Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922.

3779.

Vládní návrh,

kterým se předkládají Národnímu shromáždění

ke schválení Protokoly o změnách úmluvy o Společnosti národů, dané v Ženevě dne 5. října 1921.

Návrh usnesení:

Národní shromáždění republiky československé se usnáší:

I. 1. Protokol o změně článku 26 úmluvy, daný v Ženevě dne 5. října 1921,

2. Protokol o změně článku 26 úmluvy, daný v Ženevě dne 5. října 1921,

3. Protokol o změně článku 26 úmluvy, daný v Ženevě dne 5. října 1921,

4. Protokol o změně článku 4 úmluvy, daný v Ženevě dne 5. října 1921,

5. Protokol o změně článku 6 úmluvy, daný v Ženevě dne 5. října 1921,

6. Protokol o změně článku 6 úmluvy, daný v Ženevě dne 5. října 1921,

7. Protokol o změně článku 6 úmluvy, daný v Ženevě dne 5. října 1921,

8. Protokol o změně článku 12 úmluvy, daný v Ženevě dne 5. října 1921,

9. Protokol o změně článku 13 úmluvy, daný v Ženevě dne 5. října 1921,

10. Protokol o změně článku 15 úmluvy, daný v Ženevě dne 5. října 1921,

11. Protokol o změně článku 16 úmluvy, daný v Ženevě dne 5. října 1921,

12. Protokol o změně článku 16 úmluvy, daný v Ženevě dne 5. října 1921,

13. Protokol o změně článku 16 úmluvy, daný v Ženevě dne 5. října 1921,

14. Protokol o změně článku 16 úmluvy, daný v Ženevě dne 5. října 1921

se schvalují.

II. Vládě se ukládá, aby tyto protokoly publikovala ve Sbírce zákonů a nařízení státu Československého.

III. Ministru zahraničních věcí se ukládá, aby v dohodě se zúčastněnými ministry učinil další opatření, jichž je třeba ku provedení těchto protokolů.

Důvodová zpráva.

I. ORGANISACE PRACÍ SPOLEČNOSTI NáRODŮ.

Pakt Společnosti národů byl vypracován pouze vítěznými mocnostmi spojenými a sdruženými; ostatní mocnosti (neutrálové), které 1 Paktu přistoupily (srv. Přílohu I. k Paktu) projevily přirozeně snahu přizpůsobiti Pakt svým názorům a zájmům. Výsledkem této snahy byla řada návrhů na změny Paktu, [ Z celkového počtu asi 27 návrhů 24 pocházelo od neutrálů.]) z nichž některé byly učiněny již za prvého Shromáždění resp. před ním. Prvé Shromáždění, nemohouc rozřešiti věci tak důležité během krátké doby svého zasedání (od 15. listopadu do 18. prosince 1920), vyzvalo resolucí z 2. prosince 1920 Radu, aby dosadila zvláštní komisi, která by se zabývala studiem návrhů na změnu Paktu.

Komise pro změny Paktu (Commission des Amendements - Committee on Amendments) byla jmenována resolucí Rady z 21. února 1921 a působnost její u srovnání s resolucí Shromáždění z 2. prosince 1920 rozšířena v tom směru, že nemusila se omeziti jen na studium návrhů podaných, nýbrž že mohla také sama z vlastní iniciativy uvažovati o změnách, jež by pokládala za vhodné členy jejími byli: BALFOUR (Anglie, předseda), BENEŠ (československo, místopředseda), BLANCO (Uruguay), HATOYAMA (Japonsko), dep PALACIOS (Španělsko), RESTREPO (Kolumbie), SCIALOJA, jejž později nahradil GIANNINI (Italie), de VISSCHER (Belgie), VIVIAIVI, jejž později nahradil NOBLEMAIRE (Francie), WANG-CHUNG-HUI (Čína) a ZAHLE (Dánsko).

Komise konala schůze v Ženevě (v dubnu 1921), v Londýně (v červnu 1921) a v Ženevě (v září 1921). Výsledkem jejích prací byly dvě zprávy, které druhému Shromáždění, jež zasedalo od 5. září do 5. října 1921, předloženy jako dokumenty A. 24 a A. 24 (1).

Vedle komise pro změny Paktu byla na vyzvání prvého Shromáždění (resoluce z 23. listopadu 1920) dosazena Radou (resolucí z 21. února 1921) zvláštní komise znalců pro zkoumání článku 18. Paktu členy jejími byli: SCIALOJA (Italie, předseda), BOURQUIN (Belgie), GOUT (Francie), HURST (Anglie) a STRUYCKEN (Nizozemí).

Komise konala schůzi v Ženevě (v červnu 1921). Výsledkem jejích prací byla zpráva, která druhému Shromáždění předložena jako dokument A. 47.

Zprávy obou svrchu uvedených komisí (pro změny Paktu a pro zkoumání článku 18.) byly druhým Shromážděním přikázány komisi No. L, jejíž zprávy tvoří dokument A. 119.

Kromě obou těchto komisí, o nichž právě byla řeč, nutno uvésti ještě dvě komise, které v důsledku svých prací dospěly k návrhům na změnu Paktu.

Předně jest to Komise pro blokádu (Commission du Blocus - Blockade Committee), která se souhlasem prvého Shromáždění (resoluce z 10. prosince 1920) byla zřízena resolucí Rady z 22. února 1921, aby se zabývala otázkami, které by se mohly vyskytnouti při provádění článku 16. Paktu. V komisi pro blokádu byly zastoupeny: KUBA (Aguero y Bethancourt), ŠPANĚLSKO (Garnica, předseda), FRANCIE (Gout), ANGLIE (Finlay), ITALIE (Orsini Baroni), JAPONSKO (Oka), NORSKO (Sparre, místopředseda) a ŠVÝCARY (Huber).

Komise zasedala v Ženevě (v srpnu 1921). Výsledkem jejích prací byla zpráva, která druhému Shromáždění předložena jako dokument A. 28.

Zpráva tato byla druhým Shromážděním přikázána komisi No. III., jejíž zpráva tvoří dokumenty A. 115 a A. 166 (co do redakce změn byla slyšena též komise No. I.).

Za druhé pak jest to Komise znalců pro rozdělení nákladů (Commission de Répartition des Dépenses-Committee on Allocation of Expenses), která byla zřízena na základě doporučení prvého Shromáždění ze 17. prosince 1920 resolucí Rady ze 14. prosince 1920. Členy komise byli: REVEILLAUD (Francie, předseda), CARNEIRO (Brasilie), GEORG (Švýcary), GLUCKSTADT, jejž nahradili STHYR a poté de KAUFMANN (Dánsko) a STRAKOSCH (Jižní Afrika).

Komise zasedala v Paříži (v únoru a v červnu 1921). Výsledkem jejích prací byla zpráva, která druhému Shromáždění předložena jako dokument A. 40.

Zpráva tato byla druhým Shromážděním přikázána komisi No. IV., jejíž zpráva tvoří dokument A. 179 (co do redakce změn byla slyšena též komise No. I.).

II. JEDNOTLIVÉ NÁVRHY NA ZMĚNY PAKTU A PROJEDNÁVÁNÍ JEJICH VE SPOLEČNOSTI NÁRODŮ.

[V souvislosti s odůvodněním změn Paktu chce důvodová zpráva podati též celkový obraz o dosavadním ústavním vývoji Společnosti a proto se zmiňuje stručně i o návrzích na změnu Paktu, které přijaty nebyly.]

Smýšlení jak v jednotlivých komisích, tak ve Shromáždění nebylo změnám Paktu valně příznivé. Vysvětlení dlužno hledati v tom, že: 1. Pakt není dosud tak dlouho v působnosti, aby s určitostí bylo lze říci, pokud jednotlivá jeho ustanovení vyžadují změn; 2. nebylo by účelno jej měniti, dokud některé státy (mezi nimi tři velmoci) stojí mimo Společnost; neboť zajisté i ony po svém přistoupení budou se domáhati toho, aby Pakt byl přizpůsoben jejich názorům a zájmům (stejně jako jest tomu nyní u států, jež na vypracování Paktu nebyly zúčastněny).

Článek 1.

a) členství.

Argentinská delegace na prvém Shromáždění navrhla dne 4. prosince 1920 ústy svého šéfa Pueyrredon-a, "aby všechny suverénní státy uznané mezinárodním společenstvím byly přijaty za členy Společnosti národů a to tak, že mimo Společnost by zůstaly jen důsledkem svého volného rozhodnutí". Touto cestou mělo býti docíleno universality Společnosti. Leč návrh ten neznamená pouze změnu jednotlivého ustanovení, nýbrž zvrací přímo povahu celé Společnosti. Tato jest dobrovolným sdružením států, k němuž lze přistoupiti jen za určitých podmínek a se svolením dosavadních členů (srv. článek 1., odst. 20) a z něhož nehodný člen může býti vyloučen (srv. článek 16., odst. 4.); podle argentinského návrhu byla by však svazem zpola nuceným. Proto komise pro změny Paktu nepokládala se za příslušnou ku bližšímu projednávání a ponechala Shromáždění samu, aby se vyslovilo o tomto návrhu. Druhé Shromáždění pak na návrh své komise No. I. přijalo dne 4. října 1921 tuto resoluci:

"Shromáždění Společnosti národů,

Zkoumavši návrh delegace Republiky argentinské ze dne 4. prosince 1920 na změnu článku 1. Paktu,

Ocenivši vznešený ideál, jenž přiměl Republiku argentinskou k tomuto návrhu. Rozhodlo, že - dokud nebude lze přijmouti zásadu obsaženou v tomto návrhu jest vzhledem k politováníhodné nepřítomnosti delegace Republiky argentinské [Argentina nebyla na druhém Shromáždění zastoupena.] odročiti každé rozhodování o tomto návrhu."

b) Přijetí malých států.

Komise prvého Shromáždění No. V., zabývajíc se přihláškou Liechtensteinska, vyslovila se proti jeho přijetí za člena Společnosti, a to z toho důvodu, že tento stát by nebyl s to dostáti všem závazkům, jež Pakt členům ukládá; při tom však navrhla Shromáždění, aby vyzvalo komisi pro změny Paktu zkoumati, zda a jak by bylo možno přidružiti ke Společnosti národů ty suverenní státy, jež pro svou nepatrnost (exiguité - small size) nemohou býti přijaty za členy řádné. Tento podnět Shromáždění přijalo dne 17. prosince 1920.

Komise pro změny Paktu navrhovala tři systémy:

1. přijmouti tyto státy za členy s votem pouze konsultativním ("systéme de représentation propre");

2. dovoliti, aby byly zastupovány jiným členem Společnosti ("systéme de représentation par un autre État, déjá membre");

3. přijmouti je za členy, ale s tím omezením, že prací Společnosti by se mohly účastniti jen, pokud by šlo o jejich vlastní zájmy ("systéme de participation limitée"). Poněvadž však: 1. všechny tyto systémy dávají podnět k vážným kritikám; 2. otázka přijetí těchto států není aktuelní (druhému Shromáždění nebyla učiněna žádná přihláška); 3. již nyní je tu možnost přibrati tyto státy k pracím Společnosti, aniž by se předpokládalo jejich členství, [Srv. celou řadu precedenčních případů, kde nečlenové účastnili se prací Společnosti; vypočteny jsou v Schücking. Die Satzung des Völkerbundes, str. 100.] navrhla komise No. I. druhému Shromáždění, aby právní postavení těchto států nebylo definováno předem, nýbrž aby se v té věci sečkalo, až co ukáže zkušenost. Shromáždění schválilo vývody komise a dne 4. října 1921 přijalo tuto resoluci

"Shromáždění Společnosti národů,

Uváživši zprávu své prvé komise, jež byla vyzvána, aby zkoumala, zda a jak by bylo možno přidružiti ke Společnosti národů ty suverenní státy, které pro svou nepatrnost nemohou býti přijaty za členy řádné;

Rozhodlo:

Poněvadž jest nesnadno předem stanoviti podmínky přijetí těchto států, jichž rozdílné poměry by činily nutnou různou úpravu;

Poněvadž jest možno již nyní ve značném rozsahu přibrati interesované státy k pracím Shromáždění, aniž by byly členy Jest lépe vyčkati dříve výsledků zkušenosti, jež by mohla podati tato spolupráce, než bude vysloveno zdání o podmínkách jejich přijetí v lůno Společnosti."

Článek 3.

Zasedání Shromáždění.

Skandinávské státy (Dánsko, Norsko a švédsko) ještě před prvým Shromážděním podaly návrhy (v podstatě shodné) na změnu článku 3. Návrhy tyto směřovaly k tomu, aby Shromáždění se scházelo automaticky jednou ročně v určitou dobu a aby členům Společnosti byla dána možnost svolati Shromáždění, kdykoli se jim vidí toho potřeba.

Komise pro změny Paktu, jakož i komise No. I. neuznaly vhodnost těchto změn, a to z těchto důvodů:

Předně návrhům shora uvedeným činí v podstatě zadost článek 1. jednacího řádu Shromáždění, který prvé Shromáždění přijalo dne 30. listopadu 1920 (tedy po podání skandinávských návrhů). Článek 1. jednacího řádu zní

"Shromáždění se schází každoročně ipso facto v sídle Společnosti národů prvé pondělí v září.

Sejde se rovněž v době, již ustanoví Shromáždění za svého předchozího zasedání nebo Rada většinou hlasů.

Jestliže jeden nebo více členů Společnosti má za to, že jest vhodno, aby se Shromáždění sešlo, oznámí to Generálnímu sekretáři, jenž si vyžádá zdání ostatních členů Společnosti. Bude-li návrh na sedlání Shromáždění přijat většinou členů ve lhůtě jednoho měsíce od data tohoto oznámení. Shromáždění jest svoláno k mimořádnému zasedání."

Dále pak každoroční zasedání Shromáždění jest zajištěno tím, že Shromáždění jest povoláno schvalovati rozpočet Společnosti.

Důvody tyto byly navrhovateli uznány a návrhy vzaty zpět. Toto zpětvzetí vzalo druhé Shromáždění na vědomí resolucí ze 4. říj na. 1921, jež zní:

"Shromáždění béře na vědomí, že vlády dánská, norská a švédská, uznavše vývody zpráv komise pro změny Paktu a komise prvé, béřou zpět své návrhy na změnu článku 3."

Článek 4.

Volby dočasných členů Rady.

Rada Společnosti národů se skládá z 8 členů [Článek 4., odst. 1. stanoví počet ten na devět, poněvadž má na zřeteli také Spojené státy americké.] a to: 1. ze zástupců čtyř velmocí členů Společnosti a 2. ze zástupců čtyř jiných členů Společnosti. Členové Společnosti prvé kategorie (členové "stálí") jsou v Radě zastoupeni trvale; naproti tonu členy kategorie druhé (členové "dočasní") "volí Shromáždění svobodně v obdobích, jež uzná za vhodná". Používajíc tohoto ustanovení, prohlásilo prvé Shromáždění resolucí z 11. listopadu 1920, že "mandát Belgie, Brasilie, španělsko a Řecka co členů Rady, daný jim prozatímně článkem., odst. 1., větou 2. Paktu, se skončí dnem 31. prosince 1920". Dne 15. prosince zvolilo pak prvé Shromáždění za dočasné členy Rady pro příští rok (1921) Belgii, Brasilii, Čínu a španělsko. Řada návrhů (celkem deset) [Návrhy podaly: Dánsko, Norsko, Švédsko, Nizozemí, Portugalsko, Argentina, Čína, Kuba, Švýcary a Venezuela,] na bližší úpravu volby, které při této příležitosti byly podány, svědčí o zájmu, jejž státy se členstvím v Radě spojují. Návrhy tyto byly prvým Shromážděním přikázány komisi pro změny Paktu. Předmětem těchto návrhů v podstatě bylo:

1. Zájmové zastoupení, t. j. rozdělení mandátů dočasných členů Rady mezi jednotlivé territoriální skupiny států (Evropa, Východní Asie, Jižní Amerika), aby tak v Radě byly zastoupeny různé civilisace. Tomuto požadavku vyhovělo již prvé Shromáždění ve formě voeu ze dne 11. prosince 1920, jež zní: "Jest žádoucno, aby Shromáždění při volbě čtyř dočasných členů Rady postupovalo tím způsobem, že tři členové by byli vybráni mezi členy z Evropy a z obou Amerik a jeden mezi členy z Asie a z jiných části světa." Komise pro změny Paktu shledala toto řešení zcela uspokojivým, nepovažujíc za nutno vtěliti je přímo do Paktu.

2. Trvání mandátů. Pro stanovení doby trvání jednotlivých mandátů rozhodná byla dvě hlediska: doba ta nesmí býti ani příliš krátká, aby členové Rady měli možnost plně se uplatniti, ani příliš dlouhá, aby též druzí přišli na řadu. Komise pro změny Paktu doporučovala dobu čtyř let a to také z toho důvodu, že tak usnadněno bude částečné obnovování (viz níže ad 3.).

3. Částečné obnovování. Aby v Radě zajištěna byla kontinuita, doporučovala komise pro zněny Paktu zavésti pro dočasné členy Rady zásadu částečného obnovování t. j. aby všichni čtyři členové nevystupovali z Rady najednou, nýbrž vždy dva po dvou létech.

4. Znovuvolitelnost. V případě zcela volné znovuvolitelnosti bylo by nebezpečí, že mandáty, které mají býti pouze dočasnými, staly by se ve skutečnosti trvalými; naproti tomu, byla-li by znovuvolitelnost vůbec vyloučena, nebylo by možno ponechati u vesla ty, kteří se osvědčili. Proto komise pro změny Paktu přidržela se cesty střední a navrhla, aby člen z Rady vystupující nebyl volitelný pro příští volební období (t. j. čtyři léta následující po vypršení mandátu).

5. Ustanovení přechodná. Aby předpisy o částečném obnovování mohly býti uvedeny v činnost, navrhovala komise pro změny Paktu, aby ze čtyř členů nově svolených dva, jichž jména by byla určena losem, zasedali v Radě pouze dva roky.

Ad 2-5. Komise No. I., přezkoumávajíc vývody komise pro změny Paktu, došla k těmto závěrům:

A. Poněvadž v nejbližší době přijde pravděpodobně na přetřes otázka rozmnožení členů Rady (vzhledem k tomu, že počet členů Společnosti vzrostl z původních 42 na 51 a nové zvětšení - event. o některé velmoci - se očekává v brzké budoucnosti), [Srv. článek 4., odst. 2. Paktu.] a že s počtem členů Rady souvisí i otázka bližších pravidel pro částečné obnovování a s tím zase otázka doby trvání mandátů a vyloučení ze znovuvolitelnosti, komise No. I. nepovažovala za vhodno, aby již nyní byly přijaty předpisy o době mandátů, částečném obnovování a vyloučení ze znovuvolitelnosti a omezila se na to, že 1. doporučila, aby při budoucí úpravě této otázky částečné obnovování bylo zavedeno a aby jak pro dobu trvání mandátů, tak pro období nevolitelnosti byla nynějším členům Rady započítána doba, po kterou již v Radě zasedali; 2. navrhla, aby zatím mandáty dosavadních členů Rady byly obnoveny. Vývody komise No. I. vzalo druhé Shromáždění na vědomí resolucí ze dne 5. října 1921 tohoto znění:

"Shromáždění béře na svědomí závěry své prvé komise:

a) aby dočasní členové Rady v budoucnosti byli voleni pro určitou dobu a podle systému částečného obnovování a aby tohoto roku Shromáždění obnovilo pro rok 1922 mandáty dosavadních členů Rady; [Mandát Belgie, Brasilie, Číny a Španělska byl obnoven na základě volby, provedené dne 5. října 1921.]

b) že v nedostatku rozhodnutí o počtu dočasných členů Rady, není vhodno stanoviti přesná pravidla, při čemž se rozumí, že při volbách roku příštího, jak co do stanovení celkové doby členství v Radě každého člena, tak pro podmínky vyloučení ze znovuvolitelnosti bude vzat zřetel k době, po kterou kdo byl členem Rady na základě voleb dřívějších."

B. Vzhledem k tomu, že o výkladu slov článku 4., odst. 1., věta 2. "Tyto čtyři členy Společnosti vyvolí Shromáždění svobodně v obdobích, jež uzná za vhodná", nebylo jednotného názoru (jedni zastávali, že Shromáždění ve volbě má míti absolutní volnost, kdežto druzí - většina byli toho názoru, že Shromáždění má volbu prováděti dle určitých pravidel) navrhla komise No. I. změnu článku 4., kterou Shromáždění přijalo dne 5. října 1921 (viz Protokol o změně článku 4 úmluvy, Příloha 1.). Článek 4. v nové úpravě bude zníti takto

[1.] "Článek 4. (Překlad.) Rada se skládá ze zástupců Čelných mocností spojených a sdružených a ze zástupců čtyř dalších členů Společnosti: Tyto čtyři členy Společnosti vyvolí Shromáždění svobodně v obdobích, jež uzná za vhodná. Dokud členové nebudou Shromážděním vyvoleni, jsou členy Pudy zástupcově Belgie, Brasilie, Španělska a Řecka.

[2.] Se schválením většiny Shromáždění může Rada určit další členy Společnosti, kteří mají nadále býti v Radě trvale zastoupeni. S týmž schválením může zvýšiti počet těch členů Společnosti, kteří mají býti vyvoleni Shromážděním, aby byli zastoupeni v Radě.

[3.] Shromáždění stanoví většinou dvou třetin pravidla o volbách členů, kteří nejsou v Radě trvale zastoupeni a obzvláště ta, jež se týkají trvání jejich mandátu a podmínek znovuvolitelnosti.

[4. (3.)] Rada se schází, kdykoliv toho vyžadují poměry, nejméně jednou ročně v sídle Společnosti neb kterémkoli jiném místě, jež by bylo určeno.

[5. (4.)] Rada nalézá o všech otázkách spadajících do oboru působnosti Společnosti neb dotýkajících se světového míru.

[6. (5.)] Každý člen Společnosti, který není zastoupen v Radě, bude vyzván, aby vyslal zástupce, který by zasedal jako člen ve schůzích Rady, kdykoli se projednávají, otázky dotýkající se zvláště jeho zájmů.

[7. (6.)] Ve schůzích Rady má každý člen v ní zastoupený po hlasu a nesmí míti více než jednoho zástupce."

Článek 5.

Požadavek jednohlasnosti.

Změny článku 5. týkaly se návrhy dva: kolumbijský a nizozemský.

1. Kolumbijský návrh, podaný prvému Shromáždění, směřoval k tomu; aby za 1. odstavec článku 5. byl vsunut - nový odstavec tohoto znění: "Tento postup (sc. jednohlasnost) neplatí pro rozhodnutí Shromáždění, jež mají za účel praktické rozvíjení předpisů nebo zásad, obsažených v této úmluvě. V takovém případě stačí většina dvou třetin členů Společnosti zastoupených ve Shromáždění." Důvodem tohoto návrhu jest skutečnost, že požadavek jednohlasnosti znamená značné ztížení pro hladké fungování sborových institucí. Komise pro změny Paktu, jakož i komise No. I. vyslovily se proti přijetí, poněvadž změna ta by znamenala opuštění jedné z dosavadních základních zásad mezinárodního práva (t. j. požadavku jednohlasnosti pro usnesení mezinárodních institucí, kterýžto požadavek vyplývá ze zásady, že "stát může býti vázán jen vlastním souhlasem"), nehledě ani k tomu, že právnická formulace této výjimky není dobře možna. Důsledkem toho Kolumbie vzala svůj návrh zpět.

2. Nizozemský návrh směřoval k tomu, aby v 2. odstavci článku 5. Paktu za slova "y compris" bylo vsunuto "leur Réglement intérieur". Tím mělo býti výslovně stanoveno, že jednací řád může býti stanoven a měněn pouhou většinou. Komise pro změny Paktu a komise No. I. nepovažovaly však tuto změnu za nutnou, poněvadž nemůže býti sporu o tom, že jednací řád jest otázkou "de procédure" ve smyslu odstavce 2., článku 5. [ V češtině nelze tyto stylistické rozdíly vystihnouti, poněvadž pro výrazy "procédure" a "Réglement intérieur" má čeština pouze výraz "jednací řád". Srv. český překlad Paktu.] Důsledkem toho Nizozemí vzalo svůj návrh zpět.

Ad 1 a 2. Druhé Shromáždění vzalo na vědomí vývody komise i zpětvzetí návrhů resolucí ze dne 5. říj na 1921, jež zní:

"Shromáždění souhlasí se zprávou své prvé komise o změnách článku 5. Paktu, jež navrhly vláda kolumbijská a nizozemská a béře na vědomí, že vlády kolumbijská a nizozemská béřou své návrhy zpět."

Článek 6.

Finance Společnosti.

O finanční správě Společnosti obsahuje; Pakt jediné ustanovení, a to v článku 6., odstavec 5. Jest jasno, že tímto kusým ustanovením nebylo lze na dlouho vystačiti. "Proto již prvé Shromáždění rekommandací ze dne 17. prosince určenou Radě přijalo řád o 13 článcích, podle něhož finanční správa Společnosti má býti vedena. Řád tento byl doplněn rekommandaci druhého Shromáždění ze dne 4. října 1921. Pakt sám byl resp. měl býti modifikován v těchto směrech:

a) Rozdělení nákladů Společnosti: Článek 6., odstavec 5. stanoví: "Náklady tajemnického úřadu [= náklady Společnosti.] nesou členové Společnosti podle klíče stanoveného pro mezinárodní kancelář Světového spolku poštovního."

Příslušné ustanovení římské poštovní konvence ze dne 26. května 1906 (článek XXXVIII.) zní:

"Pro rozdělení nákladů jsou země Unie rozděleny v sedm tříd, v nichž každá přispívá určitým počtem jednotek a to:

Tyto koefficienty se násobí počtem zemí každé třídy a součet těchto součinů dává počet jednotek, jimiž celkový náklad nutno děliti: Podíl dává obnos jednotky.

Země Unie jsou pro rozdělení nákladů roztříděny takto:" (následuje výpočet jednotlivých států podle svrchu uvedených sedmi tříd, srv. Tabulku ke stránce 8.)

Roztřídění toto se stalo na základě dvou znaků: zeměpisné rozlohy a počtu obyvatelstva jednotlivých států. Tyto znaky povahy čistě zevnější - nečiní obtíží při poštovní Unii, jejíž náklady nejsou značné (maximálně 125.000 zl. fr.); prosté přenesení jich však na Společnost národů s ročním nákladem okrouhle 20,000.000 zl. fr. - nehledě ani k tomu, že zeměpisná rozloha různých států doznala válkou podstatných změn - vyvolává četné námitky. Proto byla dosazena zvláštní komise znalců, o níž svrchu byla řeč (srv. str. 3.), aby vypracovala návrh na nové rozdělení nákladů Společnosti.

Za základ pro rozdělení nákladů byla vzata "platební schopnost" jednotlivých členů Společnosti, která v nedostatku jiných výkazů o národním důchodu byla určena podle dvou znaků: počtu obyvatelstva ze dne 31. prosince 1919 a čistých státních příjmů z roku 1913; [Zde poválečná data nemohla býti rozhodna pro rozvrat panující všude ve státním finančním hospodářství. Při stanovení čistého příjmu přihlíženo k obnosu daní a dávek všeho druhu bez ohledu na náklady spojené s jich vybíráním a k výnosu státních podniků po odečtení nákladů provozovacích. V těch případech, kde následkem války nastaly territoriální přesuny, cifra státních příjmů byla změněna podle poměru počtu obyvatelstva, jež přešlo pod jinou svrchovanost (srovnej doleji).] při tom stanoveno, že pro žádný stát, pokud se počtu obyvatelstva týče, nebude vzata za základ cifra, která by přesahovalo 5% součtu obyvatelstva všech států - členů Společnosti (hledisko čistě empirické) a to z toho důvodu, že v některých mimoevropských zemích (na příklad Čína, Indie) počet obyvatelstva nikterak neznamená rozmnožení hospodářských zdrojů.

Pro Československou republiku vzato za základ: počet obyvatelstva ze dne 31. prosince 1919: 13,770.000; čistý státní příjem z r. 1913: 1.075,400.000 K čili 217.900,00 $. Tata cifra byla stanovena takto:

Počet obyvatel. v Rakousku: 28,000.000, z toho do Československé republiky připadlo 34,6%;

počet obyvatelstva v Uhrách: 20,000.000, z toho do Československé republiky připadlo 11,0%;

čistý státní příjem Rakouska v roce 1913 2.449,000.000 K, z toho vzato 34,6%;

čistý státní příjem Uher v roce 1913 2.072,800.000 K, z toho vzato 11,0%.

Po ujištění svrchu uvedených cifer (počtu obyvatelstva - čistého státního příjmu) bylo vypočteno, kolik procent činí počet obyvatelstva jednotlivého státu ze součtu obyvatelstva všech států-členů Společnosti a kolik procent činí státní příjem jednotlivého státu ze součtu čistých státních příjmů všech států-členů Společnosti; z obou těchto výsledků byl pak vzat arithmetický střed (pro ČSR. 3,51%), který tudíž vyznačoval poměr platební schopnosti jednotlivého státu k platební schopnosti všech členů Společnosti.

Na první pohled by se zdálo, že tyto arithmetické středy podávají přesný obraz kvot, jimiž jednotlivé státy by měly přispívati na náklady Společnosti; ve skutečnosti však základy, z nichž se vyšlo (počet obyvatelstva - čistý státní příjem), udávají platební schopnost pouze přibližně [V některých případech velmi nedokonale; na př. u států spolkových nemohlo se přihlížeti k rozpočtům jednotlivých dílčích států, nebo zase u států, jichž státní příjmy jsou v prvé řadě odkázány na dávky ze zahraničního obchodu, bylo by vhodnější přihlížeti k průměru několika let.] a pak ani "platební schopnost" sama o sobě není jediným rozhodným kriteriem pro výši příspěvků, neboť dlužno zajisté při jeho vyměřování vzíti zřetel také k výhodám, jež ze Společnosti plynou pro všechny členy stejně. Bylo tudíž nutno hledati korrektivy na podkladě hledisek empirických (srovnávání hospodářské situace jednotlivých států mezi sebou, státních výdajů před a po válce, zahraničního obchodu a t. p.). Výsledkem pak těchto prací bylo, že předně státy byly rozděleny na sedm skupin (jako dosud), z nichž do každé zařaděny státy s poměrně stejnou "přispívací silou" a dále, že svrchu vypočtený arithmetický střed nahrazen po provedení korektur okrouhlou sumou (jednotkou). O právě uvedeném postupu podává celkový obraz přiložená tabulka, z níž zároveň jsou patrny rozdíly mezi starým a novým stavem.

*) Polsko bylo komisí znalců zařaděno do skupiny třetí, v komisi No. IV. však požádalo, aby bylo zařaděno do čtvrté. Této žádosti bylo vyhověno vzhledem k tomu, že území, jež připadlo Polsku, těšilo se v r. 1913 značné prosperitě, která však následkem války zanikla, ocenění jeho zdrojů podle dat z r. 1913 bylo by tudíž nemístné.

**) Argentina přes několikeré upomenutí příspěvku dosud neplatila; byla proto z hořejšího rozvrhu vypuštěna. Příspěvek bude ovšem od ní žádán. Zaplatí-li, budou příslušné částky ostatním členům připsány k dobru.

***) Prvá a druhá rubrika uvádí cifry, k nimž došla komise znalců. Estonsko, Litva a Lotyšsko byly přijaty za členy teprve druhým Shromážděním, tedy po skončeni prací komise znalců. Zařaděni jejich se stalo teprve v komisi No. IV.

Pokud se týče otázky, jak toto nové rozdělení uskutečniti, byly vysloveny názory dva:

První, chtěje se k vůli obtížím spojeným s ratifikací (článek 26.) vyhnouti změně Paktu, navrhoval, aby ve smyslu nového rozdělení nákladů Společnosti bylo změněno rozdělení nákladů Poštovní Unie.

Druhý, který nabyl vrchu, zastával, aby bylo přikročeno přímo ku změně Paktu, poněvadž obtíže spojené se změnou Paktu jsou stejné jako při změně baremu Poštovní Unie (článek 17. Řádu Poštovní Unie po modifikaci usnesené v Madridě žádá většinu dvou třetin na místo dřívější prosté majority) a pak, že jest záhodno osvoboditi Společnost národů od závislosti na Poštovní Unii. Tento názor byl přijat Shromážděním, jež dne 5. října 1921 se usneslo na změně článku 6. Paktu (viz Protokol o změně článku 6 úmluvy, Příloha 2 až 4). Článek 6. v nově úpravě bude zníti takto:

[1.] "Článek 6. (Překlad.) V sídle Společnosti se zřídí stálý úřad tajemnický. Skládá se z generálního tajemníka a z potřebného počtu tajemníků i personálu.

[2.] První generální tajemník je jmenován v příloze. Napříště jmenuje generálního tajemníka Rada se schválením většiny Shromáždění.

[3.] Tajemníky a personál tajemnického úřadu jmenuje generální tajemník se schválením Rady.

[4.] Generální tajemník Společnosti jest mocí svého úřadu generálním tajemníkem Shromáždění a Rady.

[5.] Náklady Společnosti ponesou členové Společnosti podle klíče, o němž rozhodne Shromáždění.

[6.] Rozdělení nákladů Společnosti uvedeného v příloze 3 [Srov. Protokol o změně článku 6 úmluvy (Příloha 2 c). Příloha 3 úmluvy nebyla zde znovu otištěna z důvodů úsporných.] bude používáno od 1. ledna 1922 až do doby, kdy nové rozdělení přijaté Shromážděním nabude působnosti."

Novou redakcí 5. odstavce článku 6., jest Shromáždění dána moc upraviti napříště rozdělení nákladů pouhou resolucí (décision), takže nebude již třeba postupovati podle článku 26. (ratifikace). Tato "décision" bude vyžadovati jednohlasnosti, jak stanoví článek 5. Paktu.

Tohoto svého oprávnění nebude ovšem Shromáždění moci použíti, dokud změna článku 6. nenabude platnosti podle článku 26.; na druhé straně však bylo nutno modifikovati nynější nevyhovující barem co nejdříve. Proto přidán nový odstavec 6., jehož závěr (slova "až do doby...působnosti.") má vyloučiti zdání, že snad jest v odporu s odstavcem 5.

Současně s resolucemi o změnách článku 6. usnesena vzhledem k novému odstavci 5. změna článku 4. Jednacího řádu Shromáždění, k němuž přidán nový odstavec tohoto znění:

"žádný návrh na změnu platného rozdělení nákladů nebude zapsán na denní pořad, nebude-li sdělen členům Společnosti aspoň čtyři měsíce před lotem stanoveným pro zahájení zasedání."

Komise znalců byla si plně vědoma toho, že závěry její jsou ještě velmi nedokonalé jednak pro neujasněnost hospodářské situace, jež jí stěžovala použití různých kriterií, jednak pro krátkost času, který pro své práce měla k disposici; sama byla toho názoru, že rozdělení nákladů, k němuž došla, může býti jenom provisorní a že by mělo platiti nejdéle asi do konce roku 1924. V tomto smyslu také komise No. IV. navrhla a Shromáždění přijalo dne 5. října 1921 doporučení tohoto znění

"Shromáždění uznávajíc, že návrhy komise znalců jsou ještě schopny zlepšení a oprav po úplnějším prozkoumání problému, doporučuje, by tato komise za osvědčeného předsednictví p. Réveillaud-a byla Radou pověřena pokračovati ve svých pracích a aby po uvážení rozličných faktorů, jež nebyly dosud předmětem úplného zkoumání, předložila dodatečnou zprávu udávající modifikace rozdělení prozatím přijatého, jež se snad budou zdáti slušnými.

Shromáždění doporučuje Radě bdíti nad tím, aby komise, pověřená přípravou definitivního rozdělení nákladů, předložila toto Shromáždění roku 1923."

b) Rozpočtová oprávnění Společnosti.

Holandsko navrhlo, aby článek 6. byl doplněn takto: "Shromáždění stanoví roční rozpočet Společnosti a upravuje účetní kontrolu." Komise pro změny Paktu vyslovila souhlas s tímto návrhem a sama jej nad to doplnila v tom směru, že pro schválení rozpočtu měla býti stanovena pouze většina tří čtvrtin, poněvadž požadavkem jednohlasnosti řádný chod finanční správy snadno by mohl býti ne-li znemožněn, aspoň značně stižen.

c) Opatření proti členům dluhujícím příspěvek.

Prvé Shromáždění resolucí ze 17. prosince 1920 uložilo komisi pro změny Paktu, aby "též uvažovala o opatřeních, jichž by bylo použíti proti státům, které by nezaplatily do určité doby svého příspěvku". Komise pro změny Paktu nepovažovala za vhodno, vložiti podobné ustanovení přímo do Paktu (nesrovnávalo by se dobře s vážností státu), doporučila však, aby řád upravující finanční správu Společnosti byl doplněn takto: "V případě, že některý člen Společnosti nezaplatí svého příspěvku dne, kdy se tak mělo státi, generální sekretář notifikuje tomuto státu, že nezaplatí-li do tří měsíců, bude lze vymáhati úrok podle míry platné v sídle Společnosti počínaje dnem doručení notifikace; výroční zpráva kontrolní komise učiní vedle toho výslovnou zmínku o státech, které nezaplatily."

Ad b) a c).

Zpráva komise pro změny Paktu, obsahující vývody uvedené shora ad b) a c), byla druhým Shromážděním přikázána komisi No. I. Tato ve své schůzi dne 29. září 1921 předala je ku vyjádření komisi No. IV., která se zabývala otázkami finančními. Komise No. IV. ve své schůzi dne 30. září 1921 pro nával jiných důležitějších věcí, jež jí bylo ještě projednati (Shromáždění končilo dne 5. října 1921), odkázala projednání těchto otázek na příští (třetí) Shromáždění.