Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1923.

na ochranu nájemníků.

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne.....................

o ochraně nájemníků,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

I. O výpovědi.

§ 1.

(1) Pronajímatelé bytů mohou vypověděti smlouvu nájemní nebo podnájemní jen svolí-li k tomu okresní soud, v jehož obvodě jest byt. Svolení k výpovědí budiž dáno pouze z těchto důvodu:

1. nezaplatí-li nájemník smluveného nebo v přípustné mře zvýšeného nájemného (§; 11 a 13), byv po uplynutí obvyklé nebo ku placení nájemného ujednané lhůty upomenut, do 8 dnů po onom dnu, kterého byl k placení nájemného vyzván;

2. byl-li nájemník odsouzen pro trestní čin, který se stihá z úřední moci, spáchaný na pronajímateli;

3. byl-li nájemník, členové jeho domácností, nebo osoby, jež nájemník přijal do bytu neb do svých služeb, potrestány úřadem policejním po druhé pro hrubé porušování pořádku v domě anebo jestliže jmenované osoby způsobují svým chováním v domě oprávněné pohoršení a nezjednal-li nájemník, byv k tomu vyzván, možné nápravy;

4. dal-li nájemník proti smluvnímu zákazu do podnájmu celý byt anebo sice jen část bytu, ale ve zbylé částí sám nebydlí;

5. prokáže-li pronajímatel úřední povolení k všeobecně užitečnější stavbě, zejména k takové, kterou bude opatřeno více obytných místností, než jích je v domě, který má býti zbourán nebo přestavěn. Nepočne-li pronajímatel se stavbou takovou do tří měsíců po odevzdání bytu a nepokračuje-li v ní nepřetržitě, je povinen pronajmouti nájemníkovi znovu jeho dřívější byt, zaplatiti mu útraty stěhovací a nahraditi mu veškerou jinou vzniklou škodu;

6. potřebuje-li pronajímatel bytu nutně sám pro sebe;

7. potřebuje-li pronajímatel bytu nutně pro své ženaté nebo vdané děti, ač nenabyl-li domu koupí nebo směnou po 1. listopadu 1918;

8. potřebuje-li vlastník domu nutně sám pro sebe bytu, z něhož se po 1. srpnu 1914 vystěhoval, ač nenabyl-li domu koupí nebo směnou po 1. listopadu 1918;

9. jde-li o nájemníka, který přiznal jmění podle zákona o dávce z majetku a přírůstku na majetku ze dne 8. dubna 1920, čís, 309 Sb. z. a n., a podle nařízení ze dne 25. června 1920, čís, 424 Sb. z. a n., aspoň ¹/₂ a milionu Kč, nebo kterému byla z takového jmění dávka právoplatně uložena a není vlastníkem domu v téže obcí aspoň a takovém počtu místností, kolík jích má najato.

(2) V případech uvedených v předchozím odstavci pod číslem 5-8 jest pronajímatel povinen opatřiti nájemníkovi náhradní byt rovnocenný, zejména pokud jde o počet místností, výší nájemného, polohu a rozdělení bytu a jest povinen dále dbáti toho, aby nájemníkovi změnou bytu žádná škoda nevzešla.

(3) Za místnosti obchodní a živnostenské budiž rovněž pronajímatelem opatřena rovnocenná náhrada.

(4) Nutnou potřebou sluší rozuměti ten případ, když ten, pro něhož má se byt uprázdniti, nemá v tuzemsku vůbec žádného bytu anebo nemá ho v obcí, na kterou jest vázán svým služebním povoláním.

§ 2.

Zanikne-li smlouva nájemní nebo podnájemní, uzavřená na určitou dobu za platností tohoto zákona uplynutím smluvené doby nájemní, prodlužuje se na neurčitou dobu a vztahují se na ní ustanovení tohoto zákona.

§ 3.

1. Chce-li pronajímatel dáti výpověď, učiní to písemně nebo protokolárním návrhem u okresního soudu, v jehož obvodě jest byt. V návrhu buď uveden mimo byt a dobu, na kterou se dává výpověď, důvod zamýšlené výpovědí a nabídnuto jeho osvědčení. Mimo to jest v případech § 1 odst. 1, č. 5-8 uvésti, jakou náhradu ve smyslu §i 1 odst. 2, hodlá pronajímatel nájemníkovi poskytnouti. Při výpovědi z důvodu uvedeného v § 1, odst. 1, č. 9, nesmí býti výpovědní lhůta kratší než čtvrt roku. K jiným důvodům než k těm, které byly uplatněny v podaném návrhu, nemůže býti v řízení přihlíženo.

2. Soud vyslechna při nařízeném roku strany, provede v nesporném řízení potřebná šetření a vysloví usnesením; zda-li připouští výpověď; současně rozhodne o útratách. V usnesení, jímž soud připouští výpověď, udá zároveň určitě čas, kdy nájem nebo podnájem se končí, a nařídí nájemníkovu s pohrůžkou exekuce, aby odevzdal byt v určeném čase. Uplynula-li jíž v době, kdy soud povoluje výpověď, smluvená nebo zvláštními předpisy stanovená nebo v místě obvyklá lhůta výpovědní, určí soud čas, kdy nájem nebo podnájem se konči, při nájmu na neurčitou dobu tak, jako by výpověď byla dána v nejbližší výpovědní lhůtě, ač nebyla-li navrhována výpověď pro lhůtu ještě pozdější, a při nájmu na určitou dobu tak, aby nájemník měl k vyklízení přiměřenou lhůtu.

3. Svolení k výpovědi z důvodu § 1 č. 1, soud odepře, zaplatí-li nájemník nejpozději před skončením jednání dlužné nájemné.

Totéž platí v případě, zjistí-li soud, že nájemník neplatil nájemného z důvodu nezaviněné nouze, nemocí, neb nezaviněné nezaměstnaností.

4. Řízení provede soudce, jenž jest jinak povolán rozhodovati v nájemních sporech.

5. Do usnesení lze podati stížnost do osmi dnů od jeho doručení ke sborovému soudu I. stolíce. Usnesení nabyvší právní mocí, nahrazuje platnou výpověď.

§ 4.

Byla-li výpověď připuštěna z důvodu §i 1 č. 1-4, nebo nebyla-li připuštěna proto, že nájemník před skončením jednání zaplatil nájemné, jest nájemník povinen nahraditi útraty výpovědi a soudního řízení včetně útrat právního zastoupení pronajímateli, ve všech ostatních případech jest pronajímatel povinen nahraditi tyto útraty nájemníkovi.

§ 5.

Zemře-li nájemník, neb opustí-li trvale neb dočasně společnou domácnost, kterou sdílel se svou rodinou a společný byt, přecházejí práva a povinností nájemníka na příslušníky jeho rodiny, neprohlásí-li do týdne, že nechtějí pokračovati v poměru nájemním.

§ 6.

1. Předchozí ustanovení vztahují se také na pachtovní smlouvy o provozování živností v najatých místnostech.

2. Účinnost ustanovení §§ 1 až 5 a ustanovení odstavce 1, tohoto paragrafu, nemůže býti vyloučena neb omezena smlouvou stran.

II. O výměně bytu.

§ 7.

1. Nájemníci, kteří hodlají svůj byt v téže nebo jiné obcí za byt jiného nájemníka vyměniti, mohou tak učiniti pouze se svolením majitelů domů, jichž se výměna bytů týká, při čemž scházející svolení jednoho nebo obou může býti nahrazeno rozhodnutím soudu.

2. Odpírá-li vlastník domu dáti své svolení anebo rozhodnutí své oznámí nájemníkovi do 8 dnů po dni, kdy nájemník jej o svalení žádal, má nájemník právo pokládati okresní soud, v jehož obvodu leží byt, v němž nájemník požádavší o svolení k výměně bytu bydlí, za rozhodnutí, zda výměna se povoluje.

3. Soud může svolení k výměně bytu odepříti jenom tehdy, jestliže proti nájemníkovi, který se má do bytu nastěhovati, byla uplatněna; pokud se jeho dosavadního bytu týká, s výsledkem výpověď z důvodu uvedeného v § 1 odst. 1., č. 1.-4.

4. Soud jedná o žádosti za povolení výměny bytu dle, ustanovení uvedených v i 3 a 4.

III. O vyklízení.

§ 8.

1. Exekuční soud může na návrh povinného (nájemníka, domovníka, zaměstnance s bezplatným bytem, podnájemníka atd.) až na dobu jednoho čtvrtletí odložiti exekucí vyklízením najatých nebo používaných místností, nemá-li povinný beze své viny jiné přiměřené náhrady, nebo byl-li povolen odklad vyklízení místností, do níž se má povinný stěhovati.

2. Trvají-li důvody odložení exekuce i po uplynutí lhůty, na kterou byl odklad povolen, může býti na návrh povinného vyklizeno odloženo znovu.

§ 9.

Nemá-li ten, kdo byl z dosavadních místností vystěhován, bytu ani místnosti, kam by složil své věci, jest povinna obec, ve které se vystěhování stalo, neprodleně pro jeho rodinu byt opatřiti a vyklizené věci řádně uložiti dotud, nežli jím vlastník naloží jinak. Aby mohla obec včas učiniti přiměřená opatření, budiž jí o zamýšleném vyklízení dána zpráva ihned po jeho povolení, nejpozději dva dny před výkonem.

IV. O nájemném a podnájemném.

§ 10.

1. Zvýšení nájemného z bytů, jednotlivých částí bytů a jiných místností jest obecně přípustno jen v mezích § 11.

2. Pro obecně přípustné zvýšení nájemného jest rozhodno základní nájemné t. j. nájemné i s vedlejšími poplatky, které bylo smluveno 1. srpna 1914:nebo při pozdějšími prvním pronájmu.

3. Výše základního nájemného prokazuje se přiznáním nájemného vlastníkem domu na příslušné přiznávací období berní správě učiněnýma berní správou úředně uznaným nebo upraveným.

4. K obecně přípustnému zvýšení nájemného podle ustanovení § 11 není potřebí ani zvláštních důvodů ani svolení soudu.

§ 11.

(1) Pronajímatelé jsou oprávnění žádati od nájemníků toto obecně přípustné zvýšení základního nájemného:

1. u jedné obytné místností s kuchyní 20%;

2. u dvou obytných místností a kuchyně 40%;

3. u tří obytných místností a kuchyně 60%;

4. u místností užívaných k činností výdělečné:

a) u malých provozoven 30%,

b) u středních provozoven 40%,

c) u velkých provozoven 60%.

(2) Jiné místnosti než zde uvedené buďtež posuzovány jako byty.

(3) Jestliže provozovna jest spojena s bytem nebo tvoří část bytu a není pro ní smluveno nájemné, zvláštní, budiž obecně přípustné zvýšení vyměřeno pro provozovnu dle č. 4, a pro ostatní místností dle č. 1-3.

§ 12.

1. Za provozovnu malou budiž považována taková, ve které jest zaměstnán majitel podniku bez pomocného personálu, za velkou ona, ve které jest zaměstnán pomocný personál a jestliže podnikatel jest povinen dáti zapsati do obchodního rejstříku, ostatní provozovny jsou střední.

2. Platí-li se jednotně nájemné z bytu a místností užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu, a nedohodnou-li se strany, jaká část nájemného připadá na byt a jaká na místností ostatní, rozhodne o tom soud, podle okolností případu.

§ 13.

(1) Nad míru uvedenou v § 11 může býti základní nájemné zvýšeno pouze za tím účelem, aby byla uhrazena tato vydání na dům:

1. zvýšení sazeb za plyn a elektrické světlo na osvětlování schodiště a chodeb domu, sazby za čistění komínů, sazby za vodu dodávanou pro dům, sazby za propůjčení obecního vodoměru, plynoměru a elektroměru pro dům a sazby ty na čištění domovní stoky, provádí-li je obec ve vlastní režií, pokud zvýšení ta nastala po 1. srpnu 1914 a když vlastník domu sám je jíž zapravil anebo když mu dotyčné platy byly jíž předepsány nebo účtovány;

2. náklad učiněný na opravy a obnovy domu, jestliže práce ty jsou nutné, byly provedeny po vyhlášení tohoto zákona a jestliže nepatří mezí každoročně pravidelně se opakující vydání spojená s udržováním a správou domu;

3. náklad vzniklý zdražením ústředního topení, povstalý zvýšením nákladu na topivo, obsluhu a udržování zařízení v dobrém stavu;

4. náklad vzniklý zdražením provozovacích výloh zdvíže a jejího udržování v dobrém stavu.

(2) Nutnými jsou takové opravy a obnov domů, jichž potřeba byla stavebním úřadem uznána buď tím, že provedení prací takových bylo vlastníku domu dle předpisů stavebních řádů uloženo aneb když tímto úřadem ke zvláštní žádosti vlastníka domu po místním ohledání byly shledány nutnými.

(3) Náklad na nutné opravy a obnovy domu budiž rozvrženy ve lhůtách amortisačních na takovou dobu, na kterou opravy a obnovy tyto vydrží.

Jakým způsobem se lhůty amortisační vypočítávají, bude stanoveno zvláštním nařízením po slyšení organisací nájemníků.

(4) Příplatky k nájemnému vzniklé z důvodu uvedeného v odst. 1, č. 2, buďte v přiznání výnosu nájemného vyznačeny odděleně od nájemného; příplatky tyto jsou osvobozeny od daně domovní, přirážek k ní a dávek vybíraných z nájemného.

(5) Zvýšení uvedené v odst. 1, pod č. 1, a 2, budiž rozvrženo na všechny byty v domě dle poměru jejích úředně uznaného nebo upraveného základního nájemného, zvýšení uvedené v odst. 1. pod č. 3-4 budiž rozvrženo pouze na ony byty, jejichž držitelé zařízení tam uvedených užívají nebo podle smlouvy užívati se zavázali.

§ 14.

Bylo-li na základě zákona z 27. dubna 1922, čís. 130 Sb. z. a n., nebo na základě jiných ustanovení o ochraně nájemníků zavedeno dosud trvající zvýšení nájemného, jež neodpovídá předpisům tohoto zákona, jest nájemné od nejbližšího platebního termínu o toto zvýšení snížiti.

§ 15.

1. Obce mající přes 10.000 obyvatel jsou povinny založiti a vésti seznam základního nájemného pro všechny byty v obci, na které se tento zákon vztahuje.

2. Do těchto seznamů budiž zanášeno také zvýšení, jež nastalo v důsledku:

a) všeobecně přípustného zvýšení nájemného,

b) zvýšení dle § 13 odst. 1., č. 1,

3. Tyto seznamy sestaví a dále vedou obvodové komise, skládající se z jednoho zástupce nájemníků, z jednoho zástupce majitelů domů, vyslaných příslušnou zájmovou organisací, a ze tří členů volených obecním zastupitelstvem ze členů obecního zastupitelstva. Komise volí ze svého středu předsedu. Obecní zastupitelstvo rozvrhne obec na přiměřený počet obvodů, z nichž každý spravuje zvláštní komise. Seznamy buďtež sestaveny do tří měsíců po vyhlášení tohoto zákona.

4. Seznamy tyto mají název ťVýkaz nájemnéhoŤ, jsou veřejnými listinami a každému občanu jest volno do nich nahlížeti a dáti si z nich vyhotoviti od obce úřední výpis.

5. Bližší předpisy budou vydány nařízením po slyšení organisací nájemníků.

§ 16.

1. Pronajímá-li se byt se zařízením, budiž o používání zařízení uzavřena zvláštní smlouva.

2. Za užívání zařízení bytu daného v nájem a jiná smluvená plnění smí býti smluvena pouze přiměřená úplata.

3. Za přiměřenou úplatu za používání zařízení považuje se amortisační kvota, kterou by se umořil kapitál, jejž představuje pronajaté zařízení v den, kterým nájem se počíná. Bližší předpisy o vypočítání této kvoty budou vydány nařízením po slyšení organisací nájemníků.

4. Nebyla-li zvláštní úmluva o používání zařízení učiněna, má každá strana právo žádati na straně druhé, aby se tak stalo dodatečně. Nedocílí-li se dohody, rozhodne o výši náhrady za používání zařízení okresní soud dle zásad uvedených v §§ 27-30.

5. Smlouva o pronájmu zařízení může býti zrušena pouze současně se zrušením pronájmu bytu.

§ 17.

Byla-li o bytech skládajících se mimo kuchyně a obytné pokojíky pro služebné, ze čtyřech nebo více obytných místností, nebo o místnostech užívaných k výdělečné činností, které nejsou částí bytů, po vyhlášení tohoto zákona učiněna smlouva na určitou dobu aspoň tří let, nevztahují se na ně ustanovení §§ 10-13.

§ 18.

Zvýšení nájemného jest účinné od nejbližšího nájemního období.

§ 19.

1. Podnájemné nesmí býti větší než nájemné, které jest povinen platiti nájemník dle tohoto zákona.

2. Byla-li dána do podnájmu pouze část bytu nesmí podnájemné býti vyšší než poměrná část nájemného připadající na část danou do podnájmu.

3. Při stanovení této poměrné části nájemného budiž hleděno nikoliv pouze ku ploše částí bytu dané do podnájmu, nýbrž i k její poloze a k účelu, pro který jest nebo byla původně určena.

§ 20.

1. Dává-li se do podnájmu zařízený byt, nebo jeho část, platí o úplatě za užívání zařízení to, co jest uvedeno v § 16.

2. Za posluhu, praní prádla a jiná u příležitosti podnájmu smluvená plnění lze požadovati toliko obvyklou úplatu dle místních sazeb.

§ 21.

Nájemník může podnájemníka z bytu vypověděti pouze z důvodů, jež jsou uvedeny v § 1 odst. 1 pod č. 1-4. při čemž to, co tam jest řečeno o nájemníkovi, platí pro podnájemníka. Výpověď musí býti schválena soudem dle § 3 a 4.

§ 22.

Pronajímatel jest povinen prokázati nájemníkovi při pronájmu bytu výkazem vydaným obcí (§ 15), jaké základní nájemné jest pro příslušný byt ustanoveno. Nesplnění tohoto příkazu jest trestné.

§ 23.

Nájemník dávající celý byt neb jeho část do podnájmu, jest povinen prokázati podnájemníkovi potvrzením pronajímatele, jaké nájemné platí ze svého bytu a jakou část z tohoto nájemného žádá za část bytu, danou do podnájmu. Nesplnění tohoto příkazu jest trestné.

§ 24.

Pronájem nebo postoupení bytu s podmínkou, že nájemník koupí zařízeni bytu, jest zapovězené a trestné.

§ 25.

Nájemné nebo podnájemné i s vedlejšími poplatky a jiné úplaty smějí býti smluveny a placeny jen v penězích měny ustanovené zákonem ze dne 10. dubna 1919, čís, 197 Sb. z. a n.

§ 26.

1. Zvýšení nájemného nad míru uvedenou v §§ 11 a 13 a podnájemného vad míru uvedenou v §u 19 jest neplatné a trestné.

2. Zapovězena a trestna i sou veškerá právní jednání, kterými dosavadní nájemník dává sobě nebo někomu jinému něco poskytovati nebo slibovati za postoupení bytu nebo v souvislostí s tím, nebo kterými pronajímatel dává poskytovati nebo slibovati mima nájemné sobě nebo někomu jinému něco za to; že pronajímá byt, nebo kterými si někdo dává poskytovati nebo slibovati nepřiměřenou odměnu za zprostředkování nájmu.

3. Co bylo plněno proti ustanovením odst. 1.-2., může bytí požadováno zpět se zákonnými úroky. Tohoto nároku na vrácení nelze se předem zříci. Nárok na vrácení promlčuje se do jednoho raku od zrušení nájemní smlouvy.

§ 27.

1. O tom, je-li přípustno zvýšení nájemného nebo podnájemného nebo úplata za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění podle tohoto zákona, rozhoduje soud k písemnému nebo protokolárnímu návrhu pronajímatelovu, v němž budiž uvedeno dosavadní nájemné a odůvodněno podrobným výpočtem požadované zvýšení, nebo k návrhu nájemníka, nebo k návrhu podnájemníka.

2. Pronajímatel musí předložití o základním nájemném průkaz, způsobem v §u 22 uvedeným.

3. O tom, je-li podnájemné nebo úplata za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění přiměřena, rozhoduje soud k návrhu nájemníka nebo podnájemníka.

§ 28.

Soud přezkouší na učiněný návrh úmluvy o zvýšení nájemného nebo podnájemného nad míru uvedenou v zákoně, nebylo-li jíž soudem nebo nájemním úřadu o přípustností zvýšení rozhodnuto.

§ 29.

1. Byl-li soud požádán, aby rozhodl podle § 27, obešle strany, padotkna, že věc projedná a oni rozhodne, i když se strany osobně nedostaví. Jednání bud provedeno pokud možno do 14 dnů po učiněném návrhu.

2. Obeslané osoby jsou povinny přijíti nebo k jednání vyslati plnomocníka s věcí náležitě obeznalého, jakož dáti podle pravdy vysvětlení o určitých otázkách soudem označených.

3. Soud jedná podle předpisu řízení nesporného, pokud nejsou tímto zákonem stanoveny odchylky.

4. Návrhy stran na slyšení svědků a znalců buďtež soudem uváženy a je-li pro: vedení těchto důkazů pro rozhodnutí věci závažno, budiž jich provedení připuštěno.

§ 30.

Soud po vyšetření věcí rozhodne, zda požadované nájemné nebo podnájemné jest podle tohoto zákona přípustno, ustanoví procenta, a která povoluje zvýšiti základní nájemné, anebo ustanoví obnos podnájemného, anebo náhradu za používání zařízení nebo úplatu za jiná plnění, rozhodne, od které doby a na kterou dobu případné zvýšení jest platiti, zda nájemné nebo podnájemné byla přeplaceno a jaký obnos má býti nájemníkovi nebo podnájemníkovi vrácen.

§ 31.

Do rozhodnutí soudu podle §u 30 lze podati stížnost do 14 dnů od jeho doručení ke sborovému soudu I. stolíce. Další opravný prostředek jest vyloučen.

§ 32.

Útraty soudního řízení a útraty vzniklé právním zastoupením buďtež stranám uloženy podle předpisu civilního řádu soudního.

§ 33.

Závisí-li rozhodnutí právního sporu a přípustností výpovědí zcela nebo částečně na tom, je-li zvýšení nájemného nebo podnájemného podle tohoto zákona přípustno, nebo je-li podnájemné nebo úplata za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění přiměřená, čili nic, přeruší soud řízení, nebylo-li jíž o věcí rozhodnuta, a vyžádá si tata rozhodnutí.

V. Veřejná oznámení o bytech.

§ 34.

Oznamuje-li kdo veřejně byt, který chce pronajatí, musí jej v oznámení přesně označiti. Oznámení nesmí obsahovati vyzvání, aby byly podávány nabídky s označením ceny.

§ 35.

Kdo hledá byt veřejným oznámením, nesmi v něm slibovati odměnu tomu, kdo jej nabídne nebo opatří.

VI. Trestní ustanovení.

§ 36.

1. Kdo učiní údaje, k nímž jest podle tohoto zákona povinen, nesprávně nebo neúplně nebo vůbec jích neučiní nebo jinak tento zákon obchází, kdo se dopustí jednání, která jsou podle tohoto zákona zapovězena, nebo kdo činí veřejná oznámení odporující ustanovení §§ 34 a 35, bud potrestán politickou správou okresní, a tam, kde jest státní policejní úřad, tímto úřadem, na Slovensku městským kapitánem, nebo hlavním slúžným, peněžitou pokutou do 20,000 Kč ve prospěch místního chudinského fondu, nebo vězením do 6 měsíců. Tyto tresty mohou býti také zároveň uloženy.

2. Předpisy o stihání lichvy zůstávají také pro případy, na něž se vztahuje tento zákon, nedotčeny.

VII. Všeobecná ustanovení.

§ 37.

Protokoly a podání v řízení soudním podle tohoto zákona podléhají poplatkům pro řízení nesporné; z usnesení jest zaplatiti poplatek rovnající se polovičnímu rozsudečnému.

§ 38.

1. Ustanovení o bytech v tomto zákonu vztahují se, pokud není jinak ustanoveno, také na jednotlivé částí bytů a jakékoliv jiné místností, které jsou předmětem nájemní smlouvy nebo podnájemní smlouvy.

2. Ustanovení § 1. odst. 1. č. 9. platí pouze o bytech a jednotlivých jejích částech.

§ 39.

Zákon tento se nevztahuje:

1. na domy, pro něž bylo uděleno neb se udělí úřední povolení stavební po 27. lednu 1917, na Slovensku po 12. listopadu 1916;

2. na výkon živnostenského oprávnění ku přechovávání cizinců.

§ 40.

1. Vládě se ukládá, aby částky 30,000.000 Kč, přikázané jí § 32 zák. z 27. dubna 1922, čís. 130 Sb. z. a n., použila, pokud jí v roku 1922 nevyčerpala, na účinnou podporu staveb obytných domů prováděných v r. 1923.

2. Ministerstvu sociální péče přikazuje se peníz 50,000.000 Kč na podporu stavebního ruchu v r. 1923.

3. Vláda se zmocňuje, aby tuto částku 50,000.000 Kč opatřila úvěrními operacemi.

4. O způsobu užíti tohoto peníze rozhodne vláda k návrhu ministerstva sociální péče.

§ 41.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. května 1923.

§ 42.

Provésti tento zákon ukládá se ministru sociální péče v dohodě s ministry spravedlností a financí.

Důvodová zpráva.

Ačkoliv jsou si navrhovatelé této osnovy zákona o ochraně nájemníků naprosto vědomí, že za platností stávajících hospodářských řádů nelze dnešní krisi bydlení podstatně zmírniti, tím méně naprosto odstraniti, smaží se nicméně uplatněním aspoň nejmenších požadavků zmírniti krutý osud daleko převážné většiny obyvatelstva, kterou nájemníci tvoří. Proto zúmyslně vycházejí ve svém návrhu ze struktury právních předpisů o ochraně nájemníků, tak jak ji dosavadní zákony ustálily.

Poněvadž od vydání posledního zákona o ochraně nájemníků se bytová krise nikterak nezmenšila, pokládáme jakékoliv zhoršení platných předpisů o ochraně nájemníků za nemožné, a naopak považujeme za nutné, aby ony předpisy, jejichž strohost v praxí obzvláště vynikla, byly v zájmu nájemníků odstraněny.

Z tohoto důvodu pokládáme jakékoliv rozmnožení počtu důvodů výpovědních za nemožné a odstraňujeme v §u 1 osnovy dosavadní důvody, které se ukázaly příliš příkrými. Z téhož důvodu jsou důvody výpověďmi v §u 1 taxativně vypočteny a upuštěno od jích výpočtu administrativního. V hlavě II. osnovy zavádějí se nové předpisy o výměně bytů, aby otázka tato byla aspoň nejnutnějšími předpisy zákonně upravena.

V hlavě III. pojímá se do osnovy s malou změnou dosavadní lex Meisner.

V hlavě IV, vycházejí předpisy, pokud jde o tak zv. obecné zvýšení nájemného, z dosavadního stavu, avšak v otázce mimořádného zvýšení nájemného odstraňují zvýšení z důvodu jakéhokoliv zvýšení dávek veřejných a ponechávají pouze s určitými pozměnami dosavadní ustanovení o zvýšení nájemného, související s udržováním zařízení a úpravy domu.

Za účelem přesné evidence výše nájemného zavádí č; 15 zvláštní ťVýkazy nájemnéhoŤ, které mají povahu veřejných listin. S tím souvisejí ustanovení zákona o průkazu výše nájemného. V ostatních paragrafech učiněny proti dosavadnímu právnímu stavu některé změny, které vyžaduje účinná ochrana nájemníků.

V §u 40 ukládá se vládě, aby částky, která jí byla pro rok 1922 přikázána k podpoře stavebního ruchu, použila, pokud není dosud vyčerpána, k podpoře stavebního ruchu v roce 1923 a k témuž účelu se přikazuje nová částka 50,000,000 Kč, kterou má vláda opatřiti úvěrními operacemi. Po stránce formální se navrhuje, aby osnova byla přikázána výboru sociálně-politickému a pak rozpočtovému.

V Praze dne 7. dubna 1923.

Toužil, Kučera, Blažek, Merta, Mikulíček, Krejčí, Koutný, Rouček, Skalák, Svetlík, Burian, Malá, Darula, Teska, Bubník, Varmbrunn, Haken, dr. Šmeral, Houser, Tausik, Kreibich, Kunst, Nagy, J. Kříž.