|
POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1923. |
|
|
I. volební období. |
8. zasedání. |
4259.
Naléhavá interpelace
poslance Josefa Hakena a soudruhů
ministru národní obrany
o volební agitaci mezi vojskem a zneužívání armády k stranické agitaci.
I.
Velitel královéhradecké pěší divise generál Votruba vydal podřízeným velitelstvím důvěrný oběžník, v němž pravil: ťUpozorňuji, že zákonem vojsku dané volební právo nám umožňuje postaviti si zvláštní vojenskou kandidátku a vyvarovati se tak všech nebezpečí politického rozvratu v armádě.Ť
Cílem tohoto ťjemnéhoŤ upozornění generála Votruby je, působiti na velitelství jednotlivých posádek, aby byly stavěny samostatné vojenské kandidátky.
Oběžník jeho je politickou agitací ve vojsku. Pan generál zajisté očekává, že jeho poučení bude podřízeným rozkazem. Tento oběžník je nátlakem, o tom není pohyby. Co by pan ministr řekl generálu, jenž by vydal oběžník s poučením, že zákon dává vojákům právo voliti kandidátky strany komunistické?
Pan ministr národní obrany zakázal vojákům nejen kolportáž, ale i četbu komunistických časopisů v kasárnách. Velitelé oddílů dělají časté přísné prohlídky kufrů, postelí a kapes vojínů a stíhají každého, u něhož byl nalezen tiskopis komunistické tendence. Vojínům jsou zabavovány i vědecké knihy socialistické. Svými opatřeními předstihl pan ministr národní obrany výminečná opatření vojenských úřadů rakouských za války. Je známo, že pan ministr zakázal i návštěvy poslanců v kasárnách; snad z obavy, aby nepořádky a nedostatky vojenské správy, jakož i stížnosti vojínů nepřišly na veřejnost.
Pan ministr se mohl již přesvědčiti, že jeho opatření neměla žádoucího výsledku, že totiž postupu komunistických a socialistických myšlenek vůbec mezi vojskem nezabránila, ale přinesla pouze zbytečné šikanování vojínů a bezvýslednou persekuci.
Mladí hoši jdou dnes již na vojnu s určitým, často i velmi přesně vyhraněným politickým přesvědčením. Vojáci vycházející z dělnických rodin přinášejí na vojnu své třídní vědomí, jež jim ani vojenský kabát, ani vojenská disciplína nesetře. Ve vojenském stejnokroji zůstávají nezvratně příslušníky dělnické třídy. Většina vojínů rekrutuje se z chudých vrstev dělnických a malorolnických a zůstává s nimi stále v živém ideovém a osobním soužití. Sociální útisk chudého lidu cítí voják z chudé rodiny pocházející stále právě tak, jako vidí vyděračnost, panovačnost vládnoucí buržoasní třídy. Vojín ví, že vojenská služba je jen krátká, několikaměsíční episoda v jeho životě, po níž oblékne opět venkovský kabátec či dělnickou halenu. On ví, že po episodě vojenského života přijde opět do sociálního prostředí, z něhož vyšel. On dále cítí, že nesmí opustiti svých bratří pracujících na poli, v továrně či dílně. On konečně ví, že i on, občan ve vojenském stejnokroji, má svatou povinnost, podpořiti zápas třídy chudého lidu proti otrokářství a vyssavačství bohaté buržoasie bankovní, průmyslové i selské.
Tuto svatou povinnost splní i ve volbách. Marné jsou snahy generálů vybudovati z vojínů jednotnou vojenskou stranu, o niž by se mohla kapitalistická reakce opírati. Volby konané v obcích s vojenskou posádkou dokázaly, že vojíni vojenských kandidátek nevodili, a že kandidátky strany komunistické těšily se takové důvěře vojínů-voličů, že pro ně byla odevzdána většina vojenských hlasů. Vždyť je dnes i vojínům známo, že tíživý, statky a životy ničící militarismus kapitalistických států bude pochován jedině vítězstvím socialismu, jako je jim známo, že kapitalistický řád má již v sahá nutnost a nevyhnutelnost válek. Aby vojáci nějak protestovali proti militaristickému běsnění kapitalistických států Evropy a proti stále hrozící nové světové válce, jež bude ničivější a hroznější války poslední, odevzdávají své hlasy ve volbách pro kandidátky strany komunistické.
Odevzdáním hlasů pro kandidáty stran komunistické protestují tedy vojáci proti vyděračnému, kapitalistickému řádu, proti válce, proti překotnému zbrojení, proti kapitalistické soustavě vojenské, proti reakčním snahám generality a ostatních vysokých důstojníků armády a proti kapitalistické reakci vůbec, jež usiluje zbaviti vojáky občanských práv (práva volebního) a udělati z nich nemyslící nástroje k prosazování svých třídních, sociálně i kulturně reakčních záměrů na zotročení lidu.
Ačkoliv uznáváme snahu generála Votruby za marnou, neboť ze zkušenosti víme, že vojáci nebudou voliti nastrčené vojenské kandidátky, přece jen se proti jeho agitaci ohražujeme.
II.
Máme již několik stížností, že ministerstvo národní obrany dává k disposici vojíny i vojenský materiál politické stran agrární k stranické agitaci. Tento měsíc na př. konal agrární dorost v Jičíně slavnost, jež měla býti předvolební politickou agitací. Týden před slavnosti létal nad Jičínem a okolím vojenský aeroplan, jehož posádka shazovala agitační letáky. Nemohl jsem zjistiti jejich původ, tiskař ani nakladatel nebyl na nich udán. Sedadla i stánky na místě slavnosti zhotovovali vojíni jičínské posádky.
Oba v této interpelaci uvedené případy potřebují vysvětlení a proto táží se podepsaní:
1. Jsou panu ministru národní obran věci tyto známy?
2. Co pan ministr učinil, aby zamezil stranické volební agitaci jednotlivých velitelů armády?
3. Co pan ministr učinil, aby nebylo užíváno vojínů a vojenského materiálu k agitaci pro jednu politickou stranu?
V Praze 23. srpna 1923.
Haken,
Kreibich, Malá, Blažek, Koutný, Kříž Jos., Warmbrunn, Tausik, Krejčí, Merta, Skalák, Bubník, Burian, Mikulíček, Houser, dr. Šmeral, Kunst, Toužil, Kučera, Nagy, Bouček, Teska, Darula.