XI./4249 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dra Lodgmana a druhů o rozšiřováni nepravdivé pověsti o přepadení žáků české školy v Cidicích. (tisk XV/4098).
V únoru t. r. byli u obce Dolního Rychnova napadeni a utýrání tři žáci české školy v Cidicích několika hochy německé národnosti. Jeden ze ztýraných hochů měl následkem toho, jak s ním bylo nakládáno, po tří dny opuchlý nos.
Že by bylo některému dítěti vyraženo holí oko, zjištěno nebylo a novinářská zpráva v interpelaci citovaná není v tomto směru správná.
Protože se vzhledem k nedospělosti pachatelů nejedná o činy soudně trestné, byla věc postoupena okresní politické správě ve Falknově k dalšímu opatření.
Jakým způsobem vznikla pověst, že jednomu z chlapců bylo vyraženo oko, nebylo zjištěno.
V Praze dne 27. září 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XII./4249 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance O. Schuberta a druhů o národní nesnášenlivosti v západočeských městech (tisk 4044/XVI).
Dle zpráv došlých od politických úřadů ze západních Čech nemohou občané německé národnosti a zejména také státní zaměstnanci mluviti o nesnesitelných poměrech přivoděných tam nesvědomitou agitací a psaním tisku.
O všech zprávách tisku směřujících proti státním úředníkům a zaměstnancům - nejsou-li zřejmě bezpodstatnými - zavádí se úřední šetření a případné opatření podle zákonných předpisů se činí jen tam, kde šetření to mělo nepochybné positivní výsledky.
Menšinové české listy znalé poměrů sauny vystupují proti nepravdivým zprávám, jak bylo jíž v několika případech konstatováno.
Tvrzení interpelace, že mezi českými menšinami jsou živly, jejichž úkolem jest síti trvalý nepokoj a které se nestydí rušivě zasahovati i do soukromého života jednotlivých osob, neuvádí konkrétních dokladů a nelze se tedy o něm vysloviti, resp. zavésti potřebné šetření.
Dle souhlasných zpráv podřízených úřadů není správno, že by němečtí státní úředníci byli nuceni, dokonce i pohrůžkami, aby přistoupili k českým spolkům a účastnili se českých podniků, nebo že by se německým státním zaměstnancům bránilo, alby byli členy německých spolků a v nich působili.
V Praze dne 30. září 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
XIII./4249 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra a ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance dra J. Jabloniczkého a soudr. o protizákonném způsobu psaní jmen matrikáři (tisk 4076/II).
Bližší předpisy o užívání jazyků při vedení matrik a vydávání výpisů z nich budou obsaženy v prováděcím nařízení k jazykovému zákonu. Do té doby řídí se matriční úřad v Bratislavě všeobecným ustanovením §u 1 jazykového zákona, přihlížeje při tom k §u 20 zák. čl. XXXIII:1894, jakož i k tomu, že pro ony úřady resp. orgány jejichž působnost vztahuje se na menší obvody než jest soudní okres (jako jsou matrikářské obvody na Slovensku) upraví užívání jazyků vládní nařízení (§ 8 jaz. zák.).
Pokud jde o případ Antonína Martina Platschky podotýká se, že původní zápis jména v matrice zní ťPlacskaŤ. Uvádí-li interpelace, že osoba o níž jde, se jmenuje a píše Platschka, pak bylo jméno její paděláno (jak se interpelace vyjadřuje) za režimu maďarského při zápisu v roce 1901. Křestní jména nejsou zásadně nepřeložitelná; už podle předpisů ťÚpravy o vedení státních matrikŤ (§ 55, bod 7, nařízení býv. uherského ministerstva vnitra č. 80,000/1906) bylo přípustno křestní jména, která se vyskytují také slovensky, psáti v matrice ve znění slovenském. Ohledně příjmení ustanovuje umíněné nařízení z r. 1906 (§ 55, bod 5,), že příjmení, které bylo znetvořeno třeba dle pravopisu řečí, ve které je matrika vedena (tj. v tomto případě v r. 1901 v řeči maďarskej, má býti příležitostně v původní správné formě uvedeno. Matriční úřad považoval za původní správnou formu vzhledem k původu slova způsob psaní ťPlačkaŤ. Když se však ověřenec strany ve státním matričním úřadě proti tomu ohradil, nařídil matriční úřad vydání výtahu, odpovídajícího původnímu zápisu ťPlacskaŤ, při čemž byl žadatel poučen, že může žádati o opravu matričního zápisu, na kolik zápis ten je v odporu s faktickým stavem.
Státnímu matričnímu úřadu v Bratislavě nelze vytýkati žádného přehmatu a není důvodu zahájiti disciplinární řízení a to tím méně, poněvadž straně přísluší proti opatření státního matrikáře stížnost pořadem instancí.
V Praze dne 1. října 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.,
Ministr školství a národní osvěty:
Rud. Bechyně, v. r.
XIV./4249 (původní znění).
Odpověď
vlády na interpelací poslanců Grünznera, Tauba, Hoffmanna a druhů o zákonné úpravě požitků státních a veřejných zaměstnanců, jakož i zaměstnanců státních podniků a fondů pro rok 1923 (tisk 3888).
Nová úprava požitků státních zaměstnanců provedena byla zákonem z 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n.
Hlavním požadavkem interpelace bylo, aby různé druhotní přídavky a výpomoci státních zaměstnanců jež povoleny byly do konce roku 1922, platily i na dále. Zákon č. 394/22 ponechal všechny tyto přídavky: část jejich vtělil do platů, t. j., základní platy zvýšeny byly o 75% na úkor drahotních přídavků, část určil jako přídavky na dění, a konečně zbytek sloučil v jednotný druhotní přídavek, jenž teprve postupem času má býti odbourán; s odbouráním počato bylo 1. dubna t. r. Zmíněným zvýšením základních platů provedena byla interpelací dožadovaná stabilisace platů. Nejvyšší výměra místních přídavků byla u státních zaměstnanců mimo hodnostní třídy zrušena, u státních zaměstnanců pak zařaděných do hodnostních tříd byla zvýšena ze 4,000 Kč na 7,500 Kč.
Podobným způsobem jako u aktivních státních zaměstnanců upraveny byly přídavky na děti a jednotné drahotní přídavky u státních zaměstnanců, kteří odcházejí za účinností nového zákona do pense.
Ostatním pensionovaným státním zaměstnancům ponechávají se všechny drahotní přídavky v dosavadní výměře a je jejich odbourání vyhraženo až pozdější době; tito pensisté neplatí z pensijních požitků daň z příjmu, kdežto pensisté noví dle nového zákona platí tuto daň, právě tak jako aktivní státní zaměstnanci platí daň z příjmu ze služebních požitků. Touto výhodou, jakož i ponecháním dosavadních drahotních přídavků staropensistům zmírněny byly značné rozdíly mezi těmito a novopensisty.
V Praze dne 16. srpna 1923.
Náměstek předsedy vlády:
Rud. Bechyně, v. r.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.
XV./4249 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Lehnerta a druhů o přehmatech libereckých politických úřadů (tisk X/3887).
Jak bylo provedeným podrobným šetřením zjištěno, neodpovídá skutečností tvrzení v interpelaci obsažené, že byl se strany libereckých politických úřadů vykonáván slibem zadání státních dodávek sukna nepříslušný nátlak na různé severočeské textilní firmy v tom směru, aby do svých závodů přijaly jistý počet českých dělníků zvláště propuštěných legionářů.
Veškeré státní dodávky, jež má interpelace na mysli, zadávají se veřejnou soutěží zvláštní zadávací komisí, za účasti důvěrníků zájmových korporací a výsledky soutěže uveřejňovány jsou v Úředním listě republiky Československé.
Ve vyhláškách veřejných soutěží ve smyslu §u 34, čís. 3. vlád. nař. ze dne 17. prosince 1920, čís. 667 Sb. z. a n. často stanovena jest podmínka, že uchazeč, jemuž dodávka bude svěřena, jest povinen zaměstnávati též válečné poškozence (legionáře), pokud jsou práce způsobiti.
Povinnost tato jest však všeobecná, není tedy uložena jen určitým firmám, a nemá také naprosto žádného vlivu na zadání neb rozdělení dodávky.
Vzhledem k shora řečenému neshledalo ministerstvo vnitra příčiny k nějakému zakročení.
V Praze dne 12. října 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
XVI./4249 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci posl. dra E. Schollicha a druhů o zabavení brožurky ťLandvolk! Erkenne die GefahrŤ (tisk II/4174).
Brožurka shora označená propadla zabavení dvakráte a to poprvé v červnu 1922, kdy ubyla zabavena pro přečin podle § 302 tr. z., a potom v říjnu 1922, kdy došlo k jejímu zabavení také podle § 24 tiskového zákona.
Časopis ťDeutsche LandzeitungŤ ze dne 4. ledna 1923, byl zabaven pro článek ťHie Kristus, Hie JudaŤ, otištěný v interpelaci, rovněž pro přečin podle § 302 tr. z. Poslední odstavec počínající slovy: ťWenn daherŤ zabaven nebyl.
Ve všech případech došlo k potvrzení zemským trestním soudem v Brně, poněvadž také tento soud shledal v obsahu zabavených míst skutkovou povahu přečinu shora označeného.
Námitky proti potvrzujícímu nálezu v žádném případě podány nebyly.
Nelze proto míti za to, že by šlo o nějaké rdoušení tiskové svobody. Z původního textu článků je také patrno, že jmenovitě některá místa odůvodňovala právem přesvědčení státního zástupce, že zabavení jest ve veřejném zájmu nutné.
Pravda je, že články ťZur JudenfrageŤ a ťDer Weg zur jüdischen WeltherrschaftŤ byly spřed tím propuštěny v časopisu ťDeutsche LaindzeitungŤ, a to v čísle 27. ze dne 7. července 1921 a v čísle 43. ze 27. října 1921 (v interpelaci omylem uveden rok 1922). Z propuštění toho však, které orgánům rozhodujícím o zabavení brožurky zůstalo neznámo, nelze dovozovati, že by zabavení ubylo se stalo neoprávněně, spíše nabádá propuštění to k úvaze, zda výkon prohlídky tisku stal se v tomto případě dostatečně pečlivě.
Pro tvrzení, uvedené na konci interpelace, jako by snad časopisy náležející stranám jiným, těšily se větší svobodě, není v interpelaci uvedeno ničeho bližšího a nelze proto šetřením důvodnost jeho přezkoumati.
V Praze dne 2. října 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XVII./4249 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra a ministra spravedlnosti na interpelaci poslanců R. Fischera. K. Čermaka, J. Schweichharta a druhů o konfiskaci č. 8 časopisu ťVolksstimmeŤ ze dne 28. ledna 1923, vycházejícího ve Warnsdorfu (tisk V/4174).
Zabavení č. 8 časopisu ťVolksstimmeŤ ze dne 28. ledna 1923 zařízeno bylo okresní správou politickou ve Warnsdorfu a to pro dvě místa článku ťDer Baeran-ProzessŤ, v nichž shledána byla skutková podstata trestného činu dle §u 65 a), 300, 305 tr. z. a čl. VIII, zák. ze 17. prosince 1852, č. 8 ř. z. ex 1863.
Zabavení bylo krajským, jakožto tiskovým soudem v České Lípě z týchž důvodů potvrzeno. Jde tedy o rozhodnutí soudní, jež měniti možno výhradně pořadem instancí soudních. Opravných prostředků proti zabavení použito nebylo.
Jak z původního textu zabaveného článku jest patrno, obsahoval tak hrubé přestřelky proti platnému zákonu trestnímu, že nelze činiti úřadu tiskovou prohlídku provádějícímu pro zabavení žádné výtky.
V čísle 18 časopisu, ťSozialdemokratŤ ze dne 24. ledna 1923, nebyla ona zpráva pro kterou časopis ťVolksstimeŤ byl zabaven, uveřejněna.
V Praze dne 16. září 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.,
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XVIII./4249 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci posl. dra R. Lodgmana a druhů o jazykové praksi politických úřadů ve styku s obecními úřady (tisk 3995/X).
O tom, aby politické úřady dopisovaly obcím a okresům s německou řečí jednací česky, připojujíce jen nepodepsaný německý překlad, nebyl vydán žádný výnos nebo pokyn, ani ministerstvem vnitra, ani zemskými správami politickými. Naopak byl na pokyn ministerstva vnitra se zřetelem k vyskytnuvšímu se případu vydán zemskou správou politickou v Praze oběžník ze dne 30. prosince 1922, čís. 466.852, kterým byly okresní správy politické v Čechách upozorněny, aby německé znění svých výnosů neoznačovaly jako překlad poněvadž je dlužno považovati také za původní znění.
Postup okresních politických úřadů, které dopisují obcím a okresům s německou řečí jednací za podmínek, § 2, odst. 2, resp. 6, jaz. zák. česko-německy, jest v plné shodě s jazykovým zákonem, zakládaje se na přesném jeho provádění, nikoli jen na nějakém zvláštním pokynu.
V Praze dne 21. září 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
XIX./4249 (původní znění).
Odpověď
ministra obchodu a ministra zemědělství na interpelaci poslance Josefa Mayera a druhů o vývozu žita (tisk 4171/XV).
Vývoz žita v roce 1923 upraven byl na základě dohody súčastněných ministerstev t. j. ministerstva zemědělství, zásobování lidu a obchodu, a byl prováděn jako pomocná akce nouzových okresů, a to v prvé řadě zemědělskými družstvy a teprve v poslední době súčastnil se vývozu legální obchod. Vývozní akce zemědělských družstev soustředěna byla právě u centrálních svazů družstevních, tedy také u Ústředního svazu německých zemědělských družstev v Čechách, kteréžto svazy rozvrhovaly samy vývozní kontingent na jednotlivá družstva.
K bodu 1. Není tedy správným tvrzení interpelace, že oddělení ministerstva obchodu, upravující vývoz, zcela bezdůvodně a neodpovědně překáží možností vývozu obilí, ježto oddělení toto při povolování vývozu řídilo se přesně směrnicí, sjednanou na základě usnesení ministerské rady se súčastněnými ministerstvy.
K bodu 2. V rámci této směrnice povoluje se vývoz žita a jsou to spíše poměry na světovém trhu, jež vývoz tento ztěžují.
K bodu 3. Není správným tvrzení, že se úředníci udílející vývozní povolení, neodpovědným způsobem vměšují do prací, jež mají selské organisace vyříditi mezi sebou, nýbrž naopak vývozní kontingent žita byl rozvržen mezi Ústřední svazy zemědělských družstev a Ústřední svazy tyto pak zcela volně bez jakéhokoliv vměšování se úřadu provedly další repartici na svá družstva.
Tak tomu bylo též u Ústředního svazu německých zemědělských družstev v Čechách, kterýžto svaz neměl příčiny k jakékoliv stížnosti.
V Praze dne 5. září 1923.
Ministr obchodu:
Inž. L. Novák, v. r.
Ministr zemědělství:
Dr. Hodža, v. r.
XX./4249 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra a ministra spravedlnosti na interpelaci poslance Scharnagla a druhů o zabavení časopisu ťWestböhmischer GrenzboteŤ (tisk 4178/V).
Číslo 37 periodického tiskopisu ťWestböhmischer GrenzboteŤ ze dne 26. května 1923, vydávaného v Tachově, bylo zabaveno okresní politickou správou v Tachově pro část úvodního článku ťDes katholischen Volkes SchicksalstundeŤ, v němž shledána byla skutková podstata přečinu podle §u 300 tr. z.
Zabavení to bylo soudem potvrzeno.
Poněvadž v zabaveném článku nelze dovolené kritiky byly valně překročeny, byl právem shledán veřejný zájem na tom, aby závadné místo propuštěno nebylo. Postup při tiskové prohlídce tohoto časopisu byl správný.
K námitce, že stejné články jinde v časopisech uveřejněné nepropadly zabavení, dlužno poukázati, že tiskovou prohlídku v různých místech vykonávají různí úředníci, takže nelze naprosté jednotnosti docíliti. Byla však učiněna opatření, aby censurní praxe v mezích možností byla i po této stránce jednotná.
V Praze dne 5. října 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
Překlad ad I./4249.
Antwort
des Ministers für Post- und Telegraphenwesen auf die Interpellation der Abgeordneten Schweichhart, Čermak, Grünzner und Genossen wegen der unhaltbaren Postamtsverhältnisse in Bodenbach (Druck VIII/4115).
Die Mängel des städtischen und insbesondere des Bahnpostamtes in Bodenbach hinsichtlich der Lokalitäten sind der Postverwaltung wohl bekannt. Sie ist zwar seit denn Umsturze bemüht, Abhilfe zu schaffen, alle ihre Anstrengungen blieben aber bis heute wegen des Zusammentreffens von ungünstigen Verhältnissen ergebnislos.
Die Postverwaltung beabsichtigte, ein neues reguläres Postamt gegenüber dem Bahnhofe in der Dresdner-Straße, und zwar derart zu errichten, daß dieses die Aufgeben des städtischen und auch des Bahnhofpostamtes zu erfüllen hätte. Das ausgesuchte Grundstück war die Stadt Bodenbach bereit, zu diesem Zwecke unter bestimmten Bedingungen schenkungsweise zu überlassen. Bevor es aber zum Abschlusse der bereits vorbereiteten Schenkungsurkunde gekommen war, wurde aufgrund einer neuerlichen Erhebung, welche die Postverwaltung unter Teilnahme von Vertretern der Eisenbahnverwaltung über die Details des beabsichtigten Neubaues für das Postamtsgebäude vornahm, sichergestellt, daß der Neubau auf dem Bauplatze in der Dresdner-Straße für die Postverwaltung nahezu wertlos wäre und zwar deshalb, weil der Eisenbahnbetrieb auf der Bodenbach-Duxer Strecke die Errichtung von Abstell- und Zustellgeleisen für den ausschließlichen Postbetrieb sowie den Zuritt des Postpersonales auf die Perrons des Bodenbacher Bahnhofes ausschließen würde. Ein Postamt mit so starker Verladung, wie dies beim Bodenbacher Bahnpostamte der Fall ist, ist aber ohne eigene Geleise und einer direkten Verbindung mit dem Bahnhofperrons überhaupt nicht denkbar.
Die Postverwaltung war daher gezwungen, von ihrem ersten Projekte Abstand zu nehmen. Das Postministerium dahin geeinigt, daß der definitive Neubau des Bodenbacher Bahnhofs- und zugleich städtischen Postamtes auf Eisenbahngrund neben dem Bahnhofshauptpostaufnahmsgebäude in der Richtung gegen Dresden und zwar im Rahmen des generellen Projektes der Eisenbahnverwaltung für den Umbau der Station Bodenbach verwirklicht werden wird. Die Eisenbahnverwaltung arbeitet bereits an diesem Projekte. Seine genaue Ausarbeitung erfordert aber noch längere Zeit wegen de Schwierigkeiten, welche durch die gedrängte u. komplizierte Lage der Station Bodenbach verursacht wird, es gibt aber keinen anderen Platz, auf welchem das Postamt in Bodenbach derart gebaut werden könnte, daß es allen Erfordernissen u. Bedürfnissen seines starken Betriebes entsprechen würde. Damit wenigstens provisorisch - bevor das letzterwähnte definitive und zweckmäßige neue Postgebäude gebaut werden kann - den Mängeln des Postamtes am Bahnhofe abgeholfen werden kann, verhandelt die Postverwaltung mit der Eisenbahnverwaltung darüber, daß diese für den Bedarf der Post außer den Räumlichkeiten, welche das Postamt bereits derzeit im Bahnhofsaufnahmsgebäude benützt, das sächsische Magazin in Bodenbach überlasse, das den Bedürfnissen entsprechend adaptiert werden würde Die Postverwaltung wird allerdings gezwungen sein, auf ihre Kosten der sächsischen Eisenbahnverwaltung ein Ersatzmagazin zu beschaffen. Die Verhandlungen in der angedeuteten Richtung sind in vollem Gange, und es besteht die Hoffnung, daß sie bereits bald und mit Erfolg beendet werden. Die beabsichtigte Verbesserung der Raumverhältnisse des Bodenbacher Postamtes am Bahnhofe erfordert große Kosten, trotzdem es nur ein provisorisches sein wird. Aus diesem Projekte ist aber zu ersehen, daß die Postverwaltung vor keinem finanziellen Opfer zurückschreckt, um die Mängel des in Rede stehenden Postamtes zu verringern oder zu beseitigen.
Die Ausgestaltung des definitiven Postamtes am Bahnhofe wird - wie bereits gesagt - längere Zeit erheischen. Und deshalb auch den gleichzeitigen Mängeln des Postamtes in der Stadt abzuhelfen, wo insbesondere die Telephonzentrale eine Erweiterung erheischt, und um diese moderner und zweckmäßiger als bisher einrichten zu können, hat sich das Postministerium dahin entschieden, in Bodenbach ehestens unabhängig von dem projektierten Gebäude am Bahnhofe ein neues selbständiges Gebäude zu errichten, in welchem die Telephon- und Telegraphenzentrale und ein eingeschränkter Postdienst, d. i. ein Aufgabepostamt unterzubringen wären. Diese Diensträume werden sodann dauernd vom Hauptpostamte am Bahnhofe abgetrennt bleiben. Das Bahnhofpostamt wird gleichzeitig ebenfalls - wie bereits angedeutet - mit einem entsprechenden Aufgabe- und Zustellungsdienst für die Bedürfnisse der Stadt ausgestattet werden.
An dem Projekte dieses zweiten Gebäudes wird bereits gearbeitet. Sobald das Bauprogramm zusammengestellt und erhoben sein wird, an welchen Orten im Zentrum von Bodenbach dieses Gebäude etwa am zweckmäßigsten errichtet werden könnte, wird die Postverwaltung an die Stadt Bodenbach herantreten, ihr zu diesem Zwecke den neuen geeigneten Bauplatz zu schenken. Sobald sodann die Frage der Lage des neuen projektierten Gebäudes für die Zentralen und das Aufgabspostamt in Bodenbach definitiv gelöst und der Bauplatz dafür sichergestellt sein wird, wird die Postverwaltung unverweilt auch zur Kabellegung und Erweiterung des Telephonnetzes in Bodenbach schreiten.
Auf den Bau dieses neuen Gebäudes für die Zentralen und das Aufgabsamt sowie auf die mit der Erweiterung dr Postlokalitäten am Bahnhofe verbundenen Auslagen, die Kabellegung und Erweiterung des Telephonnetzes in Bodenbach wird durch die notwendigen Posten in den Anträgen des Ministeriums für Post- und Telegraphenwesen im Investitionsvoranschlage für das Jahr 1924 Rücksicht genommen.
Prag am 19. Juli 1923.
Der Minister für Post- und Telegraphenwesen:
i. V. Dr. Franke, m. p.
Překlad ad II./4249.
Antwort
der Regierung und des Finanzministers auf die Interpellation des Abgeordneten Beutel und Genossen (Druck 3887/VI), des Abgeordneten Schubert und Genossen (Druck 4085/VI) und des Abgeordneten Dr. Kafka und Genossen (Druck 4115/XV) betreffend die Einhebung und unzulängliche Überweisung der Gemeindeumlagen.
Dem Finanzministerium ist es bekannt, daß vielen Gemeinden von den Steuerämtern die Zuschläge nicht sobald und in dem Ausmaße zukommen, wie es erforderlich wäre, beziehungweise, wie es die Gemeinde wünschen würde. Die Ursachen sind jedoch im der Interpellation nur zum Teile richtig angeführt. Richtig ist, daß die Steuerbehörden mit der Vorschreibung, der Staatssteuern sehr im Rückstande sind und daß dieser Umstand störend auf die Zahlung der Steuern und Zuschläge einwirkt. Der Rückstand an Vorschreibungen der Steuerverwaltungen war mit Ende des Jahres, 1922 gewiß ein großer, denn wegen Bemessung der Vermögensabgabe konnten sieh die Steuerämter der Vorschreibung, der übrigen direkten Steuern im Jahre 1922 fast dar nicht widmen. Der Stand der Dinge hat sich schon wesentlich gebessert, da die genannte Abhabe größtenteils schon vorgeschrieben ist und die bemessendem Behörden widmen schon seit längerer Zeit alle ihre Kraft der Vorschreibung der laufenden Steuern, so daß wir zuversichtlich hoffen, daß im Laufe des Jahres 1924 alle Steuerverwaltungen auf den laufenden Stand der Bemessungsagenda gelangen werden; viele Steuerverwaltungen werden diesen Stand noch m diesem Jahre erreichen.
Die Behauptung der Interpellanten, daß von den eingehobenen Beträgen an direkten Steuern samt Zuschlägen der Staat jeden Monat ein volles Zwölftel der ganzen jährlichen Vorschreibung an Staatssteuern für sich vorwegnimmt und erst den Rest an die autonomen Verbände verteilt, so daß alle Rückstände an Steruern und Zuschlägen ausschließlich auf Rechnung dieser Verbände gehen, beruht auf einer unrichtigen Information. Nach Punkt 11. Abschnitt II der provisorischen Instruktion für die Kumulativverrechnung der direkten Steruern und autonomen Zuschläge wird aus dem monatlichen Sterueringang als Anteil des Staates keinweswegs ein volles Zwölftel der ganzen jährlichen Vorschreibung an Staatssteuern ausgeschieden, sondern nur der beiläufige Betrag, der sich aus dem Verhältnis der Gesamtgebühr an Staatssteuern mit Zuschlägen zu den reinen Staatssteuern ergibt. Zum Beispiel: Die Gesamtjahresgebühr an Staatssteuern mit Zuschlägen beträgt 360.000 Kč eingenommen so beträgt der Anteil des Staates nach dem Verhältnis der Staatssteuer (120.000 Kč) zu den Zuschlägen (240.000 Kč) ein Drittel, d. i. 10.000 Kč (gleich einem ganzen Zwölftel der Jahresvorschreibung), wurden jedoch im August nur 18.000 Kč eingenommen, so beträgt der Anteil des Staates wieder ein Drittel, d. i. 6000 Kč (einem Zwölftel der Jahresvorschreibung).
Da sich mehrere Gemeinden beschwert haben, daß die Steuerämter bei Aufteilung der Zuschläge an die einzelnen Gemeinden allen Gemeinden verhältnismäßig das gleiche Ausmaß zukommen lassen, so daß von den Zahlungen der Steuerpflichtigen aus der einen Gemeinde den Zuschlagsanteil auch solche Gemeinden erhalten, deren Bürger nur sehr nachlässig gezahlt haben, wurde im Sommer 1922 angeordnet, daß die Aufteilung der Gemeindezuschläge in Hinkunft im Verhältnis zur erfolgten Zahlung der Steuern und Zuschläge in der betreffenden Gemeinde geschehe. Allerdings ruft auch dieser, von mehr als einem Vertreter der Selbstverwaltung als der gerechteste anerkannte Modus zuweilen die Unzufriedenheit jener Gemeiden hervor, deren Bürger mit der Zahlung der Steuer säumig sind.
Ursache des Rückstands der Einhebung und Eintreibungsagenda bei einzelnen Steuerämtern ist in erster Reihe die Tatsache, daß die Steuerpflichtigen bis auf unbedeutende Ausnahmen Steuern ohne Mahnung überhaupt nicht zahlen, ja in einer großen Zahl von Fällen bleibt auch die Mahnung unbeachtet und sind nur die exekutive Pfändung und Feilbietung wirksam. Eine weitere sehr ernste Ursache ist die verflossene und teilweise noch fortdauernde wirtschaftliche Krise, die eine große Menge ernstlich begründeter Ansuchen um Stundung der Schuld, beziehungsweise um Gewährung langfristiger Raten zur Bezahlung der fälligen Steuern zur Folge gehabt hat.
Die Inanspruchnahme der Steuerbehörden durch verschiedene, mit der Einhebung und Eintreibung von Steuern nicht zusammenhängende Agenden hat zum größten Teil bereits, aufgehört; heute sind die Steuerämter noch stärker durch die Auszahlung der Arbeitslosenunterstützungen belastet, allerdings nur in den Industriebezirken.
Die Abgänge im Stande des Steuerpersonals, die durch das Eintreten in den Ruhestand oder den Tod erfolgt sind, sind ersetzt worden. Den Status der Steuerbeamtenschaft zu erhöhen, war nicht möglich, und ist es auch trotz der unbestreitbaren Überlastung mehrerer Steuerämter noch heute nicht deswegen, weil die Überlastung nur eine vorübergehende war und, soweit sie noch besteht, vorübergehend ist.
Soweit sich in Böhmen und Mähren heuer ein Mangel an tüchtigen Steuerexekutoren gezeigt hat, wurde die Aufnahme neuer Steuerexekutoren bewilligt und zwar im Böhmen 30. in Mähren 20.
Den Vorwurf, daß die Steuern und Zuschläge nicht genug rasch und energisch eingetrieben werden und daß Zahlungserleichterungen zu liberal bewilligt werden, hat die Regierung zur Kenntnis genommen und wird dafür sorgen, daß die Beschwerden über zu lässige Eintreibung der schuldigen Steuern beziehungsweise Zuschläge zum Schweigen Gebracht werden.
Daß die verspätete Festsetzung der Höhe der Gemeindezuschläge eine der ernstesten Ursachen der unbefriedigenden Einnahmen an Gemeindezuschlägen ist, ist unstreitig, denn infolge der späten Anzeige des Zuschlagsperzentes für das Verwaltungsjahr kann die Steuerbehörde die Repartition und Vorschreibung der den Zuschlägen unterliegenden Steuern nicht rechtzeitig vornehmen und kann auch nicht bei Einhebung der Zuschläge die beschlossenen höheren Gemeindezuschläge berücksichtigen. Die verspätete Festsetzung und Anzeige der Höhe der Zuschläge an das Steueramt ist auch ferner ein Hindernis für die rechtzeitige Zusammenstellung der Steuerverrechnung, denn eine einzige fehlende Gemeinde vereitelt die rechtzeitige Fertigstellung der Steuerverrechnung eines ganzen Bezirkes.
Wie jedoch die Erfahrung lehrt, sind nicht immer die in Punkt 4 der Interpellation Druck 3887/VI angeführten Umstände Ursache der verspäteten Erledigung der Gesuche um Genehmigung der Zuschlagsperzente seitens der Aufsichtsbehörde. Die Verzögerung bei Genehmigung der Zuschlagsperzente durch die Aufsichtsbehörde und bei der Anzeige der Höhe der Gemeindezuschlägen an die Steuerbehörden überhaupt, werden meist von den Gemeinden selbst verschuldet, und zwar einerseits dadurch, daß die Gemeindevertretungen den Voranschlag spät beschließen, anderseits auch dadurch, daß die Gemeinden den Erinnerungen der Aufsichtsbehörde nicht rechtzeitig nachkommen.
Um den schädlichen Einfluß der verspäteten Genehmigung der Zuschläge durch die Aufsichtsbehörde auf die Abfuhr der Gemeindezuschläge an die Gemeinde wenigstens teilweise zu paralysieren, hat das Finanzministerium mit Erlaß vom 4. Juli 1922. Zahl 35.159/4376/22 bewilligt, daß bis auf Weiteres bei der Aufteilung der monatlichen Steuereinnahme auf die Gemeinden, den Staat und die übrigen Fonde, auch auf die Zuschläge für das laufende Jahr, die noch nicht genehmigt sind, Rücksicht genommen werde, sofern dieselben ordnungsgemäß beschlossen, zur Genehmigung höheren Orts vorgelegt und der Steuerbehörde angezeigt worden sind.
Sache der Gemeinden ist es über die Höhe der Zuschläge zur rechten Zeit schlüssig zu werden und auch das Zuschlagsperzent rechtzeitig der Steuerbehörde anzuzeigen, somit die Vorschriften des § 6, Abs. 1 und des § 42, Abs. 2 des Gesetzes vom 12. August 1921, Slg. d. G. u. V. Nr. 329 zu beachten, die bestimmen, daß die Gemeinden verpflichtet sind, dem Steueramte die Höhe der Gemeindezuschläge für das Verwaltungsjahr spätestens bis Ende Mai anzuzeigen.
Eine gewisse Besserung läßt sich in dieser Hinsicht schon bemerken, trotzdem aber fehlten am Ende des Jahres 1922 die Anzeigen der Zuschlagshöhe für das Jahr 1922 in Böhmen noch von 322, in Mähren noch von 145 Gemeinden.
Eine Weisung, wie sie in Punkt 5 der Interpellation Druck 3887/VI erwähnt wird, wurde von der staatlichen Finanzverwaltung nirgends und niemandem gegeben. Das betreffende Gerücht ist somit völlig unbegründet.
Die traurige Situation, in der sich einige Gemeinden befinden, wurde nicht so sehr durch die unzureichende Zuweisung von Gemeindezuschlägen, sondern eher dadurch verschuldet, daß die Gemeinden häufig in ihren Ausgaben viel zu weit gegangen sind, und dann auch durch die Reduktionen der Steuern und Zuschläge im Sinne des § 32 des Gesetzes Nr. 329, aus dem Jahre 1921.
Das Finanzministerium erachtet alle Schwierigkeiten, die sich beim Einheben und der Abfuhr der Gemeindezuschläge durch die Steuerbehörden ergeben, als vorübergehend, und läßt keine Gelegenheit außer acht, sie zu beseitigen oder doch zu verringern, unter anderem auch durch Gewährung von Vorschüssen auf die Zuschläge, was nichts anderes ist, als die Gewährung unverzinslicher Darlehen, um welche von mehreren Seiten angesucht worden ist.
Vor den Folgen der Herabsetzung der Zuschlagsgrundlage im Jahre 1923 im Hinblick auf die Wirtschaftskrise des Jahres 1922 sucht die Regierung die Gemeinden dadurch zu schützen, daß sie dieselben zur größten Sparsamkeit auffordert.
Die Ursache aller - übrigens stetig abnehmender - Schwierigkeiten bei der Einhebung und Abfuhr der Gemeindezuschläge ist, wie aus dem Obigen hervorgeht, nicht das gegenwärtige System der Einhebung dieser Zuschläge, sondern es sind dies andere Umstände, mit welchen die Gemeinden, wenn sie die Zuschläge selbst eintreiben wollten, ebenso zu kämpfen haben würden.
Die Finanzverwaltung beabsichtigt daher keine Abänderung dieses Systems, von dessen Richtigkeit sie überzeugt ist, und das, sobald die Verhältnisse nur noch mehr ausgeglichen sind, gewiß allgemein als das einzig praktische und ökonomische anerkannt werden wird.
Hiebei wird bemerkt, daß in Mähren schon vom Jahre 1913 an die Gemeindezuschläge in allen Gemeinden von den staatlichen Steuerämtern eingehoben werden und daß die Einhebung der Bezirkszuschläge in Böhmen. Mähren und Schlesien schon lange durch dieselben Behörden erfolgt.
Prag, den 8. Oktober 1923.
Der Stellvertreter des Vorsitzenden der Regierung:
Rud. Bechyně, m. p.
Der Finanzminister:
Ing. Bečka, m. p.
Překlad ad III./4249.
Antwort
des Justizministers und des Ministers für Landwirtschaft
auf die Interpellation des Abgeordneten Josef Mayer und Genossen in Angelegenheit der Verwendung von Sträflingen zu landwirtschaftlichen Arbeiten (Druck 3917/VIII).
Die Interpellation geht vom der unrichtigen Voraussetzung aus, daß das Justizministerim die Verwendung von Sträflingen zu Privatarbeiten außer der Anstalt, und demnach auch zu landwirtschaftlichen Arbeitern verbaten habe.
Ein solches Verbot ist nicht erlassen worden, vielmehr ist die Justizverwaltung damit einverstanden, daß Sträflinge zu landwirtschaftlichen Arbeiten herangezogen werden, insoweit hiebei, den Sicherheitsrücksichten und den festgesetzten Lohnbedingungen Genüge geschieht.
Mit Erlaß vom 6. November 1922. Z. 8978/22 Gef., wurde den Verwaltungen der Strafanstalten und Gefängnisse strenge aufgetragen, in Hinkunft Sträflinge zu privaten Arbeiten außer der Anstalt nur dann zu überlassen, wenn dar Bewerber eine Bestätigung der politischen Bezirksverwaltung des Arbeitsortes darüber vorlegt daß gegen die Verwendung von Sträflingen vom Standpunkte der Interessen der lokalen freien Arbeiterschaft und insbesondere der Arbeitslosigkeit keine Einwendungen vorliegen.
Zu dieser Verfügung, die gewiß berechtigt ist, wurde die Anregung durch wiederholte Beschwerden aus dein Reihen der Gewerbsleute und Arbeiterorganisationen gegeben, daß in einzelnen Fällen durch das Überlassen von Sträflingen den lokalen Gewerbsleuten oder der beschäftigungslosen Arbeiterschaft Abbruch geschehe.
Es können demnach Sträflinge auch weiterhin zu landwirtschaftlichen Arbeiten überlassen werden, wenn die Bewerber die oberwähnte Zustimmung der politischen Behörde sich beschaffen und sieh mit ihr ausweisen. Es ist dann Sache der politischen Behörde zu erwägen, ob solche Fälle vorliegen, wie sie die Interpellation erwähnt, die allerdings die Entsendung, der Sträflinge zur Arbeit im vollen Maaße rechtfertigen würden.
Die politischen Behörden wenden vom Ministerium für Landwirtschaft informiert werden, die Heraushabe von Bestätigungen über das Vorhandensein der betreffenden Voraussetzungen nicht zu verweigern.
In solchen Fällen, wo es sich um fachliche landwirtschaftliche Fragen von prinzipieller Bedeutung inbetreff der Verwendung von Sträflingen zu landwirtschaftlichen Arbeiten handeln würde, würde das Justizministerium allerdings im Einvernehmen mit dem Ministerium für Landwirtschaft vorgehen; der vorliegende Fall aber gehört offenbar nicht zu den oben charakterisierten.
Prag, den 6. Juli 1923.
Der Justizminister:
Dr. Dolanský, m. p.
Der Minister für Landwirtschaft: