Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4085.

Interpelace:

I. posl. dra Körmendy-Ékesa a súdr. min. školstva a nár. osvety o odopretí cestovných pasov maďarským vysokoškolským poslucháčom z územia Podkarpatskej Rusi,

II. posl. Palkovicha a súdr. celej vláde o zabavení a správe rim. kat. cirkevného majetku, ležiaceho v obvode vikariátu v Trnave,

III. posl. dra Lelleyho a súdr. min. sociálnej pečlivosti o macošskom postupe robotníckych poišťovacích pokladien na Slovensku,

IV. posl. dra E. Schollicha a druhů min. vnitra o národnostním složení úřednictva okresní politické správy v Novém Jičíně,

V. posl. Simma a druhů min. vnitra o rozpuštění sboru dobrovolných hasičů v Bezděčíně u Hodkovic v politickém okrese turnovském,

VI. posl. Schuberta a druhů min. financí o vybírání obecních přirážek,

VII. posl. R. Fischera, Dietla, Čermaka a druhů celé vládě o zdražení cukru,

VIII. posl. Hillebranda, dra Holitschera, Blatné a druhů min. spravedlnosti o dopravě mladistvých vězňů,

IX. posl. Hillebranda, Kirpalové, Hoffmanna a druhů min. školství a nár. osvěty, že na veřejných obecných školách bylo zakázáno vyučovati morálce,

X. posl. Roschera, Schäfera, dra Czecha a druhá min. vnitra o omezení oboru působnosti libereckého magistrátu,

XI. posl. Davida, Hrušovského, Jašu, Hvizdáka, Oríška, dra Patejdla, dra Šrobára a spol. min. predsedovi, min. vnútra a min. zahraničia vo veci zavraždenia správcu českoslov. finančnej stanice v Hyme Jána Sedláčka, maďarskou pohraniční hliadkou,

XII. posl. dra Lelleyho a súdr. min. financií o nesprávnom postupe úradu nákupu tabaku v Nových Zámkoch,

XIII. posl. dra Lelleyho a súdr. min. zásobovania a min. s plnou mocou pre správu Slovenska v záležitosti obilného kontingentu z r. 1922,

XIV. posl. dra Lehnerta, Bobka, Windirsche, Simma, Kostky a druhů mln. vnitra o rozpuštění magistrátu města Liberce,

XV. posl. Landové-Štychové a spol. min. spravedlnosti a soc. péče o exekučním vyklizení bytů dělnických rodin v Chorvatské Nové Vsi, povoleném okresním soudem v Břeclavě,

XVI. posl. Buriana a soudr. min. veř. prací a soc. péče o porušení osmihodinné doby pracovní státních cestářů,

XVII. posl. dra Körmendy-Ékesa a súdr. min. vnútra a soc. pečlivosti a min. s plnou mocou pre správu Slovenska o opozdnenom uverejnění dôležitého upozornenia pre amerických vysťahovalcov policajným riaditeľstvom v Košiciach,

XVIII. posl. dra Lelleyho a súdr. min. s plnou mocou pre správu Slovenska v záležitosti vybavovania žiadostí o štátnu príslušnosť,

XIX. posl. dra Lelleyho a súdr. min. priemyslu, obchodu a živností a sociálnej pečlivosti o zpätnom zatažení živnostníkov robotníckymi poisťovacími príspevky

XX. posl. dra Lelleyho a súdr. min. s plnou mocou pre správu Slovenska pre pomlúvačné tvrdenia cirkevného referenta Karla Medveckého.

I./4085 (překlad).

Interpellácia

poslanca dra Körmendy-Ékesa a súdruhov

ministrovi školstva a národnej osvety o odepretí cestovných pasov maďarským vysokoškolským poslucháčom z územia Podkarpatskej Rusi.

V Podkarpatskej Rusi je veľa takých maďarských rodičov, ktorí jednako pre jazykové nesnádze, jednako pre nedostatok škôl nemôžu nechať chodiť deti do škôl v tuzemsku.

Jednotliví župani z nemožných dôvodov odopierajú týmto deťom cestovné pasy. Avšak väčšina rodičov musí svoje deti nechať chodiť do maďarských škôl, bo maďarskej vysokej školy ani na Slovensku ani v Podkarpatskej Rusi nieto, a od mladíka, ktorý sa vyučil v maďarských stredných školách, nemožno požadovať, aby reč jemu cele novú, osvojil si natoľko, aby mohol v nej absolvovať vysokoškolské štúdia. A mimo toho, takéto násilnosti ani za mak neprispievajú k autorite demokracie a nie sú spôsobilé k pozdvihnutiu konsolidácie.

Tážem sa pána ministra,

či je ochotný ihneď zakročiť, aby županské úrady v Podkarpatskej Rusi nečinily prekážky v záležitosti cestovných pasov vysokoškolským študentom, bo je všeobecne známe, že ani ten najabsolutistickejší carizmus ruský nečinil prekážky tomu, kto chcel vo svojich študiách v cudzozemsku pokračovať.

V Prahe, dňa 18. marca 1923.

Dr. Körmendy-Ékes,

dr. Jabloniczky, dr. Schollich, Simm, Knirsch, Pittinger, Patzel, Böhr, ing. Kallina, Palkovich, Röttel, dr. Petersilka, Křepek, Szentiványi, dr. Lelley, Füssy, Schubert, Matzner, Schälzky, Zierhut, Wenzel.

II./4085 (překlad).

Inerpellácia

poslanca Viktara Palkovicha a súdruhov celej vláde

o zabavení a správe rim. kat. cirkevného majetku, ležiaceho v obvode vikariátu v Trnave.

Majetky zapísané v pozemkovej knihe na meno ostrihomského arcibiskupa a ostrihomskej hlavnej kapitoly, ako aj seminárske náboženské a študijné základiny, ďalej na Slovensku ležiace majetky rádu sv. Benedikta a opťstva v Lekíru boly ešte v r. 1918 zabavené a od tejto doby nevie sa, kto ich spravuje. Jestvuje akási ťSpráva cirkevných majetkovŤ alebo nejaký úrad podobného mena, avšak kto sriadil tento úrad, kto ho poveril majetkovou správou, komu je zodpovedný, akým výsledkom spravuje tieto nemovitosti v rozsahu údajne 1,000.000 jutár presahujúcom, ako sa nakladá s dôchodkami, kto ich vyúčtuje a komu, to všetko je neznáme, na to nám nikto neodpovie.

V štátnej správe nie sú; bo v štátnych rozpočtoch nieto o nich stopy.

Vec táto zasluhuje o to väčšej pozornosti, bo o tej správe kolujú znepokojujúce chýry. Hovoria o nepravidelnostiach, zneužívaní, prepustení vrchného úradníka, o schodkoch, a nikto chýry tieto neopraví, nevyvráti a tým ničoho istého sa nedozvieme.

Samo zabavenie naráža na pozitívny zákon. Článok 250 trianonského mierového diktátu, doručeného maďarským delegátom, obsahuje toto: ťStatky, práva a záujmy maďarských štátnych občanov, alebo maďarskými štátnymi občany kontrolovaných společností, ležiace v území bývalej Rakúsko-Uhorskej monarchie.. nepodliehajú zabaveniu alebo likvidáciiŤ. Nehľadiac na bezprávnosť zabavenia, nie je prípustné a v právnom štáte ani sa nemôže stať, aby sekvestrované majetky tak veľkého rozsahu spravované boly bez odpovednosti.

Preslýcha sa, že cirkevný referát, ktorý bol sriadený v ministerstve s plnou mocou v Bratislave, udeľoval z nich úplne svevoľne dľa svojej ľubovôle. Kde sú jeho účty? Komu účtoval? Kto ho kontroloval?

Tieto majetky nie sú rovnakej povahy. Sú to majetky rôznych morálnych osôb s rôznymi účelmi. Zariadenia nepatria k majetkovej podstate, tieto sú súkromým majetkom beneficiátov tej ktorej doby. Všetko to spravuje sa súhrnne. Hospodárskych úradníkov presadzujú so statku na statok.

Tým nastávajú zmätky v ich právnych pomeroch, v započítaní slúžobnej doby a ustanovení ich penzijných nárokov. Zariadenie prenesú z jedného dvora na druhý, odtiaľ odvezú dobytok a tam zase prenesú úrodu z iného dvoru. Takto zgebúznia nielen právné ale aj majetkové pomery.

Cele verejne sa vraví, že cirkevné statky sú plné cudzími úradníkmi, ktorí sa s čeľaďou ani dohovoriť nevedia, ktorí zdajú sa všetkému lepšie rozumieť, ako gazdovstvu. Tí prednejší z nich berú platy, ktoré nie sú v pomere s ich prácou. Okolnostiam výšuvedeným možno pričítať nepatrnú rentabilitu týchto statkov a nepomerným platom však to, že tieto účelné statky nemôžu svoje úkole v náležitej miere plniť. Beneficiáti a zákonití držitelia sú v núdzi, v gazdovstvách je nedostatok zariadenia, budovy pánstiev a patronátov premokajú a padajú a beneficiá bez patrona nemajú sa na koho obrátiť. Ako keby bol vytýčený cieľ: depossessia cirkve.

Všetky tieto statky sú účelným majetkom, ktoré sú k tomu určené, aby sa z nich zaokrývaly hmotné potreby náboženských inštitúcií ľudu, ktorý tuna uviaznul z dieceze ostrihomského arcibiskupstva; majetky rádu sv. Benedikta však poskytovaly hmotnú úhradu k zaopatreniu profesorského sboru gymnázia v Komárne, k udržovaniu fár a kostolov a k iným kulturným účelom a záväzkom tohoto rádu. Sú to záväzky a záujmy, ktoré sa veľmi blízko týkajú všetkých veriacich a nemôže byť pre ne ľahostajným, či sa statkov používa k ich určeniu a či nie. Práve preto, že pozemnoknižný majiteľ nie je tuna a nemôže dozerať na svoje statky plnia veriaci len synovskú povinnosť, vykonávajú-li kontrolu za svojho arcipastiera.

A preto s úctou sa tážeme:

1. či má vlada, vedomosť o tom, že statky ostrihomského arcibiskupstva a ostrihomskej kapituly, seminárske náboženské a študijné základiny, ako aj statky rádu sv. Benedikta a lekírskeho opatstva na Slovensku boly zabavené?

2. jestliže áno, kto previedol zabavenie a kto ho tým poveril?

3. Komu či ktorým osobám je sverená správa týchto zabavených statkov?

4. Kto skladá z nich účty?

5. Napokon je-li vláda ochotná bez ohľadu nariadiť, a je-li toto potreba, dotyčné osoby donútiť, aby predložily verejné účty o štyr a štvrťročnej správe týchto účelných majetkov?

V Prahe, dňa 16. februára 1923.

Palkovich,

Szentiványi, Böhr, Knirsch, Matzner, Schuhert, Röttel, Füissy, ing. Kallina, Wenzel, dr. Schollich, Zierhut, Patzel, dr. Körmendy-Ékes; dr. Petersilka, Pittinger, Schälzky, dr. Lelley, Křepek; Simm, dr. Jabloniczky.

III./4085 (překlad).

Interpellácia

poslanca dra Lelleyho a súdruhov ministrovi sociálnej pečlivosti o macošskom postupe robotníckych poisťovacich pokladieň na Slovensku.

Je všeobecne známe, že robotnícke poisťovacie pokladne na Slovensku vyrubujú a vymahajú úžasné členské príspevky jak na zamestnávateľoch, tak na iných. K čomu sa týchto peňazí používa, to naprosto nepochopujeme, keď pri týchto veľkých príjmoch čítame a počúvame stálé á vo väčšine prípadov dôvodné sťažnosti o tom, že pokladne nedostoja svojej platebnej povinnosti.

Najhanobnejšie je to, čo robia tieto pokladne s osobami, postihnutými závodovými úrazy.

Osoby postihnuté závodovým úrazom dostavajú stanovené im peniaze v mesačných splátkach. Priespevky tieto pri osobách, ktorých postihla nehoda v dobe mieru, boly ustálené podlá mierovej ceny. V miere dostával 80-100%-ný invalid mesačných 90 až 100 korún, čo i keď nebolo veľa, predsa len každým sposôbom stačilo k tomu, aby invalida mal zabezpečené skromné živobytie.

Títo invalidi ešte i dnes dostávajú tieto mesačné príspevky, zväčšené o drahotný prídavok mesačných 100 korún. Berú tedy 190 až 200 korún.

Znám invalidu, ktorý z tohoto obnosu žije spolu so šestičlennou rodinou.

Kto zná dnešné životné pomery, ten musí vedieť, že tento obnos nestáčí ani na smrť hladom, a preto poloha invalidných penzistov, práve tých, ktorí sú najmä odkázaní na podporu pokladne, je tá najzúfalejšia.

K vôli prirovnaniu prednesieme len toto. V dobe mieru dostával invalid točných 1200 korún penzie, a plat riaditeľa poisťovacej pokladne činil 2400 korún, tedy ráztoľko; dnes tento invalid, ináče zárobku neschopný človek, berie 2400 korún a riaditeľ pokladne však 30.000 korún.

Či sa srovnáva tento pomer s dôstojnosťou republiky, ktorá sa zove demokratickou? A či nie je tuna príčina toho, že pokladne síce bez milosrdenstva vyberajú príspevky, avšak členom neplatia?

Odvolá-li sa invalida proti výnosu krajinskej pokladne, nemôže byt jeho vec vybavená, bo predpísaný rozhodčí súd nefunguje, veď ešte nie je ani utvorený.

Ochorie-li člen rodiny invalidu, nedá pokladňa ani lekára ani liekov, bo invalid neplatí členské príspevky a - vraj - ťpodpora náleži len členomŤ.

Táto prax pokladieň je proste nemožná, naskrze protisociálna, protidemokratická, bo podporu odopiera práve tomu, kto jej najviac potrebuje.

V mene tisícov, ktorí v tej najväčšej biede živoria, pýtame sa pána ministra:

1. či je ochotný postarať sa, aby príjmy robotníckych poisťovacích pokladieň neboly vynakladané na stavanie palácov a sriadenie sinekúr, lež na podporu ublednených a preto aby mesačné penzie invalidov zvýšené boly tak, aby pri dnešných životných pomeroch boly v pomere s obnosmi v miere poukazovanými?

2. či je ochotný nariadiť, aby rozhodčie súdy boly ihneď sriadené a svoju činnosť zahájily?

3. či je ochotný pokladniam ihneď uložiť, aby obstaraly bez výnimky liečenie rodinných členov osôb, ktoré požívajú penziu v invalidite a napokon?

4. či je ochotný predložiť parlamentu patričný výkaz, z ktorého by mohol byt zistený pomer medzi členskými príspevky, osobnými a vecnými výdajmi a penzijnými obnosy, vyplácanými členom?

V Prahe, dňa 26./II. 1923.

Dr. Lelley,

dr. Jabloniczky, Palkovich, Křepek, Simm, dr. Schollich, Pittinger, dr. Petersilka Schälzky, ing. Kallina, Röttel, Schubert, Szentiványi, dr. Körmendy-Ékes, Füssy, Matzner, Böhr, Wenzel, Zierhut, Patzel, Knirsch.

IV./4085 (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů ministrovi vnitra

o národnostním složení úřednictva okresní politické správy v Novém Jičíně.

Již v červnu 1921 podal podepsaný interpelaci o národnostním složení úřednictva novojičínské okresní politické správy.

Interpelace byla ve sněmovně rozdána v 77. schůzi dne 29. července 1921 a ačkoliv podle jednacího řádu jest vláda povinna odpověděti na interpelace do dvou měsíců, až do konce zasedání dne 22. března 1922 neodpověděla. Podepsaní jsou tedy nuceni obrátiti se na vládu znovu s týmiž dotazy, jelikož se poměry od té doby nejen nezlepšily, nýbrž spíše se ještě zhoršily.

Podepsaní se tedy táží pana ministra vnitra:

1. Víte o těchto poměrech u novojičínské okresní politické správy a o neodpovědném vlivu výborového trojlístku na rozhodování?

2. Jak ospravedlníte toto úplně neodůvodněné složení úřednictva a soustavné zatlačování úředníků německé národnosti?

3. Jste ochoten zaříditi, aby složení úřednictva okresní politické správy souhlasilo s poměrem obyvatelstva?

Podepsaní táží se mimo to ještě pana ministra:

4. Jak ospravedlní pan ministr vnitra, že na interpelaci č. 2688 nebyla dána odpověď v předepsané lhůtě a vláda svým postupem nedbajícím platných předpisů sama dává špatný příklad obyvatelstvu?

V Praze dne 16. února 1923.

Dr. Schollich,

inž. Kallina, dr. Lodgman, dr. Keibl, Matzner, J. Mayer, dr. Brunar, Mark, dr. Radda, Simm, Scharnagl, dr. Medinger, Patzel, inž. Jung, dr. E. Feyerfeil, Wenzel, dr. W. Feierfeil, dr. Lehnert, Böhr, Kraus, Schälzky.

V./4085 (překlad).

Interpelace

poslance H. Simma a druhů ministrovi vnitra

o rozpuštěni sboru dobrovolných hasičů v Bezděčíně u Hodkovic, v politickém okrese turnovském.

Dne 2. února 1923 v 8 hodin večer se konala v Bezděčíně řádná valná hromada dobrovolných hasičů tohoto místa, kterou řídil starosta spolku pan Raimund Wabersich. Na tuto hromadu byl podle §u 1 stanov pozván také český starosta obce Josef Müller a byl při jednání skutečně přítomen. Hromada se konala řádně až do bodu Volné návrhy, při němž si pan obecní starosta Josef Müller vyžádal slovo a prohlásil, že sbor ve svém nynějším složení jest příliš slabý, že místní češi nemají k němu důvěry a že je nutno posbírati se o více materiálu. Na to však prý jest pokladna sboru příliš slabá. Proto by bylo nutno starati se o subvence, jež by bylo možno dostati, kdyby se sbor změnil, t. j. nabyl rázu smíšeného po stránce národní. Po této řeči se přihlásil do sboru jako člen. Valná hromada však nevzala této přihlášky na vědomí.

To bylo pro pana Josefa Müllera podnětem k rozpuštění bezděčínského sboru dobrovolných hasičů. Proti tomu valná hromada co nejostřeji protestovala, zjistila neoprávněnost této činnosti a starosta Raimund Wabersich ukončil schůzi.

Čeští členové sboru a jiní čeští místní obyvatelé, kteří dosud nebyli členy sboru, čekali však připraveni ve vedlejší místnosti, aby zakročili na valné hromadě, zvolili poté, nechajíce, že nebyli přihlášeným spolkem, pana obecního starostu Josefa Müllera za starostu hasičů, jakož i jiné činovníky. Nový starosta poté zavázal zbylé německé řádné členy sboru, aby k němu dále patřili pod jeho velením. 41 řádných členů dobrovolného hasičského sboru ohlásilo na den 11. února 1923 novou, tentokráte mimořádnou valnou hromadu, již však turnovská okresní politická správa pro to nepovolila, poněvadž uznala za správnou valnou hromadu ze dne 2. února, v níž obecní starosta Josef Müller přes to, že byla ukončena, protiprávně pokračoval a jejíž konec isme svrchu vylíčili, schválila tedy přehmat.

Vylíčený postup, z něhož ihned vysvítá úmysl, kterým se dal původce vésti, ukazuje, s jak vyzývavým posunkem si lidé stále znovu dovolují přehmaty jako uvedený, jež v každém případě působí sesílení nenávisti a rozbroje. 41 německých členů sboru, jenž měl dosud hlavně německý ráz, jest rozníceno přáním udržeti tento ráz, jaký byl v době založení. V žalobě pana obecního starosty Josefa Müllera ohlášené již před rokem viděli útok, jemuž bylo nutno předejíti. To však, co se stalo, pociťuji za tím větší pokoření jelikož turnovská okresní politická správa tento násilný čin chrání.

Jestliže tento případ nebude panem ministrem odstraněn, bude míti ten následek, že se 41 hodných německých mužů; znechucených a roztrpčených odvrátí od činnosti, jejíž lidumilný ráz jest všem pochopitelný. Dějiny bezděčínského dobrovolného hasičského sboru dokazují, že se ve všech případech nebezpečí se stejnou obětavostí podvolil jednati věrně podle svých zásad. Musí býti tento duch zničen či nebylo by lépe, jestliže němečtí obyvatelé osady Bezděčína cítí týž popud k lidumilné činnosti, kdyby jej provedli tím, že by také sami založili hasičský sbor. Nynější poměry jsou však takové, že ani po stránce humánní není možná spolupráce příslušníků obou zemských národů. Při této příležitosti budiž jen poukázáno na požadavky Němců ve věci Červeného kříže československé republiky. Budou-li v Bezděčíně dva sbory, a nastane-li zdravé závodění, nemůže se státi pranic zlého, jistě však může míti dobré následky. Litujeme hluboce, že se úřady jako turnovská okresní politická správa neřídí vyššími hledisky, nýbrž jsou stále jen povolnými výkonnými orgány činitelů, jejichž hlavní věcí jest síti nepokoj. To nemůže býti úmyslem pana ministra.

Tážeme se ho proto:

1. Jest ochoten vzíti na vědomi vylíčený postup?

2. Jest ochoten rozkázati turnovské okresní politické správě, aby dále uznávala dosavadní sbor a aby volbu starosty, kterou pan obecní starosta Josef Müller protiprávně vykonal prohlásil za neplatnou?

V Praze dne 23. března 1923.

Simm, dr. Lodgman, dr. Brunar, dr. Keibl, Füssy, ing. Kallina, dr. E. Feyerfeil, Palkovich, dr. Jabloniczky, dr. Schollich, dr. Radda, dr. Körmendy-Ékes, Matzner, dr. Lehnert, dr. Lelley, Kraus, Knirsch, Wenzel, inž. Jung, Patzel, Böhr, Budig, Szentiványi.

VI./4085 (překlad).

Interpelace

poslance O. Schuberta a druhů ministrovi financi

o vybíráni obecních přirážek.

Podle platného zákona o obecních financích vybírají berní úřady obecní přirážky k přímým daním. Již schválení těchto, zvláště zvýšených přirážek zemským správním výborem vyžaduje delšího času. Kolísavý, zdlouhavý způsob vyměřování daní vrhá ovšem svoje stíny také na vybírání těchto přirážek.

Tímto způsobem vybírání přirážek bylo dále uvedeno v nejistotu řádné hospodářství mnoha obcí. Mimo to se obcím poskytují přirážky, nutné k obecnímu hospodářství nejen v nedostatečné míře, nýbrž také ne včas.

Tyto poměry stanou se katastrofálními, jestliže, jak jest tomu v mnoha průmyslových okresích, budou strádajícím a také jiným ťzvláštní přízně požívajícímŤ podnikům poskytnuty větší slevy daní, pro něž by obecní přirážky v nezvyklé míře musily býti znovu odepsány a vráceny. Tyto částky, které se mají vrátiti, jdou i u menších berních obcí často do statisíců a bez odporu povedou k jejich finančnímu úpadku.

Aby se prozatím vyhnuly této křivdě, jsou obce nuceny přijímati vysoko zúročitelné půjčky za podmínek také jinak tísnivých.

Tato soustava vybírání přirážek jest tedy trvale neudržitelnou. Proto se podepsaní táží:

1. Ví ministerstvo financí o těchto neudržitelných poměrech?

2. Jest ministerstvo financí ochotno obnoviti opět spořádané poměry a svěřiti opět obcím vybírání přirážek podle dávného způsobu?

3. Jest ministerstvo financí ochotno dáti vykonati bezvadná šetření, jak dalece se obce tímto způsobem vybírání přirážek a vylíčenými zlořády ještě v jiném směna dostaly do finanční tísně?

4. Jest ministerstvo financí ochotno vyjíti vstříc těmto těžce poškozeným obcím poskytnutým větších nezúročitelných úvěrů a jinými finančními příspěvky?

V Praze dne 4. dubna 1923.

Schubert,

Pittinger, dr. Spina, Heller, dr. Petersilka, Böllmann, Windirsch, Mark, Röttel, dr. Luschka, J. Mayer, dr. Kafka, Budig, Scharnagl, dr. W. Feierfeil, dr. Hanreich, Schälzky, Bobek, Böhr, Křepek, Zierhut.

VII./4085 (překlad).

Interpelace

poslanců R. Fischera, Dietla, Čermaka a druhů

celé vládě

o zdražení cukru.

Cukerní syndikát ve své schůzi dne 5. dubna 1923 provedl zvýšení cen cukru ze 4.30 Kč na 4.95 Kč za 1 kg, tedy o 65 h. Toto zvýšení činí 15%. Jest to druhé zdražení za této kampaně, neboť počátkem ledna t. r. byla zvýšena cena ze 4.05 Kč na 4.30 Kč. Obě tato zvýšení cen činí tedy proti zahajovací ceně v nové kampani 23%. Nynější zvýšení připadá do doby nejtěžší hospodářské krise a veliké nezaměstnanosti a postihuje tedy široké vrstvy obyvatelstva dvojnásobně těžce, zatím co většina továren na surový cukr a rafinérií vydělává nesmírné zisky. Nynější zvýšení cen cukru má však také proto veliký význam, poněvadž se nyní vyjednává o ceně cukru na rok 1923. Pro stanovení ceny řepy velmi rozhodují dočasné ceny cukru. Nynější zvýšení ceny cukru způsobuje tedy nebezpečí, že nové ceny řepy budou stanoveny na základě nespravedlivě zvýšených cen cukru. To by způsobilo podstatné zdražení cukru i pro rok 1924.

Tážeme se tedy celé vlády:

1. Co zamýšlí učiniti a jaká opatření učinila, aby zvrátila usnesení cukerního syndikátu o zvýšení cen cukru?

2. Zamýšlí vláda uplatniti svůj vliv, aby se podle nynějších mimořádně vysokých cen cukru nestanovila cena řepy pro letošní řepovou sklizeň?

V Praze dne 10. dubna 1923.

R. Fischer, Dietl, Čermak,

Schweichhart, Kirpal, Hoffmann, Häusler, Leibl, Heeger, Hackenberg, Hillebrand, Deutsch, Hausmaann, Blatny, Taub, Grünzner, Kaufmann, Pohl, Schuster, Palme, Hirsch, Wittich.

VIII./4085 (překlad).

Interpelace

poslanců Hillebranda, dra Holitschera, Blatné a druhů

ministrovi spravedlnosti

o dopravě mladistvých vězňů.

Přeplnění chebského krajského soudu způsobilo, že skoro každého týdne jsou vězňové doravováni z Chebu k okresním soudům v Aši a Lokti. Šest, osm nebo deset mladíků k sobě připoutaných, doprovázeni dvěma, třemi nebo čtyřmi četníky jde v Chebu na nádraží. Když přijedou do Aše, jde transport dobré půl hodiny z bavorského nádraží k okresnímu soudu, nezřídka bývají k sobě připoutáni mladíci sotva škole odrostlí, také dívky ne starší bývají připoutány. Jsou tito mladí lidé skutečně takovými těžkými zločinci? Nadešel u nás středověk? Nutno trest doplňovati ještě veřejným vystavením na odiv? Nejsou to muka, spoután na rukou býti hnán ulicemi města? Nezabíjí se tím veškerý stud? Nepřispívá tímto pobuřujícím způsobem dopravy sám stát k tomu, aby se mládež, s níž se takto nakládá, naplnila trpkostí a vzdorem, a aby se z ní stali lidé, kteří později zvlášť dospějí pro vězení? Barbarství tohoto transportu nemá ani zdání oprávnění a mohl by se velice snadno prováděti jiným způsobem.

Z Chebu do Aše přijíždí vlak krátce před 11. hodinou a za několik minut poté odjíždí z téhož nádraží vlak ašsko-rossbašské dráhy, jenž by mohl transporty vězňů dovézti až na nádraží Aš-Hofská silnice, takže by pak k vězení okresního soudu bylo třeba jíti jen několik minut. Jestliže se toho dosud nečinilo, pak to má svou příčinu v zuřivé šetrnosti, jež se nedá ničím ospravedlniti, a za niž musí trpěti vězňové. Strašná válečná léta působila zvláště k sesurovění mládeže, jež nemá na tom viny, nýbrž se stala jen obětí této hrozné doby. Nyní také bezpříkladná hospodářská krise a ohromná nezaměstnanost připojily k tomu hlad a bídu.

To jsou nejdůležitější příčiny, proč se rozmnožily trestní případy, jejichž počtu nelze zmenšiti tím, že se u nezletilých vězňů krutě zabíjí všechen cit studu, že se vláčejí, spoutaní k sobě jako těžcí zločinci, ulicemi města, nýbrž jen tím, že se soustavně působí proti podstatné příčině porušování zákona, proti sociální bídě.

Tážeme se proto pana ministra:

Jest ochoten neprodleně naříditi, aby se takové transporty podle možnosti nekonaly a aby, jestliže se jim nelze vyhnouti, pokud možno nebyly veřejně vystavovány na odiv a aby se transport pokud možno konal drahou?

V Praze dne 10. dubna 1923.

Hillebrand, dr. Holitscher, Blatny,

Pohl, Kaufmann, Hoffmann, Hackenberg, Dietl, Kirpal, Hausmann, Häusler, Heeger, Taub, dr. Czech, Schuster; Wittich, Palme, Beutel, Roscher, Deutsch, Čermak.

IX./4085 (překlad).

Interpelace

poslanců Hillebranda, Kirpalové, Hoffmanna a druhů

ministrovi školství a národní osvěty, že na veřejných obecných školách bylo zakázáno vyučovati morálce.

Dne 27. ledna 1923 vydala zemská školní rada pro Čechy všem okresním školním výborům tento výnos:

ťMinisterstvo školství a národní osvěty oznámilo sem výnosem ze dne 2. prosince 1922, č. 13034-I 1922, že po vydání zákona ze dne 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n. a podle ministerských pokynů k provádění jednotlivých částí tohoto zákona č. 74276 ze dne 24. srpna 1922 nelze více jednati o žádostech o zavedení vyučování občanské morálce na obecných a občanských školách, ani nelze o tom rozhodnouti podle zásad ministerského nařízení ze dne 7. ledna 1921, č. 48793, poněvadž zmíněný zákon nepřipouští zvláštního školního vyučování morálce pro děti bez vyznání, výslovně stanově pro veškerou mládež, bez rozdílu k jakému náboženství se hlásí, jako nový povinný učebný předmět občanskou nauku a státoobčanskou výchovu. Poněvadž dále v nejbližší době budou vydána prováděcí nařízení k zákonu a příslušné učebné osnovy pro občanskou nauku a státoobčanskou výchovu, jsou svrchu uvedené žádosti jakož i podobné žádosti bezpředmětné.

Nelze zajisté pochybovati, že není možno, aby se malého školského zákona užilo jako podnětu k zákazu vyučovati občanské morálce na obecných a občanských školách, poněvadž tento zákon, i když toho vyučování přímo neustanovuje, nezakazuje ho také jako nepovinný předmět. Také tehdy, když byl vydán ministerský výnos ze dne 7. ledna 1921, nebylo vyučování morálce předmětem podle učebné osnovy, přes to však bylo prohlášeno, že se připouští zavésti je na zkoušku, což dokazuje, že by to bylo také nyní naprosto možné.

Svrchu uvedený výnos, který prohlašuje žádost o zavedení vyučování občanské morálce za bezpředmětnou, jest tedy svévolným činem, zákonem nikterak neodůvodněným, útokem reakce, nedůstojnou koncesí klerikálním stranám.

Tážeme se tedy pana ministra:

Jak může ospravedlniti uvedený výnos zemské školní rady, který se opírá o opatření ministerstva?

Jest ochoten naříditi, aby v odpor vzatý výnos byl neprodleně odvolán, aby tak byl obnoven opět dřívější stav?

V Praze dne 10. dubna 1923.

Hillebrand, Kirpal, Hoffmann,

Pohl, Häusler, dr. Holitscher, dr. Czech, Čermak, Heeger, Wittich, Schuster, Taub, Hausmann, Kaufmann, Palme, Hackenberg, Beutel, Deutsch, Roscher, Blatny, Dietl.

X./4085 (překlad).

Interpelace

poslanců Roschera, Schäfera, dra Czecha a druhů

ministrovi vnitra

o omezení oboru působnosti libereckého magistrátu.

Zemská politická správa výnosem ze dne 6. dubna 1923, č. 10064 odňala libereckému magistrátu, vlastně městské radě města Liberce podle §u 53, odst. 2 libereckého obecního řádu úkoly politického úřadu I. stolice ode dne 16. dubna 1923 a přenesla je na libereckou okresní politickou správu a nepřiznala odkládacího účinku odvolání, jež snad bude podáno. Toto potrestáni města se odůvodňuje tím, že liberecký magistrát vykonávaje svůj úřad jako politický úřad I. stolice ve styku jak se stranami, taktéž s úřady a vojenskými velitelstvy užívá zásadně a výlučně jen německého jazyka a na tomto postupu trvá přes všechna poučení a nařízení, o čem prý plně svědčí rozličné uvedené spisy.

Především dlužno poznamenati, že, jestliže magistrát prý nedbal jazykového zákona, bylo by bývalo věcí stran a teprve v případě nutnosti úřadu, donutiti jej k dodržování zákonitých předpisů, při čemž zvláště strany měly právo hledati nápravu dohlédací stížnosti.

Uvedený výnos zemské politické správy jest však novým krokem na cestě k omezení beztoho skrovné autonomie samosprávných sborů.

Liberecký magistrát jest ve své podstatě městskou radou, jež se při vyřizování věcí sobě přikázaných jako politickému úřadu první stolice označuje jako magistrát. To dokazují §§ 87 a 88 libereckého obecního řádu, které mluví o městské radě jako o úřadu výkonném. Městská rada však nenáleží mezi orgány republiky, vypočtené v §u 1, bod 1 jazykového zákona, nýbrž jest úřadem samosprávným podle §u 3 jazykového zákona, jenž nemá zákonité povinnosti úřadovati českým jazykem.

Nařízení rozpuštění není tedy ani tak dalece odůvodněno, ježto není pro ně věcného předpokladu.

Domníváme se, že úřad třeba donutiti k zachovávání zákonitých předpisů rozhodnutími vyšších úřadů k tomu příslušných, že však rozhodně jest zavržitelné bez zachování instančního pořadu, ba vůbec bez uchýlení se k němu, uplatniti své mínění jednoduše užitím holého násilí.

Zcela nehorázným jest však odepření odkládacího účinku. Jaký zmatek by povstal, kdyby nejvyšší správní soud zrušil nařízení zemské politické správy?

Jelikož tedy výnos není zákonem odůvodněn, scházejí mu všechny předpoklady věcné i formální, a jelikož jest zvláště těžkým zasažením do obecní samosprávy, tážeme se pana ministra vnitra:

1. Jak odůvodňuje vydané opatření?

2. Jest ochoten ihned zrušiti výnos zemské politické správy?

3. Jest aspoň ochoten přiznati odkládací účinek odvolání, jež má býti podáno?

V Praze dne 10. dubna 1923.

Roscher, Schäfer, dr. Czech,

Taub, Hoffmann, Palme, Schweichhart, Blatny, Dietl, Beutel, Hackenberg, R. Fischer, Hillebrand, dr. Holitscher, Čermak, Kaufmann, Wittich, Hirsch, Deutsch, Häusler, Pohl.