Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1923.

o rozšíření vojenského střeleckého cvičiště v Milovicích a o poměrech na něm.

Ministerstvo národní obrany již delší dubu plánuje značné rozšíření vojenského střeleckého cvičiště v Milovicích. Rozšířením cvičiště budou podstatně dotčeny existenční zájmy rolníků, zemědělských dělníků a některých obcí. V některých případech může se mluviti přímo o existenčním zničení. Jednou z nejpostiženějších obcí je na př. Lipník. Rozšířením řečiště za Rakouska ztratilo jeho obyvatelstvo asi 250 ha půdy, takže z mnoha malorolníků stali se bezzemci, odkázaní nouze na půdu najatou od vojenského eráru. Za dřívějších dob i tento poměr umožňoval jim existenci. Vojensky správa vycházela jim tak dalece vstříc, že mohli najaté pozemky obdělati a úrodu sklidit. Poslední dvě léta se však jejich situace zhoršila tím, že najaté pozemky jsou jim téměř nepřetržitým uzavřením střeleckého cvičiště nepřístupny a že vojenské oddíly způsobují čím dále větší škody. Správa cvičiště nemá na potřeby obyvatelstva ohledů, naopak, téměř zúmyslně a svévolně vytváří poměry, jež budí v obyvatelstvu krajní rozhořčenost a zoufalství. Starší pamětníci vidí zřejmě snahu, učiniti život okolního obyvatelstva naprosto nemožným. Za Rakouska nebylo uzavření pozemků tak časté a zejména v sobotu odpoledne, v neděli a ostatní dny po 6. hod. odpol. mohli obyvatelé nerušeně na pozemcích pracovati. Nyní jsou polnosti celý týden uzavřeny a práce rolníků i zúmyslně znemožňovány. Uzavřeny jsou i lesy, takže obyvatelé nemohou si ani houbu, ani jahodu zvednouti.

Rozšířením cvičiště je existence značného počtu rodin úplně ohrožena a není tudíž divu, že je tato akce vojenské správy sledována s rozrušením a obavou. Rozrušení jest stupňováno ještě tím, že vojenská správa nechává obyvatelstvo v úplné nejistotě o odškodnění a zajištění existence.

Proti nynější správě vojenského střeleckého cvičiště v Milovicích má okolní obyvatelstvo velmi mnoho oprávněných stížností a není divu, že je nejvýš roztrpčeno.

Kapitán Sucharda nejen že nevyjde v ničem potřebám obyvatelstva vstříc, nejen že se nesnaží utvářeti dobrý poměr mezi osobami vojenskými a občanskými, ale přímo obyvatelstvo svým počínáním uráží a terorisuje. Všude ukazuje, že on je jediným velmocným pánem cvičiště, ale i závislého, ochuzeného obyvatelstva. Mám mnoho svědecky prokázaných dokladů o tom, že je osobou nezodpovědnou, lidu nebezpečnou. Ženě pracovavší na poli vyhrožoval zastřelením, poněvadž mu prý splašila zvěř, již stahal. Děvčeti vyhrožoval zbitím. Ve veřejné místnosti hostince v Lipníku střílel z revolveru. Kdykoli, aniž by byla výstražná znamení a rozestaveny výstražné hlídky, střílí ze strojní pušky všemi směry, takže lidem často fičí střely kolem hlavy. Svědci vypovídají, že byli nuceni ležeti celé hodiny přitlačeni k zemi, aby se uchránili zastřelení. Nejistotu a neklid zvyšuje ještě okolnost, že kapitán Sucharda je notorickým opilcem a obyvatelé se domnívají, že v opilém stavu střílí z kulometu, či kulovnice. Dle výpovědi občanů jeví kapitán Sucharda velmi malý zájem o pořádek na střelnici, zaměstnávaje se honitbou, střelbou z kulometu pro osobni zábavu a pitkami.

Tak jsou vysvětlitelna četná neštěstí, jež se v obvodu střelnice přiházejí. S ostrými náboji je neobezřetně a nehospodárně zacházeno. Což byla někdy možno, aby některý důstojník mohl volně disponovati pro osobní zábavu ostrými vojenskými náboji? Leč i náboje dělostřelecké nejsou dostatečně kontrolovány. Nevybuchlé střelivo je ponecháváno volně v polích a není ihned ničeno. Přes půl roku leží v poli granát a marné jsou urgence rolníkovy, aby byl učiněn neškodným.

Die 17. června t. r. po 9. hod. več. hráli si vojíni dělostřeleckého oddílu ubytovaného v Lipníku na dvoře hostince s dělostřeleckým nábojem. Náboj vybuchl, zabil dva vojíny, dva zranil a poškodil stavení.

Jen náhodou nebyla katastrofa větší. Po této události, jak svědci mi vypravovali, naházeli dělostřelci večer několik náboje do obecní kaluže na návsi, kdež snad dodnes ohrožují obyvatelstva. Erárních koní a vozů používají důstojníci i poddůstojníka k soukromé zábavě. Neuvádím dnes všech fakt, jež jsem na mastě zjistil. Učiním tak příležitostně, nebude-li zatím zjednána náprava.

Není divu, že se obyvatelstvo cvičiště přilehlých obcí dívá na vojsko jako na cizí, nepřátelskou soldatesku.

Naše interpelace nemá za účel popouzeti proti důstojníkům a vojákům. Víme, že dlouhý pobyt ve vojenském, od světa odloučeném ležení není záviděníhodný. Avšak nynější poměry v Milovicích jsou neudržitelné.

Ptáme se:

1. Prohlásí pan ministr N. O. závazně, že seznámí zúčastněné obyvatelstvo podrobně s plánem na rozšíření cvičiště?

2. Bude pan ministr v této akci postupovati za účasti a dorozumění zúčastněných jednotlivců a obcí?

3. Sdělí jim pan ministr předem způsob náhrady a odškodnění?

4. Je pan ministr ochoten dbáti nejen zájmů vojenských, ale též existenčních zájmů změnami dotčených občanů a obcí?

5. Prohlásí pan ministr, že na střeh líci v Milovicích zavede pořádek, jimž zajistí klid vojínu i obyvatelstva?

6. Nahradí ihned kapitána Suchardu důstojníkem jiným?

V Praze dne 26. června 1923.

Haken, Bubnik, Koutný, Tausik, Darula, Krejčí, Kreibich, Nagy, Kunst, Toužil, Svetlik, Mikulíček, Skalák, Blažek, Kučera, Warmbrunn, J. Kříž, dr. Šmeral, Malá, Houser, Merta, Burian.