Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1923
|
I. volební období |
8. zasedání |
4381.
Interpelace:
I. posl. Blatné, Hillebranda a druhů min. vnitra o dopravě vězňů,
II. posl. dra Lodgmana a druhů min. financí, že dvorecký berní úřad svémocně nakládá s obecními přirážkami,
III. posl. dra Lodgmana a druhů min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy o projevech vládního zástupce,
IV. posl. J. Fischera a druhů min. vnitra, že karlovarské státní policejní komisařství zakázalo černo - červeno - zlatou ozdobu praporu,
V. posl. Hirsche, Uhla a druhů. min. zemědělství o ohrožení existence zaměstnanců, úředníků a dělníků při přejímání zemědělských a lesních velkostatků,
VI. posl. Grünznera, Tauba, Schweichharta a druhů min. železnic o zadávání nádražních knihkupectví,
VII. posl. Křepka, Böhra, dra Kafky, Stenzla a druhů vládě, jak zemský správní výbor v echách dopisuje zastupitelským okresům,
VIII. posl. Andrea Hlinku a spol. ministru školstva a národní osvěty v záležitosti Komenského univerzity v Bratislavě.
I./4381 (překlad).
Interpelace
poslanců F. Blatné, Hillebranda a druhů
ministrovi vnitra
o dopravě vězňů.
V neděli dne 2. prosince 1923 v 1/212. dopoledne, tj. tedy v takovou denní hodinu, kdy je největší pouliční ruch, byl v Karlových Varech veden transport 14 vězňů obojího pohlaví, doprovázený dvěma policisty nejživějšími ulicemi města Karlových Valů.
Tito vězňové, jejichž vina nebyla přec dosud ještě nikterak zjištěna, byli takto terčem pohledů mnoha set lidí, jest to postup, který se právě tak příčí všemu rozumu jako nejprostšímu ohledu, jímž jsme přece povinni i vůči lidem, jejichž přestoupení zákona, i když bude prokázáno, není naprosto v žádném poměru ke skutečnosti, že jsou takto trapně vystavování, vydáváni na pospas zvědavostí davu. Zajisté žádný rozumný člověk se neodváží říci, že by toto soustavné ubíjení studu mohlo býti v zájmu soudnictví.
Poněvadž se takovéto přehmaty činitelů státní moci stále opakují, tážeme se pana ministra, kdy se konečně postará, aby takovéto ostudné transporty vězňů byly napříště nemožné?
V Praze dne 13. prosince 1923.
Blatny, Hillebrand,
Čermak, Taub, Kirpal, Schäfer, Schweichhart, Dietl, Grünzner, Hirsch, Leibl, Pohl, Kaufmann, Deutsch, Roscher, Uhl, Häusler, R. Fischer, Palme, dr. Czech, Hausmann.
II./4381 (překlad).
Interpelace
poslance dra R. Lodgmana a druhů
ministrovi financí,
že dvorecký berní úřad svémocně nakládá s obecními přirážkami.
Moravský zemský výběrčí úřad zabavil pro nedoplacené ošetřovací náklady města Dvorce obecní přirážky u dvoreckého berního úřadu aniž si dříve vymohl exekučního titulu. Dvorecký berní úřad umožnil a podporoval tento nedovolený čin svépomoci zemského výběrčího úřadu, že žádosti zemského výběrčího úřadu vyhověl.
Tážeme se pana ministra, je-li ochoten
1. zavésti vyšetřování o této události,
2. ihned rozkázati, aby přirážky byly obci Dvorci poukázány,
3. zakázati berním úřadům, aby nedovolovaly zemskému výběrčímu úřadu, aby sahal na obecní přirážky, nemá-li exekučního titulu?
V Praze dne 12. prosince 1923.
Dr. Lodgman,
dr. Brunar, dr. Keibl, dr. E. Feyerfeil, dr. Medinger, Zierhut, J. Mayer, Knirsch, Matzner, dr. Lehnert, Bobek, inž. Kallina, inž. Jung, dr. Spina, Kraus, Böhr, Simm, Wenzel, Patzel, dr. Schollich, Schälzky, dr. Radda.
III./4381 (překlad).
Interpelace
poslance dra R. Lodgmana a druhů ministrovi veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy
o projevech vládního zástupce.
Podle zprávy uveřejněné v časopise ťTeplitzer ZeitungŤ ze dne 30. listopadu 1923 oznámil pan dr. Klauber ve schůzi výboru teplicko - šanovského lázeňského spolku mezi jiným toto:
Na rozklad předsedy lázeňského spolku, že vláda při každé příležitosti zanedbává lázeňské místo Teplice - Šanov, odpověděl ministerský rada dr. Čermák asi toto:
Ministerstvu zdravotnictví nebyly dosud Teplicemi - Šanovem předloženy žádné žádostí ani podněty. Všechny líné lázně podaly žádosti písemné nebo ústní a ministerstvo pro ně učinilo co mohlo. To, co jíž provedly Karlovy Vary, Mariánské Lázně atd., totiž ústupky státu, toho Teplice - Šanov nejen neučinily, nýbrž učinily to předmětem odvolání. Dokud trvá tento boj lázní teplicko - šanovských proti státu, ministerstvo zdravotnictví pro Teplice ničeho neudělá. Ministerstvo ví dobře o špatném finančním stavu města, lázním by mohly býti poskytnuty subvence a nezúročitelné půjčky, avšak před tím musela by býti odvolání vzata zpět a vyhověno předpisům o označení lázní v českém jazyku. Váš spolek by měl městskému zastupitelstvu vysvětliti, zdali by nebylo lépe, vzdáti se boje, tím spíše, že boj ten jest beznadějný a musí skončiti porážkou, právě jako otázka pouličních tabulek skončila porážkou: Jestliže město Teplice půjde se svým odvoláním až k Nejvyššímu soudu, pak nemůže ministerstvo pro Teplice učiniti ničeho.Ť
Podepsaní se táží pana ministra veřejného zdravotnictví:
1. Učinil pan ministerský rada dr. Čermák tyto projevy, jež se mu připisují?
2. Pakli ano, schvaluje pan ministr tyto projevy?
3. Jest pan ministr zvláště také mínění pana ministerského rady dra Čermáka, že uplatňuje-li město Teplice zákonitě mu příslušející práva, jako jest na př. podání stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu, jest to stejné jako ťboj proti státuŤ?
V Praze dne 10. prosince 1923.
Dr. Lodgman,
Kraus, inž. Kallina, dr. Lehnert, dr. Schollich, Matzner, dr. Medinger, Böhr, Bobek, dr. Brunar, dr. Keibl, Wenzel, Zierhut, dr. Spina, dr. Radda, dr. E. Feyerfeil, inž. Jung, Patzel, Knirsch, Simm, J. Mayer, Schälzky.
IV./4381 (překlad).
Interpelace
poslance J. Fischera a druhů
ministrovi vnitra.
že karlovarské státní policemi komisařství zakázalo černo - červeno - zlatou ozdobu praporu.
Při slavnosti dra Hanuše Kudlicha dne 14. října 1923 konal se zároveň svěcení praporu německé venkovské mládeže svazu zemědělců. Na tomto praporu byla na zeleném poli černo - červeno - zlatá obruba, jako byla podobná ozdoba, jež tím činí korouhev velice působivou, již povolena pro prapor chebské venkovské mládeže. Bylo vyhrazeno karlovarskému státnímu policejnímu komisařství, aby v této ozdobě praporu spatřilo něco státu nebezpečného a tak bylo výnosem ze dne 11. října 1923, č. j. 2136 nařízeno, aby tento černo - červeno - zlatý pruh byl vynechán a musil býti při svěcení praporu zakryt, tedy učiněn neviditelným. Tímto nesmyslným zákazem bylo venkovské obyvatelstvo nanejvýše uraženo ve svém národním citu a uvedeným úřadem bylo přímo vydrážděno a vyprovokováno. Proti tomuto zákazu podal karlovarský krajský svaz německé venkovské mládeži odvolání k zemské politické správě v Praze, avšak odvolání to do dneška nebylo vyřízeno.
Dovolávajíce se výnosu ministra vnitra ze dne 14. ledna 1919, č. 251, jímž ministr výslovně oznamuje, že barev černo - červeno - zlaté (nebo jako náhradní barvy žluté) nelze považovati za vyzývavé, táží se podepsaní:
1. Jest pan ministr vnitra ochoten zjednati platnost nařízením vlády a karlovarské státní policejní komisařství poučit, že ministerské výnosy se vydávají proto, aby podřízené úřady jích dbaly?
2. Jest pan ministr ochoten ihned rozkázati, aby tento nezákonitý zákaz byl zrušen?
3. Jest pan ministr ochoten pohnati k odpovědnosti správce státního policejního komisařství v Karlových Varech pro nezákonitou úřední činnost?
V Praze dne 12. prosince 1923.
J. Fischer,
Windirsch, Heller, Stenzl, Budig, Bobek, Knirsch, J. Mayer, dr. Spina, Zierhut, Křepek, Schubert, Wenzel, Patzel, Simm, Schälzky, dr. Luschka, dr. W. Feierfeil, Scharnagl, Mark, dr. Kafka.
V./4381 (překlad).
Interpelace
poslanců E. Hirsche, J. Uhla a druhů
ministrovi zemědělství
o ohrožení existence zaměstnanců, úředníků a dělníků při přejímání zemědělských a lesních velkostatků.
Přes všechna ujišťování a veřejné projevy, pozemkový úřad nedbá oprávněných zájmů zaměstnanců. Pozemková reforma, svou ideou ohromný sociální pokrok, stává se pro způsob, jak se provádí, příčinou sociálního a mravního zbídačení celého odvětví povolání, tíhu léto pozemkové reformy nesou pro toto pochybené provádění především zemědělští a lesní zaměstnanci.
Dosavadní zákony o pozemkové reformě, pokud se zabývají zajištěním existence zemědělských a lesních zaměstnanců a dělníků, naprosto nepostačují.
Požadavků odborových organisací zemědělských a lesních zaměstnanců, úředníků a dělníků nebylo dbáno. Proto tedy zúčastněné osoby vznesly rozhodnou žádost o novelisaci příslušných zákonů.
Při tom budiž zvláště poukázáno na nutnost co nejrychlejší novelisace zákona ze dne 16. dubna 1919, zákona ze dne 13. července 1922, čís. 222 Sb. z. a n. prováděcího nařízení k § 75 posledně uvedeného zákona a na to, aby jako zákon nabyly účinnosti ťSměrnice pro úpravu platových a služebních poměrů velkostatkářských zaměstnanců.Ť
Žádosti o novelisaci nebylo dosud vyhověno. Zaměstnanectvo zemědělské a lesní jest odkazováno na jalové a nezávazné sliby a tisíce, lidí třesoucích sne strachem o svou budoucnost jest vydáno v šanc libovůli pozemkového úřadu. Tak při prvním přejímacími jednání ve Frýdlantu prohlásil výslovně zástupce pozemkového úřadu, že služební poměr převzatých zaměstnanců lest myšlen jako trvalý, že však předpokladem pro konečné zařadění do služebních kategorií a tříd musí býti prozkoumání příslušných vysvědčení, opisů atd. Tím vkládá se osud úředníků, kteří mají býti převzati, do rukou podřízených činitelů pozemkového úřadu.
Přihlížejíce k událostem, jež nám byly oznámeny, obáváme se, že se při vyvlastnění a převzetí velkostatkářského majetku nebude takřka přihlížeti, aby zemědělské a lesní dělnictvo mohlo býti živo. Události při přejímací akci na př. panství vrchlabského, frýdlantského a j. nenechávají nás v pochybnostech, že také při zamýšleném vyvlastnění panství nostického a ve všech budoucích případech bude na zemědělském a lesním dělnictvu páchána vědomá křivda.
Podepsaní se tedy táží:
1. Jest pan ministr ochoten učiniti všechna opatření, která jsou způsobilá neomezeně zajistiti nabyté nároky zaměstnanců?
2. Vypracovati a v nejkratší lhůtě předložiti Národnímu shromáždění novelizaci platných zákonů, jíž by se vyhovělo oprávněným požadavkům odborových organisací zaměstnanců?
V Praze dne 13. prosince 1923.
Hirsch, Uhl,
Leibl, R. Fischer, Hausmann, Kaufmann, Roscher, Dietl, Palme, Kirpal, dr. Czech, dr. Holitscher, Hillebrand, Pohl, Schuster, Hackenberg, Hoffmann, Jokl, Blatny, Deutsch, Heeger.
VI./4381 (překlad).
Interpelace
poslanců Grünznera, Tauba, Schweichharta a druhů
ministru železnic
o zadávání nádražních knihkupectví.
Podle časopiseckých zpráv a stížností knihkupců zamýšlí ministerstvo železnic přenésti nádražní knihkupectví bez rozepsání soutěže jen na uchazeče, které navrhnou politické strany náležející vládní koalici. V tomto smyslu mají býti knihkupectví rozdělena podle ředitelstev. Nynější vlastníci nádražních knihkupectví ustali jíž od železniční správy výpověď.
Toto opatření těžce poškozuje knihkupce beztoho těžce trpící těžkými hospodářskými poměry.
Domnívá-li se železniční správa, že má nějaké věcné důvody k odstranění některých nešvarů nádražních knihkupectví, má zajisté v dostatečné míře po ruce prostředky, aby toho nestranně a spravedlivě dosáhla.
Interpelanti se tedy táží pana ministra železnic:
1. Jest správné tvrzení, rozšířené několika časopisy, že nádražní knihkupectví mají býti příště rozdělována výhradně příslušníkům koaličních stran a že k provedení toho úmyslu byly dosavadním vlastníkům dány výpovědi z nádražních knihkupeckých stánků?
2. Jest pan ministr železnic ochoten zabrániti, aby tento úmysl byl proveden a postarati se, aby knihkupectví na nádražích byla rozepsána ve veřejné soutěži?
V Praze dne 13. prosince 1923.
Grünzner, Taub, Schweichhart,
dr. Holitscher, R. Fischer, Palme, dr. Czech, dr. Haas, Hillebrand, Jokl, Čermak. Heeger, Schäfer, Pohl, Leibl, Deutsch, Blatny, Hackenberg, Hausmann, Kirpal, Kaufmann, Beutel.
VII./4381 (překlad).
Interpelace
poslanců Křepka, Böhra, dra Kafky, Stenzla a druhů
vládě,
jak zemský správní výbor v Čechách dopisuje zastupitelským okresům.
Jak jsme se dověděli, dopisuje zemský správní výbor pro Čechy podle interního oběžníku ze dne 23. března 1923 oněm okresům, v nichž je aspoň 20% česká menšina, jen česky.
Tento postup jest v dvojím směru zjevným porušením jazykových předpisů, jež mají ráz předpisů ústavních.
1. Jazykový zákon ze dne 20. února 1920 nemluví nikde o českých menšinách, nýbrž o menšinách jiného jazyka než československého. Československému jazyku se vyhrazuje tak veliký obor působnosti, že jest nepřípustné poskytovati mu nad to ještě práv menšinových. Jest naprosto neodůvodněné činiti rozdíl mezi okresy, v nichž jest česká menšina přes 20% a takovými, v nichž jest menší česká menšina.
2. Podle § 8 má býti jazykový zákon proveden vládním nařízením. Toto nařízení dosud vydáno nebylo a zemský správní výbor není oprávněn toto nařízení předbíhati.
V uvedeném oběžníku a v praxi na něm založené spatřujeme nový útok, aby se omezil obor působnosti německého jazyka a aby se německému obyvatelstvu i tam, kde tvoří převážnou většinu, vnutil jazyk český. Národní mír bude takto vážně ohrožen.
Tážeme se tedy vlády:
1. Ví vláda o vytýkaném postupu a domnívá se, že jest zákonitý?
2. Co zamýšlí vláda učiniti, připustí-li, jak se musíme zajisté domnívati, nezákonitost tohoto postupu, aby dopomohla k zavedení rozumné jazykové právní praxe?
3. Co zamýšlí vláda vůbec podniknouti, aby zabránila, aby samosprávné sbory nevydávaly stále znovu nařízení, která předstihují prováděcí nařízení k jazykovému zákonu?
V Praze dne 13. prosince 1923.
Křepek, Böhr, dr. Kafka, Stenzl,
dr. Hanreich, Windirsch, dr. Spina, Schubert, Pittinger, Scharnagl, dr. Petersilka, dr. Luschka, Kostka, J. Mayer, Heller, Mark, Budig, Böllmann, dr. W. Feierfeil, Bobek, Schälzky, J. Fischer.
VIII./4381.
Interpellácia
poslanca Andreja Hlinku a spoločníkov ministrovi školstva a národnej osvety v záležitosti Komenského univerzity v Bratislave.
Bratislavská univerzita, ktorá má slúžiť najvyšším záujmom slovenského národa, ako už dávnejšie pozorujeme, nachodí sa úplne vo vleku nesmyselného a vedecky, historicky nemožného čechoslovakizmu. Nie len, že od prvopočiatkov jej jestvovania prednáša sa na nej českou rečou slovenskému študentstvu, ale aj v prednáškach uplatňuje sa duch odnárodňovací, slovenský, národný život nivočiaci. Už aj názov samej univerzity nezodpovie jej účelu a uráža národne povedomie slovenského národa. V Čechách poznáme len české školstvo a najväčšie učilište slovenského národa nesie nemožný a nesmyselný názov: Československá univerzita: Pri tom všetkom, že je vo vleku zhubného a konzolidáciu pomerov znemožňujúceho čechoslovakizmu, posial sa neučinily žiadne kroky na jej dobudovanie a jej vybavenie. Slovenské študentstvo pre nedostatok potrebných miestnosti profesorských síl a nutného zariadenia je nie vychovávané dostatočne a nad to všetko nie len že nie je vychovávané v slovenskom národnom duchu, ale práve v duchu odnárodňujúcom.
Pýtame sa teda p. ministra školstva a národnej osvety:
1. či má vedomosť o nedostatkoch bratislavskej univerzity?
2. či je ochotný postarať sa, aby tieto nedostatky bratislavskej univerzity čo v najkratšom čase boly odstránené?
3. či je ochotný postarať sa, aby názov ťčeskoslovenská univerzitaŤ zmenil sa v najkratšom čase na názov ťslovenská univerzita?Ť
4. či je ochotný postarať sa, aby duch vyučovania bol účelu univerzity zodpovedajúci - slovenský?
5. či ja ochotný postarať sa, aby behom najkratšieho času na bratislavskej univerzite vyučovalo sa rečou slovenskou?
6. či je ochotný postarať sa, aby bratislavská univerzita čo v najkratšom čase bola dobudovaná i čo sa týka jednotlivých odborov univerzity i vybavania potrebnými profesorskými silami, potrebnými miestnosťami a zariadením?
V Prahe, dňa 19. decembra 1923.
Hlinka, dr. Juriga, dr. Kubiš, Hancko, dr. Gažík, dr. Labay, Onderčo, Heller, Windirsch, Schubert, Böhr, Budig, Scharnagl, Mark, Schälzky, Bobek, dr. Petersilka, Tomik, Tománek, dr. Buday, dr. W. Feierfeil, Bobok.
Původní znění ad I./4381.
Interpellation
der Abgeordneten Fanny Blatny, Hillebrand und Genossen
an den Minister des Innern
betreffend den Transport von Häftlingen.
Sonntag, am 2. Dezember 1923 um 1/2 Uhr vormittags d. h. also zu einer Tagesstunde, in der sich der grösste Verkehr abwickelt wurde in Karlsbad ein Transport von 14 Häftlingen beiderlei Geschlechtes unter Begleitung zweier Polizisten mitten durch die belebtesten Strassen der Stadt Karlsbad geführt.
Die Häftlinge, dern Schuld doch noch keineswegs feststand, wurden so zu Schauobjekten von Hunderten von Menschen, ein Vorgang, der aller Vernunft ebenso ins Gesicht schlägt, wie der primitivsten Rücksicht, die man doch wohl auch Menschen gegenüber schuldig ist, deren Gesetzesübertretung, selbst wenn sie erwiesen wird, wohl in keinem Verhältnis zu der Tatsache steht, dass man sie dieser peinvollen Art aussetzt, sie der Schaulust der Menge preiszugeben. Dass diese systematische Ertötung des Schamgefühls im Interesse der Rechtspflege liegen könnte, wird wohl kein Vernünftiger zu sagen wagen.
Da gleiche Ausschreitungen der Organe der Staatsgewalt sich immer wiederholen, fragen wir den Herrn Minister, wann endlich wird er vorsorgen, dass solche skandalöse Häftlingstransporte künftig nicht mehr möglich sind?
Prag, am 13. Dezember 1923.
Blatny, Hillebrand,
Čermak, Taub, Kirpal, Schäfer, Schweichhart, Dietl, Grünzner, Hirsch, Leibl, Pohl, Kaufmann, Deutsch, Koscher, Uhl, Häusler, R. Fischer, Palme, Dr. Czech, Hausmann.
Původní znění ad II./4381.
Interpellation
des Abgeordneten Dr. Rudolf Lodgman und Genossen
an den Finanzminister
in Angelegenheit der eigenmächtigen Verfügung des Steueramtes In Hof über die Gemeindeumlagen.
Das Mährische Landeseinnehmeramt hat wegen der rückständigen Verpflegskostenbeiträge der Stadtgemeinde Hof die Gemeindeumlagen beim Steueramte in Hof mit Beschlag belegt, u. z. ohne vorher einen Exekutionstitel erwirkt zu haben. Das Steueramt Hof hat diesen unerlaubten Akt der Selbsthilfe des Landeseinnehmeramtes dadurch ermöglicht und gefördert, dass es dem Begehren des Landeseinnehmeramtes willfahrte. Wir fragen den Herrn Minister, ober bereit ist
1. eine Untersuchung über diesen Vorfall einzuleiten,
2. den sofortigen Auftrag auf Ueberweisung der Umlagen an die Gemeinde Hof zu veranlassen,
3. den Steuerämtern die Gestattung des Zugriffes des Mährischen Landeseinnehmeramtes auf die Gemeindeumlagen bei Nicht - vorhanden sein eines Exekutionstitels zu untersagen.
Prag, am 12. Dezember 1923.
Dr. Lodgman,
Dr. Brunar, Dr. Keibl, Dr. E. Feyerfeil, Dr. Medinger, Zierhut, J. Mayer, Knirsch, Matzner, Dr. Lehnert, Bobek, Ing. Kallina, Ing. Jung, Dr. Spina, Kraus, Böhr, Simm, Wenzel, Patzel, Dr. Schollich, Schälzky, Dr. Radda.
Původní znění ad III./4381.
Interpellation
des Abgeordneten Dr. Rudolf Lodgman
und Genossen
an den Minister für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung
betreffend Aeusserungen eines Regierungsvertreters.
Nach einem in der ťTeplitzer ZeitungŤ vom 30. November 1923 enthaltenen Berichte teilte Herr Dr. Klauber in einer Ausschussitzung des Teplitz - Schönau Kurvereines unter anderem Folgendes mit:
Auf das Vorbringen des Kurvereinsobmannes, dass der Kurort Teplitz - Schönau von der Regierung bei leer Gelegenheit zurückgesetzt werde, erwiderte Ministerialrat Dr. Čermak etwa Folgendes:
ťDem Gesundheitsministerium wurden bisher von Teplitz - Schönau keinerlei Ansuchen oder Anregungen vorgelegt. Alle übrigen Kurode haben schriftliche oder mündliche Eingaben gemacht und das Ministerium hat für sie getan was es tun konnte. Das was bereist Karlsbad, Marienbad, etc. durchgeführt haben, nämlich Konzessionen an den Staat, das hat Teplitz - Schönau ficht nur nicht getan, sondern zum Gegenstand von Rekursen gemacht. Solange dieser Kampf des Kurortes Teplitz - Schönau gegen de Staat dauert, solange wird das Gesundheitsministerium für Teplitz nichts machen. Das Ministerium ist über die finanziell schlechte Lage der Stadt wohl unterrichtet, es könnte dem Kurorte Subventionen und unverzinsliche Darlehen gewährt werden, es müssten aber zuvor die Rekurse zurückgezogen werden und den Vorschriften bezüglich der Bezeichnung der Bäder in čechischer Sprache entsprochen werden. Ihr Verein sollte der Stadtvertretung nahelegen, ob es nicht besser wäre, den Kampf aufzugeben, umsomehr, als der Kampf aussichtslos ist und mit einer Niederlage enden muss, ebenso wie er in der Strassentafelfrage mit einer Niederlage geendet hat. Wenn die Stadt Teplitz mit ihrem Rekurse bis zum Obersten Gerichtshof geht, dann wird das Ministerium überhaupt für Teplitz nichts machen.Ť
Die Gefertigten richten an den hierin Minister für öffentliches Gesundheitswesen folgende Fugen:
1. Hat Herr Ministerialrat Dr. Čermak tatsächlich diese ihm zugeschriebenen Aeusserungen getan?
2. Wenn ja, billigt der Herr Minister diese Aeusserungen?
3. Ist der Herr Minister insbesonders ebenfalls der Anschauung des Ministerialrates Dr. Čermak, dass die Geltendmachung gesetzlich zustehender Rechte durch die Stadtgemeinde Teplitz, wie es z. B. die Erhebung der Verwaltungsgerichtshofsbeschwerde ist, gleichbedeutend sei nicht einem ťKampfe gegen den StaatŤ?
Prag, den 10. Dezember 1923.
Dr. Lodgman,
Kraus, Ing. Kallina, Dr. Lehnert, Dr. Schollich, Matzner, Dr. Medinger, Böhr, Bobek, Dr. Brunar, Dr. Keibl, Wenzel, Zierhut, Dr. Spina, Dr. Radda, Dr. E. Feyerfeil, Ing. Jung, Patzel, Knirsch, Simm, J. Mayer, Schälzky.
Původní znění ad IV./4381.
Interpellation
des Abgeordneten J. Fischer
und Genossen
an den Minister des Innern wehen Verbots eins schwarz - rot - goldenen Fahnenschmuckes durch das staatliche politische Kommissariat in Karslbad.
Anlässlich der Dr. Hans Kudlich - Feier am 14. Oktober 1923 fand gleichzeitig die Bannerweihe der deutschen Landjugend des Bundes der Landwirte statt. Auf grünem Grunde war auf dieser Fahne eine schwarz - rot - goldene Randung engebracht, wie ein ähnlicher Schmuck, der dadurch das Banner sehr wirkungsvoll macht, für die Fähre der Egerer Landjugend bereits gestattet worden war. Dem Karlsbader staatlichen politischen Kommissariat war es vorbehalten, in diesem Farbenschmucke etwas staatsgefährlfiches zu sehen und so wurde mit Erlass vom 11. Oktober 1923, G. Z. 2136 die Weglassung des schwarz - rot - goldenen Streifens angeordnet und musste bei der Fahnenweihe verhängt, also unsichtbar gemacht werden. Durch dieses unsinnige Verbot wurde die Landbevölkerung in ihrem nationalen Empfinden aufs tiefste beleidigt und von des genannten Behörde direkt gereizt und herausgefordert. Gegen dieses Verbot wurde von Seite des Kreisverbandes der deutschen Landjugend Karlsbad an die politische Landesverwaltung in Prag die Berufung überreicht, jedoch bis heute nicht erledigt.
Unter Berufung auf den Erlass des Ministers des Innern vom 14. Jänner 1919, Zl. 21, mit welchem der Mister ausdrücklich mitteilt, dass die Farben schwarz - rot - gold (oder Ersatzfarbe gelb) nicht als provokatorisch zu betrachten sind, stellen die Gefertigten die Anfrage:
1. Ist der Herr Minister des Innern geneigt, den Verordnungen der Regierung Geltung zu verschaffen und das staatlich politische Kommissariat in Karlsbad darüber zu belehren, dass Ministererlasse dazu gegeben werden, um von den unterstehenden Behörden beachtet zu werden?
2. Ist der Herr Minister bereit, sofort den Auftrag zur Aufhebung des ungesetzlichen Verbotes zu geben?
3. Ist der Herr Minister bereit, den Leiter des staatlich politischen Kommissariates in Karlsbad wegen einer ungesetzlichen Amtshandlung zur Verantwortung zu ziehen?
Prag, am 12. Dezember 1923.
J. Fischer,
Windirsch, Heller, Stenzl, Budig: Bobek, Knirsch, J. Mayer, Dr. Spina, Zierhut, Křepek, Schubert, Wenzel, Patzel, Simm, Schälzky, Dr. Luschka, Dr. W. Feierfeil, Scharnagl, Mark, Dr. Kafka.
Původní znění ad V./4381.
Interpellation
der Abgeordneten Ernst Hirsch, Johann Uhl und Genossen
an den Minister für Landwirtschaft
in Angelegenheit der Bedrohung der Existenz der Angestellten, Beamten und Arbeiter bei der Uebernahme des land - und forstwirtschaftlichen Grossgrundbesitzes.
Trotz aller Zusicherungen und öffentlich abgegebenen Erklärungen, setzt Elch das Bodenamt über die berechtigten Interessen der Angestellten hinweg. Die Bodenreform, ihrer Idee nach ein gewaltiger sozialer Fortschritt, wird durch de Art der Durchführung zur Ursache der sozialen und moralischen Verelendung eines ganzen Berufszweigen die Lastenträger dieser Bodenreform sind, infolge dieser verfehlten Durchführung, vor allem die land - und forstwirtschaftlichen Arbeitnehmer.
Die bisherigen Bodenreformgesetze, soweit sie sich mit der Sicherung der Existenz oder Landuni forstwirtschaftlichen Angestellten und Arbeiter befassen, sind vollkommen unzureichend.
Die Forderungen der Berufsorganisationen der Angestellten, Beamten und Arbeiter in Land- und Forstwirtschaft wurden nicht berücksichtigt. Es haben daher die interessierten Kreise das entschiedene Verlangen nach Novellierung der in Betracht, kommenden Gesetze erhoben.
Dabei sei insbesondere auf die Notwendigkeit der ehesten Novellierung des Gesetzes vom 16. April 1919, des Gesetzes vom 13. Juli 1922, SIg. d. G. u. V. Nr. 232, der Durchführungsverordnung zum § 75 des letztzitierten Gesetzes und auf das gesetzliche Inkrafttreten der ťRichtlinien zur Regelung der Gehalts- und Dienstverhältnisse des Angestellten des GrossgrundbesitzesŤ verwiesen.
Dem Verlangen nach Novellierung wurde bisher nicht entsprachen. Die Land- und forstwirtschaftliche Angestelltenschaft wird mit leeren und unverbindlichen Versprechungen hingehalten und tausende um ihre Zukunft bangende Menschen der Willkür des Bodenamtes preisgegeben.
So hat bei den ersten Uebernahmsverhandlungen in Friedland der Vertreter des Bodenamtes ausdrücklich erklärt, dass das Dienstverhältnis der übernommenen Angestellten als dauerndes gedacht sei, dass jedoch die endgiltige Einreihung in Dienstkategorien und Klassen die Prüfung der bisher in Betracht kommenden Zeugnisse, Beschreibungen usw. als Voraussetzung haben müsste. Dadurch wird das Schicksal der zu übernehmenden Beamten in die Hand untergeordneter Organe des Bodenamtes gelegt.
In Anbetracht des vorliegenden Tatsachenmateriales liegt die Befürchtung nahe, dass bei der Enteignung und Uebernahme des Grossgrundbesitzes fast gar keine Rücksicht auf die Existenzmöglichkeit der land- und forstwirtschaftlichen Arbeitnehmerschaft genommen wird.
Die Vorkommnisse bei der Uebernahmsaktion z. B. der Herrschaft Hohenelbe, Friedland u. a. m. lassen keinen Zweifel aufkommen, dass auch bei der beabsichtigten Enteignung der Herrschaft Nostitz und fn allen künftigen Fällen bewusstes Unrecht an der land- und forstwirtschaftlichen Arbeitnehmerschaft genommen wird.
Die Vorkommnisse bei der Uebernahmsaktion z. B. der Herrschaft Hohenelbe, Friedland u. a. m. lassen keinen Zweifel aufkommen, dass auch bei der beabsichtigtem Enteignung der Herrschaft Nestitz und in allen künftigen Fällen bewusstes Unrecht an der Land- und forstwirtschaftlichen Arbeitnehmerschaft verübt wird.
Die Unterzeichneten stellen daher die Anfrage:
1. Ist der Herr Minister geneigt, alle Massnahmen zu treffen, die geeignet sind, die erworbenen Ansprüche der Angestellten uneingeschränkt zu sichern?
2. Die Novellierung der bestehenden Gesetze, durch welche den berechtigten Forderungen der Berufsorganisationen der Angestellten entsprochen werden würde, auszuarbeiten und in der kürzesten Frist der Nationalversammlung vorzulegen?
Prag, den 13. Dezember 1923.
Hirsch, Uhl, Leibl, R. Fischer, Hausmann, Kaufmann, Roscher, Dietl, Palme, Kirpal, Dr. Czech, Dr. Holitscher, Hillebrand, Pohl, Schuster, Hackenberg, Hoffmann, Jokl, Blatny, Deutsch, Heeger.
Původní znění ad VI./4381.
Interpellation
der Abgeordneten Grünzner, Taub, Schweichhart und Genossen
an den Eisenbahnminister
betreffend die Vergebung der Bahnhof-Buchhandlungen.
Pressemeldungen sowie Beschwerden aus Buchhändlerkreisen zufolge beabsichtigt das Eisenbahnministerium, die Bahnhofsbuchhandlungen ohne Konkurrenzausschreibung nur an Bewerber zu übertragen, die von der Regierungskoalition angehörenden politischen Parteien in Vorschlag gebracht wurden. Die Aufteilung soll direktionsweise in diesem Sinne erfolgen. Die Bahnhofsbuchhandlungen wurden den derzeitigen Besitzern vom der Bahnverwaltung bereits gekündigt.
Diese Verfügung bedeutet eine schwere Schädigung der unten den schwierigen wirtschaftlichen Verhältnissen ohnedies stark leidenden Buchhändler.
Wann die Eisenbahnverwaltung irgendwelche sachlichen Gründe zur Abstellung gewisser Uebelstände im Bahnhofsbuchhandel zu haben glaubt, so stehen ihr gewiss Mittel in genügendem Masse zur Verfügung, dies in objektiver und gerechter Weise zu erreichen.
Die Interpellanten fragen daher den Herrn Eisenbahnminister:
1. Ist die durch mehrere Blätter verbreitete Behauptung, dass die Bahnhofsbuchhandlungen, in Zukunft ausschliesslich auf Parteigänger der Koalitionsparteien aufgeteilt werden den und dass zwecks Durchführung dieses Planes die Bahnhofsbuchhandlungsstände ihren bisherigen Inhabern gekündigt wurden, richtig?
2. Ist der Herr Eisenbahnminister bereit, die Durchführung dieses Planes zu verhindern und dafür Sorge zu tragen, dass die Buchhandlungen auf den Bahnhöfen im öffentlichen Offertwege ausgeschrieben werden?
Prag, am 13. Dezember 1923.
Grünzner, Taub, Schweichhart, Dr. Holitscher, R. Fischer, Palme, Dr. Czech, Dr. Haas, Hillebrand, Jokl, Čermak, Heeger, Schäfer, Pohl, Leibl, Deutsch, Blatny, Hackenberg, Hausmann, Kirpal, Kaufmann, Beutel.
Původní znění ad VII./4381.
Interpellation
der Abgeordneten Křepek, Böhr, Dr. Kafka, Stenzl und Genossen
an die Regierung
betreffend den Verkehr des Landesverwaltungsausschusses in Böhmen mit den Vertretungsbezirken.
Wie wir in Erfahrung gebracht haben, verkehrt der Landesverwaltungsausschuss in Böhmen zufolge eines internen Runderlasses vom 23. März 1923 mit denjenigen Bezirken, welche eine čechische Minderheit von mindestens 20% aufweisen, nur in čechischer Sprache.
Dieser Vorgang stellt sich in doppelter Hinsicht als eine flagrante Verletzung der mit Verfassungscharakter ausgestatteten sprachenrechtlichen Vorschriften dar.
1. Das Sprachengesetz vom 28. Februar 1920 Spricht nirgends von čechischen Minderheiten, sondern nur von Minderheiten einer anderen als der čechoslovakischen Sprache. Der čechoslovakischen Sprache wird ein so weites Anwendungsgebiet eingeräumt, dass es nicht zulässig ist, ihr darüber hinaus auch noch Minderheitenrechte zu gewähren. Es ist ganz unberechtigt, zwischen solchen Bezirken zu unterscheiden, welche, eine čechische Minderheit von mehr als 20% und solchen, welche eine geringere čechische Minderheit aufweisen.
2. Die Durchführung des Sprachengesetzes hat nach § 8 desselben durch eine Regierungsverordnung zu erfolgen. Diese Verordnung ist noch nicht erlassen und der Landesverwaltungsausschuss ist nicht berechtigt, dieser Verordnung vorzugreifen.
Wir erblicken im dem angeführten Runderlass und in der auf denselben fussenden Praxis einen neuerlichen Vorstoss, um das Anwendungsgebiet der deutschem Sprache einzuschränken und der deutschen Bevölkerung selbst dort, wo sie die überwiegende Mehrheit bildet, die čechische Sprache aufzudrängen. Der nationale Frieden wird auf solche Weise ernstlich bedroht.
Wir richten an die Regierung die Anfrage:
1. Ist der Regierung der hier gerügte Vorgang bekannt und ist sie der Meinung, dass er dem Gesetze entspricht?
2. Was gedenkt die Regierung, wenn sie die Ungesetzlichkeit dieses Vorganges, wie wir wohl annehmen dürfen, zugibt, zu tun, um den Sprachengesetzen und einer vernünftigen sprachrechtlichen Praxis zum Durchbruche zu verhelfen?
3. Was gedenkt die Regierung überhaupt vorzukehren, um es zu verhindern, dass immer wieder von autonomer Seite Anordnungen erfliessen, die der Durchführungsverordnung zum Sprachengesetze vorgreifen?
Prag, am 13. Dezember 1923.
Křepek, Böhr, Dr. Kafka, Stenzl, Dr. Hanreich, Windirsch, Dr. Spina, Schubert, Pittinger, Scharnagl, Dr. Petersilka, Dr. Luschka, Kostka, J. Mayer, Heller, Mark, Budig, Böllmann, Dr. W. Feierfeil, Bobek, Schälzky, J. Fischer.