Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Původní znění.

4043.

Antrag

des Abgeordneten Dr. Luschka und Gen.

auf Abänderung der Bestimmungen des Gesetzes vom 20. Dezember 1922, Slg. d. G. u. Vdg. No 394, über die Herabsetzung bzw. Aufhebung der einheitlichen Teuerungszulage der Zivil- und Militärbediensteten in den staatlichen und den vom Staate verwalteten Unternehmungen, Anstalten und Fonds.

Die Gefertigten stellen folgenden Antrag

Das Abgeordnetenhaus wolle beschliessen:

Gesetz

vom..............1923

betreffend die Abänderung des § 5 Absatz 2 und 3 sowie des § 11 Abs. 1 und 2 des Gesetzes vom 20. Dezember 1922, Slg. d.G. u. Vdg. No. 394, betreffend die Dienst, Ruhe und Versorgungsgenüsse der Zivil- und Militärbediensteten und der Bediensteten in den staatlichen und den vom Staate verwalteten Unternehmungen, Anstalten und Fonds.

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:

Artikel 1.

Die Bestimmungen des § 5 Abs. 2 und 3 sowie des § 11 Abs. 1 und 2 des oben zitierten Gesetzes werden aufgehoben und durch nachstehende Bestimmung ersetzt: Die Herabsetzung der einheitlichen Teuerungszulage am 1. April 1923 entfällt. Eine spätere sukzessive Herabsetzung der einheitlichen Teuerungszulage bis zu ihrer völligen Aufhebung sowie in zweiter Reihe die sukzessive Herabsetzung der Kinderzulagen bis zur völligen Aufhebung wird auf Grundlage eines Regierungsantrages nach Massgabe der Teuerungsverhältnisse der gesetzlichen Regelung vorbehalten.

Artikel II.

Mit der Durchführung dieses Gesetzes, das mit 1. April 1923 in Wirksamkeit tritt, werden alle Mitglieder der Regierung betraut.

Begründung.

Das im Monate Dezember 1922 beschlossene Gehaltsgesetz würde mit der durch die Steigerung der Čechischen Krone auf dem Weltmarkte verbundene Senkung der Inlands-Preise der wichtigsten Lebensartikel hauptsächlich begründet. Der seither eingetretene Rückgang der čechischen Krone sowie andere im Handelsverkehr und in politischer Hinsicht eingetretene Umstände haben, wie es in der Aussprache im Abgeordnetenhause über die Wirtschaftskrise und Arbeitslosigkeit seitens mehrerer Mitglieder der Regierung in der letzten Woche bestätigt wurde, die Herabsetzung der Preise seit Ende Dezember nicht nur zum Stillstand gebracht, sondern sogar eine neuerliche Preissteigerung hervorgerufen. Insbesondere hat der Herr Ernährungsminister nachgewiesen, dass das Sinken der Kleinhandelspreise im Verhältnis zu November 1922 bei Lebensmitteln nur noch 2.2%, bei Industrieprodukten nur noch 4.4% beträgt. Einige Lebensmittel wie z. B. Kartoffel sind bereits um 2.7% wieder gestiegen. Die allgemeine Preissteigerung hat in den Monaten Jänner und Feber 1923 bei Getreide, Fleisch, tierischen Produkten, Textilwaren, Leder und Metallen eingesetzt, bzw. ihre Fortsetzung gefunden. Die somit- auch von Seite der Regierung zugegebene Allgemeinerscheinung der nicht unbeträchtlichen Preissteigerungen üben natürlich auch auf die Lebenshaushaltung der Staatsangestellten des aktiven sowie Ruhestandsverhältnisses den drückensten Einfluss aus. Die Staatsangestellten sowie Pensionisten haben durch das Gehältsgesetz jedoch eine allgemeine Verminderung ihrer Bezüge erfahren. Hiezu kommen die vorgesehenen steigenden Abzüge für die Personaleinkommensteuer als auch die erhöhten Pensionsbeiträge, welche in den mittleren Gehaltsstufen 8-10% des ausgewiesenen Diensteinkommens ausmachen. Würde die in dem Gehaltsgesetz bezogene 20%ige Herabsetzung der einheitlichen Teuerungszulage mit 1. April auch noch durchgeführt, so muss das immer krassere Missverhältnis zwischen den steigenden Warenpreisen und den gedrosselten Gehalts und Pensionsbezügen eine unheilvolle Verschlechterung der Lebenshaltung eines staatlichen Bruchteiles der gesamten Bevölkerung bewirken. Die Folgen einer fortschreitenden Verarmung der aktiven und pensionierten Staatsangestellten aber verhindern nicht nur die Sanierung der vielfach schwer verchuldeten Haushalte, sondern sind im Gegenteil geeignet, diesen für den Staat lebenswichtigen Stand gänzlicher Hilfslosigkeit zu überantworten, und ihn im Inlandskonsum zum Schaden der produzierendem Stände immer mehr auszuschalten. Die Antragsteller sind überzeugt, dass sich auch die Regierung diesen Erwägungen nicht verschliessen wird, zumal die Flucht aus dem Staatsdienst in Privatstellungen ohnedies aus diesem Grunde in letzter Zeit wieder grösseren Umfang angenommen hat, wodurch dem Staate und seinen Betrieben oft die best-qualifizierten Kräfte verloren gehen. Eine Aenderung würde eintreten, wenn das soziale und wirtschaftliche Niveau der Staatsangestellten wieder gehoben wird, wozu mit dem vorliegenden Antrage ein massvoller und gerechter Weg betreten wird.

Die Bedeckung des erforderlichen Aufwandes zu diesem Gesetzantrage hat für Kahnren des Finanzgesetzes vom 15. Dezember 1922, Slg. d. G. u. Nr. 372 zu erfolgen.

In formeller Beziehung wird die abgekürzte Geschäftsbehandlung nach § 55 der Geschäftsordnung des Abgeordnetenhauses und die Zuweisung an den sozialpolitischen- und Budgetausschuss beantragt.

Prag, am 6. März 1923.

Dr. Luschka,

Mark, Bobek, Dr. V. Feierfeil, Wenzel, Windirsch, Dr. Petersilka, Simm, Böhr, Budig, Scharnagl, Knirsch, Schälzky, Palkovich, J. Mayer, Böllmann, Dr. Kafka, Schubert, Kostka, Füssy, Dr. Jobloniczky.

Překlad.

4043.

Návrh

poslance dra Luschky a druhů

na změnu ustanovení zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n. o snížení nebo zrušení jednotného drahotního přídavku civilních i vojenských státních zaměstnanců ve státních a státem spravovaných podnicích, ústavech a fondech.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne........... 1923,

jímž se mění 5, odst. 2 a 3 jakož i § 11, odst. 1 a 2 zákony ze dne 20. prasince 1922, č. 39.1 Sb. z. a n. o služebních, odpočivných a zaopatřovacích požitcích civilních a vojenských státních zaměstnanců a zaměstnanců v podnicích, ústavech a fondech státních a státem spravovaných.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Ustanovení §u 5, odst. 2 a 3 jakož i §u 11, odst. 1 a 2 svrchu uvedeného zákona se zrušují a nahrazují se tímto ustanovením: Jednotný drahotní přídavek dne 1. dubna 1923 snížen nebude. Pozdější postupné snižování jednotného drahotního přídavku až do jeho úplného zrušení jakož i na druhém místě postupné snižování přídavků na děti až do jejich úplného zrušení se vyhrazuje zákonité úpravě na základě vládního návrhu podle drahotních poměrů.

Článek II.

Provedením tohoto zákona, který nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1923, se pověřují všichni členové vlády.

Důvodová zpráva.

Platový zákon, usnesený v prosinci 1922 byl hlavně odůvodněn poklesem domácích cen nejdůležitějších životních potřeb, způsobených stoupnutím české koruny na světovém trhu. Pokles české koruny, který od té doby nastal, jakož i jiné okolnosti, které se dostavily v obchodním styku a v ohledu politickém, jak bylo v posledních týdnech potvrzeno v prohlášení v poslanecké sněmovně několika členů vlády o hospodářské krisi a nezaměstnanosti, nejen nezastavily snižování cen od konce prosince, nýbrž dokonce způsobily nové stoupání cen. Zvláště pan ministr zásobování prokázal, že pokles cen v drobném obchodu v poměru k listopadu 1922 činí u životních potřeb jen ještě 22%, při průmyslových výrobcích jen ještě 44%. Některé životní potřeby jako na př. brambory již opět stouply o 27%. Všeobecné stoupnutí začalo a pokračuje v měsících lednu a únoru 1923 u obilí, masa, zvířecích výrobků, textilního zboží, kůže a kovu. Všeobecný zjev, který tedy i vláda přiznává, že ceny dosti značně stouply, vykonává ovšem i na živobytí státních zaměstnanců, jalo v činné službě, tak i ve výslužbě velmi tísnivý vliv. Státním zaměstnancům a pensistům byly však platovým zákonem jejich platy všeobecně sníženy. Vedle toho zamýšlené stoupající srážky na osobní daň z příjmu jakož i zvýšené pensijní příspěvky, které činí ve středních platových stupnicích 8-10% vykázaného služebního příjmu. Kdyby bylo ještě také dnem 1. dubna provedeno sníženi jednotného drahotního přídavku, ustanovené v platovém zákonu, musil by stále příkřejší nepoměr mezi stoupajícími cenami zboží a zmenšovanými platovými a pensijními požitky způsobiti neblahé zhoršení živobytí značného zlomku veškerého obyvatelstva. Následky pokračujícího zchudnutí činných i pensionovaných státních zaměstnanců zabrání však nejen sanováni mnohdy těžce zadlužených domácností, nýbrž naopak jsou způsobilé, tento stav, důležitý pro život státu, vydati úplně bezmocnosti a na škodu vyrábějících stavů stále více jej vyřaďovati z domácího konsumu. Navrhovatelé jsou přesvědčeni, že se ani vláda neuzavře před těmito úvahami, ačkoliv útěk ze státní služby do soukromých služeb beztoho již z tohoto důvodu nabyl v poslední době opět velikého rozsahu, čímž stát a jeho závody ztratily často nejlépe kvalifikované úředníky. Změna by nastala, kdyby se sociální a hospodářská úroveň státních zaměstnanců pozdvihla, k čemuž tento návrh plnou měrou a spravedlivě razí cestu.

Potřebný náklad pra tento návrh zákona budiž hrazen v mezích finančního zákona ze dne 15. prosince 1922, č.372 Sb. z. a n.

Po stránce formální navrhujeme zkrácené projednání podle §u 55 j. ř. poslanecké sněmovny a aby tento návrh byl přikázán výboru sociálně - politickému a rozpočtovému.

V Praze dne 6. března 1923.

Dr. Luschka.

Mark, Bobek, dr. W. Feierfeil, Wenzel, Windirsch, dr. Petersilka, Simm, Böhr, Budig, Scharnagl, Knirsch, Schälzky, Palkovich, J. Mayer, Böllmann, dr. Kafka, Schubert, Kostka, Füssy, dr. Jabloniczky.