Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922
|
I. volební období |
6. zasedání. |
Původní znění.
3870.
Antrag
der Abgeordneten Pohl, Schäfer, Taub und Genossen über Aufhebung der Kohlenabgabe.
Die Gefertigten stellen folgenden Antrag:
Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:
Gesetz
vom.................. 1922
über Aufhebung der Kohlenabgabe.
Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat nachstehendes Gesetz beschlossen:
§ 1.
Die §§ 32, 33, 34 des Gesetzes vom 9. April 1920 Slg. d. G. u. V. Nr. 260 und dieselben Paragraphen des Gesetzes vom 12. August 1921 Slg. d. G. u V. Nr. 296, sowie die §§ 38, 41, 42, 46 des Gesetzes vom 9. April 1920 Slg. d. G. u. V. Nr. 260 werden aufgehoben.
§ 2.
Die Regierungsverordnung vom November 1920 Nr. 604 Slg. d. G. u. V., die Regierungsverordnung vom 18. März 1921 Slg. d. G. u. V. Nr. 106, dieselbe vom 13. Mai 1921 Nr. 182 Slg. d. G. u. V. die Verordnung vom 17. November 1921, Nr. 416 Slg. d. G. u. V., die Regierungsverordnung vom 17. November 1921, Nr. 420 Slg. d. G. u. V., sind von der Regierung, soweit sie mit dem obigen Gesetze im Widerspruche sind, aufzuheben oder abzuändern.
§ 3.
Das Gesetz tritt mit dem Tage seiner Kundmachung in Wirksamkeit.
§ 4.
Die Durchführung dieses Gesetzes wird den Ministern für öffentliche Arbeiten, der Finanzen, für Industrie, Handel und Gewerbe im Einvernehmen mit der. beteiligten Ministern aufgetragen.
Begründung.
Obwohl das ganze Kohlenwirtschaftsgesetz abänderungsbedürftig geworden ist, beschränken sich die Antragsteller im vorliegenden Initiativantrage darauf, die gemäß dem Gesetze vom 9. April 1920 Slg. d. G. u. V. Nr. 260 und gemäß dem Gesetze vom 12. August 1921 Slg. d. G. u. V. Nr. 296 festgesetzte Kohlenabgabe aufzuheben. Die gemäß § 32 der erwähnten Gesetze mit 30% festgesetzte Kohlenabgabe von den amtlich festgesetzten Verkaufspreisen kann schon seit mehr als 1 Jahre nicht in der vollen Höhe eingehoben werden, da sonst mehr als die Hälfte der Kohlengruben zum Stillstand gekommen wäre. Die Herabsetzung der Kohlensteuer geschah auf völlig ungesetzliche Art, indem der amtlich festgesetzte Kohlenpreis in einen steuerfreien sozialen Zuschlag und in einen abgabepflichtigen Grundpreis geteilt wurde. Diese Herabsetzung der Kohlenabgabe geschah über Vorschlag des Arbeitsministeriums durch das Finanzministerium werksweise oder unternehmungsweise.
Durch den Erlaß des Ministeriums für öffentliche Arbeiten vom 11. November 1922, Z. 61.388/V/XXIV a-1922, mittels welchem die Kohlenpreise neu festgesetzt wurden, wurde die Kohlenabgabe neuerlich auf ungesetzlicher Weise geregelt und die Abgabe für die Braunkohlenreviere Brüx, Teplitz und Komotau mit 24%, für die übrigen Braunkohlenreviere mit 20% und für die größeren Steinkohlenreviere auf 18% von dem ťerzielten PreiseŤ festgesetzt.
Die mit diesem Erlasse neu festgesetzte Kohlenabgabe bedeutet in manchen Revieren eine Erhöhung gegenüber dem gegenwärtigen Zustande. Diese Herabsetzungen der Kohlenabgabe bei Umgebung des Gesetzes beweist am besten die Notwendigkeit einer gesetzlichen Neuregelung der Bestimmungen über die Kohlenabgabe, der die Regierung trotz ihrer wiederholt öffentlich abgegebenen Versprechen beharrlich ausweicht. Zur Milderung und Behebung der allgemeinen Wirtschaftskrise im gesamten volkswirtschaftlichen Interesse des Staates ist es gelegen, daß die Kohlenabgabe gänzlich aufgehoben wird. Der präliminierte Betrag im Budget 1923 von 1.050 Millionen Kronen wird ohnedies nicht erreicht. Fast ein Drittel dieses Betrages zahlt der Staat in seiner Eigenschaft als Kohlenverbraucher sich selbst, so daß die Annahme unseres Antrages einen Ausfall der projektierten Staatseinnahmen von höchstens 700 Millionen Kronen bedeutet.
Im Kohlenbergbau wurden in der letzten Zeit die Löhne der Bergarbeiter im Allgemeinen um nahezu 30% herabgesetzt. Die nunmehr vorgenommenen Kohlenpreisherabsetzungen sind lächerlich gering, so daß eine Belegung der ganz darniederliegenden Industrie durch diese Preisherabsetzungen gar nicht denkbar ist. Nach dem jetzigen Preise berträgt die Kohlenabgabe per Meterzentner im nordwestböhmischen Braunkohlenrevier 1,69 bis 4 Kč, im Falkenauer Revier 1,37 bis 2,46 Kč, im Ostrauer Revier 3,60 Kč, im Klattauer Revier 4,42 Kč. Der bisher von der Finanzverwaltung erhobene Einwand, daß bei Herabsetzung oder Aufhebung der Kohlensteuer die Gefahr besteht, daß die Kohlenpreise nicht herabgesetzt werden können, ist völlig unstichhältig, nachdem gemäß den Bestimmungen des; § 5 des Gesetzes vom 9. April 1920 Slg. d. G. u. V. Nr. 260 der Minister für öffentliche Arbeiten im Einvernehmen mit dem Finanzminister und dem Minister für Industrie, Handel und Gewerbe nach Anhörung des Kohlenrates die Verkaufspreise loco Werk oder loco Schacht zu bestimmen hat. Wenn daher die Kohlenabgabe aufgehoben wird, so kann um mindestens den Betrag der Kohlenabgabe der Kohlenpreis von den genannten Ministern sofort herabgesetzt werden. Die Kohlenabgabe wirkt noch verheerender auf den Kohlenexport. Das fortgesetzte Festhalten an der Einhebung der Kohlenabgabe bewirkt, daß einesteils immer mehr Kohlengruben eingeschränkt arbeiten müssen oder völlig zum erliegen kommen und daß der übrige Kohlenverbrauch der Industrie nicht zur Betätigung gelangen kann. Es sei endlich darauf verwiesen; daß außer der Čechoslovakischen Republik und Deutschland kein Staat irgendwelche besondere Abgaben auf Kohle einhebt.
Die Deckung des Entganges, der durch die Abschaffung der Kohlensteuer verursacht wird, müßte bei der überaus zeitgemäßen und von der Regierung seit langem in Aussicht gestellten Reform des Steuersystems bei der Restrinktion des Aufwandes bei dem Kapitel Militarismus und bis zu diesem Zeitpunkte durch Erhöhung der Grundsteuer und der Personaleinkommensteuer bei Einkommen über 50,000 Kč gesucht werden.
In formaler Beziehung beantragen die Antragsteller, den Antrag dem Budgetausschusse zu überweisen.
Prag, den 14. November 1922.
Pohl, Schäfer, Taub,
Dr. Czech, Čermak, Hackenberg, Blatny, Kirpal, Deutsch, Hirsch, Beutel, Dr. Haas, Schuster, Hausmann, Häusler, R, Fischer, Uhl, Heeger, Schweichhart, Grünzner, Palme, Leibl.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922
|
I. volební období |
6. zasedání. |
Překlad.
3870.
Návrh
poslanců Pohla, Schäfera, Tauba a druhů na zrušení uhelné dávky.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne................ 1922,
jímž se zrušuje uhelná dávka.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
§§ 32, 33 a 34 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n. a tytéž paragrafy zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 296 Sb. z. a n., jakož i §§ 38, 41, 42 a 46 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n. se zrušují.
§ 2.
Vládní nařízení ze dne 6, listopadu 1920, č. 604 Sb. z. a n., vládní nařízení ze dne 18. března 1921, č. 106 Sb. z. a n., totéž ze dne 13. května 1921, č. 182 Sb. z a n., nařízení ze dne 17. listopadu 1921, č. 416 Sb. z. a n., vládní nařízení ze dne 17. listopadu 1921, č. 420 Sb. z. a n. buďtež vládou, pokud odporují svrchu uvedenému zákonu, zrušena nebo změněna.
§ 3.
Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
§ 4.
Provedením tohoto zákona se pověřují ministr veřejných prací, ministr financí a ministr průmyslu, obchodu a živností po dohodě se zúčastněnými ministry.
Odůvodnění.
Ač celý zákon o uhelném hospodářství potřebuje změny, omezují se navrhovatelé v tomto iniciativním návrhu na to, aby zrušili uhelnou dávku, stanovenou zákonem ze dne 9. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n. a zákonem ze dne 12, srpna 1921, č. 296 Sb. z. a n. 30%ní dávky z uhlí, stanovené §em 32 zmíněného zákona, nelze již přes rok vybírati v plné výší z úředně stanovených prodejních cen, poněvadž přes polovici uhelných dolů zastavilo činnost. Snížení uhelné daně se stalo úplně protizákonným způsobem tím, že úředně stanovená cena uhlí byla rozdělena na sociální přirážku daně prostou a na základní cenu podléhající dávce. Tuto uhelnou dávku snižovalo na návrh ministerstva veřejných prací ministerstvo financí a to buď pro důl nebo pro podnik.
Výnosem ministerstva veřejných prací ze dne 11. listopadu 1922, č. 61.388/V/XXIV a-1922 jímž byly uhelné ceny znovu stanoveny, byla uhelná dávka znovu nezákonně upravena a stanovena pro hnědouhelný revír mostecký, teplický a chomůtovský na 4%, pro ostatní hnědouhelné revíry na 20%, a pro větší kamenouhelné revíry na 18% z dosažené ceny.
Tímto výnosem nově stanovená uhelná dávka znamená v mnoha revírech zvýšení proti nynějšímu stavu. Toto snížení uhelné dávky s obejitím zákona dokazuje nejlépe nutnost zákonné, nové úpravy ustanovení o uhelné dávce, jíž se vláda přes několik veřejně daných slibů tvrdošíjně vyhýbá. Ke zmírnění a odstranění všeobecné hospodářské krise v celém národním hospodářství jest v zájmu státu, aby uhelná dávka byla úplně zrušena. 1,050 milionů Kč, zařaděných do rozpočtu na rok 1923 se beztoho nedosáhne, skoro třetinu této částky platí si stát sám jako spotřebitel uhlí, takže přijetí našeho návrhu znamená úbytek nejvýše 200 milionů korun příjmů státem očekávaných.
V hornictví byly v poslední době sníženy hornické mzdy všeobecně skoro o 30%. Nyní provedené snížení cen uhlí jest směšně nepatrné, takže naprosto nelze pozorovati, že by úplně zastavený průmysl tímto snížením cen oživl. Podle nynější ceny činí uhelná dávka při 1 q v severozápadním českém hnědouhelném revíru 1,69 - 4 Kč, ve falknovském revíru 1.37 - 2.46 Kč, v ostravském revíru 3.60, v klatovském revíru 4,42 Kč. Dosavadní námitka, jíž činila finanční správa, že při snížení nebo zrušení uhelné daně hrozí nebezpečí, že nebude možno ceny uhlí snížiti, jest úplně neudržitelná, poněvadž podle ustanovení §u 5 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n. má ustanoviti prodejní cenu loco závod nebo loco důl ministr veřejných prací po dohodě s ministrem financí a ministrem pro průmysl, obchod a živností po slyšeni uhelné rady. Bude-li tedy uhelná dávka zrušena, mohou jmenovaná ministerstva snížiti cenu uhlí ihned nejméně o částku uhelné dávky. Uhelná dávka působí ještě ničivěji na vývoz uhlí. Neustálé trvání na vybírání uhelné dávky působí, že jednak stále více dolů musí pracovati omezeně anebo úplně musí zastaviti práci a že jednak ostatního vyrobeného uhlí nemůže průmysl spotřebovati. Konečně budiž poukázáno na to, že mimo republiku Československou a Německo žádný stát nevybírá zvláštních dávek z uhlí.
Úhradu za ztrátu příjmů, která nastane zrušením uhelné dávky, musila by vláda hledati v moderní a dlouho již slibované refomě berní soustavy, ve zmenšení nákladu při kapitole na militarismu a do této doby zvýšením pozemkové daně a osobní daně z příjmů při příjmech přes 50.000 Kč.
Po stránce formální navrhujeme, aby byl tento návrh přikázán výboru rozpočtovému.
V Praze dna 14. listopadu 1922.
Pohl, Schäfer, Taub,
Dr. Czech, Čermak, Hackenberg, Blatny, Kirpal, Deutsch, Hirsch, Beutel, Dr. Haas, Schuster, Hausmann, Häusler, R, Fischer, Uhl, Heeger, Schweichhart, Grünzner, Palme, Leibl.