Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4256.

Interpelace:

I. posl. Skaláka a soudr. min. pro zásobování lidu o zdražování cukru,

II. posl. J. Kříže a soudr. min. železnic o bytových poměrech zaměstnanců ředitelství státních drah Praha-Jih,

III. posl. J. Kříže, Tausika a spol. min. železnic o nepřístojnostech a šikanování železničních zaměstnanců přednostou stanice Cyrilem Jaskovem v Užhorodě a propouštění železničních dělníků v Čopu, odboru pro udržování dráhy v Berekově (Beregsáz) na Podkarpatské Rusi,

IV. posl. Toužila, Skaláka a soudr. min. vnitra o opětovné konfiskací časopisu "Rudé Právo" v Praze,

V. posl. dra Keibla a druhů min. školství a národní osvěty o nenáležitém nadržování školních úřadů v Písku firmě Zlatník a Tlapák v Králové Dvoře,

VI. posl. dra Raddy a druhů min. vnitra o úředním rozpuštění německého dobrovolného hasičského sboru ve Frýdku,

VII. posl. inž. Kalliny a druhů min. školství a národní osvěty o postupu žatecké okresní politické správy proti německé obecné škole ve Velemyšlovsi,

VIII. posl. dra Lodgmana a druhů min. vnitra o nezákonitém postupu teplické okresní politické správy při jmenování správní komise v Košťanech,

IX. posl. dra Lodgmana a druhá vládě o nezákonitém postupu okresní politické správy v Rýmařově na Moravě při výslechu obviněných,

X. posl. dra Radily a druhů min. vnitra o zastavení činností německé národní rady pro jihlavský jazykový ostrov,

XI. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů min. školství a nár. osvěty o utiskování německé školy v Dolejším Těšově v okrese sušickém,

XII. posl. Uhla, Schustera, Leibla a druhů min. školství a národní osvěty o utiskování německé školy v Dolejším Těšově v okrese sušickém,

XIII. posl. Hillebranda, dra Holitschera a druhů min. vnitra o přehmatech četníka,

XIV. posl. Windirsche a druhů min. financí, aby byly proplaceny vkladní listy vydané při zadržení bankovek podle § 1, zákona ze dne 25. února 1919, č. 84 Sb. z. a n.,

XV. posl. Windirsche a druhů min. spravedlnosti o reformě porotních soudů,

XVI. posl. Windirsche a druhů min. pro věci zahraniční o postupu belgické posádkové armády proti československému státnímu občanu Ferdinandovi Sieberovi v Cáchách,

XVII. posl. dra Jabloniczkého a druhů min. financí, že finanční ředitelství báňsko-bystřické nuceně vymáhá dávku z majetku,

XVIII. posl. Housera a soudr. min. vnitra o protizákonném jednáni okresní politické správy ve Slaném pří vyřizování žádosti o škrtnutí osob, navržených pro výbor městské spořitelny ve Slaném.

I./4256.

Interpelace

poslance Skaláka a soudruhů ministru pro zásobování lidu o zdražování cukru.

Vláda republiky prohlásila v době vzestupu valuty, že ceny potravin a nejdůležitějších živo nich potřeb klesnou v poměru ke sníženým platům a mzdám úředníků,zřízenců a dělníků. Také ministerstvo pro zásobování učinilo prohlášení, že bude působiti všemi prostředky, alby ceny potravin klesly. Tyto sliby nebyly splněny. Zemědělské i průmyslové výrobky přes snížení mezd a režijních nákladů stoupají neustále, poněvadž vláda a její orgány nemají odhodlaností, zakročiti prostí spekulací, která bují ve všech odvětvích výroby a obchodu.

Klasický příklad toho jsou poměry na trhu cukerním. Letošní úroda řepy jest podle oficielních statistických zpráv o 30% větší než úroda roku loňského. Cukernatost řepy jest výborná a podle předchozích odhadů odborných organisací cukrovarnických bude letošní výroba cukru o 30.000 vagonů větší než roku loňského.

Až do konce září roku letošního byla sjednána pevná cena s kartelem, takže dosud byl prodáván cukr ve všech místech spotřeby za jednotnou cenu 450 Krč za 100 k ve velkém do každé stanice odběratelovy.

Nyní se cukrovarníci nedohodli pro novou kampaň a prohlásili na oko, že kartely se rozbil.

Zvláštním prohlášením v ministerstvu zásobování zavázali se sice, že nebudou prodávati cukr dráže, než za 430 Kč za 100 Kč ze stanice cukrovaru, slova však nedodrželi a cukr již dnes prodává se a 1000 Kč dráže na každém vagonu. Důsledkem toho jest, že dřívější snadno kontrolovatelná jednotná cena cukru je znemožněna a cukr v drobném prodeji bude předmětem stálého zdražování. Vláda a min. zásob klidně přihlíží k tomuto řádění spekulace a veškerá dosud theoreticky v novinách učiněná opatření jsou způsobilá jen aby konsumenti byli uváděni v omyl. Kdyby se bylo vládě vážně jednalo o to, aby cena cukru pro domácí konsum byla řádně regulována, pak měla stanoviti pro.část spotřeby tuzemské: 1. ceny řepy, 2. ceny surového cukru, 3. ceny rafinovaného cukru. Toho však vláda neučinila, poněvadž mocenské poměry ve vládě ČSR, jsou toho druhu, že v prvé řadě musí býti chráněny zájmy bohaté třídy výrobců řepy a surového cukru. Na produkci v prvovýrobě zemědělské a zpracováni průmyslovém interesováni jsou v prvé řadě vůdci bohatých kruhů zemědělských, jejich poslanci, senátoři a ministři. Nemenší moci těší se rafinéři cukru, jejichž vůdce, mnohonásobný správní rada, vrchní ředitel Živnobanky dr. Preis na svého kolegu ministra financí inž. Bečku a na ministra obchodu inž. Nováka působí příslušným tlakem.

Pracující lid Československé republiky uvědomuje si přirozeně rozpor mezi ujišťováním vlády, že pracuje ke snižování cen, a mezi skutečností, že vláda nečiní opatření, která jsou nutným předpokladem tvoření cen. Zejména také bije do očí fakt, že podniky státní a pod státními dozorem jsoucí stojí v čele lichvy potravinami. Tak na př. při jarním nákupu řepy byl to státní cukrovar ve Zvoleněvsi a polostátní cukrovar v Hodoníně, které cenu řepy vyháněly do výše i přes smluvenou cenu 18 Kč za 100 kg. Dnes státní cukrovar zvoleněvský zúčastní se bursovního vyhánění cen surového cukru na pražské cukerní burse. Hodonínský akciový cukrovar, v jehož správní radě nasedá zástupce ministerstva zemědělství, byl první, který cenu cukru zvýšil o 2000 Kč nad cenu stanovenou.

Tato řádění státních a polostátních podniků cukrovarských, favorisované ministerstvem zemědělství, jest arciť pobídkou pro chamtivost soukromých výrobců, kteří nechtějí zůstat pozadu, a tak vidíme, že vláda káže snížení cen cukru a potravin a současně svými podniky k všeobecnému zvyšováni cen přímo podněcuje.

Poněvadž na cukr jest ustanoveno dovozní clo 350 Kč za 100 kg, jest vliv cizí soutěže na tvoření cen cukru úplné vyloučení a pracující lid jest vydán přímému vydírání agrárníků spojených s kapitalisty.

Tážeme se pana ministra:

Co hodlá učiniti, aby tomuto, řádění byl konec?

Co hodlá učiniti, aby podniky státní nebo státními orgány kontrolované v prvé řadě přestaly býti vzorem lichvářského zdražování?

V Praze dne 24. října 1923.

Skalák,

Teska, Blažek, Kunst, Toužil, dr. Šmeral, Tausik, Krejčí, Burian, Rouček, Bubník, Warmbrunn, Malá, Mikulíček, Darula, Svetlik, Houser, Nagy, Haken, Koutný, Kučera, Kreibich, Merta, J. Kříž.

II./4256.

Interpelace

poslance J. Kříže a soudruhů

ministru železnic

o bytových poměrech zaměstnanců ředitelství státních drah Praha-Jih.

Ve všech obvodech železničních ředitelství československých státních drah, ba i v jednotlivých větších železničních stanicích pracovalo se ke zmírnění bytové nouze železničních zaměstnanců, pouze v obvodu ředitelství Praha-Jih nečinila železniční správa ke zmírnění bytové nouze těchto zaměstnanců naprosto ničeho, ačkoliv tato nouze je přímo katastrofální.

V posledních dnech podnikl zaměstnaný personál u tohoto ředitelství soukromé šetřeni, jakým způsobem zaměstnanci bydlí, a zjištěno toto:

Mezi nižšími Úředníky a kancelářskými silami je 150, slovy jednostopadesát, otců rodin vůbec nebydlících. Mnozí z těchto žijí odděleně od svých rodin, které, nemohouce získati (bytu, byli nucení ponechati daleko od svého působiště. Mnoho jich dojíždí denně do svého zaměstnání až 75 kilometrů. Četní bydlí v podnájmu, za okolností velmi drastických.

Důsledky toho objevují se zřejmě v poměrech hospodářských, nehledě k tomu, že postižení, jako podnájemnici, jsou značně finančně vyssáváni a poškozování na svém zdraví. Mnohé byty, v nichž tito úředníci jsou nuceni bydleti, jsou ponejvíce byty suterénní (sklepní), ve třech případech prokázána, že u bytů je nutno stírati se stěn několikráte denně vadu, aby netvořila kalužiny na podlaze. Dokonce zjištěno, že v těchto bytech nelze jinak bydliti, nežli při otevřených oknech, a to ve dne i v noci v každé roční době.

Podepsaní se proto táží: Jest panu ministru železnic stav tento znám, není-li, jest pan ministr ochoten dáti bytové poměry zaměstnanců objektivně vyšetřiti? Co hodlá pan ministr železnic učiniti k odstranění těchto přímo skandálních bytových poměrů zaměstnanců jmenovaného úřadu?

V Praze dne 25. října 1923.

J. Kříž,

Bubník, Houser, Svetlik, Haken, Mikulíček, Kunst, dr. Šmeral, Darula, Blažek, Toužil, Merta, Warmbrunn, Nagy, Kučera, Burian, Rouček, Tausik, Krejčí, Teska, Malá, Skalák, Koutný.

III./4256.

Interpelace

poslanců J. Kříže, Tausika a spol.

ministru železnic

o nepřístojnostech a šikanování železničních zaměstnanců přednostou stavíce Cyrilem Jaskovem v Užhorodě a propouštění železničních dělníků v Čopu, odboru pro udržování dráhy v Berekově (Beregsáz) na Podkarpatské Rusi.

Ve stanici užhorodské je přednostou vrch. inspektor Dušek, který z neznalostí služebních předpisů ztěžuje všemožným způsobem služební výkon jemu podřízených zaměstnanců.

Průvodčí personál, najmě osobních vlaků, který podle služebních předpisů žádá jejich plnění na cestujících, ocitá se velmi často s tamními občany, najmě israelity, v rozporu, když požaduje doplatky neb plnění dopravních předpisů. Když si cestující stěžuje u. p. přednosty, stává se velmi často, že bez řádného vyšetření případu přednosta potrestá zřízence jenom proto, aby mu pro po druhé nenapadlo žádati na cestujícím plnění předpisů.

Poměry za vlády pana přednosty Jaskova v Užhorodě zabýval s dokonce několikráte i tamější tisk; rovněž tak orgány ředitelství státních drah v Košicích poměry tyto zjišťovaly protokolárně, ale náprava žádná se nestala, naopak pan přednosta počal se ještě mstíti zřízencům, neohlížeje se ani na zřízence nemocné.

Na důkaz uvádíme případ, který charakterisuje plně poměry užhorodské.

Dne 20. listopadu 1922 onemocněl výpomocný posunovač Ondřej Berila, dvaatřicetiletý otec dvou malých dítek. Chtěje se brániti předčasně smrti, hlásil se nemocen, ale po krátkém čase léčení zaslal přednosta Jaskov dopis železničnímu lékaři MUDru Hercovi, žádaje, aby Berila z léčení byl propuštěn a nastoupil službu.

Výzvě p. přednosty Dr. Herc vyhověl a Berilu uznal zdravého a schopného vykonávati namáhavou službu posunovače. Nastoupení jeho do služby mělo za následek, že se při výkonu služby zapotil a umokl, čímž jeho nemoc se zhoršila tak, že se musil hlásiti opětně nemocen a dne 24. února 1923 konstatována pro zanedbání léčení akutní tuberkulosa krční a Berila poslán v květnu, na léčení do Květnice.

Druhý den však byl poslán zpět, ježto nebylo již proň záchrany a on také následkem toho zemřel zanechav vdovu a dvě dítky. Že přednosta Jaskov působí takto na lékaře, máme zjištěno v několika jiných případech, jako u vlakvůdce Černého a jiných.

O poměrech v Čopu. Při letošních volbách do obcí dohodl se přednosta čopské výtopny s přednosty druhých služeben, že účastní se voleb do obecního zastupitelstva vlastní kandidátkou. Za tím účelem vysíláni jednotliví zaměstnanci, aby ve služebním čase a v služebních místnostech na drážním pozemku činili nátlak na podřízené zaměstnané místní dělnictvo, zejména ve výtopně a u odboru, aby toto podpořilo kandidátku přednostenskou a nestavělo, aneb nepodporovalo kandidátek jiných. Dělnictvo traťové postup tento odmítlo a důsledek toho ubyl, že druhý den přijel do Čopu přednosta odboru z Berekova. Po jeho příjezdu konala se konference přednostů stanice a výtopny, jejíž výsledek byl okamžité propuštění sedmí dělníků ze služeb dráhy, těch, kteří nechtěli se podvoliti nátlaku nadřízených.

Propuštění těchto dělníků stalo se přes to, že několik dní před tím povoleno odboru Berekov přijetí 30 dělníků na výpomoc, ježto trať, připadající správě odboru, jest v takovém stavu, že musilo býti nařízeno snížení jízdní rychlosti vlakové o 10 kilometrů v jedné hodině. Z uvedeného jest vidno, že propuštění stalo se ne z nedostatku zaměstnání, nýbrž z důvodů zcela jiných persekučních.

Podepsaní se proto táží:

Jest pan ministr železnic ochoten naříditi okamžité vyšetření poměrů ve stanici Užhorod a naříditi, aby přednosta stanice Jaskov byl poučen, že nezní v jeho kompetenci působiti na železničního lékaře, aby nemocné zřízence propouštěl z léčení, naříditi mu, že musí v ochranu bráti své zřízence, když žádají plnění služebních předpisů? Rovněž táží se podepsaní, zda jest pan ministr železnic ochoten dáti vyšetřiti poměry v Čopu a naříditi zpětné přijetí oněch bezdůvodně propuštěných dělníků?

V Praze dne 22. října 1923.

J. Kříž, Tausik,

Kreibich, Malá, Warmbrunn, dr. Šmeral, Blažek, Haken, Koutný, Mikulíček, Nagy, Burian, Darula, Bubník, Teska, Rouček, Houser, Toužil, Kučera, Kunst, Merta, Skalák, Svetlik, Krejčí.

IV./4256.

Interpelace

poslanců Toužila, Skaláka a soudruhů ministru vnitra

o opětovné konfiskaci časopisu ťRudé PrávoŤ v Praze.

Valnou část dějin lidstva, tak jak jsou dnes psány, zabírá líčení vzniků a úpadků státu. A charakteristickým znakem vrcholného rozkladu jest vždy od pradávna až po doby dnešní násilí a útlak, činěný třídou vládnoucí třídě potlačované. Československo jest však státem mladým a chce-li si zachovati aspoň zdání rozkvětu, neměla by užívati ke své ochraně zbraní trouchnivějících monarchií. Násilné umlčování svobodných projevů občanů státu mezí tyto zbraně patří v prvé řadě u nás překvapuje, že přes nesčetná naše upozornění nebyla v tomto směru dosud sjednána náprava. Nezbývá nám proto, než opět touto cestou upozorniti, pana ministra na nesmyslnost konfiskací, prováděných jeho podřízenými. Dne 22. září 1923 konfiskováno bylo v č. 222 ťRudého PrávaŤ toto:

Bankovní obtíže uprostřed voleb.

Hospodářství české buržoasie v bankách.

Ještě neztrávil hospodářský život český úpadek Moravskoslezské banky, největšího peněžního ústavu Moravy, ještě nejsou zlikvidovány úpadky velikých dvou pražských bank, banky ťBohemieŤ a ťPozemkové bankyŤ, ještě Slovensko se zachvívá pod úpadkem Hlinkovy klerikální ťLudové bankyŤ a již zase rozrušována jest veřejnost zprávami o sanaci České bankyŤ.

V pondělí 17. září skonči sebevraždou, oběsiv se ve svém bytě, pražský velkoobchodník Bohuslav Rosenkranc, správní rada a přední činitel České banky. Skončil sebevraždou proto, že podnik svůj tu uvedl do finanční tísně. Výše schodku pražského velkoobchodníka a peněžního ústavu s ním spojeného je dosud neznámá. Bankovní úřad poskytl však na sanační fond obnos 100 milionů Kč.

Česká banka zapsána byla do pražského rejstříku 18. prosince 1907. Mezi jejími zakladateli byl bývalý starosta pražský, zemský a říšský poslanec dr. Vladimír Srb a celá řada ostatních representantů nejpřednějších rodin pražské buržoasie, jako byli knihkupci Topič a Stýblo, podnikatel železničních staveb Kubíček a velkostatkář a továrník Cyril Bartoň. Tito zakladatelé během doby odstoupili a Česká banka stala se bankou velkostatkářů a fabrikantů. Dnes tvoří její správní radu Vilém Waldek, centrální ředitel panství v Kostelci n. Orl., Josef Jan Kubíček mladší, inženýr a majitel velkostatku v Lochově, Ludvík Novotný, velkoobchodník v Praze, dr Josef Hýbler, majitel firmy Jos. V. Hýbler a synové, textilní závody v Semilech, Artur Häusler, továrník v Žižkově, Josef Janoušek, továrník v Karlíně a Rudolf Bárta, společník firmy Bárta a Tichý. Členem správní rady mezi těmito fabrikanty a velkostatkáři je také nynější starosta Velké Prahy, český socialista dr. Karel Baxa. Jistou dobu byl správním radou České banky také dr. Isidor Zahradník, poslanec a bývalý ministr železnic. Tento agrární ministr, který do banky vstoupil jako správní rada 26. července 1918, dal se však již 11. července 1919 zase vymazati, cítě patrně nejistou půdu pod nohama.

Česká banka založena v roce 1907 kapitálem 2 miliony K, rozvržených na 5000 kusů akcií po 400 K, zvýšila svůj základní kapitál 7. února 1911 na 4 miliony korun, 20. července 1912 na 8 milionů korun, 16. prosince 1919 na 12 milionů korun, 30. března 1920 na 20 milionů korun a 27. září 1921 na 60 mil. korun, rozvržených na 150.000 kusů akcií po 400 korunách. Zřídila při tom filiálky v Plzni, Hradci Králové, v Liberci (tuto však dala již roku 1918 vymazati a zrušiti), dále v Turnově, v Jaroměři, v Brně, v Olomouci a v Domažlicích.

Z dějin této baníky, kterou vedli samí patentovaní vlastenci, národní demokraté a agrárníci, je pozoruhodný zápis z 13. ledna 1922, podle něhož titul ťcísařský radaŤ u členů správní rady, Bohuslava Rosenkrance, Rudolfa Bárty, Ludvíka Novotného a Josefa Urbana, byl 13. ledna 1922, čtyři léta po převratu a nastolení Československé republiky, vymazán. Toto odcísařštění československých vlastenců nestalo se dříve, nežli za čtyři roky po ustanovení Československé republiky!

Česká banka měla původně poslání provozovati obchodní a bankovní podniky ku podpoře průmyslu, obchodu, živností a zemědělství. Ale jako jiné banky, jako banka ťBohemieŤ, Moravskoslezská banka a Pozemková banka, odcizila se v době válečné svému poslání a v době po převratu, v době, kdy všechny banky vrhaly se na keťasování a zanedbávaly vlastní poslání peněžních ústavů, počala zneužívati svých stanov, podle kterých mohla nejen poskytovati úvěry všeho druhu při zprostředkování jakýchkoliv finančních a úvěrních operací na účet státní správy, země, okresů, obcí, korporací, společností a jednotlivců, nýbrž vrhla se také na spekulační válečné a poválečné obchody, dále na zřizování, nabývání, provoz a přejímání ve správu podniků hospodářských, obchodních, průmyslových, stavebních a báňských.

Konec tohoto hazardního podnikání je prozatím sebevražda Bohumila Rosenkrance, jenž stál jako správní rada v čele banky od samého počátku zřízení, od roku 1907 a pro nynější její finanční tíseň ve svém bytě v Praze se tento týden oběsil, když shledal, že finanční obtíže mění se v nezadržitelný úpadek.

Ve ťVečerníku Rudého PrávaŤ ze dne 21. září t. r. č. 215 konfiskováno bylo:

Velkodušný dar bance národně-demokratických stavitelů.

Banka stavebního průmyslu zajištěna. - Bankovní úřad kupuje od Stavební banky činžák za 21 milionů Kč. - Nár.-demokratická správa Stavobanky zajistila vkladatele. - Máme stát. kontrolní úřad?

Kdyby u nás vládla pravá tisková svoboda, nebo aspoň tisková svoboda ze starého Rakouska, žasli by naši čtenáři, co se v nás všechno páše na účet poplatnictva. Mnohé věci by zasluhovaly náležitého objasnění, mnohé věcí budou také objasněny, děj se co děj - v zájmu klidného vývoje našeho hospodářského života, v zájmu veřejné mravnosti a čistoty v hospodářství se státním majetkem, v zájmu seznání pravé podstaty ťnejstátotvornějšíŤ strany československé.

Nedávno, sanoval Bankovní úřad Českou banku obnosem 100 milionů Kč!

Včera dověděli jsme se z pramene naprosto hodnověrného, že Bankovní úřad opětně ťkonsolidovalŤ poměry v jedné bance, a to: v Bance pra stavební průmysl a živnosti. - Způsob zákroku jest úplně odlišný od metody, používané v obdobných případech, Bankovní úřad zakoupil včera od jmenované banky její starý činžák s nástavbou v ulici Bredovské, nároží Jindřišské, naproti ústř. poštovní budově, jehož maximální hodnota činí 6 milionů Kč, za 21 milionů Kč, 15 milionů daroval proto Bankovní úřad bance spravované vesměs příslušníky nár.-demokratické strany. Stavobanka si však zajistila, používati dosavadních místností po dobu 10 let!

Nemáme slov dosti příkrých, abychom odsoudili tento čin - zde musí mluvit státní kontrolní úřad, parlament. To je to ťšetřeníŤ, o němž patheticky mluvil v Č. Budějovících pan ministr Bečka!

Mlčeti nebudeme za žádnou cenu!

Mějte se, pánové, na pozoru! Na jednu okolnost veřejnost již dnes upozorňujeme:

Upír nár. demokracie pije krev státu, až vykrvácí. Zabte upíra!

Ve ťVečerníku Rudého PrávaŤ z 1. října t. r. konfiskováno v lokálce ťNováčci narukujíŤ následující:

neboť právě v kasárnách naskytuje se jim vítaná příležitost šířiti učení, jehož stali se vyznavači a neochvějnými bojovníky. Naše ťdemokratick፠armáda však takovouto činnost trestá. Leč komunisté i na vojně musí najíti prostředky a takový způsob své práce, aby vnesli do řad vojska onen duch, jenž by nehověl choutkám militaristickým. Naši hoši nyní sami poznají, že čsl. armáda není zdaleka takovou, jakou ji chtěl kdysi míti sám president Masaryk a socialistický proletariát. A proto, soudruzi-odvedenci, i v kasárnech, kam za vámi posíláme pozdrav, nezapomínejte, že jste komunisté!

Dne 9. října v čís. 236 R. P. ze článku: ťNeslýchané utrpení dělníků v ČSR, vzrůst፠zabaveno bylo toto:

Na surového správce učiněna bylo, tehdy trestní oznámení. A víte, jak rozhodl ťšalamounskýŤ republikánský okresní soud v Lovosicích? Nález lékařský a surový čin správcův, veřejně spáchaný, byly příliš zřetelny, než aby mohl soud správce docela bezohledně uznati za nevinna. Byl tedy ťpanŤ vrchní správce-rváč odsouzen za utýrání dělnice ke dvaceti - korunám pokuty (!!), ale to ještě podmínečně na dobu 1 roku! A aby surového správce tento trest nebolel (oh, naše republikánské objektivní soudy jsou k pánům správcům velmi jemnocitné), odsoudili také dělníci, protože se bránila a surovci nedala se uškrtiti - ke stejnému trestu!! Nu, není to rovnoprávnost všech občanů před zákonem, jako když ji vyloupne?

A zástupce chudé dělnice, vlastenecký advokát dr. Typman, kterého české dělnici prý doporučila odbočka N. J. S., rozsudek tento zcela klidně přijal!

Tento případ ilustruje markantně, kam a jak daleko už dospěly věci v této ťdemokratickéŤ republice, v jejíž nejvyšší radě zasedlá osm socialistických ministrů!

To je už skandál zrovna vrchovatý. Účty kapitalistů a všech utiskovatelů chudého lidu i celého toho zřízení s jeho pohunky silně dozrávají k platbě na všech stranách. Neboť poměry u nás už na mnohých místech se rovnají poměrům asiatským.

Není dnes po prvé, kdy poukazujeme, že censura chrání nezdravé poměry našeho života, kteréžto jednání divně se srovnává s pojmem spravedlnosti a rovnoprávnosti všech občanů. Jedni pro slovo voděni jsou no vězení, druzí za činy hraničící s paragrafy trestního zákona pečlivě jsou chráněni censory státem placenými. Toto jednání neslouží ke cti republiky. Rovněž zcela nemístné jest, potlačovati zprávy a bídě pracujících vrstev. Není-li jiného prostředku k jejímu odstranění, konfiskace zpráv nic nepomůže, naopak jen vzbudí ještě oprávněné rozhořčení. Tážeme se proto potiti ministra:

Co hodlá učiniti, aby zbytečná, škodlivá, ba až trestuhodná censurní praxe byla uvedena v náležité meze?

V Praze dne 10. října 1923.

Toužil, Skalák,

J. Křiž, dr. Šmeral, Krejčí, Kunst, Warmbrunn, Darula, Burian, Teska, Mikulíček, Haken, Houser, Merta, Tausik, Nagy, Kučera, Rouček, Kreibich, Koutný, Malá, Bubník, Svetlík, Blažek.

V/4256 (překlad).

Interpelace

poslance dra J. Keibla a druhů ministrovi školství a národní osvěty o nenáležitém nadržování školních úřadů v Písku firmě Zlatník a Tlapák v Králové Dvoře.

Sdružení továrníků vyrábějících přízí na pletení a háčkování ve Varnsdorf nám oznamuje, že písecké školní úřady žádají od svých žaček, aby ve škole pracovaly jen z příze na pletení a háčkování od firmy Zlatník a Tlapák v Králové Dvoře. Dovolávají se pří tom výnosu zemské školní rady pro Čechy.

Proto jsou v Písku žádány jen výrobky se značkou ZaT a jiných přízí na pletení a háčkování, vyrobených severočeskými německými firmami, nelze takřka prodati, ač jsou lepší hodnoty nebo aspoň stejné jako výrobky jmenované královédvorské firmy.

Podepsaní spatřují v tomto postupu školních úřadů politické štvaní proti německým firmám, poněvadž není přece možno, aby národně-politické pletichy vykonávaly vliv na volný obchod, Podepsaní se tedy táží pana ministra:

1. Ví pan ministr o těchto poměrech, jak jsme je vylíčili, a zná tento domnělý výnos české zemské školní rady?

2. Jest pan ministr ochoten tento výnos zrušiti nebo jde-li o samovolný postup píseckých školních úřadů učiniti přítrž vytčenému zneužití úřední mocí?

V Praze dne 30. října 1923.

Dr. Keibl,

dr. Lodgman, Kraus, dr. E. Feyerfeil, inž. Kallina, Böhr, Bobek, dr. Medinger, dr. Radda, dr. Schollich, Knirsch, J. Mayer, dr. Lehnert, Simm, Patzel, Schubert, Wenzel, Matzner, dr. Brunar, dr. Spina, dr. Petersilka.

VI./4256 (překlad).

Interpelace

poslance dera E. Raddy a druhů ministrovi vnitra

o úředním rozpuštění německého dobrovolného hasičského sboru ve Frýdku.

V sudetském německém časopise "Tageszeitung" ze dne 19. srpna 1923, č. 113 vyšel tento článek:

"Po školách dochází na hasiče.

Ve Frýdku dne 18. srpna. Že na Těšínsku a zvláště ve Frýdku národní teror Čechů zuří proti všemu německému a domácímu nejnižšími prostředky, ví veškeré německé obyvatelstvo v republice. Volby do obcí nebo vůbec volené zastupitelské sbory jako školní rady, silniční výbory atd., jsou v této zemi a v tomto městě věcí neznámou, Vládnou tam jen správní komise dosazené Národním výborem a čeští vládní komisaři, vybavení nejrozsáhlejšími právy. Již od roku 1911 neznají tyto krajiny obecních voleb. Nyní došlo ve Frýdku k novému případu velmi nehorázného teroru. Německý dobrovolný sbor hasičů, který teprve minulého roku slavil padesátileté výročí svého trvání, a jemuž veškeré domácí obyvatelstvo blahopřálo skutečným jásotem a zasypalo jej kvítím, jak to mohlo dosvědčiti také mnoho cizích zastupitelstev, zdejší český šovinistický vládní komisař Tesař rozkazem nutil, aby přijal 85 českých členů, Hasičský sbor se proti tomu bránil, poněvadž jazyk, jehož používá při velení, jest němčina a poněvadž jest organisován u německého slezského zemského svazu hasičů. Opětovné vyhrůžky vládního komisaře, členů Národního výboru a českého štváčského tisku byly marné, hasičstvo setrvalo na svém právu, aby podle stanov o přijetí nebo odmítnutí členů rozhodovalo samo. Nyní na naléhání těchto frýdeckých "vládců" byl dobrovolný frýdecký hasičský sbor slezskou zemskou politickou správou rozpuštěn "pro politickou činnost, nevážnost k českému národu a neuposlechnutí úředních nařízení". S tím jest ovšem spojeno také zabavení skvostného nářadí, opatřeného z německých sbírek, mezí tím parní a motorové stříkačky a otáčivého věžního žebříku. Češi chtějí úplně zničiti německý sbor a založiti hasičský sbor čistě český. Avšak sbírati na to peníze a opatřovati nářadí kousek po kousku, k tomu nemají páni ani trpělivostí ani vůle a tak "zabavují" zkrátka nářadí německé, Uvedené důvody ovšem nikterak neobstojí. Dobrovolný sbor hasičů ve Frýdku nebyl ani v nejmenším politicky činný, nýbrž odmítl jen přijmouti ad hoc 84 českých členů "na rozkaz", poněvadž neměl tolik výzbroje a skutečně také hasičstvo nemělo nedostatku mužstva. V roce 1923 nebyli přijati vůbec žádní noví členové. Pokud jde o neuposlechnutí úředních rozkazů, t. j. v tomto případě že odmítl, aby magistrát a frýdecký Národní výbor zasahoval do vnitřních spolkových věcí hasičstva, musíme podotknouti, že i takovéto "úřady" jsou povinny dbáti spolkového práva a spolkové samosprávy. Nejde zde také o "nevážnost k českému národu", poněvadž několik štváčů není ještě oprávněno zastupovati český národ. Z celého postupu zemské politické správy proti německému hasičstvu lze tedy viděti, že panstvu jde pouze o to, aby načisto vykořenilo vše nečeské z Těšínska a zvláště z Frýdku, co se dosud stále chrabře hájilo proti všem útokům. Uhlídáme, zda nejvyšší soud propůjčí podanému rekursu více práva. Tento příklad však ukazuje, v jakém nebezpečí jsou dnes německé spolky v menšinovém území vůbec a bude muset býti úkolem jednolitého jazykového území ze všech sil poskytouti pomoci bratrům na Těšínsku a zvláště ve Frýdku bojujícím za své právo."

Jak bylo vyšetřeno, tato novinářská zpráva se shoduje se skutečností. Tážeme se nyní pana ministra:

1. Ví o této události?

2. Jak může ospravedlniti najisto nepřípustné zasáhnutí do vnitřních spolkových věcí jmenovaného hasičského sboru?

3. Jest ochoten ihned zrušiti nezákonité opatření slezské zemské politické správy?

4. Jest ochoten učiniti opatření, jimiž budou německé spolky chráněny před takovým zasahováním správních úřadů?

5. Jest ochoten velmi důrazně poučiti politické úředníky, kteří vydali toto nařízení, že zákony nejsou k tomu, aby je svévolně vykládali a užívali jích k trýznění německého obyvatelstva?

V Praze dne 30. října 1923.

Dr. Radda,

dr. Lodgman, dr. Medinger, dr. Brunar, dr. Keibl, dr. Lehnert, Matzner, dr. Schollich, Knirsch, Schälzky, J. Mayer, inž. Kallina, Kraus, Pittinger, dr. Spina, dr. E. Feierfeil, Böhr, Bobek, Patzel, Simm, inž. Jung, Wenzel.

VII./4256 (překlad).

Interpelace

poslance inž. O. Kalliny a druhů ministrovi školství a národní osvěty o postupu žatecké okresní politické správy proti německé obecné škole ve Velemyšlovsi.

Podle výnosu ministerstva ze dne 16. srpna 1923, č. 98.188/1923 byla nařízena komise, jež měla umístiti českou obecnou školu, která se má zříditi ve Velemyšlovsi. Výsledek byl, že pro umístění byly určeny místnosti ve zdejším prázdném pivovaře, č. domu 49. Obecnímu starostovi, p. Václavu Zimmermannovi bylo výslovně řečeno, že obci velemyšlovské při zřízení české školy nepovstanou ani výdaje ani jiné škody.

Proti tomuto usnesení komise bylo na počátku školního roku na rozkaz žatecké okresní politické správy české školní vyučování přeloženo do německé obecné školy a nařízeno, aby bylo zavedeno polodenní vyučování. Samozřejmě zavedením polodenního vyučování vznikají německým dítkám veliké škody a nelze také vysvětliti, jak okresní politická správa proti usnesení komise mohla učiniti taková opatření, která jsou těžkým poškozením německého školního vyučování. Budiž dále ještě poukázáno, že místní obec Velemyšloves v roce 1904 vystavěla školu nákladem 54,000 Kč, z kteréžto částky obec ještě dnes jest dlužna 27,370 Kč.

Podle tohoto stavu věcí nelze pochopiti, jak žatecká okresní politická správa mohla způsobiti takové těžké poškození německého školního vyučování. Postup ten vzbuzuje přímo dojem, jako kdyby se úmyslně pomýšlelo poškoditi německé školní vyučování, jelikož ani dosavadní školní vyučování ve dvou třídách nevyhovovalo oprávněným požadavkům.

Dále budiž podotčeno, že byt v pivovaře, jenž byl vyhlédnut pro českou školu, jest ještě i dnes prázdný a není důvodu, proč by se mělo dále omezovati německé školní vyučování.

Podepsaní se tedy táží:

1. Jest pan ministr ochoten dáti výše vylíčený stav věci ihned vyšetřiti a podle výsledku rozkázati okresní politické správě, aby česká škola byla umístěna v pivovaře a

2. jest pan ministr ochoten pohnati k odpovědnosti okresní politickou správu nebo jejího odpovědného správce pro tento postup a učiniti všechna opatření, aby dalšímu rdoušení německého školního vyučování za každou cenu příště bylo zabráněno?

V Praze dne 11. října 1923.

Inž. Kallina,

dr. Lodgman, dr. E. Feyerfeil, dr. Brunar, Wenzel, Kraus, dr. Medinger, inž. Jung, dr. Spina, Schälzky, Schubert, dr. Lehnert, J. Mayer, Bobek, Böhr, dr. Radda, Matzner, dr. Schollich, Knirsch, Patzel, Mark.

VIII./4256 (překlad).

Interpelace

poslance dna R. Lodgmana a druhů ministrovi vnitra

o nezákonitém postupu teplické okresní politické správy pří jmenování správní komise v Košťanech.

Poslední odstavec §u 8 řádu volení do obcí zní: "Kdo přes to, že příslušný sbor nebo úřad odepřel souhlas nebo uznal neoprávněnost odmítnutí nebo vzdání se, odmítne přijmouti volbu nebo úřad podržeti, nebo kdo před pravoplatným rozhodnutím o vzdání se odepírá úřad svůj vykonávati, ztrácí volitelnost pro běžné a nejbližší volební období, pří čemž ustanovení §u 68 zůstávají nedotčena."

Podle §u 68 řádu volení do obcí má býti tedy trestán pro přestupek, stíhaný politickými úřady pokutou od 20 do 500 Kč, nebo vězením od 24 hodin do jednoho měsíce, jestliže někdo odmítne podržeti úřad, ač byl k tomu dvakráte vyzván.

Členové obecního zastupitelstva košťanského, náležející české národně-socialistické straně dělnické vzdali se před nějakým časem svého úřadu a ještě před pravoplatným rozhodnutím o tomto vzdání odepřeli vykonávati svůj mandát, ztratili tedy volitelnost pro běžné a příští volební období. Přes to teplická okresní politická správa vyslala do správní komise obce košťanské, kterou dosadila, většinu těchto občanů, kteří pozbyli volitelnosti, ba dokonce jmenovala z nich předsedu správní komise. Trestní řízení proti ním nebylo zavedeno. Košťany jsou obcí s většinou německého obyvatelstva, avšak se silnou českou menšinou.

Podepsaní táží se pana ministra vnitra:

Ví pan ministr o tomto postupu teplické okresní politické správy?

Proč teplická okresní politická správa nesplnila své úřední povinnosti v tomto případě?

V Praze dne 5. října 1923.

Dr. Lodgman,

dr. Brunar, inž. Kallina, J. Mayer, dr. Lehnert, dr. Keibl, Kraus, dr. Medinger, dr. E. Feyerfeil, dr. Schollich, Matzner, Patzel, Schubert, dr. Petersilka, Wenzel, dr. Radda, Schälzky, Knirsch, dr. W. Feierfeil, Simm, Böhr, Bobek, dr. Spina.

IX./4256 (překlad).

Interpelace

poslance dra R. Lodgmana a druhů vládě

o nezákonitém postupu okresní politické správy v Rýmařově na Moravě při výslechu obviněných.

Okresní politická správa v Rýmařově na Moravě rozkázala obcí janušovské, aby vyslechla ospravedlnění občanů pro přestupek §u 11 císařského nařízení ze dne 20. srpna 1854, č. 96 ř. z. (Prügelpatent) a pro přestupek živnostenského řádu, Obec odepřela prováděti tyto výslechy ospravedlnění, jelikož

1. podle zákona k tomu není povinna a

2. řízení o přestupcích, přikázaných politickým úřadům podle ministerského nařízení ze dne 5. března 1858, č. 34 ř. z. zakládá se na zásadě ústnosti a bezprostředního řízení, pročež výslechy k ospravedlnění musí provésti nalézací úřad sám.

Poté rýmařovská okresní politická správa vrátila spisy obcí janušovské s rozkazem, aby ihned bylo žádosti vyhověno, jinak že by musilo býti zavedeno řízení proti obecnímu starostovi, že nevykonává činností přeneseného oboru působnosti.

Podepsaní táží se vlády:

1. Zamýšlí vláda zjistiti tyto přehmaty rýmařovské okresní politické správy a zakročiti proti ním?

2. Zamýšlí vláda náležitě poučiti rýmařovskou okresní politickou správu o mezích přeneseného oboru působnosti obcí?

3. Zamýšlí vláda napříště zakázati politickým úřadům, aby proti zákonu nepřenášely výslechy k ospravedlnění v trestních věcech, přikázaných politickým úřadům, na obecní úřady?

4. Zamýšlí vláda rozkázati odvolacím stolicím, aby ve všech případech, ve kterých výslechy k ospravedlnění obviněných proti zákonu neprovedl sám nalézací úřad, trestní nálezy zrušily pro vadné řazení (srovnej nález nejvyššího správního soudu ze dne 12. května 1922, č. 6380)?

5. Zamýšlí vláda ve všech případech, kde přes toto nedostatečné řízení byly strany odsouzeny, strany však z jakýchkoli důvodů nepodaly stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu, z úřední moci trestní nálezy zrušiti a jejich vykonání zastaviti, jakož i dáti všechny jíž vybrané pokuty vrátiti těm, kdož protiprávně byli odsouzeni?

V Praze dne 5. října 1923.

Dr. Lodgman,

dr. Brunar, Bobek, Böhr, dr. Keibl, inž. Kallina, Schälzky, dr. Medinger, dr. Lehnert, Simm, J. Mayer, dr. E. Feyerfeil, dr. Spina, Knirsch, dr. W. Feierfeil, Kraus, dr. Schollich, Matzner, Patzel, dr. Radda, inž. Jung.

X./4256 (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Raddy a druhů ministrovi vnitra

o zastavení činností německé národní rady pro jihlavský jazykový ostrov.

Rozhodnutím čsl. policejního komisařství v Jihlavě ze dne 12. července 1923, č. 1033 S byla podle §u 28 odst. 2 zákona ze dne 15. listopadu 1867, č. 134 ř. z. zastavena jakákoliv činnost německé národní rady pro jihlavský jazykový ostrov, poněvadž toto sdružení při svém utvoření nesplnilo zákonitých podmínek uvedených v §u 4, cit. zákona.

Německá národní rada jest v Jihlavě od převratu. Tehdy byla utvořena na ochranu a k obraně zájmů Němců jihlavského jazykového ostrova a považovala za svůj úkol zakročovati jako zprostředkovatelka ve všech otázkách a věcech, týkajících se Němců, avšak s výjimkou jakékoliv politické činností, u státních, zemských a obecních úřadů, podávati jim na vyzvání v těchto důležitých věcech příslušná vysvětlení a prospívati osvětovým, sociálním a hospodářským zájmům Němců jihlavského jazykového ostrova a je podporovati.

Tato činnost německé národní rady jest úplně nepolitická, státní a jiné úřady ji také za takovou považovaly a často se na ni obracely.

Německé národní rady nelze pro její organisaci považovati za spolek podle spolkového zákona především nemá členů a jest výkonným výborem, složeným ze zástupců všech německých stran.

V této formě bylo také tehdy zřízení německé národní rady oznámeno jak ministerstvu vnitra v Praze, tak také zemským politickým správám v Brně a v Praze, dále okresním politickým správám v Jihlavě a Německém Brodě a konečně také tehdejším vládním komisařům města Jihlavy, kteří obstarávali činností městské rady a obecního zastupitelstva až do jejich ustavení.

Tyto právě uvedené politické úřady, jak co nejdůrazněji podotýkáme, přijaly oznámení na vědomí a nečinily proti němu námitky.

Nedosti na tom, německá národní rada v mezích své výše označené působnosti za svého trvání až do poslední doby opětně zakročovala jak u ministerstev, tak také u zemské politické správy a u jejího předsedy, a rovněž u zemského výboru a jiných úřadů; právě tak uvedené úřady požadovaly jejího zakročení často pří rozličných příležitostech.

Německá národní rada byla tedy uznána ode všech rozhodujících míst jako oprávněný činitel zastupitelský a prostředkující mezí státními úřady a německým obyvatelstvem.

Dále upozorňujeme, že stejně zřízená národní rada v Brně a v jiných městech trvá bez překážek.

Rozhodnutí čsl. policejního komisariátu v Jihlavě jest tedy nezákonité a libovolné.

Přes to se nevyřizuje odvolání podané proti němu, takže německé obyvatelstvo v jihlavském jazykovém ostrově jest oloupeno o své zastoupení, zvláště že odvolání nebyl přiznán odkládací účinek.

Tážeme se tedy pana ministra:

1. Ví o této věci?

2. Může ospravedlniti postup čsl. policejního komisariátu v Jihlavě?

3. Jest ochoten postarati se, aby toto nezákonité rozhodnutí bylo ihned zrušeno?

V Praze dne 30. října 1923.

Dr. Radda,

dr. Keibl, dr. Lehnert, dr. Schollich, Kraus, dr. Spina, Böhr, Bobek, Mark, Schälzky, dr. W. Feierfeil, inž. Jung, Simm, Wenzel, Schubert, Knirsch, J. Mayer, Matzner, dr. E. Feyerfeil, inž. Kallina, dr. Brunar, dr. Lodgman.