POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1923. |
|
I. volební období. |
8. zasedání. |
4329.
Naléhavá interpelace
poslance Josefa Kříže a soudruhů
ministru železnic
o přesazování železničních zaměstnanců z důvodů národnostních.
V poslední slabě vzmáhají se zase případy, že němečtí železničáři bývají přeloženi do české oblasti a naopak zase čeští do oblasti německé. Tak v posledních měsících bylo přeloženo asi 30 železničářů z libereckého nádraží do oblasti české.
Dne 19. t. m. vyrozuměno bylo v Liberci 14 železničářů o 1/29. hodině dopolední, že již příští den v 6 hod. 18 minut ráno mají odejeti do Nymburka. Byli to výhradně Němci. Neměli ani 24 hodin valného času, aby si mohli obstarati své záležitosti. Šlo v tomto případě o svobodné dělníky.
Intervencí u ředitelství v Hradci Král. podařilo se personálnímu výboru v posledním okamžiku aspoň dva železničáře zachrániti, že nebyli přeloženi. Jeden z nich živí 79 roků starou matku a druhý nemohl se jako modelář v Nymburce uplatniti. Stejně pobouřeni jsou čeští železničáři, kteří byli přeloženi do Liberce, poněvadž žijí zde mnohem dráže, než v dosavadní stanici. Tak z 30 českých železničářů přeložených z Brna do Liberce zůstali pouze 3 v Liberci, ostatní buď službu opustili aneb své přeložení oddálili.
Ale to není ještě nejhroznější, bývají-li přeloženi svobodní lidé. V poslední době staly se 3 případy, které ukazují jak neslýchaně tvrdě správa dráhy postupuje.
35letý strojní zámečník Antonín Fischer, otec tří malých dítek, byl přeložen do Německého Brodu. Svůj byt v Liberci měl dáti státu k disposici a nastěhovati se do Německého Brodu do bytu v ceně Kč 2.300.-. To bylo přirozeně pro něho nemožno. Nezpěčoval se jíti do Německého Brodu, ale nevzdal se svého bytu v Liberci, ve kterém měl ke všemu ještě podnájemníky, kteří mu částečně přispívali na živobytí. Na to byl Fischer ihned propuštěn. Byl tedy zbaven chleba, protože nechtěl přijmouti byt v Německém Brodě, který prostě nemohl platiti. - Důvěrnický výbor intervenoval u osobního referenta Čermáka v Hradci Král. a dostalo se mu rozhodnutí v tom smyslu, že když Fischer vydá svůj byt, bude znovu přijat. Pak prý může usilovati o to, aby byl zase přeložen zpět z Německého Brodu do Liberce. Fischer se tedy měl v Liberci vzdáti svého bytu a jíti do drahého bytu v Německém Brodě a pak žádati, aby byl zase přeložen zpět do Liberce, kde by již pak žádného bytu neměl.
Výhybkář Jan Hartig a jízdní dělník Stumpe byli rovněž propuštěni, poněvadž v Hradci Král., kamž byli přeloženi, zdráhali se převzíti byty, kterých nemohli pro drahotu zaplatiti.
Jest nutno ještě poznamenati, že každé toto přeložení stojí stát asi Kč 800.-, jest tedy možno si nyní vypočítati, jak veliké výdaje státu vznikají častým překládáním.
Z nádraží v Liberci, České Lípě, Ústí n. L. děje se malé stěhovaní národů do české oblasti a zase naopak. Při tom vyhazuje stát desetitisíce, ničí sta existencí a vyvolává uměle nacionální rozpory. Ještě jednou nutno připomenouti, že také čeští železniční zaměstnanci s tímto překládáním nesouhlasí. Původci toho všeho jsou někteří nacionálně zaujatí úředníci v centrálních úřadech, zejména na ředitelství drah v Hradci Král. Poněvadž mohou býti dělníci každou chvíli přeloženi, vyvolává tato prakse u nich příšernou nejistotu. Dělnicí skutečně nevědí, když jdou do práce, kde budou zítra v práci pokračovati.
Podepsaní se proto táží:
Jest pan ministr železnic ochoten sděliti důvody, které vedou železniční správu k těmto opatřením?
Jest pan ministr železnic ochoten toto bezdůvodné a státní pokladnu značně zatěžující a neúčelné přesazování a propouštění zaměstnanců železničních zastaviti?
V Praze dne 28. listopadu 1923.
J. Kříž,
Mikulíček, Rouček, Nagy, Darula, Malá, Kreibich, Krejčí, Kunst, Houser, Haken, Teska, Toužil, Tausik, Blažek, Warmbrunn, dr. Šmeral, Skalák, Kučera, Merta, Svetlik, Bubník.