovací náklady nepovažují se za investice podle odst. 2.

Skutečnost, že při převzetí jednotlivých pozemků bez budov vznikne vlastníku škoda nevyužitkováním nákladů na stavby zejména hospodářských budov, budiž při oceňování považována za okolnost, jež cenu majetku měrou podstatnou zvyšuje.