Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Zvláštní předpisy pro živnostenské provozovny a pracovní místnosti.

§ 1.

V živnostenských pracovnách musí místnosti, které jsou určeny k natěračským, lakýrnickým a malířským pracím, při nichž se používá běloby olovnaté, nebo olovo obsahujících sloučenin, pokud jde o nově zřizované, vyhovovati požadavkům ministerského nařízení ze dne 23. listopadu 1905, č. 176 ř. z. Jde-li o místnosti již zřízené, musí býti přiměřeně prostorné, dobře větratelné a vytopitelné. Ve všech případech buďtež v takovýchto uzavřených pracovních místnostech stěny a podlahy opatřeny obložením bez štěrbin, snadno umyvatelným. Tyto pracovní místnosti buďte chovány čisté, čištění pak děj se vždy mokrým způsobem a po skončení práce.

§ 2.

Je-li v místnostech, které sluší posuzovati podle 1, zaměstnáno více než 20 dělníků natěračskými, lakýrnickými a malířskými pracemi, jsou živnostenští podnikatelé povinni dáti v provozovnách těmto dělníkům k disposici zvláštní vytopitelné místnosti k mytí a k oblékání, s úpravami sloužícími k uschování oděvů, jakož i jídelny, a pečovati o to, aby tyto místnosti byly stále udržovány v čistotě.

II.

Zvláštní předpisy provozovací.

§ 3.

V živnostech natěračských, lakýrnických a malířských, jakož i ve všech živnostech, ve kterých se natěračské, lakýrnické a malířské práce po živnostensku provozují, buďtež barvy a tmely, obsahující olovo, uschovány a používány toliko v takových nádobách a schránkách, na kterých je znatelně a srozumitelně vyznačeno, že obsahují látky olovnaté.

§ 4.

Zakázáno jest užívati po živnostensku k vnitřním nátěrům běloby olovnaté, nebo jinakých olovo obsahujících barev a tmelů. Za vnitřní nátěry sluší ve smyslu tohoto nařízení pokládati ty, které podle svého trvalého, nebo převážného určení nejsou bezprostředně vydány vlivům povětrnosti. Zákaz obsažený v odstavci 1, nevztahuje se k pracím, jichž předmětem jest zříditi první základní nátěr při provádění čistě bílých nátěrů na právě takových starých, olovo obsahujících nátěrech nebo provésti nátěry v místnostech, ve kterých je nátěr často vydán vlivu vodních, nebo jiných par. Výjimečně může živnostenský úřad, který současně určí potřebná bezpečnostní opatření, dovoliti, aby preparátů, uvedených v odstavci 1, bylo použito také k nátěru vnitřnímu, jde-li o provedení prací, které by jinak domácímu průmyslu ušly.

§ 5.

Pokud by bylo přípustno, po případě připuštěno, aby olovnaté běloby nebo olovo obsahujících sloučenin bylo po živnostensku užíváno ve smyslu § 4 při provádění natěračských, lakýrnických a malířských prací, nesmí při nich býti zaměstnávány ženy a mladiství pomocní dělníci.

Tento zákaz, pokud jde o mladistvé pomocné dělníky vztahuje se také k pracím při čištění místností, jak je uvádí § 1, a zvláštních pracovních oděvů uvedených v § 8. čištění pracovních oděvů děj se vždy mokrým způsobem.

Výjimkou platí pro mladistvé učně, kteří již dosáhli věku 14 let, že mohou býti přibíráni k pracím, uvedeným v odstavci 1, pokud toho vyžaduje úplné dosažení učebného cíle. Toto použití nesmí však celkem trvati déle šesti neděl.

§ 6.

Pomocných dělníků, o kterých jest zaměstnavateli známo, že onemocněli otravou olovem, smí býti užíváno k živnostenským pracím, při kterých se upotřebuje olovnaté běloby nebo látek olovo obsahujících, jakož i k čištění pracovních místností, uvedených v § 1, a zvláštního pracovního oděvu, uvedeného v § 8, jen tehdy, bylo-li lékařem zjištěno, že jsou uzdraveni a k těmto pracím způsobilí.

§ 7.

Roztloukání nebo mletí olovnaté běloby a sloučenin obsahujících olovo, jakož i jich hnětení s olejem nebo fermeží, nesmí se konati rukou, nýbrž jen mechanickými úpravami a to tak, aby při těchto pracích, jakož i při naplňování a přesypání hmot obsahujících olovo, byli dělníci dostatečně chráněni před vyvinujícím se prachem a aby prach nemohl vnikati do pracovních místností. V případě potřeby však může jednotlivý dělník rozetříti rukou týdně 3 kg suříku a nejvýš 0,5 kg jiných olovnatých barev, kromě běloby olovnaté.

Suché olovo, obsahující nátěry neb tmely je dovaleno obrušovati nebo pemzou oškrabovati toliko po dřívějším navlhčení. Brusířský kal a odpadky při obrušování vznikající je odstraniti, dokud jsou vlhké.

Při stavbách buďtež práce uvedené v § 4, odst. 3 a 4, pokud se nekonají pod širým nebem, prováděny v oddělených prostorách, na kterých je zřetelně vyznačiti, že se v nich pracuje s bělobou olovnatou nebo látkami obsahujícími olovo.

§ 8.

Podnikatel má pečovati, aby dělníci, kteří pracují s olovnatou bělobou nebo sloučeninami obsahujícími olovo, nosili zvláštní pracovní oděv a pokrývku hlavy, které musí býti přiměřeně čištěny. V živnostenských podnicích s více nežli 20 dělníky jest podnikatel povinen opatřiti zmíněným dělníkům přiměřený pracovní oděv a pokrývku hlavy a pečovati o jejich pravidelné čištění.

Dále je podnikatel zavázán dáti dělníkům, pracujícím s olovnatou bělobou a sloučeninami obsahujícími olovo, k disposici vodu (k pití a k mytí), umyvadla, kartáče, mýdlo a ručníky v přiměřeném množství a jakosti. Podnikatel je rovněž povinen dáti dělníkům, pracujícím s olovnatou bělobou a sloučeninami obsahujícími olovo, respirátory psi výkonech při nichž se vyvinuje větší množství prachu.

§ 9.

V bytech a ložnicích, vyhrazených pomocným dělníkům, není dovoleno olovnatou bělobu nebo sloučeniny obsahující olovo ani ukládati, ani tam s těmito látkami zacházeti.

§ 10.

Dělníci pracující s olovnatou bělobou a sloučeninami obsahujícími olovo, jsou povinni náležitě používati daného jim pracovního oděvu a pokrývky hlavy, jakož i respirátorů při všech pracích, při nichž se vyvíjí větší množství prachu. Tito dělníci mají si před přestávkami k jídlu a po skončeni práce důkladně očistiti obličej, ústa a ruce.

Dále musí se tito dělníci v provozovnách zdržeti pití pálených lihovin a kouření tabáku (cigar, cigaret, dýmky), jakož i žvýkání a šňupání tabáku; požívání jídel a nápojů, jichž uschování v pracovních místnostech je nejpřísněji zakázáno, je dovoleno jen mimo pracovní místnosti v přestávkách určených k jídlu, a kde jsou za tím účelem odděleně místnosti, jen v těchto místnostech.

III.

Předpisy o zvláštním dozoru.

§ 11.

V pracovních místnostech, ve kterých se pracuje s olovnatou bělobou nebo sloučeninami, obsahujícími olovo, budiž toto nařízení vyvěšeno na snadno přístupném místě a udržováno stále v čitelném stavu.

Každému dělníku, přijatému k provádění prací s olovnatou bělobou a sloučeninami obsahujícími olovo, budiž dán při vstupu do pracovního poměru bezplatně exemplář poučení, které jest jako příloha k tomuto nařízení otištěno, a dělníci tito buďtež zapsáni clo zvláštního seznamu.

Zaměstnavatel je povinen pečovati o to, aby dělníci v předchozích odstavcích uvedení, byli ihned poukázáni k lékaři nemocenské pokladny, jakmile se u nich objeví první známky otravy olovem.

V závodech, které zaměstnávají více než 20 dělníků, je zaměstnavatel povinen pečovati o to, aby dělníci pracující s bělobou olovnatou a sloučeninami obsahujícími olovo, byli alespoň každé tři měsíce prohlédnuti lékařem, zdali se u nich nejeví příznaky otravy olovem.

V těchto závodech budiž do seznamů, které jest vésti podle odstavce 2, po každé zapsán lékařem prohlídku konajícím výkon lékařské prohlídky a její výsledek.

Tyto seznamy buďte na vyzvání předloženy státním dozorčím orgánům.

IV.

Ustanovení trestní.

§ 12.

Přestupky tohoto nařízení, pokud nejsou trestny podle všeobecných trestních zákonů, nebo jako přestupky živnostenského řádu, budou podrobeny trestnímu řízení podle ministerského nařízení ze dne 30. září 1857, č. 198 ř. z.

V.

Počátek účinnosti.

§ 13.

Toto nařízení nabude účinnosti dnem 1. dubna 1909.

Poučení.

1. Každá práce, při které se užívá olova nebo olovnatých preparátů, může způsobiti otravu olovem.

2. Otrava olovem vzniká tím, že olovo obsahující barvy, třeba jen v nepatrném množství, umazanýma rukama, vousy a šaty při jídle a pití, pak při kouření, šňupání a žvýkáni tabáku vniknou do úst, udýchají se při práci jako prach, nebo se dostanou do těla jiným způsobem.

Následky této otravy olovem mohou býti seznány často teprve po delší době, když množství olova do těla vniklého tak se nashromáždilo, že může vyvolati příznaky otravy.

3. První známkou otravy olovem bývá modrošedý okraj dásně, zvaný okrajem olověným, a zvláštní bledost obličeje, zejména rtů. Jako další příznaky nemoci buďte zvláště uvedeny: křečovité, z pupeční krajiny vycházející bolesti břicha, tak zvaná kolika z olova, často provázená dávením a zácpou, méně často průjmem, bolestmi v kloubech a obrnami, bolestmi hlavy, všeobecnými křečmi, bezvědomím, velikým neklidem ano i oslepnutím a těžkými příznaky mozkovými, které nezřídka smrtelně probíhají.

4. Při přiměřeném a včasném lékařském ošetření vyléčí se většinou otravy olovem, pakli se nemocní mohou vystříhati dalšího škodlivého vlivu olova.

5. Otrava olovem může býti zamezena, šetří-li se následujících

předpisů:

a) Při práci a mimo práci budiž zachovávána největší čistota, zvláště při práci jest se varovati každého zvíření prachu.

b) Při práci jest stále nositi zvláštní pracovní oděv a pokrývku hlavy, kteréžto části oděvu jest alespoň jednou týdně vystřídati.

c) Dělníci, kteří pracují s olovnatými barvami, mají požívati silné, pokud možno tučné stravy a mají se zdržovati pití pálených lihovin.

d) i pracovnách jest se vystříhati úplně pití pálených lihovin a požitku tabáku v jakémkoli způsobu (kouření cigar, cigaret a dýmky, žvýkání a šňupání tabáku).

e) Jídla a nápoje na místo práce přinesené nebo donesené, buďtež až do snědení a vypití tak chovány, aby byly úplně chráněny přel prachem a nečistotou. Jídel a nápojů jest dovoleno požívati toliko v přestávkách zvláště k tomu určených a kde jsou oddělené místnosti toliko v nich.

f) Před každým jídlem a po skončení práce jest důkladně omýti teplou vodou ruce a obličej, zejména vousy a ústa, která je nutno čistou vodou důkladně vypláchnouti také před každým napitím.

g) Umývání děj se pokud možno mimo pracovní místnosti.

h) Dýmka, tabák a pokrmy nebuďte uschovávány v kapsách pracovního oděvu.

i) Každý dělník má se alespoň jednou týdně vykoupati, při čemž zvláště vlasy a vousy musí býti důkladně vyčištěny.

j) Každý dělník, jakmile cítí sebe menší nevolnost, má se uchýliti k lékař i a upozorniti jej při této příležitosti, že pracoval s olovnatými preparáty.