Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

HLAVA DEVÁTÁ.

Ustanovení závěrečná.

§ 59.

Osobní a věcný náklad spojený s prováděním tohoto zákona hradí se z úvěru podle § 23.

§ 60.

Nařízením budou stanoveny podrobné podmínky státní podpory podle §§ 27, 28 a 38 tohoto zákona, zejména jakým náležitostem musí vyhovovati žadatel o státní podporu a zaručená zápůjčka, a dále podrobná ustanovení o povinnostech majitele domu, na kterém zápůjčka ta vázne, ustanoveni o řízení o žádostech za státní podporu a jiné.

§ 61.

Nařízením budiž ustanoveno, jaká část nákladu musí býti uhrazen, výnosem domu a do jaké míry může stát požadovati na dlužníku náhradu platů učiněných za něho z důvodu záruky.

§ 62.

Úmluvy, které směřují ke společnému stanovení nepřiměřených cen za stavební hmoty a dovoz jejich, jsou zakázány.

§ 63.

Obce jsou povinny spolupůsobiti při provádění tohoto zákona.

§ 64.

Reversy vydané podle článku L, odst. 2., zákona ze dne 15. dubna 1919, čís. 211 Sb. z. a n., pozbývají závaznosti.

§ 65.

(¹) Ustanovení hlavy druhé, třetí a osmé pozbývají účinnosti dnem 31. prosince 1923. Ustanovení hlavy druhé, třetí a osmé zákona ze dne 27. ledna 1922, č. 45 Sb. z. a n., pozbývají platnosti.

§ 66.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1923.

§ 67.

Všem členům vlády se ukládá, aby tento zákon provedli.

I.

Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o stavebním ruchu konstatuje potěšitelný fakt, že stavební náklad nových staveb od roku 1921 stále` klesá. Stavební náklad nových staveb prováděných v roce 1921 byl 16kráte větší a koncem stavební sezony 1922 pouze 10kráte větší než v dobách před válkou. Snížení stavebního nákladu obnáší tudíž celkem 37%.Jest odůvodněná naděje; že stavební náklad počátkem příští stavební sezony 1923 bude ještě nižší. Po této stránce by tudíž vyhlídka pro rozvoj stavebního ruchu příštím rokem mohla býti příznivá.

Jinak tomu jest, pokud jde o peněžité prostředky potřebné pro rozvoj stavebního podnikání. Vládní návrh nepřináší nové myšlenky:.Spokojuje se s řešení, finančního: problému stavebního podnikání; jak je zamýšlel první zákon o stavebním ruchu z roku 1921. Zákonodárce oddával se v roce 1921 naději, že peněžní a jiné ústavy, které jsou to věnovati část vlastního nebo svěřeného jmění pro účely financování nových domů, spojí se ve zvláštní zápůjčkové ústavy, nadané zákonem různými výhodami. Naděje ta však zcela zklamala. Ale ani sociálně-politický výbor nemohl se, hledě k nynější situaci na: peněžním trhu, odhodlati k tomu, aby ve smyslu námětů často z kruhů stavebníků činěných navrhl pojati do zákona ustanovení, kterým by peněžní ústavy, zejména banky oprávněné ku přijímání vkladů na vkladní knížky, byly nuceny určitou část těchto vkladů investovati ať přímo či nepřímo do staveb nových domů. Finanční problém stavebního podnikání zůstává tudíž i nadále nevyřešen.

Otázka opatření stavenišť jest, jak praxe ukazuje, uspokojivě rozřešena ustanoveními zákona o vyvlastnění pozemků. Změny, které vládní osnova přináší; jmenovitě v příčině určení náhrady a v příčině pořadí při vyvlastňování pozemků, sociálně-politický výbor uznal správnými. Sociálně-politický výbor provedl na vládní osnově více změn, z nichž zajisté nejdůležitější jsou změny v hlavě VI. o finanční podpoře stavebního ruchu a úlevách daňových a poplatcích. §§ 25 a 27 pozměněny tak, že na příště bude lze podporovati netoliko stavbu domů s malými byty, nýbrž stavbu obytných domů vůbec. Prakticky znamená to, že na příště bude lze podporovati i stavby domů, v nichž více než jedna třetina podlahové plochy všech místností připadá na byty s obytnou podlahovou plochou přes 80 m². Zároveň však sociálně-politický výbor v §u 28, odst. 1., přijal nové ustanovení, podle něhož se bude podpora u domů s velikými bety vyměřovati jen z té části stavebního nákladu, kterou by budova vyžadovala, kdyby vyhovovala kvalifikaci malobytové stavby. Podpora v jednotlivém případě nebude tudíž větší nežli u domu malobytového. Od této změny slibuje si sociálně-politický výbor oživení stavebního podnikání u těch stavebníků, kteří jen proto neodhodlali se dosud ke stavbě se státní podporou, poněvadž jim nevyhovovala malá výměra dovoleného bytu.

Ostatní změny, které sociálně-politický výbor na vládním návrhu provedl, jsou § 2, odst. 1.:. právo vyvlastňovací bylo rozšířeno také "pro stavbu nutné menší provozovny výrobního družstva";

§ 3, odst. 2.: bylo ještě jasněji vyjádřeno, že příhodné pozemky parcelované dlužno vyvlastňovati před pozemky neparcelovanými;

odst. 6. doplněn, aby bylo ulehčeno postavení. vyvlastnitelovo;

§ 13 doplněn slovy: "předseda. soudu", aby mohl předseda soudu bez souhlasu ministerstva sociální péče k žádosti zájmové organisace svolati rozhodčí soud

§ 16, odst. 2.: vynechán jako již zastaralý.

odst: 3: změněn, aby byla kryta praxe, která se z důvodu účelnosti vyvinula. Při tom konstatoval sociálně politický výbor, že podle jeho soudu jsou strany vždy povinny se k jednání dostaviti, nařídil-li soud jednání.

§ 21, odst. 1, změněn způsobem vyhovujícím praktické potřebě.

§ 25, odst. 1: Místo "stavby domů s malými byty" jest řečeno "stavby obytných domů" by byla možno z důvodů již shora uvedených podporovati i stavby obytných domů; které nevyhovují náležitostem domu s malými byty;

odst. 2: vynecháno - slovo "obytných", aby bylo umožněno podporování přístavby a nástavby i neobytných domů.

§ 27, odst. 1: provedena stejná změna jako u § 25, odst. 1.;

odst. 2: lhůta "do 31. března 1923" nahrazena lhůtou "do 30. června 1923".

§ 28, odst. 1: doplněn, jak bylo již nahoře uvedeno, tímto ustanovením: "Do stavebního nákladu, ze kterého se vyměří podpora, nezapočítá se náklad, který jest úměrný překročení výměry podlahové plochy, na které závisí kvalifikace stavby jako malobytové";

odst. 2, doplněn tím, že obecně prospěšným stavebním sdružením, obcím, okresům a župám postaveny na roveň sociálně pojišťovací ústavy, a změněn tak, že na místě 65% je řečeno 70% a pak že mezi slova "státu" a "částku vloženo slovo "nejméně".

§ 36, odst. 1: slovo "dle ustanovení " nahrazeno slovem "na domy vystavěné s finanční podporou státu podle", aby osvobození od poplatků stupnicových a vkladních bylo rozšířeno také na prvořadé hypotéky; odst. 2: doplněn slovy "a jinému stavebníku pro první prodej v době tří let", aby i jiní soukromí stavebníci než podnikatelé staveb byli účastni osvobození od převodního poplatku, ale ovšem pro kratší dobu; odst. 3: vynechán jako zbytečný.

§ 37: Osvobození 25leté bylo nahrazeno osvobozením 30tiletým.

§ 42: doplněn po slovech "lze stavěti" slovy "i tehdy, když parcelační řízení není z těchto důvodů proveditelno, jsou-li pozemky ty k zastavění způsobilé, a dá-li se" a vynechána následující slova "jen, když" a dále slova "se dá".

§ 53, odst. 3 v závorce obsahující slova "pro Moravu a Slezsko" vynechána slova "a Slezsko" a za závorkou vsunuta slova "a v Opavě (pro Slezsko) ".

§ 56, mezi slova "Brně, Bratislavě" vložená slova "Opavě".

§ 65, odst. 2., vedle. hlavy osmé zrušují se také hlavy druhé a třetí zákona o stavebním ruchu z roku 1922, poněvadž jednotlivá jejich ustanoveni byla pozměněna.

V Praze dne 19. prosince 1922.

II.

Rozpočtový výbor projednal osnovu zákona o stavebním ruchu a uznal za vhodno k hlavě první poznamenati toto: Dosavadní praxe při získávání a vyvlastňování pozemků prováděna byla za největších obtíží, jak u pozemků. státních (§ 1), tak také u pozemků v §u 2 jmenovaných. Označení účele a stanovení lhůty k vyřízení podaných žádostí nebylo až na malé výjimky příslušnými úřady respektováno, a tak setkáváme se s případy, že podané žádosti stavebníků, co žadatelů o vyvlastnění pozemku stavebního nebyly po jednom a půl roce vůbec vyřízeny. U státní správy vězí příčina v komplikované působnosti různých úřadů, jako ředitelství státních statků, odborného ministerstva, ministerstva financí a jeho podřízených orgánů finančních a u generální prokuratury, jejichž vyjádření se požaduje i při sebe nepatrnějším odprodeji stavebního pozemku. Při vyvlastňování pozemků soukromých počínají si příslušné úřady příliš úzkoprse a s přílišným ohledem na dosavadní majitele pozemku, přehlížejíce při tom širší zájem, jenž je dán stavbou obytné budovy a tím i snahu řešení celostátní bytové nouze. Tyto okolnosti zavinily, že veliké množství stavebníků nemohlo až dosud vůbec podati žádost o poskytnutí výhod zákona o stavebním ruchu, a z příčiny té jest nutno, aby na opožděně podané žádosti vzat byl zřetel proto, poněvadž opoždění jejich padání nestalo se vinou stavebníkovou, nýbrž těžkopádností příslušných úřadů. Z příčiny té je rozpočtový výbor toho názoru, že také slovo "řádně", označující v §u 27, odst. 2., způsob doložené žádosti, musí býti vykládáno liberálně a nesmí býti vykládáno tak, aby k vůli formální vadě měla býti žádost zamítnuta. Zejména nelze žádost zamítnouti z důvodů, když některý z podřadných dokladů, vyjma řádně zhotovené plány a rozpočty, by v podané žádosti scházel.

Podle § 25 původního vládního návrhu, mohly býti jako dosud podporovány jenom stavby domů s moly mi byty. Sociálně-politický výbor navrhuje však změnu v tom směru, aby byly podporovány stavby obytných domů vůbec, aby však podpora byla vyměřena jen ze stavebního nákladu, jakého by stavba vyžadovala, kdyby vyhovovala náležitostem domů s malými byty. Nová úprava §u 25 umožňuje, aby státem byly podporovány také stavby domů s byty menšími jak 35 m² obytné plochy a s byty většími jak 80 m² obytné plochy. Kvantitativně se tedy podpora v jednotlivém případě nezvýší. Přece však tato změna musí zajímati rozpočtový výbor z té úvahy, že mnoho bude stavebníků, kteří se odhodlají ku stavbě, s níž by jinak nezačali, nechtějíce nebo nemohouce se spokojiti s malým bytem. Tento účinek dlužno však pozdraviti netoliko v zájmu zmírnění bytové nouze, ale i v zájmu zmírnění nezaměstnanosti. Podle §u 25 vládní osnovy budou napříště podporovány stavby domů jen v obcích, ve kterých jest nedostatek bytů: Toto ustanovení znamená zúžení možnosti dosíci státní podporu, kterou podle dosavadních zákonů mohl dosíci každý v kterékoliv obci, kdo jen měl chuť ke stavbě. Skutečnost, že poměry se v některých obcích tak dalece změnily, že v nich o bytové nouzi nelze již mluviti, odůvodňuje tuto restrikci státní podpory.

Další zúžená státní podpory sluší shledávati v ustanovení §u 27, odst. 2., podle něhož pouze v těch obcích, které určí vláda, bude možno komukoliv dosíci podpory, kdežto v jiných obcích, ovšem jen ve kterých jest nedostatek bytů, bude moci dosíci podporu jen ten stavebník, který do 30. června 1923 podá si žádost za udělení podpory. I s tímto omezením státní podpory nutno s hlediska rozpočtového výboru jen souhlasiti.

Nejdůležitější novotou jest však snížení výše státní podpory, vyjádřené v procentech stavebního nákladu. V důvodové zprávě k vládní osnově jest názorně vylíčeno, jak klesl stavební náklad, a jak podle toho byla by vyměřiti podporu, aby mezi stavebníky, kteří stavěli se státní podporou za doby nejvyššího zdražení stavebního nákladu, a mezi stavebníky, kteří budou stavěti příštím rokem, byla podpora stejnoměrně vyměřena.

Sociálně-politický výbor provedl na vládním návrhu tu změnu, že výši procent státní podpory u obcí a družstev zvýšil ze 65 na 70%, a učinil tuto zvýšenou podporu přístupnou také sociálně-pojišťovacím ústavům, vyhovuje tak dávnému přání těchto obecně prospěšných institucí.

Rozpočtový výbor s touto změnou vyslovil souhlas z toho důvodu, že stavební podnikání obcí a družstev toto zvýšení podpory plně zasluhuje hlavně proto, že za dosavadních poměrů posud lze se jen od stavební činnosti obcí a zvláště stavebních družstev nadíti zřizování nových bytů.

V §u 28 uvedená slova "nejvýše" nelze vykládati tak, aby připouštěna byla určitá pružnost nebo dokonce libovůle ve výši poskytované záruky, a třeba jim rozuměti tak, že jenom při význačném poklesu cen stavebních hmot může býti percentuální výše státem zaručené zápůjčky z dosavadních 50-70% snížena. O případném snížení bude nutno veřejnost zpraviti zvláštními vyhláškami.

V Praze dne 19. prosince 1922.

výboru sociálně-politického a rozpočtového.

Vláda se vyzývá:

1. aby připravila osnovu zákona, podle něhož lze udíleti podpory na stavby hospodářských budov drobných zemědělců i tehdy, nestavějí-li se současně s rodinným domkem, jmenovitě jde-li o znovuzřízení hospodářských budov zničených požárem nebo jinou živelní pohromou;

2. aby provádějíc zákon o stavebním ruchu vykládala jej liberálněji, pokud jde o podporu staveb venkovského obyvatelstva hledíc ke zděděným zvyklostem a zvláštním potřebám venkovského lidu;

3. aby, stanovíc v prováděcím nařízení k zákonu o stavebním ruchu pojem drobného zemědělce, nečinila rozdílu mezi zemědělskou půdou vlastní a pachtovanou;

4. aby osvobodila od poplatku ekvivalentního domy obcí, okresů, žup, obecně prospěšných stavebních sdružení a sociálně pojišťovacích ústavů.