POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1923.
|
I. volební období. |
8. zasedání. |
4278.
Původní znění.
des Abgeordneten Windirsch und Genossen
betreffend die Abänderung des Gesetzes vom 22. Juli 1919, SIg. d. G. u. V. Nr. 438, über die staatliche Unterstützung bei Einleitung der systematischen Elektrifizierung.
Das Abgeordnetenhaus der čechoslovakischen Nationalversammlung wolle beschliessen:
Gesetz
vorn................
betreffend die Abänderung des Gesetzes vom 22. Juli 1919, Slg. d. G. u. V. Nr. 438, über die staatliche Unterstützung bei Einleitung der systematischen Elektrifizierung.
Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat nachstehendes Gesetz beschlossen:
§ 1.
15, Absatz 2, lautet:
Für wiederkehrende Vermögensnachteile wird die Entschädigung ein für allemal oder mit einer Jahresrente festgelegt. In Gebieten die bereits elektrifiziert sind, muss jedoch eine jährliche Entschädigung gezahlt werden.
§ 2.
Das Gesetz tritt am Tage der Kundmachung in Wirksamkeit.
§ 3.
Die Durchführung des Gesetzes obliegt dem Minister für öffentliche Arbeiten.
Begründung.
Das Gesetz über die staatliche Unterstützung bei Einleitung der systematischen Elektrifizierung vom 22. Juli 1919, Slg. d. G. u. V. Nr. 438, beabsichtigt die möglichst vollkommene Ausnützung aller natürlichen Energiequellen und deren ökonomische Verteilung im allgemeinen Interesse. Um eventuelle Widerstände zu beseitigen, die sich der Verwirklichung dieser Absicht entgegenstellen, kann im Sinne des Gesetzes auch die Enteignung durchgeführt werden (§ 12-15).
Es ist klar, dass dieses Gesetz zu dem Zwecke geschaffen wurde, um der Elektrifizierung solche Gebiete zu erschliessen, die bisher von dem Segen elektrischer Stromversorgung ausgeschlossen waren.
Es gibt jedoch Gegenden, die schon seit langem mit elektrischer Energie versorgt werden. Zu denen gehören die Bezirke Reichenberg, und Gablonz, wo die vorhandenen Elektriaitätswerke in Engelsborg, Reichenberg und Gablonz a. N. sich zu einer Interessengemeinschaft unter der Firmabezeichnung ťElektrisches Ueberlandswerk, G. m. b. H. in ReichenbergŤ vereinigt haben. Die Gesellschaft besitzt auf Grund des Erlasses des Ministeriums für öffentliche Arbeiten vom 7. September 1920, G. Z. 43.085/VIII. ai 1920 ťgemeinnützigenŤ Charakter.
Die Gesellschaft verbindet durch die Errichtung von Starkstromleitungen die bestehenden Elektrizitätswerke und ist ferner damit beschäftigt, weitere Fernleitungen auszubauen. Aus ökonomischen Gründen ist es begreiflich, dass bei der Anlage der Fernleitungen versucht wird, möglichst der Luftlinie zu folgen und die Leitungen schnurgerade zu ziehen. Hiebei werden die Leitungen über Grundflächen gezogen, deren Besitzer längst schon mit elektrischem Strome versorgt sind und die deshalb gar kein Interesse an dem Ausbau der Fernleitungen haben. Im Gegentod, die Grundbesitzer, welche durchwegs Kleinlandwirte sind, fühlen sich durch die teilweise Inanspruchnahme ihrer Wirtschaftsflächen bei der Aufstellung der Masten für die elektrischen Leitungen stark beeinträchtigt. Aus Gründen des Fortschrittes und der wirtschaftlichen Entwicklung anerkennen die Kleingrundbesitzer auch die Notwendigkeit der Hergabe ihrer Flächen, doch stellen sie daßei die Bedingung, dass sie hiefür eine hinreichende Entschädidung erhalten.
Dieses Verlangen ist gerechtfertigt, weil die Landwirte mit der Bereitstellung ihrer Grundflächen die Entwicklung des elektrischen Ueberlandswerkes fördern und so durch Beistellung von Anteilen zum Kapitale des Unternehmens in natura zu direkten Mitinteressenten am Werke werden.
Den Landwirten gebührt daher für ihre Bereitwilligkeit eine angemessene jährliche Entschädigung für die Duldung der Mastenaufstellung, für den Ertragsentgang und für die Wirtschaftserschwerung. Der 2. Absatz im § 15 des jetzt geltenden Gesetzes vom 22. Juli 1919, Slg. d. G. u. V. Nr. 438, sieht zwar als Entschädigung eine Jahresrente vor. Die Erfahrung lehrt aber, dass den Landwirten bei einer am 4. und 5. Mai 1923 in den Gemeinden Proschwitz, Bezirk Gablonz, und Maffersdorf, Bezirk Reichenberg, durchgeführten Enteignungskommission eine jährliche Entschädigung nur in wenigen Fallen zugebilligt wurde, obwohl alle Landwirte die jährliche Entschädigung forderten.
In solchen Fällen die wirtschaftlich Schwachen zu schützen, ist ein Gebot der Gerechtigkeit das umso eher erfüllt werden kann als die Kosten des Enteignungsverfahrens auf viele Jahre hinaus die geforderten Entschädigungen vollkommen dekken. Als Beleg hiefür dient, dass die Landwirte in Proschwitz 950 Kč und in Maffersdorf 820 Kč zusammen 1770 Kč forderten. Die Geringfügigkeit solcher Entschädigungen fällt bei Unternehmungen, die ein Vielmillionenkapital investieren, gar nicht weiter in die Wagschale und diese geringen Aufwendungen beeinflussen auch nicht die Ildhe der Strompreise. Nachdem höhere Entschädigungen also nur an Landwirte in bereits elektrifizierten Gegenden inbetracht kommen, deswegen soll gesetzlich festgelegt werden, dass in solchen Fällen eine jährliche Entschädigung gegeben werden ťmussŤ. Das schliesst freilich nicht aus, auch eine einmalige Entschädigung zu vereinbaren.
Von grösstem Nachteil für den Grundbesitzt ist es, dass die einmalige Entschädigung auch die Rechtsnachfolger für immer binden soll. Dadurch wird der Verkaufswert besonders kleiner Flächen stark gedrückt. Um das zu verhindern ist es notwendig, den Absatz 2 des § 15 gleichfalls entsprechend zu formulieren und den letzten Satz auszulassen.
Zum wecke der raschen Erledigung des Antrages wird ersucht, denselben an den Ausschuss für Verkehrsangelegenheiten und an den Landwirtschaftsausschuss zu verweisen.
Prag, am 30. Oktober 1923.
Windirsch, Schälzky, Mark, Dr. Radda, Füssy, Dr. W. Feierfeil, Dr. Hanreich, Budig. Stenzl, Dr. Luschka, Wenzel, Pittinger, Röttel, J. Fischer, Křepek, Zierhut, Dr. Spina, Böllmann, Dr. Schollich, J. Mayer, Heller, Schubert.
POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1923.
|
I. volební období. |
8. zasedání. |
Překlad.
4278.
Návrh
poslance Windirsche a druhů
na změnu zákona ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n. o státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace.
Poslanecká sněmovno Národního shromáždění republiky Československé, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne.............
jímž se mění zákon ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n. o státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace.
Národní shromáždění republiky Československé se usneslo na tomto zákoně:
§ 1.
§ 15, odst. 2 zní:
Z majetkové újmy se opětující stanoví se odškodné jednou pro vždy neb roční rentou. V okrescích již elektrisovaných musí však býti placena roční náhrada.
§ 2.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
3.
Provedení tohoto zákona se ukládá ministru veřejných prací.
Odůvodnění:
Zákon o státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace ze dne 22. července 1921, č. 438 Sb. z. a n. zamýšlí pokud možno úplně využíti všech přirozených zdroje energie a rozděliti je hospodářsky ve všeobecném zájmu. Aby byl zdolán případný odpor, jenž by se protivil provedení tohoto úmyslu, může býti podle tohoto zákona provedeno také vyvlastnění (§§ 12-15).
Jest zřejmo, že tento zákon byl vydán proto, aby otevřel elektrisaci taková území, kterým se dosud nedostávalo požehnané dodávky elektrického proudu.
Jsou však krajiny, které již dávno jsou zásobovány elektrickou energií. K ním patří okresy liberecký a jablonecký, kde se elektrárny v Andělské hoře, Liberci a Jablonci n./N. spojily k zájmovému společenství pod firmou ťlaektrisches Ueberlandswerk, G. m. b. H. in ReichenbergŤ. Společnost tato má podle výnosu ministerstva veřejných prací ze dne 7. září 1920, č. j. 43.085/XVIII ai 1920 ťobecná prospěšnýŤ ráz.
Společnou zřizujíc vedení o silném proudu spojuje již zřízené elektrárny a jest dále zaměstnána výstavbou dalších dálkových vedení. Z hospodářských důvodů jest pochopitelné, že se při zakládání dálkových vedení snaží, držeti se pokud možno vzdušné čáry a vésti vedení přímá. Iři tom se vedení staví nad pozemky, jejichž držitelé již dávno jsou zásobováni elektrickým proudem a nemají proto zhola žádného zájmu na výstavbě dálkových vedení. Naopak, držitelé pozemků, kteří jsou veskrze malozemědělci, cítí se silně poškozeni tím, že se částečně užívá jejich hospodářských pozemků při vztyčování stožárů pro elektrické vedení. Z důvodů pokroku a hospodářského rozvoje uznávají drobní držitelé pozemků také nutnost, aby poskytli své pozemky, stanoví však při tom podmínku, aby za to dostali dostatečnou náhradu.
Tato žádost jest odůvodněna, poněvadž zemědělci dávajíce k užití své pozemky přispívají k rozvoji přespolní elektrisace a tak poskytujíce podíly na jistině podniku in natura stávají se přímo účastníky podniku.
Zemědělcům patří tedy za jejich ochotu přiměřená roční náhrada za to, že trpí stavění stožárů, za újmu na důchodech a že se jim ztěžuje hospodaření. 2. odstavec §u 15 nyní platného zákona ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n., činí sice opatření, aby se jako náhrada platil roční důchod. Zkušenost však učí, že vyvlastňovací komise konaná dne 4. a 5. května 1923 v obcích Prošovicích v okrese jabloneckém a ve Vratislavicích v okrese libereckém přiznala jen v několika málo případech roční náhradu, ač všichni zemědělci o roční náhradu žádali.
V těchto případech jest příkazem spravedlnosti hájiti slabé, jenž tím spíše musí býti splněn, poněvadž výdaje vyvlastňovacího řízení na mnoho let úplně hradí žádaná náhrada. Jako doklad uvádíme, že rolníci v Prošovicích žádali 950 Kč a ve Vratislavicích 820 Kč, úhrnem 1770 Kč. Takové nepatrné náhrady při podnicích, jež investují jistinu mnoha milionů, tak dalece nerozhodují a tak nepatrné náklady nemají také vlivu na výši cen proudu. Poněvadž jde o vyšší náhrady pouze pro zemědělce v krajinách již elektrisovaných, proto budiž zákonem stanoveno, že se v těchto případech ťmusíŤ platní roční náhrada. To ovšem nevylučuje, že může býti smluvena i náhrada jednou pro vždy.
Velkou újmou pro držitele pozemků jest, že náhrada jednou pro vždy má na vždy vázati také právní nástupce. Tím se silně zmenšuje prodejní hodnota zvláště malých ploch. Aby se to zamezilo jest třeba, aby 2. odstavec §u 15 byl rovněž vhodně upraven a poslední věta aby byla vypuštěna.
Aby tento návrh byl rychle vyřízen, žádá se, aby byl postoupen výboru dopravnímu a zemědělskému.
V Praze dne 30. října 1923.
Windirsch, Schälzky, Mark, dr. Radda, Füssy, dr. W. Feierfeil, dr. Hanreich, Budig, Stenzl, dr. Luschka, Wenzel, Pittinger, Röttel, J. Fischer, Křepek, Zierhut, dr. Spina, Böllmann, dr. Schollich, J. Mayer, Heller, Schubert.