Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1923.

jímž se prodlužuje účinnost zákona ze dne 8. února 1922, č. 50 Sb. z. a n. o obmezení působnosti porot na Podkarpatské Rusi.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Účinnost zákona ze dne 8. února 1922, č. 50 Sb. z. a n. a obmezení působnosti porot na Podkarpatské Rusi prodlužuje se do 31. prosince 1925.

§ 2.

Tento zákon nabude účinnosti 1. ledna 1924.

Jeho výkon ukládá se ministru spravedlnosti.

Odůvodnění.

Zákonem ze dne 8. února 1922, č. 50 Sb. z. a n. obmezena byla na Podkarpatské Rusi působnost proto tak, že bylo jim odňato konání hlavního přelíčení o obžalobách pro zločiny uvedené v § 15 odst. 1., I. č. 6. až 16. zák. čl. XXXIV. z roku 1897. - Toliko v oněch případech obžalob pro zločin vraždy podle § 278 uh. tr. z., v nichž nutno počítati s výkonem trestu smrti, byla působnost porot zachována a zároveň upraveno řízení pro případnou delegaci porotního soudu. Po dotknouti třeba, že trestné činy, jež z působnosti porot na Podkarpatské Rusi týly vyňaty, jsou vesměs-nepolitické zločiny a podle výkazů a obžalobách, padávaných soudními stolicemi v Užhorodě, Berehavě a Hustě od počátku působnosti zákona jde vesměs o obžaloby pro zločiny vraždy, zúmyslného zabití, těžkého poškození na těle se smrtelným výsledkem, žhářství a loupeže.

Přelíčení o obžalobách pro trestné činy vyňaté z působnosti porot koná se před čtyřčlenným senátem a rozhoduje v případě rovnosti hlasu mínění obžalovanému příznivější.

Zákon, nabyvší účinnosti 18. února 1922, má jí pozbýti 31. prosince 1923. Jíž od počátku zamýšlen byl tento zákon jako opatření přechodní (viz vládní návrh tisk č. 3?23). Také ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny zdůraznil ve své zprávě (tisk č. 3383) přechodnou povahu zákona a projevil naději, že do 31. prosince 1923 nahromadivší se trestní věci u soudních stolic na Podkarpatské Rusi budou zpracovány, že soudcovský stav bude doplněn a obtíže při sestavování seznamů porotců budou překonány.

Od doby, kdy zákon nabyl účinnosti, do 1. července 1923, rozhodly zmíněné tři soudní stolice celkem o 265 obžalobách vyňatých z působnosti porot. Byly poměrně stejně zatíženy. Úsilí soudců podařilo se nejen zdolati věci nahromaděné v den, kdy zákon nabyl účinností, v nichž obžalovaní přes měsíce čekali ve vazbě na hlavní přelíčení, nýbrž i nepoměrně velký přírůstek nových trestních věcí tah, že kancem července t. r. u všech tří soudních stolic je nevyřízeno toliko dvanáct obžalob pro trestné činy tohoto druhu, což je počet úplně normální. Případů delegace z toho důvodu, že bylo nutno očekávati výkon trestu smrti, za celou dobu účinnosti zákona nebylo. Zákon se úplně osvědčil, trestní řízení v těchto věcech bylo urychleno tak, že o obžalobách rozhoduje se pravidelně ještě v témž nebo následujícím měsíci, a v obyvatelstvu nastaly žádoucí uklidnění. Nikdy - ani v tisku - nebylo námitek proti zákonu nebo stížností proti soudům jej provádějícím.

Vláda má proto za to, že tento příznivý stav měl by býti zachován a účinnost zákona měla by býti prodloužena: A to tím spíše, že nesplnily se dosud veškery předpoklady, které původně odůvodňovaly jeho krátké trvání. Předkládajíc proto návrh zákona, jímž má býti účinnost zákona o obmezení působnosti porot na Podkarpatské Rusi prodloužena o další dva roky, dovolává se vláda nejen příznivých dosavadních výsledků, nýbrž i těchto dalších důvodů.

Jak shora uvedeno, podáno bylo do 1. července 1923 u všech tří soudních stolic na Podkarpatské Rusi celkem 265 obžalob pro trestné činy vyňaté z působnosti porot. Odečteme-li od toho trestní věci, v nichž obžaloby byly již podány před účinnosti zákona počtem 52, zbývá 213 obžalob podaných v době šestnácti měsíců. Připadá tudíž téměř na každý druhý den jedna obžaloba. To je počet u srovnání se zeměmi historickými nepoměrně značný, uvážíme-li, že zločiny krádeže zpronevěry, podvodu a zločiny proti mravnosti jež tvoří převážnou většinu porotních případů v historických zemích, na Slovensku a Podkarpatské Rusi do působnosti porot podle zákona vůbec nepatří. Jde tedy o složitější případy vraždy, z úmyslného zabití, loupeže a žhářství. Častým zjevem je, že v téže věci bývá obžalována celá řada osob jako spolupachatelů, pomocníků, atd., čímž případ stává se ještě složitějším. Kdyby tyto trestní věci měly býti projednávány v neobyčejně formálním, vleklém řízení porotním, bylo by třeba velmi častých a dlouho trvajících porotních zasedání. Tím by přirozeně bylo zatíženo ve značné míře obyvatelstvo povolané k porotčímu úřadu, státní pokladna a bylo by třeba též více soudců z povolání, jichž je dosud citelný nedostatek. Obžalovaní čekali by opět měsíce ve vazbě na hlavní přelíčení a veřejnost byla by pobouřena vleklým a liknavým stíháním těžkých zločinů, jež právě na Podkarpatské Rusi značně bují. Podle čtvrtletních výkazů státních zastupitelstev o vraždách, zúmyslných zabitích, těžkých poškozeních na těle se smrtelným výsledkem a loupežích došlo za rok 1922 a první polovinu roku 1923 čtyř i sta trestních oznámení a podáno bylo jen pro tyto zločiny 230 obžalob. Je proto v zájmu lepšího zabezpečení lidského života a majetku, aby na tomto území rozhodování o obžalobách pro tyto zločiny nebylo svěřeno porotám, nýbrž soudcům z povolání. Tím bude i trestní řízení urychleno, trest následovati bude Dokud možno brzo za činem a právníci obyvatelstva bude upokojen.

Konečně třeba uvážiti, že pro působnost porot na Podkarpatské Rusi chybí i předpoklady věcné a osobní.

Nově zřízené sborové soudy v Užhorodě a Hustě nemají vůbec místností, v nichž by hlavní přelíčení před porotce mohlo býti konáno, a nelze se nadíti, že by novostavby před dvěma léty byly skončeny. Na delegování jiného soudu pro tak četné případy nelze pomýšleti pro obtíže jazykové, velké finanční náklady a obtíže komunikační a ubytovací.

Než i sestavení porotních seznamů bude působiti značné obtíže. K úřadu porotce mohou totiž býti toliko povolány osoby, jež dokonaly 35. rok svého věku a umějí čísti a psáti. Tento předpoklad je nutný, hledíc k 364 uh. tr. ř., aby porotcově mohli nahlédnouti do všech u hlavního přelíčení přečtených listin. Uvážíme-li pak, že podle 3 a 4 zákona z 23. května 1919, č. 278 Sb. z. a n. právě ony vrstvy obyvatelstva, jež čísti a psáti znají, k úřadu porotčímu nemají býti povolávány anebo mohou úřad ten odmítnouti, nemůžeme se ubrániti obavám, že při zanedbaném školství za režimu maďarského nebude v domácím obyvatelstvu dosti osob způsobilých k porotčímu úřadu. Popud však jde o obyvatelstvo, jež čísti a psáti zná, bude na druhé straně opět v cestě § 343, č. 5. uh. tr. ř., podle něhož z rozhodování vyloučeni jsou porotcové neznalí státního jazyka. Ostatně odporovalo by i stěžejní zásadě ústnosti a bezprostřednosti trestního řízení, aby obžalované soudili porotcově neznalí jich jazyka.

Ze všech těchto důvodů má vláda za to, že prodloužení účinnosti shora uvedeného zákona aspoň na dva roky je plně odůvodněno.

Vláda projevuje přání, aby návrh byl jak v poslanecké sněmovně, tak po schválení touto sněmovnou v senátě přikázán výboru ústavně-právnímu k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze dne 11. října 1923.

Náměstek předsedy vlády:

Rud. Bechyně, v. r.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.