(Překlad.)
OBCHODNÍ SMLOUVA
MEZI
REPUBLIKOU ČESKOSLOVENSKOU A
REPUBLIKOU LOTYŠSKOU.
REPUBLIKA ČESKOSLOVENSKÁ A REPUBLIKA LOTYŠSKÁ, vedeny snahou podporovati rozvoj obchodních styků mezi oběma státy, rozhodly se uzavříti obchodní smlouvu. K tomu cíli byli jmenováni plnomocníky
ZA REPUBLIKU ČESKOSLOVENSKOU: pan Jan Dvořáček,
splnomocněný ministr, šéf národohospodářské sekce ministerstva zahraničních věcí,
pan František Peroutka, odborový přednosta ministerstva obchodu,
ZA REPUBLIKU LOTYŠSKOU: pan Germain Albat,
státní podsekretář zahraničních věci,
kteříž, předloživše si své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, shodli se na těchto článcích
HLAVA I.
Všeobecná ustanovení a práva příslušníků.
Článek 1.
Příslušníci obou smluvních stran budou vzájemně moci, podrobíce se zákonům té které země, vstupovati, cestovati nebo prodlévati úplně svobodně na celé rozloze území státu druhého.
Článek 2.
Příslušnici obou smluvních stran podrobíce se zákonům země budou ve všem, co se týče cestování a pobytu, studia, výkonu řemesel a povolání, provozu podniků průmyslových i živnostenských a práva obchodovati všemi druhy zboží, jimiž obchodovati jest dovoleno, postaveni ve všech směrech na touž úroveň jako příslušníci státu požívajícího největších výhod.
Článek 3.
Příslušníci smluvních stran budou rovněž moci, podrobíte se zákonům země, nabývati, míti v držení nebo najímati a obývati potřebné domy, dmy, obchody, krámy a místnosti a najímati pozemky za účelem jich použití k dovoleným účelům stejně jako příslušníci státu požívajícího největších výhod.
Ve všem, co se týče převodu movitého majetku posloupností testamentární neb jinou a práva nakládati jakýmkoli způsobem majetkem všeho druhu, jehož mohou legálně nabýti, budou požívati na území druhé smluvní strany, podrobíte se zákonům země, týchž výsad, svobod a práv a nebudou podrobeni po této stránce jiným neb vyšším poplatkům, dávkám, daním neb břemenům, nechť nazývají se jakkoli, než těm, které jsou nebo budou uplatňovány vůči příslušníkům státu požívajícího největších výhod.
Rozumí se, ze obě vlády budou se v tomto ohledu říditi zásadou reciprocity.
Článek 4.
Příslušníci obou smluvních stran budou taktéž moci svobodně vyvážeti, podrobíte se zákonům země, výnos z prodeje svého majetku vůbec, aniž by byli povinni platiti z vývozu jiné neb vyšší poplatky, než jaké by musili zapraviti za podobných okolností příslušníci státu požívajícího největších výhod.
Článek 5.
Příslušníci obou smluvních stran budou míti volný přístup k soudům a jim na roven postaveným úřadům, jak proto, aby u nich požadovali, tak proto, aby hájili svých práv a budou požívati po té stránce, s výhradou reciprocity, všech práv a výsad, jakých požírají vlastní příslušníci.
Budou moci používati u všech instancí advokátů, právních zástupců a jakýchkoli jednatelů připuštěných zákony země.
Článek 6.
Příslušníci obou smluvních stran budou sproštěni na území druhé smluvní strany jakékoli osobní povinné služby vojenské, ať v pozemním vojsku neb námořnictvu, ať v národní gardě nebo milici; dále budou sproštěni jakýchkoli dávek, ať v penězích nebo naturáliích, určených náhradou za osobní povinnou službu. Na druhé straně nebude jim nikterak bráněno, aby dostáli své vojenské povinnosti ve vlastním státě.
V míru i za války budou povinni jen k takovým vojenským plněním a rekvisicím, které se ukládají vlastním příslušníkům, a to v téže míře a podle stejných zásad jako tito, a vždy za náhradu.
Příslušníci obou smluvních stran budou taktéž osvobozeni cd jakéhokoli úřadu a funkce soudní, správní nebo obecní.
Článek 7.
Příslušníci obou smluvních stran nebudou nuceni, podrobí-li se zákonům země, nésti břemena nebo platiti poplatky, daně, dávky nebo příspěvky jakéhokoli druhu, jiné nebo vyšší než ty, které jsou nebo budou moci býti uloženy příslušníkům státu požívajícího největších výhod.
Rozumí se, že obě vlády budou se v tomto ohledu říditi zásadou reciprocity.
Článek 8.
Akciové nebo jiné společnosti a sdružení obchodní, průmyslová a finanční, která jsou nebo budou ustavena dle zákonů jedné ze smluvních stran a která mají své sídlo na území této strany, jsou oprávněna, podrobí-li se zákonům druhé strany, vykonávati na jejím území svá práva a vystupovati před soudem, ať jako žalobci, či jako žalovaní.
Předchozí ustanoveni nebude míti vlivu na otázku, zda taková společnost nebo sdružení, založené v jedné z obou zemí, bude či nebude míti práva provozovati obchod nebo průmysl v druhé, ježto toto právo vždy se řídí dle zákonů a nařízeni, která platí v dotyčných zemích.
Jakmile zmíněné společnosti a sdruženi budou jednou připuštěny, budou požívati týchž práv a výhod; které jsou nebo budou přiznány podobným organisacím kterékoli mocnosti třetí.
HLAVA II.
Obchod a doprava.
Článek 9.
Pokud za daných hospodářských podmínek bude nutno, aby jedna nebo druhá smluvní strana vzhledem k výjimečným obtížím zachovala v platnosti omezení neb zákazy dovozu neb vývozu zboží, jest shoda v tom, že nebude zachováno v platnosti ani uloženo žádné omezení nebo zákaz dovozu neb vývozu jakéhokoli předmětu, pocházejícího z území druhého státu neb tam určeného, nevztahuje-li se zároveň na podobné předměty pocházející z kterékoli jiné země neb tam určené.
Obě smluvní strany shodují se v tom; že v této době, v níž by hospodářsky obtíže vyžadovaly těchto výjimečných opatření, v případě potřeby usnadní vzájemné styky zvláštní dohodou v tom ohledu. Nicméně nebudou však za porušení zásady největších výhod pokládány zákazy neb omezeni zachovaná v platnosti neb uložená, buď jakožto opatření nebo jakožto opatření na ochranu proti nákazám zvířecím neb rostlinným, při nichž bude dbáno všeobecně uznaných mezinárodních pravidel, buď z důvodu veřejné bezpečnosti a na zboží, jež je ve smluvních státech předmětem státního monopolu.
Článek 10.
Československé zboží, produkty půdy a průmyslu, které bude dovezeno do Lotyšska a lotyšské zboží, produkty půdy a průmyslu, jež bude dovezeno do Československa, určeno jsouc buď k uložení ve skladištích, buď k spotřebě, buď k opětnému vývozu neb průvozu nebude moci, pokud půjde o dovoz, vývoz, opětný vývoz a průvoz, podléhati clům, poplatkům, dávkám, přirážkám, daním, příspěvkům, omezením neb závazkům všeobecným neb místním jiným neb vyšším, ani jiným formalitám dovozním neb vývozním než těm, které budou uloženy státu, který požívá největších výhod.
žádná ze smluvních stran neuloží na vývoz jakéhokoli předmětu určeného do území druhé země, poplatků nebo dávek jiných neb vyšších, než jsou poplatky a dávky, které jsou nebo budou moci býti ukládány na vývoz podobných předmětů, určených do kterékoli jiné země požívající největších výhod.
Obchodníci, továrníci a živnostníci, příslušní do jedné ze smluvních stran, usídlení a provozující svůj obchod a průmysl na území této strany, kteří prokáží předložením živnostenské legitimace, vydané příslušnými úřady jich státu, že jsou tam oprávněni provozovati svůj obchod neb průmysl a že tam platí zákonité poplatky a daně, budou moci na území druhé strany, buď osobně, buď cestujícími činiti nákupy neb sbírati zakázky na vzorky či bez nich. Tito obchodníci, továrníci, živnostníci a jich obchodní cestující budou míti, činíce nákupy neb sbírajíce zakázky, ve všech ohledech postavení příslušející státu o největších výhodách.
Článek 12.
Předměty dovezené jakožto vzorky za účely shora zmíněnými budou v každé z obou zemí propuštěny dočasně beze cla v souhlase s ustanoveními a formalitami celními, zavedenými k zajištění jich opětného vývozu neb k zaplacení celních poplatků, předepsaných v případě, že by nebyly znovu vyvezeny ve lhůte zákonem stanovené. Nicméně zmíněná výsada nebude se vztahovati na předměty, jež pro svoji hodnotu neb množství nemohou býti pokládány za vzorky, neb jichž totožnost pro jejich povahu nemohla by býti zjištěna při opětném vývozu. Právo rozhodnouti, může-li býti vzorek propuštěn beze cla, přísluší výlučně, ve všech případech, příslušným úřadům místa; kde dovoz se stal.
Článek 13.
Každá z obou smluvních zemí zavazuje se poskytnouti svobodný průjezd územím pod svou svrchovanosti osobám, zavazadlům, zboží; jakož i lodím, člunům, vozům, vagonům a jiným prostředkům dopravním; určeným do druhé země neb z ní přicházejícím, po železnici a po vodě, na cestách sloužících mezinárodnímu průjezdu, a nakládati s nimi aspoň tak příznivě, jako tornu jest u státu požívajícího největších výhod.
Článek 14.
Za transitující územím, jsoucím pod svrchovaností jednoho ze smluvních států; budou pokládány osoby, zavazadla, zboží, jakož i lodi, čluny, vozy, vagony neb jiné dopravní prostředky, jichž průjezd zmíněným územím, vykonaný s přeloděním nebo bez něho, s uložením do skladiště nebo bez něho, s překažením nebo bez přeložení nákladu, se změnou způsobu dopravy nebo bez ní; jest toliko zlomkem celkové jich dráhy; jež začala a musí býti ukončena mimo hranice státu, jehož územím průjezd se koná.
Článek 15.
Průjezdní transporty nebudou podléhati žádným zvláštním dávkám neb poplatků z důvodů průjezdu (čítajíc v to vjezd i výjezd). Budou však moci z těchto průjezdných transportů býti vybírány dávky nebo poplatky určené výlučně k zapravení průjezdem způsobených výloh za dozor a správu. Sazba všech dávek a poplatků tohoto druhu musí odpovídati dle možnosti výlohám, jež mají krýti, a tyto dávky a poplatky budou ukládány za podmínek vyléčených v předchozím článku s tou výhradou, že na určitých cestách tyto dávky a poplatky budou moci býti sníženy neb i zrušeny z důvodu různosti nákladu spojeného s dozorem.
Článek 16.
Obě smluvní strany se zavazují používati při průjezdních transportech na cestách provozovaných neb spravovaných státem neb jím koncesovaných, ať jsou místa odjezdu nebo určení transportů jakákoli, přiměřených tarifů, jak pokud se týká sazeb, tak podmínek pro jich použití a se zřetelem na podmínky dopravního styku; jakož i na ohledy obchodní soutěže mezi dopravními cestami. Tyto tarify budou musiti býti vybudovány tak, aby co nejvíce usnadňovaly mezinárodní dopravní styk.
Článek 17.
Obě smluvní strany si zaručují ve svých vzájemných stycích, pokud jde o výpravu a výlohy dopravní na železnicích, že budou jednati dle zásady největších výhod.
Pokud se týká průjezdních nákladů poštovních, používati jest ustanovení madridských úmluv Světového spolku poštovního.
Článek 18.
žádná z obou smluvních stran nebude povinna zajistiti průjezd cestujících, jimž není dovolen vstup na její území, ani průvoz zboží toho druhu, jehož dovoz jest zakázán, ať již z důvodů zdravotních nebo veřejné bezpečnosti nebo jako opatření proti nákazám zvířecím neb rostlinným.
Článek 19.
Lodi a čluny, plující pod vlajkou jedné ze smluvních stran, jich posádky a náklady budou požívati na vodních cestách jejich území, jakož i v přístavech a vnitrozemských vodách druhé smluvní strany, ať přicházejí přímo ze země původu nebo z jiné země, a ať jest jakékoli místo původu neb určení jejich nákladů, v každém ohledu nakládání aspoň tak příznivého, jaké se poskytuje lodím, člunům, posádkám a nákladům státu požívajícího největších výhod.
Článek 20.
S výhradou případů, ve kterých tato smlouva výslovně stanoví jinak, dohodly se smluvní strany, že ve všem, co se týče obchodu, plavby a průmyslu, každá výsada, výhoda, úleva nebo jakékoliv osvobození, které jedna z nich již, poskytla nebo by poskytla v budoucnosti příslušníkům nebo produktům půdy neb průmyslu, kteréhokoli jiného státu; bude ihned a bezpodmínečně rozšířeno na příslušníky a příslušné produkty druhé smluvní strany.
Článek 21.
Bude se míti za to, že zásadu největších výhod, jež jest základem této smlouvy, neporušují tato osvobození, svobody a výsady:
a) Výsady, jež, byly nebo budou přiznány sousedním státům, aby se usnadnil místní obchod uvnitř jednoho neb druhého pohraničního pásma.
b) Výsady, jež by byly přiznány jednou ze smluvních stran některému třetímu státu na základě celní jednoty.
c) (Osvobození, svobody a výsady, které Lotyšsko přizná některému baltickému státu Finsku, Estonsku a Litvě) v důsledku zvláštních dohod. Stejně jest tomu, pokud se týče výsad, jež by Lotyšsko mohlo přiznati Rusku na základě zvláštních celních úmluv nebo dohod.
Rozumí se však, že Československo bude moci ihned požadovati tytéž výhody v případě, že by byly Lotyšskem povoleny některému třetímu státu nahoře neuvedenému.
d) Výhody, které by Československo mohlo přiznati Rakousku na základě mírové smlouvy St. Germainské a Maďarsku na základě mírové smlouvy Trianonské.
Rozumí se, že Lotyšsko bude moci ihned požadovati tytéž výhody v případě; že by Československem byly povoleny některému třetímu státu nahoře neuvedenému:
HLAVA III.
Konsulární ustanovení.
Článek 22.
Každá ze smluvních stran bude moci jmenovati konsuly ve všech místech druhé strany s výjimkou míst, kde by připuštění konsulárních úředníků nebylo vhodné. Tato výjimka však nebude učiněnu vůči,jedné ze smluvních stran, aniž bylo rovněž učiněna vůči všem ostatním mocnostem. Pod označením konsulů rozumějí se všechny osoby pověřené vykonáváním konsulárních funkcí.
Tito konsulové, obdrževše od vlády země, pro kterou jsou jmenováni, exequatur nebo jiné potřebné oprávnění, budou míti za podmínky vzájemnosti právo vykonávati všechny funkce a požívati všech výsad, výjimek a, osvobozeni, jaká jsou neb budou přiznána konsulárním úředníkům téhož stupně státu požívajícího největších výhod.
Pokud jde o osvobozeni od přímých dani, shodly se obě smluvní strany v tom, že přiznají tuto výhodu pouze konsulům z povoláni, pokud nebudou příslušníky onoho státu, v němž vykonávají své funkce, avšak nikoli ve větším rozsahu, než diplomatickým zástupcům smluvních stran.
HLAVA IV.
Zvláštní dohody.
Článek 3.
Obě smluvní strany se dohodly sjednati zvláštní dohody o vzájemné ochraně duševního vlastnictví a zvláště o ochraně patentů, jakož i zvláštní dohodu o vzájemné právní pomoci a ukáže-li se toho potřeba, i úmluvu celní a dohodu o úpravě vzdušné dopravy.
HLAVA V.
Závěrečná ustanovení.
článek 24.
Spory nebo neshody v názorech mezi oběma smluvními stranami ohledně výkonu nebo výkladu této smlouvy, budou se řešiti před smíšeným rozhodčím soudem. Rozhodčí soud bude ustanoven ad hoc a bude se musiti skládati ze stejného počtu zástupců obou stran. Neshodnou-li se tito zástupci, uchýlí se k třetímu rozhodci, za jehož jmenování bude eventuelně požádán pre- sident Stálého dvoru mezinárodní spravedlnosti.
Článek 25.
Tato smlouva bude ratifikována a ratifikace budou vyměněny v Rize, jakmile to bude možno.
Článek 26.
Smlouva nabude působnosti za patnáct dní od výměny ratifikací a to nejprve na dobu jednoho roku. Po roce prodlužuje se mlčky a zůstane dále v působnosti, dokud nebude jednou z obou smluvních stran šest měsíců předem vypovězena. Působnost této smlouvy končí za šest měsíců od výpovědi, dané shora uvedeným způsobem.
Čemuž na svědomí zmocněnci obou smluvních stran podepsali tuto smlouvu a opatřili ji svou pečetí.
Dáno ve dvou exemplářích v Praze, dne 7. října roku tisícího devítistého dvacátého druhého.
(
(L. S.) J. Dvořáček v. r.
(L. S.) F. Peroutka v. r.
(L. S.) Germain Albat v. r.