Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1923.
|
I. volební období. |
7. zasedání. |
4240.
Naléhavá interpelace
poslanců Kučery, Blažka, Toužila a soudruhů
vládě
o důchodech válečných poškozenců.
Při projednávání vládního návrhu zákona, kterými se upravuje vyplácení drahotní přirážky k důchodům válečným poškozencům (tisk 3885), přijal sociálně-politický výbor 6. prosince 1922 tuto resoluci:
Vláda se vybílí, aby zákon z 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a v šesti měsících provedla, aby byly všem válečným poškozencům vyplaceny důchody po uplynuti této lhůty zlepšené oproti zákonu z 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n.
Obdobnou resoluci přijal při projednávání téhož vládního návrhu 7. prosince 1922 výbor rozpočtový s tím ještě dodatkem, že má vláda o provedení resolučního usnesení podati zprávu jak výboru sociálně-politickému, tak výboru rozpočtovému (tisk č. 3915).
Obě resoluce byly Schváleny 12. prosince 1922 ve 178. schůzi poslanecké sněmovny.
Od té doby uplynulo však již devět měsíců a neustálé stížnosti z nejširších řad válečných poškozenců i jejich ústředních organisací nasvědčuji, že neutěšené poměry, jež byly podnětem oběma resolucím, se valně nezměnily a že je dosud Takřka nedohledná doba, kdy bude moci vláda ve smyslu resoluce rozpočtového výboru podati zprávu, uspokojivou jak pro oba výbory, tak zejména v prvé řadě pro válečné poškozence.
Dnes po devíti měsících musíme znovu konstatovati, že daleko nejsou ještě uspokojeny nároky válečných poškozenců podle zákona z 20. února 1920, č. 142 Sb.. z. a n. zejména v tom směru, že jím nejsou všem dosud vyplaceny tak zv. doplatky, t. j. důchod za dobu od 1. května 1920 až do dne, kdy v jednotlivých případech bylo počato s běžnou výplatou důchodu. Jestliže pak nejsou uspokojeny po půl čtvrtém roce nároky válečných poškozenců, které zmíněný zákon zaručil, tím méně ovšem jsou splněny nároky jejich, založené zákonem z 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., který zavedl zvýšení resp. zlepšení rent s platností od 1. února 1922.
Po této stránce jsou hrozné poměry u zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Karlině, které lze nazvati přímo kritickými, neboť co jest jiného, nežli krise celé státní péče o válečné poškozence, aspoň po stránce důchodové, jestliže zemskému úřadu v Karlině zbývá ještě vyměřiti desetitisíce doplatků důchodů, zadržených za minulá léta, a jestliže po půldruhém roce platnosti novely zákonů a důchodech válečných poškozenců, nejsou tyto důchody ještě dle novely upraveny. To znamená, že oběti světové války čekají v době veliké hospodářské krise, v době drahoty a nezaměstnanosti dvě, tři i více let na úplné vyplacení poměrně nízkých nedostatečných důchodů a že budou ještě léta čekati na jejich úpravu, ačkoliv ji novela již před půldruhým rokem uzákonila.
Jak jsme již několikráte veřejně prohlásili, nečiníme za tento kritický stav zodpovědny zaměstnance úřadů, pověřeně péčí o válečné poškozence. Vinni jsou však oni rozhodující činitelé, kteří hned na počátku organisace tohoto oboru státní správy nepostarali se a dostatečné vybavení těchto úřadů potřebným počtena schopných sil. Přes určité potíže, které způsobovala novost úkolu, byly by bývaly tyto úřady všechen nával práce hned s počátku zdolaly, kdyby se jim bývalo dostalo potřebného počtu zaměstnanectva. Avšak jako sama péče o válečné poškozence setkávala se s nepatrným pochopením zejména ministerstva financí, tak také nebyla dostatečného pochopení pro velikost nových úkolů a šetřeno hned s požitku tak nemístně na nákladech personálních i zařizovacích, že celý stav péče hrozí takřka katastrofou, nebude-li okamžitě, byt se sebevětšími náklady, zjednána náprava, zejména co do vybavení úřadů dostatečným počtem zaměstnanců. V tomto směru právě domáhají se dnes nápravy jak sami váleční poškozenci a jejich ústřední organisace, tak také úředníci oněch úřadů i někteří zodpovědní činitelé, kteří všichni jsou si vědomi, že bez náležitého rozmnožení personálu nelze nahromaděnou práci zdolati.
Za těchto okolností pokládá poslanecký klub komunistické strany v Československu za nutné, s největší vážností upozorniti znovu celou vládu na její povinnosti vůči válečným poškozencům, uložené jí zákony, a vyzvati ji, aby se bezodkladně postarala o hmotnou nápravu. Nejde nám o nic jiného, než aby se na sklonku pátého roku republiky dostalo obětem světové války aspoň onoho nedostatečného minima podpory, které jim platné zákony zaručují, a aby úřednictvu, kterému je péče a válečné poškozence svěřena, bylo umožněno, aby úkolům svým ve prospěch válečných poškozenců mohla skutečně účinně dostáti.
Podepsaní se proto táží:
1. Jsou vládě známy kritické poměry v úřadech pro péči o válečné poškozence?
2. Je vláda ochotna dostatečným rozmnožením personálu u těchto úřadů, umožniti co nejrychlejší vyměření a poukaz zadržených důchodů i důchodů upravených podle novely, aniž při tony snad pouhým přesunem sil trpěti bude ostatní agenda a péče ostatních oborů těchto úřadů?
3. Je vláda ochotna padati poslanecké sněmovně neprodleně zprávu, jaká opati;:ní učinila, aby těmto požadavkům bylo vyhověno?
V Praze dne 18. září 1923.
Kučera, Blažek, Toužil, Merta, Houser, dr. Šmeral, Koutný, Tausik, Warmbrunn, Burian, Teska, Svetlik, Malá, J. Kříž, Darula, Haken, Kunst, Krejčí, Skalák, Mikulíček, Kreibich, Bubník, Nagy, Rouček.