Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1923
|
I. volební období |
8. zasedání |
4368.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne .......................................................,
jímž se mění některá ustanovení případně prodlužuje působnost některých právních předpisů o nemocenském pojištěná dělníků.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Odstavec 1. §u 4 zákona ze dne 30. března 1888, číslo 33 ř. z. ve znění článku I. zákona ze dne 15. května 1919, č. 268 Sb. z. a n., jehož působnost byla rozšířena na obvod Slovenska § 1 vládního nařízení ze dne 23. září 1919, číslo 516 Sb. z. a n., a na území Podkarpatské Rusi § 1 vládního nařízení ze dne 21. ledna 1921, číslo 26 Sb. z. a n., se mění se zpětnou platností ode dne 1. července 1919, pokud se týče Slovenska a Podkarpatské Rusi se zpětnou platností ode dne 1. října 1919 takto:
"Zaměstnavatelem podle tohoto zákona je osoba, na jejíž účet se vykonávají práce neb služby uvedené v § 1, odst. 1. tohoto zákona."
Článek II.
(1) Pojistné povinnosti podle článku I. jest v příčině pomocnic v domácnosti zaměstnaných v obvodu Velké Prahy učiněno zadost, jsou-li členkami Zajišťovací pokladny pracovnic v domácnosti, zapsané pokladny pomocné v Praze, pokud členství jejich! nastalo nejpozději dne 31. prosince 1923, předpokládajíc, že Zajišťovací pokladna poskytovati bude ode dne 1. ledna 1924 dávky stanovené zákonnými předpisy o nemocenském pojištění jakožto povinné dávky.
(2) Ustanovení předcházejícího odstavce neplatí však pro pomocnice v domácnosti, jež se nestaly členy Zajišťovací pokladny pracovnic v domácnosti, zapsané pokladny pomocné v Praze, do 31. prosince 1923, dále pro pomocnice v domácnosti, které vystoupily po 31. prosinci 1923 od zaměstnavatele, v jehož službách byly dne 31. prosince 1923, a vůbec pro pomocnice v domácnosti zaměstnané mimo obvod Velké Prahy.
Článek III.
Působnost zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 689 Sb. z. a n., se změnami stanovenými zákonem ze dne 22. prosince 1921, č. 489 Sb. z. a n., a tímto zákonem prodlužuje se od 1. ledna 1924 až do doby, kdy nabudou účinnosti předpisy o nemocenském pojištění v rámci osnovy o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří.
Článek IV.
(1) Předpisy §u 21 prozatímního čeledního řádu pro hlavní město Prahu (zákon ze dne 21. srpna 1857, číslo 42 zemského zákoníku pro Čechy), §u 20 čeledního řádu pro Čechy (zákon ze dne 7. dubna 1866, číslo 11 zemského zákoníku pro Čechy), § 21 čeledního řádu pro) Moravu (zákon ze dne 2. května 1886, č. 53 zemského zákoníku pro Moravu) a § 20 čeledního řádu pro Slezsko (zákon ze dne 25. března 1867, čís. 12 zemského zákoníku pro Slezsko) ve znění § 7 zákona ze dne 22. září 1899, čís. 59 zemského zákoníku pro Slezsko, pokud stanoví povinnost zaměstnavatele postarati se o ošetřování a léčbu onemocnělých osob služebných (čeledi), se zrušují se zpětnou platností ode dne 1. července 1919.
(2) Rovněž se zrušují pro Slovensko a Podkarpatskou Rus předpisy § 5 zákonného čl. XXI. z roku 1898 o úhradě nákladů veřejného ošetřování nemocenského a § 28 zákonného čl. XLV. z roku 1907, o úpravě právních poměrů mezi zemědělcem a zemědělskou čeledí, pokud stanoví povinnost zaměstnavatele postarati se o ošetřování a léčbu onemocnělých osob služebných (čeledi), a to se zpětnou platností ode dne 1. října 1919.
Článek V.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení, provedení jeho ukládá se ministru sociální péče.
Důvodová zpráva
K článku I.
Zákonem ze dne 15. května 1919, č. 268 Sb. z. a n., bylo dosavadní zákonodárství z oboru nemocenského pojištění dělníků pozměněno hlavně v tom směru, že byl rozšířen okruh osob tomuto pojištění podléhajících. To se stalo zejména v příčině dělnictva zemědělského, jež až do té doby pro případ nemoci pojištěno nebylo. Úmyslem bylo tu též povinně pojistiti služebné dívky v domácnosti a čeleď vůbec, jak je zřejmo z těsnopiseckých zpráv Národního shromáždění z roku 1919, na př. strana 1340 (řeč posl. Johanise) a strana 1351 (řeč posl. dra Matouška). Tento úmysl nedošel však v ustanovení odst. 1. §u 4. nem. zákona přesného nepochybného výrazu, jak vidno z nálezu nejvyššího správního soudu ze dne 2. července 1923, č. 6775. Hledě k tomuto nálezu usnesl se senát Národního shromáždění ve schůzi dne 4. července t. r. na resoluci vyzývající vládu, aby co nejrychleji předložila osnovu zákona, kterou by byla nesporně stanovena pojistná povinnost osob sloužících v domácnostech. Aby se vyhovělo této resoluci, předkládá se tato osnova zákona.
Navrhované znění článku I. § 4. novely k zákonu o nemocenském pojištění dělníků ze dne 15. května 1919 přimyká se co nejúžeji k dikci dosavadní a uvádí náležitý vztah k základní normě § 1. odst. 1., kdež se vymezuje zásadně okruh osob podléhajících pojistné povinnosti nemocenské. Čl. I. zmíněné novely nabyl účinnosti dnem 1. července 1919. Poněvadž veřejné mínění ve shodě s intencí Národního shromáždění všeobecně považovalo právní stav formálně nyní zaváděný za existující již od účinnosti zmíněné novely, stanoví osnova zpětnou platnost naznačené normy od účinnosti novely, t. j. od 1. července 1919. Zpětná účinnost je odůvodněna také tím, že nemocenské pokladny, vycházejíce z právního názoru o pojistné povinnosti osob služebných, poskytovaly onemocnělé čeledi dávky podle předpisů zákona o nemocenském pojištění dělníků, hradily též ošetřovací útraty podle tohoto zákona a vymáhají nyní náhradu těchto svých výloh na příslušných zaměstnavatelích.
Ježto ustanovení §§ 1. a 4, zákona ze dne 30. března 1888, číslo 33 ř. z., ve znění čl. I. novely ze dne 15. května 1919, byla §em 1. vládního nařízení ze dne 23. září 1919, číslo 516 Sb. z. a n., rozšířena, účinností od 1. října 1919 na Slovensko a §em 1. vládního nařízení ze dne 21. ledna 1921, číslo 26 Sb. z. a n., se zpětnou platností ode dne 1. října 1919 na Podkarpatskou Rus, dlužno zpětnou účinnost navrhovaného nového znění §u 4. ustanoviti pro Slovensko a Podkarpatskou Rus ode dne 1. října 1919.
K článku II.
Někteří zaměstnavatelé v obvodu Velké Prahy přihlásili služebné osoby u nich zaměstnané za členy Zajišťovací pokladny pracovnic v domácnosti, zapsané pokladny pomocné v Praze, v přesvědčení, že vyhovuji tím zákonné povinnosti. Aby případy tyto byly přivedeny v soulad se zákonem, bylo nutno pojati do osnovy hořejší ustanovení, jejichž účelem jest také zajistiti pomocnicím v domácnosti, jež jsou členy zmíněné Zajišťovací pokladny, právní nároky na ty dávky, které podle zákonných předpisů o nemocenském pojištění dělníků jsou stanoveny jakožto dávky obligatorní. Jedná se tedy zejména o nemocenské, odpovídající příslušné mzdě peněžité a přiměřeně zhodnoceným požitkům naturálním, dále o dobu, po kterou jest nemocenské poskytovati, a pod.
K článku III.
Působnost zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 689 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 22. prosince 1921, č. 489 Sb. z. a n., končí podle zákona ze dne 4. července 1923, č. 144 Sb. z. a n., dnem 31. prosince 1923. Původně se počítalo s tím, že osnova zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří (tisk č. 4186 poslanecké sněmovny) nabude v oboru norem nemocenského pojištění působnosti ode dne 1. ledna 1924, takže by byla odpadla potřeba prodlužovati zmíněné nemocenské novely z roku 1920 a 1921 na dobu po 31. prosinci 1923. Poněvadž však podle nynějšího stavu nelze očekávati splnění onoho předpokladu, dlužno v zájmů nerušeného provádění nemocenského pojištění prodloužiti působnost uvedených novel až do doby uzákonění norem nemocenského pojištění v rámci osnovy zákona o sociálním pojištění.
Prodloužení působnosti obdobných, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platných předpisů, t. j. vládního nařízení ze dne 21. ledna 1921, č. 26 Sb. z. a n., se změnami stanovenými v §u 2. vládního nařízení ze dne 27. ledna 1922, č. 20 Sb. z. a n., jejichž platnost má pominouti 31. prosincem 1923, stane se vládním nařízením na základě čl. VIII. zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 689 Sb. z. a n., jehož působnost má býti dle této osnovy prodloužena.
K článku IV.
Vzhledem k tomu, že důvody nálezu nejvyššího správního soudu ze dne 2. července 1923 se též dotýkají vztahu norem nemocenského pojištění k jednotlivým čeledním řádům, je záhodno, aby se zamezila právní pochybnost v tomto směru, zrušiti výslovně dotyčné předpisy čeledních řádů a obdobných právních předpisů, převzatých ze zákonodárství uherského.
Zrušení těchto norem muselo býti v důsledku zpětné platnosti navrhovaného nového znění §u 4. zákona o nemocenském pojištění dělníků stanoveno s odpovídajícím tomu kalendářním dnem, tj. na území Čech, Moravy a Slezska od 1. července 1919, pro Slovensko a Podkarpatskou Rus pak od 1. října 1919.
Po stránce formální se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena, a to ve zkráceném řízení podle § § 55. jednacích řádů vzhledem k naléhavé nutnosti bezodkladné úpravy vztahu nemocenských pokladen k zaměstnavatelům osob služebných a k zajištění nerušeného provádění nemocenského pojištění. Současně se projevuje přání, aby osnova byla přikázána jak ve sněmovně poslanecké, tak i po jejím schválení touto sněmovnou v senátě výboru sociálně politickému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.
V Praze dne 6. prosince 1923.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
Ministr sociální péče:
Habrman, v. r.