POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922.
|
I. volební období. |
5. zasedání. |
3796.
Vládní návrh,
kterým se předkládá ku schválení Národnímu shromážděni
prozatímní smlouva uzavřená dne 6. června 1922 mezi Československou republikou a Ukrajinskou Socialistickou Sovětskou republikou.
Návrh usnesení.
Národní shromáždění republiky Československé se usnáší:
1. Prozatímní smlouva uzavřená, dne 6. června 1922 mezi československou republikou a Ukrajinskou Socialistickou Sovětskou republikou se schvaluje.
2. Vládě se ukládá, aby fota prozatímní smlouvu uveřejnila ve Sbírce zákonů a nařízení státu československého.
3. Ministru zahraničních věcí se ukládá, aby v dohodě se všemi zúčastněnými ministry učinil další opatření, jichž je třeba ku provedení této prozatímní smlouvy.
Důvodová zpráva.
Po podepsání smlouvy s Ruskou Socialistickou Federativní Sovětskou republikou dne 5. června 1922, došlo dne 6. června 1922 k podpisu prozatímní smlouvy Československé republiky s Ukrajinskou Socialistickou Sovětskou republikou. Smlouva tato v dohodě s interesovanými zájmovými kruhy a příslušnými úřady byla již delší dobu připravována, jakož i bylo o ní jednáno. Ke skončení těchto jednání došlo však teprve po konferenci janovské, kdy smluven nynější definitivní text, při čemž vzat již zřetel na jednání konference janovské.
Smlouva s Ukrajinskou Socialistickou Sovětskou republikou jest textově stejná se smlouvou uzavřenou dne 5. června 1922 s Ruskou Socialistickou Federativní Sovětskou republikou a má celkem 21 článků, nehledě k úvodnímu odstavci obsahujícímu klausuli o vzájemném zachování neutrality každou ze smluvních stran v případě konfliktu jedné z nich s třetí mocností.
Čl. 1. obsahuje ustanovení o vzájemném zřízení zastupitelstev v obou státech s možností přidružení k nim odboček v důležitých střediscích obou států. Současně se prohlašuje, že každé z těchto zastupitelstev jest jediným představitelem příslušného státu v druhé zemi, a že v souhlase s tímto ustanovením obě vlády přeruší veškeré oficielní styky s orgány neb osobami, jichž účelem je boj proti vládě druhé země. Třeba konstatovati, že pod slovem boj je rozuměti násilný zápas. Mimo to stanoví čl. 1. výslovně, že tato dohoda nepředbíhá řešení otázky uznání de jure vlády druhé země.
V čl. 2. až 7. jsou formulována práva a výhody, jež obě vlády přiznávají zastupitelstvím, jích odbočkám, přednostům zastupitelstev i odboček, jakož i ostatnímu personálu. Na rozdíl od mnohých dosavadních smluv, jež byly uzavřeny jinými státy s Ukrajinskou Socialistickou Sovětskou republikou neb Ruskou Socialistickou Federativní Sovětskou republikou, upouští se v naší smlouvě při mnohých ustanoveních od vypočítávání jednotlivých případů při stanovení práv a užívá se všeobecné formulace, zaručující příslušným osobám všechna práva, kterých požívají neb v budoucnosti budou požívati osoby v analogické služební situaci u zastupitelstev jiných států (na př. čl. 3.).
V čl. 8. zavazují se obě smluvní strany, že budou se zdržovati vzájemně veškeré propagandy proti vládě, veřejným institucím, sociálně-politickému systému, jakož i účasti v sociálních a politických sporech druhého státu.
Čl. 9. přiznává ve příčině všeobecně občanských práv a výhod příslušníkům druhé smluvní strany nakládání podle zásady nejvyšších výhod, t. j. veškerá práva a výhody, které na základě stávajících smluv pyly již poskytnuty nebo v budoucnu v důsledku nových smluv budou poskytnuty občanům kteréhokoliv třetího státu. Ustanovení toto jest omezeno jedině poslední větou, jíž jest rozuměti tak, že vyňata jsou pouze zvláštní práva a výhody poskytnuté příslušníkům oněch států, jež dříve tvořily součást bývalé ruské říše.
Tak jako otázka uznání de jure v čl. 1. zůstává v čl. 10. otevřena rovněž otázka vzájemných nároků na placení náhrad, jakož i restituce práv obou smluvních stran a jich příslušníků.
Čl. 11. upravuje možnost účasti československých příslušníků na hospodářské obnově Ukrajiny. Ustanovuje totiž, že těm československým příslušníkům, kteří se svolením a v dohodě s vládou Ukrajinské Socialistické Sovětské republiky by chtěli na území Ukrajinské Socialistické Sovětské republiky zahájiti hospodářskou činnost, poskytuje se plná právní ochrana majetku i osoby, jakož i podpora této činnosti ve všech směrech. Současně se upravuje právní poměr orgánů vlády Ukrajinské Socialistické Sovětské republiky v Československu, pokud tyto jsou obchodně činnými v souvislosti s existujícím monopolem zahraničního obchodu Ukrajinské Socialistické Sovětské republiky.
Čl. 12. týká se repatriace příslušníků obou smluvních stran, v kteréžto příčině zaručuje se vzájemně princip nejvyšších výhod.
Úprava styků dopravních, ať železničních, poštovních neb telegrafních bude založena na mezinárodních dohodách a ujednáních.
Čl. 14. vyslovuje zásadu, že obchodní styky mezi smluvními stranami budou se rozvinovati podle zákonů a předpisů každého ze smluvních států, to značí, že v Ukrajinské Socialistické Sovětské republice, kde existuje nyní monopol zahraničního obchodu, mají oprávnění k provozování obchodu s interesenty československými, buď vláda Ukrajinské Socialistické Sovětské republiky, buď její příslušné orgány neb kteříkoliv jiní zmocněnci, jednající se svolením vlády Ukrajinské Socialistické Sovětské republiky.
Spory vyplývající z uzávěrek mezi příslušníky, firmami a právnickými osobami obou smluvních stran mohou býti řešeny buď rozhodčím soudem, neb řádným, soudem jedné z obou zemí dle dohody kontrahentů.
Čl. 16. týká se obvyklé ochrany majetku obou vlád na území druhého státu podle zásad mezinárodního práva, čl. 17. upravuje možnost přizvání odborných znalců k posouzení specielních různých otázek na území druhé smluvní strany.
Čl. 18. ustanovuje, že nebude sekvestrováno ani konfiskováno zboží neb majetek dovážený na území jednoho státu druhou smluvní stranou, bude-li se díti dovoz v rámci platných zákonů a předpisů.
Čl. 19. zajišťuje československým příslušníkům nedotknutelnost majetku do Ukrajinské Socialistické Sovětské republiky přivezeného neb tamtéž zákonně nabytého, při čemž výslovně se ustanovuje, že vývoz majetku v Ukrajinské Socialistické Sovětské republice nabytého může se díti pouze v rámci stávajících zákonů a předpisů.
Čl. 20. a 21. týkají se smluvních formalit. Ustanovují, že texty československý a ukrajinský jsou autentické a stanoví modality, za nichž smlouvy ve shodě se zákonnými předpisy obou smluvních stran nabudou účinnosti, jakož i určují dobu trvání smlouvy, která plyne potud, pokud smlouva jednou z obou stran nebude v šestiměsíční lhůtě vypovězena. Pro tento případ poskytuje se zastupitelstvům doba šesti měsíců k likvidaci jejich činnosti.
Nebude snad ad místa ještě na konec konstatovati, že při jednání o tuto smlouvu se zástupci Ukrajinské Socialistické Sovětské republiky bylo diskutováno o celé řadě dalších otázek důležitých pro úpravu vzájemných hospodářských styků, jichž řešení však bylo nutno odložiti pro definitivní obchodní smlouvu.
V každém případě však značí tato prozatímní smlouva, při jejímž uzavírání měla vláda na zřeteli projevy, došlé v tomto směru z řad zejména hospodářských korporací, značný krok ku předu ve snaze upraviti vzájemné styky se všemi státy. V ostatním poukazuje vláda přímo k ustanovením jednotlivých článků prozatímní smlouvy.
Po stránce formální vláda projevuje přáni, aby předloha tato předložena byla nejdříve poslanecké sněmovně a v ní výboru zahraničnímu a výboru pro záležitosti průmyslu, živností a obchodu a po schválení jejím poslaneckou sněmovnou senátu a v něm výboru zahraničnímu a výboru národohospodářskému.
Úmluva se přikládá ve zvláštním exempláři.
Ministr zahraničních věcí:
Dr. Ed. Beneš, v. r.
PROZATÍMNÍ SMLOUVA
ZE DNE 6. ČERVNA 1922
MEZI
REPUBLIKOU ČESKOSLOVENSKOU
A
UKRAJINSKOU SOCIALISTICKOU SOVĚTSKOU REPUBLIKOU.
Plnomocníci vlády Československé republiky:
Dr. Václav Girsa,
zplnomocněný ministr
a Ing. Jan Dvořáček,
chef ekonomické sekce ministerstva zahraničních věcí
a plnomocník vlády USSR:
Michail Vasiljevič Levickij,
zástupce USSR. v ČSR.,
zmocněni náležitým způsobem svými vládami, zamýšlejíce navázati obchodní a hospodářské styky mezi oběma státy a vycházejíce z nutnosti vzájemného zachování neutrality každou ze smluvních stran v případě konfliktu jedné z nich s třetí mocností, uzavřeli smlouvu tohoto obsahu:
Článek 1.
V obou státech zřizují se zastupitelstva a to: v Charkově zastupitelstvo ČSR. pro USSR. a v Praze zastupitelstvo USSR. pro ČSR. Ukáže-li se toho potřeba, budou moci býti k zastupitelstvům přidruženy odbočky v důležitých střediscích dotyčného státu s podmínkou souhlasu se strany vlády země. Každé z těchto zastupitelstev jest jediným zastupitelstvem příslušného státu v druhé zemi, při čemž se přítomnou dohodou nepředbíhá řešení otázky uznání de jure vlády druhé země.
Poznámka: V souhlase s tím obě vlády se zavazují přerušiti veškery oficielní styky s různými zřízeními i zastupitelstvy organisací a osobami, majícími za účel boj s vládou druhé země.
Článek 2.
Přednostové a dva členové zastupitelstev obou států budou požívati všech práv a výhod osob diplomatického sboru. Přednostové odboček budou požívati všech práv a výhod, vyhrazených mezinárodním právem a místními zákony konsulárním zástupcům. Přednostové zastupitelstev jsou akreditováni u ústředního úřadu pro zahraniční věci té země, pro kterou zastupitelstva se zřizují. Zastupitelstva budou míti právo stýkati se bezprostředně s výše zmíněnými úřady, a ve věcech obchodních a repatriačních s příslušnými ústředními úřady, odbočky zastupitelstev pak s úřady místními.
Poznámka: Osoby uvedené v tomto článku musí býti příslušníky země, která je ustanovila.
Článek 3.
Ostatní personál zastupitelstev bude požívati stejných práv jako osoby v analogické služební situaci u zastupitelstev jiných států.
Článek 4.
Obě vlády zavazují se učiniti opatření, aby zastupitelstvu druhé země byly vyhrazeny potřebné a vhodné úřední místnosti, jakož i byty pro přednostu a personál zastupitelstva.
Článek 5.
Vedle jiných diplomatických výsad vyhrazuje se zastupitelstvům právo přijímati a vysílati kurýry, ne více než jedenkrát za týden se zapečetěnými balíky, jichž váha nepřevyšuje 10 kg na každého kurýra a které nepodléhají prohlídce. Kromě výše uvedených zásilek zastupitelstva i odbočky budou míti právo přijímati bez překážky pro vlastní použití po kurýrech i poštou periodické tiskopisy a knihy vydávané v jejich zemi.
Článek 6.
Zastupitelstva každé země budou míti právo vydávati visa a pasy, ověřovati dokument; a vykonávati veškerá jiná práva podobného druhu, která přísluší oficielním zástupcům jiných cizích vlád v dané zemi.
Článek 7.
Telegramy a radiogramy zastupitelstev budou požívati přednosti co do vypravení a doručení před telegramy soukromými.
Článek 8.
Obě strany přijímají závazek, že jejich vlády budou se zdržovati jakékoliv propagandy, namířené proti vládě, státním a jiným veřejným zřízením aneb sociálně-politickému systému druhé smluvní strany a že se nesúčastní politických a sociálních sporů, jež by v těchto státech mohly vzniknouti.
Článek 9.
Příslušníci USSR. budou požívati na území ČSR. a příslušníci ČSR. na území USSR. všech všeobecně občanských práv a výhod, které jsou vyhrazeny nebo kterých se v budoucnu dostane příslušníkům kteréhokoliv třetího státu, s vyloučením práv a výhod, kterých požívají v USSR. příslušníci s ní spojených republik.
Článek 10.
Obě smluvní strany shodují se v tom, že přítomnou smlouvou nepředbíhá se řešení otázky vzájemných nároků na placení náhrad po případě mezi nimi stávajících aneb otázky restituce práv té či oné strany aneb jejich příslušníků.
Článek 11.
Vláda ČSR. vedena snahou přispěti co nejvíce k obnově hospodářského života v USSR. Zavazuje se podporovati každý účelný počin svých příslušníků směřující k uvedenému cíli. Naproti tomu vláda USSR. zavazuje se zaručiti československým příslušníkům, kteří s jejím svolením a na základě zvláštních ujednání, uzavřených s příslušnými orgány USSR., zahájí na území USSR. hospodářskou činnost, plnou právní ochranu osoby i majetku a poskytnouti jim v této hospodářské činnosti všestrannou podporu. V jednotlivých případech budou uzavřena ujednání o zvláštních zárukách pro investované kapitály.
Stejným způsobem vláda ČSR. přiznává vládě USSR. a jejím orgánům práva právnické osoby, pokud budou na území ČSR. obchodně činnými.
Článek 12.
Obě smluvní strany zavazují se, že nebudou překážeti návratu příslušníků druhé země do vlasti a že budou v tomto směru poskytovati všemožnou podporu na stejných základech, jako u příslušníků jiných zemí.
Článek 13.
Po uzavření přítomné smlouvy učiní obě strany vhodná opatření pro obnovení poštovních, telegrafních a dopravních styků na základě mezinárodních dohod a ujednání.
Článek 14.
Při provádění obchodních styků mezi ČSR. a USSR. dlužno přihlížeti k těmto zásadám:
1. Veškerá obchodní činnost budiž provozována podle zákonů každé ze smluvních stran.
2. Pokud se týká USSR., přísluší monopol zahraničního obchodu vládě USSR. a vykonává se za pomoci orgánů k tomu zmocněných.
3. Veškerá obchodní ujednání, vztahující se k území USSR. a učiněná se soukromými skupinami nebo soukromými osobami nejednajícími ani jménem vlády USSR., ani jako její zmocněnci, ani s jejím svolením budou považována za porušení tohoto článku.
Článek 15.
Příslušníci, firmy a právnické osoby jedné země budou míti při uzavírání právních ujednání s příslušníky, firmami neb právnickými osobami druhé země právo uzavříti tato ujednání s doložkou o rozhodčím soudě nebo ustanoviti pro spory vyplývající z těchto ujednání příslušnost soudů kterékoliv z obou zemí podle vzájemné dohody.
Článek 16.
Majetek vlády USSR. v ČSR. i naopak požívá ochrany přiznané mezinárodním právem majetku vlády země spřátelené.
Článek 17.
Zastupitelstvo každé ze smluvních stran má právo se souhlasem vlády druhé země povolávati ze svého státu znalce k posouzení technických, hospodářských, právních a jiných otázek. O tento souhlas požádá ústřední úřad pro zahraniční věci prostřednictvím zastupitelstva druhé strany. Žádosti takové budou co nejrychleji vyřizovány.
Článek 18.
Obě smluvní strany zavazují se, že nebudou sekvestrovati a konfiskovati majetku neb zboží dováženého do jejich území druhou stranou aneb jejími příslušníky, bylo-li při dovozu dbáno zákonů a předpisů platných v daném území.
Článek 19.
Československým příslušníkům, kteří cestují za obchodem na základě této smlouvy do USSR. zachovávajíce platné pasové předpisy, zaručuje se nedotknutelnost přivezeného jimi majetku a rovněž majetku jimi zákonně na území USSR. nabytého.
Výše zmíněná nedotknutelnost neznamená však práva na vývoz majetku v Ukrajině nabytého do ciziny, kterýžto vývoz připouští se jedině na přesném základě zákonů a pravidel o monopolu zahraničního obchodu a celních zákonů USSR.
Článek 20.
Tato smlouva vyhotovuje se ve dvou stejnopisech a to v řeči československé a ukrajinské. Oba texty jsou autentické.
Smlouva bude v každém ze smluvních států schválena podle jeho zákonů a nabude působnosti dnem, kdy budou vyměněna sdělení o jejím schválení.
Smlouva nemůže býti zrušena žádnou smluvní stranou jinak, než po předchozí šestiměsíční výpovědi.
Článek 21.
V případě zrušení této smlouvy poskytne se zastupitelstvům možnost zůstati y zemi pobytu nejméně šest měsíců k úplné likvidaci jich činnosti.
Na doklad toho podepsali shora jmenovaní plnomocníci tuto smlouvu a přiložili na ni své pečetě.
Dáno v Praze, dne šestého června 1922.
Dr. V. Girsa v. r.
J. Dvořáček v. r.
M. Lewickij v. r.
