Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922.
|
I. volební období. |
5. zasedání. |
Původní znění.
3783.
Antrag
des Abgeordneten Wolfgang Zierhut und Genossen
betreffend die Beiträge zum Kunstdüngerfonde für 1922.
Mittels der Regierungsverordnung vom 9. September 1921 Nr. 357 Sg. d. G, u. V, wurde der Handel mit Kunstdünger freigegeben und zugleich angeordnet, daß die Wirksamkeit des Kunstdüngerfondes erlischt, der im Gesetze vom 22. Dezember 1920 Nr. 683 Sg. beim Ministerium für Landwirtschaft für die Beschaffung künstlicher Düngemittel im Jahre 1921 errichtet worden ist. Trotzdem wurden aber die Rechte und Pflichten, welche dem Kunstdüngerfonde nach diesem Gesetze zustanden, nicht geändert (§! 2 Absatz 2 der Verordnung vom 9. September 1921, Nr. 357 Dadurch ist ein Rechtszustand geschaffen worden, welcher in sich einen inneren Widerspruch enthält, nämlich, daß einerseits der Fond aufgehoben ist und andererseits dennoch diesem Fonde noch das Recht verbleiben soll, daß die Beiträge, welche im. § 10 des Gesetzes über den Kunstdüngerfond für denselben bestimmt worden sind, nämlich die Beiträge der Eigentümer von Wäldern, Weingärten und Gärten nicht nur für das Jahr 1921, sondern auch nach für das Jahr 1922 bestehend im zweifachen Katastralreinertrag dieser Grundstücke für jedes dieser Jahre entrichtet werden sollen.
Diese Beiträge sind hoch und belasten besonders den Kleinwaldbesitzer sehr stark, der vielfach keinen Nutzen aus seinem Wald beziehen kann, z. B. aus Jungwald, Neupflanzung, oder gar nur Waldblößen, für die im Kataster kein Unterschied im Reinertrag gemacht wird.
Da nun der Kunstdüngerfond mit dem 1. November 1921 auch schon in Liquidation getreten ist, so ist es widersinnig, im Jahre 1922 nach diese Grundstücke mit Kunstdüngerabgabe zu belasten. Auch muß darauf hingewiesen werden, daß die Waldbesitzer als solche selbst niemals einen Kunstdünger aus den Mitteln des Kunstdüngerfondes erhalten haben.
Trotzdem wurde diese Abgabe auch noch im Jahre 1922 vorgeschrieben und wird eingebogen, was einen berechtigten Unwillen in den betroffenen Landvolkskreisen entfacht hat.
Es verlautet, daß der Kunstdüngerfond durch die Beiträge, welche er bis zum Ende seiner Wirksamkeit einzuheben berechtigt war, einen Überschuß ergeben hat, was die Entrüstung der Landwirte wegen der Höhe der Kunstdüngerabgabe nur noch vermehrt hat. Es ist durchaus kein Grund zu ersehen, daß dem Kunstdüngerfonde, nachdem er die Bewirtschaftung des Kunstdüngers schon längst eingestellt hat, also auch keinen mehr liefert, nachträglich noch so große Beiträge gezahlt werden sollen,
In der Begründung zur Verordnung vom 9, September 1921 findet sich auch kein Wort darüber, warum trotz Aufhebung der Wirksamkeit des Kunstdüngerfondes an der Einhebung der Beiträge im Jahre 1922 nichts geändert wurde.
Wir beantragen daher folgendes
Gesetz
vom..................1922,
womit das Gesetz vom 22. Dezember 1920, Nr. 683 Sg. d. G. u. V. über die Beschaffung von künstlichen Düngemitteln geändert wird.
§ 1.
Die im § 10 des Gesetzes vom 22. Dezember 1920, Nr. 683 Sg. angeordneten Beiträge der Eigentümer von Wäldern, Weingärten und Gärten zum Kunstdüngerfonde werden, soweit sie das Jahr 1922 betreffen, aufgehoben.
§ 2.
Die für das Jahr 1922 bereits eingehobenen Beiträge dieser Art sind rückzustellen.
§ 3.
Der Kunstdüngerfond hat vor Beendigung der Liquidation die Abrechnung der Nationalversammlung vorzulegen.
§ 4.
Allfällige Überschüsse im Fonde sind fair die Unterstützung der Anpflanzung von Kleinwäldern zu verwenden, welche durch die Nonne verwüstet worden sind. Mit der Durchführung dieses Gesetzes, welches mit seiner Kundmachung in Wirksamkeit tritt, werden die Minister für Landwirtschaft und Finanzen betraut.
Durch die Annahme dieses Gesetzesantrage entsteht keine Belastung des Staatshaushaltes, deshalb ist ein Bedeckungsantrag nicht notwendig.
Es wird die Zuweisung zur dringlichen Behandlung an den Landwirtschaftsausschuß vorgeschlagen, der sich bereits in der vorigen Session mit dieser Angelegenheit eingehend befaßt hat.
Prag, den 20, Juni 1912.
W. Zierhut, Pittinger, J. Fischer, Matzner, Windirsch, Böllmann, dr. Schollich, Simm, Ing. Jung, Kaiser, Heller, Dr. Spina, Patzel, Bobek, dr. Baeran, dr. Radda, dr. Brunar, Röttel, Mark, Scharnagl, Böhr, dr. W. Feierfeil, Knirsch, Kostka, Schubert.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922.
|
I. volební období. |
5. zasedání. |
Překlad.
3783.
Návrh
poslance W. Zierhuta a druhů
o příspěvcích na strojena hnojiva na rok 1922.
Vládním nařízením ze dne 9. září 1921, č. 357 Sb. z. a n., byl uvolněn obchod se strojenými hnojivy a současně bylo nařízeno, že zaniká působnost Fondu pro opatření strojených hnojiv, jenž byl zřízen zákonem ze dne 22. prosince 1920, č. 683 Sb. a, a n. pro opatření strojených hnojiv při I ministerstvu zemědělství. Nezměnila se však práva a povinností, příslušející Fondu pro opatřeni strojených hnojiv podle tohoto zákona (§ 2, odst. 2. nařízení ze dne 9. září 1921, č. 357 Sb. z. a n,).
Tím byl vytvořen právní stav, jenž obsahuje vnitřní rozpor, totiž že se s jedné strany Fond zrušuje, a s druhé strany přece má tomuto Fondu zůstati právo, aby měly býti placeny příspěvky, ustanovené v §u 10 zákona o Fondu pro opatření strojených hnojiv pro tento Fond, totiž příspěvky vlastníků lesů, vinic a zahrad, nejen za rok 1921, nýbrž ještě také za rok 1922, rovnající se v každém tamto roce dvojnásobnému katastrálnímu čistému výtěžku těchto pozemků.
Tyto příspěvky jsou vysoké a zatěžují velice zvláště drobného vlastníka lesa, jenž častokráte nemůže míti žádného užitku ze svého lesa, na př. z mlází, ze sazenic anebo docela jen z pasek, o nichž se v katastru nečiní rozdílu stran čistého výtěžku.
Poněvadž Fond pro opatření strojených hnojiv jest ode dne 1. listopadu 1921 v likvidaci, nemá smyslu, aby byly tyto pozemky zatěžovány příspěvkem pro strojená hnojiva. I na to dlužno poukázati, že vlastnící lesů nikdy nedostali strojených hnojiv z peněz Fondu pro opatření strojených hnojiv.
Přes to byla tato dávka předepsána ještě i v roce 1922 a vybírá se, což vyvolalo oprávněnou nevůli v postižených venkovských vrstvách.
Proslýchá se, že Fond pro opatření strojených hnojiv s příspěvky, které měl právo vybírati až do kance své činnosti, bude míti přebytek, což jen ještě zvýšilo rozhořčení rolníků nad výší dávky za strojená hnojiva. Nevidíme naprosto důvodu, že by se měly ještě dodatečně platiti tak veliké příspěvky Fondu pro opatření strojených hnojiv, když jíž dávno zastavil hospodaření se strojenými hnojivy, tedy žádných více nedodává.
V důvodové zprávě k nařízení ze dne 9. září 1921 není také ani slova o tom, proč přes zrušení působností Fondu pro opatření strojených hnojiv nic se nezměnilo ve vybírání příspěvků v roce 1922.
Navrhujeme tedy tento
Zákon
ze dne...............1922,
jímž se mění zákon ze dne 22. prosince 1920, č. 683 Sb. z. a n. a opatření strojených hnojiv.
§ 1.
Příspěvky vlastníků lesů, viníc a zahrad pro Fond pro opatření strojených hnojiv, ustanovené §em 10 zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 683 Sb. z. a n., se zrušují, pokud se týkají roku 1922.
§ 2.
Příspěvky toho druhu jíž vybrané za rok 1922 buďtež vráceny.
§ 3.
Fond pro opatření strojených hnojiv má před ukončením likvidace předložiti Národnímu shromáždění uzávěrku.
§ 4.
Případných přebytků Fondu budiž užito na podporu zalesnění drobných lesů, které pyly zpustošeny mniškou.
Provedením tohoto zákona, jenž nabývá účinnosti dnem vyhlášení, pověřují se ministři zemědělství a financí.
Přijetím tohoto návrhu zákona nezatíží se nikterak státní hospodářství, proto není třeba návrhu o úhradě.
Navrhuje se, aby tento návrh byl k naléhavému projednání postoupen výboru zemědělskému, jenž se jíž v minulém zasedání podrobně zabýval těmito věcmi.
V Praze dne 20. června 1922.
W. Zierhut, Pittinger, J. Fischer, Matzner, Windirsch, Böllmann, dr. Schollich, Simm, inž. Jung, Kaiser, Heller, dr. Spina, Patzel, Bobek, dr. Baeran, dr. Radda, dr. Brunar, Röttel, Mark, Scharnagl, Böhr, dr. W. Feierfeil, Knirsch, Kostka, Schubert.