Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4254.

Odpovědi:

I. ministra financí na interpelaci posl. Kostky, dra Kafky a druhů, že berní správy při přímých daních nedbají ukládacích předpisů (tisk 4157/III);

II. ministra školství a nár. osvěty a ministra vnitra na interpelaci posl. dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů o zřízení německé menšinové školy ve Skřečoni u Bohumína ve Slezsku (tisk 4044/XXI);

III. ministra školství a nár. osvěty a ministra vnitra na interpelaci posl. dra Schollicha, Pittingera; dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů o nezákonném zabrání žatecké budovy chlapecké a dívčí obecné školy III. pro tamější český ústav pro vzdělání učitelů (tisk 3862/XII), jakož i na interpelaci posl. Čermaka, Kaufmanna, Hirsche a druhů v téže věci (tisk 3862/XIX);

IV. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. dra Schollicha a druhů o zabavení časopisu "Deutsche Volkszeitung für das Kuhländchen" (tisk 4174/III);

V. ministra školství a nár. osvěty a ministra vnitra na interpelaci posl. dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů o zabavení německé mateřské školky v Žalhosticích pro účely české menšinové školy (tisk 4044/XX);

VI. ministra národní obrany na interpelaci posl. dra Lodgmana a druhů o jazykové zkoušce poddůstojníků z povolání (tisk 4009/XVII);

VII. ministra vnitra na interpelaci posl. Böhra, Marka a druhů o rozpuštění "Chebské místní rady" (tisk 4171/VIII);

VIII. ministra vnitra a ministra spravedlnosti na interpelaci posl. dra Kafky, Kostky a druhů o zabavení periodického tiskopisu "Trautenauer Tagblatt" ze dne 1. února 1923 (tisk 4098/XI);

IX. vlády na interpelaci posl. inž. Junga a druhů o přepadnutí německých turnérů ve stanici Louka-Horní Litvínov (tisk 3995/XIX);

X. ministra železnic na interpelaci posl. dra Raddy a druhů o nenáležitém chování železničních zaměstnanců na stanici Töppeles (tisk 4098/XX);

XI. ministra veřejných prací na interpelaci posl. Schweichharta a druhů o zrušení německé loďařské školy v Ústí n./L., Děčíně a Těchlovicích n./L. (tisk 4009/VI);

XII. ministra železnic na interpelaci posl. dra Keibla a druhů, že královéhradecké a pražské ředitelství státních drah zneužívá jazykového zákona (tisk 3853/XVIII);

XIII. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. Kreibicha a druhů o zabaveni periodického časopisu "Vorwärts" v Liberci (tisk 4152/IV);

XIV. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. inž. Kalliny a druhů o neslýchané konfiskační praxi chebského státního zastupitelství, jež se obrací hlavně proti časopisu "Egerländer Tagblatt" (tisk 4152/I);

XV. ministra spravedlnosti, ministra vnitra a ministra s plnou moci pro správu Slovenska na interpelaci posl. Bečku a soudruhů v záležitosti násilného přepadávání, terorisování, ba dokonce vraždění pokojných občanů exponenty komunistické strany na Slovensku (tisk 4048/X);

XVI. ministra vnitra a ministra spravedlnosti na interpelaci posl. Beutela, Čermaka, Grünznera a druhů o zabavení čísla 289 periodického tiskopisu "Volksrecht" ze dne 22. prosince 1922 (tisk 4178/IV);

XVII. předsedy vlády a ministra vnitra na interpelaci posl. J. Mayera, Marka a druhů o postátnění chebské policie (tisk 4044/V);

XVIII. ministra školství a nár. osvěty. na interpelaci posl. dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů o protizákonném potrestání německých rodičů na Moravě, že jejich děti nedocházejí do českých škol menšinových (tisk 4044/XIX);

XIX. ministra nár. obrany na interpelaci posl. dra Brunara a druhů o výnosu ministerstva národní obrany č. 643.908 s. o. 39 ex 1922 (tisk 4041/XX);

XX. ministra školství a nár. osvěty na interpelaci posl. dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů o zřízení německé menšinové školy v Jaktaři u Opavy (v moravské enklávě) ve Slezsku (tisk 3917/VII);

XXI. ministra obchodu a ministra vnitra na interpelaci posl. Krause a druhů o nezákonném postupu při volbách do společenstevního výboru a rozhodčího soudu společenstva oděvnické živnosti v Postoloprtech (tisk 4115/VI);

XXII. předsedy vlády jakož i ministra školství a nár. osvěty na interpelaci posl. inž. Kalliny a druhů o správních a školských poměrech v německém městě Dobšině na Slovensku (tisk 4041/XXI);

XXIII. ministra sociální péče na interpelaci posl. Kučery a soudruhů ve věci nezaměstnaných (tisk 4076/VI).

I./4254 (původní znění).

Odpověď

ministra financi

na interpelaci poslanců Kostky, dra Kafky a druhů,

že berní správy při přímých daních nedbají ukládacích předpisů (tisk 4157/III).

Jak všeobecně je známo, dlouhé trvání války a s ním spojený úbytek sil zároveň se značným zvětšením vlastní daňové i mimodaňové agendy vyměřovacích úřadů způsobily, že u vyměřovacích úřadů nahromadilo se po převratu množství nedoměrků z dřívějších let a nevyřízených odvoláni, nehledíc ani k neuloženým daním na běžná léta 1919 a další. Ministerstvo financí jsouc si vědomo, že spořádané poměry ve státě předpokládají nejprve a hlavně pořádek ve státních financích a zejména též včasné a věcně správné ukládání daní; a vedeno jsouc tudíž snahou, aby tento neblahý stav byl pokud možno nejdříve jak v zájmu státních financí tak neméně ve prospěch poplatnictva odstraněn a dosažen byl opět kurentní stav ve všech oborech daňových, vybízelo opětovně zemské finanční úřady, dohlédací orgány a přednosty vyměřovacích úřadů, aby užili všech vhodných a způsobilých prostředků, aby nedoměrky i odvolání byly pokud možno nejdříve zpracovány resp. vyřízeny. Proto - a hlavně též pod nátlakem poplatníků i celé veřejnosti, která důrazně žádala rychlé odstranění nedoměrků - nenamítalo ministerstvo financí ničeho proti tomu, aby - po dobu mimořádných poměrů, pokud ukládací agenda. nepřijde do kurentního stavu, a v případech, které podle své povahy a důležitosti nevyžadují nutně vysvětlení již před uložením daně - bylo větší měrou než dosud užíváno ustanovení §u 61, odst. 1 a §u 220, odst. 4 zák. o os. d., podle nichž jest přípustno, aby vytýkací řízení, nebylo-li provedeno v I. stolici, bylo provedeno dodatečně v II. stolici t. j. v odvolacím řízení. Tím - aniž by zákon byl porušen, neboť tento, jak z citovaných paragrafů vysvítá, sám takový přesun vytýkacího řízení do odvolacího stadia připouští - urychlilo se na jedné straně nesmírně ukládání daní, na druhé straně pak poplatníci nebyli nikterak poškozeni. Nebol poplatníci, kterým byla daň předepsána bez vytýkacího řízení a kteří neshledali příčiny k odvolání, byli ušetřeni zodpovídání nepříjemných dekretů a byli zajisté jen povděčni, že se jim předepsala daň bez výtek. Avšak ani poplatníci, kteří proti předpisu daně, provedenému bez vytýkacího řízení, podali odvolání, nejsou ve svých právech zkráceni, poněvadž jim pochybnosti proti jejich přiznání musí býti za všech okolností oznámeny dodatečně v odvolacím řízení a tím dá se jim příležitost, aby tyto pochybnosti vyvrátili.

Bylo-li však pod nátlakem nutnosti ve formálním směru upuštěno od dřívějšího velmi rigorosního postupu, tím více zdůrazňovalo ministerstvo financí spravedlivé, se skutečnými poměry poplatníkovými se srovnávající vyměření daně a poukazovalo opětně vyměřovací úřady, aby hlavní péči a pozornost věnovaly materiální stránce ukládání daní t. j. věcné jejich správnosti a zejména užily všech prostředků, jež mají po ruce, jako výslechu znalců, prohlídky knih a podobně, aby zdaněn byl skutečný, poplatníkem dosažený příjem; zároveň ministerstvo financí vycházejíc z úvahy, že spolupůsobeni poplatníkovo značně zvyšuje morální hodnotu ukládání, nenechalo vyměřovacích úřadů v pochybnostech, že neschvaluje šablonovitého a systematického snad nadužívání kontumačních následků pode §ů 205 neb 213 cit. zákona.

Z uvedeného vyplývá tudíž jednak, že ministerstvo financí činíc ve veřejném zájmu opatření směřující k urychlenému vyřízení nedoměrků a odvolání a tím k návratu normálních poměrů dbalo na to, aby dosažení tohoto výsledku nedálo se snad na úkor věcné správnosti daňových předpisů; jednak že vyměřovacím úřadům, pokud se řídily nadřízenými úřady jim danými, zákonu neodporujícími pokyny, nelze naprosto činiti výtek porušování zákona.

Ostatně musím zde opětně zdůrazniti, že vyměřovací úřady jsou orgány ukládání daně z příjmu a všeobecné daně výdělkové pouze připravující, kdežto definitivní rozhodnutí o výši daňové základny resp. o výši daně náleží podle zákona komisím pro daň z příjmu resp. pro daň výdělkovou, které v tomto směru jsou naprosto neodvislé a nejsou návrhy vyměřovacích úřadů nikterak vázány, takže samy za přiměřenost uložených daní odpovídají.

To platí zejména též pokud jde o ukládání daně poplatníkům, u nichž byla vykonána revise. Byloť již ve zdejším vynesení ze dne 10. prosince 1919, čís. 105.557/20.345 - a později opětně - zdůrazněno, že revisní operáty jsou sice cennou pomůckou pro berní správy a komise, že však nesmí se přehlížeti, že ukládacím orgánem, který jedině je kompetentním pro stanoveni daňové povinnosti, pro rozhodování o výši příjmu a pod. jsou komise samy, takže - jak již výše bylo řečeno-nejprve ony jsou zodpovědny z přiměřenosti uložených daní. Pokud ovšem revisní operát při ukládáni daní přichází v úvahu jako pomůcka, zejména pokud poplatník vůči ukládacímu orgánu neprohlásil, že uznává revisní nález za správný, nutno při jeho ulití zachovávati postup jako v každém jiném případě, ve kterém vzcházejí úřadu pochybnosti o správnosti přiznání.

Jestliže snad v některých případech přes to stala se poplatníkům při uložení dani zřejmá křivda přeceněním, byly zdejším vynesením ze dne 29. května 1921, čís. 51.702/5810 podřízené úřady poukázány, aby jednak posečkaly s vybíráním a vymáháním těch částek daňových, s jejichž odpisem možno v odvolacím pořadu počítati, a to zatím bezúročně, jednak aby vyřizovaly podaná odvolání odhadní komise samy, pokud jsou zde podmínky §u 221 z. o os. d. ve znění novely ze dne 12. srpna 1921, č. 336 Sb. z. a n. Vedle toho byl vynesením ze dne 24. května 122, č. 55.154/6714 vydán podřízeným úřadům pokyn, aby v případech, kde poplatníku, povinnému platiti daně zatím podle posledního předpisu, bude po úsudku berní správy předepsána na ten onen rok daň částkou menší, než je poslední předpis, bylo na jeho žádost posečkáno - a to zatím bezúročně - s vybíráním a vymáháním částek, o které příští předpis bude pravděpodobně menší, než je předpis poslední. Z uvedeného je zjevno, že finanční správa učinila na ochranu poplatnictva vše, co jí za daných poměrů bylo možno.

Pokud jde o oceňování válečných půjček k dávce z majetku, dlužno uvésti toto:

Je pravda, že většina vyměřujících úřadu při počátku ukládání dávky z majetku oceňovala, vál. půjčky namnoze 40% jmenovité hodnoty, pro kteréžto ocenění bylo vodítkem ustanovení § 12 zák. ze dne 24. června 1920, č. 417 Sb. z. a n. o IV. státní půjčce rep. Čsl. Vyměřující úřady vedeny byly k tomuto postupu praktickou úvahou, že zákon o vál. půjčkách nebude v dohledné době asi ještě vydán a že při ocenění tímto procentem snad nejspíše bude se vyvarováno reasumacím předpisů, jež by bylo později nutno provésti, kdyby válečné půjčky zatím ze základů byly vylučovány.

Odhadní komise také bez závady přistupovaly na tyto důvody, jež umožňovaly provedení definitivních předpisů.

Ale poněvadž později vyneseny byly proti tomuto postupu četné námitky právního rázu, nařídilo ministerstvo financí výnosem ze dne 29. května 1922, čís. 43.619, aby vyměřující úřady vál. půjčky zatím vylučovaly ze základu vyměřovacího, dokud nebude vydán zákon o oceňování vál. půjček a pro případy, kde byla již dávka na základě zmíněného ocenění vyměřena, učinilo přiměřená opatření.

Z vylíčení je zjevno, že vyměřující úřady vedeny byly k uvedenému postupu jinými důvody, než které jim interpelace podkládá.

Za tohoto stavu věcí neshledávám příčiny činiti opatření, jichž žádá interpelace.

V Praze dne 15. září 1923.

Ministr financí:

Inž. Bečka v. r.

II./4254 (původní znění).

Odpověď

ministra školství a národní osvěty a ministra vnitra

na interpelaci poslance dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů

o zřízení německé menšinově školy ve Skřečoni u Bohumína ve Slezsku (tisk 4044, XXI).

Ve Skřečoni byla původně toliko škola polská, ač v místě bylo zejména mnoho českých dětí, které - nemajíce ve své obci české školy - musily docházeti do české školy v Bohumíně-nádraží. Přes to byla ve Skřečoni zřízena škola německá, když spolek Schulverein postavil pro ni budovu, kterou pronajal obci na tak dlouho, dokud se ve škole té bude vyučovati německým jazykem.

Na počátku školního roku 1920/21, když obecní správní komise v Bohumíně-nádraží a správa tamní české obecné školy odepřela pro naprostý nedostatek místností přijmouti 200 českých dětí ze Skřečoně do české školy, zřídila zemská školní rada slezská čtyřtřídní veřejnou školu obecnou s českým jazykem vyučovacím ve Skřečoni. Tato škola jest dnes pětitřídní s 2 pobočkami.

Stran umístění této školy bylo s počátku docíleno mezi obcí a zástupcem spolku Schulverein, jako majitele budovy školní, dohody v tom smyslu, že česká škola směla používati 2 učeben - budově německé školy skřečoňské. Po šestitýdenním klidném vyučování došlo v důsledku agitace ke stávce dítek na této německé škole. Vládní komisař po marném pokusu, aby od správy školy německé dostal výkaz dětí, odebral se do budovy této školy, a zjistiv, že dětí německé národnosti jest v ní toliko 23, odevzdal učebné místnosti v budově české škole. Děti polské národnosti byly odkázány na školu polskou, děti německé národnosti přijaty byly do německých škol v Bohumíně-nádraží, kam mají průměrně 15 minut cesty a spojení elektrickou drahou.

Změna vyučovacího jazyka bývalé německé školy ve Skřečoni byla vyslovena po příslušném úředním jednání se zemskou správní komisí rozhodnutím zemské školní rady v Opavě. Rozhodnutí to nabylo moci práva; stížnost R. Riedela a druhů proti němu podaná, byla zamítnuta pro nedostatek legitimace.

K žádosti rodičů za zřízení německé menšinové školy obecné bylo nařízeno okresní správou politickou místní šetření na den 18. října 1922, k němuž za účelem vyšetření skutečností, uvedených v §u 1 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., pozváno bylo oběžníkem 42 rodičů, kteří podle seznamu, připojeného k žádosti, o níž shora jest řeč, hodlali posílati děti do německé školy, bude-li zřízena.

Z těch, kdož se dostavili ke komisi, byla odmítnuta jen jediná strana a to nezletilé děvče, které chtělo přihlásiti své sourozence. Protože nebylo oprávněným zástupcem těchto dětí, bylo vyzváno, aby řeklo rodičům, že se má někdo z nich dostaviti k šetření. Z těchto, ač byli doma, nedostavil se však nikdo.

Podle správních spisů, které sem byly předloženy, jest z přihlášených dětí toliko 20 mateřského jazyka německého, u dvou dalších jest mateřský jazyk pochybný.

Vzhledem k tomu, že spisy musily býti vráceny k dalšímu doplnění; nemohu toho času ještě o žádosti za zřízení německé menšinové školy obecné ve Skřečoni rozhodnouti.

Z uvedeného jest patrno, že šetření dálo se vesměs korektně a že není správno podezření, v interpelaci uvedené, jakoby jednání úřadů mělo za účel zmenšiti počet přihlášených dětí.

Pokud pak jde o případ Riedlové, manželky předsedy místního "Kulturverbandu" ve Skřečoni, bylo provedeným šetřením zjištěno, že chodila v době od 4. července do 7. července 1922 dům od domu ve Skřečoni a v osadě Nové Vsi a rozšiřovala nepravdivé pověsti, že se v české škole ve Skřečoni nebude po prázdninách více česky vyučovati, že tuto školu převezmou Němci, a že agitovala, aby proto občané vlastnoručním podpisem na archu jí potvrdili, že budou své dítky posílati do budoucí německé školy ve Skřečoni. Aby při této agitaci docílila většího počtu přihlášek, poukazovala občany na výstřižek z časopisu "Deutsche Post" obsahující známý hanlivý leták Jehličkův proti Československé republice, s nadpisem "K čemu tě mám přirovnati". Poněvadž agitovala u českých a polských rodin, jichž jazyk neovládá, vzala si k výpomoci Josefa Königa a Josefa Jarosze, oba bytem ve Skřečoni.

Agitace těchto tři osob vyvolala ve Skřečoni, mající dle posledního sčítání lidu 1677 českého, 1233 polského a 429 německého obyvatelstva, veliký národnostní rozruch a pohoršení.

Dne 7. července 1922 byla Riedlová četnictvem při agitaci přistižena, seznam dětí s podpisy rodičů a uvedený potupný článek z novin byl jí odebrán a okresní správě politické předložen.

Okresní správa politická ve Fryštátě vrátila jí později seznam a přesvědčila, se nově provedeným šetřením, že jednání četnictva ve Skřečoni bylo úplně korektní.

Poněvadž jednáním Riedlové bylo způsobeno v obci veřejné pohoršení a ohrožen veřejný klid a pořádek, potrestala okresní správa politická ve Fryštátě výměrem ze dne 10. listopadu 1922, čís. r-2346 po předchozím trestním šetření Annu Riedlovou, Josefa Königa a Josefa Jarosze pro přestupek §u 11. nař. ze dne 20. dubna 1854, čís. 96 ř. z., každého k vězení v trvání 8 dnů.

Zemská správa politická nevyhověla podaným odvoláním jmenovaných, poněvadž skutková podstata přestupku je prokázána.

V Praze dne 13. června 1923.

Ministr školství a národní osvěty:

Bechyně, v. r.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v. r.

III./4254 (původní znění).

Odpověď

ministra školství a národní osvěty a ministra vnitra

na interpelaci poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů

o nezákonném zabrání žatecké budovy chlapecké a dívčí obecné školy III. pro tamější český ústav pro vzdělání učitelů (tisk 3862/XII), jakož i na interpelaci poslanců Čermaka, Kaufmanna, Hirsche a druhů v téže věci (tisk 3862 (XIX).

Sloučením škol a úpravou školních obvodů v Žatci, které byly provedeny vynesením presidia zemské školní rady v Praze ze dne 25. února 1922, čís. 688, uvolnily se místnosti v prvém patře školní budovy třetího obvodu, jejíž druhé patro bylo již pro školní roky 1920/21 a 1921/22 obcí žateckou pronajato k umístění zřizovaného českého ústavu učitelského. Ústav tento měl býti počátkem školního roku 1922/23 rozšířen o třetí ročník, takže dosavadní místnosti, ostatně jen do 31. července 1922 pronajaté, pro ústav naprosto nestačily. V důsledku toho bylo zahájeno řízení o zabrání místností ve výše zmíněné budově pro český ústav učitelský podle zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 304 Sb. z. a n., ale vzhledem na podaný odvolání proti zrušení III. školního obvodu v Žatci bylo zatím dokončení záborového řízeni odloženo, ačkoliv podle § 9. zákona z 9. dubna 1920, čís. 295 Sb. z. a n., o nějž se předseda zemské školní rady při svém rozhodnutí opíral, nenáležel podanému odvolání účinek odkládací.

Mezitím však nastal začátek školního roku 1922/23 a nesnáze s umístěním českého ústavu učitelského dostoupily vrcholu. Ačkoliv celé první patro budovy bylo prázdno, obec ponechala místnosti ty uzavřeny a k žádostem za přenechání místností těch chovala se odmítavě. Když stalo se patrným, že části obyvatelstva zmocňuje se nepokoj a že by mohlo dojíti dalším průtahem k ohrožení veřejného klidu a pořádku, vyzvala okresní správa politická v Žatci v rámci své působnosti výnosem ze dne 19. října 1922, čís. 715 pres. městský úřad v Žatci k vydání klíčů a zmocnila ředitele ústavu učitelského, aby se uvázal v držení těchto místností.

O stížnosti, kterou proti tomuto opatření podala městská obec žatecká k zemské správě politické, bude rozhodnuto.

Pokud jde o zrušení III. školního obvodu v Žatci, jest věc toho času předmětem jednání před Nejvyšším správním soudem.

V Praze dne 8. června 1923.

Ministr vnitra:

Malypetr, v. r.

Ministr školství a národní osvěty:

R. Bechyně, v. r.

IV./4264 (původní znění).

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů

o zabaveni časopisu Deutsche Volkszeitung für das KuhländchenŤ (tisk 4174/III).

Především buď zjištěno, že v čísle 25 časopisu shora uvedeného nebyl zabaven celý článek "Národní strana ke dni 4. března", nýbrž toliko část jeho a to od slov v překladu interpelace "S hlubokou bolestí truchlíme..." až k odstavci "Svět se o nás nestará".

K zabavení došlo proto, poněvadž státní zastupitelství vidělo v obsahu zabavených míst skutkovou podstatu zločinu podle § 65 a) trest. zákona. Že tato skutková podstata v místech těch je obsažena, uznal také krajský jako tiskový soud v Novém Jičíně ve svém nálezu potvrzujícím zabavení.

Opravných prostředků proti tomuto nálezu použito nebylo.

Protože pak také z původního textu interpolace je patrno, že veřejný zájem zabavení odůvodňoval, není příčiny, aby státnímu zastupitelství pro toto zabavení byl dáván nějaký pokyn. Je pravdou, že podobný článek v č. 26 téhož časopisu z 3. března 1922 nebyl zabaven, avšak spíše by bylo uvažovati o tom, zda-li propuštění článku tehdy odpovídalo zákonu a veřejnému zájmu. U nějakém zostření praxe u výkonu prohlídky ve skutečnosti nelze mluviti.

V Praze dne 21. září 1923.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

V./4254 (původní zněni).

Odpověď

ministra školství a národní osvěty a ministra vnitra

na interpelaci poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů

o zabavení německé mateřské školky v Žalhosticích pro účely české menšinové školy (tisk 4044/XX).

§ 11. ř. z. o školách obecných, o nějž se interpelace opírá, jest povahy imperativní, stanoví pouze, kdy musí býti při škole otevřena další třída, nikoliv, kdy se tak státi může. To záleží na vůli a souhlasu všech konkurenčních činitelů. Nelze proto tvrditi, že jest protizákonným, byla-li pobočka povolena pro menší počet dětí, než jest uvedeno v citovaném paragrafu. Tím padají také všecky závěry, ku kterým interpelanti přicházejí, vedeni touto nesprávnou domněnkou.

Pro rozšiřování všech národních škol platí stejné zákonné předpisy, a v mezích jejich ustanovení činí školské úřady potřebná opatření. Posuzují-li při tom některé školy (nejen české, nýbrž i německé) blahovolněji, činí tak proto, že jsou nuceny přihlížeti k zvláštnostem konkrétních případů, kde bud nevhodné místnosti nebo důležité důvody pedagogické a podobné nepřipouštějí řešení jinak obvyklého.

Místnost pro pobočku české obecné školy v Žalhosticích byla zabrána, aniž tím bylo nějak ublíženo německé mateřské školce, na základě protokolu, sepsaného v Žalhosticích dne 5. května 1922. Do tohoto protokolu prohlásil zástupce místní školní rady jenom toto: Proti zřízení pobočky a jejímu umístění v budově německé školy nečiníme námitek, žádáme však, aby pobočka byla umístěna v bytě - a připojil, že souhlas dává jen proto, že se jedná jen o provisorní umístění české školy. Stejné stanovisko zaujala obec jednohlasným usnesením obecního zastupitelstva dne 30. května 1922.

Rozhodnutí o záboru bylo zájemníkům zaslánu okresní správou politickou v Litoměřicích 9. srpna 1922, stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, směřující proti výnosu, jímž bylo toliko oznámeno, že ministerstvo trvá na svém původním rozhodnutí, byla však podána až 17. listopadu 1922, tudy dávno po uplynuti 60tidenní lhůty. Pokud se interpelace dotýká rozhodnutí nejvyššího správního soudu, podotýká se, že posuzovati judikování jeho vymyká se podle 96 a 98 ústavní listiny působnosti správy i odpovědnosti ministerské.

Ministerstvo při rozhodování nemohlo bráti zřetele na námitky obce nebo místní školní rady, protože jich nebylo. Ty byly činěny až když jim bylo intimováno rozhodnutí, které jako konečné mělo býti ihned provedeno.

Tím, že pro českou školu byl zabrán kabinet německé školy, nebylo rovněž škole německé ublíženo, neboť mohla učebné pomůcky přenésti do sborovny, které řídící učitel německé školy užíval jako ložnice. Českému učiteli bylo dovoleno v kabinetu bydleti jen potud, pokud mu nebude opatřen byt ať dohodou nebo nuceným nájmem. O tom byli místní činitelé čeští i němečtí uvědoměni s tím, aby sem oznámili, jakmile se volný byt naskytne. práva však nepřišla dosud žádná.

V Praze dne 20. června 1923.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v. r.

Ministr školství a národní osvěty:

Rud. Bechyně, v. r.

VI./4254 (původní znění).

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci poslance dra R. Lodgmana a druhů

o jazykové zkoušce poddůstojníků z povoláni (tisk 4009/XVII).

K této interpelaci kladu si za čest sděliti:

Ministerstvo národní obrany zřídilo v roce 1922 dva jazykové kursy pro ty rotmistry z povolání, kteří se v letech 1920, 1921 a 1922 nejméně naučili českému jazyku, ač byli přiděleni k vykonávání služby v ryze českých posádkách, proto, aby měli příležitost naučiti se českému jazyku.

Většina rotmistrů, kteří neznali česky, snažila se vyhnouti přeložení do českých posádek a v četných případech bylo zakročeno i z kruhů parlamentních proti jich přeložení. Mnozí rotmistři nečeskoslovenské národnosti jevili i nechuť naučiti se služebnímu jazyku a nechtěli ani po ukončení kursů skládati předepsanou zkoušku. Zkušebním předmětem jest hlavně látka z vojenské služby, takže každý při dobré vůli mohl se za dobu 4 1/2 roku dostatečně naučiti služebnímu jazyku. Ministerstvo národní obrany prodloužilo lhůtu k složení jazykových zkoušek do 30. září t. r. a toto rozhodnutí bylo uveřejněno ve Věstníku ministerstva národní obrany roč. VI., č. 4, čl. 24 ze dne 20. ledna 1923. Další kursy nebudou zřízeny, neboť již není jich třeba a také nejsou finančně zajištěny.

V Praze dne 16. června 1923.

Ministr národní obrany:

Udržel, v. r.

VII./4254 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance Böhra, Marka a druhů

o rozpuštění ťChebské místní radyŤ (tisk 4171/VIII).

Policejní komisařství v Chebu vydalo skutečně předsedovi "Chebské místní rady" v Chebu dno 8. května 1923 pod č. 541 pres., ohledně zastavení činnosti "Chebské místní rady" výměr s odůvodněním, jak jest v interpelaci uvedeno.

Proti výměru policejního komisařství v Chebu bylo podáno odvolání k zemské správě politické v Praze, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Straně zůstává v případě potvrzení tohoto výměru vyhraženo ještě právo další stížnosti. Za tohoto stavu věci nemám zákonného podkladu, abych do věci zasahoval a neshledávám také příčiny, abych shora vzpomenutý výměr policejního komisařství v Chebu z úřední moci opravoval, poněvadž bude přezkoumán pořadem správních instancí.

V Praze dne 14. července 1923.

Ministr vnitra:

Malypetr, v. r.

VIII./4254 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra a ministra spravedlnosti na interpelaci poslanců dra Kafky, Kostky a druhů

o zabavení periodického tiskopisu ťTrautenauer TagblattŤ ze dne 1. února 1923

(tisk 4098/XI).

Zodpovědění této interpelace převzal kromě ministra spravedlnosti, na kterého jest řízena, také ministr vnitra a to proto, že přehlídku tiskovou v Trutnově vykonává tamější okresní správa politická. K věci pak se podotýká toto:

Okresní správa politická v Trutnově zabavila č. 25 periodického tiskopisu "Trautenauer Tagblatt" ze dne 1. února 1923 pro tři místa v interpelaci otištěná, v nichž shledala skutkové podstaty trestných činů podle §§ 65 b), 302 a 300 tr. z. Zabavení bylo nálezem krajského jakožto tiskového soudu v Jičíně ze dne 3. února 1923 z týchž důvodů potvrzeno a další rozšiřování uvedeného čísla podle u 493 tr. ř. zakázáno. Jde tedy o rozhodnutí soudní, jež měniti možno jedině pořadem instancí soudních. Námitky proti konfiskaci podány nebyly, takže nadřízený soud neměl příležitosti, aby se zabýval otázkou, zda byla konfiskace odůvodněna.

Při přehlídce tisku nelze hleděti jedině k tomu, zda obsah tiskopisu příčí se trestnímu zákonu, ale také je-li zabavení obsahově závadného tiskopisu nutné ve veřejném zájmu.

Případů, v nichž by snad došlo k zabavení, ač skutková povaha nějakého trestného činu jest pochybná, je málo. Spíše vyskytují se případy, kde sice skutková povaha trestného činu tu jest, kdy však bylo lze veřejný zájem, od něhož jest závislé, má-li se státi zabavení projevu trestného obsahu, posuzovati mírněji. Po této stránce dávati nějaká všeobecná pravidla je nemožno.

Životní poměry, zvláště pak politické, mění se tou měrou, že to, co v určité době mohlo by ohroziti bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost nebo veřejný pořádek, není té nebezpečnosti snad již v poměrně krátkém čase později, a naopak. Ministerstvo spravedlnosti a rovněž i ministerstvo vnitra upozorňují stále v jednotlivých případech orgány pověřené výkonem přehlídky tisku na chyby, jichž se bylo vystříhati. Taková individuální poučení na konkrétním případu přivedou orgány, jež chybily, za krátko na správnou cestu, na niž by je nedovedly žádné abstraktní všeobecné pokyny.

V Praze dne 25. června 1923.

IX./4264 (původní znění).

Odpověď

vlády na interpelaci poslance inž. R. Junga a druhů o přepadnutí německých turnérů ve stanici Louka-Horní Litvínov (tisk 3995/XIX).

Ke sletu turnérů, pořádanému v Chomutově ve dnech 8 až 10. července 1922, byl zaveden pro turnérské spolky z okresu broumovského, trutnovského a vrchlabského zvláštní noční vlak č. 1143 ze dne 7. na 8. července 1922. Doprava až do stanice Louky-Horního Litvínova, kamž vlak přijel se zpožděním 23 minut, dála se zcela obvykle. Též při vjezdu do jmenované stanice nebylo pozorováno ani od vlakového, ani od staničního personálu nic nápadného. Teprve když výpravčí dal vlakvedoucímu rozkaz k odjezdu, spatřil dav neznámých osob, který se blížil ku vlaku. Přes to, že výpravčí rozkaz k odjezdu opětoval, bránil dav násilím a vyhrůžkami železničnímu personálu ve výkonu služby a posléze, aby vlak odjeti nemohl, někteří z demonstrantů odvěsili parostroj a na dvou místech uvolnili vlaková spřáhla.

Když zabránili odjezdu vlaku, odebrali se útočnicí k jednotlivým vozům a vymáhali od turnérů, aby sejmuli černo-červené-žluté náprsní pásky s nápisem: "Turnkreis Deutsch-Österreich" a odstranili ze standarty velký, skoro půl metru dlouhý plechový štít s nápisem; "Turnkreis Deutsch-Österreich. Braunauer Turngau, Deutscher Turnverein Braunau i. B.", který turnérská výprava ssebou vezla.

Když turnéři této výzvě nevyhověli, ba naopak prý účastníkům spílali, došlo mezi stranami k ostré potyčce, při které jednotlivci z davu vnikli též do vozů a v osobním voze 8 okenních tabulí rozbili. Celkem zraněno bylo 27 turnérů. Útočníci zmocnili se také tří spolkových praporů, které ležely svinuty ve voze; někteří z turnérů tvrdí, že se jim ve zmatku ztratili také baťochy, přikrývky a pláště.

Železničnímu personálu podařilo se asi po 20 minutách zjednati pořádek, načež byl vlak ihned dále vypraven. Dopravní úředník učinil ihned hlášení jak četnictvu, tak nadřízeným úřadům a politické správě.

Z uvedeného patrno, že demonstrace namířeny byly proti turnérskému spolku z Československé republiky, který se dosud nepřizpůsobil nynějším nezměnitelným státoprávním poměrům, nýbrž pokládal za vhodné, aby při německé tělocvičné slavnosti v Chomutově, v Československé republice, okázale dával najevo svoje city protistátní.

Ač nutno litovati, že demonstranti dali se strhnouti k protizákonným skutkům, dlužno přec poukázati na to, že by k udá osten těmto nebylo došlo, kdyby turnéři z Broumovska nebyli se dopustili hrubé politické protistátní demonstrace, používajíce odznaků a velkého štítu s nápisem: "Turnkreis Deutsch-Österreich", čímž ovšem bylo české obyvatelstvo podrážděno. Všechny jiné výpravy, které od Chomutova zajely - a účastníků této tělocvičné slavnosti čítá se na 30.000, z nichž bylo 75.000 turnérů v kroji - došly na místo beto všech příhod.

O událostech na nádraží v louce bylo ihned zavedeno trestní řízení soudní.

Z jednacích spisů krajského soudu v Mostě vychází na jevo, že poškození označili jako útočníky osoby civilní, někteří také tvrdili, že byli napadeni železničním zřízencem aneb aspoň mužem ve stejnokroji železničním. Žádný z poškozených však nemohl označiti určité osoby jako pachatele.

Předběžné vyhledávání bylo vedeno proti čtyřem železničním zaměstnancům, kteří v kritické době službu konali, a mimo to proti celé řadě civilních osob. Všichni podezřelí však jakoukoliv vinu popírali, - a poněvadž výsledkem předběžného vybledávání nemohli býti usvědčeni, bylo trestní řízení proti nim začátkem ledna 1923 zastaveno, a proti neznámým pachatelům dle § 412 tr. ř. přerušeno.

Poměry se od této doby nezměnily a nebyly také dosud určité osoby zjištěny, které by z nějakého trestního činu mohly býti usvědčeny.

Rovněž vyšetřováním, prováděným orgány ředitelství státních drah v Praze, nebylo vůbec zjištěno, že by se byli útoku na vlak súčastnili železniční zaměstnanci.

Okolnost, že byl odvěšen od vlaku s turnéry parostroj, nemůže nikterak svědčiti pro to, že železniční zaměstnanci útoku na vlak se dopustili, ježto v obvodu uhelné oblasti severočeské každý horník a tvární dělník zná tuto jednoduchou manipulaci.

Vláda odmítá výtku, že povolané orgány počínaly si při vyšetřování případu povrchně; naopak nutno prohlásiti, že vyšetřující orgánové věnovaly zjišťování pachatelů útoku náležitou pozornost, a že nelze jim činiti výtek,jestliže jich snaha a práce nesetkaly se s výsledkem.

Podnětu k zavedení nového vyšetřování za daných okolností není a také cení vyhlídky, že by toto nové vyšetřování mělo žádaný úspěch.

Oznámiti přísežné výpovědi staničního personálu stanice Louka-Horní Litvínov není možno, ježto výpovědi tyto jsou součásti úředních spisů, které nelze prozrazovati.

Poskytnouti náhradu za ztracené prapory železniční správa povinna není, ježto nelze železniční správě přičítati, že by bylo bývalo její vinou došlo k přepadoví vlaku.

V Praze dne 8. října 1923.

Náměstek předsedy vlády:

R. Bechyně, v. r.