Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Původní znění.

4400.

Antrag

der Abgeordneten Dr. Keibl, Vinzenz Kraus und Genossen

auf Wiederherstellung des § 121 der Gewerbeordnung.

Die gefertigten stellen den Antrag:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschliessen:

Die Regierung wird aufgefordert, anlässlich der bevorstehenden Verlängerung des Gesetzes vom 22. Dezember 1920, G. S. Nr. 689 nachstehende Bestimmungen in dieses Gesetz aufzunehmen:

1. Die Genossenschaften können zur Unterstützung ihrer Angehörigen (aller Personen, welche bei den Mitgliedern der Genossenschaft beschäftigt sind) für den Fall der Krankheit besondere Krankenkassen errichten und das sind Genossenschaftskrankenkassen.

2. Die Genossenschaften können an stelle eigener Krankenkassen auf Grund eines Generalversammlungsbeschlusses einer bereits bestehenden Genossenschaftskrankenkassa gleicher Art beitreten, auch wenn diese ausserhalb ihres Wirkungskreises sich befindet. Dasselbe können mit Zustimmung der Genossenschaft auch die schon bestehenden Genossenschaftskrankenkassen tun.

Begründung.

In nächster Zeit wird über den Weiterbestand der gewerblichen Genossenschaftskrankenkassen verhandelt werden. Wir können es nicht unterlassen, bei dieser Gelegenheit darauf zu verweisen, welches Unrecht den Handels- und Gewerbegenossenschaften durch die Aufhebung des 121 der Gewerbeordnung wiederfahren ist. Schön der Umstand, daß vom Jahre 1829 an, bereits der Gewerbetreibende für seine Angehörigen für den Krankheitsfall Vorsorge getroffen hat, beweist bis zum heutigen Tage, daß diese Vorsorge aus rein menschlichen Interessen betrieben wurde. In den Gesetzessammlungen der Jahre 1829, 1837, 1843, 1848 u. 1859 ist Erwähnung getan, wie der Meister für seine Gehilfen im Erkrankungsfalle Vorsorge zu treffen hatte. In welcher Weise dies geschehen ist, kann aus dem Umstände ermessen werden, daß das Verhältnis des Meisters zum Gehilfen patriarchalisch, direkt familiär war.

Daraus geht hervor, daß sich die Krankenversicherung bei den Genossenschaften schon viel früher entwickelt hat, als die Arbeiterversicherung, welche erst durch das Gesetz vom Jahre 1888 festgelegt wurde.

Trotzdem wurden durch das Gesetz vom 22. Dezember 1920, G. S. 689 die Mehrzahl der Gen.- Krankenkassen aufgelöst und zwar nur deshalb, um den Machtbereich einer einzelnen politischen Partei zu vergrößern. Dies könnte allerdings nur geschehen, weil die Genossenschaften den politischen Umtrieben selbst zu wenig Aufmerksamkeit geschenkt hatten. Seit neuerer Zeit fordert nun der Handels- u. Gewerbestand mit aller Nachdruck nicht bloß die Erhaltung der noch bestehender Genossenschaftskrankenkassen, sondern fordert auch - und mit voller Berechtigung - die Wiederherstellung des durch das obenerwähnte Gesetz ausser Kraft gesetzten § 121 der Gewerbeordnung.

Nicht unerwähnt darf bleiben, daß wir keinesfalls die Gesetzwendung der schön jahrzehntelang angestrebten Sozialversicherung aufhalten wollen. Es ist auch keinesfalls notwendig, daß die Genossenschaftskrankenkassen bei der Durchführung der Sozialversicherung ausgeschaltet werden, da die Amtsblattes der noch bestehenden Gen. Krankenkassen genau so imstande sind, die Agenden zu übernehmen, wie dies von Seite der Bezirkskrankenkassen vorgesehen ist. Wenn nun in Betracht gezogen wird, in welcher Weise die individuelle Behandlung der Mitglieder bei den Gen. Krankenkassen gepflogen und in welch überwiegenderweise gegenüber den Bezirkskrankenkassen die Mittel zur Krankenpflege und Heilfürsorge zur Verfügung gestellt werden, so lassen diese Erwägungen wohl die Berechtigung zu, daß die Genossenschaftskrankenkassen nicht durch gesetzliche Maßnahmen an ihrer Weiterführung unterbunden werden, sondern daß auch neue errichtet werden können, ev. auch zu größeren Körperschaften, Bezirkskassen zusammenzuschließen, um den Anforderungen der Sozialversicherung noch besser entsprechen zu können.

Auf Grund der vorherigen Ausführungen stellen die Gefertigten vorstehenden Resolutionsantrag, damit bei der Verlängerung des am 31. Dezember 1923 ablaufenden Krankenkassengesetzes der § 121 G. O. in vorstehender Weise wieder hergestellt wird.

Die Antragsteller verweisen darauf, daß mit der Wiedereinführung vorstehender Bestimmungen dem Staate keinerlei Kosten erwachsen und beantragen, diesen Antrag dem Initiativen- und sozialpolitischen Ausschüsse zuzuweisen.

Prag, am 15. Dezember 1923.

Dr. Keibl, Kraus,

Dr. Lodgman, Matzner, Patzel, Simn, Mark, Bobek, Budig, Scharnagl, Heller, Dr. Radda, Schälzky, Dr. Lehnert, Dr. Brunar, Ing. Kallina, Dr. E. Feyerfeil, Dr. Schollich, Dr. Hanreich, J. Fischer, Stenzl, Windirsch.

Překlad.

4400.

Návrh

poslanců dra Keibla, V. Krause a druhů,

aby § 121 živnostenského řádu byl znovu uveden v platnost.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Vláda se vybízí, aby při nastávajícím prodloužení zákona ze dne 22: prosince 1920, č. 689 Sb. z. a n., pojala do tohoto zákona tato ustanovení:

1. Společenstva mohou k podpoře svých příslušníků (všech osob, které jsou zaměstnány u členů společenstva), zřizovati pro případ nemoci zvláštní nemocenské pokladny a to jsou společenstevní nemocenské pokladny.

2. Společenstva mohou, místo aby zřizovala zvláštní nemocenské pokladny, podle usnesení valné hromady přistoupiti k již trvající společenstevní nemocenské pokladně stejného druhu, i když jest mimo obvod jejich působnosti. Totéž mohou učiniti se souhlasem společenstva také již trvající společenstevní nemocenské pokladny.

Odůvodnění.

Vbrzku se bude jednati o dalším trvání živnostenských společenstevních nemocenských pokladen. Nemůžeme při této příležitosti neukázati na to, jak těžká křivda se stala obchodním a živnostenským společenstvům zrušením § 121 ž. ř. Již to, že počínaje rokem 1829 živnostníci pečovali o své příslušníky pro případ nemoci, dokazuje až do dnešního dne, že se péče ta prováděla z čistě lidských zájmů. Ve sbírkách zákonů z let 1829, 1837, 1843. 1848 a 1859 jest zmínka, jak má mistr pečovati o své tovaryše, onemocní-li. Jak se to dělo, možno posuzovati z toho, že poměr mistra k tovaryšům byl patriarchální, přímo rodinný.

Z toho vysvítá, že se nemocenské pojištění u společenstev vyvinulo již mnohem dříve, než pojištění dělníků, jež bylo založeno teprve zákonem z roku 1888.

Přes to zákonem ze dne 22. prosince 1920, č. 689 Sb. z. a n. byla zrušena většina společenstevních nemocenských pokladen a to jen pro to, aby byl zvětšen rozsah moci jediné politické strany. Mohlo se to státi ovšem jen proto, poněvadž sama společenstva věnovala příliš málo pozornosti politickým pletichám. Odnedávna požaduje zase obchodnický a živnostenský stav se vším důrazem, nejen aby byly udrženy ještě trvající společenstevní nemocenské pokladny, nýbrž žádá také - a to úplně oprávněně - aby byla obnovena účinnost § 121 živnostenského řádu, jenž byl zbaven účinnosti výše zmíněným zákonem.

Nesmíme se nezmíniti o tom, že nikterak nechceme zdržovati uzákonění sociálního pojištění, o které se usiluje již po desítky let. Není také nikterak zapotřebí, aby při provádění sociálního pojištění společenstevní nemocenské pokladny byly vyloučeny, poněvadž úředníci ještě trvajících společenstevních nemocenských pokladen právě tak mohou převzíti tyto činnosti, jak jest na to pamatováno stran okresních nemocenských pokladen. Uváží-li se nyní, jak se individuálně nakládá s členy u společenstevních nemocenských pokladen a o kolik více poskytují prostředků k léčení a ošetřování proti okresním nemocenským pokladnám, vyplývá z těchto úvah oprávnění, aby společenstevní nemocenské pokladny zákonnými opatřeními nebyly omezovány ve své další činnosti, nýbrž aby mohly býti zřizovány také nové, nebo aby se mohly spojovati ve větší sbory, okresní pokladny, aby ještě lépe mohly vyhověti požadavkům sociálního pojištění.

Na základě výše uvedených vývodů podávají podepsaní tento resoluční návrh, aby při prodloužení zákona o nemocenských pokladnách, jehož působnost se končí dnem 31. prosince 1923, byla obnovena působnost § 121 ž. ř. tak, jak bylo uvedeno.

Navrhovatelé poukazují na to, že budou-li tato ustanovení znovu zavedena, nepovstanou státu žádné výdaje, a navrhují, aby tento návrh byl přikázán výboru iniciativnímu a sociálně-politickému.

V Praze dne 15. prosince 1923.

Dr. Keibl, Kraus,

dr. Lodgman, Matzner, Patzel, Simm, Mark, Bobek, Budig, Scharnagl, dr. Lehnert, Heller, dr. Radda, Schälzky, dr. Brunar, inž. Kallina, dr. E. Feyerfeil, dr. Schollich, dr. Hanreich, J. Fischer, Stenzl, Windirsch.