Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922.

3793.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne............ 1922,

jímž se částečně mění ustanovení § 94, lit. c, zákona ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. z., o osobních daních přímých.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

ČI. I.

Úroky z dluhů, uzavřených v obchodních létech 1922 a 1923 (1921/1922 a 1922/1923) výrobními podniky na podkladě hypothék, prioritních obligací aneb jinakých dílčích dlužních úpisů, započtou se při vyměřování daně výdělkové podle II. hl. zák. o os. d. do základu zdaňovacího pouze pětinou, pokud dluhy v uvedených formách uzavřené nečiní více, nežli kmenový kapitál v podniku činný. (§ 30 zákona ze dne 16. února 1918, čís. 66 ř. z.).

Tato výhoda poskytuje se na dobu 25 let, počínajíc berním rokem, který následuje bezprostředně po obchodním roce, v němž zápůjčka byla uzavřena.

Výhoda uvedená neplatí v případech, kde výpůjčka se jeví pouze přímou nebo nepřímou konversí dluhů, uzavřených před obchodními roky 1922 a 1923 (1921/1922 a 1922/1923) ve formách 94, lit. c, zákona o os. d.

Pro výrobní podniky samosprávných svazků platí tato výhoda bez ohledu na poměr cizího kapitálu ke kapitálu kmenovému.

Pro daň důchodovou považují se úroky v prvém odstavci uvedené za plně zdaněny daní výdělkovou (§ 125, čís. 14, zák. n os. d.).

Uvedené výhodě není na překážku, provozuje-li podnik vedle výroby i obchod s cizími výrobky (§ 108 zák. o os. d.), jestliže tento obchod jest jen významu poměrně podřadného.

Čl. II.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr financí.

Odůvodnění.

Navrhovaná osnova poskytuje výrobním podnikům, zdaněným příliš vysokou sazbou, (10%) podle II. hlavy zák. o os. d., důležitou úlevu a vyplňuje tím přání, po delší dobu již průmyslovými společnostmi projevovaná.

Zvláštní daň výdělková není ani čistou daní výnosovou ani daní z příjmu, jakou platí osoby fysické; jest spíše náhražkou za obě tyto daně, a tato její smíšená povaha jeví se zejména při berním nakládání s pasivními úroky. Úroky ty jsou zásadně odpočitatelny (jako u daně z příjmu), vyjímajíc však úroky z hypotékárních zápůjček, z prioritních obligací a z dílčích dlužních úpisů (tu jest patrný sklon k dani výnosové). Navrhovanou osnovou se tato známka daně výnosové nemá úplně odstraniti, neboť 15 zmíněných úroků má i nadále zůstati v zdaňovacím základu, čímž se daňové zatížení redukuje na výměr 2%ní daně rentové z celkové sumy úroků. Konstrukce tato, vyskytnuvší se po prvé v t. zv. velkém finančním plánu starého Rakouska (1909) a převzatá později do rakouského zákona z 13. května 1921, doporučuje se tedy jednak z teoretických jednak z praktických důvodů, poněvadž by jinak (při odpočítání celé sumy úrokové) musili příjemci úroků platiti daň rentovou, kteroužto daň bychom však v četných případech nedostali, zejména kdybychom měli čekati na přiznávku cizozemských věřitelů.

Neodpočítání úroků z cizího kapitálu, trvale v podniku uloženého (hypothéka, dílčí obligace), bylo svého času odůvodněno také tím, že má býti ztěžováno zakládání a vedení podniků s malým kapitálem akciovým, ale s velkým kapitálem cizím. Zákonodárce z roku 1896 nepředvídal ovšem nynější zcela mimořádné poměry, které v posledních létech vedly k rozmnožování akciového kapitálu, až příliš silnému. Poněvadž lze očekávati, že vláda z dobrých hospodářských důvodů další rozvodňování akciového kapitálu nebude připouštěti, na druhé straně však potřeba kapitálu v mnohých podnicích je stále pořád značná, krátkodobý úvěr příliš drahým, avšak i úvěr dlouhodobý (hypothéka, dílčí obligace) se příliš zdražuje dnešním daňovým zatížením průměrně 80procentním (při 8%ní hypothéce stoupne zatížení dlužníka až na 14.4%), jeví se toho nevyhnutelná potřeba, aby daňové břemeno bylo navrhovaným způsobem zmírněno. Průmyslové podniky budou tím vyvedeny z těžké situace, těžké proto, poněvadž dnešní zisky k investicím mnohdy nestačí a směnky, vydané k účelům investičním, Bankovní úřad právem zamítá. Navržená úleva jest značnou podporou všech snah po odstranění nynější stagnace a z ní plynoucí nezaměstnanosti.

Povaze navrhovaného ustanovení, jakožto výjimky z důvodů hospodářsko-politických, odpovídá, že její přiznání jest vázáno na splnění určitých podmínek a modalit. V tom směru vyloučeny jsou z navrhované výhody předem případy, kde zápůjčka činí více, než vlastní kmenový kapitál. Část, tento kapitál převyšující, nemohla by býti účastna daňové výhody. Výhoda obmezena jest dále na výpůjčky kontrahované v obchodních létech 1922 a 1923 a netýká se zápůjček, již dříve uzavřených. To odpovídá tendenci osnovy, poskytnouti při zaopatřování potřebných úvěrů berní úlevy v době nynější hospodářské krise, a nemůže se tudíž přirozeně vztahovati na úvěry, již dříve kontrahované, u nichž ostatně podniky braly při své kalkulaci již patřičný zřetel i na daň, na ně připadající.

Trvání výhody po 25 berních let jest odůvodněno tím, že se jedná o úvěry dlouhodobé a že by tudíž výhoda, omezená jen na několik málo let, neměla přirozeně žádné větší hospodářské ceny.

V ohledu formálním se navrhuje zkrácené jednání ve smyslu § 55 jedn. ř. sněm., poněvadž v nejbližší době lze očekávati několik kapitálových transakcí vyššího slohu, najmě za účasti cizozemského kapitálu, pro jichž kalkulaci bude nezbytně třeba jasnosti o tom, jaké stanovisko zaujmou zákonodárné sbory k této osnově.

Zároveň se projevuje přání, aby osnova byla přikázána jak v poslanecké sněmovně, tak po schválení touto sněmovnou v senátě výboru rozpočtovému k padání zprávy.

V Praze dne 7. srpna 1922.

Předseda vlády:

Dr. E. Beneš, v. r.