Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4326.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne .................................

o dani z uhlí.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Uhlí v tuzemsku těžené neb z ciziny dovážené podléhá státní dani.

(2) Uhlím rozumí se veškeré druhy uhlí kamenného a hnědého, dále veškeré druhy paliva z nich vyrobeného (koks, brikety aj.).

§ 2.

(1) Daň z uhlí v tuzemsku těženého činí 10% z ceny na dole.

(2) Pro doly, které pracují za nepříznivých přirozených, dopravních a odbytových poměrů, a v národohospodářském ohledu jsou důležity, může ministr financi v dohodě s ministrem veřejných prací a ministrem obchodu, průmyslu a živností k odůvodněným žádostem, přihlížeje k prodejní a kalorické hodnotě uhlí, daň do odvolání snížiti, a to až na 7% ceny.

§ 3.

(1) Cenou, z které se daň platí, rozumí se zpravidla cena, docílená v prodeji na dole, včetně naložení do dopravního prostředku; prodeji rovná se každý jiný odbyt uhlí kromě odbytu pro účele, osvobozené od daně.

(2) Za cenu docílenou považuje se cena, účtovaná podnikatelem dolu odběrateli uhlí při vypravení uhlí z dolu; do ceny je započítati též to, co podnikatel dodatečně nad cenu původně smluvenou neb účtovanou obdrží, neb co ten, kdo zprostředkuje prodej uhlí přímo z dolu, k ceně uhlí na dole přirazí.

(3) Při vývozu uhlí do ciziny, při vlastní spotřebě a při každém jiném odbytu uhlí než na prodej musí býti daň zapravena aspoň z ceny, průměrně za ten který měsíc a druh uhlí podnikem v tuzemsku docílené. Vyňaty jsou případy zvlášť povolené ministrem financí v dohodě s ministrem veřejných prací a obchodu, průmyslu a živností se zřetelem na důvodné potřeby poměrů odbytových a provozních.

(4) Považuje-li finanční úřad cenu, z níž se uhelná daň zapravuje, v porovnání s cenami obecně obvyklými za příliš nízkou, může finanční úřad požádati onen úřad, který je příslušný pro stanovení obchodních cen, aby stanovil obchodní cenu tohoto uhlí, a dle této ceny se pak zapravuje daň.

(5) Jsou-li pro uhlí stanoveny prodejní ceny úřední, může ministr financí v dohodě s ministrem veřejných prací a s ministrem obchodu, průmyslu a živností vyhláškou stanoviti, že tyto ceny úřední jest bráti za základ pro vyměřování daně z uhlí, pokud nejsou skutečné ceny prodejní vyšší, než tyto ceny úřední.

(6) k ceně, ze které se platí daň uhelná, nepočítají se tato daň, jiné veřejné daně a dávky, jakož i takové příplatky, které podnikatel od odběratele uhlí sice vybírá, které však nemůže si ponechati, pokud příplatky tyto byly ministrem financí v dohodě s ministrem veřejných prací a s ministrem obchodu, průmyslu a živností jako daněprosté prohlášeny; částky tyto lze však z prodejní ceny srážeti jen v tom případě, když bylo vyhověno předpisům pro placení daně.

§ 4.

(1) Daň platiti jest povinen podnikatel dolu.

(2) Dodává-li se uhlí zprostředkovatelen dle §u, odst. 2., a účtuje-li se odběrateli cena vyšší, než z jaké zaplatil daň podnikatel dolu, jest tento zprostředkovatel povinen dle ustanovení prováděcího nařízení doplatiti daň dle ceny, účtované odběrateli, a vztahují se na něho obdobně všechna ustanovení zákona jako na podnikatele dolu.

§ 5.

(1) Povinnost platiti daň vzniká vypravením uhlí z dolu neb užitím jeho uvnitř důlního podniku k účelům jiným, než od daně osvobozeným.

(2) Pro výměru daně je směrodatným původní údaj podnikatelův, učiněný ve lhůtě prováděcím nařízením stanovené, nebyly-li úředním šetřením zjištěny neb podnikatelem dodatečně ohlášeny skutečnosti jiné, dle nichž by náleželo platiti daň vyšší.

(3) Kdy a jak se cena a množství uhlí ohlašuje a daň platí, stanoví se prováděcím nařízením.

(4) Zůstanou-li při zastavení důlního provozu na dole zásoby uhlí, způsobilého k prodeji, z nichž nebyla daň zapravena, může finanční hřad naříditi, že podnikatel dolu zůstává nadále podroben důchodkovému dozoru dle ustanovení prováděcího nařízení, dokud daň nebyla zapravena nebo zajištěna.

§ 6.

(1) Bylo-li uhlí odevzdáno na důlním podniku provozované koksovně, briketárně neb jiné provozovně pro další zpracování (zhodnocení) uhlí, platí se uhelná daň zpravidla dle volby podnikatele buď z uhlí k tomu použitého nebo z vyrobeného paliva. Ministr financí stanoví v dohodě s ministrem veřejných prací a ministrem obchodu, průmyslu a živností sazbu uhelné daně při způsobu prvém v rámci úlev § 2 a při způsobu druhém dle množství uhlí, k výrobě paliva zpravidla potřebného.

(2) Platí-li se daň z uhlí k výrobě použitého, je podnikatel povinen učiniti opatření, potřebná ke spolehlivému zjišťování množství tohoto uhlí; jinak může ministr financí naříditi, by uhelná daň platila se z vyrobeného paliva.

(3) Platí-li se daň z vyrobeného paliva, vzniká povinnost k zaplacení daně vypravením paliva z podniku, v němž bylo vyrobeno.

(4) Bylo-li uhlí převezeno ke zpracování mimo důlní podnik, platí se daň podle § 5. Pro podniky, zpracující uhlí na koks výhradně pro vlastní spotřebu, platí za předpokladů, stanovených v prováděcím nařízení, tatáž ustanovení, jako pro koksovny, nacházející se přímo na důlním podniku.

(6) Na podnikatele závodů, v nichž se uhlí dále zpracuje, a kteří platí daň z vyrobeného paliva, vztahují se obdobně všechna ustanovení, platná pro důlní podnikatele.

§ 7.

Uhelná daň se neodvádí za podmínek, stanovených prováděcím nařízením:

(1) z uhlí, které se spotřebuje pro opatření provozní síly důlního podniku k vedení a udržování provozu jeho;

(2) z uhlí, které správa uhelného podniku horního zdarma nebo nejvýše za režijní ceny poskytuje zřízencům a osazenstvu dolu, pensistům, provisionistům a jejich vdovám pro jejich vlastní domácí potřebu k otopu, pokud výměra těchto deputátů byla ministrem veřejných prací v dohodě s ministrem financí a s ministrem obchodu, průmyslu a živností schválena; dále z uhlí, dodaného z vlastní těžby a zdarma nebo nejvýše za režijní ceny závodním školám, nemocnicím, jídelnám, zařízením bratrských pokladen (jejich nemocnicím, úředním místnostem) a jiným závodním ústavům a zařízením, sloužícím k dobru dělnictva.

§ 8.

Ministr financí je zmocněn povoliti v dohodě s ministrem veřejných prací a s ministrem obchodu, průmyslu a živností a za podmínek, stanovených prováděcím nařízením

1. osvobození od daně pro uhlí, z něhož se vyrábějí oleje, tuky, vosk a podobné výrobky, aniž by se tohoto uhlí přímo nebo nepřímo používalo jako paliva, svítiva, a k pohonu strojů;

2. osvobození nebo vrácení daně uhelné výrobcům zboží, vyváženého do ciziny, při jehož výrobě činí daň z uhlí v podniku spotřebovaného tak podstatnou složku, že by nebylo lze zboží za daných hospodářských a provozních poměrů a světových cen a se zřetelem k daňovému zatížení výrobků týchž druhů ve státě, do něhož je vývoz určen, bez tohoto osvobození beze ztráty vyvážeti.

§ 9.

(1) Z uhlí, dováženého z ciziny, vybírá se náhradní daň v částce, kterou stanoví čas od času ministr financí v dohodě s ministrem veřejných prací a s ministrem obchodu, průmyslu a živností se zřetelem k dani z uhlí tuzemského.

(2) Tato daň nevybírá se

a) z uhlí cizozemského, které se území státním prováží, nebo které se dříve, než se daň stala splatnou, do ciziny vrátí;

b) z uhlí, které z ciziny s sebou vezou lokomotivy nebo parní lodi pro pohon vlastní;

c) z uhlí, které poskytují cizozemské uhelné doly z vlastní své těžby zdarma nebo nejvýše za režijní ceny zřízencům a osazenstvu těchto cizozemských dolů, bydlícím v území Československé republiky pro jejich vlastní domácí potřebu k otopu; pokud výměra těchto deputátů nepřevyšuje množství, stanovená podle §u 7., bod 2., pro zaměstnance dolů tuzemských.

(3) Jak se daň tato platí, stanoví prováděcí nařízení.

§ 10.

(1) Náhradní daň (§ 9) jest povinen platiti, kdo uhlí dováží.

(2) Povinnost k zaplacení daně vzniká dopravením uhlí přes celní hranice, a daň je splatna před jeho vypravením z úředního celního řízení.

§ 11.

Ministr financí se zmocňuje, by o dovozu uhlí ze států, které také vybírají veřejné dávky z uhlí, sjednal v dohodě s ministrem veřejných prací a s ministrem průmyslu, obchodu a živností úmluvy, jimiž by se zabránilo dvojitému zatížení uhlí.

§ 12.

(1) O vymáhání nezapravené daně, o promlčení jejím a o opravných prostředcích platí tatáž ustanoveni, jako o daních spotřebních.

(2) Uhelná daň požívá přednostního zákonného zástavního práva na dole s veškerým horním příslušenstvím; jde-li o daňové nedoplatky, které jsou starší jednoho roku, jest právo přednostní na tom závislé, že bude nedoplatek nejdéle v jednom roce po dospělosti příslušných částek berních zjištěn v knihách veřejných. Provozuje-li se důl pachtýřem, jest při exekučním vymáhání daně přihlížeti v prvé řadě k svrškům pachtýřem vneseným (§ 1101 obč. zák.).

(3) O úrocích z prodlení platí obdobně zákon ze dne 16. března 1921, č. 116 Sb. z. a n.

§ 13.

Kdo v tuzemsku uhlí těží, kdo uhlí v samostatných aneb na dole provozovaných podnicích zpracuje (zhodnocuje), kdo uhlí spotřebuje v živnostenském podniku v množství, které přesahuje určitou výměru, stanovenou v prováděcím nařízení, nebo kdo obchoduje uhlím ve velkém, tj. na vagony a povozy, jest povinen tento podnik jakož i každou pozdější změnu ohlásiti finančnímu úřadu podle prováděcího nařízení.

§ 14.

(1) Podniky, na něž se vztahuje povinnost ohlašovací, stanovená v §u 13, podléhají důchodkovému dozoru.

(2) Zřízenci, pověření tímto dozorem, jsou oprávněni vstupovati do podniku ve dne kdykoliv a v jinou dobu, když jest podnik v činnosti, prodlévati tam po dobu jednání úředního, kontrolovati úkony, podléhající dani, požadovat od podnikatele nebo jeho zástupce vysvětlivky o veškerých okolnostech, které se týkají daně neb ohlašovací povinnosti, nahlížeti do nařízených zápisů a jejich dokladů, činiti si z nich výpisy a žádati, aby jim byly na stvrzenku vydány. Důchodkový dozor obmezuje se na ony části podniků, které mají význam pro uhelnou daň.

§ 15.

K důlnímu podniku nebo dolu počítají se podle tohoto zákona veškeré budovy, zařízení a prostory, určené k dobývání, třídění, zhodnocení a nakládání uhlí.

§ 16.

Osoby uvedené v § 13 jsou podle ustanovení prováděcího nařízení povinny zaznamenávati těžbu, výrobu, příjem, spotřebu, ceny a odbyt uhlí a záznamy tyto chovati po dobu 3 let pro potřebu finančních úřadů.

§ 17.

(1) Veřejné dopravní podniky jsou povinny dodávati podle ustanovení prováděcího nařízení finančnímu úřadu výkazy o dopravě uhlí.

(2) Veřejné dopravní podniky mohou si za tento výkon počítati zvláštní přiměřený poplatek, stanovený tarifem.

§ 18.

(1) Podnikatelé dolů jsou povinni vydat odběratelům o uhlí, které jim odevzdávají jinak, nežli prostřednictvím veřejných dopravních podniků, zvláštní stvrzenku podle ustanovení prováděcího nařízení.

(2) Ti, kdož uhlí takové dopravují, jsou povinni finančním orgánům při dopravě těmito stvrzenkami na požádání se vykázati.

(3) Uhlí, stvrzenkou nekryté, propadá ve prospěch státu.

§ 19.

Až do zapravení daně ručí uhlí za daň na něm váznoucí, vyjma provozní poplatky dopravních podniků ze zásilky, bez ohledu na to, zda bylo zavedeno důchodkové trestní řízení a bez ohledu na práva osoby třetí, pokud by tato věděla nebo při náležité péči věděti mohla, že daň z uhlí zapravena nebyla; uhlí může býti finančním úřadem zabaveno, nebude-li daň zapravena do 8 dnů po vyrozumění držitele nebo pakli se nikdo k uhlí nehlásí.

§ 20.

Je-li důvodné podezření, že se podnikatel dolu dopustil přestupku pro zkrácení daně z uhlí, může finanční úřad podle ustanovení prováděcího nařízení zostřit ustanovení §§ 14, 16 a 18 a zavésti stálý důchodkový dozor. Náklady těchto opatření nese podnikatel, bude-li přestupek dokázán.

§ 21.

(1) Přestupky ustanovení, týkající se uhelné daně, stíhají se podle důchodkového trestního práva se změnami; stanovenými v tomto zákoně.

(2) Použití uhlí, osvobozeného od daně dle §§ 7 a 8, k jiným účelům stíhá se jako těžký důchodkový přestupek, a uhlí propadá ve prospěch státu.

(3) Nezapravení uhelné daně včas, pokud by daň nebyla kryta přiměřenou jistotou, stíhá se jako těžký důchodkový přestupek.

(4) Částka, kterou lze uložiti za pokutu noho za upuštění od právního řízení, činí nejméně 100 Kč a při důchodkovém zkrácení 1000 Kč.

(5) V případech, ve kterých se podle důchodkového trestního práva uloží vězení jako zostření trestu, nelze uložený trest pod zákonem stanovenou nejmenší sazbu zmírniti.

(6) Ustanovení trestního důchodkového práva o nejvyšší výměře peněžitých trestů platí jen tehdy, když místa částky tuto výměru převyšující uloží se trest vězení.

(7) Trestnost důchodkových přestupků promlčuje se ve třech letech.

§ 2.

Stejným trestům (§ 21) podléhají zřízenci dopravních podniků, kteří v mezích své působnosti opominuli učinit ohlášení, uložené těmto podnikům podle § 17, nebo kteří tak učinili v podstatných směrech neúplně nebo nesprávně, nebo kteří porušením svých povinností toto ohlášení zcela nebo zčásti znemožnili.

§ 23.

(1) Elektrická energie, vedená z cizozemska a vyrobená jakýmkoli způsobem, podléhá náhradní dani, vyměřované čas od času ministrem financí v dohodě s ministrem veřejných prací a s ministrem obchodu, průmysly a živností se zřetelem na daňové zatížení elektrické energie, vyráběné v tuzemsku.

(2) Daň tuto jest povinen zaplatiti dodavatel elektrické energie neb jeho odpovědný zástupce, ohlášený dle ustanovení prováděcího nařízení pro tuzemsko.

(3) Jak se tato daň vybírá, stanoví se prováděcím nařízením.

(4) Ohledně této daně platí obdobně ustanovení tohoto zákona.

§ 24.

(1) Zákon nabývá účinnosti, pokud jde o sazby daňové, zavedené na místě dosavadní dávky uhelné, se zpětnou platností od 10. října 1923, jinak dnem vyhlášení.

(2) Pokud se vybírala na základě úředních vyhlášek uhelná dávka v sazbě nižší, než jaká odpovídá tomuto zákonu, upustí se od dodatečného předepsání daně.

(.3) Tím zrušuje se II. část zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n., o úpravě uhelného hospodářství, pokud se týče zákon z 12. srpna 1921, č. 296 Sb. z. a n., a to pokud jde o sazby uhelné dávky, dnem 10. října 1923, a ohledně ostatních ustanovení dnem vyhlášení tohoto zákona.

§ 25.

Provedením zákona pověřuje se ministr financí v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

První návrh na zdanění uhlí v republice Československé podán byl již prvním ministrem financí dr. Rašínem (č. tisku N. S. 996 z r. 1919). Důvodem pro zavedení nové daně nebylo jen opatřiti nezbytný nový a vydatný zdroj státních příjmů, ale také úvaha, že stát má míti přiměřený podíl na výnosu přírodního bohatství uhelného, jehož zužitkování přenechává soukromým podnikatelům. Vedly toho měla daň z uhlí sloužiti také tomu, aby vývoz uhlí do ciziny byl pro stát, jemuž se jeho přírodní bohatství zmenšuje, pramenem příjmu. Daň byla navržena ve výši 20% z ceny.

Uskutečněna byla tato myšlenka v poněkud změněné formě v roce 1920, kdy byla uhelná dávka pojata jako samostatná část do zákona z 9. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n., o úpravě uhelného hospodářství (vládní návrh č. t. 2700 N. S.). Původní výše této dávky činila 30% z úhrnné prodejní ceny uhlí, tj. téměř 43% ze skutečné prodejní ceny, která po srážce uhelné dávky zbyla podnikateli dolu. Dávka tato byla zavedena v době, kdy ceny uhlí jevily nezadržitelnou snahy dosáhnouti cenovou úroveň světového trhu, a kdy též ceny všeho ostatního zboží sledovaly stoupající tendenci; touto dávkou byl státu zajištěn aspoň pro přechodnou dobu a vedle zvláštních ještě podílů na zisku z vývozu uhlí do ciziny a vývozních prémií příjem velice vydatný.

Když poválečná konjunktura přešla a nastala nutnost snižovati výrobní náklady, poukazováno všestranně právě na uhelnou dávku jako na položku, která zatěžuje výrobní náklady a brání zlevnění uhlí. K tomuto nátlaku odhodlala se vláda snížiti s velmi citelnými obětmi pro státní pokladnu uhelnou dávku od 1. května 1921 na 30% a přiznati některé další úlevy, což bylo provedeno zákonem z 12. srpna 1921, č. 296 Sb. z. a n. Další snížení provedla vláda administrativními opatřeními v červnu 1922 (stanovení 20% pro drobné uhlí) a listopadu 1922 (snížení sazby s 30% na 24, 18 a 15%) a největší k 10. říjnu 1923 (snížení na 10 - 7%).

Toto poslednější snížení nelze však již opříti o ustanovení dosavadního zákona o dávky prostých příplatcích, rázu přechodného a určených pro zvláštní účel; neboť shora zmíněná, v administrativní cestě provedená snížení možno odůvodniti jen tak, že se cena uhlí dělí na základní cenu a dávky prostý příplatek takové výše, že zákonem stanovená 30%ní uhelná dávka ze základní ceny nečiní více, než vládou stanovené celkové nižší procento uhelné dávky. Po poslední úpravě jest však základní cena již podstatně nižší, než dávky prosté příplatky, takže nelze již mluviti o příplatcích ve smyslu zákona.

Posledním snížením (k 10. říjnu 1923) byla uhelná dávka redukována na takovou mez, že nemůže již býti považována za příčinu ohrožování výroby neb udržování drahoty. Jak nepatrnou složku činí uhelná dávka pul nynější výměře a nynějších cenách uhlí, lze posouditi z následujících příkladů, vypočítaných na základě úředního šetření a týkajících se význačných průmyslových odvětví.

Průmysl železářský: Na 1 q surového železa při spotřebě 1,35 q koksu a 1,76 q uhlí hnědého a mouru připadá uhelná dávka 4,04 Kč, v továrně na hospodářské stroje na 1 q odlitků 1,11 q kamenného uhlí 1,98 Kč, v jiné slévárně a strojírně na 1 q hotového zboží 1,47 q hnědého uhlí 86 h.

Průmysl metalurgický a chemický: Na 1 q karbidu 12 q hnědého uhlí a 1 q koksu, uhelná dávka 8,87 Kč, čili na 1 kg karbidu 9 h.

Klih a želatina: Na 1 q klihu a želatiny 14,79 q hnědého uhlí, uhelná dávka 11,83 Kč, tudíž na 1 kg klihu nebo želatiny 12 h.

Keramika: Na 1000 cihel neb tašek při spotřebě 3 q uhlí kamenného (krupice, mourů) až 6,27 q uhlí hnědého (mourů) připadá uhelná dávka 2,70 až 5,- Kč, při používání mouru podstatně méně, v továrně na porculán: na 1 q zboží při 9 - 11 q hnědého uhlí 7,70 Kč, v továrně na kameninu: na 1 q kameniny při 1,17 q hnědého uhlí 73 h.

Sklárny: Na 1 m² zrcadlového skla 2 q uhlí kamenného a hnědého, uhelná dávka 2,20 Kč; v továrně na lahve: na 1000 lahví z 10,75 q uhlí hnědého 8,31 Kč a na 1 láhev 08 h.

Textilie: Na 1 kg česané příze 18 kg hnědého uhlí, uhelná dávka 5 h, v jiném podniku: na 1 kg příze 3,32 kg ostravského uhlí 6 h, v přádelně vlny na 1 kg příze 5 kg uhlí kamenného a hnědého 6 h; na 1 kg oblekové látky 4,66 kg uhlí hnědého, uhelná dávka 7 h, na 1 m oblekové látky 0,97 kg uhlí hnědého, uhelná dávka 15 h.

Plynárny: Na 1 m³ plynu 3,2 až 4,8 kg uhlí kamenného 6 až 8 h; započtou-li se ²/₃ na koks, tedy zbývají na 1 m³ plynu z uhelné dávky pouze 2 až 3 h.

Elektrárna: Na 1 Kwh připadá při spotřebě 2 kg uhlí kamenného až 5 kg uhlí hnědého s mourem uhelná dávka 3 až 4 h.

Papírny: Na 1 kg celulosy 2,13 kg uhlí kamenného, uhelná dávka 383 h;

v továrně na lepenku a balicí papír: Na 1 kg papíru při 1,83 kg drobného uhlí ostravského 2,69 h, v jiné na 1 kg papíru 1,14 kg hnědého uhlí 1,20 h.

Rafinerie minerálních olejů: Na 100 kg frakce rafinované 147 kg hnědého uhlí, uhelná dávka 60 h, tedy na 1 kg petroleje 0,6 h.

Továrna na kůže: Na 1 kg kůže 3 kg kamenného uhlí 5,40 h, v jiné továrně na 1 kg kůže 15 kg hnědého uhlí, 5,46 h.

Pivovary a sladovny: Na 1 hl piva 22 - 125 kg uhlí, uh. dávka 22 až 77 h.

Cukrovary: Na 1 q suroviny 1 až 2 a hnědého uhlí, uh. dávka 90 h až 1,91 Kč.

Rafinerie cukru: Na 1 q rafinády 1 q uhlí drobného neb 16 q hnědého prachu, 98 h uhel. dávky.

Lihovary: Hospodářský lihovar: Na 1 litr absolutního lihu 4 kg hnědého uhlí, 3,2 h.

Průmyslový lihovar: Na 1 litr absolutního lihu 2,75 kg hnědého uhlí, 1,65 h.

Mlynářství: Na 100 kg obilí 10,7 kg ostravského uhlí, 19,3 h, neb na 100 kg mouky 23,8 h, tedy na 1 kg mouky ani ne ¹/₂ h.

Z tohoto přehledu lze seznati, že zatížení, způsobené uhelnou dávkou, jest v poměru k běžným cenám zboží tak malé, že dalším snížením uhelné dávky nelze již prakticky působiti na zlevnění zboží; ale i kdyby bylo možno toto zlevnění prosaditi, nebylo by v žádném poměru k újmě, kterou by utrpěla státní pokladna nebo celá veřejnost, když by bylo nutno hledati za ušlý příjem z uhelné dávky náhradu.

Kromě nové, zákonné úpravy sazby uhelné dávky doporučuje se upraviti též různé sporné otázky, jež se při provádění dosavadního zákona o uhelné dávce vyskytly, a zavésti některá zjednodušení a hlavně také úlevy, jimž by se zaručila potřebná pružnost zákona vzhledem na měnící se hospodářské poměry. V tomto směru buďtež vytknuty zejména následující změny, navržené oproti stavu dosavadnímu:

K §u 1. Definice uhlí přejímá se z dosavadního zákona; znění však se zkracuje vynecháním kaumacitu a bulet, poněvadž jsou to druhy paliva, odpovídající koksu a briketám.

K §u 2. Sazba uhelné daně odpovídá celkem skutečnému stavu, zavedenému od 10. října 1923; totéž platí o možnosti úpravy této sazby v daném rámci.

K §u 3. Definice ceny, z které se daň platí, odpovídá taktéž dosavadní praxi, dané jednak zákonem a jednak prováděcím nařízením a úředními vyhláškami; v zákoně se nyní výslovně uvádějí všechny rozhodující známky této definice. Novým ustanovením lze do jisté míry nazvati ono, že se uhelná daň platí též z oněch přirážek k ceně uhlí, jichž placení případný zprostředkovatel prodeje uhlí ve velkém (z dolu) od odběratele uhlí požaduje; doplněk tento směřuje k tomu, aby zamezeno bylo obcházení uhelné daně tím, že velké firmy, které bývají současně též majiteli nebo spolumajiteli dolů, třebaže tyto doly vedeny jsou pod jinou firmou a tvoří odchylný právní subjekt, vystupují jako obchodníci uhlím neb komisionáři, kteří udávají nižší cenu uhlí z dolu jakožto základnu daňovou, zato však připočítávají si obchodnickou provisi. Bylo zjištěno, že u jedné firmy tohoto druhu činila provise za prvních 7 měsíců roku 1923 10 mil. Kč, kterážto částka byla vyňata ze základu daňového; též u jiných firem dosahují tyto částky milionové výše. Také ustanovení, že při vývozu uhlí do ciziny nutno zapravovati dani aspoň z průměrné ceny, docílené při odbytu tuzemském, směřuje k tomu, aby zamezeno bylo udávání a zdaňování nepoměrné nižší ceny uhelné při vývozu do ciziny, kde téměř nelze kontrolovati správnost podnikatelových údajů; i zde bylo důvodem k zavedení této změny úřední šetření, že některé firmy vykazují při vývozu uhlí do ciziny ceny mnohonásobně nižší, než při prodeji uhlí v tuzemsku. Totéž platí obdobně při odbytu uhlí pro vlastní spotřebu.

Ustanovení téhož paragrafu o daně prostých příplatcích odpovídá dosavadní praxi; k příplatkům těmto počítají se toho času kromě daně z obratu manipulační dávka a příplatky stavební a u ojedinělých dolů příplatky za dopravu na dráhu. Zavádění příplatků provozních, sanačních a pod., které měly za účel uměle snižovati daň ve smyslu ustanovení §u 32 zák. ve znění zákonné novely z 12. srpna 1921, č. 296 Sb. z. a n., odpadá následkem celkového vydatného snížení uhelné daně a pohyblivého rámce nové sazby daňové.

K §u 4. Rozšíření dosavadního ustanovení, že daň platiti je povinen podnikatel dolu, na případného zprostředkovatele uhlí v prodeji ve velkém, odpovídá změně, zmíněné již při §u 3.

K §u 5. Výslovné ustanovení, že pro výměru daně je směrodatným původní údaj podnikatelův, směřuje k zamezení možných pochybností, jež povstaly tím, že v některých případech podnikatel uplatňoval třeba po měsících, že byl nucen povoliti odběrateli uhlí srážku vzhledem k horší jakosti neb menší váze dodaného uhlí; znamenalo by to velké zatížení finančních úřadů, kdyby od nich bylo žádáno přesné vyšetřování těchto skutečností neb udržování evidence uhelných dodávek až do dne, kdy odběratel obdržené uhlí důlnímu podnikateli bez dalších reklamací zaplatí. Také jiné zákony o spotřebních daních neznají v tomto směru žádných dodatečných úlev pro poplatníka.

Další ustanovení o zásobách uhelných odpovídá dosavadní praxi.

K §u 6. Zdaňování koksu a briket. Dle původního zákona z 9. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n., měla se daň platiti zpravidla z vyrobeného paliva, a jen v případě, kdy finanční úřad se domníval, že daň z uhlí k výrobě použitého je vyšší, mohla býti žádána daň přímo z uhlí. Na žádost podnikatelů koksoven bylo v zákonné novele z 12, srpna 1921, č. 296 Sb. z. a n. ustanoveno, že uhelná dávka zapravuje se zpravidla z uhlí k výrobě dalšího paliva použitého, a jen na zvláštní žádost, že se má platiti z vyrobeného paliva; tohoto ustanovení nebylo však ve skutečnosti používáno, a podnikatelé dávají nadále přednost placení dávky z paliva, vymohli si však snížení daně pro koks administrativní cestou.

Vzhledem k tomu stanoví se napříště, že o způsobu zdanění rozhoduje zpravidla podnikatel, při čemž se současně v zájmu podnikatelů stanoví, že daň z vyrobeného paliva má odpovídati dani z uhlí; jehož při výrobě bylo použito, a to v rámci úlev §u 2 o sazbě uhelné daně.

K §u 7. Zachováno bylo dosavadní znění, rozšířené zákonnou novelou z 12. srpna 1921, č. 296 Sb. z. a n.

K §u 8. Dosavadní osvobození pro uhlí, z něhož se vyrábějí oleje, tuky, vosk a podobné výrobky, zavedené zmíněnou již novelou, bylo určitěji vyznačena ve směru dosavadní praxe. Současně však zavádí se důležité navě osvobození nebo vrácení daně pro exportní zboží, při němž tvoří uhelná daň podstatnou složku výrobního nákladu; tímto ustanovením, má se zachovati potřebná pružnost zákona, zejména v zájmu vývozu surového železa, pokud ovšem tohoto ustanovení bude zapotřebí vzhledem ke sníženým cenám uhlí i snížené sazbě uhelné daně a podle výsledku kontroly cenové.

K §§ 9 - 22. Znění těchto paragrafů odpovídá celkem dosavadním ustanovením původního zákona, případně novely; v §u 12 stanovena výslovně přednost zákonného práva zástavního (dosavadní zákonné právo zástavní se i dosud praktikovalo jako právo přednostní, poněvadž by jinak ustanovení toto vůbec nemělo praktického účinku, a doplněk děje se jen pro vyloučení všech pochybností). Osnova byla doplněna v §u 19 ustanovením a ručení uhlí za daň na něm váznoucí (obdobné ustanovení bylo již obsažena v původní osnově ministra financí Dra. Raším a odpovídá ustanovením, obvyklým též u ostatních daní spotřebních).

K §u 23. Ustanovení o náhradní dani z elektrické energie, dodávané z cizozemska, je nové a odpovídá přáním tuzemských výrobců; daní touto má býti vyrovnáno daňové zatížení výroby tuzemské elektrické energie, zejména daní uhelnou a daní z vodní síly, při čemž možno vzíti zřetel na mezinárodní úmluvy dle analogie §u 11.

Osnova tato konstruována je jako samostatný zákon finanční, poněvadž daň uhelná je nesporně rázu čistě finančního a následkem uvolnění vázaného hospodářství uhelného pominula úzká souvislost s I. částí zákona o úpravě uhelného hospodářství. Také byla uhelná dávka, snížena již takovou měrou, že pozbyla svého významu co do regulování cen uhlí a omezila se dle shora uvedených! příkladů na tak nepatrné zatížení, že nelze již mluviti o ohrožování nebo zdražování výroby.

Přes to však zachovává se úzká součinnost s ministerstvy veřejných prací a obchodu v oněch směrech, ve kterých by mohly býti dotčeny zájmy, spadající do působnosti těchto ministerstev.

Poněvadž teprve uzákoněním této předlohy získán bude právní podklad pro snížení uhelné dávky, provedené z naléhavých důvodů již k 10. říjnu 1923, navrhuje vláda, aby osnova tato byla projednána jako pilná zkráceným jednáním podle § 55 jedn. řádu sněm. Po stránce formální se doporučuje, aby osnova byla v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázána výboru rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

Jaký význam uhelná dávka pro státní rozpočet doposud měla, lze seznati z následujícího přehledu:

Pravděpodobný roční výnos snížené daně včetně náhradní daně lze přibližně odhadnouti na 350 mil. Kč za předpokladu, že zlevněním uhlí stoupne značně jeho spotřeba.

V Praze dne 29. listopadu 1923.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.