Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N.S.R.Č.

V senátu Národního shromážděni republiky československé byl podán iniciativní návrh zákona na stanovení výhod v plnění branné povinnosti. Návrh tento převzal ustanovení vládního návrhu, jejž svého času podala vláda ve sněmovně poslanecké pod č. tisku 3569, jejž však později vzala zpět.

Senát pojednal o uvedeném iniciativním návrhu a přijal jej s menšími doplňky a některými změnami nepodstatného rázu ve schůzi dne 14. července 1922.

Podle tohoto senátního usnesení má se dostati výhod v plněni branné povinnosti těmto kategoriím:

1. živitelům rodin,

2. majitelům zděděných zemědělských usedlostí menšího a středního rozsahu (selských usedlostí), majitelům malých živností a obchodů,

4. průmyslovým a zemědělským dělníkům,

5. posluchačům vysokých škol.

Výhoda v plnění branné povinnosti má spočívati v tom, že osoba, jíž bude přiznána, propustí se po 6měsíční činné službě na trvalou dovolenou až do té doby, kdy bude přeložena do zálohy.

Celkem má se povoliti v jednom odvodním roce takových výhod v plnění branné povinnosti nejvýše ve 4000 případech.

Branný výbor sněmovny poslanecké, plně uznávaje, že se jeví v některých případech naléhavá potřeba, jisté výhody v plnění branné povinnosti poskytnouti, a uváživ dále, že, má-li býti v tom směru ve prospěch dotyčných kategorií již v nejbližší době něco učiněno, jest zapotřebí, aby poslanecká sněmovna schválila návrh tak, jak byl přijat senátem, dospěl k názoru, že by měla poslanecká sněmovna návrh zákona senátem přijatý schváliti.

Poznamenává se k §§ 14 a 15, že zmínka o městech s právem municipálním jest nyní nepraktickou, poněvadž po přijetí zmíněného návrhu senátem byla podle nařízení vlády republiky Československé ze dne 21. září 1922, č. 275 Sb. z. a n., města s právem municipálním přeměněna jednak v města se zřízeným magistrátem, jednak na velké obce; ježto uvedené vládní nařízení podle § 10 nabývá účinnosti dnem vyhlášení, neexistují nyní již vlastně právně města s právem municipálním.

Dále byla opravena v § 6 odst. (2) tisková chyba senátního usnesení, spočívající v tom, že poslední slovo má správně zníti "náležejících" a nikoliv "náležejícím".

Pokud se týče vymezení pojmu zemědělských usedlostí menšího a středního rozsahu (selských usedlostí), bude pojem tento blíže vyznačiti v prováděcím nařízení s přiměřeným zřením k zásadám obsaženým v zemském zákoně pro Čechy ze dne 7. srpna 1908, č. 68 z. z.; konečné posouzení otázky, zda tu běží o takovou zemědělskou usedlost menšího neb středního rozsahu, bude příslušeti ministerstvu zemědělství.

Vzhledem k ustanoveni § 6 (2) návrhu budou jednotlivé skupiny branců participovati na poskytnuti úlev poměrně, a sice v poměru, v jakém jest počet vyhovujících žádostí z té které skupiny k celkovému počtu vyhovujících žádostí z oblasti toho kterého zemského vojenského velitelství; čím více bude vyhovujících žádostí v jedné skupině, tím větší podíl připadne z celkového počtu výhod na tuto skupinu a naopak.

Branný výbor navrhuje, aby poslanecká sněmovna Národního shromáždění schválila přítomný návrh zákona tak, jak byl přijat senátem ve schůzi dne 14. července 1922.

V Praze dne 24. listopadu 1922.

Zákon

ze dne...............................................................................

jímž se stanoví výhody v plnění branné povinnosti.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Všeobecná ustanovení o výhodách v plnění branné povinnosti.

(1) Branci, kteří jsou podle § 17 branného zákona ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb. z. a n., povinni pravidelnou presenční službou, resp. presenční a další činnou službou podle § 61 téhož zákona a prokáží, že jsou živiteli rodiny (§ 2) nebo že jsou u nich splněny podmínky § 3. po příp. § 4. propustí se v míru v mezích odst. (3) po 6měsíční činné službě na trvalou dovolenou až do té doby, co budou přeložení do I. zálohy; nastane-li okolnost, jež by podle tohoto zákona odůvodňovala poskytnutí výpady v plnění branné povinnosti, teprve po nastoupení do presenční služby, propustí se dotčení branci v mezích odst. (3) na trvalou dovolenou, bude-li jim žádaná výhoda poskytnuta a vykonali-li nejméně 6měsíční činnou službu, [§ 6 (2)].

(2) Dobrovolně odvedení mohou žádati za poskytnutí výhody v plnění branné povinnosti, uvedené v předchozím odstavci, jen tehdy, nastanou-li poměry, pro něž podle tohoto zákona lze žádati za poskytnutí výhody, teprve po odvodu.

(3) Z počtu branců v jednom odvodním roce odvedených a činnou službou povinných může býti propuštěno ročně nejvýše 4000 branců.

§ 2.

Živitelé rodiny.

(1) Za živitele rodiny jest považovati:

a) jediného syna otce k výdělku neschopného nebo ovdovělé matky;

b) zemřel-li otec, jediného vnuka děda k výdělku neschopného nebo ovdovělé báby, nemají-li žádného syna k výdělku schopného;

c) jediného vlastního neb nevlastního bratra sourozenců zcela osiřelých, jakož i jediného nevlastního bratra sourozenců otce nemajících;

d) jediného nemanželského syna neprovdané matky, nebo zemřela-li, nemanželského vnuka (se strany mateřské) děda k výdělku neschopného nebo ovdovělé báby, nemají-li jiného vnuka nebo syna k výdělku schopného.

(2) Jedinému synu, vnuku, bratru budiž na roveň postaven při provádění tohoto zákona ten, jehož jediný bratr nebo všichni ostatní bratři (i nevlastní) vykonávají zákonnou presenční (další činnou) službu podle § 17. resp. § 61 branného zákona, nebo činnou službu podle § 27 branného zákona, nebo jsou mladší 17 let, nebo jsou ke každému výdělku neschopni pro nevyléčitelnou chorobu duševní nebo tělesnou, nebo nejsou s to, aby sami vyživili osoby, jež jsou odkázány na výživu brancovu.

(3) Za neschopného k výdělku jest bez zvláštního úředního zjišťování nezpůsobilosti pokládati otce nebo děda, kteří překročili již 60. rok věku. Jinak rozhoduje o neschopnosti k výdělku na základě předložených vysvědčení státního úředního lékaře (dodatečná) odvodní komise; které přísluší právo naříditi osobní dostavení se k odvodní komisi za účelem prohlídky, nenabyla-li na základě předložených dokladů přesvědčení o nezpůsobilosti k výdělku, po případě není-li docíleno shody názorů v tom směru. Vyskytne-li se u odvodní komise při osobní prohlídce různost mínění o výdělečné schopnosti, budiž schopnost k výdělku přezkoumána komisí přezkoušecí. Podrobnosti upravuje nařízení.

(4) K žádosti za poskytnuti výhody podle tohoto paragrafu jest připojiti průkaz o tom, že od poskytnutí výhody v plnění branné povinnosti skutečně závisí výživa osob uvedených v odst. (1) tohoto paragrafu a že branec jest opravdu živitelem rodiny, resp. nastaly-li poměry uvedené v odstavci (1) teprve po nastoupení do presenční služby, že výživa příslušníků rodiny závisí nesporně na jeho propuštění z činné služby.

Brancům, jimž bylo podle § 36 branného zákona povoleno uzavříti sňatek, nelze poskytnouti výhod v plnění branné povinnosti jako živitelům rodiny.

Lze-li již předem určiti, že poměry, odůvodňující poskytnutí výhody podle tohoto paragrafu, pominou v době do 1. října roku, v němž branec dokončí 24. rok věku, nelze uvedenou výhodu poskytnouti, nýbrž branci buď povolen pouze odklad presenční (činné) služby do 1. října roku, v němž nastane změna poměrů, jež odůvodňují poskytnutí výhody podle tohoto paragrafu.

§ 3.

Poskytování výhod v plnění branné povinnosti z důvodů hospodářských.

(1) Z důvodů hospodářských lze poskytnouti výhody v plnění branné povinnosti podle tohoto zákona majitelům zděděných zemědělských usedlostí menšího a středního rozsahu (selských usedlostí), jakož i majitelům malých živností a obchodů.

(2) Za zemědělské usedlosti menšího a středního rozsahu (selské usedlosti) padle tohoto zákona jest považovati takové samostatné zemědělské podniky, jejichž majitel musí obstarávati své hospodářství sám; další podmínkou jest, že provozování takového zemědělského podniku musí tvořiti výhradně nebo aspoň hlavní povolání majitele a zároveň výhradný nebo aspoň hlavní pramen obživy pro něha a jeho rodinu.

(3) Výhody v plnění branné povinnosti může se dostati jen takovému majiteli zemědělské usedlosti, uvedené v předchozím odstavci, který nabyl vlastnictví k ní dědictvím a na usedlosti skutečně též sám hospodaří.

(4) Za zděděnou při provádění tohoto zákona jest považovati též usedlost, převzatou právním jednáním mezi živými, jestliže předcházející majitel mezitím umřel a usedlost by podle zákonné posloupnosti beztoho připadla nynějšímu majiteli, byť i jen z. části.

(5) Zdědí-li branec pauze část usedlosti zemědělské, uvedené v odst. (2), a nabude-li zbývající části usedlosti právním jednáním mezi živými, jest tento způsob nabytí při provádění tohoto zákona klásti na roveň dědictví.

(6) Nabude-li dědic celé usedlosti na základě dědického ujednání zákonných dědiců, jest pokládati toto nabytí při provádění tohoto zákona za nabytí usedlosti dědictvím.

(7) Byla-li zemědělská usedlost rozdělena na několik samostatných usedlostí, a to buď za živa majitele anebo na základě posledního pořízení anebo vzájemnou dohodou dědickou, každý z dědiců může žádati za poskytnutí výhody podle tohoto paragrafu, vyhovuje-li rozsah usedlosti jemu připadlé podmínkám uvedeným v odst. (2) a hospodaří-li též skutečně sám na této usedlosti.

(8) Za malé živnosti a obchody jest při provádění tohoto zákona považovati takové živnostenské a obchodní podniky, jichž výnos nedovoluje vydržováni náhradní pracovní síly, takže majitel musí obstarávati podnik sám, po případě nejvýše s jedním zaměstnancem; při tom všeobecná výdělková (zárobková) daň (bez přirážek) z podniku tohoto předepsaná nesmí převyšovati částky 80 Kč ročně.

§ 4.

Poskytování výhod v plnění branné povinnosti z důvodů sociálních.

(1) Výhody v plnění branné povinnosti podle tohoto zákona mohou býti poskytnuty též průmyslovým a zemědělským dělníkům, na nichž výdělkové činnosti závisí sice výživa příslušníků rodiny uvedených v § 2. kteří však nevyhovují všem podmínkám, aby jim mohla býti poskytnuta výhoda v plnění branné povinnosti jakožto živitelům rodiny podle § 2. okolnosti, jež odůvodňují poskytnutí výhody v plnění branné povinnosti, jest prokázati obdobně podle ustanoveni § 2 (4).

(2) Výhody v plnění branné povinnosti podle tohoto zákona lze poskytnouti i posluchačům vysokých škol; žadatelé musí prokázati úředními doklady, že se studiu na vysoké škole skutečně věnují, nebo že studia s úspěchem vykonali a že nežiji z důchodů svého majetku.

§ 5.

Podávání žádostí za poskytnuti výhod v plnění branné povinnosti.

(1) O poskytnutí výhody podle § 2, po případě § 4 (1) j sou oprávněni zakročiti příslušníci rodiny uvedení v § 2 (1), po případě, jsou-li nezletilí, jejich zákonní zástupci. O poskytnutí výhody padle §§ 3 a 4 (2) jest oprávněn zakročiti branec sám.

(2) Žádosti za poskytnutí některé z výhod v plnění branné povinnosti podle tohoto zákona jest podávati u politického úřadu I. stolice místa pobytu. K žádostem musí býti připojeny průkazy poměrů a okolností, jež podle tohoto zákona odůvodňují poskytnutí výhody; podrobnosti upravuje nařízení.

(3) žádosti tyto buďtež padávány jen tehdy, byl-li branec odveden, a to nejpozději do jednoho měsíce po odvodu.

(4) Nastanou-li poměry, jež odůvodňují poskytnutí výhody v plnění branné povinnosti podle tohoto zákona, teprve po lhůtě uvedené v předchozím odstavci, může býti žádost za poskytnutí příslušné výhody podána i později.

§ 6.

Vyřizování žádostí, podaných před nastoupením do presenční služby.

(i) O žádostech za poskytnutí výhody v plnění branné povinnosti podle tohoto zákona, jež byly podány ve lhůtě stanovené v § 5 (3) rozhoduje zemské vojenské velitelství místa pobytu v dohodě s politickým úřadem II. stolice; nedocílí-li se dohody, rozhoduje o těchto žádostech ministerstvo národní obrazy v dohodě s ministerstvem vnitra. Totéž platí o vyřizování žádostí podaných po uvedené lhůtě až do nastoupení do presenční služby, jestliže poměry (okolnosti), odůvodňující poskytnutí výhody, nastaly teprve po této lhůtě, nebo jestliže nastaly sice již dříve, ale žadatel ospravedlní dostatečně opožděné podání. Jinak buďte žádosti po uvedené lhůtě podané zamítnuty přímo politickým úřadem I. stolice.

(2) Výhody branné povinnosti poskytovati jest poměrně dle počtu branců jednotlivým skupinám (§ 2, 3, 4) náležejících.

(3) Je-li počet těch, u nichž jsou podle předložených průkazů a vykonaného šetření stanovené podmínky pro poskytnutí výhody v plnění branné povinnosti podle tohoto zákona splněny, takový, že nelze všem žádostem vyhověti, rozhoduje o žádostech stejného zření hodných los.

(4) Proti rozhodnutí. zemského vojenského velitelství podle odst. (1) lze podati do 4 neděl ode dne doručení rozhodnutí stížnost u zemského vojenského velitelství, jež o žádosti rozhodlo, k ministerstvu národní obrany. O stížnostech těchto rozhoduje ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.

(5) Branci, jimž byla výhoda podle tohoto zákona poskytnuta, buďtež propuštěni po 6měsíční činné službě na trvalou dovolenou až do té duby, co budou přeloženi do 1. zálohy.

(6) Ministr národní obrany jest povinen podávati každoročně v podzimním zasedání nejdéle do 31. prosince Národnímu shromáždění statistickou zprávu, jak jednotlivé skupiny branců byly výhodami poděleny.

§ 7.

Vyřizování žádostí, podaných po nastoupení do presenční služby.

(1) žádosti těch, již žádají za poskytnutí některé z výhod podle tohoto zákona teprve po nastoupení do presenční služby, ačkoliv byly u nich splněny stanovené podmínky již před tím dnem, buďte, nemohou-li žadateli dostatečně ospravedlniti opoždění podání žádosti, zamítnuty přímo politickým úřadem I. stolice.

(2) Jinak buďte takové žádosti jakož i žádosti těch, u nichž nastaly poměry odůvodňující poskytnutí výhody teprve po nastoupení do presenční služby, předloženy prostřednictvím zemského vojenského velitelství ministerstvu národní obrany, jež o nich v mezích § 1 (3) rozhoduje v dohodě s ministerstvem vnitra. Byla-li výhoda poskytnuta, buď dotčený branec propuštěn až do přeložení do I. zálohy na trvalou dovolenou, činí-li jeho činná služba nejméně 6 měsíců, jinak, až jeho činná služba dosáhne této výše.

§ 8.

Přeložení osob, jimž byly poskytnuty výhody v plnění branné povinnosti, do zálohy. Osoby, jimž byly poskytnuty výhody v plnění branné povinnosti, přeloží se do zálohy dnem, kterým by nabyly podle § 21 branného zákona nároku na toto přeložení po skončení stanovené presenční (další činné) služby, kdyby nebyly propuštěny na trvalou dovolenou na základě výhody, poskytnuté podle tohoto zákona.

§ 9.

Vliv poskytnutí výhody v plněni branné povinnosti na povinnost k cvičením v záloze a jeho význam při použití § 27 branného zákona.

(1) Branci, jimž byla poskytnuta výhoda v plnění branné povinnosti podle tohoto zákona, jsou povinni mimo cvičení branným zákonem stanovená vykonati ještě jedno mimořádné cvičení ve zbrani (služební) v trvání 4 neděl podle zvláštních ustanovení ministerstva národní obrany.

(2) Bude-li učiněno mimořádné opatření podle § 27 branného zákona, jsou branci, jimž byla přiznána výhoda v plnění branné povinnosti, povinni nastoupiti do činné služby.

§ 10.

Podávání průkazu o dalším trvání podmínek pro poskytnutí výhody a odnětí poskytnuté výhody.

(1) Branci, jimž byla poskytnuta výhoda v plnění branné povinnosti podle tohoto zákona, jsou povinni podati ve lhůtě nařízením stanovené průkaz o dalším trvání poměrů, pro něž jim byla tato výhoda poskytnuta.

(2) Pominou-li poměry, pro něž byla výhoda podle tohoto zákona poskytnuta, anebo nebyl-li předložen zavčas průkaz o dalším trvání těchto poměrů, budiž - nejsou-li tu snad jiné okolnosti, jež zakládají nárok na výhodu v plnění branné povinnosti podle tohoto zákona - poskytnutá výhoda odňata a dotčení branci buďte povoláni k pokračování presenční (činné) služby na dobu, jíž jest ještě zapotřebí k dovršení zákonné povinnosti k presenční (činné) službě, při čemž se jim doba ztrávená na trvalé dovolené do presenční (činné) služby započítává.

(3) O odnětí výhody podle předcházejícího odstavce rozhoduje zemské vojenské velitelství místa pobytu v dohodě s politickým úřadem II. stolice, po případě, nedohodnou-li se, ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.

(4) Do rozhodnutí zemského vojenského velitelství lze podati do 4 neděl od doručení rozhodnutí stížnost u zemského vojenského velitelství k ministerstvu národní obrany, jež o ní rozhodne v dohodě s ministerstvem vnitra. Tato stížnost má účinek odkládací; byla-li zamítnuta, nepočítá se doba ztrávená na trvalé dovolené ad prvního dne, následujícího po doručení rozhodnutí zemského vojenského velitelství, do presenční (činné) služby.

§ 11.

Náklady.

Náklady se zjišťováním výdělečné schopnosti podle § 2, počítaje v to i náklady vzniklé dostavením se k tomuto zjištění, nese žadatel ze svého; na náhradu ušlého výdělku nemá rovněž nároku.

§ 12.

Ustanovení přechodná.

(1) Branci, kteří jsou v den účinnosti tohoto zákona již zařaděni, mohou za předpokladů v tomto zákoně uvedených ucházeti se sami, po případě svými příslušníky podle ustanovení tohoto zákona o poskytnutí výhody v plnění branné povinnosti žádostmi podanými do 2 měsíců od vyhlášení zákona; při tona nerozhoduje, zda okolnost, která odůvodňuje poskytnutí výhody, vznikla před nastoupením do presenční služby nebo později. O žádostech těchto rozhoduje se v mezích § 1 (3) podle zásad obsažených v § 6. Bude-li žádost příznivě vyřízena, buď dotčený branec, má-li nejméně 6měsíční činnou službu, propuštěn dne 1. prosince 1922 na trvalou dovolenou až do té doby, co bude přeložen do I. zálohy; jinak budiž toto propuštění na trvalou dovolenou provedeno teprve tehdy, až brancova činná služba dosáhne výše 6 měsíců.

(2) Branci, po případě jich příslušníci, kteří požádali za poskytnutí výhody podle předchozího odstavce, nemohou podati žádost podle nařízení vlády republiky Československé ze dne 5. října 1921, č. 363 Sb. z. a n.; bude-li však jejich žádost podaná podle předchozího odstavce zamítnuta, buď s ní naloženo jako s žádostí podanou na základě uvedeného nařízení vlády republiky Československé ze dne 5. října 1921, č. 363 Sb. z. a n.

§ 13.

Zrušení výhod v plnění branné povinnosti. Vyžadují-li toho mimořádné poměry, může vláda výhody poskytnuté podle tohoto zákona zrušiti.

§ 14.

Stanovení úřadů, jimž podle tohoto zákona přísluší působnost politických úřadů I. a II. stolice.

(1) Působnost, vyhrazenou v tomto zákoně politickým úřadům I. stolice, vykonávají až do provedení zákona ze dne 29. února 1920, č. 126 Sb. z. a n., o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé:

a) v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (s Hlučínskem) okresní politické správy, resp. v městech s vlastním statutem magistráty;

b) na Slovensku a v Podkarpatské Rusi úřady slúžnovské, v městech s právem municipálním a v městech s regulovaným magistrátem magistráty.

(2) Působnost politických úřadů II. stolice vykonávají v době uvedené v předchozím odstavci:

a) v Čechách a na Moravě zemské politické správy, ve Slezsku (s Hlučínskem) zemská vláda slezská v Opavě;

b) na Slovensku a v Podkarpatské Rusi župní úřady, ve městech s právem municipálním župní úřad té župy, v jejímž území město leží.

§ 15.

Spolupůsobení obcí.

Obce (města s právem municipálním) jsou povinny při provádění tohoto zákona spolupůsobiti.

§ 16.

Ustanovení závěrečná.

Zákon tento, jehož provedení ukládá se ministru národní obrany v dohodě se zúčastněnými ministry, nabývá účinnosti dnem vyhlášení.