POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922. |
|
I. volební období. |
6. zasedání. |
4013.
Návrh
poslanců Kučery, Tesky, Warmbrunna a soudruhů
na změnu a doplnění zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 322 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 21. prosince 1921, čís. 482 Sb. z, a n., a zákona z 21. prosince 1922, č(s. 400 Sb. z. a n., o podpoře nezaměstnaných.
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne............ 1923,
jímž se mění a doplňují některá ustanoveni zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 322 Sb. z. a n., ve zněni zákona ze dne 21. prosince 1921, čís, 482 Sb. z. a n., a zákona z 21. prosince 1922, čís. 400 Sb. z. a n., o podpoře nezaměstnaných.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Některá ustanovení zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 322 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 21. prosince 1921, čís. 482 Sb. z. a n., a zákona z 21. prosince 1922, čís. 400 Sb. z. a n., o podpoře nezaměstnaných se mění, případně doplňují a budou napříště zníti takto:
§ 1, odst. 1.
Příslušníci Československé republiky, kteří podléhají povinnému nemocenskému pojištění, nebo jsou oprávněni dobrovolně se za členy okresní nemocenské poklady přihlásiti, mají, pokud jsou úplně neb částečně nezaměstnaní, nárok na podporu v nezaměstnanosti za podmínek, uvedených v tomto zákoně.
§ 2.
Číslo 8 pozbývá platnosti.
§ 3.
Číslo 1 pozbývá platnosti. Jako nový odst. 2. jest zařaditi nezaměstnaný není povinen přijmouti práci v podniku, v němž je stávka nebo výluka.
§ 4.
(1) Podpora osob uvedených v §u 1, pokud jsou úplně nezaměstnané, obnáší 12.-- Kč denně v obcích do 7.000 obyvatel, v obcích nad tento počet 15.- Kč; podpora částečně nezaměstnaných obnáší týdně kvotu sedminásobných (týdenních) těchto obnosů, připadajících na onu část 48hodinového pracovního týdne, po kterou zaměstnáni nejsou.
(2) Mimo osobní podporu v nezaměstnanosti obdrží podporovaný rodinný příspěvek pro osoby žijící s ním ve společné domácnosti a výživou na něho odkázané, a to:
1. pro manželku nebo družku 4.- Kč;
2. pro děti vlastní i nevlastní do dokonaného 14. roku.- Kč.
(3) Příspěvky rodinné odpadnou za ty osoby, které dostávají samy dli následujícího odstavce podporu v nezaměstnanosti.
(4) Je-li v jedné a téže domácnosti více členů rodiny nezaměstnáno, má každý z nich nárok na podporu ve výši v odst. 1. uvedené.
§ 7.
(1) O žádosti o podporu v nezaměstnanosti rozhoduje v rámci ustanovení tohoto zákona politický úřad (administrativní vrchnost) I. stolice, jenž k žádosti nezaměstnaného a na potvrzení zprostředkovatelny práce (§ 5) a na základě dokladů (§ b) vyměří podporu, vyslechna předem výbor nezaměstnaných, a poukáže ji ve lhůtě 14 dnů ode dne podání žádosti.
(2) Do zamítavého rozhodnutí lze se odvolati během 8 dnů k politickému úřadu II. stolice (na Slovensku a Podkarpatshé Rusi k županovi), který rozhodne nejdéle do tří týdnů s konečnou platností.
(3) Potřebná šetření majetkových a rodinných poměrů provádějí státní orgány za účasti výborů nezaměstnaných.
§ 8.
(1) Podpora v nezaměstnanosti poukazuje se zásadně předem na celou dobu nezaměstnanosti a to ode dne uplatnění nároku na podporu až do zastavení neb změny poukazu, jež provádí povolující úřad (§ 7). Podpora v nezaměstnanosti se vyplácí vždy za 7 uplynulých dní a to i za neděle a svátky.
(2) Byla-li podpora v nezaměstnanosti neprávem odmítnuta neb zastavena, jest ji dodatečně za uplynulou dobu, po kterou nárok trval, doplatiti.
§ 12, odst. 2.
Doba trvání práce stanoví se v poměru výše denní mzdy v místě obvyklé k celkové výší obdržené podpory. Osobám takto zaměstnaným náleží mimo podpory vyměřené podle § 4 ještě mimořádný příspěvek 2.- Kč za hodinu pracovní, který platí zaměstnavatel, pokud celková podpora v nezaměstnanosti nedosahuje výše průměrné denní mzdy v místě obvyklé.
§ 18.
pozbývá platnosti.
§ 19.
pozbývá platnosti.
Článek II.
Zákon tento nabude účinnosti dnem vyhlášení. Provésti tento zákon se ukládá ministru sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.
Důvodová zpráva.
Dosavadní zákonné předpisy o podpoře nezaměstnaných nevyhovují, jak ukázala zkušenost posledního půl roku, skutečným poměrům. Hospodářská krise déle než rok trvající nabývá čím dál větších rozměrů rozmnožuje řady nezaměstnaných. Veškeré předpoklady, které počítaly s tím, že vlna nezaměstnanosti po jistém přechodném vzestupu opět opadne, ukázaly se lichými. Proto také zákon, který sám o sobě hned s počátku byl nedostatečný, stačí dnes tím méně na to, aby aspoň poněkud účinně mírnil bídu nezaměstnaných.
Největší nedostatek zákona záleží právě v tom, že pohlíží na nezaměstnanost jako na zjev rychle pomíjející a dle toho také upravil okruh osob, jimž nárok na podporu v nezaměstnanosti byl přikázán. Při ohromném a rychlém vzrůstu nezaměstnanosti nelze však vystačiti s dosavadními zákonnými předpisy, které připouštějí povolování podpor v nezaměstnanosti pro určité okresy, pro určité obory zaměstnání i pro určitá období, nýbrž jest nutno dnes, kdy nezaměstnanost lavinovitě vzrůstá, vytknouti jako všeobecnou zásadu, že podpora v nezaměstnanosti patři každému, kdo svého zaměstnání pozbyl, bez ohledu na správní okres, na obor zaměstnání i na dobu, po kterou nezaměstnanost trvá. Jedině toto jest správný a přímý důsledek, plynoucí z poznání, že nezaměstnanost není vinou jednotlivců, nýbrž následkem trvající hospodářské krise. Všechno ostatní ať jakékoliv omezování nároku podpory v nezaměstnanosti na určité územní obvody, obory zaměstnání, neb na určitou dobu dá se snad nějak odůvodniti ohledy fiskálními, avšak oproti nezaměstnaným jest nedůsledné, krajně nespravedlivé a nelidské.
Z těchto důvodů snaží se navrhovaná osnova zákona odstraniti dosavadní omezující předpisy, zejména předpisy o dělnicích sezónních, o časovém omezení podpor v nezaměstnanosti, o jejich úplném neb částečném zastavení, o jejich omezení na určité okresy a pod., vycházejíc z předpokladu, že důvod nezaměstnanosti je v podstatě jeden a že tudíž nemůže býti při posuzování nároku na podporu v nezaměstnanosti pojímán v různých případech různě.
Osnova zákona zvyšuje podporu v nezaměstnanosti o 50%, příspěvky rodinné, jakož i mimořádný příspěvek za přikázané práce o 100%. Zvýšení toto snaží se aspoň poněkud vyhověti skutečné potřebě, třebas ne úplně. Dosavadní sazby podpor hned od samého počátku nevyhovovaly, což přiznala také důvodová zpráva vládního návrhu zákona o podpoře nezaměstnaných, která dosavadní výši odůvodňovala ohledem na stav státních financí. Naproti tomu nutno dnes uvážiti, že déle jak rok trvající a neustále vzrůstající nezaměstnanost úplně hospodářsky vyčerpala nejširší kruhy dělnické, jichž rodiny za tu dobu spotřebovaly všechny úspory, pokud si vůbec jaké v době poválečné opatřily. Mimo to také třeba vzíti v úvahu, že naděje o trvalém zlevňování zklamaly, jak ukazují statistické zprávy za poslední dobu.
Poněvadž dosavadní prakse ukázala, že mnohé státní orgány jednají při povolování podpor v nezaměstnanosti i při vyšetřování rodinných a majetkových poměrů příliš příkře a nemají dostatečného porozumění pro bídu a potřeby nezaměstnaných, zavádí předložená osnova do řízení o podporách v nezaměstnanosti účast laického živlu tím, že přibírá k vyšetřování poměrů i k rozhodování o podporách výbory nezaměstnaných. Účast laického živlu není ostatně novinkou, neboť dle původně platných předpisů byl tento živel zastoupen v tak zv. výborech demobilisačních.
Je přivozeno, že navrhovanou úpravou podpor v nezaměstnanosti vzrostou státní náklady. Tomu ovšem nelze se vyhnouti ve společnosti, které jde opravdově o to, aby sociální poměry třídy, jež tvoří její základ a představuje její většinu, byly uspokojivě upraveny.
Celková úhrada nákladu, jenž bude s prováděním tohoto zákona spojen, ve výši Kč 500 000.000 budiž opatřena povinnou půjčkou vnitrozemskou, kterou budou nuceny upsati všechny podniky veřejně účtující ze svých zisků dosažených v r. 1922 a přesahujících 6%.
Po stránce formální se navrhuje, aby osnova byla přikázána výboru sociálně-politickému a pak rozpočtovému.
V Praze dne 19. února 1923.
Kučera, Teska, Warmbrunn,
Bubník, dr. Šmeral, Krejčí, Mikulíček, Blažek, Malá, Kreibich, Burian, Tausik, Merta, Skalák, Kunst, Darula, Houser, Toužil, Koutný, Haken, J. Kříž, Rouček.