POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922.
|
I. volební období. |
5. zasedání. |
3791.
Vládní návrh,
kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění úmluva mezi vládami republiky Československé a republiky Rakouské
uzavřená v Praze dne 17. prosince 1921,
o provedení úmluvy o uvolnění zadržených deposit a vzájemném uznání kontrolního označení cenných papírů ze dne 10. srpna 1920.
Návrh usnesení:
Národní shromáždění republiky Československé se usnáší:
1. Úmluva mezi vládami republiky československé a republiky Rakouské uzavřená v Praze dne 17. prosince 1921, o provedení úmluvy o uvolnění zadržených deposit a vzájemném uznání kontrolního označení cenných papírů ze dne 10. srpna 1920, jakož i zápis s dodatkem a přílohou se schvalují.
2. Vládě se ukládá, aby uveřejnila smlouvu i zápis s dodatkem a přílohou ve Sbírce zákonů a nařízení státu československého.
3. Ministru financí se ukládá, aby po dohodě s ministrem zahraničních věcí zařídil, čeho třeba k provedení této úmluvy.
Důvodová zpráva.
Při provádění depositní úmluvy ze dne 10. srpna 1920, publikované pod č. 513 ve Sbírce zákonů a nařízení z r. 1920, vyskytly se rozpory ve výkladu čl. IV. potud, že rakouská vláda vykládala ustanovení tohoto článku v ten smysl, že vydání předválečných rent může se státi teprve po označení jich rakouským kolkem ve smyslu přílohy ku článku 203 mírové smlouvy St. Germainské. S tímto výkladem nemohla ovšem československá vláda souhlasiti, poněvadž by tím dostalo se československým příslušníkům titrů znějících na koruny rakouské, tudíž titrů znehodnocených. Rozpor tento byl československou vládou oznámen Reparační komisi, která usnesením ze dne 31. srpna 1921, č. 1502, rozhodla, že rakouská vláda má vydati bez okolkování renty, jež byly dne 16. července 1920 na území nynější republiky Rakouské na základě donucovacích opatření zákonodárství bývalé rakousko-uherské anebo nynější rakouské vlády, jakož i ty renty, které na území rakouské byly převezeny v důsledku válečných opatření bývalé rakousko-uherské anebo nynější rakouské vlády. Zároveň přiznala Reparační komise majitelům rent právo protestu proti rakouskému okolkování rent na základě ustanovení čl. 200, anebo některého jiného článku mírové smlouvy St. Germainské. Toto rozhodnutí Reparační komise zavdalo však opět příčinu k různým výkladům a nebylo ho zejména možno použíti na všechny československé příslušníky, kteří měli, respektive dosud mají renty na území rakouském.
Reparační komise vyslovila v rozhodnutí č. 1502, odst. 6., naději, respektive přání, aby ve smyslu čl. 215 mírové smlouvy St. Germainské byla co nejdříve mezi republikou Rakouskou a jednotlivými cessionářskými státy sjednána dohoda směřující k definitivnímu vyřešení otázky sporných turů.
Z těchto důvodů pokládala československá vláda za vhodné, aby při příležitosti prosincových jednání s Rakouskem tyto sporné otázky vyřídila cestou vzájemné dohody.
K úmluvě, které bylo docíleno v tomto jednání na základě vzájemných ústupků, podotýká se toto:
Vláda rakouská zavazuje se v čl. 1., že vydá nyní bez označení rakouskou značkou všechny titry (i zlaté renty) nezajištěného dluhu bývalého státu rakouského, které podle čl. I. citované depositní úmluvy mají býti vydány. Vyjmuty jsou Litry nabyté úplatně po 16. červenci 1920, dále titry, jejichž majitel přeložil bydliště (sídlo) z území rakouského teprve po 16. červenci 1920, a titry tak zvaných sujets mixtes, t. j. titry, které, ač jich byla nabyto před 16. červencem 1920, náležejí subjektu, jehož závod v Rakousku provozovaný byl zastaven teprve po 16. červenci 1920. Jde-li však o pobočné závody, rozhoduje sídlo hlavního závodu v republice Československé, a jde-li o titry komitentů, rozhodují vlastnosti komitentovy.
Zde dlužno připomenouti, že Reparační komise rozhodnutím ze dne 12. října 1921, čís. 1572, stanovila jakožto směrný den pro teritoriální příslušnost titrů 16. červenec 1920, kterého mírová smlouva St. Germainská na byla účinnosti. V důsledku tohoto rozhodnutí rozlišovala rakouská vláda přesně mezi dvěma rentami nabytými před 16. červencem 1920 a mezi rentami nabytými po tomto dnu.
Článek 2. vyhovuje přání československému, že rakouská vláda vydá z turů nabytých úplatně v době od 16. července do 15. října 1920 (tedy odchylkou od ustanovení čl. 1 lit. a) této úmluvy) paušální částku 100,000.000 K jmenovité hodnoty, rovněž bez okolkování, na základě podrobného seznamu, který jí vláda československá do 4 neděl po účinnosti této úmluvy dodá. Vydáním těchto rent má býti umožněna sanace hlavně spořitelnám, které zakoupily renty se svolením finanční správy za pohledávky znějící na staré rakousko-uherské koruny proti dlužníkům bydlícím v republice Rakouské. Z této transakce jsou vyjmuty renty zlaté.
Tohoto ústupku se strany rakouské bylo docíleno teprve po dlouhém a úporném jednání, které ocitlo se z tohoto důvodu několikráte na mrtvém bodu a které by se bylo málem o toto úskalí rozbilo. Vzhledem k velikému zájmu na příznivém vyřízení této, zejména pro československé spořitelny vysoce důležité otázky, bylo nutno tento rakouský ústupek vykoupiti kompensacemi vyznačenými v článku 3. a 4. Rakouští delegáti hájili totiž stanovisko, že vydáním těchto rent v částce 100,000.000 K zmenšují svoji teritoriální držbu na rentách. Chtěli se zabezpečiti pro případ, že by následkem definitivního rozdělení nezajištěného předválečného dluhu rakouského podíl na republiku Rakouskou připadající v některém druhu těchto dluhů byl větší nežli rakousky označená část tohoto druhu. Pro tento případ přebírá tedy republika Československá v článku 3., lit. a) povinnou, že vyloučí zase - až do výše rakouského podílu na onom druhu předválečného dluhu - ze své teritoriální držby titry dotyčného druhu, které následkem provedení čl. 2, této úmluvy přibyly do československé držby a bude je míti k disposici rakouské vlády za účelem jejich označení jako rakouskou územní držbu.
K ulehčení splnění této restituce zavázala se naproti tomu rakouská vláda v článku 3., lit. b), že dá československé vládě ze svých přebytků na některém druhu nezajištěného dluhu předválečného - vyjímajíc rentu zlatou - k disposici a ku označení jako československou územní držbu titry takového druhu až do výše jmenovité hodnoty, kterou československá vláda podle ustanovení článku 3., lit. a) této úmluvy Rakousku vrátila. Mimo to zavazuje se československá vláda v článku 4., že v případě, kdyby Rakousko při některém druhu předválečného dluhu mělo méně titrů, nežli obnášeti bude podíl na předválečných dluzích určený Rakousku podle článku 203., č. 2 mírové smlouvy St. Germainské, vymění z československé teritoriální držby titry dotyčného druhu až do úhrnné jmenovité hodnoty 200,000.000 K za titry takového druhu, při kterém bude míti Rakousko přebytek nad svůj podíl. Tento závazek československé vlády nabude však účinnosti, až rakouská vláda splní svůj závazek vyznačený v článku 3., lit. b). Zlaté renty jsou z této transakce vyloučeny; titry, jež mají býti vyměněny, dlužno navzájem vydati dle možnosti bez teritoriálního označení (viz dodatek k závěrečnému protokolu).
V článku 5. zavázala se československá vláda k tomu, že titry označené protestní značkou "Oe/P" nebudou pojaty do československého seznamu, dokud nebude o podaných protestech právoplatně rozhodnuto.
Článek 6. týká se pozdějšího uzavření úmluv o výplatě kuponů z rakouských rent a o připuštění jich k obchodu v Československé republice, až budou definitivně označeny rakouskou značkou. Úmluvami těmi byly by pak renty rakousky označené postaveny na, roveň ostatním papírům, jichž týká se depositní úmluva ze dne 10. srpna 1920.
Závěrečný protokol interpretuje v čl. II., odstavec 5. přílohy ku čl. 203 mírové smlouvy St. Germainské v příčině konverse titrů předválečného dluhu rakouského na nové (náhradní) titry, které musí vydati stát, jehož teritoriální držba předválečných rent bude při některém druhu menší, nežli bude jeho podíl na předválečném nezajištěném dluhu rakouském přidělený mu Reparační komisí. V této otázce shodují se obě strany v mínění, že Reparační komise nebude ani v republice československé ani v republice Rakouské míti důvodu k modifikaci základů konverse, ježto v obou těchto státech byla stará měna přeměněna na novou měnu v poměru paritním, t. j. 1: 1.
První věta čl. III. byla do závěrečného protokolu pojata na výslovné přání rakouských delegátů a vyjadřuje jen expressis verbis, faktický stav, na jehož podkladě byla sjednána tato úmluva, jakož i úmluva depositní ze dne 10. srpna 1920, spočívající rovněž na zásadě teritoriality, respektive interpretuje ustanovení odstavce 3. přílohy ku čl. 203 mírové smlouvy St. Germainské a shora zmíněné rozhodnutí Reparační komise č. 1572. Naproti tomu byla druhá věta článku III. pojata do protokolu na přání československé v zájmu optantů, kterým při výkonu opce (čl. 78 a 80 mírové smlouvy St. Germainské) přísluší právo odnésti si z Rakouska veškeren svůj movitý majetek.
V příloze k závěrečnému protokolu byl blíže upraven postup při podávání protestů československými příslušníky proti rakouskému okolkování předválečných rent, dosud v Rakousku uložených, podle rozhodnutí Reparační komise ze dne 31. srpna 1921, č. 1502, (uveřejněného vyhláškou ministerstva financí ze dne 30. listopadu 1921, č. 433 Sbírky zákonů a nařízení) a to jak rent uložených v bankovním a jiném uschování, tak rent uložených u rakouské poštovní spořitelny a u Rakouskouherské banky ve Vídni. Rovněž byl upraven a zjednodušen postup podání protestů ohledně rent, rakouskou značkou "Oe" označených, které byly již do republiky Československé převezeny a zde do úřední úschovy odevzdány.
V důsledku ustanovení obsažených ve článku 3. a 4. této úmluvy může vzniknouti republice Československé finanční zatížení tím, že vláda československá je zavázána dáti případně vládě rakouské k disposici manko, které by vládě rakouské vzniklo na její teritoriální držbě předválečných titrů provedením této úmluvy.
Proto pokládá vláda za nutné a za příkaz opatrnosti, předložiti tuto úmluvu Národnímu shromáždění ku schválení podle § 64. ad 1) ústavní listiny a podotýká při tom, že depositní úmluva z 10. srpna 1920, publikovaná pod č. 513 ve Sbírce zákonů a nařízení z roku 1920, byla, uzavřena, jako úmluva administrativní, ježto měla za účel pouze, aby u provedení mírové smlouvy St. Germainské administrativně upravila a usnadnila vydaní deposit. úmluva ze 17. prosince 1921 přiložena je ve zvláštním exempláři:
Vláda doporučuje, aby osnova byla předložena nejprve sněmovně poslanců a v obou sněmovnách přikázána rozpočtovému a zahraničnímu výboru k podání zprávy vždy ve lhůtě 5 dnů.
V Praze dne 14. července 1922.
Předseda vlád:
Dr. E. Beneš v. r.
Úmluva
mezi vládami republiky Československé a republiky Rakouské o provedení úmluvy o uvolnění zadržených deposit a vzájemném uznání kontrolního označení cenných papírů ze dne 10. srpna 1920.
Za účelem provedení úmluvy uzavřené mezi vládami republiky Československé a Rakouské republiky o uvolnění zadržených deposit a vzájemném uznání kontrolního označení cenných papírů, kterážto úmluva nabyla účinnosti dne 10. srpna 1920, shodli se podepsaní zástupci vlád s výhradou schválení svých vlád jak následuje:
Článek 1.
Titry nezajištěného dluhu bývalého rakouského státu, které mají býti vydány podle čl. 1. cit. úmluvy, budou uvolněny bez označení uvedeného v nařízeních rakouského spolkového ministerstva financí ze dne 4. října 1921, č. 536 spolk. zák., resp. ze dne 27. listopadu 1921, č. 659 spolk. zák., pokud nejde o titry:
a) kterých jejich majitel nabyl úplatně teprve po 16. červenci 1920;
b) jejichž majitel přeložil bydliště (sídlo) z území republiky Rakouské do ciziny teprve po 16. červenci 1920;
c) které, ač jich bylo nabyto před 16. červencem 1920, náležejí subjektu, jehož závod provozovaný v republice Rakouské byl tam teprve po 16. červenci 1920 zastaven; avšak v oněch případech, ve kterých hlavní závod podniku byl před tímto dnem v republice Československé, budou titry vydány bez okolkování. Titry, které náležejí do vlastnictví komitenta podniku provozujícího po živnostensku depositní obchody, nebo na jejichž vydání nebo plnění má komitent právo podle smlouvy o uschování, jest posuzovati podle vlastností komitentových.
Článek 2.
1. Rakouská vláda vydá z titrů nabytých úplatně v době od 16. července 1920 do 15. října 1920 (čl. 1. a) část jich až do 100;000.000 korun jmenovité hodnoty bez okolkování.
2. Titry, jež mají býti takto uvolněny, budou československou vládou do čtyř neděl po účinnosti této úmluvy oznámeny rakouské vládě seznamem. Tento seznam bude obsahovati jmenovitě data o jménu a bydlišti majitele titrů, místo uschování, druh, jmenovitou hodnotu a čísla titrů, dobu jich nabytí (den, kdy rozkaz ke koupi byl proveden), jméno komisionáře, účel nabytí a bylo-li jich nabyto ku splacení pohledávky znějící na staré koruny, jméno a bydliště dlužníkovo.
3. Československá vláda zavazuje se, že při sestavení seznamu vezme zřetel v prvé řadě na ony titry, jichž českoslovenští věřitelé nabyli se svolením československé vlády a slibem, že budou nostrifikovány, k uspokojení svých pohledávek znějících na staré koruny proti dlužníkům bydlícím v republice Rakouské.
4. Československá vláda nebude požadovati jiných titrů nežli takových, které znějí na rakousko-uherské zlaté nebo koruny v bankovkách nebo rakousko-uherské zlaté ve stříbře.
Článek 3.
Pro případ, že by následkem definitivního rozdělení nezajištěných starorakouských dluhů předválečných podíl na Rakousko připadající v některém druhu těchto dluhů byl větší nežli je rakousky označená část tohoto druhu, činí se dohoda, že účinky provedení článku 2. této úmluvy na velikost rakouské teritoriální držby tohoto druhu budou tímto způsobem odstraněny:
a) československá vláda vyloučí zase ze své územní drby ony titry dotyčného druhu, které následkem provedení zmíněného článku této úmluvy do její územní držby přibyly a bude je míti k disposici rakouské vládě za účelem o-značení jich jako rakouskou územní držbu. Rakouská vláda smí toho požadovati jen potud, pokud podíl tohoto druhu, který bude zatěžovati definitivně Rakousko, nebude překročen.
b) Jestliže by rakouská územní držba některého druhu nezajištěných předválečných dluhů, znějícího na rakousko-uherské zlaté nebo koruny v bankovkách nebo rakouskouherské zlaté ve stříbře, převyšovala podíl vypadající na Rakousko, odevzdá rakouská vláda československé vládě k disposici za účelem označení jako československou územní držbu z přebytku územní držby převyšující tento podíl, titry takového druhu až do výše oné jmenovité hodnoty, kterou vláda československá vrátila na základě ustanovení bodu a).
Článek 4.
Československá vláda zavazuje se pro případ, že by podíl na základě konečného rozdělení nezajištěných předválečných dluhů na Rakousko vypadající v některém druhu těchto dluhů byl větší nežli rakousky označená část toho druhu, že vymění z československé i územní držby titry dotyčného druhu až do úhrnné jmenovité hodnoty 200,000.000 K za tury takového druhu, při kterém rakousky označená část převyšuje podíl vypadající na Rakousko podle čl. 203, čís. 2. mírové smlouvy St. Germainské.
Tento závazek československé vlády nabude teprve tehdy účinnosti, až rakouská vláda splní v plném rozsahu závazek vyznačený v čl. 3., litera b).
Článek 5.
Československá vláda bude pečovati o to, aby nebyly titry, které podle nařízení rakouského spolkového ministerstva financí ze dne 4. října 1921, č. 536 spolk. zákon, a ze dne 27. listopadu 1921, č. 659 spolk. zákon, byly označeny značkou Oe/p, definitivně pojaty do československé územní držby těchto dluhopisů, dokud nebude s konečnou platností rozhodnuto o protestech podaných proti jejich označení jakožto rakouská územní držba.
Článek 6.
Ihned po ukončení řízení ku okolkování titrů v obou státech zahájeného, kterýmž tury budou označeny jakožto část územní držby některého z obou států, budou uzavřeny úmluvy, dle nichž bude ustanovení čl. 5. B, bod 3. a 4. shora uvedené úmluvy použito na dluhopisy bývalého rakouského státu.
V Praze dne 17. prosince 1921.
Za vládu republiky Československé:
Dr. Bohumil Vlasák v. r.
Zápis
sepsaný u československého ministerstva financí v Praze dne 17. prosince 1921 o jednání mezi zástupci vlád republiky Československé a republiky Rakouské o provedení úmluvy o uvolnění zadržených deposit a vzájemném uznání kontrolního označení cenných papírů ze dne 10. srpna 1920.
Zástupci vlád:
Se strany republiky Československé:
Dr. BOHUMIL VLASÁK,
vedoucí odborový přednosta ministerstva financí,
a Dr. PAVEL STRÁNSKÝ,
vicekonsul ministerstva zahraničních věcí.
Se strany republiky Rakouské:
Dr. OSKAR MANN,
ministerský rada spolkového ministerstva financí;
Dr. FRANZ BARTSCH,
ministerský rada spolkového ministerstva financí.
I.
Zástupci stran se shodli, vyhradivše schválení svých vlád na přiložené úmluvě o provedení úmluvy o uvolnění zadržených deposit a vzájemném uznání kontrolního označení cen! pých papírů ze dne 10. srpna 1920.
II.
Zástupci obou stran se shodují jménem svých vlád v názoru, že pro obor oněch novo; státních měn, při nichž přechod od starorakouské měny k měně nové se stal na základě parity původní měny k nové měně, není žádného důvodu k tomu, aby Reparační komise vykonala modifikaci základu ke konversi titrů vyhrazenou v druhé a poslední větě odstavce 5. přílohy ke článku 203. mírové smlouvy.
III.
Československá vláda prohlašuje, že pokud se týká případů, upravených depositní úmluvou jest toho názoru, jehož bude hájiti také před Reparační komisí, že titry nezajištěného předválečného dluhu v majetku československých státních příslušníků, kteří měli svoje bydliště do počátku působnosti mírové smlouvy, t. j. do 16. července 1920 na území republiky Rakouské, náležejí k územní držbě rakouské podle přílohy ke článku 203., odst. 3. mírové smlouvy, a že tito příslušníci nemají právního nároku podle článku 266. mírové smlouvy, aby jim jejich titry byly vydány neopatřené kolkem označujícím je za územní držbu rakouskou. Tento názor neplatí však pro ony optanty, kteří svých titrů sice nabyli před 16. červencem 1920, ale přeložili svoje bydliště podle ustanovení o opci z území republiky Rakouské jinam až po 16. červenci 1920.
IV.
Tento zápis, úmluva uvedená pod čís. I. jakož i příloha o provádění 17. vykonávacího nařízení vlády Rakouské jsou sepsány jazykem českým i německým. Oba texty jsou autentické.
Za vládu republiky Československé:
Dr. Bohumil Vlasák v. r.
Dr. Pavel Stránský v. r.
Příloha k protokolu
ze dne 17. prosince 1921
o provedení depositní úmluvy.
Rakouská vláda bude pečovati, aby při výkonu XVII. nařízení rakouského ministerstva financí ze dne 27. listopadu 1921, čís. 659 spolk. zák., místa pověřená přijímáním protestů postupovala takto:
1. Budou přijímány i takové protesty, při nichž skutková podstata, které strana k odůvodnění protestu se dovolává, je pouze ověřena anebo i bez ověření toliko tvrzena. Povinnost strany přinésti v přiměřené lhůtě, počítané ode dne podání protestu, potřebné doklady ku prokázání tvrzených okolností, není tím dotčena.
2. Bez újmy pro stanovisko rakouské vlády vůči takovým protestům budou přijímány protesty i těch stran, které svých titrů nabyly teprve po 16. červenci 1920. Ohledně ostatní skutkové povahy stranou tvrzené platí, co řečeno je v odstavci 1.
3. Poštovní spořitelně a Rakousko-uherské bance bude nařízeno, aby při depositech u nich uložených, náležejících příslušníkům republiky Československé, kteří bydlejí mimo území republiky Rakouské, přijímaly protesty podané poštovním šekovým úřadem pražským ve jménu deponentů. Při tom podá poštovní šekový úřad v Praze protesty ve smyslu rozhodnutí Reparační komise ze dne 31. srpna 1921, čís. 1502, a ze dne 14. a 26. října 1921, čís. 113/13 C proti oficielnímu rakouskému okolkování rakouských předválečných rent kumulativně jménem oněch československých deponentů, kteří na, základě depositní úmluvy mezi republikou Československou a republikou Rakouskou ze dne 10. srpna 1920 a vyhlášky československého ministerstva financí ze dne 29. září 1920, čís. 549 Sb. z. a n., zmocnili poštovní šekový úřad, aby deposity uložené u poštovní spořitelny resp. u Rakousko-uherské banky, převezl do území Československé republiky a jejichž žádosti byly poštovním šekovým úřadem již před 1. prosincem 1921 jmenovaným schovacím místům zaslány. Seznamy a přihlášky, které poštovní šekový úřad již poštovní spořitelně nebo Rakousko-uherské bance zaslal a na nich správnost podmínek předepsaných depositní úmluvou potvrdil, nahrazují průkaz československé státní příslušnosti i bydliště mimo území republiky Rakouské. Průkaz, že bylo titrů nabyto před 16. červencem 1920, odpadá, poněvadž tato okolnost je poštovní spořitelně i Rakousko-uherské bance z vlastních zápisů známa, resp. depositními stvrzenkami a rentovými knížkami, které byly současně s přihláškami zaslány, prokázána.
4. Rakouská vláda bude pečovati, aby titry nezajištěného předválečného dluhu poštovní spořitelně náležející, které budou případně předmětem finančních úmluv mezi cessionářskými státy o rozluce jmění poštovní spořitelny, nebyly označeny jako rakouská územní držba a aby byly Reparační komisi vykázány jako jmění sloužící ku provedení finančních opatření zmíněných ve čl. 215 mír. smlouvy St. Germainské.
5. U osob, které na základě československého nařízení ze dne 7. dubna 1921, č. 151 Sb. z. a n., odevzdaly svoje titry označené již značkou "ti" do československé úřední úschovy a které nyní proti rakouskému označení protestují, uzná rakouská vláda úřední potvrzení československých schovacích míst jakožto ověření ve smyslu § 6, posl. věta shora uvedeného XVII. nařízení rakouské vlády.
Dr. Bohumil Vlasák v. r.
Dodatek
ku článku I. zápisu sepsaného u československého ministerstva financí v Praze dne 17. prosince 1921, o jednání mezi zástupci vlád republiky Československé a republiky Rakouské a provedení úmluvy o uvolnění zadržených deposit a vzájemném uznání kontrolního označení cenných papírů ze dne 10. srpna 1920.
Zástupci obou stran shodují se jménem svých vlád v názoru, že pod titry uvedenými v článku 4. úmluvy připojené protokolu shora označenému rozuměti dlužno právě jako v článku 2. a 3. výhradně jen titry nezajištěného předválečného dluhu znějící na rakouskouherské zlaté nebo na koruny v bankovkách nebo na rakousko-uherské zlaté ve stříbře, tedy nikoliv renty zlaté, a že titry, jež mají býti vyměněny, dlužno navzájem dle možnosti vydati bez teritoriálního okolkování, aby ve druhém státě mohly býti označeny jako jeho územní držba.
Tento dodatek je podstatnou částí shora uvedeného protokolu ze dne 17. prosince 1921. Za vládu republiky československé:
Dr. Bohumil Vlasák v. r.
Übereinkommen
zwischen den Regierungen der Republik Oesterreich und der Čechoslovakischen Republik über die Durchführung des Übereinkommens betreffend die Freigabe von gesperrten Depots und die gegenseitige Anerkennung der Kontrollbezeichnung von Wertpapieren vom 10. August 1920.
Zur Durchführung des zwischen den Regierungen der Čechoslovakischen und Oesterreichischen Republik abgeschlossenen, am 10. August 1920 in Kraft getretenen Übereinkommens, betreffend die Freigabe von gesperrten Depots und die gegenseitige Anerkennung der Kontrollbezeichnung von Wertpapieren wird zwischen den gefertigten Regierungsvertretern unter Vorbehalt der Zustimmung ihrer Regierungen nachstehendes vereinbart:
Artikel 1.
Die gemäß Artikel 1 des angeführten Übereinkommens freizugebenden Titres der nichtsichergestellten Schuldverschreibungen des ehemaligen österreichischen Staates sind ohne Vornahme der in den Verordnungen des Bundesministeriums für Finanzen vom 4. Oktober 1921, B. G. Bl. Nr. 536, bzw. vom 27. November 1921, B. G. Bl. Nr. 659, angeordneten Abstempelung freizugeben, insoweit es sich nicht um Titres handelt:
a) die der Eigentümer erst nach dem 16. Juli 1920 entgeltlich erworben hat;
b) deren Eigentümer ihren Wohnsitz (Sitz) erst nach dem 16. Juli 1920 aus dem Gebiete der Republik Österreich in das Ausland verlegt haben;
c) die, ungeachtet sie vor dem 16. Juli 1920 angeschafft wurden, einem Subjekte gehören, dessen in der Republik Österreich unterhaltener Betrieb dortselbst erst nach dem 16. Juli 1920 eingestellt wurde; doch sind im jenen Fällen, in denen sich die Hauptniederlassung des Unternehmens vor diesem Tage in der čechoslovakischen Republik befand, die Titres ohne Abstempelung auszufolgen. Die Titres, welche einem Kommittenten eines das Depotgeschäft gewerbsmäßig betreibenden Unternehmens eigentümlich gehören oder auf deren Herausgabe oder Leistung er auf Grund des Depotvertrages Anspruch hat, sind nach den Eigenschaften dieses Kommittenten zu beurteilen.
Artikel 2.
1. Die österreichische Regierung wird von den in der Zeit zwischen dem 16. Muli 1920 bis einschließlich 15. Oktober 1920 entgeltlich erworbenen Titres [Art. 1 a)] einen Teil bis zum Gesamtnominalbetrage von 100,000.000 Kronen ahne Abstempelung freigeben.
2. Die freizugebenden Titres werden von der čechoslovakischen Regierung mittels eines binnen vier Wochen nach dem Inkrafttreten dieses Übereinkommens bei der österreichischen Regierung einzureichenden Verzeichnisses bekanntgegeben werden. Dieses Verzeichnis hat insbesondere Daten über Name und Wohnort des Titreinhabers, Verwahrungsstelle, Kategorie, Nominale und Nummer der Titres, Zeitpunkt der Erwerbung (Ausführungstag der Kaufordre), Name des Kommissionärs, Zweck der Anschaffung und, falls die Anschaffung zur Abtragung einer Verbindlichkeit in alten Kronen geschehen ist, Name und Wohnort des Schuldners zu enthalten.
3. Die čechoslovakische Regierung verpflichtet sich bei der Aufstellung dieses Verzeichnisses in erster Linie jene Titres zu berücksichtigen, welche mit Bewilligung und Nostrifizierungszusage der čechoslovakischen Regierung čechoslovakische Gläubiger zwecks Befriedigung ihrer auf alte Kronen lautenden Forderungen gegen in der Republik Österreich wohnhafte Schuldner erworben haben.
4. Die čechoslovakische Regierung wird keine anderen als auf österreichisch-ungarische Gulden oder Kronen in Noten oder österreichisch-ungarische Gulden in Silber lautende Titres ansprechen.
Artikel 3.
Im Falle, die zufolge der definitiven Aufteilung der nicht sichergestellten altösterreichischen Vorkriegsschulden auf Österreich entfallende Quote einer der Kategorien dieser Schulden größer sein sollte als der österreichisch gekennzeichnete Teil dieser Kategorie, wir d vereinbart, daß die Wirkung der Durchführung des Artikels 2 dieses übereinkommen auf die Größe des österreichischen Territorialbesitzes dieser Kategorie in nachstehender Weise beseitigt wird:
a) Die čechoslovakische Regierung wird die ihrem Territorialbesitz infolge der Durchführung des erwähnten Artikels dieses Übereinkommens zugewachsenen Titres der betreffenden Kategorie aus diesem Territorialbesitz wieder ausscheiden und sie der österreichischen Regierung behufs Kennzeichnung als österreichischer Territorialbesitz zur Verfügung halten. Die österreichische Regierung wird dies nur insoweit beanspruchen dürfen, daß die von Österreich definitiv zu tragende Quote dieser Schuldkategorie nicht überschritten wird;
b) im Falle der österr. Territorialbesitz an einer der auf österreichisch-ungarische Gulden oder Kronen in Noten oder österreichisch-ungarische Gulden in Silber lautenden Kategorien der nicht sichergestellten Vorkriegsschulden die auf Österreich entfallende Quote übersteigt, wird die österreichische Regierung der čechoslovakischen Regierung aus dem Überschuß des Territorialbesitzes über die Quote Titres solcher Kategorie bis zu jenem Gesamtnominale, das von der čechoslovakischen Regierung auf Grund der Bestimmung unter Punkt a) zurückgestellt wurde, zur Kennzeichnung als čechoslovakischen Territorialbesitz zur Verfügung halten.
Artikel 4.
Die čechoslovakische Regierung verpflichtet sich, falls die zufolge der definitiven Aufteilung der nicht sichergestellten Vorkriegsschulden auf Österreich entfallende Quote einer der Kategorien dieser Schulden größer sein sollte als der österreichisch gekennzeichnete Teil dieser Kategorie aus dem čechoslovakischen Territorialbesitze, Titres der betreffenden Kategorie bis zum Gesamtbetrag Nominale von 200,000.000 K gegen Titres solcher Kategorie auszutauschen, bei welcher der österreichisch gekennzeichnete Teil die auf Österreich nach Art. 203, P. 2 des Friedensvertrages von St.-Germain entfallenden Quote übersteigt.
Diese Verpflichtung der čechoslovakischen Regierung tritt erst dann in Wirksamkeit, nachdem die österreichische Regierung der im Art. 3, lit. b) vorgesehenen Verpflichtung im vollen Ausmaß nachgekommen sein wird.
Artikel 5.
Die čechoslovakische Regierung wird dafür Sorge tragen, daß Titres, die im Sinne der Verordnung des Bundesministeriums für Finanzen vom 4. Oktober 1921, B. G. Bl. Nr. 536 und vom 27. November 1921, B. G. Bl. Nr. 659, mit dem Zeichen Oe/p versehen worden sind, vor der endgiltigen Entscheidung über die gegen die Kennzeichnung als österreichischer Territorialbesitz eingelegte Verwahrung nicht definitiv in den čechoslovakischen Territorialbesitz an diesen Staatsschulden verschreibungen aufgenommen werden.
Artikel 6.
Sogleich nach Abschluß der in beiden Staaten eingeleiteten Aktion über die Abstempelung der Titres, durch welche diese als Teil des Territorialbesitzes eines der beiden Gebiete gekennzeichnet werden, werden Vereinbarungen getroffen werden, durch welche die im Art. 5 B., Punkt 3 und 4 des im Eingange angeführten Übereinkommens getroffenen Bestimmungen auf Schuldverschreibungen des ehemaligen österreichischen Staates Anwendung finden.
Prag, am 17. Dezember 1921.
Für die Regierung der Republik Österreich:
Dr. Oskar Mann m. p.
Dr. Franz Bartsch m. p.
Protokoll
aufgenommen bei dem čechoslovakischen Finanzministerium am 17. Dezember 1921 anläßlich der Verhandlungen zwischen den Vertretern der Regierungen der Republik Österreich und der čechoslovakischen Republik über die Durchführung des übereinkommen, betreffend die Freigabe von gesperrten Depots und die gegenseitige Anerkennung der Kontrollbezeichnung von Wertpapieren vom 10. August 1920.
Vertreter:
Seitens der Republik Österreich:
Dr. OSKAR MANN,
Ministerialrat des Bundesministeriums für Finanzen;
Dr. FRANZ BARTSCH,
Ministerialrat des Bundesministeriums für Finanzen;
Seitens der Čechoslovakischen Republik:
Dr. BOHUMIL VLASÁK,
leitender Sektionschef des Finanzministeriums, und
Dr. PAVEL STRÁNSKÝ,
Vicekonsul des Ministeriums des. Äußern.
I.
Die beiderseitigen Vertreter haben sich vorbehaltlich der Genehmigung ihrer Regierungen auf das angeschlossene übereinkommen über die Durchführung des Übereinkommens vom 10. August 1920, betreffend die Freigabe von gesperrten Depots und die gegenseitige Anerkennung der Kontrollbezeichnung von Wertpapieren geeinigt.
II.
Die beiderseitigen Vertreter sind nomine ihrer Regierungen übereinstimmend der Auffassung, daß für das Gebiet jener neustaatlichen Währungen, bei denen der Übergang aus der altösterreichischen in die neue Währung auf Grundlage der Parität der ursprünglichen Währung zur neuen Währung stattgefunden hat, kein Raum dafür gegeben t; daß die im zweiten und letzten Satze des Absatzes 5, Anhang zu Art. 203 des Friedens vertragen der Reparationskommission vorbehaltene Modifikation der Konvertierungsbasis der Titres vorgenommen wird.
III.
Es wird festgestellt, daß die čechoslovakische Regierung für das Gebiet der durch das Depotsübereinkommen geregelten Fälle der Auffassung ist und sie vor der Reparationskommission auch vertreten wird, daß der Besitz an nichtsichergestellten Vorkriegsschulden ihrer Staatsbürger, welche ihren Wohnsitze bis zum 16. Juli 1920 auf dem Gebiete der Republik Österreich hatten, zum österreichischen Territorialbesitz im Sinne des Anhanges zum Art. 203 al. 3 des Friedensvertrages gehört und daß diese Staatsbürger keinen rechtlich durchsetzbaren Anspruch im Sinne des Art. 266 des Friedensvertrages besitzen, daß ihnen ihre Titres ohne Kennzeichnung als österreichischer Territorialbesitz ausgefolgt werden. Diese Auffassung gilt aber nicht für jene Optanten, die zwar ihre Titres vor dem 16. Juli 1920 erworben, aber ihren Wohnsitz erst nach dem 16. Juli 1920 im Sinne der über die Option bestehenden Bestimmungen aus dem Gebiete der Republik Österreich anderswohin verlegt haben.
IV.
Dieses Protokoll, das unter Zahl I. angeführte übereinkommen sowie die Beilage über die Handhabung der 17. österreichischen Vollzugsverordnung sind in deutscher und čechoslovakischer Sprache abgefaßt. Beide Texte sind authentisch.
Für die Regierung der Republik Österreich:
Dr. Oskar Mann m. p.,
Dr. Franz Barsch m. p.
Beilage zum Protokolle
vom 17. Dezember 1921
betreffend die Durchführung des Depositenübereinkommens.
Die österreichische Regierung wird Vorsorge treffen, daß bei Handhabung der XVII. Verordnung des Bundesministeriums für Finanzen vom 27. November 1921; B. G. Bl. Nr. 659, von den mit der Behandlung der Proteste betrauten Stellen nachstehender Vorgang beobachtet wird:
1. Es werden auch Verwahrungen entgegengenommen werden, bei welchen die für die Grundlage der Verwahrung berufenen Tatbestände lediglich bescheinigt oder auch ohne Bescheinigung behauptet werden. Die Verpflichtung der Partei, die zur Erweisung des behaupteten Tatbestandes erforderlichen Belege innerhalb einer angemessenen Frist vom Tage der Einlegung der Verwahrung beizubringen, bleibt unberührt.
2. Es werden unbeschadet der Stellungnahme der österreichischen Regierung gegenüber solchen Verwahrungen die Verwahrungen auch derjenigen entgegengenommen werden, die ihre Titres erst nach dem 16. Juli 1920 erworben haben. Bezüglich des im übrigen behaupteten Tatbestandes gilt das im Punkt 1 Gesagte.
3. Die Postsparkasse und die österreichisch-ungarische Bank werden beauftragt werden, bei den in ihrer Verwahrung befindlichen Depositen von außerhalb der Republik Österreich wohnhaften Staatsangehörigen der čechoslovakischen Republik, die Protestanmeldung durch das Prager Postscheckamt namens der Deponenten entgegenzunehmen. Hiebei wird das Postscheckamt in Prag Verwahrungen im Sinne der Beschlüsse der Reparationskommission vom 31. August 1921, Nr. 1502, und vom 14. und 26. Oktober X921, Nr. 113/13 C, gegen die offizielle österreichische Abstempelung der österreichischen Vorkriegsrenten kumulativ in Vertretung jener čechoslovakischen Deponenten einlegen, welche das Postscheckamt in Prag im Grunde des Depositenübereinkommens vom 10. August 1920 zwischen der österreichischen und der Čechoslovakischen Republik und der Kundmachung des čechoslovakischen Finanzministeriums vom 29. September 1920, Nr. 549 S. d. G. u. V., ermächtigt haben, ihre beim Postsparkassenamte bezw. bei der österr.-ung. Bank befindlichen Depots in das Gebiet der Čechoslovakischen Republik zu überführen und deren Gesuche vom Postscheckamte an die genannten Stellen vor dem 1. Dezember 1921 bereits übersendet worden sind. Die seitens des Postscheckamtes an das Postsparkassenamt oder an die österr.-ung. Bank bereits eingesendeten und von ihm in Bezug auf das Vorhandensein der durch das Depositenübereinkommen vorgeschriebenen Bedingungen bestätigten Konsignationen und Anmeldungen ersetzen den Nachweis der čechoslovakischen Staatsangehörigkeit sowie des Wohnsitzes außerhalb Österreichs. Der Nachweis des Erwerbes der Titres vor dem 16. Juli 1920 hat zu entfallen da dieser Umstand dem Postsparkassenamte sowie der österr.-ung. Bank aus eigenen Aufschreibungen bekannt bezw. durch die denselben gleichzeitig mit den Anmeldungen übersendeten Depot-Scheine und Rentenbücher bereits nachgewiesen ist:
4. Die österreichische Regierung wird dafür Sorge tragen, daß die der Postsparkasse gehörigen nichtsichergestellten Vorkriegstitres, welche eventuell Objekt der finanziellen Auseinandersetzung der Nachfolgestaaten über das Vermögen der Postsparkasse bilden sollen, von der Kennzeichnung als österreichischer Territorialbesitz freigehalten und der Reparationskommission als ein zur Durchführung der im Axt. 215 des Staatsvertrages von St. Germain vorgesehenen finanziellen Regelung dienendes Vermögen ausgewiesen werden.
5. Personen, welche ihre mit "'O" bezeichneten Titres zufolge der čechoslovakischen Verordnung vom 7. April 1921, Z. 151 S. d. G. u. V., in Čechoslovakische amtliche Verwahrung übergeben haben und nunmehr gegen die österreichische Abstempelung Verwahrung einlegen, wird die amtliche Bescheinigung der betreffenden čechoslovakischen Verwahrungsstelle als Glaubhaftmachung im Sinne des § 6 letzter Satz der obenerwähnten XVII. Verordnung seitens der österreichischen Regierung anerkannt.
Dr. Oskar Mann m. p.
Dr. Franz Bartsch m. p.
Nachtrag
zum Artikel I des am 17. Dezember 1921 beim čechoslovakischen Finanzministerium in Prag aufgenommenen Protokolles über die Verhandlungen zwischen den Vertretern der Regierungen der Republik Österreich und der Čechoslovakischen Republik über die Durchführung des Übereinkommens betreffend die Freigabe von gesperrten Depots und die gegenseitige Anerkennung der Kontrollbezeichnung von Wertpapieren vom 10. August 1920.
Die beiderseitigen Vertreter sind namens ihrer Regierungen übereinstimmend der Auffassung, daß unter den im Artikel 4 des dem obenerwähnten Protokohle angeschlossenen Übereinkommens angeführten Titres analog wie im Artikel 2 und 3 ausschließlich nur die auf österreichisch-ungarische Gulden oder Kronen in Noten oder auf österreichisch-ungarische Gulden in Silber lautende Titres der nichtsichergestellten Vorkriegsrenten, also keineswegs Goldrenten, zu verstehen und daß die auszutauschenden Titres gegenseitig nach Möglichkeit ohne territoriale Abstempelung auszufolgen sind, so daß sie in dem anderen Staate, als in seinen Territorialbesitz gehörend, gekennzeichnet werden können.
Dieser Nachtrag bildet einen integrierenden Bestandteil des obenangeführten Prototrolles vom 17. Dezember 1921.
Für die Regierung der Republik Österreich:
Dr. Oskar Mann m. p.
Dr. Franz Bartsch m, p.
