POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922.
|
I. volební období. |
5. zasedání. |
3794.
Odpovědi:
I. min. spravedlnosti na interp. posl. Bubníka a soudr. o konfiskacích časopisu ťRudé PrávoŤ (tisk 3610/XXIV),
II. vlády na interp. posl. Hancku a spol. vo veci odčinenie krivdy na učiteľstve decembrovým zákonom spáchanej; ďalej o úprave penzijných pôžitkov otrhaných, núdzou ztrápených a hladovou smytou umierajúcich slovenským penzistov-učiteľov (tisk 3519/IV),
III. vlády na interp. posl. Nejezchleb-Marchy a druhů ve věci živelní pohromy v obcích Vrtěříži, Olešničce a Věchňově v okresu Nové Město na Moravě (tisk 3670/XVI),
IV. min. železnic na interp. posl. Kostky, dra Kafky a druhů o zahájení dopravy poštovních balíčků do Maďarska (tisk 3519/VI),
V. správce min. pro zásobování lidu na interp. posl. Zierhuta a druhů o spekulacích s kontingentním obilím (tisk 3718),
VI. min. vnitra na interp. posl. dra Schollicha a druhů o nezákonném postupu okresní správy politické v Novém Jičíně při sčítání lidu (tisk 3578),
VII. vlády na interp. posl. dra Kafky, Kostky a druhů o výměně bankovek s padělanými kolky (tisk 3670/XI),
VIII. vlády a min. vnitra na interp. posl. Zierhuta a druhů o zřizování okresních úřadů (tisk 3670/XIV),
IX. min. vnitra na interp. posl. dra Raddy a druhů o stranickém postupu okresní politické správy v Dačicích (tisk 3690/IX),
X. min. národní obrany na interp. posl. Hillebranda, dra Holitschera, Pohla a druhů o sebevraždě vojína Kubíka v Chebu (tisk 3670/IV),
XI. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Lelleyho a soudr. o obžalovacím spisu státního zastupitelství v Bratislavě, ve kterém jest strana křesťansko-sociální urážena (tisk 3519/II),
XII. min. železnic na interp. posl. inž. Junga a druhů o tom, jak olomoucké ředitelství státních drah jedná s německými úředníky (tisk 3550/III),
XIII. min. pošt a telegrafů na interp. posl, dra Brunara a druhů o užívání česko-francouzských tiskopisů (tisk 3561/XX),
XIV. min. financí, na interp. posl. J. Mayera a soudr. ve věci poplatků ze stvrzenek na přijaté členské příspěvky spolků národohospodářských a obecně prospěšných (tisk 3519/XV),
XV. min. národní obrany na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o neslýchaném jednání vojenského posádkového velitele plukovníka Kauteckého v Chomůtově (tisk 3670/XIII),
XVI. min. financí na interp. posl. dra Keibla, dra Schollicha a druhů o poměrech u slezského finančního ředitelství v Opavě (tisk 3519/XXII),
XVII. min. vnitra a min. národní obrany na interp. posl. dra Luschky, Schälzkyho a druhů o zabavení periodického tiskopisu ťDeutscher VolksfreundŤ (tisk 3442/XXIV),
XVIII. min. spravedlnosti na interp. posl. P. Hellera a druhů, jak se provádí jazyková praxe u litoměřického okresního soudu (tisk 3670/XV),
XIX. min. národní obrany na interp. posl. dra Lodgmana a druhů o nezákonitém postupu vojenských úřadů při stavbách kasáren (tisk 3519/XXIII),
XX. min. spravedlnosti na interp. posl. Dietla, Leibla a druhů o tom, že nebyl proveden zákon ze 27. května 1919, č. 318 Sb. z. a n. o zajištění půdy drobným pachtýřům (tisk 3520/II),
XXI. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Schollicha a druhů o jazykové praxi u hlučínského okresního soudu (tisk 3442/XIV).
I./3794.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Bubníka a soudruhů
o konfiskacích časopisu ťRudé PrávoŤ (tisk 3610/XXIV).
Poněvadž tiskovou přehlídku periodického tiskopisu ťRudé PrávoŤ vykonává státní zastupitelství v Praze, tedy úřad ministerstvu spravedlnosti podřízený, převzal jsem zodpovědění interpelace.
Zjistil jsem, že veškerá tři v interpelaci uvedená místa z článků čísla 130 periodického tiskopisu ťRudé PrávoŤ ze dne 7. června 1922 byla státním zastupitelstvím v Praze zabavena a to proto, že první dvě v interpelaci uvedená místa zakládají skutkovou povahu zločinu podle §u 65 a) tr. z. a přečinu podle § 300 tr. z., třetí místo pak skutkovou povahu přečinu podle §u 300 tr. z. a čl. IV. zákona ze 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. z roku 1863.
Státní zastupitelství v Praze navrhlo u zemského trestního jako tiskového soudu v Praze potvrzení zabavení a vydání zákazu dalšího rozšiřování. Zemský trestní jako tiskový soud v Praze rozhodl nálezem z 8. června 1922, č. Pr. I. 167; 22 podle návrhu státního zastupitelství v Praze a zabavení potvrdil.
Proti tomuto nálezu nebylo užito opravných prostředků, jež trestní řád připouští. Poněvadž pak rozhodnutí soudu možno měniti pouze pořadem instančním, není možno ani mně, ani vládě učiniti nějaké opatření.
V Praze dne 3. srpna 1922.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
II./3794.
Odpoveď
vlády a ministra školstva a nár. osvety
na interpeláciu poslanca A. Hancku a spol. vo veci odčinenia krivdy na učiteľstve decembrovým zákonom spáchanej; ďalej o úprave penzijných pôžitkov otrhaných, núdzou ztrápených a hladovou smrťou umierajúcich slovenských penzistov učiteľov (tl. 3519/IV).
Odpovedajúc na túto interpeláciu vláda poukazuje predovšetkým na vládny návrh zákona, ktorým sa menu niektoré zákony o služobných pomeroch učiteľstva verejných škôl ľudových a občianskych (čís. tl. 3724 posl. snem.), ktorý bol vo dňoch práve minulých snemovňou Národnieho shromaždenia riešený.
Penzijné pôžitky učiteľstva štátnych škôl na Slovensku upravené sú už podľa nariadenia vlády zo dňa 19. marca 1920, čís. 181 Sb. z. a n., práv tak ako penzijné pôžitky učiteľstva verejných škôl v ostatnom území republiky, a nie je tu tedy nateraz dôvodu k osobitým opatreniam. Úprava penzijných pôžitkov učiteľstva verejných škôl neštátnych na Slovensku súvisí s celkovou úpravou právnych pomerov učitelstva týchto škôl, ako i s novou úpravou ich sriaďovania a vydržiavania. V tejto veci ministerstvo školstva a národnej osvety chystá príslušný návrh zákona pre najbližšie zasadnutie Národnieho shromaždenia. Spolu jedná sa vo vláde o provizórnom zákonnom opatrení, aby sa najpotrebnejším penzistom z neštátnych učiteľov poskytla čo najskôr výpomoc z peňazí štátnych. Práca táto bude v najbližšej dobe zkončená.
V Prahe dňa 31. júna 1922.
Predseda vlády:
Dr. E. Beneš, v. r.
Minister školstva a národnej osvety:
Dr. Šrobár, v. r.
III./3794.
Odpověď a vlády
na interpelaci posl. Nejezchleb-Marchy a druhů
ve věci živelní pohromy v obcích Vrtěříži, Olešničce a Věchňově v okresu Nové Město na Moravě (tisk 3670/XVI).
Na interpelaci poslanců Nejezchleb-Marchy a druhů sdělujeme, že dle výsledku vykonaného šetření nejsou škody, způsobené živelní pohromou ve zmíněných obcích takového rozsahu, že by byly splněny předpoklady pro poskytnutí státní subvence nouzové.
Pokud jde o poskytnutí odpisu dávky z majetku dle §u 56 zákona o dávce, nařídilo ministerstvo financí zemskému finančnímu ředitelství v Brně, aby s největším urychlením a blahovůli vyřizovalo žádosti, které jednotliví poplatníci z postižených obcí podají.
V Praze dne 9. srpna 1922.
Předseda vlády:
Dr. E. Beneš, v. r.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
IV./3794 (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci post. Kostky, dra Kafky a druhů
o zahájení dopravy poštovních balíčků do Maďarska (tisk 3519/VI).
Na tuto interpelaci dovoluji si odpověděti, jak následuje:
Podle sdělení ministerstva pošt a telegrafů byl již poštovní balíkový styk s Maďarskem zahájen dnem 20. května 1922, a to zatím jen přes stanici Parkáň-Nánu, jak bylo schváleno ve schůzi ministerské rady konané dne 21. dubna 1922.
Tvrzení interpelace, jakoby námahám ministerstva pošt a telegrafů stálo v cestě ministerstvo železnic, dělajíc všechny možné těžkostí, neodpovídá skutečnosti, neboť jakmile byly dány předpoklady pro zahájení balíkového styku přes Parkáň-Nánu, byla bez odkladu v dohodě s ostatními zúčastněnými obory státní správy učiněna všechna stavební a jiná opatření ve stanici Parkáň-Náně, nutná k zahájení poštovního balíkového styku.
Nastanu-li potřeba, zahájiti přepravu poštovních balíků s Maďarskem též přes jiné Přechody než Parkáň-Nánu, vyjde ministerstvo železnic této snaze všemožně vstříc se zřením ku svým potřebám a zájmům provozním a hospodářským.
V Praze dne 15. července 1922.
Ministr železnic:
V z. dr. Dolanský, v. r.
V./3794 (původní znění).
Odpověď
správce ministerstva pro zásobování lidu
na interpelaci poslance W. Zierhuta a druhů
o spekulacích s kontingentním obilím (tisk 3718).
Podle vládního nařízení ze dne 30. června 1921, č. 224 Sb. z. a n., měli dodati zemědělci pro veřejné zásobování ze sklizně r. 1921 celkem 40.000 vag. pšenice a žita. Celkem bylo však původně předepsáno k dodávce ve všech zemích pouze 38.246 vag. tudíž o 1.754 vag. méně a to v dechách 17.420 vag., na Moravě 7:000 vag., ve Slezsku 1116 vag., na Slovensku 12.310 vag. a v Podkarpatské Rusi 400 vag.
Z tohoto původního předpisu povoleny byly během roku další slevy ve výši 1.893 vag., takže bylo podle stavu z polovice června k dodávce předepsáno pouze 36.353 vag.
Ministerstvo pro zásobování lidu postupovalo při předepisování náhrad za nedodané povinné dávky s největší liberálností. Kde bylo prokázáno, že příčinou nedodávky není zlá vůle, nýbrž nemožnost dodávky, nebo špatný hospodářský stav zemědělců, bylo již při náhradním řízení upuštěno od předepisování náhrady. Mimo to zakročilo ministerstvo v četných případech samo a zrušilo nebo snížilo původní předpis. Jen u oněch zemědělců, kde jako příčina nedodávky byl zjištěn odpor proti stávajícímu nařízení, nebo u takových zemědělců, kteří již v dřívějších létech se vymykali dodávkové povinnosti, je předpis vymáhán s přísnosti.
Z předepsaných 36.353 vag. obilí bylo do 12. června t. r. vykoupeno 31.364 vag. (86% předpisu) a skutečně dodáno 29.182 vag. (80% předpisu).
Předpis povinné dávky splnilo bez jakékoliv slevy jediné Slezsko, které již dodalo celkem 1.144 vag., tudíž 102% předpisu. Morava má na snížený předpis 6.349 vag. sice již vykoupeno 6.608 vag., dodáno však pouze 6.084 vag. (96% předpisu). V Čechách jest na snížený předpis 16.323 vag. sice vykoupeno 16.435 vag., skutečně však dodáno jen 15.302 vag. (94% předpisu). Slovensko a Podkarpatská Rus zůstávají daleko za historickými zeměmi. Slovensko - snížený předpis - 12.271 vag., výkup 7.026 vag., dodávka 6.501 vag. (53% předpisu), Podkarpatská Rus - snížený předpis 294 vag., výkup 154 vag., dodávka 151 vag. (51% předpisu). Celkem bylo tudíž dosud dodáno asi 29.000 vag.
Jelikož celková snížená spotřeba, která činí s reservami asi 40.000 vag, obilí byla počátkem června již úplně ohrožena, jest zřejmo, že k úhradě spotřeby bylo mimo doma vykoupeného obilí nutno ještě upotřebiti jednak likvidačních zásob Státního obilního ústavu, jednak zásob z konsignačních skladů.
Za toto cizozemské obili, jehož musilo býti použito k veřejnému zásobování jen proto, že nebyla předepsána povinná dávka zemědělci v předepsaných lhůtách zavčas odvedena, musil stát zaplatiti vyšší ceny. Jest tudíž samozřejmo, že dnes stát toto obilí, jež liknaví zemědělci dodávají teprve donuceně náhradním řízením jinak zužitkuje, aby částečně uhradil schodek vzniklý nákupem cizího obilí.
Tento postup nemůže býti nazván nepřátelským proti zemědělcům, naopak svědčí o benevolenci, jelikož ministerstvo v řadě případů na místě vysokých peněžních náhrad spokojuje se s dodatečnou dodávkou obilí, ač by podle nařízení bylo oprávněno tyto náhrady vymáhati bezohledně, když předpis dodávky nebyl zavčas v předepsaných lhůtách splněn.
Konečně se podotýká, že kontingentní obilí, pokud přebývá, přiděleno bylo v prvé řadě zemědělským a konsumentským organisacím. Ten výjimečně, nereflektovaly-li na ně zmíněné organisace, bylo obilí kontingentní, dosud ve dvou případech, prodáno obchodníkům.
O zneužívání kontingentního obili při tomto stavu věci nemůže býti tudíž řeči, a není tedy ani důvodu, ježto není zde nějakého provinění, poháněti kohokoliv k zodpovědnosti.
V Praze dne 1. srpna 1922.
Správce ministerstva pro zásobování lidu.
Ministr:
Srba, v. r.
VI./3794 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Schollicha a druhů
o nezákonném postupu okresní správy politické v Novém Jičíně při sčítání lidu (tisk 3578).
V politickém okresu novojičínském bylo mnoho českých lidí svedeno nesprávným s německé strany rozšířeným výkladem, že každý si může udati při sčítání lidu libovolně národnost, jakou chce, anebo místo národnosti obcovací jazyk, aniž byl povinen udati při tom pravdu, a udalo proto mnoho českých lidí při sčítání nesprávně národnost německou. Pokud přes upozornění sčítacího komisaře nebo revisora dotčené osoby setrvaly na nesprávném údaji, byly předvolány k okresní správě politické k výslechu o správnosti zápisu národnosti, jak to nařizuje § 20 vládního nařízení o sčítání lidu. Vyhrožováno tresty nebylo nikomu. Kdo se nedostavil na prvé předvolání, byl přirozeně předvolán po druhé. Osobám, které sice protokolárně doznaly český původ a českou výchovu, ale trvaly, ponejvíce jen ze strachu před příslušníky domácnosti, sousedy nebo zaměstnavateli, na původním nesprávném údaji, byly dodány výměry v interpelaci zmíněné.
O výměrech těch a o jejich obsahu dozvěděl jsem se teprve z interpelace tisk 1963. Poněvadž se ani v interpelaci samé netvrdí, že by výměry takové byly bývaly snad doručeny i osobám, které by dle svého vlastního doznání nepocházely z českých rodičů a z české obce a neměly českého vychování, je výklad, jaký okresní správa politická dává uvedenému § 20 vládního nařízení o sčítání lidu, jen přirozeným důsledkem pojmu o národnosti a vláda neměla proto žádné příčiny na takový výklad úřady politické snad zvláště upozorňovati.
Dle toho je postup okresní správy politické v Novém Jičíně korektní a není správno mluviti o úředním přehmatu. Vzhledem k tomu není také důvodu k nějakému opatření na ochranu německého obyvatelstva, když, jak opětně podotýkám, v interpelaci samé ani se netvrdí, že by okresní správa politická výměry zmíněné byla doručila i někomu, kdo by sám nebyl u tohoto úřadu výslovně protokolárně přiznal svůj český původ a svoji českou výchovu.
V Praze dne 29. července 1922.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
VII./3794 (původní znění).
Odpověď
vlády na interpelaci poslanců dra Kafky, Kostky a druhů
o výměně bankovek s padělanými kolky (tisk 3670/XI).
Ministerstvo financí, hodlajíc řešiti otázku případné náhrady za bankovky s padělanými kolky, považovalo přirozeně za svrchovaně důležité zjistiti nejprve, kolik asi bankovek těch se na území Československé republiky nalézá.
Část jich byla ovšem již zjištěna a to ty, jež Bankovní úřad ministerstva financí stranám zadržel dle §u 10 poslední odstavec vládního nařízení ze dne 12. května 1919, čís. 246 Sb. z. a n.; šlo tedy hlavně o ty, které nalézaly se dosud v rukou obecenstva. Aby i počet těchto mohl býti zjištěn, rozhodlo se ministerstvo financí vyhláškou vyzvati každého, kdo bankovky takové má, aby je do 3 dnů ode dne uveřejnění vyhlášky té odevzdal příslušnému poštovnímu úřadu. Lhůtu 3denní bylo naprosto nutno voliti proto, aby se znemožnilo podvratným živlům bankovky falešně okolkované z ciziny sem ještě v poslední chvíli podloudně dovézti. Poštovní úřady určeny za sběrny proto, že jsou obecenstvu ze státních úřadů nejpřístupnější.
Zmíněná výzva stala se vyhláškou ministerstva financí ze dne 18. prosince 1920, která prostřednictvím poštovních úřadů byla dnem 8. března 1921 dodána všem obcím celého státu, které byly povinny ji ihned způsobem v místě obvyklým uveřejniti. Zároveň týž den uveřejněna byla ve všech denních listech. Důkladnější způsob publikace nebyl možný. Proto také vyžadovaly přípravy k uveřejnění této vyhlášky dobu více než 2 měsíců.
Uveřejniti zmíněnou vyhlášku ve Sbírce zákonů a nařízení nebylo potřebí, ježto podle §u 2 lit. c) zákona ze dne 13. března 1919, čís. 139 b. z a n. zařaďují se do Sbírky zákonů a nařízení pouze nařízení vydaná ústředními úřady státními, pokud obsahují obecně závazná pravidla právní neb pokud takovéto jejich vyhlášení zákon nařizuje. Uvedená vyhláška, která byla pouhou pomůckou k tomu, aby se zjistilo množství bankovek falešně okolkovaných, pokud nalézají se ještě v rukou obecenstva, nespojovala s uposlechnutím neb neuposlechnutím výzvy k odevzdání bankovek žádných právních účinků, neobsahovala tedy obecně závazného právního pravidla. Šlo prostě o opatření správní bez jakékoliv sankce právní, učiněné za účelem statistickým. (Týž názor vysloven v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. června 1922, čís. 6673/22).
Dle seznamů předložených Bankovním úřadem, u něhož všechny zabavené bankovky s padělanými kolky byly soustředěny, a dle seznamů o bankovkách odevzdaných dle shora uvedené vyhlášky bylo možno zjistiti celkový počet bankovek těch a přistoupiti k řešení otázky náhrady samé.
Republika Československá nebyla zásadně vůbec povinna poskytnouti za bankovky s padělanými kolky nějakou náhradu. Všechny bankovky Rakousko-Uherské banky nalézající se na území republiky Československé byly dle zákona ze dne 25. února 1919, čís. 84 Sb. z. a n. okolkovány, čímž stát převzal za ně ručení. Bankovka neokolkovaná přestala býti dle §u 8 ministerského nařízení z 25. února 1919, čís. 86 Sb. z. a n. dnem 10. března 1919 zákonným platidlem. Bankovky neokolkované, t. j. takové, které ke kolkování předloženy nebyly, stát nepřevzal a nemá tudíž povinnosti je honorovati. Totéž platí tím spíše o bankovkách s kolkem falešným, které dostaly se do oběhu způsobem podvodným, směřujícím k tomu, aby oběh platidel byl nezákonitě rozmnožen. Obecenstvo, pokud přiletím bankovek těch utrpělo škodu, nebylo poškozeno finanční správou, nýbrž padělatelem československého kolku a nemá tedy právního nároku na nějakou náhradu proti státu, nýbrž pouze proti tomu, od koho bankovky ty přijalo.
Přes to však finanční správa, uváživši všechny mimořádné poměry v době té panující a zjistivši způsobem shora vylíčeným, že počet bankovek falešně okolkovaných nedosáhl mimořádné výše, rozhodla se z důvodů slušnosti, že poskytne obecenstvu za určitých podmínek dobrovolně náhradu 50% jmenovité hodnoty. To stalo se vládním nařízením ze dne 17. listopadu 1921, čís. 8 Sb. z. a n. z r. 1922. Nejde tedy o plnění právní povinnosti, nýbrž o dobrovolně poskytnutý dar, a nelze tudíž upříti státu práva, aby při tom stanovil dle svého uvážení nejen podmínky a předpoklady, za jakých náhradu chce neb může dáti, nýbrž i velikost její. Povaha náhrady vylučuje tedy domněnku, že by šlo o protizákonnou konfiskaci 50% jmenovité hodnoty bankovek těch.
Velikost náhrady, t. j. 50%, odpovídá úplně i náhledu, že bankovku s padělaným kolkem považovati lze vlastně za bankovku nekolkovanou. Bankovky nekolkované byly v případech mimořádných Bankovním úřadem ministerstva financí odkupovány za kurs nejvýše 60%, později 20%. Náhrada 50% odpovídá nejvyššímu kursu, za jaký bankovky neokolkované od července 1919 byly odkupovány. Náhrada jeví se tedy i v tomto směru naprosto přiměřenou.
Dobrá vůle státu nahraditi obecenstvu škoda plnou polovicí musí veřejnosti býti zajisté oceněna, a to tím spíše, že v jiných státech jest náhrada za padělky vůbec odmítána, po případě poskytnuta daleko menší měrou, jako na př. v Maďarsku, kde nařízením ministra financí ze dne 26. dubna 1922 čís. 1421 poskytnuta za falešně přetisknuté maďarské koruny náhrada pouze 25 (srov. ťBerichte aus den neuen StaatenŤ čís. 19. ze dne 12. května 1922).
Vláda republiky Československé nemá tudíž důvodu odvolati vládní nařízení ze 17. listopadu 1921, čís. 8 Sb. z. a n. z r. 1922, a vykoupiti bankovky s padělanými kolky celou jmenovitou hodnotou.
V Praze dne 18. července 1922.
Předseda vlády:
Dr. E. Beneš, v. r.
Ministr financí:
Aug. Novák, v. r.
VIII./3794 (původní znění).
Odpověď
vlády a ministra vnitra
na interpelaci poslance Zierhuta a druhů
o zřizování okresních úřadů (tisk 3670/XIV).
Podle § 2 odst. 1. zákona za dne 29. února 1920, č. 126 Sb. z. a n., jímž se zřizují župní a okresní úřady v republice Československé, má býti určeno vládním nařízením, které okresní úřady jsou podřízeny jednotlivým župním úřadům uvedeným v příloze A citovaného zákona, který jest obvod těchto okresních úřadů a kde mají své sídlo. Toto ustanovení jest v plném souhlase s předpisy ústavní listiny republiky Československé, která v § 89 ustanovuje, že organisaci nižších úřadů státní správy určuje v zásadě zákon, jenž však může podrobnou úpravu svěřiti nařízení.
Pokud jde o obvody a sídla okresních úřadů, bylo úmyslem vlády zřizovati okrasní úřady tak, aby se jejich obvody zásadně shodovaly s obvody samosprávných korporací posud působících. Bližším vyšetřováním poměrů bylo však zjištěno, že důsledné provedení této zásady naráží na mnoho obtíží; jednak by toto provedení bylo velice nákladné, jednak by některé okresy nestačily svým rozsahem, populací, poplatností a pod., by splnily všechny úkoly na ně vznesené; mnohde jsou také hranice nynějších samosprávných okresů předmětem různých stížností; v leckterých okresech, zvláště na Moravě a ve Slezsku není budov, v nichž by tyto úřady mohly býti umístěny ani potřebných bytů pro úřednictvo; v příliš malých obvodech nelze hospodárně využíti úřednictva a zachovati jednotnost správy, pokud ji veřejné zájmy vyžadují; neposlední obtíž působí též nedostatek konceptního úřednictva správního, jehož by bylo zapotřebí k obsazení všech těchto okresních úřadů.
Z těchto důvodů bude třeba vhodným způsobem malé samosprávné okresy spojovati v jeden politický okres; při tom bude ovšem vláda přihlížeti dle možnosti nejobsáhlejší měrou k dosavadním osvědčeným správním obvodům, poměrům hospodářským a dopravním a ne pouze k početnosti obyvatelstva. Také při stanovení sídel okresních úřadů budu vláda dle možnosti přihlížeti k odůvodněným přáním a potřebě obyvatelstva.
V Praze dne 31. července 1.922.
Předseda vlády:
Dr. E. Beneš, v. r.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
IX./3794 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Emmericha Raddy a druhů
a stranickém postupu okresní politické správy v Dačicích (tisk 3690/IX).
Postup úřadů ke všem třídám a vrstvám obyvatelstva bez rozdílu národnosti řídí se jedině platnými předpisy. Stane-li se, že politický úřad nemůže některé žádosti určité korporace v plném rozsahu vyhověti z důvodů veřejného zájmu, z ohledu na udržení veřejného klidu a pořádku, jako se to stalo při povolení slavnosti německého tělocvičného spolku v Českém Rudolci dne 4. září 1921 a učiní-li opatření, aby toto omezení bylo dodrženo, nelze v tom spatřovati akt nepřátelství proti určité národnosti, neboť politický okresní úřad je povolán k tomu, aby pečoval ve svém obvodu o udržení veřejného klidu a pořádku. Ostatně strana, která se cítí býti postiženou výměrem okresní politické správy, má právo odvolati se k nadřízeným instancím a po případě užíti i stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu.
Rekurs však v případě, o kterém se interpelace zmiňuje, nebyl podán.
Neshledávám proto důvodu, abych volal přednostu okresní politické správy v Dačicích k zodpovídání.
V Praze dne 31. července 1922.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
X./3794 (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Hillebranda, dra Holitschera, Pohla a druhů
o sebevraždě vojína Kubíka v Chebu (tisk 3670/IV).
Výsledky vyšetřováni v interpelované záležitosti jsou tyto:
Vojín Antonín Kubík, nar. 30. dubna 1901, odveden r. 1921, schopen ku službě se zbraní bez vady, ze stavu 10. polní roty p. pl. č. 33 byl delší dobu přidělen jako písař na výpomoc k náhradnímu praporu téhož pluku a zaměstnán při vedení stavu. Jmenovaný jest líčen jako pilný a svědomitý písař. V disciplinární cestě potrestán byl třikráte, dvakráte z toho pro výtržné chováni.
Št. kapitán Karel Novotný byl až do konce dubna 1922 přednostou převodní komise a nebyl tudíž vůbec představeným Kubíkovým.
Vojín Antonín Kubík hlásil se dne 9. dubna t. r. k lékařské prohlídce; nález cheflékaře pluku kap. zdr. sb. Karla Janečka zněl:
ťEnteritis, neurosa srdeční, ku zjištění choroby srdeční pos. nemocnice Cheb.Ť
Dle záznamu o nemocných v posádkové nemocnici v Chebu a výpovědi myj. zdrav, sb. MUDra Josefa Seemana byl vojín Kubík dne 11. dubna předán pos. nemocnici, kde shledána docela mírná srdeční neurosa, a týž propuštěn dne 14. dubna 1922 na vlastní žádost z posádkové nemocnice s nálezem ťsrdce v normálních hranicích, činnost klidnáŤ.
Dne 26. května t. r. hlásil se vojín Antonín Kubík opět k lékařské prohlídce s udáním bolestí v břiše a nechuti k jídlu, uznán ale jmenovaný cheflékařem pluku: ťpo ošetření schopenŤ.
Dne 27. května t. r. převzal št. kapitán Karel Novotný po skončení dovolené velitelství 1. náhradní roty, u níž byl voj. Kubík přidělen.
Dne 1. června 1922 dostavil se vojín Antonín Kubík zase k lékařské prohlídce, stěžuje si na píchání u srdce.
Cheflékař pluku kapitán Dr. Janeček uvádí, že vyšetřoval jmenovaného zvláště na srdce a jeho okolí, dále činnost srdeční v klidu i po pohybech, nenalezl však na tomto žádných chorobných změn. Po vyšetřeni propustil Dr. Janeček Kubíka s podotknutím, že jej nechá potrestati pro bezdůvodné hlášení se nemocným a vyhýbání se službě a sice z těchto důvodů:
1. Protože týž vojín před krátkým časem byl propuštěn na pozorování na vlastní žádost z posádkové nemocnice bez choroby, za nějaký čas však opět se hlásil nemocným a to zase bolestmi břicha, pro něž také dříve nebylo nalezeno žádného chorobného podkladu na orgánech dutiny břišní ani jazyce.
2. Protože tento vojín, vykonávající pouze lehkou pomocnou službu kancelářskou, ač měl kvalifikaci ťjest schopen služby se zbraníŤ, přišel za několik dní k prohlídce zase s obtížemi jinými, ač při poslední prohlídce byl po ošetření seznán ťschopenŤ a lékař, jen proto, že uvěřil přece jeho obtížím, ač ničeho nenalezl, uznal jej k dosavadní písařské službě.
Rotmistr zdravotní služby Josef Pšenička, přítomný této lékařské prohlídce potvrzuje též, že kyp. dr. Janeček podrobil vojína Kubíky na jeho stížnost na píchání u srdce důkladné prohlídce, prohlásiv na to, že jej nechá pro bezdůvodné hlášení se nemocným, potrestati.
Na to voj. Kubík dle souhlasné výpovědi kyp. Janečka a zdrav. rotm. Pšeničky odvětil drzým tonem, že půjde k civ. lékaři a prásknuv dveřmi odešel.
Po nějaké době vrátil se ale zpět a tonem ještě hrubším žádal o odeslání do nemocnice, což dr. Janeček odmítl.
Na to vojín Kubík něco zamumlav, hlučně odešel.
Nález cheflékaře pluk. kyp. dra Janečka zanesený do knihy nemocných zněl: ťSchopen, potrestat pro bezdůvodné hlášení se nemocným a vyhýbání službě, drzost a prostořekost.Ť
Asi okolo 9 hod. dopoledne přivedl vojín konající službu lidi od lékařské prohlídky s knihou nemocných do rotní kanceláře.
Št. kap. Novotný prohlédnuv knihu nemocných, otázal se přítomného vojína Kubíka, co s ním vlastně je, že má v knize poznámku, že byl drzým.
Na odpověď Kubíkovu, že jest skutečně nemocen, odvětil št. kap. Novotný, že věc tu ještě vyšetří.
Na to prosil Kubík o potvrzení, aby mohl jíti do nemocnice a tu ho velitel upozornil, že by mu to rád udělal, že to ale podle předpisu nejde, na to že má vliv jenom lékař.
Když pak Kubík ještě řekl, že půjde k civilnímu lékaři, odvětil velitel, že je mu to volno. Dle výpovědi št. kap. Novotného, svob. Aloise Hlaváčka a des. Františka Linky jevil Kubík již v rotní kanceláři rozčilení, ale jinak odešlo vše klidně a št. kap. ho neustanovil ani ku hlášení, ani se nezmínil o potrestání.
Po odvedení nemocných poslal št. kap. svob. Trnku k drn Janečkovi se vzkazem, aby mu dr. Janeček napsal, v čem pozůstávalo drzé chování Kubíkovo při lékařské prohlídce, aby při posouzení trestnosti činu měl jasno.
Jmenovaný svobodník vrátil se se vzkazem, že kapitán dr. Janeček přijde osobně do rotní kanceláře.
Mezitím odebral se vojín Kubík do posádkové nemocnice a čekal na maj. zdr. sb. MUDra J. Seemana.
Když týž po návštěvě nemocných spatřil na chodbě mezi čekajícími lidmi Kubíka, ptal se ho, co chce.
Kubík odvětil, že má bolesti na levé straně, že byl ťu marodkyŤ, nebyl uznán, má ještě býti potrestán a prosil, aby ho dr. Seeman prohlédl.
Dr. Seeman otázal se ho, má-li lístek od cheflékaře pluku a na zápornou odpověď Kubíkovu podotkl, že to z discipl. důvodu nemůže udělat, ale aby šel ještě jednou k lékaři pluku a prosil o lístek.
Dr. Seernan uvádí, že se Kubík choval při tom docela slušně, že na něm nepozoroval nějakého rozčilení, anebo nějaké zevnější známky vážnější choroby.
Po návratu z nemocnice psal Kubík ve světnici mužstva dopis, podle udání mužstva při tom plakal.
Št. kap. Novotný se o Kubíka dále vůbec nestaral.
Asi okolo půl 11. hodiny dával št. kap. služby vedoucímu rotm. Wolfovi různé poukazy ohledně pořádku ve světnicích a při procházení světnicemi vstoupil pak št. kap. Novotný v průvodu jmenovaného rotmistra a desátníka ode dne vojína Hauera též do světnice číslo 41, v níž byl ubytován Kubík.
Vojín Kubík seděl vysvlečen z kabátu na posteli a mezitím co št. kap. Novotný hovořil s rotm. Wolfem, začal vojín Kubík ne křičeti, ale přímo řváti:
ťNapřed nám dejte co nám patří a pak budeme dělat.Ť
Poněvadž št. kap. Novotný mu nerozuměl, popošel blíže k jeho lůžku a řekl, mu: ťNekřičte tolik, já vás neslyším.Ť
Kubík zařval na to: ťJá vás ale dobře slyším.Ť Vyskočil a stoje mezi oknem a svým lůžkem, vytáhl pod poduškou se nacházející revolver a vystřelil jednu ránu do stropu.
Št. kap. stál v tomto okamžiku na druhé straně lůžka, asi 4 kroky od Kubíka vzdálen. Hned po ráně do stropu namířil Kubík na št. kap. Novotného, a ten vida to, pohnul sebou, ale v tom již vypálil po něm Kubík druhou ránu, jejíž projektil zasáhl bluzu Novotného, který stál ke Kubíkovi poněkud v šikmé poloze, mezi knoflíky a zůstal vězeti v podšívce.
Št. kap. Novotný překvapen tímto jednáním, poněvadž pak byl oddělen od Kubíka lůžkem a nemohl mu tudíž revolver vyrvati, obrátil se nyní, ale jakmile se obrátil, vypálil na něho Kubík bezprostředně za sebou ještě 3 rány.
Jak prohlídkou revolveru zjištěno, dvě rány selhaly a teprve třetí rána zasáhla št. kap. do zad. Hned bezprostředně po tom vypálil si Kubík jednu ránu do pravého spánku a skácel se ihned mrtev.
To vše odehrálo se v několika vteřinách a teprve po usmrcení Kubíkově ucítil št. kap. Novotný, že vlastně sám je zraněn a odešel vyhledati lékařskou pomoc.
Vylíčení tohoto děje zakládá se na výpovědech št. kap. Novotného, rotm. Františka Wolfa, svobodníka Antonína Škardy, vojína Zoltána Banko a Františka Hauera.
Z výpovědí těchto svědků vychází také na jevo, že jest naprosto nepravdou, že by št. kap. Novotný byl vůči Kubíkovi užil nějaké nadávky.
Soudní pitvou vojína Antonína Kubíka bylo zjištěno, že bezprostřední příčinou byla střelná rána do mozku v úmyslu sebevražedném.
Nález na vnitřních orkánech byl úplně normální bez všech chorobných změn a zvláště nebyly nalezeny žádné známky nějakého vnitřního onemocnění na plicích a na srdci, vyjma lehkého zbytnění svalstva levé komory, která se vysvětluje tím, že Kubík byl sportovec.
Poranění št. kap. Novotného, jemuž zůstal projektil vězeti pod pravou lopatkou, jest rázu lehčího.
Pátrání v tom směru, odkud a jak dlouho Kubík revolver při sobě měl, zůstalo bezvýsledným, mužstvu není o tom nic známo.
Ta okolnost, že právě tři dny před touto událostí při změně velitele a předávání roty byly též předávány i ložní součástky a oděvy a v lůžku Kubíkově nebyl nalezen revolver, nevylučovala by možnost, že si Kubík opatřil revolver teprve v posledních dnech, možná, že již v úmyslu sebevražedném.
Revolver sám je civilní, 6tihlavňový, staršího systému, náboje olovněné.
Št. kap. uvádí, že neměl s voj. Kubíkem nikdy žádných služebních rozmíšek, a neměl k tomu ani příležitost, jsa teprve tři dny velitelem roty.
Také ostatní mužstvo nemůže potvrditi, že by bylo bývalo nějaké napětí mezí Kubíkem a št. kap. Novotným, takže nelze mluviti o nějaké osobní zášti Kubíkově ku št. kap. Novotnému.
Čin Kubíkův lze si tedy asi vysvětliti tak, že týž roztrpčen, svým neuznáním při lékařské prohlídce a zabývaje se již myšlénkami sebevražednými (čemuž nasvědčuje právě psaný dopis, v němž se loučí s rodiči), viděl ve štábním kap. Novotném, vstoupivším do světnice jenom představitele vojenské moci a svým skutkem dal pak průchod svému vnitřnímu roztrpčení.
Nelze také tvrditi, že by cheflékař pluku kap. dr. Karel Janeček byl jednal nějak nesprávně, neboť je zjištěno, že Kubíka při lékařské prohlídce řádně prohlédl, návrh na potrestání Kubíkovo byl vzhledem ku chování téhož odůvodněn a soudní pitvou též nade vší pochybnost zjištěno, že nebyl chorým vůbec a tím méně v takovém stupni, že by nebyl býval schopen zastávati lehkou kancelářskou službu.
Co se týče práva stížnosti mužstva, podotýkám, že toto bylo novým služebním řádem rozšířeno a ulehčeno.
V Praze dne 20. července 1922.
V z. ministra národní obrany: