Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4293.

Zpráva

výboru ústavně-právního

o usnesení senátu Národního shromáždění

o návrhu sen. dra Ot. Krouského a soudr. (tisk sen. 1562 a 1636)

na doplnění trestního řádu z 23. května 1873, č. 119 ř. z. a na změnu zákona z 18. prosince 1919, č. 1 Sb. z. a n. z r. 1920 o příslušnosti soudů trestních rozhodovati o výši nákladů soudních, jež se mají nahrazovati podle § 393, odst. 3 tr. ř. (tisk 4238).

Ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny jednal o shora uvedeném usnesení senátu tisk 4238 ve schůzi dne 14. listopadu 1923 a usnesl se doporučiti poslanecké sněmovně Národního shromáždění osnovu zákona v tom znění, jak přijata byla senátem:

Zákon

ze dne .................................,

kterým se doplňuje § 393 trestního řádu z 23. května 1873, č. 119 ř. z.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

K § 393 tr. ř. připojuje se jako odstavec čtvrtý:

Výši těchto nákladů určuje na návrh oprávněného soud.

Článek II.

Ustanovení čl. I. užíti jest i v trestních věcech před platností tohoto zákona projednaných, pokud o výši nákladů nebyl již v době, kdy tento zákon nabude účinnosti, zahájen spor před soudem civilním.

Článek III.

Zákon tento provede ministr spravedlnosti.

Důvody.

Když byl § 395 tr. ř. zrušen zákonem z 18. prosince 1919, č. 1 Sb. z. a n. z roku 1920 nastal spor o to, který soud a jakým způsobem má rozhodovati o výši nákladů za obhajování a zastupování. Některé soudy rozhodovaly, že výši těchto útrat stanoví trestní soud, jiné soudy vynášely pouze zásadní rozhodnutí, jíme se odpůrce odsuzoval k náhradě útrat, výši měl stanoviti soud civilní.

Nejvyšší soud rozhodoval nestejně. Ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny Národního shromáždění usnesl, že tento spor nejlépe rozhodnouti určitým zákonným ustanovením. Při té úvaze přiklonil se ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny Národního shromáždění k názoru senátu, podle kterého má o výši útrat rozhodnouti trestní soud, který věc veda ježto nejlépe a z vlastní zkušenosti může posouditi správnost výše požadované odměny.

Ustanovení o stížnosti nebylo do zákona vloženo, ježto přijaté znění nedotýká se nijak všeobecných ustanovení o opravných prostředcích, jimž podléhá také rozhodnutí o nákladech (392 a 451 tr. ř.).

Z těchto důvodů usnesl se ústavněprávní výbor doporučiti poslanecké sněmovně Národního shromáždění osnovu zákona v tom znění, jak přijata byla senátem.

V Praze dne 14 listopadu 1923.