Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

o tom, prečo slovenské úrady nepovšímajú si rozsudkov Najvyššieho správneho súdu, vzťahujúcich sa na ustálenie požitkov úradníckych.

Dr. Vladimir Mutnyansky, vymenovaný starosta mesta Košíc, odvolávajúc sa na výnos č. 555./1919. pres. adm. ministra s plnou mocou pre správu Slovenska, vyzval v mesiaci septembri 1919 niekoľko úradníkov mesta Košíc, aby mu podali v prepadnej lehoto svoje žiadosti o pensiu. Avšak zmienený ministerský výnos pán starosta nikomu nesdelil.

Keďže u dotyčných úradníkov pre pensionovanie ani formálnych ani materiálnych predpokladov nebolo, dotyční úradníci prirodzene nepodali žiadosti o pensiu. Na to potom pán starosta dr. Mutnyansky s poukazom na zmienený, avšak ešte vždy v tajnosti chovaný ministerský výnos jednoduše sprostil úradu jedného mestského poradcu, mestského právneho zástupcu a vrchného úradného lekára a odo dňa 1. novembra 1919 chcel im poukázať len pensiu, avšak i túto iba na základe platu, ktorého zmienení úradníci požívali v mesiaci oktobri r. 1918.

Pripomenúť treba, že úradníci títo od prvého okamženia boli ochotní složiť sľub poslušnosti, avšak starosta bez akéhokoľvek dôvodu nechcel ich vziať do sľubu, čiže do sľubu ich ani nevzal. Poznamenať treba ešte že rovnakým osudom, avšak ešte drieve, postihnutý bol počiatkom januára 1919 tiež bývalý starosta mestský a takto má dnes mesto Košice dovedna štyroch takýchto tak zv. "sprostených" úradníkov.

Mestská rada, zdôrazňujúc, že podľa platného mestského štatutu pensijného možno mestských úradníkov pensionovať iba v prípadoch a z dôvodov v tomto štatute obsažených, "sprosteným" takto úradníkom ani nepoukázala pensiu ale "dočasné zaopatrovacie platy", ktoré čo do výšky odpovedaly pensii, ktorú by títo úradníci na základe svojich, koncom r. 1919 skutočne braných platov a svojej doterajšej slúžobnej doby v prípade právneho pensionovania požívali.

Tento stav vecí trval do konca roku 1920. Medzitým v mesiaci auguste 1920 správna komisia mestská znova upravila platy mestských úradníkov a nový štatut bez vládneho schválenía v život uviedla, tak že mestskí úradníci požívajú skutočne svoje nové, zvýšené platy už od mesiaca septembra 1920, a to so zpätným účinkom k 1. januáru 1920.

Vo svojom zasadaní dňa 25. novembra 1920 zaoberala sa správna komisia mestská následkom predlohy mestskej rady tiež so záležitosťou "sprostených" mestských úradníkov a pri tejto príležitosti vo svojom usnesení čís. 15.690./131. Kb. vyriekla, že poneváč zákon nezná kategoriu úradníkov "sprostených" a títo úradníci ani pensionovaní, ani disciplinárne suspendovaní nie sú, pokladá ich za takých, ako by boli v činnej službe a poukazuje im ich všetky platy s úradným postavením spojené od doby, od ktorej požívajú terajšie "dočasné zaopatrovacie" platy.

Starosta ktorý zasedaniu predsedal, odvolal sa proti tomuto usneseníu správnej komisie mestskej a odvolanie predložil ministrovi s plnou mocou pre správu Slovenska, ktorý usneseníe toto aj zrušil svojim výnosom zo 17. augusta 1921 čís. 4291.

Jeden zo "sprostených" úradníkov, mestský poradca Ludevít Kossuth, podal sťažnosť proti tomuto výnosu ministra pre Slovensko u Najvyššieho správneho súdu, ktorý svojím rozsudkom z 26. mája 1922 čís. 6659. z dôvodu nezákonitosti zrušil zmienený výnos č. 4291. ministra pre Slovensko. Rozsudok tento doručaný bol menovanému ministerstvu ešte po čas mesiaca júna 1922.

V dôsledku tohoto rozsudku Najvyššieho správneho súdu stalo sa usneseníe správnej komisie mesta Košíc z 25 novembra 1920, čís. 15690/131/1920. Kb. právoplatným, keďže ono okrem odvolania starostu, ktoré sa stalo bezpredmetným následkom uvedeného už rozsudku Najvyššieho správneho súdu, žiadnym iným opravným prostriedkom napadnuté nebolo.

So zreteľom na to žiadali dotyční úradníci, aby im boly poukázané požitky, ktoré im prináležia podľa uvedeného usnesenía správnej komisie mestskej od 1. januára 1920 zpätmo. Mestská rada košická však odopiera výplatu požitkov týchto s poukazom na to, že poukázanie nepovoľuje pán minister, totižto minister s plnou mocou pre správu Slovenska.

Keďže Najvyšší správny súd v odôvodnení svojho rozsudku výšuvedeného práve to konštatoval, že v tejto veci minister s plnou mocou pre správu Slovenska nemá kompetencie ani ako administratívné odvolacie fórum, ani v obore svojho práva dozorčieho neprislúchalo mu v tejto otázke rozhodovať, lebo v tejto veci správna komisia mestská rozhodovala jakožto fórum konečné, proti usneseníu ktorá je prípustná len sťažnosťou správneho súdu, je zrejmé, že obec čiže rada mesta Košíc je povinná vykonať toto usneseníe správnej komisie mestskej a že požitky ním ustálené bezpodmienečne prislúchajú dotyčným tak zv. "sprosteným" úradníkom.

Vzhľadom k tomu, že mestská rada v Košiciach odopiera vykonať toto usneseníe správnej komisie s poukazom na konkrétny zákaz pána ministra pre Slovensko, ktorýž zákaz v smysle výšuvedeného rozsudku správneho súdu základu právneho mať nemôže, pýtam sa pána ministra:

1. Či má vôbec vedomosť o tejto veci?

2. Či je pravdou, že by bol minister s plnou mocou pre správu Slovenska v tejto veci výslovne, alebo ktorýmkoľvek iným spôsobom zakázal, aby mestská rada poukázaním požitkov vykonala výšuvedené a už právoplatné usneseníe správnej komisie?

3. Vydal-li pán minister s plnou mocou pre správu Slovenska skutočne taký rozkaz, zda si toto stanovisko i pán ministersky predseda osvojuje? Jestli áno, na čo ho bazíruje, čiže na základe ktorého zákona cítí sa byť, k tomu oprávneným?

4. Shľadáva-li pán ministerský predseda správnym to, aby pán minister s plnou mocou pre správu Slovenska vôbec rozhodoval vo veci, ktorá stojí mimo oboru jeho pôsobnosti a najmä, aby učinil opatrenie, ktorým má byť bez právneho základu a dôvodu zmarené vykonanie právoplatného rozsudku správneho súdu a právoplatného usnesenía správnej komisie?

5. Či je pán ministerský predseda ochotný bezodkladne zakročiť, aby takýto zákaz, bol-li skutočne vydaný, zaraz bol odvolaný a či je ochotný skrze ministra a plnou mocou pre správu Slovenska prikázať mestskej rade v Košiciach, aby vykonala rozsudok správneho súdu a usneseníe správnej rady tým, že bez meškania poukáže požitky dotyčným tak zv. "sprosteným" úradníkom?

6. Čím je v stave pán ministerský predseda odôvodniť, že pán minister s plnou mocou pre správu Slovenska vydaním rozhodnutia nespadajúceho do oboru jeho pôsobnosti zapríčinil ťažké hmotné škody dotyčným úradníkom a zda je ochotný niesť materielné konsekvencie toho (výlohy pokračovania a sporu)?

7. Či je pán ministerský predseda ochotný uverejniť, čiže sdeliť záujemcom a nížepodpísaným ten bedlivo zatajovaný a ani v pokračovaní pred správnym súdom nepredložený výnos č. 555/1919 ministra s plnou mocou pre správu Slovenska, ktorýž výnos bol vlastne východiskom celej veci?

V Prahe, dňa 25. oktobra 1922.

Dr. Körmendy-Ékes,

dr. Jabloniczky, Füssy, Schubert, Patzel, dr. Petersilka, Zierhut, dr. Schollich, Röttel, inž. Kallina, Palkovich, Křepek, dr. Radda, Schälzky, dr. Baeran, Szentiványi, dr. Lelley, Böhr, Kaiser, Pittinger, Simm.

IX./3862 (překlad).

Interpellácia poslanca Borovszkého a súdruhov ministrovi s plnou mocou pre Slovensko a ministrovi školstva a nár. osvety

o definitívnom riešení kultúrnej záležitosti divadelnej.

Už je tomu viac ako dva roky, čo divadelná záležitosť na Slovensku nie je riešená. Je to preto, poneváč divadelná záležitosť nespravuje sa podľa požiadavkov kultúrnych, ale so stanovísk národnostních. Následkom toho vystavená je táto evidentná knltúrna záležitosť menšín ľubovôli zmenlivých vládnych orgánov.

Doterajšia neurovnalosť a umelé desolovanie kultúry menšín priviedly divadla na Slovensku tam, že budú donútené, - nedostane-li sa im v krátkej dobe nejakej štátnej podpory, - svoje účinkovanie zastaviť. Najhoršie stojí záležitosť divadla maďarského, ktoré doposiaľ ešte žiadnej štátnej podpory nedostalo, ba jeho účinkovanie následkom špatného obvodného rozdelenia stalo sa priamo nemožným. A tým, že so záležitosťou divadla nakladá vláda tak macošsky, ktorá joj neposkytuje možnosť prosperity, - niekoľko hercov na Slovensko príslušných zostalo bez miesta, a jestliže vláda v najkratšej dobe neprispeje svojou podporou k záchrane týchto divadiel, vtedy aj tí, ktorí sú ešte v mieste, zostanú bez chleba. Robotníctvo pohliada na divadlo ako na kultúrnu inštitúciu, jejž povolaním je slúžiť kultúre bez ohľadu na národnosť. A preto s obavou hľadí na zkázu divadiel na Slovensku.

Pýtame sa výšmenovaných pánov ministrov, či sú ochotní cieľom definitívneho riešenia divadelných záležitostí na Slovensku pustiť sa do vyjednávaní so zástupcami robotníctva na Slovensku?

V Prahe, dňa 25. novembra 1922.

Borovszky,

Wittich, Häusler, dr. Czech, dr. Haas, Čermak, dr. Holitscher, Deutsch, Beutel, Schuster, Jokl, Hirsch, Kaufmann, Grünzner, Hausmann, Schweichhart, J. Fischer, Kirpal, dr. Füldessy, S. Mayer, Schäfer, Pohl, Hoffmann, Palme, Blatny, Uhl, Leibl, Roscher, Heeger.

X./3862 (překlad).

Interpelace

poslance Samu Mayera a soudruhů ministrovi sociální péče

o nezákonném rozpuštění samosprávných orgánů bratislavské dělnické pokladny pro nemocenské pojištění Zemskou úřadovnou pro dělnické pojištění.

Zemská úřadovna pro dělnické pojištění na Slovensku dovolávajíc se nařízení splnomocněného ministra číslo 164/1919 rozpustila ve čtvrtek, dne 9. listopadu t. r., ředitelství a správní radu bratislavské okresní nemocenské pokladny.

Uvedené nařízení splnomocněného ministra pomýšlelo sice na to, že nejdéle do dne 15. prosince 1919 budou rozpuštěny samosprávné orgány okresních nemocenských pokladen a nahrazeny správními komisemi; avšak tohoto nařízení proti bratislavské nemocenské pokladně se neužilo.

Mezitím vyšlo nařízení pana ministra sociální péče, č. 199/922 ze dne 14. července; které v §u 28 a v §u 30 stran pravomoci Zemské úřadovny pni dělnické pojištění v Bratislavě expressis verbis stanoví, že "Zemské úřadovně" přísluší jen působnost vymezená zák. čl. XIX. z roku 1907 a také jen tato práva, avšak všechna práva podle zákonodárství bývalého království uherského vyhrazená státnímu pojišťovacímu úřadu přecházejí na pražské ministerstvo sociální péče.

Poněvadž podle 4. odst. §u 173 zák. čl. XIX. z roku 1907 jest rozpuštění samosprávných sborů nemocenských pokladen přípustno jen tehdy, když se provinily porušením zákonů, a může to učiniti jen státní pojišťovací úřad, nyní tedy ministerstvo sociální péče, dopustila se Zemská úřadovna pro dělnické pojištění hrubého překročení zákona, pročež se táži:

1. Jest pan ministr ochoten pohnati k odpovědností činitele Zemské úřadovny, jelikož překročili svoji pravomoc?

2. Jest pan ministr ochoten chrániti okresní nemocenské pokladny na Slovensku před opakováním podobných zasahování do jejich samosprávných práv?

3. Jest pan ministr ochoten samosprávě bratislavské nemocenské pokladny, rozpuštěné tím, že nebylo dbáno platných zákonů, dopomoci k jejím starým právům?

V Praze dne 15. listopady 1922.

S. Mayer,

Borovszky, Taub, Čermak, Roscher, Palme, Pohl, Jokl, Hackenberg, Dietl, dr. Holitscher, Häusler, Heeger, dr. Czech, Deutsch, Schäfer, dr. Haas, Hillebrand Brodecký, Schuster, Grünzner Blatny, Wittich.

XI./3862 (překlad).

Interpelace poslance W. Zierhuta a druhů předsedovi vlády jako předsedovi ministerské

rady, že pražský Státní pozemkový úřad nevydává německých tiskopisů.

Když němečtí uchazeči o půdu z německých jazykových území Československé republiky žádali od pražského Státního pozemkového úřadu německé tiskopisy, aby uplatnili své požadovací právo a pod. podle ustanovení platných zákonů o pozemkové reformě, dostali dosud vždy vysvětlení, že pozemkový úřad nemá německých tiskopisů.

Pražský Státní pozemkový úřad jako stát úřad jest zajisté beze vší pochyby povinen přít zachovávati všechny zákony tohoto státu, tedy také jazykový zákon.

Pravomoc Státního pozemkového úřadu se vztahuje na celou Československou republiku, a podle jazykového zákona jest tedy pozemkový úřad povinen s německými státními občany, bydlícími v okresích s alespoň 20% německého obyvatelstva, také německy úřadovati a tedy míti k tomuto účelu také německé tiskopisy a na požádání vždy je vydávati:

Němci nejsou nikterak ochotni zříci se ještě í těch málo práv, která jim přiznává pověstný jazykový zákon.

Podepsaní se tedy táží pana předsedy vlády:

1. Ví pan předseda vlády o tomto protizákonném postupu Státního pozemkového úřadu?

2. Jest pan předseda vlády ochoten naříditi Státnímu pozemkovému úřadu, aby si neprodleně opatřil německé tiskopisy pro německé uchazeče o půdu a aby je na požádání vydával?

V Praze dne 16. listopadu 1922.

Zierhut,

J. Fischer, Pittinger, Böllmann, Windirsch, dr. Spina, dr. Petersilka, dr. Lodgman Röttel, Heller, Budig, dr. Hanreich, J. Mayer, dr. W. Feierfeil, Kostka dr. Kafka, Patzel, Wenzel, Schälzky, Schubert, dr. Brunar.

XIL/3862 (překlad).

Interpelace poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů ministru školství a národní osvěty a

ministru vnitra

o nezákonném zabrání žatecké budovy chlapecké a dívčí obecné školy III. pro tamější český ústav pro vzdělání učitelů.

K umístění českého ústavu pro vzdělání učitelů, zřízeného v Žatci, dala žatecká městská rada k volnému použití na jeden rok ve své schůzi ze dne 8. října 1922 II. poschodí německé obecné školy III., v níž bylo za války ubytováno vojsko, po kteroužto dobu třídy těchto škol byly umístěny v místnostech školy I. s polodenním vyučováním. Stalo se to s výslovnou podmínkou, že vyučovací správa upustí od dalšího zasahováni do německého školství. V květnu 1921 bylo požadováno pro český ústav pro vzdělání učitelů také 1. poschodí školní budovy III., což místní školní rada zamítla a žádala, aby od října, kdy se končil rok, na nějž bylo dovolení uděleno, byla školní budova úplně vyklizena, ježto místností bylo potřeba pro německé školy.

Politický úřad žádal, aby místní školní rada odvolala svoje usnesení, při čemž došlo mezi zástupci politického úřadu a místní školní radou k úmluvě, že se místnosti, jichž dosud užíval český ústav pro vzdělání učitelů, ponechají také na školní rok 1921/22, budou-li místnosti potom uvolněny a vyučovací správa po dobu, po kterou se bude jeviti menší počet porodů ve válečných letech slabší docházkou dětí do žateckých německých škol, nenařídí v Žatci zrušení školních tříd nebo zrušení škol nebo školního obvodu.

Na zprávu o usnesení místní školní rady došlo poděkování okresní politické správy místní školní radě a ministerstvo vzalo zprávu na vědomí přípisem ze dne 19. září 1921, č. 24327.

Přes to byl výnosem zemské školní rady ze dne 25. února 1922, č. 688 3. žatecký školní obvod zrušen a počet tříd zmenšen.

Proti tomuto nezákonnému opatření, odporujícímu danému slibu, podalo město a. místní školní rada odvolání k ministerstvu. Opatření jest proto úplně nezákonné, poněvadž zákon ze dne 3. dubna 1919, č. 189 opravňuje sice předsedu zemské školní rady ke změně školních obvodů, nikoliv však k takovým změnám, jimiž se školy skutečně zrušují, pokud není zákonných předpokladů §u 9. uvedeného zákona pro zrušení oné školy, pro niž obvod trvá. III. chlapecká a III. dívčí obecná škola, které byly zrušeny změnou obvodu, měly 222 či 197 děti školních. Zrušení jest tedy zákonně neospravedlněno, poněvadž žádná škola neklesla pod 40 dětí. Zrušení těchto obou škol nenabylo ještě právní účinnosti, poněvadž odvolání proti opatření již od počátku nezákonnému, bezpodmínečně náležel odkládací účinek, přes ustanovení zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 295 Sb. z. a n.

Přes to však nařídila zemská politická správa řízení o zabrání místností ve školní budově III. pro český ústav pro vzděláni učitelů, avšak zabráni nebylo dodnes ještě nařízeno.

Městská rada se však usnesla již 16. června, tedy před zavedením záborového řízení, kdyby odvoláni proti zrušení školního obvodu III. nemělo úspěchu, užíti školní budovy III. k umístění obchodní školy, jejíž nynější umístění nevyhovuje. Proto bylo podle ustanovení zákona zabrání místností pro jinou školu nepřípustné.

Žádosti o prozatímní přenechání místností pro český ústav pro vzdělání učitelů musil městský úřad odmítnouti podle usnesení městské rady, poněvadž si městská -rada vyhradila užíti všech přípustných právních prostředků, bude-li snad nařízeno zabrání.

Potom nařídila okresní politická správa výnosem ze dne 19. října 1922, č. 715 pres., že se ředitel českého ústavu pro vzdělání učitelů má "ihned uvázati v držení a užívání místností", jež chlapecká škola III., opustila a vyzvala městský úřad, aby klíče ihned vydal řediteli ústavu. Kdyby klíče nebyly vydány do 24 hodin, zmocňovala okresní politická správa ředitele ústavu, "aby dal místnosti otevříti zámečníkem na útraty města a uvázal se v držení a užívání".

Pohnutkou pro tato protizákonná a protiprávná nařízení uvádí okresní politická správa v tomto výnosu městskému úřadu vedle potřeby pro vyučování a péči o zdraví žáků, pobouření české menšiny, která "hrozí, jestliže politický úřad nezakročí, že si sama pomůže a zjedná pořádek".

Školní místnosti byly také násilně otevřeny dne 21. října t. r. před uplynutím 24hodinné lhůty bez zřetele na protest městského úřadu, odůvodněny tím, že se okresní politická správa nepokusila o vyjednáváni s městem. Ředitele českého ústavu pro vzdělání učitelů, který v této věci několikráte zakročoval, nemohlo ovšem město považovati za oprávněného k vyjednávání, poněvadž i okresní politickou správu jako úřad zabírající nebylo lze vzíti v úvahu.

V odpovědi správce žatecké okresní politické správy, ministerského rady dra Tauera (výnos ze dne 25. října 1922, č. 934 pres.) se praví, že marným prostředkováním správce českého ústavu došel k přesvědčení, že právě proto, poněvadž jde o český učebný ústav, byla by jakákoliv další zakročování a prosby i s jeho strany marná se zřetelem na dosud bohužel ještě trvající mentalitu několika tak zvaných německých žateckých vůdců. Školní děti čí jejich rodiče chtěli stávkovati, profesoři a i dosavadní úřední lékař prohlásili, že za takových poměrů nelze vyučovati a česká menšina viděla v nepřenechání budovy provokaci a pokoření českého živlu v Žatci a hrozila svépomocí.

Politický úřad jest však povinen na odůvodněné udání a stížnosti zakročiti, nepřipustiti, aby došlo k nezákonným činům a jim, pokud možno, zabrániti.

Kdyby bylo šlo o německý ústav, byla by bývala ihned podobná zmínka o svépomoci potlačena četnictvem a násilným postupem, při českém ústavu musil se však odpovědný správce politického úřadu ihned ovšem podvoliti hrozbě české menšiny.

Tážeme se pana ministra školství a národní osvěty a pana ministra vnitra

Vědí oba páni ministři o těchto událostech? Jest pan ministr vnitra ochoten toto svémocné opatření správce žatecké okresní politické správy ihned odvolati a pohnati tohoto úředníka k odpovědnosti pro spáchané přehmaty a pro zneužití úřední moci?

Jest pan ministr školství a národní osvěty ochoten úplně nezákonné zrušení žatecké chlapecké školy III. a dívčí školy III. příslušným vyřízením odvolání ihned zrušiti?

V Praze dne 15. listopadu 1922.

Dr. Schollich, Pittinger, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka,

dr. Radda, dr. Medinger dr. Keibl, Kostka Scharnagl, Patzel, Wenzel, inž. Jung, Knirsch, Schälzky, Kraus, inž. Kallina, dr. Brunar, dr. Lodgman, dr. Lehnert, Matzner, Böhr, Zierhut, J. Mayer, dr. Hanreich, dr. E. Feyerfeil.

XIII./3862.

Interpelace posl. Edmunda Buriana a soudruhů ministru spravedlnosti

o konfiskační praxí v Moravské Ostravě.

Tiskové poměry v republice Československé jsou nadále neudržitelné. Konfiskační praxe vykazuje naprostou libovůli censorů. O svobodě tisku nelze mluviti. Jmenovitě dělnický tisk propadá denně konfiskaci. Ve snaze vyhověti reakčnímu režimu dopouštějí se censoři přehmatů a přímo blbostí. Jsme jisti, že i bílým místům dělničtí čtenáři rozumějí. Zajisté nikdo jim nemůže srozumitelněji demonstrovati demokracii, svobodu, rovnost, občanská práva, než bílá místa dělnických časopisů.

Nemáme naprosto možnosti, abychom řádění censury v plném rozsahu vládě i členům Národního shromáždění předvedli. Byla by to celá pyramida vybíleného papíru! Jen ukázky můžeme předložiti. Tu je jedna z nich:

"Dělnický deník" v Moravské Ostravě propadá neustále konfiskaci. V č. 270 z 25. října 1922 zabaven byl tento úvodní článek.

ťKatanské dílo československé vlády.

Chystaný krvavý masakr hornictva na Ostravsku! Rozsáhlá vojensko-policejní opatření proti dělnictvu. - V době generální stávky hornictva vojsko a četnictvo na ochranu německo-židovských uhlobaronů! - Sociálpatriotičtí ministři vysílají ozbrojenou státní moc proti horníkům. - Československá vláda potlačuje brutálně československé horníky a celou svoji moc dává k disposici Rothschildům, Petschkům a Sonnenscheinům. - Zrádná úloha sociálně demokratických poslanců a ministrů.

V následujících řádcích předkládáme dělnictvu na Ostravsku a veškerému dělnictvu v celé republice dokument, který měli jsme v rukách v den před vypuknutím hornické stávky na Ostravsku. Neuveřejnili jsme jej dříve z těch důvodů, abychom proti opatřením vládním učinili opatření svá a ponechali tak vládní činitele v domnění, že opatření vlády na krvavý masakr hornictva na Ostravsku, nejsou nikomu známa a že jich proti dělnictvu může býti použito. Prohlašujeme otevřeně, že měli jsme učiněna opatření svá a byli bychom každý pokus ozbrojené státní moci odrazili.

Jestliže dnes velmi tajné nařízení vládní uvádíme na veřejnost, činíme tak proto, abychom veškerému dělnictvu otevřeli oči a přesvědčili jej, na čí straně stojí vláda, v níž zasedají soc.-patriotičtí ministři a ve prospěch koho má být použito ozbrojené moci státní. Československá vláda, složená ze zástupců nacionálních měšťáků a sociálpatriotických ministrů, je odhodlána v každém případě, kdy dělnictvo je donuceno brutálním jednáním kapitalistických šarfmachrů použíti stávky na obranu svých nejzákladnějších práv, brutálně použíti ozbrojené státní moci, která je vydržována výhradně z peněz chudého pracujícího lidu, právě proti tomuto chudému lidu. A československá vláda za účasti sociál-patriotů, neštítí se vyvolati největší krveprolití dělnictva, jen aby chránila žoky peněz prokletých cizáckých kapitalistů, kteří dávno již neměli se nalézati v obvodu československé republiky.

Tajný vládní dokument, který níže uveřejňujeme, je nejlepším dokladem "jak bude prováděna socialisace uhelných dolů, velkofabrik a velkostatků. Prolhaní a zrádní předáci sociální demokracie, kteří ještě dnes mají drzou odvahu na schůzích a táborech driáčnickým způsobem lháti dělnictvu, že vláda československé republiky bude socialisovati velkokapitalistické podniky, ve skutečnosti a v zákulisí sjednávají s kapitalistickými šarfmachry, se Švehlou a Rašínem, vyslání četnictva a vojska ke krvavému potlačení spravedlivého hnutí dělnictva.

Dělníci sociálně-demokratičtí! Proto Vaši předáci vychvalují Vám republiku, proto Vás přemlouvají k snížení mezd, proto Vás nutí k obětem pro kapitalistickou republiku, aby z vydřených peněz z Vašich mozolů, mohlo být použito milionů na vydržování generálů, vojska a četnictva, kteří Vaše hnutí při nejmenší příležitosti mají utopiti v krvi.

Krev musí vzkypěti v každém příslušníku dělnické třídy; který vidí, že jeho rodině, dětem a ženě ubírána je poslední skýva chleba od úst, aby za to proti živiteli rodiny mohly být kupovány mašinkvéry a bodáky, jimiž má býti dělník v případě mzdového boje ubit.

Proto svolávají sociál-patriotičtí předáci tábory lidu na oslavu republiky, aby v záplavě bombastických frází tlumili jasný rozhled dělníka. V záplavě červeno-bílých praporů má býti zrak dělníka odvrácen od holé skutečnosti. Dělník nemá viděti tvrdý a brutální militaristický režim v republice panující. Nemá viděti, že za jeho peníze, těžce vydělané, vydržuje se žandarmerie proti dělníkovi.

Avšak nebudeme dále rozváděti své myšlenky. Každý dělník učiní si správný úsudek o vládě a sociál-patriotických ministrech, jejichž protidělnická činnost vysvítá jasně z tajného vládního dokumentu, jak následuje:

Doslovný otisk tajného vládního dokumentu:

Přípravná zařízení pro případ nepokojů v ostravsko-karvínském revíru.

Následující plán má za účel přípravná zařízení proti nepokojům na Těšínském Slezsku, obzvláště nepokojům dělnickým, v nejpřednější řadě proti dělnickému hnutí, které by usilovalo o změny ve stávajícím kapitalistickém režimu státu.

Přípravná zařízení uvedena budou v život v případě nepokojů takto:

a) V případě menších nepokojů uskutečněna budou nařízení dle punktu I.

b) V případě nepokojů větších vejdou v život zařízení dle bodu II. (Na heslo: "Revír hrozí".)

c) Kdyby i tato zařízení nebyla dostatečná, uvedena budou do proudu zařízení dle bodu III. (Heslo: "Přípravná zařízení sesílit".)

I.

Jestliže je nebezpečí nepokojů dělnických v ostravsko-karvínském revíru, zařídí policejní komisařství:

1. Službu informativní a vyzvědačskou, obzvláště bude policejní komisařství nepřetržitě sledovati dělnické hnutí, obstaví dělnické vůdce a veškeré osoby, které jakýmkoliv způsobem agitačně vystupují. Obstaví veškeré dělnické spolky, federované jednoty atd.

2. Soustředí dostatečné množství četnických oddílů v hlavních střediskách revírních, a to v Mor. Ostravě, Slezské Ostravě, Petřkovicích, Vítkovicích, Petřvaldě, Orlové a Karvinné. Četnictvu dá se k disposici dostatečný počet nákladních automobilů, zrekvírovaných v průmyslových závodech.

3. Policejní komisařství zařídí sesílení četnických stanic policií státní i městskou za účelem důkladného sledování lidí se zvláštním ohledem na veřejné budovy, v první řadě na poštovní úřady, telegrafní úřady a nádražní komunikaci..

4. Četnické stanice vyrozumí policejní komisařství ústně neb telefonicky okamžitě tak, aby ono mělo stále pravdivý obraz situace v revíru.

5. K tomu účelu bude zavedena stálá služba telefonická. V případě přetržení telefonních drátů buďtež učiněny kroky, aby vyzvědačská služba byla umožněna jiným způsobem. Proto buďtež učiněny úmluvy s řiditelstvím poštovních úřadů, aby telefonní a telegrafní spojení v případě přerušení mohlo býti v nejkratší době obnoveno.

6. V případě místního porušení veřejného pořádku vystoupí četnické stanice jenom tenkráte, když dostanou od nadřízených přímý rozkaz. Jinak omezí se na to, aby okamžitě vyrozuměly policejní komisařství, které ihned na ohrožená místa vyšlo dostatečný počet četnictva.

7. Policejní komisařství je povinno o všech vážnějších událostech telefonicky vyrozuměti zemskou vládu v Opavě, a to zejména, když je potřeba stálé služby telefonické, zajištění telefonního provozu, a to tak, aby zemská vláda mohla zavčas zaříditi potřebné kroky u řiditelství pošt a telegrafů v Opavě.

II.

Přípravná zařízení dle hesla "Revír hrozí".

V případě, že nepokoje budou nabývati větších rozměrů, zvláště když ukážou se příznaky, z nichž možno počítati na výbuch celých dělnických mass a bylo by se obávati, že účelem nepokojů je provésti převrat ve veřejném pořádku nebo svržení vlády, musí policejní komisařství pod heslem - "Revír hrozí" - vyrozuměti nejkratší cestou zemskou vládu v Opavě a ta zase telefonicky neb telegraficky uvědomí následující úřady:

1. Ředitelství pošt a telegrafů v Opavě, telefonicky.

2. Ředitelství státních drah v Olomouci, telefonicky.

3. Finanční řiditelství v Opavě, telefonicky.

4. Zemské vojen. velitelství v Brně, telegraficky.

6. Velitelství 8. divise pěchoty v Opavě, telefonicky.

6. Zemské četnické velitelství v Opavě, telefonicky, které okamžitě vyšle policejnímu komisařství k disposici 200 četníků (!!!).

7. Ministerstvo vnitra v Praze.

8. Správce okresních politických úřadů ve Frýštátě, Českém Těšíně, Frýdku, magistrát ve Frýdku a policejní exposituru v Bohumíně.

Telegramy buďtež připraveny v tomto znění:

"Pres. čís.... "Revír hrozí". Presidium zemské politické vlády.

1. Policejní komisařství v Mor. Ostravě rozdělí 200 četníků, kteří přišli od zemského četnického velitelství v Opavě následovně:

2. Policejní komisařství zařídí smluvené kroky s řiditelem poštovního a telegrafního úřadu, aby zabezpečeny byly pošty a telegrafy a nerušený provoz nádražní.

3. Policejní komisařství obsadí úřady státní, obecní i nádražní v případě potřeby též banky, aprovisační sklady, zemský majetek, průmyslové závody, uhelné doly atd.

4. Za účelem udržení pořádku a bezpečí na silnicích, jakož i usnadnění informační služby, budou četnické hlídky choditi po všech důležitějších silnicích.

5. Současně s těmito opatřeními vydá policejní komisařství již připravené vyhlášky o omezení policejních hodin, nošení zbraní a zákaz shromaždování na veřejných místech.

III.

Zařízení dle hesla "Přípravná zařízení sesíliti".

V případě, že by již zmíněná opatření nevystačila nebo došlo by k sabotáži, uvědomí policejní komisařství nejkratší cestou pod heslem "Přípravná zařízení sesíliti" zemskou vládu v Opavě, která pod tímtéž heslem telefonicky nebo telegraficky vyrozumí oněch 8 úřadů, vyjmenovaných již v odstavci II.

Poznámky k jednotlivým bodům:

K bodu 1.:

Řiditelství pošt a telegrafů okamžitě provede změny a příděl personálu dle přípisu 24 P 21.

1. Aby veškeré telefonické rozmluvy a telegramy byly kontrolovány úřady se zvláštní horlivostí. V okamžiku výbuchu nepokojů v místě musí býti zadrženy veškeré rozmluvy soukromé a připuštěny buďtež toliko telefonické rozmluvy z jiných míst pro okresní nebo zemskou správu politickou. Každou takovou rozmluvu oznámí řiditel dotyčného úřadu napřed politické správě s podotknutím, že stranu, žádající i rozhovoru, osobně zná.

2. Poštovní úřady v Mor. Ostravě, Orlové a Karvinné musí míti stálé dozorce telegrafů a dostatečné množství pomocníků, kteří již předem musí býti vybráni k tomu účelu ze spolehlivých lidí. (!!!)

K bodu 2. Řiditelství státních drah v Olomouci nechť provede potřebné změny personální ve všech větších stanicích ostravsko-karvinského revíru a nařídí přednostům stanic, aby v dorozumění s policejním komisařstvím v Mor. Ostravě učinili kroky k nerušenému průjezdu vlakovému a též i za účelem ochrany nádražního personálu, jakož i za účelem zabezpečení pokladny a pošty vlakové.

K bodu 3. Finanční řiditelství zařídí kroky aby v čas potřeby finanční stráž celní, pasová i pohraniční, na žádost četnictva mohla vypomáhati. Finanční řiditelství rovněž zařídí, aby veškeré peníze pokladen, nacházejících se na exponovaných místech, byly přeneseny dočasně na místa jistější.

K bodu 4. a 5. Zemské vojenské velitelství vyšle do ostravsko-karvinského revíru 2000 mužů pěchoty a 100 mužů jízdy s potřebným množstvím důstojníků a 20 armádních šoférů.

K bodu 6. Další seslabení četnických stanic na Ostravsku mohlo by míti za následek ohrožení veřejného pořádku.

K bodu 7. Ministerstvo vnitra v Praze žádá se o další sesílení četnictva o 300 mužů ze stavu českého nebo moravského četnictva.

Policejní komisařství v Moravské Ostravě ze zaslaného četnictva a vojska doplní stav mužstva tak, aby bylo dislokováno:

Veškeré dělnictvo nechť samo z uvedených fakt a dokumentů posoudí, k čemu vydržována je obrovská ozbrojená moc státní, stojící ročně těžké miliardy korun, vydřené z mozolů nejchudšího poplatnictva. Sociál-patriotičtí ministři ve vládě nalhávají dělnictvu na schůzích, táborech, konferencích, že jsou ve vládě proto, aby v čas potřeby pomocí vlády vynutili tlak na neústupné kapitalistické zaměstnavatele.

I v poslední veliké stávce na Ostravsku chvastli se v "Duchu Času", že sociální demokrat ministr Srba vyvinul tlak proti uhlobaronům. Sociálně demokratický poslanec Prokeš, Chalupník a senátor dr. Witt jeli do Prahy do ministerstva k vyjednávání. Jak se při tom vyjednávání zachovali, jak nadržovali uhlobaronům proti zástupcům dělnictva uvedli jsme již hornictvu ve známost. A žádnému z nich nepodařilo se pravdivá naše tvrzení vyvrátiti. Avšak ani tato zrada, které se dopustili v Praze, nevyrovná se té strašlivé zradě, kterou spáchali u i v budoucnosti páchati budou sociálně demokratičtí ministři ve vládě. K tomu je dělníci zvolili na čelná místa, k tomu jim dopomohli k ministerským křeslům, aby oni za peníze dělnictva vydržovanou žandarmerii a vojsko posílali proti dělníkům?

Státní ozbrojená moc republiky nebyla nikdy použita a nebude proti zpupným Rotschildům, Sonnenscheinům, Larisch-Moenichům, nýbrž proti zuboženému proletariátu, který dohnán jsa v zoufalství na záchranu svých rodin, žen a dětí donucen je chopiti se poslední své zbraně t. j. stávky, aby se ubránil. A tato stávka má býti vládní mocí utopena v krvavém masakru československého proletariátu.

Ať žije republikánská "demokracie"! Ať žijou ministři sociálně demokratičtí! Ať žije "demokratická vláda" československá!

Proletariát československý bude jí zajisté nesmírně vděčen za její starostlivost!

Je nesporně dokázáno uvedeným dokumentem, jehož pravdivost se nepodaří nikomu vyvrátiti, jaký strašlivý osud očekává proletariát československý. Vláda československá nemá nejmenšího prostředku proti zpupným uhlobaronům a kapitalistům, proti cizáckým německo-židovským fabrikantům a šlechticům. Ale má za to tisíce četníků, strojní pušky a bodáky proti bezbrannému proletariátu.

Dělníci bez rozdílu politické příslušnosti a národnosti, tu máte velké poučení:

Vaše záchrana v boji proti kapitalistům není ve vládě a v sociál-patriotických ministrech. Vaše záchrana spočívá jedině a výhradně ve vašich rukou, ve vaší vlastní síle a početnosti!

Na parlamentárních parketách a zákulisí ministerských selenů úskočně a podvodně zákeřnicky chystány jsou proti proletariátů strašlivě krvavé masakry a obrovské ozbrojené přípravy!

Náš boj bude vybojován na proletářských ulicích a vyhraje jej ten, kdo budu lépe připraven. Dělníci, buďte připraveni! Vyžeňte zrádné lháře, kteří na táborech a schůzích svoji zradu zakrývají oslavováním republiky! Vyžeňte darebáky, kteří se vám do očí prohlašují za zástupce proletariátu, za vaše přátele, po straně však, v zákulisí, chystají na vás atentáty!

Pryč se sociál-patriotickými zrádci! Pryč s krvavou buržoasní vládou! Do neúprosného boje za vládu proletářskou!"

Sledujete, pane ministře, konfiskační praxi svých orgánu? Souhlasíte s ní?

Souhlasíte s touto formou persekuce dělnického hnutí?

Jste ochoten zameziti řádění této stupidní censury?

V Praze dne 19. listopadu 1922.

Burian,

Blažek, Skalák, Svetlik, Rouček, Malá, Krejčí, Toužil, Teska, Kunst, Kučera, Darula, Haken, Bubník, Houser, Koutný, Warmbrunn, Nagy, Marta, Mikulíček, Kreibich.