Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N.S.R.Č.

3900.

Usnesení senátu Národního shromáždění republiky Československé

o vládním návrhu zákona (tisk sen. 1480),

kterým se mění některá ustanovení o poručenstvu a opatrovnictví (tisk sen. 1496).

Senát Národního shromáždění republiky Československé přijal v 135. schůzi dne 9. listopadu 1922 tuto osnovu zákona:

Zákon

ze dne........ 192...,

kterým se mění některá ustanovení o poručenstvu a opatrovnictví.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Místní příslušnost poručenských (sirotčích) úřadů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, zřízených podle zákona ze dne 13. července 1922, č. 246 Sb. z. a n. určuje se bydlištěm poručencovým nebo opatrovancovým.

(2) Nelze-li bydliště zjistiti, řídí se místní příslušnost poručenského (sirotčího) úřadu podle místa pobytu poručencova (opatrovancova), a není-li pobyt jeho znám anebo zdržuje-li se poručenec (opatrovanec) v cizině, podle místa jeho posledního bydliště v tuzemsku.

§ 2.

(1) Shledá-li poručenský (sirotčí) úřad (§ 1), že jest v poručenské nebo opatrovnické věci příslušným jiný poručenský úřad na Slovensku nebo v Podkarpatské Rusi anebo některý soud jmenovaný v § 109 a násl. zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 111 ř. z. postoupí věc z úřední moci anebo na návrh úřadu nebo soudu podle zákona příslušnému. Do té doby, nežli se stane rozhodnuti takové pravoplatným, jest povinen učiniti všechna opatření, jichž jest zapotřebí k ochraně zájmů veřejných nebo práv poručenců a opatrovanců.

(2) Totéž platí, sezná-li poručenský (opatrovnický) soud mimo oblast Slovenska a Podkarpatské Rusi, že v poručenské (opatrovnické) věcí jest příslušným některý poručenský (sirotčí) úřad této oblasti.

§ 3.

Je-li jisto, že poručenskou (opatrovnickou) věc dlužno vyříditi nebo obstarávati ve zdejším státním území, podmínky místní příslušnosti však nejsou dány anebo nelze je zjistiti, určí Nejvyšší soud, který soud anebo poručenský (sirotčí) úřad jest místně příslušným.

§ 4.

Spory o příslušnost dle tohoto zákona mezí poručenskými (sirotčími) úřady na Slovensku a v Podkarpatské Rusi na jedné straně a poručenskými (opatrovnickými) soudy na ostatním území státním na druhé straně rozhoduje Nejvyšší soud na návrh jednoho ze súčastněných úřadů nebo soudů anebo na návrh účastníků.

§ 5

(1) V zájmu poručence (opatrovance), může příslušný poručenský (sirotčí) úřad buď sám od sebe anebo na návrh přenésti na jiný poručenský (sirotčí) úřad nebo soud na území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus bud celou poručenskou (opatrovnickou) věc nebo jen péči o osobu nebo majetek poručence (opatrovance) zcela anebo částečně. Stejně může soud na území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus přenésti poručenskou (opatrovnickou) věc anebo péčí o osobou nebo majetek poručence (opatrovance) na poručenský (sirotčí) úřad (§ 1)

(2) Je-li poručenský (sirotčí) úřad nebo soud, na který poručenská nebo opatrovnická věc zcela nebo z části má býti převedena, srozuměn s opatřením příslušného poručenského (sirotčího) úřadu nebo soudu, stane se opatření toto bez dalšího schválení účinným. Nedocílí-li se dohody, jest k účinnosti opatření potřebí na Slovensku a Podkarpatské Rusí schválení poručenského (sirotčího) úřadu třetí stolice téhož obvodu, pokud pak jde o přenesení poručenské (opatrovnické) věcí nebo péče o osobu nebo majetek poručence (opatrovance) na ostatní území státní nebo naopak, schválení Nejvyššího soudu (§ 6).

§ 6.

(1) Z důvodů vhodnosti může poručenský (sirotčí) úřad třetí stolice, v jehož obvodu jest poručenský (sirotčí) úřad první stolice podle zákona příslušný, jemu poručenskou nebo opatrovnickou věc odejmouti a přikázati jí jinému poručenskému (sirotčímu) úřadu první stolice svého obvodu.

(2) Přikázati poručenskou (opatrovnickou) věc z obvodu jednoho do obvodu jiného poručenského (sirotčího) úřadu třetí stolice náleží ministru spravedlnosti; přikázati ji na místo příslušného poručenského (sirotčího) úřadu soudu na území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus anebo naopak náleží Nejvyššímu soudu.

(3) Přikázati poručenskou nebo opatrovnickou věc podle předchozích odstavců tohoto paragrafu jinému úřadu nebo soudu lze ion na návrh zákonného zástupce. Návrh nutno podati u úřadu (soudu), jenž po zákonu jest příslušným poručenským (sirotčím) úřadem nebo soudem. Tento úřad (soud) předloží návrh i se spisy úřadu (soudu), jemuž náleží o návrhu rozhodnouti, vyjádře se zároveň o návrhu. Rozhodnutí, jímž bylo návrhu vyhověno, dodáno budiž i se spisy přímo úřadu (soudu), jemuž byla věc přikázána; tento pak vyrozumí o něm účastníky úřad (soud), jemuž byla věc odňata.

§ 7.

Pravoplatná rozhodnutí poručenských (sirotčích) úřadů (§ 1) jsou vykonatelna soudní exekucí v celém státním území.

§ 8.

(1) Funkce vedoucích a rozhodujících orgánů při poručenských (sirotčích) úřadech (§ 1) mohou býti dle potřeby svěřeny soudcům z povolání.

(2) Úkony, které podle zák. čl. XX, z r. 1877 zákonů pozdějších náležejí fiškálu sirotčí stolice, přecházejí na státního zástupce v sídle poručenského (sirotčího) úřadu druhé stolice.

§ 9.

(1) Hromadně ukládati jmění poručenců a opatrovanců v sirotčích pokladnách na Slovensku a Podkarpatské Rusi není ode dne, který bude určen nařízením, dovoleno.

(2) Ministr spravedlností se zmocňuje, aby provedl likvidací sirotčích pokladen při sirotčích stolicích podle zák. čl. XX. r. 1877 zřízených. Podrobná ustanovení o likvidaci budou vydána nařízením.

(3) Likvidací sirotčích pokladen zůstává nedotčeno ručení těch, kdož podle §§ 291 a 299 zák. čl. XX, z r. 1877 jsou zodpovědní za hotovosti, které ze sirotčích pokladen byly uloženy u peněžních ústavů anebo zapůjčeny.

§ 10.

1. Ustanovení; 151 až 168 zák. čI. XX. z r. 1877 o rodinných radách se zrušují.

2. Ustanovení § 295 téhož zákona upravené ve znění § 13 zák. čl. VI, z r. 1885 zní: Jmění poručenců a opatrovanců lze ukládati:

a) na vkladní knížky spořitelen nebo jiných peněžních ústavů, které budou určeny nařízením;

b) v československých státních papírech anebo jiných zúročitelných cenných papírech, kterých podle zákona lze používati k tak ukládání sirotčího jmění.

e) na hypotéky proti zajištění zástavním právem v knihách pozemkových, pokud nemovitost připočítávajíc předcházející břemena, není tím zavezena při domech více než do polovice, při pozemcích do dvou třetin obecné ceny.

Zaniklo-li poručenství nebo opatrovnictví, buďtež cenné papíry a dluhopisy (odst. a) až c), oprávněným ihned vydány.

§ 11.

V případech, kde jmění poručenců a opatrovanců v důsledku válečných událostí dostalo se do ciziny, muže potřebným československým státním příslušníkům, kteří mají v tuzemsku řádné bydliště, neb stačí-li k uspokojení jich prostředky sirotčí pokladny, povolena býti za souhlasu ministerstva financí záloha z pokladničních hotovostí státních.

§ 12.

(1) Zákon tento jakož i zákon z 13. července 1922, č. 246 Sb. z. a n. nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1923.

(2) Provésti tento zákon náleží ministru spravedlnosti, vnitra a financí v dohodě se súčatněnými ministry.

Prášek v. r.,

předseda.