Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4251.

Odpovědi:

I. min. spravedlnosti na interp. posl. Bubníka a soudr. o domnělém porušení zákona generální prokuraturou a Nejvyšším soudem (tisk 4217),

II. min. národní obrany na interp. posl. Hakena a soudr. o rozšíření vojenského střeleckého cvičiště v Milovicích a o poměrech na něm (tisk 4194),

III. min. soc. péče a min. financí na interp. posl. Tesky, Hakena a soudr. o snižování a odpírání vyplácení podpor v nezaměstnanosti (tisk 4198),

IV. vlády na interp. posl. Hancka a spol. o poměrech nestátního učitelstva na Slovensku (tisk 4200),

V. min. vnitra na interp. posl. Housera, Malé a soudr. o protizákonném jednání úřadů pří červnovém vyložení voličských seznamů (tisk 4199),

VI. vlády na interp. posl. dra Charváta a soudr. o porušení ústavy volebním soudem (tisk 4218),

VII. min. věcí zahraničních a veř. zdravotnictví na interp. posl. inž. Kalliny a soudr. o postupu čsl. konsula v Londýně při udělování vstupních vis, který těžce poškozuje lázeňská místa (tisk 4223),

VIII. vlády na interpelaci posl. Kreibicha, Hakena, Tausika a soudr. o zneužívání úřední moci úřady republiky ke korupcí, znásilňování politického přesvědčení a porušování volební svobody (tisk 4209).

I./4251.

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslance Josefa Bubníka a soudr.

o domnělém porušení zákona generální prokuraturou a Nejvyšším soudem (tisk 4217).

Páni interpelanti domnívají se, že porušen byl zákon tím, že nebylo vyhověno zmateční stížnosti mlynářského pomocníka; v interpelaci jmenovaného, jenž ubyl dne 24. ledna 1923 odsouzen pru to, že, jak rozsudek se vyjádřil, schvaloval dne 5. ledna 1923 v Praze atentát na ministra dra Rašína.

Dovolávají se rozhodnutí nejvyššího soudu vídeňského z 23. ledna 1886, kterým potvrzen byl rozsudek, jímž osvobozen byl obžalovaný J. B., jenž se 11. července 1885 o půl noci v hostinci při zpěvu kupletů tázal, není-li na programu také něco o jistém zastřeleném továrníku a při tom dodal, že tomu továrníku to už dávno patřilo.

Pravda, že tehdy Nejvyšší soud se postavil na stanovisko, že skutková podstata vychvalování trestného činu vyžaduje jistou slavnostnější formu. Nehledíc však k tomu, že stanovisko toto Nejvyšší soud vídeňský záhy opustil právě tak, jak se ho zásadně nepřidržuje ani Nejvyšší soud brněnský, stačí jen z důvodů rozhodnutí, jehož se interpelace dovolává, uvésti další v interpelaci necitovanou větu, aby bylo jasno, že případ Jana B., i kdyby požadavek, jakési slavnější formy byl správný, nebylo lze ani z daleka srovnati s případem onoho mlynářského pomocníka, do jehož odsouzení si interpelanti stěžují. Soud zjistil totiž o Janu B., že výrok o onom továrníku učinil jen k sobě samému ve stavu blízkém úplné opilosti, aniž by výrok byl došel u přítomných povšimnutí. Naproti tomu onen mlynářský pomocník předčítal 5. ledna t. r. v Novém Bazáru v Praze uprostřed hloučku asi 30-40 lidí ze zvláštního vydání novin zprávu o atentátu na dra Rašína, a když se jeden z mimojdoucích tázal, co to má, odpověděl, že dr. Rašín je zastřelen, a dodal, že měl dostat pět ran, ne jednu.

Nemám příčiny ku nařízení, aby podána byla zmateční stížnost ku zachování zákona proti rozsudku, jímž v tomto jednání shledán byl přečin podle § 300 tr. z.

V Praze dne 9. října 1923.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

II./4251.

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci poslance Hakena a soudruhů

o rozšíření vojenského střeleckého cvičiště v Milovicích a o poměrech na něm (tisk 4194).

Rozšíření vojenského cvičiště u Milovic jest většinou obyvatelstvem posuzováno jako nutnost, ovšem u vrstev, které jsou interesovány, vzbuzuje toto opatření různá přání nebí odpor, který se projevuje různými intervencemi, zkreslováním skutečností, ba i útoky na určité osoby.

Nezakládá se na př. na pravdě, že dřívější vojenská správa vycházela občanstvu při obdělávání najatých pozemků vstříc. Až do roku 1919 neměl nikdo z Lipníku, Kbel atd. pronajatou půdu od vojenské správy, vyjímaje zcela nepatrné parcely u nynějšího vojenského hřbitova. Veškeré nynější rozsáhlé, téměř 600 ha měřící, občanstvu pronajaté pozemky byly dříve pouze pastvinou a cvičištěm; teprve ve snaze umírniti poválečnou bídu pronajala správa cvičiště okolnímu obyvatelstvu za malé nájemné v míře velmi značné okrajové pozemky, ovšem bez náhrad event. škod způsobených střelbou a cvičením a vymínila si uzavírati tyto pozemky po čas střelby.

Uznávám, že v posledních dvou létech používá se střelnice intensivněji než dříve, jest to však nutnost způsobená vojenským výcvikem. I při tomto častějším uzavření střelnice jsou však pronajaté pozemky dobře obdělány, jak o tom svědčí velmi pěkná letošní úroda; i seno na stojato na střelnicích koupené bylo vesměs sklizeno.

Ohledy na bezpečnost dávají vznětlivým myslím podklad k domněnkám, že práce rolníků jsou zúmyslně znemožňovány. Mimo nevyhnutelné škody vzniklé kopáním posic dělostřelectva u Milovic nebyla však škoda způsobena a byly na př. škody u Milovic loňského roku způsobené dobrovolně nahrazeny.

V roce 1922 bylo nařízeno dáti všem nájemcům pozemků výpověď, z ohledu na obyvatelstvo však nájem byl ponechán tomu, kde přestavba střelnic dosud nebyla skončena. Zejména u Lipníka vyšla správa cvičiště, přáním obyvatelstva krajně vstříc.

Existenci domácího obyvatelstva vojenská správa podporuje v rozsáhlé míře. Při všech pracích na cvičišti, lesních i polních, jest brán zřetel na místní občanstvo, povolovány jsou různé výhody jako sbírání dříví a pod, a vůbec vychází se občanstvu vstříc daleko více, než činila dřívější správa. Nelze ovšem připustiti, aby cvičiště bylo považováno za veřejný majetek, jak na př. činila skupina tak zv. kuličkářů, kteří sbíráním kovů na střelnicí soustavně ničili zařízení střelnic. Přísně jest zakázáno sbírati dělostřelecké náboje neb jich součástky z ohledů bezpečnostních, toto zlo však provozuje značná skupina individuí, která osobní prospěch staví nad bezpečnost svých spoluobčanů. Tresty soudů, stíhání četnictvem a vojenskými patrolami neodstrašuje.

Ohledně odškodnění a náhrad není přesné jasno, co má interpelace na myslí. Škody na pozemcích pronajatých dle smlouvy se neplatí. Odškodnění za uzavření privátních pozemků v obci Lipník a Struhy vyplatí se komisienelně stanovená náhrada Kč 23.000 a náhrada za letošní střelbu bude ihned po skončení střelby stanovena. Rovněž způsob náhrady za nové pozemky při nynějším rozšiřování cvičiště jest znám. Obyvatelstvo ví, že pozemky státem nově získané budou v prvé řadě nahrazeny pozemkem velkostatkářským, a tehdy, nebude-li to možno, plně zaplaceny. Rovněž jest známo, že vojenská správa zamýšlí část pozemků dáti do pachtu.

Štábní kapitán Sucharda jest mi vylíčen jako důstojník, který koná řádně služba, kterou jest pověřen. Snaží se uvésti v soulad potřeby vojenských těles s potřebami civilního obyvatelstva. Ovšem přísná bezpečnostní opatřeni, která omezují obyvatelstvo, nejsou oblíbena a nelibost projevuje se proto i proti důstojníkovi, který jest prováděním těch nemilých opatření pověřen. Štábnímu kapitánovi Suchardovi nelze též vytknouti ničeho, co se jeho soukromého života týče.

Pokud se týká ničeni nevybuchlých střel jsou všechna bezpečnostní opatření zachovávána. Denně po střelbě vyhlodává a ničí pyrotechnik nevybuchlé střely a bezpočtukráte bylo jíž obyvatelstvo poučeno, že dotýkati se nevybuchlých střel, jest krajně nebezpečno, zvláště když někdy husté porosty a křoví stěžují veleti hledání. Pouze střely náhradní plněné pískem a naprosto neškodné nechávají se ležeti až k příležitostnému odvezení.

Obecní úřad v Lipníku dosud nehlásil, že by byly nevybuchlé střely naházeny do obecního rybníčku.

Ostrá střelba ta střelnicí jest vždy v čas obyvatelstvu oznámena, rovněž i odřeknutí střelby.

Budu hleděti, aby vojenská správa i nadále vycházela obyvatelstvu pokud možno vstříc a doufám, že obyvatelstvo vžije se i do poměrů, způsobených rozšířením střelnice, zvláště když zvýšený pohyb vojska způsobí zajisté i přiliv nových příjmů obyvatelstvu v okolí střelnice.

V Praze dne 10. října 1923.

Ministr národní obrany:

Udržal, v. r.

III./4251.

Odpověď

ministra sociální péče a ministra financí

a interpelaci poslanci Tesky, Hakena

a soudruhů

o snižování a odpírání vyplácení podpor

v nezaměstnanosti (tisk 4188).

Státním rozpočtem na rok 1923 byla vládě dána při kop. XXI., tit. 5, § 4, pol. 1. na podpory nezaměstnaných k disposici částka 75,000.000 Kč.

Poněvadž obnos tento již během prvých dvou měsíců t. r. byl vyčerpán, učinilo ministerstvo sociální péče opatření, aby na podpory v nezaměstnanosti byl povolen dodatečně další, pokud mono dostatečný úvěr. Zákonem ze 4. července 1923, čís. 147 Sb. z. a n. byl vládě povolen dodatečný úvěr k podporám v nezaměstnanosti v obnosu 220 milionů korun. Poněvadž nezaměstnanost neklesla během letních měsíců, jak bylo vládnu i sněmovnami očekáváno, byla i tato částka již vyčerpána a jest nutno, aby úvěr na podpory byl zvýšen o další částku.

Ministerstvo sociální péče nevydalo žádných pokynů politickým úřadům, rozhodujícím o podpoře v nezaměstnanosti, aby oprávnění žadatelé za podporu byli se svým zákonným nárokem odmítání nebo zkracováni.

Uváží-li se, jak značné obnosy jsou vynakládány z veřejných prostředků na podpory v nezaměstnanosti, jest pochopitelna snaha ministerstva financí, aby ony výdaje, k nimž stát dle zákona není povinen, byty sníženy na míru co nejmenší. V důsledku této snahy ministerstvo financí zastává názor, že jest činiti rozdíl mezi osobami, které pobírají podporu v nezaměstnaností po dobu půl roku v § 3, zákona čís. 322/1921 stanovenou, od oněch osob, jimž podle volného uvážení ministerstva financí doba tato jest prodloužena na dobu další.

Ministerstvo financí, přihlížejíc k těmto důvodům finančním, jest toho názoru, že jest nutno přizpůsobiti výši podpor aspoň při jích prodlužování nad míru přímo zákonem stanovenou dnešním poměrům drahotním, resp. mzdovým, jež doznaly od roku 1921, kdy byla dosud platná výše podpor stanovena, podstatné změny. Kromě toho sleduje ministerstvo financí opatřením tímto i snahu zabrániti tomu, aby blahovolné ustanovení zákona, podle něhož možno dobu nároku na podpru prodloužiti až na 1 1/2 roku, nedoznalo proti intencím zákona účinků nepříznivých, ježto výše podpor, dnešním poměrům jíž neodpovídající, snadno by mohla sváděti k vyhýbání se příležitostí ku práci. Postupné snižování a omezování podpor jest osobám podporovaným též pobídkou, aby intensivněji vyhledávaly příležitosti ku práci dříve, než nadejde nejzazší přípustná mez, stanovená zákonem na 1 1/2 roku.

Ministerstvo financí bylo ke zmíněnému omezování nároku na podpory donuceno již v prvém pololetí rozpočtového roku 1923 nastavším úplným vyčerpáním a značným překročením úvěrů státním rozpočtem na rok 1923 pro podpory v nezaměstnaností povalených. Výrobní krise, nastavší v rozsahu, v jakém nemohla býti při stanoveni zmíněných úvěrů očekávána, a způsobivší předčasné jich vyčerpání, donutila státní správu k tomu, že chtějíc aspoň v nejnaléhavějších případech použíti zmocnění, daného jí zákonem, ku prodlužování doby nároku na podporu, musila přikročiti k omezování podpor v interpelaci dotčenému, a to jak co do výše podpor (snižování jich na 75, resp. 50% zákonné výše), tak i co do přiznávání nároku na podporu takto sníženou (omezováním podpor na živitele rodin). Při tom, nemajíc dostatečné úhrady, považuje se státní správa za oprávněnou ke zmíněnému omezení a sice zákonem samým, jenž dávaje zúčastněným resortům (ministerstvu sociální péče a ministerstvu financí) mužnost po uplynutí půl roku nepřetržitého podporování nezaměstnaných, prodloužení doby nároku vůbec odepříti, dává jím zároveň i právo této možnosti v zájmu nezaměstnaných použíti pouze částečně, jako se právě děje současným snižováním podpor a vylučováním z nároku na podporu těch, kdož nejsou živiteli rodin.

Ministerstvo financí přihlížejíc k výše uvedeným důvodům, jakož i k tomu, že i dodatečný úvěr na podpory v nezaměstnaností povolený jest daleko překročen, prohlásilo, že prozatím nemůže ad svého dosavadního postupu upustiti. Ve smyslu tohoto stanoviska ministerstva financí vydalo ministerstvo sociální péče spolu s ministerstvem financí oběžník z 29. června 1923, č. 32800/III-E, jímž bylo stanoveno, že po vplynutí zákonné doby nároku jest vypláceti podpory ve výší 75%. Opatření toto bylo nutné z toho důvodu, aby se zřetelem k vyčerpaným finančním prostředkům osobám těmto vůbec mohla býti vyplácena podpora v nezaměstnanosti.

V Praze dne 10. října 1923.

Ministr sociální péče:

G. Habrman, v. r.

Ministr financí:

Inž. B. Bečka. v. r.

IV./4251.

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance Antonína Hancko a společníků o poměrech nestátního učitelstva na Slovensku (tisk 4200).

Účelem vládního nařízení ze dne 22. prosince 1922, čís. 380 Sb. z. a n., bylo upraviti od 1. ledna 1923 navě drahotní výpomoc učitelstvu škol obecných a občanských na Slovensku, vydržovaných obcemi nebo náboženskými společnostmi. Šlo o to, aby pro toto učitelstvo jakož i pro vydržovatele škol prodloužena ubyla v zásadě výhoda, povolená původně vládním nařízením ze dne 7. dubna 120, Čís. 225 Sb. z. a n., podle něhož se stát uvolil poskytovati nestátnímu učitelstvu mimořádné drahotní příplatky k státním podporám, plat učitelů doplňujícím a vypláceným podle dosud platných zákonných článků XXVII:1907 a XVI:1913. Jako při nařízení z roku 1920 šlo i tentokrát o dobrovolný počin vlády a nikoli o její zákonný závazek nebo o splnění zákonného nároku všech jednotlivých učitelů nestátních škol.

Zkušenosti, nabyté pří provádění vládního nařízení ze dne 7. dubna 1920, čís. 225 Sb. z. a n., a pozdějších nařízení, jeho platnost prodlužujících postupně až do konce roku 1922, byly důvodem, aby tentokrát zřetelně rozlišeni byli učitelé, kterým z nařízení vzejde právní nárok na drahotní výpomoc, od učitelů, kteří nároku toho míti nemají, jimž však může býti přes to výpomoc zcela nebo z částí povolována podle uvážení povolaných úřadů, mluví-li pro to zájem školy nebo jiný zájem veřejný a zvláštní pozoruhodné osobní důvody jednotlivých učitelů.

Je zcela odůvodněno, že vláda, povolujíc učitelstvu výpomocí tak značné, omezila nárok na ně výslovně jen na učitele náležitě způsobilé, při nichž je jisto, že jejich působení je po všech stránkách zcela uspokojivé. Proto se za průkaz nároku žádá jednak vykonání předepsaných zkoušek, jednak uspokojivá kvalifikace státních dozorčích orgánů o učitelově působení. Z učitelů, diplomovaných padle studijních předpisů býv. státu uherského, dán byl nárok na drahotní výpomoc jen těm, kteří jíž vykonali zkoušku způsobilosti podle § 3 zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 276 Sb. z. a n., poněvadž jen ti už bezpečně prokázali, že si zjednali takových znalostí jazyka státního a vlastivědy republiky Československé, kterých je potřebí pro náležité zastávání úřadu učitelského na školách republiky. Učitelé, kteří ani po 2 1/2 letech od účinnosti zmíněného zákona zkoušky této nevykonali, vzbuzují oprávněné pochybností, že nemají těchto nezbytných znalostí a bylo proto přiznání drahotní výpomoci pro ně vyhrazeno rozhodování školních úřadů, které jedině mohou v konkrétních případech posouditi, je-li odklad povinné zkoušky až do roku 1923 zaviněn liknavostí, malou horlivostí nebo i zlou vůlí učitelovou nebo má-li příčiny jiné, učitelem nezaviněné, které rak též mohou posouditi, působí-li učitel, byt zkoušky dosud nevykonal, přes to úspěšně ve škole vůbec a zvláště v předmětech, z nichž má konati zkoušku způsobilosti. Ve věci té nelze spatřovati porušení práv učitelů, kteří dosud zmíněné zkoušky nevykonali, poněvadž po 31. prosinci 1922 vůbec žádný z nestátních učitelů neměl nároku na drahotní výpomoc státní.

Tvrzení, že na Slovensku je zavedena tajná kvalifikace nestátního učitelstva, se nesrovnává se skutečností. O kvalifikování tohoto učitelstva platí dále ustanovení § 11 zákonného článku XVI:1913 a je věcí jednotlivých učitelů, aby užívali zákonného práva a žádali o přezkoušení kvalifikace, domnívají-li se, že jím bylo ublíženo.

Nová zákonná úprava platů nestátního učitelstva, v činné službě i ve výslužbě, souvisí s otázkou zákonné úpravy organisace veřejných škol národních na Slovensku. Má-li stát vzíti na se trvale nová značná břemena na úpravu platů učitelstva nestátních škol, musí žádati, aby jeho vliv na organisací těchto škol i na jejich učitelstvo byl náležitě zvětšen. Spletitost a daleký dosah otázek, týkajících se nové organisace národního školství na Slovensku a tím i důležitých hmotných i ideových zájmů státu, obcí, žup a církví, nedovolují však řešení ukvapené. Vláda jsouc si vědoma důležitosti věci hodlá ve vhodný čas předložiti Národnímu shromáždění příslušné návrhy zákonů.

Žádosti učitelských nestátních pensistů o jednorázovou výpomoc podle zákona ze dne 21. prosince 1922, čís. 410 Sb. z. a vyřizují se příznivě, pokud škola, na níž působili, kdykoli v minulosti nebo v přítomné době požívala státní podpory. K tomu, aby i jiným pensistům byla výpomoc povolena, nemá vláda v citovaném zákoně zmocnění.

Drahotní výpomocí podle vládního nařízení vis. 380/1922 Sb. z. a n., poukazuje referát ministersva školství a národní osvěty se vším urychlením. Pokud někteří oprávnění učitelé nemohli dosud dostati poukazů definitivních pro zvláštní spletitost věcí, vyplývající z nového oceňování jejich naturálních požitků, které leckde vyžaduje opětovaného úředního šetření, byla jim poskytnuta na drahotní výpomoc opětovaná měsíční záloha v dostatečné výši.

Tvrzení, že by vláda neprováděla § 4 nařízení, není odůvodněno.

Také oprávněným řeholním učitelům a učitelkám poukazují se drahotní výpomoci na žádosti řádně doložené týmž postupem jako učitelům světským.

V Praze dne 17. září 1923.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.

Ministr školství a národní osvěty:

Rud. Bechyně, v. r.

V./4251.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslanců Housera, Malé a soudruhů o protizákonném jednání úřadů při červnovém vyložení voličských seznamů (tisk 4199).

K jednotlivým bodům interpelace dovolují si sděliti toto:

Ad I. Částka v interpelaci uvedená byla požadována v Praze k úhradě režijních výloh spojených s rozmnožením stálých seznamů voličských pouze v jediném, původně objednaném výtisku. Když však později došlo více přihlášek, byl vypočítán náklad jednoho rozmnoženého exempláře obnosem 18.416 Kč 67 h.

V tomto obnose jsou zahrnuty pouze náklady výrobní spojené s rozmnožením voličských seznamů a není v něm obsažen náklad spojený se soupisem voličstva a sestavením voličských seznamů.

Výše účtovaného nákladu byla zemskou správou politickou přezkoumána a uznána za správnou. Také reklamační komise projevila jednohlasně totéž stanovisko.

Ad II. Výpisy z voličských seznamů byly v obvodu všech úřadoven, až na Břevnov, ve všech domech včas vyvěseny, nebo u správců domů (event. za oknem) vyloženy; v Břevnově nestalo se tak ihned v prvý den, avšak ještě během reklamační lhůty. Vyložení u domovníků stalo se proto, že byly výpisy vyvěsené na chodbách poškozovány, v Košířích v několika domech dokonce odcizeny, takže musely býti duplikáty nahrazeny, což sestálo ihned.

Ad III. a IV. Objednané opisy seznamů voličských byly Stranám dodány postupně od 15. do 20. června. Že se tak nestalo dříve, dlužno vysvětliti technickou nemožností zaviněnou tím, že se strany nepřihlásily o seznam voličský, když presidium ústřední správní komise vyhláškou ze dne 25. května t. r. k tomu vyzvalo, včas, nýbrž teprve v poslední den, kdy nemohly seznamy voličské technicky již včas být rozmnoženy.

Ad V. Tvrzení interpelace, že v Karlíně byl seznam voličů-vojínů vyhotoven pouze v jediném stejnopise, není správně, naspaly i tento seznam byl dle výsledku šetření ve smyslu zákona vyhotoven ve 4 stejnopisech.

Ad VI. Rovněž stížnost, že v Karlíně v seznamech voličských nebyli zapsáni voliči-vojíni jednotlivě jménem, nýbrž jen počtem, neodpovídá skutečnosti.

Ad VII. Interpelace sama doznává, že zemská správa politická zjednala nápravu ohledně přípustnosti podávání nedoložených reklamací v Karlíně; konkrétní další stížností v tom směru nedošly.

Rovněž i ministerstvo vnitra; dříve ještě než interpelace tato byla podána, učinilo vzhledem k stížnostem, jež se v tisku proti reklamačnímu řízení v Praze objevily, v zájmu nápravy příslušné opatření. Že by státní orgány nešetřily platných zákonů, nelze ze závad, které se v interpelaci místním krisím, seznamy voličské sestavujícím, popřípadě obci pražské vytýkají, vůbec dovozovati a není příčiny k nějakému opatření v tom směru. Samozřejmě budu i příště dbáti toho, aby při vyložení seznamů voličských a řízení reklamačním šetřeno byla ve všech případech předpisů zákonných.

V Praze dne 24. října 1923.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v. r.

VI./4251.

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance dra Chorváta a soudruhů

o porušení ústavy volebním soudem

(tisk 4218).

Podle ustanovení § 6 zákona ze dne 29. února 1920, č. 125 Sb. z. a n., o volebním soudě jsou president, jeho zástupci, přísedící, které volí poslanecká sněmovna sama, a stálí referenti tohoto soudu ve výkonu svého soudcovského úřadu samostatní a neodvislí jako soudcové. Nikomu a ani tedy vládě nepřísluší právo vykonávati na rozhodnutí volebního soudu jakýkoli vliv noho rozhodnutí tato přezkoumávati.

Vláda jsouc vázána rozhodnutím volebního soudu ze dne 22. června 1923 jednajícím, o ztrátě mandátů poslanců dra Theodora Bartoška, Václava Draxla, Luisy Landové-Štychové a MUDra B. Vrbenského nemůže učiniti žádného opatření ve smyslu požadavku interpelace, neboť by jinak porušila zákon.

V Praze dne 25. října 1923.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.

VII./4251 (původní znění).

Odpověď

ministra věci zahraničních a veřejného zdravotnictví

na interpelaci posl. inž. Kalliny a soudr.

o postupu čsl. konsula v Londýně při udělování vstupních vis, který těžce poškozuje lázeňská myta (tisk 4223).

K výše uvedené interpelaci dovolujeme si podotknouti toto:

Postup konsulárního oddělení při vyslanectví v Londýně při udílení vstupních vis děje se zcela v souhlase s Instrukcemi ministerstva zahraničních věcí vydanými pro udělování vis ruským příslušníkům. Zastupitelské úřady SR jsou povinny vyžádati si v každém jednotlivém případě předchozí souhlas ministerstva zahraničních věcí. Jedině pokud se týká ruských příslušníků obývajících v Anglii připouští se v případech, kdy se jedná o ruské příslušníky jíž delší dobu tam usedlé a známé jako politicky neškodné, aby zastupitelské úřady v Anglii udělily visum osobám za účelem návštěvy lázní v RČS bez dotázání se ministerstva zahraničních věcí, předloží-li žadatel lékařské vysvědčení a potvrzení, že zpětný návrat do Anglie jest mu povolen.

Z uvedeného patrno, že ministerstvu zahraničních věcí při vydáváni výnosů o povolování vjezdu ruským příslušníkům do ČSR mělo na zřeteli možnost návštěvy československých lázeňských míst a své požadavky vůči žadatelům hodlajícím navštíviti lázně snížilo na míru nejmenší.

Od konsulárního oddělení při vyslanectví ČSR v Londýně nedošlo dosud přesné vyjádření ke konkretnímu případu, zejména pokud se týká doby pobytu S. Kallina v Anglii, od kteréžto otázky záleží další postup ministerstva zahraničních věcí v předmětné záležitosti.

Z toho důvodu doplníme tuto odpověď, jakmile budou přesně zjištěny okolnosti interpelovaného případu.

V Praze dne 26. října 1923.

Ministr zahraničních věcí:

Dr. E. Beneš, v. r.

Ministr veřej. zdravotnictví a tělesné výchovy:

Jan Šrámek, v. r.

VIII./4251.

Odpověď

vlády

na interpelaci poslanců Kreibicha, Hakena, Tausika a soudruhů o zneužívání úřední moci úřady republiky ke korupci, znásilňování politického přesvědčení a porušování volební svobody (tisk 4209).

Oběžníky civilní správy Podkarpatské Rusi, které naléhavá interpelace reprodukuje, nebyly vydány z nařízení vlády nebo některého jejího člena, nýbrž byly vydány dnes jíž odvolaným přednostou politické správy Podkarpatské Rusi. Obsah těchto výnosů, jak je uváděn v interpelaci, jest úplně v odporu se smýšlením vlády.

Právo volební upraveno jest zákonem o stálých seznamech voličských, dle něhož seznamy voličské vykládají se dvakráte do roka veřejně, aby každý do nich mohl nahlédnouti a aby mohla býti reklamována oprava seznamů v případě, že do nich byli zapsání nevoliči, nebo nebyli do nich pojati voliči. Seznamy podléhají tedy veřejné kontrole, rozhodnutí komise reklamační mohou býti k podané stížnosti přezkoumána volebním soudem, takže každému voliči byla poskytnuta možnost vymoci si opravu nebo doplnění seznamu v případě, že by skutečně byly neodpovídaly pravému stavu voličstva.

Volby obecních zastupitelstev v Podkarpatské Rusi byly jíž provedeny a ministerstvu vnitra nedošla dosud žádná stížnost, že by v konkrétním případě ten který volič byl ve výkonu svého volebního práva zkrácen.

Ani v Podkarpatské Rusi, ani v jiných částech Československé republiky nevykonávala vláda nezákonný vliv na úředníky, naopak nabádala podřízené úřady k přesnému zachovávání zákona při volbách obecních a případných prstech k nim.

V Praze dne 25. října 1923.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.

Překlad ad VII./4251.

Antwort

des Ministers für auswärtige Angelegenheiten

und öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung

auf die Interpellation des Abgeordneten Ing. Kallina und Genossen

betreffend das die Kurorte schwerschädigende Vorgehen des čechoslovakischen Konsuls in London bei der Erteilung von Einreisevisen (Druck 4223).

Zur obangeführten Interpellation erlauben wir uns Folgendes zu bemerken:

Das Vorgehen der Konsulate bei der Gesandtschaft in London bei Erteilung von Einreisevisen erfolgt völlig in Uebereinstimmung mit den für dis Erzteilung von Visen an russische Staatsangehörige erlassenen Instruktionen des Ministeriums für auswärtige Angelegenheiten. Die Vertretungsbehörden der Čsl. R. sind verpflichtet, sich im jeden einzelnen Falle die vorhergehende Zustimmung des Ministeriums für auswärtigen Argelegenheiten einzuholen. Lediglich hinsichtlich russischer Staatsangehöriger, die in England wohnen, wird in jenen Fällen, wo es sich um rassische Staatsangehörige handelt, die bereits längere Zeit dort ansässig sind und als politisch unschädlich bekannt sind, zugelassen, dass die Vertretungsbehörden in England an Personen zum Zwecke des Besuches eines Bades in der Čsl. R. das Visum ohne Anfrage beim Ministerium für auswärtige Angelegenheiten erteilen dürfen, falls der Ansuchende ein ärztliches Zeugnis und eine Bestätigung vorlegt, dass ihm die Rückkehr nach England gestattet ist.

Aus dem Angeführten ist ersichtlich, dass das Ministerium für auswärtige Angelegenheiten bei Herausgabe der Erlässe betreffend die Einreise russischer Staatsangehöriger in die Čsl. R. die Möglichkeit des Besuches der čechoslovakischen Badeorte in Berücksichtigung zog und ihre Bedingungen gegenüber von Gesuchstellern, welche Bäder zu besuchen beabsichtigen, auf das geringste Mass herabgesezt hat.

Von der Konsulatabteilung bei der Gesandtschaft der Čsl. R. in London ist bisher keine genaue Aeusserung zu einem konkreten Falle eingelangt, Insbesondere was die Aufenthaltsdauer des S. Kallina in England anbelangt, von welcher Frage das weitere Vorgehen des Ministeriums für auswärtige Angelegenheiten in der gegenständlichen Angelegenheit abhängt.

Aus diesem Grunds wenden wir diese Antwort ergänzen, sobald die Umstände des interpellierten Falles genau sichergestellt sein werden.

Prag, am 26. Oktober 1923.

Der Minister der auswärtigen Angelegenheiten:

Dr. Ed. Beneš, m. p.

Der Minister für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung:

Šrámek, m. p.