|
POSLANECKÁ SNĚMOVNA |
|
|
I. volební období |
7.zasedání |
4175.
Návrh
poslanců Jos. Ulricha, Jar. Marka, L. Pika a soudruhů,
aby byl vydán zákon o sborech stráže vězeňské.
Zákon
ze dne..............,
o sborech stráže vězeňské.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Pro výkon bezpečnostní a strážní služby při trestnicích a věznicích sborových soudů zřizuje se sbor uniformované stráže vězeňské.
§ 2.
Zásady pro působnost sboru vězeňské stráže i zařadění jeho členů do skupin spolu s určením titulů, jakož předpisy a služebními poměry, pokud nejsou obsaženy v zákoně ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z. a jeho doplňcích, upraví se nařízením.
Vnitřními předpisy se upraví pokud není již zásadního rozhodnutí jinými zákony, služební řád, pravidla pro výkon služby.
§ 3.
Členům sboru uniformované stráže vězeňské náleží kromě požitků, stanovených obecnými předpisy pro zaměstnance té které skupiny, do pensijní základny započitatelný přídavek strážní v částce Kč 1.800 ročně.
Další požitky, odůvodněné výkonem služby, stanoví ministr spravedlnosti. Tyto požitky nejsou započitatelny do pensijní základny.
§ 4.
V případech, kde podle tohoto zákona je úprava vyhrazena nařízení nebo vnitřnímu předpisu, platí až do účinnosti tohoto dosavadní předpisy.
§ 5.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem 3. ledna 1923; provede jej ministr spravedlnosti.
Důvodová zpráva.
Zákonem ze dne 25. ledna 1914, č. 16 ř. z. byly policejní stráži, finanční stráži a dozorcům vězňů přiznány zvláštní požitky, odpovídající zvláštnímu služebnímu výkonu těchto sborů.
Zákon ze dne 23. července 1919, č. 453 Sb. z. a n. upravil znovu těmto sborům v §u 2 zákona ze dne 25. ledna 1914, č. 16 ř. z., jmenovaným požitky ve stejné výši. Úpravou touto kvalifikoval znovu zvláštní službu z výkonu služebního vyplývající, oproti služebnímu výkonu jiných kategorií státních zaměstnanců.
Zákonem ze dne 7. října 1919, čl. 4, § 2 byly požitky tyto (starobní přídavky) zrušeny a všem státním zaměstnancům upraveny požitky ve stejné výši.
Zákonem ze dne 13. července 1922, č. 230 Sb. z. a n. upravila republikánská vláda znovu požitky stráže bezpečnostní a to přiznáním strážního přídavku do pense započitatelného. V poslední době dle tohoto způsobu upraveny též požitky sborů pohraniční stráže, dozorcům vězňů ponechány však požitky dosavadní. Opomenutím tímto cítí se vězeňská stráž jak mravně, tak i požitkově citelně dotčena, ježto samotný obor působnosti a práce, za nichž je této kategorii službu vykonávati, dokazuje, že náprava jest nutno a požadavek oprávněný.
Tužba vězeňské stráže není oproti jiným ozbrojeným sborům lehčí ani jinak výhodnější, naopak mnohem nezdravější, což dokazuje statistika onemocnění a úmrtí členů vězeňské stráže. Služební výkon vězeňské stráže vyžaduje nejvyššího napětí fysických i duševních sil a tato jest při nejvýše zodpovědném, složitém výkonu služebním, vystavena pravidelnému vážnému nebezpečí života. Doplňování stavu děje se stejným způsobem a za týchž podmínek jako u jiných sborů bezpečnostních.
Vzhledem ke všem těmto okolnostem jest žádoucno, aby sbor vězeňské stráže ustaven byl na zákonitém podkladě a současně byl splněn spravedlivý požadavek příslušníků sboru tohoto, jejž s hlediska služebního možno naznačiti za neodkladný.
Zároveň se doporučuje, aby osnova přikázána byla výboru ústavně-právnímu, sociálně-politickému, jakož i rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.
Úhrada nákladů, jež si vyžádá tento zákon, budiž zařaděna do rozpočtu.
V Praze dne 12. května 1923.
Ulrich, Marek, Pik,
Remeš, R. Chalupa, Aster, Němec, Bečko, Geršl, Hvizdák, Prokeš, Skotek, Sychravová, Chalupník, Lehocký, Johanis, Farbula, Hampl, Pocisk, Brožík, Benda, Karpíšková.