Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1923.

o ochraně československé měny a oběhu zákonných platidel (tisk sen. 1658).

Senát Národního shromáždění republiky Československé přijal v 168, schůzi dne 8. června 1923 tuto osnovu zákona:

Zákon

ze dne................

o ochraně československé měny a oběhla zákonných platidel.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

HLAVA PRVNÍ.

Ochrana československé měny.

§ 1.

(1) Kdo bez hospodářské potřeby nebo nad její minu kupuje cizí platidla a drahé kovy za domácí platidla nebo tato prodává za cizí platidla a drahé kovy, trestá se za přečin tuhým vězením od šesti měsíců do dvou let.

(2) Stejně trestá se, kdo při právním jednání, jehož předmětem jsou platidla tuzemská nebo cizozemská nebo drahé kovy, jedná způsobem, o němž musel podle svého povolání, vědomostí nebo zkušeností poznati, že může škoditi československé měně.

(3) Kdo se činů uvedených v předchozích odstavcích dopustí v úmyslu, aby poškodil československou měnu, trestá se za zločin těžkým žalářem od jednoho do pěti let.

(4) Vedle trestu na svobodě může býti uložen podle majetkových poměrů obviněného trest peněžitý ad 1,000 Kč do 1.000,000 Kč.

§ 2.

Vláda se zmocňuje, aby nařízením:

1. upravila obchod s cizozemskými platidly a drahými kovy,

2. stanovila předpisy pro dovoz i vývoz drahých kovů a cizozemských i československých platidel a jich poukazy do ciziny,

3. vydala bližší ustanovení o poskytování úvěrů do ciziny a nabývání úvěrů z ciziny, jakož i o nakládání s platidly a úhradami z ciziny došlými,

4. určila, do kdy a jakým způsobem jsou ústavy a firmy oprávněné přijímati peněžní vklady povinny, veškeré u nich v cizích hodnotách uložené úsporné vklady likvidovati, a jak mají s likvidačními přebytky naložiti.

§ 3.

Přestupky nařízení vydaných podle! 2 tohoto zákona trestají se, není-li čin přísněji trestný, pokutou od 100 Kč do 500.000 K.č, na jejíž místo nastoupí, není-li dobytná, vězení od dvaceti čtyř hodin do tří měsíců.

HLAVA DRUHÁ.

Ochrana oběhu zákonných platidel.

§ 4.

(1) Kdo neprávem zhotovit nebo zhotoviti dá náhražky zákonných,platidel, trestá se; nejde-li a čin přísněji trestný, za přestupek peněžitým trestem od 100 Kč do 50,000 Kč nebo vězením od tří dnů do šesti měsíců.

(2) Stejně se trestá, kdo taková neprávem zhotovená náhradní platidla pro oběh vydá, je do oběhu uvádí, v něm udržuje, jmi v oběhu platí nebo je za platidlo přijímá.

(3) Kdo se dopustí přestupku podle předchozích odstavců, ač jíž pro takový přestupek byl právoplatně odsouzen, potrestá se, neuplynula-li ad tohoto odsouzení tří léta, tuhým vězením od jednoho do šesti měsíci, se kterým může být podle majetkových poměrů obviněného spojen trest peněžitý od 1.000 do 100.000 Kč.

§ 5.

Kdo náhradní platidla neprávem vydá, jest povinen hodnotu za ně přijdou odvésti státu.

§ 6.

(1) Vláda se zmocňuje, aby učinila nařízeními opatření potřebná k ochraně nerušeného oběhu zákonných platidel.

(2) Kdo jedná úmyslně proti těmto nařízením, trestá se, nejde-li o čin přísněji trest, za přestupek na penězích od 50 Kč do 10,000 Kč aneb vězením od dvaceti čtyř hodin do jednoho měsíce,

(3) Kdo se dopustí přestupku podle předchozího odstavce, ač už pro takový přestupek byl pravoplatně odsouzen, trestá se, neuplynula-li od tohoto odsouzení více než tří léta, tuhým vězením od jednoho do šestí měsíců, se kterým může býti spojen podle majetkových poměrů obviněného trest na penězích od 1000 Kč do 100,000 Kč.

HLAVA TŘETÍ.

Společná ustanovení.

§ 7.

(1) Pro případ, že by hlavní trest na penězích nebylo lze dobýti, jest stanoviti v rozsudku nebo nálezu náhradní trest vězením v mezích sazby trestu na svobodě.

(2) Pro případ, že by trest na penězích uložený vedle trestu na svobodě nebylo lze dobýti, stanoviti jest v rozsudku náhradní trest a to při zločinu těžký žalář od jednoho týdne do šesti měsíců, při přečinu tuhé vězení od dvaceti čtyř hodin do tří měsíců.- při přestupcích soudních tuhé vězení od dvaceti čtyř hodin do jednoho měsíce, tento trest stanoví soud podle volného zvážení a povahy případu.

§ 8.

Peněžité tresty a pokuty uložené podle tohoto zákona připadají státu.

§ 9.

V rozsudcích a nálezích jest vysloviti, že cizozemská platidla a drahé kovy, jimiž trestný čin byl podniknut, aneb jež ke spáchání trestného činu jsou určeny nebo jí získány, nebo hodnota takových cizozemských platidel a drahých kovů, jakož i náhradní platidla, dále veškeren zisk z trestného činu propadají ve prospěch státu, a to i tehdy, nejsou-li vlastnictvím odsouzeného, nehledě na vězící na nich práva osob třetích anebo nároky jiných osob k ním.

§ 10.

(1) Při odsouzení pro zločin vysloví soud vždy ztrátu veškerého práva volebního i volitelnosti, při odsouzení pro přečin může ztrátu tu vysloviti.

(2) Odsouzení pro zločin nebo přečin uveřejní sena útraty odsouzeného v jednom denním listě, který soud v rozsudku určí.

(3) Cizince, odsouzeného pro zločin podle tohoto zákona musí soud z území republiky vypověděti, u cizince ad puzeného pro přečin, muže tak učiniti.

§ 11.

I pokus trestných činů podle tohoto zákona jest trestný.

§ 12.

Lhůta promlčecí stanoví se u zločinů deseti roky, u přečinů třemi roky a u přestupků jedním rokem od spáchání činu.

§ 13.

O výkonu trestu vězení a tuhého vězení na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platí ustanovení zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 284 Sb. z. a n.

§ 14.

(1) Zaměstnanci jsou trestní jen tehdy, jestliže nejednali z příkazu svého zaměstnavatele jeho zástupce anebo svého představeného.

(2) Tím se nemění trestní odpovědnost těch osob, v jejichž zájmu a s jejíchž vědomím bylo podniknuto jednání podle tohoto zákona trestné.

HLAVA ČTVRTÁ.

Úprava příslušnosti.

§ 15.

(1) Trestní stíhání zavádí se z mocí úřední, avšak pro přečiny a přestupky podle první hlavy tohoto zákona toliko k návrhu ministerstva financí nebo úřadu finančního, jejž ministerstvo financí k tomu určil.

(2) Tento návrh může býti odvolán, pokud nebylo počato s prohlášením rozsudku soudního prvé stolice nebo nebyl vydán nález v řízení před finančním úřadem.

§ 16.

(1) Trestní řízení pro zločiny a přečiny náleží sborovým soudům první stolíce, u osob vojenských soudům divisními.

(2) Trestní řízení pro přestupky §§ů 4 a 6 náleží okresním soudům, u osob vojenských soudům brigádním.

(3) Trestní řízení pro přestupky § 3 náleží finančním úřadům prvé stolice pro správu nepřímých daní. Konají je podle předpisů o trestním řízení správním. O odvolání do nálezů finančních úřadů první stolice rozhodují s konečnou platností finanční úřady druhé stolice.

(4) V řízení před finančními úřady může bytí v trestním nálezu uložena též povinnost nahraditi útraty řízení.

§ 17.

(1) O nároku na rydání hodnoty přijaté vydavatelem za náhradní platidla (§ 5) rozhodne soud na návrh finanční prokuratury (generálního finančního ředitelství v Bratislavě, hlavního finančního ředitelství v Užhorodě) v trestním řízení proti vydavateli a, nelze-li tohoto před soud postaviti, v trestním řízení proti kterékoliv jiné osobě podle § 4 trestně zodpovědné, nepodléhající příslušnosti soudu vojenského. V tomto případě nutno obeslati k hlavnímu líčení vydavatele nebo jeho zákonného zástupce, po případě právního nástupce vydavatelova. Osobám těm příslušejí práva obžalovaného.

(2) Rozhodnutí stane se nálezem, vydaným současně s rozsudkem.

(3) Do nálezu toho přísluší stížnost k soudu odvolacímu. Jest ji podati do osmí dnů po doručení nálezu u soudu první stolice.

HLAVA PÁTÁ.

Ustanovení závěrečná.

§ 18.

(1) Vzniklo-li odůvodněné podezření, že zákon a nařízení podle něho vydaná jsou přestupovány nebo jakýmkoliv způsoben obcházeny, jsou ministerstvo financí neb orgány jím pověřené, oprávněny za účelem dohledu nad zachováváním zákona a nařízení prováděti prohlídky obchodních knih, hospodářských, živnostenských a jiných zápisů bank, peněžních ústavů, závodů a jednotlivců, vyžádati si ad majitele podniku neb jeho zástupce veškeré doklady k lamu a podle volného uvážení přibrati k těmto úkonům i znalce. Osoba nebo závod, jehož se znalecké zkoumání týče, jsou oprávněny žádací, aby ke znalcům ustanoveným úřadem byl přibrán na jejich náklad znalecký důvěrník jim navržený.

(2) Při prohlídkách musí úřady šetřící předpisů ústavního zákona ze dne 20. dubna 1920, č. 793 Sb. z. a n. o ochraně svobody osobní a domovní.

(3) Náklady přibrání znalce jsou částí nákladů řízení trestního.

§ 19.

(1) Tento zákon nabude účinnosti patnáctého dne po vyhlášení.

(2) Ustanovení § 2 věty druhé zákona ze dne 24. června 1920, č. 418 Sb. z. a n. o úřadu pro zahraniční obchod se zrušuj, pokud se jím tomuto úřadu vyhrazuje spolupůsobení ve věcech valutárních.

(3) Činy, jež jsou jen ukončením určité činností před účinností tohoto zákona zahájené, nemohou býti stíhány jako přečiny a zločiny podle tohoto zákona, leč by šlo o zakončení činností, která byla zahájena v úmyslu poškoditi československou měnu.

§ 20.

Vykonávání zákona ukládá se ministrům financí, spravedlností, národní obrany a vnitra.

Prášek v. r.,

předseda.