Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

jímž se mění zákon o úrazovém pojištění dělnictva ze dne 28. prosince 1887, č. 1 ř. z. z r. 1888.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně

§ 1.

V §u 1 zákona ze dne 28. prosince 1887 odstavec V. označený 2. zní takto:

V celém rozsahu podniky živnostenské nebo zemědělské, v nichž užívá se vlastních potahů, parních kotlů, nebo takových hnacích přístrojů (motorů), které poháněny jsou silou živelní (větrem, vodou, parou, svítiplynem, horkým vzduchem, elektřinou atd.) nebo zvířaty. Dále pak lesní podniky vůbec. Toto ustanovení nevztahuje se na takové závody, v nichž se užívá jen přechodně silostroje, nenáležejícího k zařízením závodním.

Odstavec II ad 2. (začínající slovy: užívá-li se... a končící: vydané tomuto nebezpečí...) odpadá.

§ 2.

Zákon tento nabývá účinnosti dne 1. ledna 1923.

§ 3.

Provedením tohoto zákona se pověřuje ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

Úrazové pojištění dělnictva má velmi značné vady a vykazuje ve svých normách dokud platných značné mezery jak co do rozsahu pojištění, tak co do nároků pojištěnců. Bylo by tedy třeba, aby cely zákon o úrazovém pojištění dělnickém byl změněn, ale poněvadž taková podstatná novelisace vyžádala by si dlouhého jednání parlamentního a souvisí vlastně s celkovou prací o sociálním pojištění, předkládáme návrh na úpravu pojistné povinnosti aspoň v tom směru, aby se největší křivdy tím odčinily. Při tom považujeme sevšeobecnění pojištění úrazového v budoucnosti za nutné aspoň takové, aby jemu podléhaly všechny osoby v měřítku pojištění nemocenského. Ale kromě toho bude třeba, aby pojem úrazu byl rozšířen a odškodnitelnými staly se také úrazy obyčejného života bez omezení na podniky úrazovému pojištění podléhající. Rovněž musí býti postaráno zákonem o náhradu škody vznikající tak zv. živnostenskými nemocemi, o povinnost úrazových pojišťoven k vydávání předpisů na ochranu dělnictva před nehodami podnikovými a k léčení nejen chirurgických případů, ale i ostatních nemocí, které jsou následky úrazovými. Ústavy pojišťovací musí býti povinny opatřováním zaměstnání pro mrzáky práce. Tyto zásady musí býti ze stanoviska sociálně politického uznány. Prozatím však omezujeme svoji snahu o zlepšení na minimální požadavky. Žádáme, aby všichni dělníci nejenom na stavbách a ve velkých podnicích, nýbrž i v malých živnostenských závodech zaměstnaní měli nárok na důchod úrazový. Rovněž musí býti postaráno o zemědělské dělnictvo, které již třicet šest let je vyloučeno z práva uznaného ostatnímu dělnictvu tím, že se pojistná povinnost vztahuje pouze na osoby bezprostředně u stroje zaměstnané. Ústavy tento návrh samy považují za žádoucí, rovněž zaměstnavatelé nemají námitek a přirozeně dělníci, budou-li předložené změny přijaty, nebudou vydáni příště právní nejistotě a hmotné bídě.

Poněvadž se jedná o velmi aktuelní potřebu vrstev společensky nejníže postavených, navrhujeme předání tohoto návrhu sociálně-politickému výboru k urychlenému řízení.

V Praze dne 24. října 1922.

Bubník,

Merta, Mikulíček, Bouček, Skalák, Svetlik, Skaunicová, dr. Šmeral, Tausik, Toužil, Warmbrunn, Blažek, Burian, Darula, Haken, Houser, Kučera, Kreibich, Malá, Koutný, Kunst, Krejčí.