Důvodová správa.
Další trvání daně z obratu a daně přepychové jest v dnešních poválečných poměrech nutné proto, že předpoklady, za nichž byl uzákoněn původní vládní návrh o dani z obratu a dani přepychové v roce 1919 (č. 658 Sb. z. a n.) dosud trvají. Daň ta, jak již vládní návrh uvádí, jest nejvýnosnější státní, daní vůbec a jejího výnosu nemohou k vůli finanční rovnováze postrádati ani stát, ani samosprávné svazky, které podle zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 334 Sb. z. a n. participují 40% na výnosu daně.
Hlavní změny, provedené na dřívějším zákoně, spočívají, - jak už vládní návrh uvádí - v tom, že se v určitých případech umožňuje zdaniti dovoz a že se v seznamu přepychových předmětů odstraňují některé výhody při nabytí přepychových předmětů. Důvody těchto zásadních změn uvedeny jsou už ve vládním návrhu. Rozpočtový výbor neodstranil však výhody v tom rozsahu, jak vláda původně navrhovala, nýbrž ponechal v §u 38 úlevu, dosud platící pro případy, kdy nabývá podnikatel přepychového předmětu proto, aby jej dále zpracoval na jiný přepychový předmět, tím bude zamezena nespravedlivost, že z téhož předmětu by se platila dvakrát přepychová daň. K odstranění zmíněných výhod dal rozpočtový výbor souhlas v uvážení, že nový seznam přepychových předmětů bude zásadně zdaňovati suroviny nebo polotovary a jen výminečně tam, kde to nebude možno (na př. u nábytku, automobilů), že bude zdaňovati hotové výrobky.
Vedle této zásadní změny ve prospěch poplatníků provedl rozpočtový výbor ve vládním návrhu řadu změn, z nichž nejdůležitější jest změna v §u 9, kterou se stran daňového základu podržuje dosavadní stav, a změna v §u 49, kterou se platnost zákona omezuje jen na dobu tří let.
Změny provedené ve vládním návrhu čís. 4327 se odůvodňují takto:
K §u 3.
Výkony jednatelů se úmyslně v tomto paragrafu neuvádějí proto, ježto poplatníci i úřady by se mylně mohli domnívati, že všichni jednatelé zásadně podléhají dani, tudíž i takoví, kteří nejsou samostatné činní.
K § 4.
Zmocněním, uvedeným v č. 14 c) má býti umožněno osvobození vzájemných dodávek mezi svazem družstev a jemu přičleněnými družstvy, ježto svaz jest nutným organizačním doplňkem družstevního podnikání a tvoří ne sice právně, ale skutečně s příslušnými družstvy jednotný celek. Svazy družstev se rozumějí všechna ústředí, v nichž soustředěna jsou svépomocná družstva. Při této příležitosti projevuje rozpočtový výbor přání, aby ministerstvo financí zařídilo, by při jednání o paušalování daně byly slyšeny také družstevní organisace spotřebitelů.
Osvobození, uvedené v č. 16., se rozšiřuje také na mistry, mající živnostenské oprávnění a pracující doma jen za mzdu od kusu proto, že pracují za stejných podmínek jako domáčtí dělníci a jest tudíž pro toto osvobození stejný důvod jako u domáckých dělníků. Osvobození toto se vztahuje jen na mistry, kteří sami nebo se členy své rodiny (dětmi, rodiči nebo manželkou) zpracovávají surovinu nebo polotovar, dodané jim jiným podnikatelem ke zpracování.
V č. 19 nově se vsunuje osvobození od daně pro dodávky a výkony výhradně a přímo vzdělávací, osvobozením tímto má se umožniti na př. osvobození výstav, které nejsou pořádány za účelem výdělečným.
K §u 7.
V č. 2 nově vsunutým osvobozením uvádí se tento vládní návrh v soulad s příslušnými ustanoveními Labské a Dunajské plavební akty.
K §u 12.
Poslední věta tohoto paragrafu byla škrtnuta jako zbytečná, ježto jde o samozřejmý výsledek struktury daně, která má býti generelní daní spotřební.
K §u 27.
Pod č. 11 nově vsunutým osvobozením má se umožniti výměna používaných přepychových předmětů za nové přepychové předměty téhož druhu, ježto výměna ta by jinak byla značně ztížena, kdyby se ze změny takové měla platiti dvakrát přepychová daň.
K § 38.
Výhodou, kterou rozpočtový výbor vsunul jako odst. 1 do tohoto paragrafu, má býti zamezeno, aby podnikatel, který nabývá přepychového předmětu k zpracování na jiný přepychový předmět, platil dvakrát přepychovou daň, jednou ze suroviny nebo polotovaru a po druhé z prodeje hotového výrobku.
K §u 49.
Omezení platnosti zákona do konce roku 1926 provedl rozpočtový výbor proto, aby zákonodárným sborům byl dán podnět, by mohly koncem roku 1926 přezkoumati, jsou-li tu podmínky pro další trvání tohoto zákona.
K §u 50.
Ministr zásobování se pověřuje provedením zákona s jinými ministry proto, že jde o generelní daň spotřební a ministerstvo toto lze považovati a zástupce spotřebitelských vrstev.
V Praze dne 18. prosince 1923.
|
Předseda: |
Zpravodaj: |
|
Bradáč, v. r. |
Ferd. Prášek, v. r. |
Resoluce
poslanců R. Chalupy, dra Hnídka, dra Matouška, Buřívala a Roudnického.
Opětované stížnosti obchodních cestujících do nesprávného zdaňování provisí, zastupujících ve své podstatě mzdu, daní obratovou, jakož i ustanovení § 1 odst. 3. projednávaného zákona o dani a obratu a přepychu opravňují nás k následujícímu požadavku:
Ministerstvo financí se vyzývá, aby znovu byl důrazně připomenut vyměřujícím úřadům tamější výnos ze dne 25. srpna 1922, týkající se nesprávného zdaňování obchodních cestujících daní obratovou, s upozorněním na rozhodnutí Nejvyššího správního soudů ve věci daně výdělkové obchodních cestujících, jež podstatně odvislost a nesamostatnost zaměstnání obchodních cestujících určuje.