Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.

Původní znění.

4524.

Odpověď

ministra sociální péče a ministra vnitra

na interpelaci poslanců Roschera, Hoffmanna, Häuslera a druhů,

o výluce 3.000 textilních dělníků v území tanvaldském v okrese jabloneckém (tisk 4443/XlX).

Při sjednávání kolektivní smlouvy textilního průmyslu na Tanvaldsku v listopadu 1923 vznikl rozpor názorů ve příčině doby potřebné k týdennímu čistění strojů textilních. V průmyslu textilním bylo totiž ode dávna obvyklo, že foto týdenní čistění strojů se provádělo poslední hodinu pracovního týdne. Tak tomu bylo již při dřívější desetihodinné době pracovní a tento způsob byl na Tanvaldsku zachováván i po uzákonění osmihodinné doby pracovní. Teprve při výše zmíněné obnově kolektivní smlouvy vznesli zaměstnavatelé požadavek, aby tato čistění se konalo mimo 48hodinnou dobu pracovní, majíce za to, že práce tyto spadají pod ustanovení 7., odst. 1 zákona o osmihodinné době pracovní, naproti čemuž dělnictvo trvalo na názoru a na dosavadní praxi, že čistění strojů patří do celkové 48hodinné týdenní doby pracovní.

Poněvadž nebylo lze docíliti shody, obrátily se obě smluvní strany na ministerstvo sociální péče, aby rozhodlo. Když záležitost cestou instanční dospěla k ministerstvu sociální péče, bylo rozhodnuto ve smyslu § 1, odst. 1 zákona o osmihodinné době pracovní, že skutečná pracovní doba zaměstnanců nesmí trvati déle, než 48 hodin týdně, v důsledku čehož nelze připustiti, aby čistění strojů pracovních, kteréžto práce zúčastní se všichni v závodě zaměstnaní dělníci nebo jejich převážná většina, konalo se mimo maximální 48hodinnou týdenní dobu pracovní, takže tyto práce pod ustanovení § 7, ost. 1 svrchu citovaného zákona subsumovati nelze. Pro toto stanovisko byla směrodatná nejen dřívější a dosavadní praxe, nýbrž i motiv uvedený ve zprávě výboru sociálně-politického o vládním návrhu na zavedení osmihodinné doby pracovní (zasedání Národního shromáždění roku 1918, tisk č. 234), kde se při podrobném výkladu o § 7 řečeného zákona praví doslova: ťV § 7 vysloveny jsou práce mimo pracovní dobu, které pravidelně musí býti vykonávány, aby mohli ostatní dělníci normální dobu pracovatiŤ.

Mezi tím však konflikt povstalý ve třech textilních závodech na Tanvaldsku, jenž vedl k výluce dělnictva tam zaměstnaného, přesunul se z výše uvedeného zásadního stanoviska na pole zcela jiné. Rozhodnutím ministerstva sociální péče byl výše uvedený rozpor sice vyřešen, avšak práce v závodech konfliktem postižených nebyla zahájena, poněvadž se vynořila nová sporná otázka, t. j. opětné přijetí do práce vyloučeného dělnictva.

Aby i tato otázka byla pokud možno nejrychleji vyřešena, vyslalo tam ministerstvo sociální péče na žádost zúčastněných odborových organisací (Čsl. svazu dělnictva textilního v Brně, sekretariátu v Praze, dále Čsl. svazu dělnictva textilního v Náchodě, sekretariátu v Praze a Union der Texbilarbeiter v Liberci), jakož i pp. senátorů Ackermanna a Lisého a posl. Mayerle a Roschera svého zástupce vrchního živnostenského inspektora inž. Pokorného; současně vyslalo ministerstvo vnitra vládního radu Haissingera. Úsilí těchto funkcionářů podařilo se získati strany k jednání a sjednati dohodu. Jednání korané dne dubna t. r. v Jablonci trvalo až do 10. hodiny večerní a vedlo k návrhu, který bude průběhem nejbližších dvou dnů předložen jednak sboru důvěrníků dělnictva, jednak veškerému výlukou postiženému dělnictvu. Jest naděje, že dělnictvo tento návrh přijme, následkem čehož by byl tento spor vyřízen.

Vláda resp. zúčastněné resorty použily tedy, jak vidno, všech prostředků, aby tento spor byl likvidován a jest samozřejmé, že budou i nadále přihlížeti k tomu, aby zákon o osmihodinné době pracovní byl přesně dodržován.

Z uvedeného jest patrno, že ustanovení zákona o osmihodinné době pracovní jsou úřadům, jimž přísluší prováděti tento zákon, jasno a není tedy nebezpečí, že by jim mohla býti nesprávně vykládána. Kdyby v ojedinělých případech byla tato ustanovení porušována, jest zde poskytnuta zákonitá možnost dožadovati se ochrany dozorčích úřadů.

V Praze dne 3. dubna 1924.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.

Překlad.

4524.

Antwort

des Ministers für soziale Fürsorge und des Ministers des Innern

auf die Interpellation der Abgeordneten Rascher, Hoffmann, Häusler und Genossen

wegen der Aussperrung von 3.000 Textilagestellter in Tannwalder Gebiet, Bezirk Gablonz (Druck 444/XIX).

Bei der Vereinbarung des Kollektivvertrages der Textilindustrie im Tannwalder Gebiete im November 1923 ist ein Widerspruch der Anschauungen hinsichtlich der zur täglichen Reinigung dem Textilmaschinen erforderlichen Zeit entstanden. In der Textilindustrie war es nämlich seit jeher üblich, dass diese wöchentliche Reinigung der Maschinen in der letzten Munde der Arbeitswoche vorgenommen werde. Dies war schon bei der früheren zehnstündigen Arbeitszeit der Fall und diese Art und Weise wurde in der Tannwalder Gegend auch nach Gesetzwerdung der achtstündigen Arbeitszeit eingehalten. Erst bei der oberwähnten Erneuerung des Kollektivvertrages brachten die Arbeitgeber das Verlangen vor, dass diese Reinigung ausserhalb der 48stündigen Arbeitszeit vorgenommen werde, indem sie dafür hielten, dass diese Arbeiten unter die Bestimmungen des § 7, Abs. 1, d. Ges. über die achtstündige Arbeitszeit fallen, demgegenüber die Arbeiterschaft auf der Anschauung und auf der bisherigen Praxis bestanden, dass nämlich die Reinigung der Maschinen in die 48stündige wöchentliche Gesamtarbeitszeit gehöre.

Da eine Einigung n ficht erzielt werden konnte, wendeten sich beide Vertragsparteien an das Ministerium für soziale Fürsorge um Entscheidung. Als die Angelegenheit im Instanzenwege zum Ministerium für soziale Fürsorge gelangte, wurde im Sinne des 1, Abs. 1, des Gesetzes über die achtstündige Arbeitszeit entschieden, dass die tatsächliche Arbeitszeit der Arbeitnehmer nicht länger als 48 Stunden wöchentlich dauern dürfe, demzufolge nicht zugelassen werden dürfe, dass die Reinigung der Arbeitsmaschinen, an welcher Arbeit alle im Betriebe beschäftigten Arbeiter oder ihre überwiegende Mehrheit teilnimmt, ausserhalb der 48stündigen wöchentlichen Maximalarbeitszeit erfolge, sodass diese Arbeiten nicht unter die Bestimmungen des 7, Abs. 1, des obzitierten Gesetzes subsumiert werden können. Für diesen Standpunkt war nicht nur die frühere und bisherige Praxis massgebend, sondern auch das im Berichte des sozialpolitischen Ausschusses über die Regierungsvorlage auf Einführung der achtstündigen Arbeitszeit angegebene Motiv (Sitzung der Nationalversammlung vom Jahre 1918, Dr. Nr. 234), wo bei der detaillierten Auslegung des § 7 des genannten Gesetzes wörtlich gesagt wird: ťIm 7 sind die Arbeiten ausserhalb der Arbeitszeit aufgezählt, die regelmässig geleistet werden müssen, damit die übrigen Arbeiter während der Normalzeit arbeiten können.Ť

Inzwischen hat sich aber der in drei Textilunternehmungen in der Tannwalder Gegend entstandene Konflikt, der zur Aussperrung der dort beschäftigten Arbeiterschaft geführt hatte, von dem obangeführten grundsätzlichen Standpunkte auf ein ganz anderes Feld übertragen. Durch Entscheidung des Ministeriums für soziale Fürsorge wurde der oberwähnte Gegenstand zwar gelöst, aber die Arbeit m den vom Konflikte betroffenen Betrieben wurde nicht aufgenommen, da eine neue Streitfrage auftauchte, d. i. die Wiederaufnahme der ausgesperrten Arbeiterschaft in die Arbeit.

Damit auch diese Frage möglichst rasch gelöst werden könne, hat das Ministerium für soziale Fürsorge über Verlangen der beteiligten Fachorganisationen (Čsl. Verband der Textilarbeiterschaft in Brünn, Sekretariat in Prag, ferner Čsl. Verband der Textilarbeiterschaft in Nachod, Sekretariat in Prag und Union der Textilarbeiter in Reichenberg) sowie der Herren Senatoren Ackermann und Lisy und Abg. Tayerle und Roscher ihren Vertreter, Gewerbeoberinspektor Ing. Pokorny dorthin entsendet; gleichzeitig hat das Ministerium des Innern den Regierungsrat Hais

Binger entsendet. Den Bemühungen dieser Funktionäre ist es gelungen, die Parteien für Verhandlungen zu gewinnen und ein Uebereinkommen zu vereinbaren. Die am 2. April d. J. in Gablonz gepflogenen Verhandlungen dauerten bis 10 Uhr abends und führten zu dem Antrage, der im Laufe der nächsten zwei Tage einerseits dem Kollegium der Vertrauensmänner der Arbeiterschaft, andererseits der gesamten von der Aussperrung betroffen Arbeiterschaft vorgelegt werden wird. Es besteht die Hoffnung, dass die Arbeiterschaft diesen Antrag annehmen werde, demzufolge dieser Streit erledigt wäre.

Die Regierung, resp. die beteiligten Ressorts haben also, wie zu sehen ist, alle Mittel in Anwendung gebracht, damit dieser Streit liquidiert werde und es ist selbstverständlich, dass sie auch in Hinkunft darauf Rücksicht nehmen werden, dass das Gesetz über die achtstündige Arbeitszeit genau eingehalten werde.

Aus dem Angeführten ist ersichtlich, dass die Bestimmungen des Gesetzes über die achtstündige Arbeitszeit jenen Behörden, denen die Durchführung diesen Gesetzes abliegt, klar sind, und es besteht daher keine Gefahr, dass sie von ihnen unrichtig ausgelegt werden könnten. Wenn in vereinzelten Fällen, dieser Bestimmungen verletzt würden, ist die gesetzliche Möglichkeit gegeben, den Schutz der Aufsichtsbehörden in Anspruch zu nehmen.

Prag, am 3. April 1924.