Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4083.

Zpráva

výboru sociálně-politického o vládním návrhu zákona (tisk 4071) o odkladu exekučního vyklizení místností.

Účelem vládní osnovy jest nahraditi předpisy dosavadního nařízení ze dne 25. června 1920, č. 409 Sb. z. a n., jež samo ve svém nadpisu označuje se jako opatření prozatímní, předpisy přesnějšími a dnešním poměrům spíše vyhovujícími.

Citované nařízení bylo vydáno v době nejhorší bytové krise, kdy vyskytly se některé případy exekučního vyklizení, jež ve veřejnosti vzbuzovaly značný rozruch a téměř ohrožovaly bezpečnost právního řádu. Ukazovalo se často, že osoby, jež měly býti na základě pravoplatného exekučního titulu vyklizeny, byly by se ocitly zcela bez přístřeší, kdyby k exekuci skutečně bylo došlo. Aby osoby takové, jež zcela beze své viny neměly kam se uchýliti, nebyly zbaveny vší ochrany, vydala vláda užívajíc zmocnění daného zákonem ze dne 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n., nařízení, jež dávalo soudu možnost, aby v podobných případech exekuci na přiměřenou dobu odložil.

Platnost nařízení č. 409/20 měla vypršeti dnem 30. června 1921, tedy v době, kdy bylo zřejmo, že bez vážných poruch nelze osobám ohroženým exekučním vyklizením odejmouti ochranu jednou zavedenou. Z toho důvodu prodloužena byla nařízením ze dne 23. června 1921, č. 223 Sb. z. a n., platnost nařízení č. 409/20 až do zákonné úpravy tohoto předmětu.

Podkladem této zákonné úpravy měl býti vládní návrh zákona o odkladu exekučního vyklizení místností sloužících účelům obývacím, předložený poslanecké sněmovně pod č. tisku 3685; návrh tento nebyl však projednán.

Když počato bylo s přípravnými pracemi k novému zákonu o ochraně nájemníků, bylo hned od počátku zřejmo, že současně bude třeba též připraviti a projednati návrh zákona o odkladu exekučního vyklizení, jenž právě se zmíněným zákonem o ochraně nájemníků a se zákonem o mimořádných opatřeních bytové péče (č. 225/22) tvoří soubor zákonodárných opatření čelících neblahým důsledkům bytové krise.

Také široká veřejnost dobře pochopila souvislost předpisů o ochraně nájemníků s předpisy o odkladu exekučního vyklizení a všechny zájmové organisace, jež ve svých peticích v tisku a na schůzích zabývaly se ochranou nájemníků, zaujaly též stanovisko k nařízení č. 409/20. Je pochopitelno, že vyskytly-li se na jedné straně hlasy žádající úplné zrušení tohoto nařízení, druhá strana protestovala proti všelikému jeho omezování. Vládní osnova snaží se vyrovnávati mezi oběma stranami a sociálně-politický výbor považuje kompromis jí navrhovaný v dnešní situaci za spravedlivý.

Změny oproti dosavadnímu stavu, pokud není jich účelem odstraniti některé nejasnosti dosavadních předpisů, chtějí docíliti toho, aby se odkladu exekuce dostalo opravdu jen osobám, které ochrany potřebují a zasluhují, a kterým lze ji poskytnouti, aniž se ohrozily jiné důležité zájmy (§§ 2 a 3). Kromě toho v úvaze, že provisorium - jakým je právě odklad exekuce - nelze dobře protahovati do nekonečna, omezen jest počet odkladů, jež lze téže osobě za sebou povoliti. Zájem na nerušeném chodu státní správy jistě dostatečně odůvodní výjimku, která se tu poskytuje státu tím, že při místnostech používaných k ubytování státních zaměstnanců lze odklad povoliti pouze jednou, kdežto v jiných případech může se tak státi dvakráte, v případech zvláštního zřetele hodných až třikráte (§ 1, odst. 3).

Sociálně-politický výbor provedl na vládním návrhu jen malou stylistickou změnu v §u 3., č. 7, a navrhuje, aby poslanecká sněmovna přijala vládní návrh v tomto znění:

Zákon

ze dne.....................

o odkladu exekučního vyklizení místností.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Exekuční soud může na návrh povinného (nájemníka, podnájemníka, domovníka, zaměstnance s bezplatným bytem a pod.) nejvýše na dobu jednoho čtvrtletí odložiti exekuci vyklizením najatých neb užívaných místností, nemá-li povinný beze své viny jiné, potřebě odpovídající náhrady, anebo byl-li povolen odklad vyklizení místností, do nichž má se povinný nastěhovati.

(2) Návrh na odložení exekuce učiniti lze ještě před uplynutím lhůty stěhovací. Okolnosti, jimiž se návrh odůvodňuje, buďtež na vyzvání exekučního soudu osvědčeny.

(3) Nejde-li o místnosti, jichž státní správa používá k ubytování svých zaměstnanců, čítajíc k nim i vojenské gážisty a příslušníky četnictva, může býti vyklizení na návrh povinného odloženo ještě jednou, a to opět nejvýše na dobu jednoho čtvrtletí, trvají-li důvody odložení exekuce i po uplynutí lhůty, na kterou byl odklad povolen; po třetí a naposled může býti vyklizení v těchto případech odloženo - opět nejvýše na dobu jednoho čtvrtletí - jedině tehdy, potvrdí-li politický úřad (administrativní vrchnost) prvé stolice, že v obci není potřebné náhrady.

§ 2.

(1) Nezaplatí-li povinný do osmi dnů od právní moci usnesení exekučního soudu pronajímateli případný nedoplatek nájemného a částku rovnající se poměrnému dílu nájemného i s vedlejšími poplatky, připadající na dobu do konce nájemního období, nejvýše však na dobu, na kterou byla exekuce odložena, pozbývá odklad exekuce platnosti. Neplatil-li povinný dosud nájemného, určí náhradu, kterou za další používání jest zaplatiti, soud vyslechna strany.

(2) V usnesení odklad exekuce povolujícím budiž uvedena částka; kterou má povinný podle ustanovení odst. 1. zaplatiti, a povinný budiž poučen, že na návrh pronajimatele (majitele místnosti) bude exekuce vykonána, když případný nedoplatek nájemného a náhrada za další používání místnosti nebudou včas zaplaceny.

§ 3.

Ustanovení § 1 neplatí:

1. opatřil-li pronajimatel (majitel místnosti) povinnému dostatečnou místnost náhradní;

2. byla-li nájemníkovi dána výpověď z důvodů uvedených v § 1, odst. 2., č. 2. až 8. zákona ze dne.. dubna 1923, č.... Sb. z. a n., o ochraně nájemníků, anebo byla-li dána výpověď nebo zrušena nájemní smlouva z důvodů, uvedených v § 3 téhož zákona;

3. byl-li domovnický poměr nebo služební poměr zaměstnance požívajícího bezplatného bytu zrušen z toho důvodu, že domovník nebo zaměstnanec

a) dopustil se krádeže, zpronevěry nebo jiného činu, který ho činí nehodným zaměstnavatelovy důvěry;

b) způsobil svou vinou zaměstnavateli značnou škodu;

c) chová se k zaměstnavateli urážlivě nebo hrubě;

d) zdráhá se bezdůvodně konati své povinnosti;

e) vede život nemravný nebo pohoršlivý;

4. potřebuje-li majetník podniku továrního, živnostenského nebo zemědělského pro své zaměstnance bytů, které jsou přístupny toliko prostorami, náležejícími k jeho podniku;

5. poškodil-li nebo ohrožoval-li povinný nebo členové jeho domácnosti vážně život, zdraví nebo majetek pronajimatele (majitele místnosti) nebo obyvatelů domu;

6. jde-li o místnosti v budovách vojskem obsazených;

7. jde-li o místnosti v domech a objektech, na něž se nevztahuje zákon o ochraně nájemníků.

§ 4.

Osobám, které obývají v podnicích zemědělských byty určené pravidelně pro ubytování zaměstnanců zemědělského podniku, lze - pokud osoby ty nejsou podle § 3, č. 3. vůbec vyloučeny z ochrany tohoto zákona - povoliti odklad pouze jednou nejvýše na stejnou dobu, jako jest smluvená neb obvyklá výpovědní lhůta z námezdního poměru, nikdy však na dobu delší jednoho čtvrtletí.

§ 5.

(1) Nemá-li ten, kdo byl z dosavadních místností vystěhován, kam by složil své věci, jest povinna obec, ve které k vystěhování dojde, neprodleně řádně uložiti vyklizené věci potud, než jimi oprávněný naloží jinak.

(2) Aby mohla obec včas učiniti přiměřená opatření, budiž jí o zamýšleném vyklizení dána zpráva, jakmile bylo povoleno, nejpozději dva dny před výkonem.

§ 6.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. května 1923; zároveň pozbudou účinnosti vládní nařízení ze dne 25. června 1920, č. 409 Sb. z. a n., a ze dne 23. června 1921, č. 223 Sb. z. a n.

(2) Ustanovení §§ 1 až 4 tohoto zákona pozbudou platnosti dnem 30. dubna 1924.

§ 7.

Provésti tento zákon náleží ministru spravedlnosti v dohodě s ministry sociální péče a vnitra.

V Praze dne 17. dubna 1923.