Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4343.

Zpráva

ústavněprávního a

rozpočtového výboru

o usnesení senátu Národního shromáždění republiky Československé

k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 1607 a 1658)

o ochraně československé měny a oběhu zákonných platidel (tisk 4236).

I.

Ústavně-právní výbor doporučuje, aby poslanecká sněmovna přijala usnesení senátu Národního shromáždění republiky československé k vládnímu návrhu zákona o ochraně československé měny a běhu zákonných platidel bez jakýchkoli změn.

V Praze dne 30. listopadu 1923.

II.

Occasio legis - poslední podnět - k vydání této zákonné osnovy jsou ony známé události z prosince 1922, kdy podniknut zosnovaný útok na stabilitu československé koruny. Dosavadní opatření, pouze administrativní, ukázala se naprosto nedostatečnými a nezbylo tedy, než učiniti tento pokus o zákonnou úpravu materie pro zpracování legislatorní velmi nepoddajné. Při tom je rozpočtovému výboru jasno, že zákon nemůže zabrániti případnému útoku, vedenému na domácí valutu zvenčí a že nynější jeho znění nepostihuje arci všechny ty jinak mlžné formy poškozování československé valuty, jejž by se snad v budoucnosti mohly vyskytnouti a proti nimž by se musilo ihned reagovati novým zásahem legislativním, pokud by se nepodařilo čeliti jim účinně opatřeními administrativy, vydanými na základě zmocnění nynějšího zákona.

Těžisko zákona spočívá v prvé jeho části, kde se zakazuje nákup cizích platidel a drahých kovů za domácí platidla, je-li při tom hlavním úmyslem, docíliti zisku z očekávaného rozdílu kursu. Naprosto sem tedy nespadá včasné opatření cizích platidel za účelem pozdějšího vyrovnání skutečných hospodářských závazků do ciziny, pokud tyto závazky vznikly z řádného obchodování, byť by v konkrétním případě snad s tím byl spojen třeba i značnější zisk vyplývající z kursové diference.

Z dalších ustanovení zasluhuje ještě zvláštní zmínky zákaz vydávati náhražky zákonných platidel. Je samozřejmo a tedy snad přímo pleonastické připomenouti, že se tím nemohou nikdy mysliti směnky, šek, kupecké poukázky atd. Zákaz se vztahuje jenom na vydávání známek, podobných zákonným platidlům, které podle úmyslu vydavatelova mají třeba jen v užším obvodě a nikoli pro celý stát nahraditi zákonná platidla ve většině jejich funkcí, tedy jako jakési místní oběživo. Proto také nejsou tímto zákonem zakázány známky na odběr zboží z konsumů, poukázky obědové a podobné pomůcky, sloužící k zjednodušení obchodní manipulace. Příslušné normy živnostensko-právní, zakazující poskytovati zálohy na mzdu nikoli v hotovosti, nýbrž v poukázkách na odběr naturálií, zůstávají samozřejmě úplně nedotčeny nynějším zákonem.

Rozpočtový výbor navrhuje schválení osnovy senátní beze změny.

V Praze dne 4. prosince 1923.

Zákon

ze dne ............................................

o ochraně československé měny a oběhu zákonných platidel.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

HLAVA PRVNÍ.

Ochrana československé měny.

§ 1.

(1) Kdo bez hospodářské potřeby nebo nad její míru kupuje cizí platidla a drahé kovy za domácí platidla, nebo tato prodává za cizí platidla a drahé kovy, trestá se za přečin tuhým vězením od šesti měsíců do dvou let.

(2) Stejně trestá se, kdo při právním jednání, jehož předmětem jsou platidla tuzemská nebo cizozemská nebo drahé kovy, jedná způsobem, o němž musel podle svého povolání, vědomosti nebo zkušenosti poznati, že může škoditi československé měně.

(3) Kdo se činů uvedených v předchozích odstavcích dopustí v úmyslu, aby poškodil československou měnu, trestá se za zločin těžkým žalářem od jednoho do pěti let.

(4) Vedle trestu na svobodě může býti uložen podle majetkových poměrů obviněného trest peněžitý od 1,000 Kč do 1.000,000 Kč.

§ 2.

Vláda se zmocňuje, aby nařízením

1. upravila obchod s cizozemskými platidly a drahými kovy,

2. stanovila předpisy pro dovoz i vývoz drahých kovů a cizozemských a československých platidel a jich poukazy do ciziny,

3. vydala bližší ustanovení o poskytování úvěrů do ciziny a nabývání úvěrů z ciziny, jakož i o nakládání s platidly a úhradami z ciziny došlými,

4. určila, do kdy a jakým způsobem jsou ústavy a firmy oprávněné přijímati peněžní vklady povinny, veškeré u nich v cizích hodnotách uložené úsporné vklady likvidovati, a jak mají s likvidačními přebytky naložiti.

§ 3.

Přestupky nařízení vydaných podle § 2 tohoto zákona trestají se, není-li čin přísněji trestný, pokutou od 100 Kč do 500.000 Kč, na jejíž místo nastoupí, není-li dobytna, vězení od dvaceti čtyř hodin do tří měsíců.

HLAVA DRUHÁ.

Ochrana oběhu zákonných platidel.

§ 4.

(1) Kdo neprávem zhotoví nebo zhotoviti dá náhražky zákonných platidel, trestá se, nejde-li o čin přísněji trestný, za přestupek peněžitým trestem od 100 Kč do 50,000 Kč nebo vězením od tří dnů do šesti měsíců.

(2) Stejně se trestá, kdo taková neprávem zhotovená náhradní platidla pro oběh vydá, je do oběhu uvádí, v něm udržuje, jimi v oběhu platí nebo je za platidlo přijímá.

(3) Kdo se dopustí přestupku podle předchozích odstavců, ač jíž pro takový přestupek byl pravoplatně odsouzen, potrestá se, neuplynula-li od tohoto odsouzení tři léta, tuhým vězením od jednoho do šestí měsíců, se kterým může býti podle majetkových poměrů obviněného spojen trest peněžitý od 1.000 do 100.000 Kč.

§ 5.

Kdo náhradní platidla neprávem vydá, jest povinen hodnotu za ně přijatou odvésti státu.

§ 6.

(1) Vláda se zmocňuje, aby učinila nařízeními opatření potřebná k ochraně nerušeného oběhu zákonných platidel.

(2) Kdo jedná úmyslně proti těmto nařízením, trestá se, nejde-li o čin přísněji trestný, za přestupek na penězích od 50 Kč do 10.000 Kč aneb vězením od dvaceti čtyř hodin do jednoho měsíce.

(3) Kdo se dopustí přestupku podle předchozího odstavce, ač už pro takový přestupek byl pravoplatně odsouzen, trestá se, neuplynula-li od tohoto odsouzení více než tři léta, tuhým vězením od jednoho do šesti měsíců, se kterým může býti spojen podle majetkových poměrů obviněného trest na penězích od 1000 Kč do 100.000 Kč.

HLAVA TŘETÍ.

Společná ustanovení.

§ 7.

(1) Pro případ, že by hlavní trest na penězích nebylo lze dobýti, jest stanoviti v rozsudku nebo nálezu náhradní trest vězením v mezích sazby trestu na svobodě.

(2) Pro případ, že by trest na penězích uložený vedle trestu na svobodě nebylo lze dobýti, stanoviti jest v rozsudku náhradní trest a to při zločinu těžký žalář od jednoho týdne do šesti měsíců, při přečinu tuhé vězení od dvaceti čtyř hodin do tří měsíců a při přestupcích soudních tuhé vězení od dvaceti čtyř hodin do jednoho měsíce. Tento trest stanoví soud podle volného uvážení a povahy případu.

§ 8.

Peněžité tresty a pokuty uložené podle tohoto zákona připadají státu.

§ 9.

V rozsudcích a nálezích jest vysloviti, že cizozemská platidla a drahé kovy, jimiž trestný čin byl podniknut, aneb jež ke spáchání trestného činu jsou určeny nebo jím získány, nebo hodnota takových cizozemských platidel a drahých kovů, jakož i náhradní platidla, dále veškeren zisk z trestného činu propadají ve prospěch státu, a to i tehdy, nejsou-li vlastnictvím odsouzeného, nehledě na vězící na nich práva osob třetích anebo nároky jiných osob k nim.

§ 10.

(1) Při odsouzení pro zločin vysloví soud vždy ztrátu veškerého práva volebního i volitelnosti, při odsouzení pro přečin může ztrátu tu vysloviti.

(2) Odsouzení pro zločin nebo přečin uveřejní se na útraty odsouzeného v jednom denním listě, který soud v rozsudku určí.

(3) Cizince, odsouzeného pro zločin podle tohoto zákon musí soud z území republiky vypověděti, u cizince odsouzeného pro přečin, může tak učiniti.

§ 11.

I pokus trestných činů podle tohoto zákona jest trestný.

§ 12.

Lhůta promlčecí stanoví se u zločinů deseti raky, u přečinů třemi roky a u přestupků jedním rokem od spáchání činu.

§ 13.

O výkonu trestu vězení a tuhého vězení na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platí ustanovení zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 284 Sb. z. a n.

§ 14.

(1) Zaměstnanci jsou trestní jen tehdy, jestliže nejednali z příkazu svého zaměstnavatele, jeho zástupce anebo svého představeného.

(2) Tím se nemění trestní odpovědnost těch osob, v jejichž zájmu a s jejichž vědomím bylo podniknuto jednání podle tohoto zákona trestné.

HLAVA ČTVRTÁ.

Úprava příslušnosti.

§ 15.

(1) Trestní stíhání zavádí se z moci úřední, avšak pro přečiny a přestupky podle první hlavy tohoto zákona toliko k návrhu ministerstva financí nebo úřadu finančního, jejž ministerstvo financí k tomu určilo.

(2) Tento návrh může býti odvolán, pokud nebylo počato s prohlášením rozsudku soudního prvé stolice nebo nebyl vydán nález v řízení před finančním úřadem.

§ 16.

(1) Trestní řízení pro zločiny a přečiny náleží sborovým soudům první stolice, u osob vojenských soudům divisním.

(2) Trestní řízení pro přestupky § 4 a 6 náleží okresním soudům, u osob vojenských soudům brigádním.

(3) Trestní řízení pro přestupky § 3 náleží finančním úřadům prvé stolice pro správu nepřímých daní. Konají je podle předpisů o trestním řízení správním. O odvolání do nálezů finančních úřadů první stolice rozhodují s konečnou platností finanční úřady druhé stolice.

(4) V řízení před finančními úřady může býti v trestním nálezu uložena též povinnost nahraditi útraty řízení.

§ 17.

(1) O nároku na vydání hodnoty přijaté vydavatelem za náhradní platidla (§ 5) rozhodne soud na návrh finanční prokuratury (generálního finančního ředitelství v Bratislavě, hlavního finančního ředitelství v Užhorodě) v trestním řízení proti vydavateli a, nelze-li tohoto před soud postaviti, v trestním řízení proti kterékoliv jiné osobě podle § 4 trestně zodpovědné, nepodléhající příslušnosti soudu vojenského. V tomto případě nutno obeslati k hlavnímu líčení vydavatele nebo jeho zákonného zástupce, po případě právního nástupce vydavatelova. Osobám těm příslušejí práva obžalovaného.

(2) Rozhodnutí stane se nálezem, vydaným současně s rozsudkem.

(3) Do nálezu toho přísluší stížnost k soudu odvolacímu. Jest ji podati do osmi dnů po doručení nálezu u soudu první stolice.

HLAVA PÁTÁ.

Ustanovení závěrečná.

§ 18.

(1) Vzniklo-li odůvodněné podezření, že zákon a nařízení podle něho vydaná jsou přestupovány nebo jakýmkoliv způsobem obcházeny, jsou ministerstvo financí neb orgány jím pověřené, oprávněny za účelem dohledu nad zachováváním zákona a nařízení prováděti prohlídky obchodních knih, hospodářských, živnostenských a jiných zápisů bank, peněžních ústavů, závodů a jednotlivců, vyžádati si od majitele podniku neb jeho zástupce veškeré doklady k tomu a podle volného uvážení přibrati k těmto úkonům i znalce. Osoba nebo závod, jehož se znalecké zkoumání týče, jsou oprávněny žádati, aby ke znalcům ustanoveným úřadem byl přibrán na jejich náklad znalecký důvěrník jimi navržený.

(2) Při prohlídkách musí úřady šetřiti předpisů ústavního zákona ze dne 20. dubna 1920, č. 293 Sb. z. a n. o ochraně svobody osobní a domovní.

(3) Náklady přibrání znalce jsou částí nákladů řízení trestního.

§ 19.

(1) Tento zálom nabude účinnosti patnáctého dne po vyhlášení.

(2) Ustanovení § 2 věty druhé zákona ze dne 24. června 1920, č. 418 Sb. z. a n. o úřadu pro zahraniční obchod se zrušuje, pokud se jím tomuto úřadu vyhrazuje spolupůsobení ve věcech valutárních.

(3) Činy, jež jsou jen ukončením určité činnosti před účinností tohoto zákona zahájené, mohou býti stíhány jako přečiny a zločiny podle tohoto zákona, leč by šlo o zakončení činnosti, která byla zahájena v úmyslu poškoditi československou měnu.

§ 20.

Vykonávání zákona ukládá se ministrům financí, spravedlnosti, národní obrany a vnitra.