ÚMLUVA A STATUT O SVOBODĚ TRANSITU.
Úmluva a statut o svobodě transitu.
ALBANIE, RAKOUSKO, BELGIE, BOLIVIE, BRASILIE, BULHARSKO, CHILE, ČÍNA, KOLUMBIE, KOSTARIKA, KUBA, DÁNSKO, ŘÍŠE BRITSKÁ (S NOVÝM ZÉLANDEM A INDIÍ), ŠPANĚLSKO, ESTONSKO, FINSKO, FRANCIE, ŘECKO, GUATEMALA, HAITI, HONDURAS, ITALIE, JAPONSKO, LOTYŠSKO, LITVA, LUCEMBURSKO, NORSKO, PANAMA, PARAGUAY, NIZOZEMÍ, PERSIE, POLSKO, PORTUGALSKO, RUMUNSKO, STÁT SRBSKO-CHORVATSKO-SLOVINSKÝ, ŠVÉDSKO, ŠVÝCARSKO, ČESKOSLOVENSKO, URUGUAY A VENEZUELA,
toužíce postarati se o zajištění -a zachování svobody dopravy a transitu, jsouce toho názoru, že v této věci lze prostředkem všeobecných úmluv, k nimž by ostatní Mocnosti mohly později přistoupiti, nejlépe uskutečniti cíle článku 23 e) Úmluvy o Společnosti národů,
uznávajíce důležitost toho, aby bylo prohlášeno a uspořádáno právo svobodného transitu jako jednoho z nejlepších prostředků, jak vyvinouti součinnost států bez újmy jich výsostných a mocenských práv na cestách určených pro transit,
přijavše pozvání Společnosti národů k účasti na konferenci shromážděné dne 10. března v Barceloně a vzavše na vědomí závěrečnou aktu této konference,
pečlivy jsouce toho, aby již nyní uvedena byla v působnost ustanovení přijatého Statutu platného pro transit po železnici a po vodních cestách,
přejíce si uzavříti k tomu cíli úmluvu, jmenovaly Vysoké smluvní strany svými plnomocníky:
Předseda nejvyšší rady albánské:
p. Fan S. Noliho,
člena parlamentu;
President republiky rakouské:
p. Jindřicha Reinhardta,
ministerského radu;
Jeho Veličenstvo král Belgů:
p. Xavera Neujeana,
člena komory representantů, ministra železnic, námořnictva, pošt a telegrafů;
President republiky bolivijské:
p. Trifona Meleana,
generálního konsula Bolivie ve Španělsku;
President republiky Spojených států brasilských:
Jeho Veličenstvo král bulharský:
p. Ljuberia Bochkova,
civilního inženýra, přidělence generálního řiditele železnic a přístavů;
President republiky chilské:
Seňor Manuel Rivas Vicuňa,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra;
President republiky čínské:
p. Ouanga Yong-Paoa,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra;.
President republiky kolumbijské:
President republiky kostarické:
President republiky Kuby:
Jeho Veličenstvo král Dánský a Islandský:
p. Petra Ondřeje Holck-Goldinga,
odb. přednostu v ministerstvu veřejných prací;
Jeho Veličenstvo král španělský:
Seňor Don Emilio Ortuňo y Berte,
člena poslanecké sněmovny, bývalého ministra veřejných prací;
President republiky estonské:
p. Karla Roberta Pustu,
zplnomocněného ministra;
President republiky finské:
p. Rolfa Thiesleffa,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra;
President republiky francouzské:
p. Maurice Sibille,
poslance, člena poradního výboru francouzských železnic;
Jeho Veličenstvo král spojeného království Velké Britanie a Irska i britských území zámořských, císař indický:
sira Huberta Llewellyn-Smitha, G. C. B.,
hospodářského vládního radu;
a za dominium novozélandské:
sira Huberta Llewellyn-Smitha, G. C. B.
Za Indii:
sira Louis Jamese-Kershawa, K. C. S. L, C. I. E.,
tajemníka finančního a statistického odd. úřadu pro Indii;
Jeho Veličenstvo král Helénů:
p. Petra Scassi,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Jeho helénského Veličenstva ve Španělsku;
President republiky Quatemalské:
p. Dr. Norberta Galveza,
generálního konsula Guatemaly v Barceloně;
President republiky Haiti:
President republiky hondurasské:
Jeho Veličenstvo král Italský:
p. Pavla Bignami,
inženýra, poslance, bývalého státního podtajemníka;
Jeho Veličenstvo císař japonský:
p. Matsuda,
zplnomocněného ministra, velvyslaneckého radu japonského v Paříži;
President republiky lotyšské:
p. Germaina Albata,
státního podtajemníka pro věci zahraniční;
President republiky litevské:
p. V. Sidzikauskase,
chargé ďaffaires v Bernu;
Její královská Výsost velkovévodkyně lucemburská:
p. Antonína Leforta,
chargé ďaffaires v Bernu;
Jeho Veličenstvo král norský:
p. Dr. Fridjofa Nansena,
profesora na universitě v Kristianii;
President republiky panamské:
p. Dr. Evenor Hazera,
generálního konsula pro Španělsko, bývalého státního podtajemníka,
President republiky paraguayské:
Její Veličenstvo královna nizozemská:
p. Jonkheer van Panhuyse,
zplnomocněného ministra;
Jeho Veličenstvo perský šach:
J. E. Mirza Hussein Khan Alaie,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra perského ve Španělsku;
President republiky polské:
p. Josefa Wielovieyskiho,
President republiky portugalské:
p. Alfreda Freire ďAndrade,
bývalého zahraničního ministra;
Jeho Veličenstvo král rumunský:
Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců:
p. Ante Tresič-Paviciče,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra pro Španěly a Portugalsko;
Jeho Veličenstvo král švédský:
p. Fredrika V. Hansena,
generálního řiditele hydraulických sil a státních kanálů;
President švýcarského příseženstva:
p. Giuseppe Motta,
spolkového radu, přednostu spolkového politického departmentu;
President republiky československé:
Dr. Otakara Lankaše,
ministerského radu a přednostu dopravní služby v ministerstvu železnic;
President republiky Uruguay:
p. Benjamin Fernanez y Medina,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve Španělsku;
President států venezuelských:
Již vyměnivše si své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, dohodli se takto:
Článek 1.
Vysoké smluvní strany prohlašují, že přijímají připojený Statut a svobodě transitu; usnesený barcelonskou konferencí dne 14. dubna 1921.
Tento statut bude považován za integrující část této úmluvy. V důsledku toho prohlašují, že berou na sebe povinnosti a závazky podávající se z řečeného statutu v mezích a za podmínek v něm uvedených.
Článek 2.
Tato úmluva nedotýká se nikterak práv a závazků, které vyplývají z ustanovení mírové smlouvy, podepsané dne 28. června 1919 ve Versailles, neb z ustanovení jiných obdobných smluv, pokud jde o státy tyto smlouvy podepsavší neb z nich prospěch mající.
Článek 3.
Tato úmluva, jejíž texty, francouzský a anglický, jsou autentické, ponese datum dnešního dne a může býti podepsána až do dne 1. prosince 1921.
Článek 4.
Tato úmluva bude ratifikována. Ratifikační listiny budou odevzdány generálnímu a tajemníkovi Společnosti národů; který oznámí jejich přijetí ostatním členům společnosti, jakož i státům, připuštěným k podpisu této úmluvy. Ratifikační listiny budou uloženy v archivu tajemnického úřadu.
Aby se vyhovělo předpisům článku 18. Úmluvy Společnosti národů, generální tajemník přistoupí k zápisu této úmluvy ihned po složení první ratifikace.
Článek 5.
Členové Společnosti národů, kteří této úmluvy do 1. prosince 1921 nepodepíší, budou moci k ní přistoupiti.
Totéž platí o státech, které nejsou členy Společnosti, jimž bude z usnesení Rady Společnosti dáno úřední sdělení o této úmluvě. Přistoupení se oznámí generálnímu tajemníkovi Společnosti, který zpraví o přistoupení a o datu, kdy bylo oznámeno, všechny zúčastněné mocnosti.
Článek 6.
Tato úmluva nabude působnosti teprve, až bude ratifikována pěti mocnostmi. Dnem nabytí působnosti bude devadesátý den po té, co generální tajemník Společnosti obdrží pátou ratifikační listinu.
Později počne tato úmluva působiti, pokud jde a tu kterou stranu, devadesátým dnem po té, co dojde ratifikační listina strany, neb oznámení o jejím přístupu.
Jakmile tato úmluva nabude působnosti, generální tajemník zašle mocnostem, nečlenům Společnosti, které se podle mírových smluv zavázaly k ní přistoupiti, po shodném opisu této úmluvy.
Článek 7.
Generální tajemník Společnosti národů povede zvláštní záznam udávající, které strany tuto úmluvu podepsaly, neb ratifikovaly, které k ní přistoupily, neb ji vypověděly. Tento záznam bude pro členy Společnosti stále vyložen k nahlédnutí a bude co nejčastěji podle pokynů Rady uveřejňován.
Článek 8.
S výhradou ustanovení článku 2. této úmluvy, může býti tato úmluva kteroukoli ze stran vypovězena po uplynutí lhůty pěti let ode dne, kdy nabyla vzhledem k této straně působnosti. Výpověď se dává ve formě písemného oznámení, určeného generálnímu tajemníkovi Společnosti národů. Opis tohoto oznámení, uvědomující veškeré ostatní Strany o dni, kterého bylo přijato, bude jim generálním tajemníkem ihned zaslán.
Výpověď počne účinkovati za rok ode dne, kdy došla generálního tajemníka a působí jen, pokud jde o mocnost, které ji oznámí.
Článek 9.
Požádá-li o to aspoň třetina Vysokých smluvních stran, může býti tato úmluva kdykoliv přezkoumána.
Tomu na víru podepsali výše jmenovaní plnomocníci tuto úmluvu.
Dáno v Barceloně, dne dvacátého dubna; roku tisícího devítistého dvacátého prvního, v jediném exempláři, který zůstane uschován v archivu Společnosti národů.
Jižní Afrika:
Albanie:
(L. S.) Fan S. Noli.
Argentina:
Australie:
Rakousko:
(L. S.) Reinhardt.
Belgie:
(L. S.) Xavier Neujean.
Bolivie:
(L. S.) Trifon Melean.
Brazilie:
Bulharsko:
(L. S.) L. Bochkoff.
Kanada:
Chile:
(L. S.) Manuel Rivas Vicuňa.
Čína:
(L. S.) Ouang Yong-Pao.
Kolumbie:
Kosta-Rica:
Kuba:
Dánsko:
(L. S.) A. Holck-Colding.
Říše britská:
(L. S.) H. Llewellyn Smith.
S výhradou prohlášení, obsaženého v protokolu o schůzi z 19. dubna 1921, jež se týká britských dominií na barcelonské konferenci nezastoupených.
Nový Zeeland:
(L. S.) H. Llewellyn Smith.
Indie: (L. S.) Kershaw.
Španělsko:
(L. S.) E. Ortuňo.
Estonsko:
(L. S.) C. R. Pusta.
Finsko:
(L. S.) Rolf Thesleff.
Francie:
(L. S.) Maurice Sibille.
Řecko:
(L. S.) P. Scassi.
Quatemala:
(L. S.) N. Galvezs.
Haiti:
Honduras:
Italie:
(L. S.) Paolo Bignami.
Japonsko:
(L. S.) M. Matsuda.
Lotyšsko:
(L. S.) Germain Albat.
Litva:
(L. S.) V. Sidzikauskas.
Lucembursko:
(L. S.) Lefort.
Nicaragua:
Norsko:
(L. S.) Fridjof Nansen.
Panama:
(L. S.) Evenor Hazera.
Paraguay:
Holandsko:
(L. S.) van Panhuys.
Peru:
Persie:
(L. S.) Hussein Khan Alai.
Polsko:
(L. S.) Joseph Wielovieyski.
Portugalsko:
(L. S.) A. Freire ďAndrade.
Rumunsko:
(L. S.) E. Margritesco Grecianu.
Salvador:
Stát srbsko-chorvatsko-slovinský:
(L. S.) Ante Tresich-Pavicic.
Siam:
Švédsko:
(L. S.) Fredrik Hansen.
Švýcarsko:
(L. S.) Motta.
Československo:
(L. S.) Dr. Lankáš Otakar.
Uruguay:
(L. S.) B. Fernandez y Medina.
Venezuela:
Statut o svobodě transitu.
Článek 1.
Za transitující územími, stojícími pod svrchovaností neb pravomocí některého ze smluvních států, pokládají se ty osoby, zavazadla, zboží, jakož i lodi, čluny, osobní i nákladní vagony a jiné dopravní prostředky, jichž přeprava přes řečená území, provedená ať s překládáním neb bez něho, s uložením do skladiště neb bez uložení, ať byl náklad složen a znovu naložen či ne, ať byl změněn způsob přepravy či ne, jest jen zlomkem přepravy celkové, která se počala a má se skončiti mimo hranice státu, jehož územím transit se děje.
Přepravy toho druhu označují se v tomto Statutu jménem "přepravy transitní".
Článek 2.
S výhradou jinakých ustanovení tohoto Statutu budou upravovací a prováděcí opatření učiněná smluvními státy stran převozu dějících se územími, stojícími pod jejich svrchovaností neb jejich pravomocí, usnadňovati svobodný transit, ať po železnici, ať po vodě, na používaných cestách vhodných pro mezinárodní transit. Nebudiž činěno rozdílu pro státní občanství osob, ani pro vlajku lodí neb člunů, ani z důvodu místa původu, příchodu, vstupu, výstupu neb určení, ani s ohledem na vlastnictví zboží, lodí, člunů, osobních a nákladních vagonů neb jiných dopravních prostředků.
Aby se zabezpečilo provedení tohoto článku, smluvní státy povolí transit svými vnitrozemskými vodami za obvyklých podmínek a výhrad.
Článek 3.
Transitní přepravy nejsou podrobeny žádným zvláštním dávkám a poplatkem z důvodu jejich průvozu (vstup a výstup sem počítajíc). Lze však vybírati z těchto transitních přeprav dávky a poplatky určené výlučně k úhradě dozíracích a správních výloh transitem způsobených. Výše veškerých dávek a poplatků musí pokud možno odpovídati výlohám, jež mají krýti, a jest tyto dávky a poplatky ukládati jen za podmínek rovnosti, vymezených v předcházejícím článku 9 na určitých tratích možno však z důvodů nestejných nákladů na dozor tyto dávky a poplatky obmeziti neb docela odstraniti.
Článek 4.
Smluvní státy se zavazují, že při transitních přepravách po dopravních cestách státem provozovaných, spravovaných neb koncesovaných, použijí, ať místo odjezdu neb určení jest jakékoliv, přiměřených tarifů, jak co do sazeb, tak co do podmínek jich použití a se zřetelem na dopravní poměry, jakož i na obchodní soutěž dopravních cest. Tyta tarify buďtež sestaveny tak, aby co možná nejvíce usnadňovaly mezinárodní provoz žádná odměna, výhoda, neb obmezení nesmí ani přímo, ani nepřímo záviseti na státním občanství neb vlastnostech majitele lodi neb jakéhokoli jiného dopravního prostředku, jehož bylo nebo mělo býti použito na některé části celkové dopravy.
Článek 5.
žádný ze smluvních států nebude tímto Statutem vázán, aby provedl průvoz cestujících, jimž vstup na jeho území jest zapovězen, neb zboží takového druhu, jehož dovoz jest zakázán ať z důvodů zdravotních nebo veřejné bezpečnosti, ať z důvodu ochrany proti nemocem zvířecím neb rostlinným. Každý smluvní stát má právo učiniti nutná opatření, aby se přesvědčil, zda osoby, zavazadla, zboží a jmenovitě zboží monopolu podléhající, lodi, čluny, osobní a nákladní vagony a jiné dopravní prostředky skutečně transitují, jakož i zda projíždějící cestující jsou s to, aby skončili svou cestu, a aby zamezil ohrožení bezpečnosti dopravních cest a prostředků.
V Statutu tomto žádné ustanovení nikterak nebrání opatřením, která kterýkoli ze smluvních států byl neb bude nucen učiniti podle všeobecných mezinárodních úmluv, v nichž je stranou, neb jež později budou snad uzavřeny, zejména opatřením podle úmluv sjednaných pod záštitou Společnosti národů o transitu, vývozu neb dovozu zvláštního druhu zboží, jako opia neb jiných škodlivých drog, zbraní neb rybářských úlovků, nebo podle všeobecných úmluv, jež mají za účel ochranu práv z vlastnictví průmyslového, literárního neb uměleckého, aneb úmluv týkajících se falešných známek, nepravých označení původu neb jiných způsobů nekalého obchodu.
V případě, že by na splavných cestách pro transit používaných zřízeny byly monopolní vlečné služby, musí býti tyto tak upraveny, aby transitu lodí a člunů nečinily obtíže.
Článek 6.
Tento Statut neukládá žádnému ze smluvních států nového závazku povoliti na základě těchto ustanovení svobodný transit pro příslušníky a jich zavazadla nebo pro vlajku některého mimosmluvního státu, aniž pro zboží, vagony osobní i nákladní neb jiné dopravní prostředky, jejichž státem příchodu, vstupu, výstupu neb určení jest některý stát mimosmluvní, vyjímaje případy, že by kterýkoli z ostatních zúčastněných států smluvních dovolal se závažných důvodů ve prospěch takového transitu. Předpokládá se však, že zboží transitující bez překládání pod vlajkou některého ze smluvních států, požívá výhod přiznaných této vlajce.
Článek 7.
Výjimečně a na dobu co možno nejkratší mohou býti učiněna zvláštní neb všeobecná opatření, odporující ustanovením předcházejících článků, k nimž by kterýkoli ze smluvních států byl nucen v případě vážných událostí ohrožujících bezpečnost států, neb životní zájmy země, za předpokladu, že jest zásadu svobody transitu vždy zachovati pokud, jen možno.
Článek 8.
Tento Statut nestanoví práv a povinností válčících a neutrálních v době válečné. Nicméně zůstane v platnosti v čase války v míře s těmito právy a povinnostmi slučitelné.
Článek 9.
Tento Statut neukládá žádnému ze smluvních států závazku, který by se příčil jeho právům a povinnostem jako člena Společnosti národů.
Článek 10.
Smlouvy, úmluvy neb dohody o transitu, sjednané smluvními státy před 1. květnem 1921, se nezrušují tím, že tento Statut nabude působnosti.
Vzhledem k tomuto zachování v platnosti oněch dohod zavazují se smluvní státy, že buď jakmile tyt dohody vyprší, neb jakmile okolnosti to dovolí, pozmění ony takto v platnosti zachované dohody, které by se příčily ustanovením tohoto Statutu tak, aby je uvedly s nimi v soulad, pokud to dovolí zeměpisné, hospodářské, neb technické poměry zemí neb krajin, na něž se tyto dohody vztahují.
Smluvní státy se dále zavazují, že napříště neuzavrou smluv, úmluv ani dohod, které by odporovaly ustanovením tohoto Statutu a jež by nebyly ospravedlněny zeměpisnými, hospodářskými neb technickými příčinami, odůvodňujícími výjimečné úchylky.
Smluvní státy mohou ostatně uzavírati krajinské dohody o transitu v souhlase se zásadami tohoto Statutu.
Článek 11.
Tento Statut nestanoví nikterak odnětí v hod větších než jsou ony, které vyplývají z jeho ustanovení a jež byly poskytnuty za podmínek souhlasných s, jeho zásadami pro přepravy transitující územím, stojícím pod svrchovaností neb pravomocí některého ze smluvních států. Rovněž neobsahuje zákazu skýtati podobné výhody v budoucnosti.
Článek 12.
Každý smluvní stát, který se bude moci platně dovolávati proti použití některého z ustanovení tohoto Statutu na celém svém území neb jeho části těžkých hospodářských poměrů, přivoděných zpustošením, způsobeným na jeho půdě průběhem války 1914-1918, bude podle článku 23 (e) Úmluvy o Společnosti národů pokládán za dočasně osvobozena od závazků plynoucích z použití ustanovení statutu za předpokladu, že zásadu svobody transitu jest pokud to jen možno zachovati.
Článek 13.
V nedostatku přímé dohody mezi státy budou veškeré spory, jež snad mezi nimi vzniknou o výkladu neb použití tohoto Statutu, vzneseny na Stálý mezinárodní soudní dvůr, leč by se podle zvláštní úmluvy neb všeobecné klausule o arbitráži přikročilo k vyřízení sporu buď rozhodčím, nebo jakýmkoli jiným způsobem.
Odvolání se podává tak, jak ustanovuje článek 40 Řádu pro Stálý mezinárodní soudní dvůr.
Aby však tyto spory řešeny byly pokud možno cestou smírnou, zavazují se smluvní státy předložiti je k dobrému zdání orgánu, jenž bude ve věcech dopravy a transitu ustanoven Společností národů jako poradní a technický orgán pro členy Společnosti, dříve než se dovolají jakékoli instance soudní a s výhradou práv a pravomoci Rady a Shromáždění. V naléhavém případě může předběžné posouzení doporučiti veškerá prozatímní opatření určená hlavně k tomu, aby svobodnému transitu navráceny byly všechny výhody, jimž těšil se před činem neb událostí zavdavší podnět ke sporu.
Článek 14.
Vzhledem k tomu, že ve vnitrozemí neb i na hranicích některých smluvních států vyskytují se pásma a enklávy nepatrné rozlohy a řídce obydlené v poměru k řečeným územím, tvořící části od nich oddělené neb útvary náležející jiným mateřským státům a dále, že je z důvodů správních nemožno použíti ustanovení tohoto Statutu v řečených pásmech neb enklávách, jest ujednáno, že tato ustanovení pro ně neplatí.
Stejně jest tomu, jestliže některá kolonie neb država má zvláště dlouhou hranici v poměru ke své ploše, což skutečně znemožňuje celní a policejní dohled.
Dotyčné státy však použijí ve výše zmíněných případech řádu, který v mezích možnosti bude dbáti zásad tohoto Statutu a usnadní transit a dopravu.
Článek 15.
Rozumí se, že tento Statut nesmí býti vykládán tak, že by jakkoliv upravoval práva a povinnosti "inter se" území, která jsou částí neb jsou postavena pod ochranu jediného svrchovaného státu, ať tato území sama o sobě jsou členy Společnosti národů či nikoliv.