Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4171.

Interpelace:

I. posl. Čermaka, Hillebranda, Hoffmanna a druhů min. školství a nár. osvěty a zákazu, aby německé školní třídy byly dále vydržovány na útraty obcí,

II. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů min. školství a nár. osvěty o zákazu, aby německé školní třídy byly dá se vydržovány na útraty obcí,

III. posl. Kreibicha a druhů min. spravedlnosti o nezákonném zasáhnutí do dosud,nevyřízeného soudního řízení a o porušení soudcovské nezávislosti,

IV. posl. dra Lodgmana a druhů min. pošt a telegrafů o jazykové praxi pražského poštovního šekového úřadu,

V. posl. dra Raddy a druhů celé vládě o obsazení mandátů v moravském zemském výboru a u moravských zemských ústavů,

VI. posl. Blatné, Hillebranda a druhů min. spravedlnosti o zákazu kouření v trestnicích,

VII. posl. dra W. Feierfeila, Scharnagla a druhů min. financí a zaplacení zbytku státní zálohy, poskytnuté pohořelým v Jáchymově v r. 1873,

VII. posl. Böhra, Marka a druhů min. vnitra o rozpuštění ťChebské místní radyŤ,

IX. posl. Patzela, Wenzela a druhů min. vnitra o neslýchaném obojetném chování litoměřické okresní poltické správy,

X. posl. Hillebranda, Pohla, dra Holitschera a druhů min. vnitra a zdravotnictví, aby bylo vyplaceno odškodnění podle zákona o epidemiích,

XI. posl. dra Luschky a druhů min. financí a zdanění služebních platů státních zaměstnanců,

XII. posl. Jokla, Heegera, dra Haase a druhů min. spravedlnosti o novém zabavení časopisu ťVolkspresseŤ, vycházejícího v Opavě,

XIII. posl. J. Mayera, Böllmanna a druhů min. vnitra a spravedlnosti o zabavení časopisu ťDeutscher LandrufŤ v Chebu,

XIV. posl. inž. Kalliny a druhů celé vládě, že česká většina v inženýrské komoře nedbá zákonných ustanovení, že němečtí členové komory jsou úplně zbavení práv, zvláště v oboru jazykového práva, což po dvouletém marném usilování, aby platné zákony byly prováděny, vedou k tomu, že se němečtí členové předsednictva komory vzdali mandátu,

XV. posl. J. Mayera a druhů min. zemědělství a obchodu o vývozu žita,

XVI. posl. Schuberta a druhů min. vnitra a spravedlnosti o opětovném zabavení časopisu ťWestböhmische StimmenŤ v Plané č. 32 ze dne 27. dubna 1923,

XVII. posl. Schuberta a druhů min, vnitra a spravedlnosti o zabavení časopisu ťDeutsche Westbömische StimmenŤ v Plané,

I./4171 (překlad).

Interpelace

poslanců Čermaka, Hillebranda, Hoffmanna a druhů

ministrovi školství a národní osvěty o zákazu, aby německé školní třídy byly dále vydržovány na útraty obcí.

Minulého roku byla podána naléhavá interpelace (tisk č. 3565, 3566) o zákazu, aby německé školní třídy byly dále vydržovány na útraty obce, kterou tehdejší ministr školství Šrobár ve školské rozpravě odbyl prostým prohlášením, které se meritem otázky vůbec nezabývalo, Prohlášení omezuje se na to, že další vydržování zrušených tříd na útraty obcí nelze uvésti v soulad se zákonem, poněvadž jde zde o obnovení zrušené třídy, to jest o zřízení nové třídy, které by mohla vysloviti zemská školní rada, která jest k tomu příslušná, nikterak však označený samosprávný sbor.

Z případů, které byly důvodem k interpelaci, jeden byl výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 22. března, č. 23573/23-I zamítnut, kdežto druhý případ jest ještě nevyřízen. Také toto rozhodnutí ministerstva úplně postrádá vyřízení námitek uplatňovaných proti zákazu ve věci samé, tím, že jen věc zamítá, poněvadž zmíněná škola ještě dnes má o dvě definitivní třídy více, než by bylo nutně třeba podle §u 5 zákona ze dne 13. července 1922, č. 26 Sb. z. a n. a poněvadž má dvě pobočky, ačkoliv jen jedna třída má přes 80 dětí a není proto tedy právního podkladu, aby byla opět povolena další pobočka již zrušená. Bylo snad přece dosti času, aby se ministerstvo v době ³/₄ roku, která již uplynula od školské rozpravy, poněkud zevrubněji zabývalo meritem této otázky. V tomto případě vůbec nešlo o to, kolik tříd škola má, ani má-li tříd více, než má míti podle §u 5 malého školského zákona - tento paragraf sám přece již dnes není rozhodným pro počet tříd - ani nešlo o to, má-li dostatečně odůvodněné pobočky, ani nebylo žádáno opětné povolení třídy, která byla zrušena, Podstatný bod, jímž se odůvodňuje odvolání, se zabývá spíše otázkou, bylo-li by možno ponechati třídy na útraty obcí, tedy takovým způsobem, že by se tím nezpůsobily jiným konkurenčním činitelům mimo obcí nijaké útraty; a to ještě se zřetelem k té věci, že by se ustanovený učitel zřekl všech svých nároků na pozdější definitivní ustanovení a započtení toho času do výslužby.

Sám zemský správní výbor nemohl jinak, než prohlásiti, že v takovýchto případech nemá na tom zájmu, Nelze tedy tím spíše pochopiti, že ministerstvo školství překáží nyní najednou této úplně samozřejmé snaze větších školních obcí udržeti své školství na výši, jak jest toho právě třeba pro velké obce z důvodů osvětových, aniž samo celou otázku meritorně rozhodlo.

Tážeme se pana ministra školství a národní osvěty, ví-li o tomto nevěcném vyřízení odvolání, které se již tak dlouho táhne a je-li ochoten uznati právo obcí, zřizovati si a vydržovati jednotlivé školní třídy na vlastní útraty?

V Praze dne 8. května 1923.

Čermak, Hillebrand, Hoffmann,

Hirsch, dr. Czech, Schweichhart, Hackenberg, Heeger, Leibl, Blatny, Taub, Häusler, R. Fischer, Uhl, Dietl, Hausmann, Kirpal, Grünzner, Jokl, Deutsch, Pohl.

II./4171 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů ministrovi školství a národní osvěty o zákazu, aby německé školní třídy bylo dále vydržovány na útraty obcí.

Minulého roku byla podána naléhavá interpelace (tisk č. 3565, 3566) o zákazu, aby německé školní třídy byly dále vydržovány na útraty obce, kterou tehdejší ministr školství Šrobár ve školské rozpravě odbyl prostým prohlášením, které se meritem otázky vůbec nezabývalo, Prohlášení omezuje se na to, že další vydržování zrušených tříd na útraty obcí nelze uvésti v soulad se zákonem, poněvadž jde zde o obnovení zrušené třídy, to jest o zřízení nové třídy, které by mohla vysloviti zemská školní rada, která jest k tomu příslušná, nikterak však označený samosprávný sbor.

Z případů, které byly důvodem k interpelaci, jeden byl výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 22. března, č. 23573/23-I zamítnut, kdežto druhý případ jest ještě nevyřízen. Také toto rozhodnutí ministerstva úplně postrádá vyřízení námitek uplatňovaných proti zákazu ve věci samé, tím, že jen věc zamítá, poněvadž zmíněná škola ještě dnes má o dvě definitivní třídy více, než by bylo nutně třeba podle §u 5 zákona ze dne 13. července 1922, č. 26 Sb. z. a n. a poněvadž má dvě pobočky, ačkoliv jen jedna třída má přes 80 dětí a není proto tedy právního podkladu, aby byla opět povolena další pobočka již zrušená. Bylo snad přece dosti času, aby se ministerstvo v době ³/₄ roku, která již uplynula od školské rozpravy, poněkud zevrubněji zabývalo meritem této otázky. V tomto případě vůbec nešlo o to, kolik tříd škola má, ani má-li tříd více, než má míti podle §u 5 malého školského zákona - tento paragraf sám přece již dnes není rozhodným pro počet tříd - ani nešlo o to, má-li dostatečně odůvodněné pobočky, ani nebylo žádáno opětné povolení třídy, která byla zrušena, Podstatný bod, jímž se odůvodňuje odvolání, se zabývá spíše otázkou, bylo-li by možno ponechati třídy na útraty obcí, tedy takovým způsobem, že by se tím nezpůsobily jiným konkurenčním činitelům mimo obcí nijaké útraty; a to ještě se zřetelem k té věci, že by se ustanovený učitel zřekl všech svých nároků na pozdější definitivní ustanovení a započtení toho času do výslužby.

Sám zemský správní výbor nemohl jinak, než prohlásiti, že v takovýchto případech nemá na tom zájmu, Nelze tedy tím spíše pochopiti, že ministerstvo školství překáží nyní najednou této úplně samozřejmé snaze větších školních obcí udržeti své školství na výši, jak jest toho právě třeba pro velké obce z důvodů osvětových, aniž samo celou otázku meritorně rozhodlo.

Tážeme se pana ministra školství a národní osvěty, ví-li o tomto nevěcném vyřízení odvolání, které se již tak dlouho táhne a je-li ochoten uznati právo obcí, zřizovati si a vydržovati jednotlivé školní třídy na vlastní útraty?

V Praze dne 8. května 1923.

Dr. Spina, dr. Schollich, dr. W, Feierfeil, Simm, dr. Kafka,

Patzel, inž. Jung, Knirsch, dr. Lodgman, inž, Kallina, dr. Keibl, Schubert, dr. Brunar, dr. E. Feyerfeil, Matzner, dr. Radda, dr. Lehnert, Böhr, J. Fischer, dr. Petersilka, Křepek, Kaiser, Böllmann, Mark, Bobek, Scharnagl, dr. Luschka, dr. Hanreich, Kraus.

III./4171 (překlad).

Interpelace

poslance Kreibicha a druhů ministrovi spravedlnosti

o nezákonitém zasáhnuti do dosud nevyřízeného soudního řízení a o porušení soudcovské nezávislosti.

Dne 14. května t. r. mělo se konati před libereckou porotou hlavní přelíčení o žalobě pro urážku na cti poslance Antonína Roschera proti bývalému odpovědnému redaktorovi časopisu ťVorwärtsŤ Bedřichovi Rungemu. Poněvadž obžalovaný jest zaměstnán v cizině a před červencem se nemůže vrátiti, žádal o odročení přelíčení až k následujícímu porotnímu období. Této žádosti vyhověla také radní komora Libereckého krajského soudu usnesením ze dne 28. dubna 1923, č. Pr. 100/21 s odůvodněním, že jest naprosto nutno, aby se obžalovaný osobně dostavil k hlavnímu přelíčení. Za týden dostal však Bedřich Runge od krajského soudu oznámení, že se přelíčení stanoví na den 23. května t. r. Důvod pro toto zvrácení usnesení radní komory uveden nebyl.

Jak se nyní v Praze dovídáme, jest příčinou zmíněného zrušení usnesení radní komory, že klub německých sociálně-demokratických poslanců Národního shromáždění zakročil u pana ministra spravedlnosti, aby odročení, na němž se již soud usnesl, zase zrušil. Pro toto zakročení nařídil ministr spravedlnosti, aby usnesení radní komory bylo zvráceno.

Na základě této události tážeme se pana ministra spravedlnosti:

1. Jest pravda, že pan ministr spravedlnosti pro zakročení německých sociálně-demokratických poslanců způsobil, že usnesení soudu bylo zrušeno?

2. Jak odůvodní pan ministr toto nezákonité zasáhnutí do dosud neskončeného soudního řízení a toto nedbání soudcovské nezávislosti, aby prokázal ochotu politické straně v osobní věci?

V Praze dne 12. května 1923.

Kreibich,

Mikulíček, Bubník, Houser, Kunst, Toužil, J. Kříž, Burian, Svetlik, Haken, Nagy, Darula, Rouček, Malá, Warmbrunn, Kučera, dr, Šmeral, Krejčí, Blažek, Teska, Tausik, Skalák, Koutný, Merta.

IV./4171 (překlad).

Interpelace

poslance dra Lodgmana a druhů ministrovi pošt a telegrafů o jazykové praxi pražského poštovního šekového úřadu.

Jak bylo již vyloženo v interpelacích ze dne 24. října 1922 a ze dne 7. února 1923, č. XVI/3853 a č. XV/4009, odmítá pražsky poštovní šekový úřad proti předpisům jazykového zákona styk v německém jazyku také tam, kde jest povinen úřadovati v českém a německém jazyku. Této povinnosti vůči německým zákazníkům se hledí poštovní šekový úřad vyhnouti tím, že jim zasílá tento ťseznamŤ nejčastějších účetních záznamů (vlastnoručních záznamů ve výpisech z účtů):

Poštovní šekový úřad se asi domnívá, že tím vyhověl zákonitým požadavkům. Tomu však ovšem tak není, neboť podle jazykového zákona jsou úřady povinny užívati všude tam ve styku se stranami také německého jazyka, kde bydli více než 20% německých státních občanů, překlad tedy v těchto případech není věcí strany, nýbrž věcí úřadu a není tudíž žádnou ochotou vůči německým majetníkům účtů, zašle-li se jim ťseznam překladůŤ, aby se pomocí jeho mohli poučiti o významu českých záznamů. Takový seznam by byl ochotou nanejvýš v oněch případech, kde není povinen užívati německého jazyka, poštovní šekový úřad však zasílá takové seznamy místo německých záznamů majetníkům účtů, bydlícím v německém území jako na př. v Teplicích-Šanově.

Tážeme se pana ministra:

1. Proč dosud ještě nebyla dána odpověď na interpelace tisk č. XVI./3853 a č. XV./4009?

2. Zamýšlí pan ministr rozkázati poštovnímu šekovému úřadu, aby zachovával platné jazykové předpisy?

V Praze dne 15. května 1923.

Dr. Lodgman,

inž. Kallina, dr. Brunar, dr. E. Feyerfeil, dr. Keibl, dr. Medinger, Matzner, dr. Schollich, dr. Radda, dr. Lehnert, Kraus, inž. Jung, J. Mayer, Bobek, Böhr, Wenzel, Knirsch, Simm, Schälzky, dr. Petersilka, Schubert, Windirsch, Kaiser.

V./4171 (překlad).

Interpelace

poslance dra Raddy a druhů celé vládě

o obsazeni mandátů v moravském zemském výboru a u moravských zemských ústavů.

Poněvadž oba němečtí přísedící moravského zemského výboru senátor Josef Jelínek a dr. Vilém Freissler dali své mandáty k disposici německému parlamentnímu svazu, jmenoval tento panu ministrovi vnitra pro jeden uvolněný mandát přísedícího zemského výboru ředitele panství Aloise Wintera, starostu v Mikulově a dne 9. června 1922 podal další návrh na obsazení uprázdněných míst správních radů u moravských zemských ústavů. Tyto návrhy podaly jednomyslně všechny německé nesociálně-demokratické strany a měla jich tedy vláda demokratického státu, jímž chce býti Československá republika, dbáti.

To se tak nestalo, naopak, vláda pohnula dosavadního přísedícího zemského výboru dr. Viléma Freisslera, aby svého mandátu neskládal, ačkoliv z návrhu německého parlamentního svazu musila zpozorovati, že dr. Vilém Freissler nepožívá více důvěry stran, spojených v tomto svazu.

Dr. Vilém Freissler byl tedy proti návrhu stran německého parlamentního svazu ve svém úřadě potvrzen.

Ano ještě více:

Při obsazování tohoto mandátu a jiných mandátů v rozličných zemských ústavech byla německá národní strana úplně opominuta,.ačkoliv podle výsledků posledních voleb do Národní rady jest co do síly druhou stranou na Moravě a tedy podle demokratického stanoviska má právo, aby měla zastoupení v zemské správě.

Toto odstrčení prý moravský zemský hejtman dr. Pluhař odůvodnil, že prý vláda nepřipouští, aby se člen německé náhodní strany dostal na vedoucí místo, poněvadž členové strany, v níž jsou poslanci jako dr. Lodgman a dr. Baeran, nejsou způsobilí pro tak odpovědná místa.

Byla tedy jedna strana pro svoji politickou činnost a politické smýšlení svých členů vyloučena od státní a autonomní správy.

Podepsaní se tedy táží vlády:

1. Proč nedbala návrhu německého parlamentního svazu ze dne 9. června 1922;

2. proč prohnula dr. Viléma Freisslera, aby se svého mandátu nevzdával;

3. čím ospravedlní úplné opominutí německé národní strany;

4. zdali zvláště jest správné odůvodnění tohoto opominutí, které podal dr. Pluhař a pakliže ano, zdali

5. může ospravedlniti tento neslýchaný postup, který jest paškvilem každého demokratického cítění?

V Praze dne 14. května 1923.

Dr. Radda,

dr. Lodgman, dr. Keibl, Matzner, dr. Brunar, Kraus, dr. E. Feyerfeil, Knirsch, Böhr, Bobek, dr. Medinger, dr. Lehnert, inž. Jung, Wenzel, Scharnagl, dr. Petersilka, inž. Kallina, dr. Schollich, Patzel, Simm, dr. W. Feierfeil.

VI./4171 (překlad).

Interpelace

poslanců F. Blatné, Hillebranda a druhů

ministrovi spravedlnosti

o zákazu kouření v trestnicích.

Kdysi bylo dovoleno trestancům, kteří se řádně chovali, v trestnicích kouřiti a to tak, že trestanec mohl týdně vykouřiti šest cigaret nebo dva doutníky. Jak se nyní dovídáme z časopisů, ministerstvo spravedlnosti v těchto dnech vydalo výnos, jímž se má tato úleva zrušiti. Toto opatření, které mnoho trestanců bude pociťovati jako mimořádně příkrou ukrutnost a jako nezasloužené zostření trestu, nemá tím spíše příčiny, že justiční správa nedosáhne zákazem kouření nižádných úspor, poněvadž si kuřivo musili trestanci platiti sami z výtěžku své práce. V tomto zákazu lze spatřovati jen ničím neodůvodněné opatření, jenž má trestance roztrpčiti a jež úmysl, výnosem trestu působiti k polepšení, odsouzeného poškozuje. Podepsaní se tedy táží pana ministra: Jest ochoten ihned naříditi, aby naříkaný výnos byl opět neprodleně odvolán?

V Praze dne 14. května 1923.

Blatny, Hillebrand,

dr. Czech, Čermak, Hoffmann, Deutsch, Uhl, Grünzner, Schäfer, Beutel, Taub, R. Fischer, Hausmann, Roscher, Jokl, Leibl, Kirpal, Palme, Schuster, dr. Holitscher, Schweichhart, Wittich, Hackenberg, dr. Haas, Dietl, Pohl.

VII./4171 (překlad).

Interpelace

poslanců dra W. Feierfeila, Scharnagla a druhů

ministrovi financí

o zaplacení zbytku státní zálohy, poskytnuté pohořelým v Jáchymově v r. 1873.

Pro nouzí jednotlivých občanů po velkém požáru v r. 1873 v Jáchymově (v Krušnohoří) byla pohořelým poskytnuta státní záloha, aby si mohli vystavěti obydlí.

Pražská zemská politická správa zamítla výnosem z března 1923 všechny žádosti o odpis zbytků této státní zálohy z r. 1873 váznoucí na domech a odkazujíc na výnosy z ledna 1923, nařídila, aby tyto částky byly zaplaceny v ročních splátkách po 500 Kč u berního úřadu jáchymovského, jinak že bude provedena exekuce.

Poukazujeme na nynější hospodářskou nouzi v Krušnohoří, které náleží k nouzovým okresům; na katastrofální krisi nezaměstnanosti, která postihuje všechny stavy; na úplné zchudnutí jmenovitě drobnějších živnostníků a majetníků domů, kteří nepatrné své úspory vložili do válečných půjček; na přímo nedostižné daňové zatížení dávkou z majetku a přírůstku na majetku, které již nesouhlasí s nynějšími poměry a konečně, že se takřka naprosto neúrokuje kapitál, uložený v obytných domech, pro následky zákona o ochraně nájemníků. Žadatelé prostě nemohou ke všem těm obrovským vydáním platiti také ještě roční splátku na státní zálohu z r. 1873 v ročních splátkách 500 Kč.

Tážeme se tedy, jest pan ministr ochoten:

1. Tento zbytek odepsati?

2. Povoliti, aby tyto splátky byly rozpočteny na delší dobu?

V Praze dne 15. května 1923.

Dr. W, Feierfeil, Scharnagl,

Schälzky, Budig, dr,. Hanreich, dr. Petersilka, dr. Spina, Schubert, Windirch, Röttel, Kaiser, Mark, Böhr, Bobek, dr. Luschka, J. Fischer, Heller, Pittinger, Patzel, Wenzel, Simm, inž. Jung, Knirsch, J. Mayer, Böllmann.

VIII./4171 (překlad).

Interpelace

poslanců Böhra, Marka a druhů

ministrovi vnitra

o rozpustění ťChebské místní rady.Ť

Zástupci německých občanských stran v Chebu si zřídili pod jménem ťChebská místní radaŤ orgán, aby ve společných schůzích mohli zaujmouti stanovisko k různým otázkám veřejného života. Činnost této místní rady byla zastavena výnosem chebské okresní politické správy s odvoláním na spolkový zákon (ze dne 15. listopadu 1867) a na ústavní listinu § 113, odst. 2. (ze dne 29. února 1920, č. 121 Sb. z. a n.) s odůvodněním, ťže se tato korporace utvořila, aniž splnila zákonné podmínky a že si přisvojovala ve výkonné moci autoritu.Ť

Chebská místní rada nebyla však žádným spolkem, nýbrž jen nenucená schůzka zástupců, vysílaných chebskými německými politickými stranami, aby se poradili o věcech všeho druhu, které se dotýkaly chebského obyvatelstva. Že chebská místní rada spolkem nebyla, vysvítá již z té věci, že každá strana měla na vůli zúčastniti se či nezúčastniti porad jestliže jim nebylo příjemné zaujmouti k některé otázce určité stanovisko. Neměla také stanov ani činovníků, také členské příspěvky se nevybíraly. Mimo to jest jasné, že různých stran, které se mezi sebou tak liší svými světovými a politickými názory nelze sdružiti v politickém útvaru byť i jen spolku podobném.

Podle §u 113, odst. 2. zákona ze dne 29. února 1920, jímž se uvádí ústavní listina) Československé republiky ťspolek může býti rozpuštěn jen, když jeho činností byl porušen trestní zákon nebo veřejný pokoj a řádŤ. Ani jedné z těchto podmínek nebylo při rozpuštění chebské místní rady.

Podepsaní se tedy táží pana ministra, ví-li, že chebská okresní politická správa nařídila zastavení činnosti ťChebské místní radyŤ a je-li ochoten důrazně připomenouti chebské okresní politické správě svévolnost a nezákonnost jejího postupu a naříditi zrušení tohoto jejího opatření.

V Praze dne 12. května 1923.

Böhr, Mark,

dr. Spina, Bobek, dr. Petersilka, Heller, Scharnagl, dr. Luschka. Röttel, Böllmaun, J. Mayer, Windirsch, Schälzky, dr. W. Feierfeil, Kostka, Patzel, Wenzel, Simm. J. Fischer, Schubert, Budig.

IX./4171 (překlad).

Interpelace

poslanců Josefa Patzela, L. Wenzela

a druhů

ministrovi vnitra

o neslýchaném obojetném chování litoměřické okresní politické správy.

Okresní skupina německé národní socialistické dělnické strany v Lovosicích uspořádala dne 1. května t. r. jako jiné organisace této strany veřejnou schůzi. Litoměřická okresní politická správa přípisem ze dne 23. dubna t. r. vzala oznámení této schůze na vědomí, a zároveň schválila vyvěšení úplně vyplněného předloženého plakátu. Dne 27 dubna dostala jmenovaná strana neočekávaně od téže okresní politické správy přípis, podle něhož zmíněné plakáty prý byly vyvěšeny bez povolení, bylo nařízeno zatímní zabavení těchto plakátů a na návrh litoměřického státního zastupitelství bylo zabavení těchto prý nepovolených plakátů potvrzeno.

Soud v tomto případě není možno viniti z nějakého provinění, poněvadž nalézá na návrh státního zastupitelství a musí míti za to, že se návrh státního zastupitelství zakládá na skutečném činu. Avšak tím nehoráznější jest chování litoměřické okresní politické správy, která nejprve udělí povolení k vyvěšení plakátů, potom však zřejmě následkem vnějších vlivů toto povolení ne aby odvolala, nýbrž proti pravdě tvrdí, že zmíněné plakáty byly vyvěšeny bez povolení. Takovýto postup úřadu musí úplně otřásti právní bezpečností a důvěrou v úřady. Na důkaz tvrzení, jež zde uvádíme, přikládáme doslovné opisy svrchu uvedených úředních opatření.

Jest na bíledni podezření, že se uplatnily vnější vlivy, aby poškodily májovou slavnost německé národní socialistické dělnické strany. Avšak je li již samo o sobě znamením rozkladu státního řádu, působí-li neoprávněné vlivy na rozhodnutí úřadů, pak jest tím neslýchanější skutečností, že úřad hladce zapře vlastní rozhodnutí, přes to, že strana má v ruce důkazy, že se úřad v tomto případě dopouští mluvení nepravdy.

Tážeme se tedy pana ministra vnitra:

1. Jest pan ministr ochoten ihned naříditi přísné vyšetření tohoto přímo neslýchaného případu?

2. Jest pan ministr ochoten se postarati, aby se porušenému právnímu citu dostalo náležitého dostiučinění?

3. Jest pan ministr ochoten provinilé úřední činitele náležité potrestati?

V Praze dne 14. května 1923,

Patzel, Wenzel,

dr. Jabloniczky, dr. Lelley, Röttel, Palkovich, Füssy, dr. Hanreich, J. Mayer. Windirsch. dr. Lodgman, Matzner, Heller, Böllmann. J. Fischer, Schubert, inž. Jung, dr. Körmendy-Ékes. dr. Lehnert, Knirsch. dr. E. Feyerfeil, Simm, dr. Radda.