Poslanecká sněmovna N.S.R.Č. 1923.

I. volební

7. zasedání.


4145.

Naléhavá interpelace

poslanců dra Th. Bartoška, dra Charváta a spol.

ministrům vnitra a spravedlnosti

o způsobu, jakým se provádí nesnesitelná již konfiskační

prakse československými tiskovými úřady.

Novému deníku Socialistického Sjednocení časopisu "Socialista" dostalo se obvyklé dnes u oposičního tisku vládní pozornosti hned konfiskací jeho čísla 5. z 6. května 1923, v němž zabaven byl tento článek:

Příčiny bankovních úpadků.

Kořeny zla - z kterých roste korupce, mnohoobročnictví a úpadky bank, jsou především ony, že správní radové, více než vlastního hospodářství bank, více než bonity povolovaných úvěrů, hledí si především svého vlastního prospěchu. Chtít ozdraviti hospodářství našich bank, předpokládá především, vymýtiti ze správních rad ony funkcionáře, kteří mají banku, v jejíž správní radě zasedají za dojnou krávu a používají vlivu a spojení k svému vlastnímu obohacení. Nevolitelnost správních radů, kteří jsou současně právními zástupci vlastního ústavu, dodavateli banky, neb firem, které banka financuje, mělo by býti první podmínkou vedoucí k vrácení důvěry vkladatelů a široké veřejnosti v naše finančnictví. Pokud však budou ve správních radách zasedati jedinci, kterým vlastní prospěch a obchod půjde nad prospěch ústavu, tu konce budou vždy smutné a neradostné pro vkladatele a akcionáře. Tu vždy nehospodářství, korupce bude domovem u našich bank. Známe případ, že u České banky zasedá ve správní radě kom. rada Košek, který je současně společníkem známé továrny na barvy Košek a dr. Becker. České bance pak patří továrna na stávkové zboží Jos. Veselý, akciová společnost v Německém Brodě, a lato továrna, která letošním rokem bilancuje se ztrátou, musí veškeré barvy, potřebné k barvení vlny, kupovati u správního rady vlastního ústavu, který mimo to zasedá i v představenstvu továrny Jos. Veselý. Je jen přirozeno, že ceny tu jsou vedlejší a nabídky soutěže že nepřicházejí vůbec v úvahu. Kam takovéto protekční hospodářství zavádí, leží na bíledni. A to je jen jeden malý případ z tisíců. Pokud se bude u nás hospodařiti tímto způsobem, potud nelze bráti vážně snahy nesoucí se za ozdravěním poměrů v našem peněžnictví. Potud též budou konce vypadati vždy tak, jak tomu bylo u Moravsko-slezské, Pozemkové a Bohemie. Tady tkví kořeny zla a chceme-ti vážně zlo vymýtiti, musíme jíti na samé kořeny zla. Valné hromady a akcionáři měli by proto především věnovati větší pozornost zákulisním obchodům správních radů s vlastními ústavy a s podniky od banky finančně odvislými. Není tak jest v zájmu veřejnosti, v zájmu očisty a ozdravění v naších bankách, ale i v zájmu jejich vlastním. Korupce v našich bankách pramení z nepotismu a vyrůstá z vlastního lůna správních rad a ředitelství. Tu je proto především třeba nápravy.

Konfiskace tato svádí přímo, abychom vypsali soutěž, v níž by naše "lucernae juris" musily projeviti opravdu zvláštní vynalézavost a básnickou zrovna fantasii, aby v zabavené stati našly něco protizákonného.

Či snad máme předpokládati, že vládě Československé republiky nebes alespoň oběma pánům dotazovaným ministrům vyhovuje spíše stanovisko opačné, nežli jaké zaujal pisatel zabavené stati, a že jest to po názoru pánů ministrů naopak úplně v pořádku, jestliže členové správních rad bankovních považují tyto banky za své dojné krávy a že jest zcela v pořádku, zasedají-li ve správních radách bank jejich dodavatelé atd.?

Ještě více však nežli konfiskace sama, která není žádným hrdinstvím, kdyžtě dnes, ne-li již zemský soud, tedy určitě Drem Hausmannem řízený vrchní zemský soud potvrdí konfiskaci, musí zarážeti způsob, jakým konfiskace v tomto případě byla provedena.

Víme dobře a jsme, dokud dnešní režim potrvá, připraveni počítati s konfiskacemi a víme, že spravedlnosti se nedovoláme ani při nejkřiklavějším censorském přehmatu. Je-li pak dána tu a tam pánům ministrům vnitra či spravedlnosti příležitost, aby konfiskací ve sněmovně se nabývali, slýcháme tu odpovědi, jež staly se již formulářovitou šablonou: konfiskace byla schválena neodvislým soudem, postižení buď, nechtějíce mařiti zbytečně svého času, nepodali vůbec námitek, anebo námitky ty jiní stejně neodvislí soudcové zamítli a za ústavního principu soudcovské neodvislosti nedá prý se nic dělat.

Ještě více však nežli protizákonné konfiskace samy o sobě a jejich šablonovité a nevážné projednávání před soudy zarážeti musí způsob, jakým konfiskace tyto u oposičního tisku se provádějí a který, aspoň v případě dnes interpelovaným, docela naplňuje pojem zločinu zneužití úřední moci dle 101 zákona trestního. "Jeder Staats oder Gemeindebeamte," praví jazykově oficielní text tohoto čsl. zákonného ustanovení, "welcher in dem Amte, in dem er verpflichtet ist, von der ihm anvertrauten Gewalt, um Jemanden, sei es der Staat, eine Gemeinde oder eine andere Person, Schaden zuzufügen, was immer für einen Mißbrauch macht, begeht durch einen solchen Mißbrauch ein Verbrechen; er mag steh durch Eigennutz, oder sonst durch Leidenschaft oder Nebenabsicht dazu haben verleiten lassen."

Povinné exempláře zabaveného časopisu předloženy byly tiskovým úřadům v den vyjetí listu o 10. hodině dopolední. O 11 hod. byl již, jak dodatečně vydavatelé listu zvěděli, časopis konfiskován po veřejných místnostech a prodejnách, vlastní správa časopise byla však o konfiskaci vyrozuměna až teprve po 12. hod. polední, a to v průhledném úmyslu, aby zatím celý náklad časopisu konfiskaci propadlého byl vytištěn a tak vydavatelstvu oposičního tisku konfiskací způsobena škoda co největší.

Propůjčuje-li se již dnes v republice stráž bezpečnosti k tomu, aby dělala na veřejných schůzích lidu nadšené auditorium nepopulárnímu ministru, není méně nevhodným, propůjčují-li se státní orgánové k tomu, aby nejen bezdůvodným konfiskováním, ale také ještě výkonem konfiskace hmotně ubíjeli dělnický oposiční tisk.

Zločinný tento úmysl jest patrný i r. toho, že není v tomto případě ojedinělý. jsou V Praze listy, nikoliv denně vycházející, které, jsouce si vědomy zvláštní pozornosti a péče censorské, jež bývá jim věnována, sečkávaly po předložení povinných výtisků několik hodin s vlastním tiskem, až sobě policejní autorita ze sazby vezme svůj povinný tribut, ale čekávaly marně. Konfiskující orgán čekal totiž také, aby přepadl svoji oběť, až bude pokládati se za bezpečnu, a způsobil jí pak zabavením celého nákladu nejvyšší dosažitelnou škodu. Pokládáme samozřejmě takovéto drancovací výpravy za věc republikánského státu naprosto nedůstojnou.

Tento způsob tiskové pralese zajisté plně toho zaslouží, aby byl podroben debatě ve sněmovně, proto označujeme tuto svojí interpelaci za naléhavou, dávajíce tak zároveň i koalovaným stranám příležitost, aby hlasováním buď pro naléhavost nebo proti ní vyslovily svůj souhlas či nesouhlas s těmito zrůdami tiskové pralese československých úřadů.

Podepsaní táží se tudíž pánů ministrů vnitra a spravedlnosti:

1. Jste ochotni dáti případy interpelací touto dotčené věcně vyšetřiti a dáti sněmovně odpověď, jež by nebyla pouhou skrývačkou za pověstnou již ve věcech tiskových neodvislost soudcovskou?

2. Co jste zařídili či zařídíte, aby původcově a všichni vinníci tohoto zločinného provádění tiskové pralese byli pro zločin zneužití úřední moci po zákonu potrestáni a aby se poškozeným vydavatelům časopisů dostalo plné náhrady škody takto jím způsobené?

V Praze dne 8. května 1923.

Dr. Bartošek, dr. Charvát,

dr. Vrbenský, Draxl, Skalák, Merta, Toužil, Malá, Kučera, Bubník, Hoffmann, Kunst, Brodecký, Rouček, dr. Haas, Schweichhart, Kaufmann, Schuster, Mikulíček, Krejčí Taub, Blažek, Čermak, Koutný, dr. Czech, Houser, Kreibich, dr. Šmeral, Haken, Hillebrand, Svetlik, Klein,. Nagy, Beutel.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP