Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922.
|
I. volební období. |
5. zasedání. |
3777.
Návrh
poslanců Pechmanové, Johanise, dra Matouška, dra Mazance, dra Srdínka a soudruhů
o vydání zákona o sociální a zdravotní pomoci státním zaměstnancům.
Zákon
ze dne..................................1922
o sociální a zdravotní pomoci státním zaměstnancům.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Za účelem podpory státních zaměstnanců ve směru sociálním a zdravotním zřizuje se fond Sociální ochrana státních zaměstnanců se sídlem v Praze.
Účelem fondu jest pečovati o zvýšení sociální a zdravotní úrovně státních zaměstnanců, pensistů a příslušníků jich rodin, zejména umožňovati a podporovati jich odborné léčení v ústavech a lázních, pečovati o sirotky a děti členstva, o choré pensisty a zřizovati podniky, sloužící k dosažení tohoto cíle.
§ 2.
Všichni státní zaměstnanci a pensisté, včetně zaměstnanců a pensistů státních podnik, na něž se dle zákona o nemocenském pojištění dělníků, ze dne 30. března 1888, ř. z. č. 33, pozměněného zákonem ze dne 22. prosince 1920, Sb. z. a nař. č. 689, nevztahuje pojistná povinnost pro případ nemoci, jsou členy tohoto fondu s povinností platiti příspěvky, jež se jim srážejí při výplatě jich služebních, odpočivných neb zaopatřovacích požitků.
Jsou-li státní zaměstnanci neb pensisté súčastněni na fondech neb ústavech nalézajících se ve státní správě a sledujících obdobný cíl, zejména jsou-li pojištěni proti nemoci u závodních pokladen státních podniků s příspěvkovou povinností alespoň ve výši členských příspěvků, stanovených na základě tohoto zákona, mohou býti sproštěni povinnosti nuceného fondu dle předchozího odstavce, při čemž však státní příspěvky dle § 3 plynou náhradním fondům neb ústavům.
Rozhodnutí v této záležitosti přísluší ministerstvu pověřenému dle §u 8 státním dozorem.
§ 3.
Příspěvky stejné výše jako zaměstnanci platí stát jako zaměstnavatel.
§ 4.
Členové fondu mají nárok na používáni veškerých opatření fondu dle předpisů vydaných v tomto směru.
§ 5.
Fond jest právním nástupcem spolku stejného jména a přecházejí naň po likvidaci spolku veškerá práva a závazky jeho.
§ 6.
Organisaci, vnitřní zařízeni a správu fondu upraví blíže stanovy dle těchto zásad:
1. Správu fondu jakož i veškerých jeho podniků vede ústřední správní výbor.
2. Správní výbor se skládá ze 16 volených zástupců zaměstnanců a zástupců státní správy, z nichž po jednom vysílá ministerstvo vnitra ministerstvo financí, sociální péče a ministerstvo zdravotnictví a tělesné výchovy.
3. Zaměstnanci vysílají své zástupce do správního výboru fondu prostřednictvím delegátů odboček, volených na valné hromadě, odboček.
4. Styk mezi ústředním správním výborem a členstvem sprostředkují odbočky, jimž mohou býti přikázány též některé agendy místní povahy.
5. Spor mezi členy fondu a fondem rozhoduje rozhodčí sou d, složený paritně ze zástupců státu a zaměstnanců s předsedou soudcem z povolání, jmenovaným ministerstvem spravedlnosti.
Stanovy mají obsahovati dále ustanovení zejména o způsobu a rozsahu pomoci pro členy a jich příslušníky, o způsobu úhrady nákladů, o výši příspěvků a způsobu jich odvádění a o ukládání jmění fondu.
První stanovy fondu a odboček vydá ministerstvo pověřené dle § 8 státním dozorem ve shodě s ministerstvem vnitra, financí a ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, po slyšení spolku ťSociální ochrana státních zaměstnancůŤ.
§ 7.
Pro zaměstnance a pensisty státní správy železniční a státní Správy poštovní a telegrafní provádějí úkoly v §u 1. vytčené fondy, při těchto ministerstvech dle obdoby tohoto zákona zřízené.
§ 8.
Fondy podléhají státníma dozoru, jejž vykonává pokud jde o fond dle §u 1 a násl. ministerstvo sociální péče, pokud jde o fondy dle §u 7 ministerstvo železnic, po případě ministerstvu pošt a telegrafů.
§ 9.
Veřejné úřady jsou povinny, dožádání fondů dle možnosti vyhověti, je v jich činnosti podrobovati a jim též bez dožádání všechno sdělovati, co by pro jejich působnost mohlo býti důležitým.
§ 10.
Veškerá právní jednání a listiny, jichž jest třeba k založení a úpravě právních poměrů mezi fondy s jedné strany a jich členy s druhé strany, pak smlouvy těchto fondů s lékaři, léčebnými ústavy a lázněmi jsou osvobozeny od kolků a přímých poplatků.
Fondy tyto jsou osvobozeny od daně výdělkové a důchodkové.
§ 11.
Zákon tento nabývá účinnosti 1. lednem 1923.
§ 12.
Provedením jeho pověřuje se ministr sociální péče, ministr železnic a ministr pošt a telegrafů.
Důvodová zpráva.
Ani na okamžik nelze nám zapomenouti, že žijeme v době, která nese stopy ohromného ničivého řemesla válečného. Bude třeba velikého, systematického úsilí, aby se podařilo zdolati všechny ty důsledky mravní, kulturní a zdravotní, které tak nebezpečné komplikují dílo nutné obrody a konsolidace všeho občanského i státního života:
Nejen soukromá péče a svépomoc všech odstínů snaží se odpomoci rostoucímu zlu, které zejména ve směru zdravotní a sociální péče jeví stále ještě celou řadu přímo nebezpečných mezer, nýbrž první počiny našeho republikánského zákonodárství projevily velmi mnoho iniciativy v tomto směru. Nelze však říci, že tento rozmach ku zdoláváni zla byl trvalým a jeho výsledky dosti uspokojivými. Naopak! Zájem polevil. Stát, maje zdolávati celou řadu ohromných úkolů, nemohl vyčerpati dosti účinně všechny směry této tak nutné péče a musil se spokojiti s činností pouze na nejkřiklavější případy omezenou. Leč ani zde nebylo dosud učiněno zadost všemu, co si řešení přímo vynucuje katastrofálními čísly beznadějných případů.
Tak stát opatřil část širokých lidových vrstev novým vybudováním neb dobudováním a zlepšením již stávajících institucí, leč z této péče zůstala vyjmuta celá řada těch, jež vlivem svého postavení dosavadního nezapadali do pojmu jednou vytvořeného a vyhraněného dle starých představ společenských a hospodářských. Takovouto vyděděnou třídou zůstává dodnes státní zaměstnanectvo.
Válka a její námahy i důsledky, jevící se úbytkem fysických sil a následky podvýživy, pracovaly se strašlivými výsledky v těchto řadách. Fysická vyčerpanost, duševní strádání, tíseň hospodářská, která nedovolovala ani náležitou péči o děti, zmnožila i těmito přírůstky procento tuberkulosních a rachitických dětí, v nichž vyrůstá státu fysicky i duševně méněcenné občanstvo, zdolává řady státních zaměstnanců.
Nejen stará státní správa rakouská, ale ani za těchto všeobecně zhoršených poměrů státní správa republikánská, nepostarala se o odčinění těchto poměrů a nepřispěla v celku ničím k jejich řešení.
Neudržitelnost poměrů vyniká již tím, že se zrodila myšlenka svépomoci mezi státními zaměstnanci samotnými, která ovšem bez náležité podpory státu zůstane pouhým zlomkem, bez možnosti účinného zákroku a rozšíření.
A přece samotný obor působnosti a práce, podmínky, za nichž jest těmto lidem pracovati, ukazují k tomu, že náprava jest nejen nutná, nýbrž i neodkladná!
Státní zaměstnanectvo ve službě provozní; jako dráha, pošty, je vystaveno nejen značné fysické námaze, nýbrž i častému a vážnému nebezpečí úrazu, ano i života. Služba v telefonu a telegrafu je prostředím, kde se pěstují nervové choroby, tak jako služba provozu ostatního velkým procentem onemocnění vykazuje reuhmatismus a sklony k tuberkulose, ano značnou část případů beznadějných.
Mluviti dnes, při ohromujícím nedostatku místností kancelářských, o službě kancelářské, vymyká se téměř veškerým představám nejen vhodnosti či účelnosti, ale zdravotnictví vůbec a jeho nejprimitivnějších podmínek.
Zamořené, zaprášené, nedostatečně osvětlené místnosti t. zv. úřadovny jsou přímo stvořeny k tomu, aby se v nich rodil reuhmatismus, tuberkulosa, nervosa, ale aby také připravily státního zaměstnance o to, co má nejdrahocennějšího, to je zrak. Práce ve dne při nepřerušeném světle plynovém neb elektrickém, nedostatek slunce a vzduchu spojí se jedině za tím účelem, aby produkoval předčasnou invaliditu práce, ochablost, neschopnost a ohromná přímo procenta nervově ruinovaných lidí.
Co státním zaměstnancům za těchto pracovních a existenčních podmínek chybí, je možnost zdravého odpočinku ve dnech krátké jejich dovolené, slunce, světlo, ticha a vědomí, že je zde někdo, kdo s jejich vlastní pomocí je ochoten jim toto vše poskytnouti právě tak, jako nutnou péči v době kritických případů, možnost odborného léčení a pomoc pro nedokrevné děti, zvláště velkoměstské, které neznají slunce a radost z pohybu na zdravém vzduchu, a možnost odborného léčení v době těžkých chorob.
Proto státní zaměstnanci sáhli k svépomoci a vybudovali si vlastní instituci Sociální ochranu státních zaměstnanců, která měla v těchto naléhavých potřebách přispěti pomoci.
Účelem spolku je pečovati o sociální povznesení státních zaměstnanců. Toho chce spolek docíliti tím, že bude dle §u 2 svých stanov
1. Zřizovati léčebné ústavy pro děti i dospělé;
2. zřizovati ústavy pro rekonvalescenty,
3. pečovati o odborné léčení v domácím ošetřování,
4. pečovati o léčení v lázních a sanatoriích,
5. pečovati o řádnou výživa dětí i dospělých zejména v nemoci a rekonvalescenci,
6. zřizovati letní sídla pro děti, jichž rodiče nemohou opustiti svoje působiště, i pro celé rodiny,
7. zřizovati útulky a pensionáty pro studující, kteří studují mimo působiště rodičů,
8. zřizovati útulky pro osamělé pensisty, nebo churavé státní zaměstnance,
9. zřizovati ústavy rodinné a výchovné pro sirotky po státních zaměstnancích,
10. zřizovati hospodářské podniky, jichž výtěžku by se užilo ve prospěch spolku.
V oboru působnosti ministerstva pošt a telegrafů a výboru působnosti ministerstva železnic vznikly již záhy po státním převratu fondy, sledující obdobným způsobem cíle asi stejné; těšící se alespoň částečné pozornosti statní správy, alespoň vlastního oboru.
Z činností obou jmenovaných fondů, jakož i z velmi krátké sice, ale intensivní činnosti spolku Sociální ochrana státních zaměstnanců nejlépe jest možno se přesvědčiti, jak naléhavou jest tato péče a jak velenutnou.
Ovšem že při dosavadní organisaci a zejména při státní péči naprosto neučleněné a nestabilisované nemohly tytu fondy a spolky rozvinouti činnost dosti obsažnou a vyčerpávající a že zůstali bez povšimnutí zejména ti, kdož odešli ze služeb státních zlomeni předčasnou invaliditou a nemají dnes namnoze ani kde by hlavy složili, protože z prostředků, které jim stát poskytuje, nemohou si bez přispění cizího opatřiti ani to nejnutnější při normální životosprávě, tím méně ovšem v době nemoce.
Tak se objevuje tedy veliká a nebezpečná mezera ve veřejné péči a v péči státní zvláště, protože celá zřízení pouští se zřetele velikou a důležitou složku státního občanstva sociálně slabou a systematicky přehlíženou.
Tento návrh sleduje nápravu ve smyslu uvedeném se zřetelem na finanční schopnost státu i na nutnou ochranu jak zájmů státních, tak i zájmů, dosud v tomto směru nehleděných státních zaměstnanců.
Stát není příspěvkovou povinností více zatěžován, než zaměstnanci sami a návrh má na zřeteli nutnost státního dozoru v nové instituci tak, aby mohla býti kontrolována nejen její činnost, nýbrž i její hospodářství.
Opatření, jež sleduje předložený návrh jest shodným s přáním velikých organisací státně-zaměstnaneckých, jež pociťují živě zejména nedostatek nemocenského pojišťování státních zaměstnanců a neustávají naň naléhati. Podavatelé sledují při této, předloze myšlenku zařízení, jež by vhodně doplňovala připravované nemocenské pojištění státních zaměstnanců tak, aby i v tomto směru vynikly zásady moderního zdravotnictví, které si chce hleděti nejen nemoci již vypuklé, nýbrž usiluje o to, aby preventivními opatřeními zabránilo vznikání chorob a jejich šíření. Proto podavatelé vyslovují pevnou důvěru, že budování moderní sociální a zdravotní péče v republice vzpomene i oněch tak dlouho odstrkovaných státních zaměstnanců a jako první etapu péče o ně projevené uskutečnění jako přípravu k nemocenskému pojištění státních zaměstnanců vybudování: a zabezpečení fondů, ke zmíněným, účelům sloužících. Nemohli by ovšem nikdy souhlasiti s tím, aby tento návrh byl považován za východisko z nouze a náhradu za slibované nemocenské pojištěni.
Návrh osnovy vychází od svépomocné akce spolku ťSociální ochrana státních zaměstnancůŤ, protože spolek tento vyvinul již značnou činnost a uzavřel četné smlouvy, zařídil již svoje vlastní podniky a jest tudíž v zájmu nové instituce, aby v této činnosti mohla pokračovati, jakožto právní jeho nástupce.
Organisaci fondu upravuje § 6. Poněvadž stát přispívá členům fondu stejným dílem, bylo nutno zajistiti mu: vliv na vedení fondu. To se stalo obdobně dle §u 14 vládního návrhu zákona o nemocenském pojištění stát. zaměstnanců, podaného v r. 1921 v senátu (tisk 1062) tak, že ve výboru fondu zasedají zástupci ministerstva vnitra, financí, sociální péče a veřejného zdravotnictví. Mimo to dle §u 8. navrhovaného zákona podléhají fondy zřízené dle tohoto zákona státnímu dozoru.
Aby byla zajištěna kontinuita činnosti fondu s původním spolkem ťSociální ochrana státních zaměstnancůŤ, jest nutno stanovy tohoto fondu vydati ve shodě s příslušnými úřady a dosavadním spolkem.
Zaměstnanci správy poštovní a železniční mají již vlastní fondy k účelům v §u 1 zřízené, a proto jest účelno vybudovati i tyto fondy v samostatné instituce veřejnoprávní na podkladě obligatorního členství (§ 7).
Na úkoly fondu stačí příspěvek 2 Kč měsíčně, z nichž 1 Kč platí zaměstnanec a 1 Kč stát jako zaměstnavatel. Při 300.000 státních zaměstnanců činil by příspěvek státu 3,600.000 Kč, z nichž by fond ťSociální ochrana státních zaměstnancůŤ obdržel přibližně dvě pětiny. Náklad tento nezatíží značnějším způsobem státní pokladnu, protože úhrada bude poskytnuta úsporou na různých subvencích, udělovaných dosud ad hon k účelům sociální péče o státní zaměstnance, jichž se v poslední době rozptýlené pokusy o sociální péči v tomto směru stále houževnatěji domáhají a jimž státní správa z živě cítěné povinnosti také ve skutečnosti vycházela vstříc.
V ohledu formálním navrhují podavatelé, aby návrh přikázán byl výboru soc. politickému a rozpočtovému.
V Praze dne 27. června 1922.
Pechmanová, Johanis, dr. Matoušek, dr. Mazanec, dr. Srdínko, Remeš, Netolický, David, Slavíček, Pšenička, Chlebounová, Hálek Jaroslav, Křemen, Štolba, Rozsypalová, Sladký, Laube, Karpíšková, Košek, Vahala, Pelikán, dr. Franke, Zeminová, dr. Bartošek, Adámek, Trnobranský, Purkyňová, Rosolová, Špaček, dr. Kramář, dr. Rašín, Petrovický, G. Navrátil, dr. Lukavský, Kaderka, Jaša, Špatný, dr. Winter, Novák Antonín, Sychravová, Lehocký, Landová-Štychová, Jan Černý, Nejezchleb-Marcha, Molík, Kříž Alois, Aster, Hummelhans, Hrušovský, dr. Hruban, dr. Nosek.