Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4096.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne.........................,

kterým se upravuje výroba, prodej a přechovávání radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení, jakož i dovoz jejich z ciziny.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Zařízení radiotelegrafní a radiotelefonní možno vyráběti, prodávati, přechovávati, jakož i dovážeti z ciziny jedině na základě zvláštního povolení. Tohoto povolení jest třeba nejen k činnostem po živnostensku vykonávaným, nýbrž i ve všech případech ostatních.

(2) Povolení v 1. odstavci uvedené jest ryze osobní a uděluje je ministerstvo průmyslu, obchodu a živností, při čemž spolupůsobí ministerstvo pošt a telegrafů.

§ 2.

Povolení podle § 1 tohoto zákona potřebuje, pokud jde o vykonávání vynálezů, také původce vynálezu nebo jeho právní nástupce.

§ 3.

(1) Povolení k výrobě radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení zahrnuje v sobě právo nejen tato zařízení vyráběti, nýbrž je také přechovávati a prodávati, povolení k prodeji jest zároveň oprávněním k přechovávání.

(2) Přechováváním jest rozuměti všecky případy, kdy osoba fysická nebo právnická má u sebe zařízení radiotelegrafní a radiotelefonní vyjímajíc případy, kdy dráhy a osoby oprávněné k pozemní a vodní dopravě zboží mají u sebe tato zařízení za účelem provedení jim přikázané dopravy.

§ 4.

Dohodou ministerstva školství a národní osvěty s ministerstvem průmyslu, obchodu a, živností a ministerstvem pošt a telegrafů bude stanoveno, které veřejné nebo právem veřejnosti nadané ústavy vyučovací a za kterých podmínek mohou k účelům vyučovacím vlastního zástavu vyráběti nebo přechovávati radiotelegrafní a radiotelefonní zařízení.

§ 5.

(1) Ministerstvo národní obrany a ministerstvo železnic mohou pro potřebu vojenské a železniční správy státní dovážeti z ciziny zařízení radiotelegrafní a radiotelefonní po předchozí dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností a ministerstvem pošt a telegrafů.

(2) Dohodou ministerstva pošt a telegrafů s ministerstvem průmyslu, obchodu a živnosti se stanoví, za jakých podmínek může ministerstvo pošt a telegrafů pro potřebu poštovní a telegrafní správy dovážeti z ciziny zařízení radiotelegrafní a radiotelefonní.

§ 6.

Povolení uvedené v § 1 tohoto zákona může býti uděleno pouze osobám, které:

1. jsou státními občany republiky Československé;

2. mají bydliště v republice Československé;

3. jsou spolehlivé a

4. předložily, pokud jde o výrobu, průkaz odborné způsobilosti vysvědčením vysokých škol nebo příslušného učiliště odborného a byly kromě toho zaměstnány po delší dobu v odboru elektrotechnickém.

§ 7.

Osoby, které byly pravoplatně odsouzeny pro zločin vůbec, přečin nebo přestupek ze ziskuchtivosti nebo pro přečin podvodného úpadku nebo pro podloudnictví nebo pro těžký přestupek důchodkový spáchaný proti celním předpisům, nebo které se dopustily trestných činů proti tomuto zákonu nebo proti zákonu o telegrafech ze dne 23. března 1923, č. 60 Sb. z. a n., jakož i osoby, které se dopustily přečinů podle § 5, sub 2., § 6, sub 4., § 17, sub 1., § 18, sub 2. a 3., a § 23 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., nemohou nabýti povolení uvedeného v § 1 tohoto zákona.

§ 8.

(1) Společnosti veřejné, komanditní a komanditní na akcie mohou nabýti povolení v § 1 tohoto zákona uvedeného, mají-li sídlo v tuzemsku, vyhovují-li všichni společníci podmínkám v § 6, sub 1.-3. uvedeným, není-li proti nim důvodů vylučujících podle § 7 a zřídí-li způsobilého zástupce ve smyslu živnostenského řádu (priemyselného zákona), který musí vyhovovati podmínkám uvedeným v § 6, sub. 1.-3. a pokud jde o výrobu, také podmínce v § 6, sub 4. a nesmí býti proti němu důvodů vylučujících ve smyslu § 7.

(2) Společnosti akciové, s ručením obmezeným a družstva mohou nabýti povolení podle § 1 tohoto zákona, mají-li sídlo v tuzemsku, jsou-li všichni členové představenstva osoby spolehlivé, není-li proti nim důvodů vylučujících podle § 7, jsou-li alespoň dvě třetiny představenstva státními občany republiky Československé a mají-li bydliště v republice československé, jsou-li dále společenské podíly (akcie, podíly) aspoň z většiny v rukou domácích a zřídí-li způsobilého zástupce ve smyslu živnostenského řádu (priemyselného zákona), který musí vyhovovati podmínkám uvedeným v § 6, sub 1.-3. a pokud jde o výrobu, také podmínce v § 6, sub 4. a nesmí býti proti němu důvodů vylučujících ve smyslu § 7.

§ 9.

I když byly prokázány všecky náležitosti nutné podle tohoto zákona k nabytí povolení ve smyslu § 1, může ministerstvo průmyslu, obchodu a živností ve shodě s ministerstvem pošt a telegrafů odepříti povolení bez udáni důvodů.

§ 10.

Povoleni k výrobě zařízení radiotelegrafních a radiotelefonních mají zapotřebí nejen osoby, které hodlají zříditi podniky k výrobě těchto zařízení, nýbrž i osoby, které se již zabývaly výrobou takovýchto zařízení. Osoby posléze uvedené musejí žádosti o povolení k výrobě podati během 30 dnů ode dne vyhlášení tohoto zákona ve Sbírce zákonů a nařízení.

§ 11.

(1) žádost o povolení k výrobě radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení budiž podána dvojmo přímo ministerstvu průmyslu, obchodu a živností a musí obsahovati

a) průkaz náležitostí uvedených v § 6, po případě v § 8 tohoto zákona;

b) udání druhu zařízení;

c) průměrný a nejvýše možný rozsah výroby jednotlivých druhů zařízení podle množství;

d) udání, ve kterých hodinách jest závod pravidelně v provozu;

e) nákres tovární značky;

f) jméno zodpovědného správce závodu a jeho zástupce;

g) prohlášení podnikatele, že se bezpodmínečně zaručuje za peněžité pokuty uložené správci závodu a jeho zástupci pro přestupky tohoto zákona, a

h) udání, zda a jaká jiná výrobní odvětví jsou, nebo budou ve výrobně provozována.

(2) žádosti dlužno připojiti dvojmo:

a) přesný půdorys (v měřítku 1:5000 nebo tomuto blízkém) všech budov továrních, výrobních a obytných, jakož i skladišť s přesným udáním, jakému včelu slouží, a

b) seznam všech strojních zařízení s udáním účele, kterému slouží.

(3) Nepodá-li podnik žádost podle předpisů vpředu uvedených, nebo odepře-li ministerstvo průmyslu, obchodu a živností ve shodě s ministerstvem pošt a telegrafů žádané povolení, nebo odňalo-li ministerstvo průmyslu, obchodu a živností ve shodě s ministerstvem pošt a telegrafů udělené povolení (§ 24, odstavec 6.), musí býti výroba v takovém podniku zastavena ve lhůtě, kterou určí ministerstvo průmyslu, obchodu a živností ve shodě s ministerstvem pošt a telegrafů.

(4) Provozovny a skladiště podléhají schválení ministerstvem průmyslu, obchodu a živností ve shodě s ministerstvem pošt a telegrafů. O tomto schválení platí ustanovení §§ 29-31 živnostenského řádu ve znění vyhlášky ministra obchodu ve shodě s ministrem vnitra ze dne 16. srpna 1907, č. 199 ř. z., na Slovensku §§ 27-36 zákonného článku XVII z roku 1884.

(5) Každá pozdější změna v rozsahu a způsobu výroby vyžaduje předchozího schválení ministerstvem průmyslu, obchodu a živností ve shodě s ministerstvem pošt a telegrafů.

§ 12.

Vedle všeobecných podmínek, uvedených v §§ 6, 8 a 11 tohoto zákona, může ministerstvo průmyslu, obchodu a živností ve shodě s ministerstvem pošt a telegrafů stanoviti, pokud jde o výrobu radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení, ještě podmínky další, na příklad rozsah výroby; prodejní ceny hotových výrobků, kontrolní předpisy atd., případ od případu.

§ 13.

(1) Bylo-li povolení k výrobě radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení uděleno, dlužno zahájení výroby ohlásiti 48 hodin předem příslušnému poštovnímu a telegrafnímu řiditelství, jemuž nutno hlásiti i každou pozdější změnu v rozsahu a způsobu výroby.

(2) Zastaví-li podnik výrobu, dlužno to ihned písemně hlásiti témuž úřadu.

(3) Po dobu zastavení výroby mohou býti učiněna dozorčím úřadem (§ 1) potřebná opatření k zamezení nekontrolované výroby. Ustanovení toto platí také pro podniky dosavadní, pokud nenabyly práva k další výrobě.

(4) Opětné zahájení výroby dlužno ohlásiti zpravidla 48 hodin předem úřadu v 1. odstavci uvedenému; nelze-li lhůtu tuto dodržeti, nutno učiniti ohlášení ihned, jakmile bude možno zjistiti, kdy výroba bude moci býti opětně zahájena.

§ 14.

(1) Zařízení radiotelegrafní a radiotelefonní vydávají se z výrobny způsobem, který určí ministerstvo pot a telegrafů, jen osobám, které prokáží, že jim byla udělena koncese ke zřizování nebo provozu stanic radiotelegrafních a radiotelefonních nebo povolení k prodeji nebo k přechovávání radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení.

(2) Výrobce jest povinen vésti knihu skladní, do které dlužno zapisovati výrobu a denní odbyt a to bez rozdílu, jde-li o spotřebu tuzemskou, nebo o vývoz za hranice.

§ 15.

(1) Za povolení k výrobě radiotelegrafních , radiotelefonních zařízení nutno zapraviti poplatek, jehož výše a způsob odvádění stanoví se vládním nařízením.

(2) Vládním nařízením se také určí, kterým všeužitečným ústavům a podnikům může býti poplatek v 1. odstavci uvedený zcela nebo z části prominut.

§ 16.

(1) žádost o povolení k prodeji radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení budiž podána dvojmo přímo ministerstvu průmyslu, obchodu a živností a musí obsahovati:

a) průkaz všeobecných náležitostí ve smyslu § § 6 a 8 tohoto zákona;

b) označení místností skladních a prodejních, jichž náčrtek dlužno připojiti;

c) prohlášení, že se žadatel podrobuje všem předpisům příslušných úřadů, a

d) udání druhu radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení, jimiž má býti obchodováno.

(2) Zařízeni radiotelegrafní a radiotelefonní jest dovoleno prodávati jen v úpravě stanovené ministerstvem pošt a telegrafů a jen v místnostech v povolení uvedených.

(3) Osoby, kterým bylo takové povolení uděleno, jsou povinny radiotelegrafní a radiotelefonní zařízení odebírati jen od oprávněného výrobce a hlásiti každou pozdější změnu co do druhu těchto zařízení předem ministerstvu průmyslu, obchodu a živností, jakož i příslušnému poštovnímu a telegrafnímu řiditelství.

§ 17.

Osoby, kterým bylo uděleno povolení k prodeji radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení, jsou povinny vésti rejstřík o odběru a odbytu, z něhož misí býti zřejmě patrno, kdy, odkud a jaké množství a druh těchto zařízení odebraly, jakož i Domu a jaké množství prodaly. Při každé položce odbytové nutno uvésti odpovídající položku knihy pokladní.

§ 18.

Zařízení radiotelegrafní a radiotelefonní mohou býti prodávána pouze osobám, které prokáží, že jim byla udělena koncese ke zřizování nebo k provozu radiotelegrafních a radiotelefonních stanic nebo povolení k přechovávání radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení.

§ 19.

žádost o povolení k přechovávání radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení budiž podána dvojmo přímo ministerstvu průmyslu, obchodu a živností a musí obsahovati:

1. průkaz všeobecných náležitostí ve smyslu §§ 6 a 8 tohoto zákona;

2. výrobnu, prodejnu nebo třetí osobu, od nichž má býti zařízení nabyto;

3. množství a druh těchto zařízení, jakož i

4. účel, k němuž jich má býti použito.

§ 20.

(1) Osoby žádající o povolení k dovozu radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení jsou povinny v žádosti, která budiž přímo ministerstvu průmyslu, obchodu a živností dvojmo podána, uvésti náležitosti v § 19, sub. 1.-4. vyznačené a prokázati, že jim bylo uděleno povolení k výrobě, prodeji nebo přechovávání těchto zařízení, nebo že nabyly koncese ke zřizování nebo k provozu radiotelegrafních a radiotelefonních stanic.

(2) Povolení k dovozu může býti uděleno zpravidla jen na taková zařízení, která se v tuzemsku nevyrábějí a za jeho udělení nutno zapraviti poplatek, jehož výše a způsob odvádění stanoví se vládním nařízením.

(3) Vládním nařízením se také určí, kterým všeužitečným ústavům a podnikům může býti poplatek v předchozím odstavci uvedený zcela nebo z části prominut.

§ 21.

(1) Dozor nad výrobou, prodejem a přechováváním radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení vykonává poštovní a telegrafní správa způsobem, který určí ministerstvo pošt a telegrafů. Dozorčím orgánům musejí býti podle okolností případu poskytnuty vhodné místnosti úřední a obytné.

(2) Dozorčí orgány jsou oprávněny do místností výrobních, prodejních nebo do skladišť, jakož i do místností s nimi spojených ve dne kdykoliv a v noci, když jsou v provozu, vstoupiti, v nich za úředním jednáním prodlévati, zjišťovati zásoby, nahlížeti do předepsaných zápisů a případně na stvrzenku je odebrati.

(3) Osoby k výrobě nebo prodeji oprávněné jsou povinny příslušné knihy a zápisy dozorčím orgánům předložiti a pomocné práce s tím spojené vykonávati. Dále jsou povinny předepsané knihy a zápisy uchovávati po dobu 10 let od posledního zápisu.

(4) Z dozoru podle ustanovení předchozích odstavců jsou vyňata radiotelegrafní a radiotelefonní zařízení vojenské správy.

§ 22.

(1) Povolení uvedené v § 1 tohoto zákona zaniká

a) zemře-li, nebo zanikne-li osoba oprávněná;

b) nastane-li okolnost, pro kterou by dle ustanovení tohoto zákona již od počátku bylo vyloučeno uděliti povolení;

c) vzdá-li se osoba oprávněná po předchozím nejméně tříměsíčním oznámení;

d) je-li povolení odňato ve smyslu § 24, odstavec 6.;

e) vypoví-li ministerstvo průmyslu, obchodu a živností ve shodě s ministerstvem pošt a telegrafů udělené povolení nejméně na tři měsíce, aniž by bylo nutno uvésti důvody. Za války nebo tehdy, nastanou-li uvnitř státu nebo na jeho hranicích události ohrožující zvýšenou měrou celistvost nebo jednotnost státu, jeho demokraticko - republikánskou formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek, netřeba této lhůty šetřiti.

(2) Každý případ zániku povolení způsobem v předchozím odstavci sub a) uvedeným musí právní nástupci nebo zákonní zástupci osoby, jejíž povolení zaniklo, po případě správce pozůstalosti oznámiti ministerstvu průmyslu, obchodu a živností nejpozději do 4 dnů.

§ 23.

(1) Zanikne-li udělené povolení dle ustanovení § 22 tohoto zákona, může příslušné poštovní a telegrafní řiditelství k zamezení neoprávněné výroby, prodeje a přechovávání radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení, jakož i jejich dovozu z ciziny učiniti potřebná opatření, jako: zabavení těchto zařízení a nástrojů, zastavení práce strojů, zavření provozoven.

(2) Osoba, jejíž oprávnění zaniklo, nebo její právní nástupci nebo zákonní zástupci, po případě správce pozůstalosti mohou během jednoho roku ode dne zániku postoupiti zařízení radiotelegrafní a radiotelefonní osobám, kterým bylo uděleno povolení k výrobě, prodeji nebo přechovávání těchto zařízení, nebo byla propůjčena koncese ke zřizování nebo k provozu stanic radiotelegrafních a radiotelefonních. K takovému postoupení nevyžaduje se zvláštního povolení, nutno je však neprodleně oznámiti příslušnému poštovnímu a telegrafnímu řiditelství.

(3) Po uplynutí této lhůty, která může ministerstvem pošt a telegrafů býti prodloužena, připadnou radiotelegrafní a radiotelefonní zařízení za náhradu obecné hodnoty poštovní a telegrafní správě.

§ 24.

(1) Kdo bez povolení vyrábí, prodává, přechovává nebo z ciziny dováží radiotelegrafní a radiotelefon ní zařízení, trestá se pro přečin tuhým vězením od 6 měsíců do 1 roku.

(2) Dopustil-li se však činu za války nebo tehdy, nastanou-li uvnitř státu nebo na jeho hranicích události, ohrožující zvýšenou měrou celistvost nebo jednotnost státu, jeho demokraticko-republikánskou formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek, potrestá se pro zločin žalářem od 1 do 5 let.

(3) Za takové činy možno vedle trestu na svobodě uznati také na trest peněžitý. Tento trest jest vymeziti za přečin od 200 Kč do 50.000 Kč a za zločin od 1000 Kč do 500.000 Kč. Na tento trest jest uznati, byl-li čin spáchán ze zištnosti.

(4) Souditi trestné činy uvedené v předchozích odstavcích přísluší sborovým soudům prvé stolice (soudům divisním).

(5) V případech v 1. a 2. odstavci uvedených propadají radiotelegrafní a radiotelefonní zařízení ve prospěch státu.

(6) Jinaká porušení ustanovení tohoto zákona trestá politický úřad druhé stolice pokutou od 200 Kč do 10.000 Kč. O povaze trestného činu i o výši uložené pokuty budiž ihned podána zpráva ministerstvu průmyslu, obchodu a živností, které může ve shodě s ministerstvem pošt a telegrafů při opětování trestného činu odníti povolení.

(7) Doba náhradního trestu za nedobytný trest peněžitý stanovena budiž podle zavinění. Náhradní trest budiž vyměřen stejným druhem trestu jako trest hlavní, nepřesahujž dohromady s hlavním trestem meze zákonné sazby a nebudiž delší jednoho roku.

(8) Za nedobytnou pokutu peněžitou, na kterou bylo nalezeno ve smyslu odstavce 6., nastupuje náhradní trest vězení (uzamčení) podle velikostí zavinění, nesmí však býti delší šesti měsíců.

(9) Peněžité tresty a pokuty uložené podle tohoto zákona připadají státu.

§ 25.

(1) Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

(2) Ustanovení tohoto zákona, pokud jde o výrobu, prodej a přechovávání radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení, nevztahují se na poštovní a telegrafní, jakož i vojenskou správu a pokud jde o přechovávání, také na osoby, kterým byla propůjčena koncese ke zřizování, udržování a provozu radiotelegrafních a radiotelefonních stanic.

(3) Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr průmyslu, obchodu a živností ve shodě s ministry pošt a telegrafů, vnitra, spravedlnosti, financí, veřejných prací, školství a národní osvěty, národní obrany a železnic.

Důvodová zpráva.

Zdokonalením radiotelegrafie a radiotelefonie rozmnožilo se v poslední době i používání její jako prostředku dorozumívacího a jednotlivci i osoby právnické se snaží získati oprávnění k výrobě, prodeji a přechovávám radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení, jakož i k dovozu jejich z ciziny.

Vzhledem k tomu, že nekontrolovaná výroba, prodej a přechovávání, jakož i dovoz z ciziny těchto zařízení chová v sobě vážné nebezpečí pro stát, zvláště v nynějších politicky ještě neurovnaných poměrech, rozhodla se vláda, aby nebylo dovoleno tato zařízení svobodně vyráběti, prodávati, přechovávati, nebo dovážeti z ciziny, nýbrž aby se tak mohlo díti jedině na základě zvláštního svolení a pod dozorem státu.

Svolení toto uděluje ministerstvo průmyslu, obchodu a živností za spolupůsobení ministerstva pošt a telegrafů a dozor vykonává poštovní a telegrafní správa.

K § 1.

Upravujíc výrobu, prodej a přechovávání radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení, jakož i dovoz jejich z ciziny nepoužila vláda práva nařizovacího daného jí § 24, odstavcem 1. živnostenského řádu, poněvadž jednak zvláštní povaha radiotelegrafie a radiotelefonie, jednak okolnost, že zvláštního povolení jest v zájmu veřejném třeba nejenom k činnostem živnostenským; nýbrž i na př. k výrobě, přechovávání a dovozu radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení pro vlastní potřebu, nikoliv tedy za účelem dalšího prodeje, vyžádaly si úpravy zvláštním zákonem. Nelze totiž na případy právě uvedené použíti typických předpisů živnostenského řádu o provozování živností.

Proto také povolení, o němž se mluví v § 1 návrhu, neshoduje se s obvyklým živnostensko-právním pojmem koncese.

K § 2.

Aby se zamezilo obcházení § 1 předloženého návrhu zákona, bylo nutno stanoviti, že povolení podle § 1 potřebuje, pokud jde o vykonávání vynálezu, také původce vynálezu nebo jeho právní nástupce.

Předpis tento jest úchylkou od zásady, že jmenované osoby mohou vykonávati a hospodářsky zužitkovati vynálezy bez ohledu na zákonná ustanovení o nastupování živností. Avšak právní podklad k této úchylce poskytuje sám patentní zákon ze dne 11. ledna 1897, č. 30 ř. z., který byl zákonem ze dne 27. května 1919, č. 305 Sb. z. a n., doplněn a jeho platnost rozšířena na veškeré území republiky Československé. § 16 citovaného patentního zákona totiž praví, že propůjčený patent nezbavuje v žádném případě povinnosti zachovávati zákonné předpisy, které jsou nebo budou vydány z veřejných zdravotních, bezpečnostních nebo mravnostních ohledů, nebo ve všeobecném zájmu státním.

Požadavek povolení ve smyslu § 1 návrhu jest jistě ve všeobecném zájmu státním a tudíž předpis § 2 jest zákonem odůvodněn.

K § 3.

účelem tohoto paragrafu jest vymeziti oprávnění vyplývající z povolení propůjčených podle § 1 návrhu. Mimo to bylo nutno stanoviti pojem přechovávání radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení, aby nevznikla snad domněnka, že jde o přechovávání ve smyslu trestního zákona, tedy o činnost trestnou. Přechováváním ve smyslu tohoto návrhu jest rozuměti všecky případy právního panství osoby nad věcí (zařízením radiotelegrafním a radiotelefonním), tedy i pouhou detenci. Pojem "míti u sebe" jest nutno vykládati ve smyslu co nejširším.

Má-li se přechovávání státi dovoleným, jest k něhu třeba zvláštního povolení podle § 1 návrhu. Již touto osnovou jest vyloučena, že by toto povolení mohlo býti uděleno osobě, která nabyla jmenovaných zařízení bezprávně, poněvadž podle § 19 musí osoba ucházející se o nabytí tohoto povolení uvésti ve své žádosti výrobnu, prodejnu nebo osobu třetí, od nichž se jí má takového zařízení dostati. Má tudíž úřad (ministerstvo průmyslu, obchodu a živností) možnost přesvědčiti se ihned o způsobu nabytí těchto zařízení. Mimoto jest třeba opatřiti si povolení ještě dříve, než bylo uvedených zařízení nabyto, jinak se jejich nabyvatel dopouští trestného činu ve smyslu 1. odstavce § 24 a vystavuje se nebezpečí následků v tomto paragrafu uvedených.

K § 4.

V zájmu nerušeného pěstovává vědy a úspěšného vyučování bylo nutno stanoviti pro veřejné, nebo právem veřejnosti nadané ústavy vyučovací úchylku od ustanovení předloženého návrhu, týkajících se výroby nebo přechovávání radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení.

K § 5.

Vojenská a železniční správa může pro svou potřebu dovážeti z ciziny radiotelegrafní a radiotelefonní zařízení bez zvláštního povolená na, základy dohody s ministerstvem průmyslu, obchodu a živnosti a ministerstvem pošt a telegrafů. Toto ministerstvo může pak k témuž účelu dovážeti uvedená zařízení po dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností.

K §§ 6 a 7.

Bezpečnost státu vyžaduje, aby povolení uvedené v § 1 bylo propůjčováno jedině osobám v každém směru zachovalým a spolehlivým. Proto jsou také vyloučeni cizinci a stanoveny přísné podmínky uvedené v § 6 a důvody vylučující vyznačené v § 7.

Povaha výroby radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení vyžaduje, aby osoby ucházející se o povolení k výrobě předložily průkaz způsobilosti.

K § 8.

Povolení podle § 1 mohou nabýti osoby fysické i právnické a pokud jde o výrobu, bude snahou správy státní, aby povolen bylo udíleno v první řadě osobám právnickým, které budou moci daleko spíše vyhověti požadavkům předloženého návrhu než jednotlivci.

Při právnických osobách bylo však nutno šetřiti určitých opatrností, aby se členy jejich nemohly státi, po případě nabýti v nich převahy živly, které by zneužívali povolení, dotyčné právnické osobě propůjčeného, na škodu státu.

K § 9.

Vzhledem k povaze radiotelegrafie a radiotelefonie jest nutno, aby státní správě byla dána možnost odepříti žádané povolení, i když byly splněny všecky podmínky zákonem předepsané.

K § 10.

Pokud se již před účinností tohoto zákona dostalo některým osobám ať fysickým či právnickým povolení k výrobě, musí nejpozději do 30 dnů od vyhlášení tohoto zákona žádati o propůjčení povolení k další výrobě, jež jim může býti odepřeno, když rozhodující úřad uzná, že není v zájmu státním, aby žádané povolení bylo uděleno jato ustanovení mají sice význam pouze přechodný, byla však úmyslně za účelem přehlednosti vřaděna mezi paragrafy pojednávající o výrobě a nebyla zařaděna mezi závěrečná ustanovení.

K §§ 11 a 12.

V těchto paragrafech jsou uvedeny náležitosti, které nutno prokázati v žádosti o povolení k výrobě radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení a zejména § 72 dává správě státní právo, aby předepsala ještě náležitosti zvláštní podle okolností případu.

Provozovny a skladiště podléhají ovšem vzhledem k povaze výroby, i vzhledem k důležitosti a velikému významu radiotelegrafie a radiotelefonie pro stát zvláštnímu schválení, které se vyhražuje z důvodů právě uvedených ministerstvu průmyslu, obchodu a živností ve shodě s ministerstvem pošt a telegrafů. O řízení schvalovacím platí v návrhu citovaná ustanovení živnostenského řádu, platného jednak v zemích historických, jednak na bývalém území uherském.

Aby výroba mohla býti účelně kontrolována, vyžaduje každá změna v rozsahu a způsobu výroby předchozího schválení ministerstvem průmyslu, obchodu a živností ve shodě s ministerstvem pošt a telegrafů.

K §§ 13-20.

Ustanovení těchto paragrafů jsou nutná v zájmu provádění účinné kontroly státní.

Aby správa státní měla náležitou evidenci všech osob, kterým bylo uděleno povolení vyráběti, prodávati, přechovávati, po případě dovážeti z ciziny zařízení radiotelegrafní a radiotelefonní, nebo zřizovati a provozovati stanice radiotelegrafní a radiotelefonní, jest třeba, aby osoby tyto byly ze zákona povinny vykázati se příslušným povolením.

Povolení k dovozu omezuje se však v zájmu domácí produkce zpravidla pouze na druhy v tuzemsku nevyráběné.

Z důvodů fiskálních stanoví se zvláštní poplatek za propůjčení povolení k výrobě radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení a k jejich dovozu z ciziny. Pokud však jde o všeužitečné ústavy a podniky, bude určeno vládním nařízením, za jakých podmínek mohou jim býti tyta poplatky zcela nebo z části prominuty.

K § 21.

Tento paragraf obsahuje podrobné předpisy, jimiž se upravuje dozor státní správy a způsob jeho provádění. Pokud se mluví ve 2. odstavci o právu dozorčích orgánů k nahlížení do předepsaných zápisů a k jejich případnému odebrání na stvrzenku, jest tím rozuměti odebrání za účelem přezkoumání správnosti těchto zápisů a nikoliv jejich zabavení.

K § 22.

V § 22 jsou vypočteny jednotlivé způsoby zániku oprávnění propůjčených podle tohoto zákona. Předpis, že osoba oprávněná můře se vzdáti uděleného povolaní toliko po předchozím nejméně tříměsíčním ohlášení, jest nutným, má-li státní dozor býti vůbec úspěšně vykonáván.

Na druhé straně může správa státní vypověděti propůjčené oprávnění nejméně na tři měsíce, aby oprávněná osoba mohla učiniti všecka opatření nutná k zastavení výroby a aby jí okamžitým odnětím povolení nebyla způsobena příliš veliká škoda. Avšak za okolností, uvedených v 1. odstavci sub e) ve druhé větě, vyžaduje vyšší zájem a bezpečnost státu, aby státní správa měla možnost odníti kdykoliv, po případě ihned udělené povolení, i když třeba není přímého důvodu k odnětí oprávnění pro porušení tohoto zákona. Státní správa musí v takovýchto případech míti možnost odníti oprávnění již na základě důvodného podezření, že by uděleného povolení mohlo býti zneužito ke škodě státu.

K § 23.

V případě zániku uděleného povolení některým ze způsobů uvedených v § 22 jest nutno zabrániti nezákonnému přechovávání, nebo nezákonné výrobě a prodeji radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení, jakož i jejich dovozu z ciziny. § 23 obsahuje ustanovení sledující tento účel.

Jednoroční lhůta v tomto paragrafu uvedená může býti prodloužena podle okolností případu, aby osoba, jejíž oprávnění zaniklo, nebo její právní nástupci nebyli nuceni prodati zařízení radiotelegrafní a radiotelefonní pod cenou. Po bezvýsledném uplynutí této lhůty připadnou tato zařízení poštovní a telegrafní správě za náhradu obecné hodnoty, čímž jsou jistě dostatečně chráněny jak zájmy stran, tak i zájmy poštovní a telegrafní správy.

K § 24.

Přísné tresty na porušení předpisů tohoto zákona byly stanoveny v zájmu veřejném vzhledem k tomu, že výkon účinné kontroly státní bude v mnohých případech velice obtížný. Zejména přechovávání radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení bude možno velice nesnadně kontrolovati a proto jedině obava před těžkými následky nedovolených činů může alespoň do jisté míry zabrániti, anebo omeziti překročování tohoto zákona.

Zvláště za okolností ve 2. odstavci uvedených jest třeba, použíti velice přísných trestů vůči osobám, které bez oprávnění vyrábějí, prodávají, přechovávají nebo z ciziny dovážejí radiotelegrafní a radiotelefonní zařízení, poněvadž zneužití jich ke škodě státu jest velice snadné.

Na nedovolenou výrobu, prodej, přechovávání a dovoz z ciziny těchto zařízení bylo použito stejných trestů, jako jsou uvedeny v zákoně o telegrafech ze dne 23. března 1923, č. 60 Sb. z. a n.

Vedle trestných činů, vyznačených v 1. a 2. odstavci a stíhaných soudy, bylo nutno pamatovati na jinaká porušení tohoto zákona, která mají povahu přestupků správních a jejichž trestání bylo vyhrazeno v prvé instanci politickým úřadům druhé stolice. Stalo se tak jednak vzhledem k důležitosti radiotelegrafie a radiotelefonie, jednak vzhledem k poměrně vysokým pokutám peněžitým, na které může býti pro jmenované přestupky nalezeno.

Při výměře náhradního trestu vězení v případech nedobytnosti uloženého trestu peněžitého nebo pokuty peněžité mohou soudy a politické úřady druhé stolice přihlížeti k velikostí zavinění, takže jest zajištěno daleko účinnější a působivější stíhání přestoupení tohoto zákona, než kdyby byly stanoveny pro výměru náhradního trestu vězení pevné sazby.

K § 25.

V zájmu veřejném jest nutno, aby tento zákon nabyl účinnosti dnem vyhlášení odchylkou od platných pravidelných předpisů o počátku účinnosti vyhlášených zákonů.

Jelikož poštovní a telegrafní, jakož i vojenská správa má vlastní laboratoře, ve kterých se vyrábějí radiotelegrafní a radiotelefonní zařízení k účelům pokusným a vědeckým a protože by mohl nastati v budoucnosti případ, že poštovní a telegrafní správa by sama tato zařízení vyráběla nejen pro vlastní potřebu, ale i pro potřeby konsumentů, bylo třeba stanoviti výjimku ve 2. odstavci uvedenou.

Stejnou výjimku bylo nutno učiniti pro osoby, kterým byla na základě § 3 zákona o telegrafech ze dne 23. března 1923, č. 60 Sb. z. a n., propůjčena koncese ke zřizování, udržování a provozu radiotelegrafních a radiotelefonních stanic, neboť jest samozřejmo, že provozuje-li někdo dovoleně uvedené činnosti, musí také přechovávati radiotelegrafní a radiotelefonní zařízení, z nichž tyto stanice pozůstávají.

Vláda projevuje přání, aby tento její návrh zákona byl v poslanecké sněmovně přikázán výboru ústavněprávnímu a výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností a v senátě výboru ústavněprávnímu a výboru živnostensko-obchodnímu k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze dne 20. dubna 1923.

Náměstek předsedy vlády:

J. Malypetr, v. r.