Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.

Interpelace:

I. posl. Skaláka a soudr. min. vnitra o nových neustálých konfiskacích ťRudého PrávaŤ v Praze,

II. posl. Fr. Toužila a soudr. min. vnitra jak korupce a zlodějství velkého slohu chráněny jsou konfiskační praxí čsl. censorů,

III. posl. Skaláka a soudr. min. vnitra o nových konfiskacích časopisu ťRudé PrávoŤ v Praze;

IV. posl. Skaláka a soudr. min. vnitra o konfiskaci divadelní hry ťOtrociŤ (Vojáci a nevěstky),

V. posl. inž. Kalliny a druhů min. vnitra o zabavení chomutovského časopisu ťDeutsches VolksblattŤ v Chomutově,

VI. posl. H. Jokla, Heegera, dra Haase a druhů min. vnitra, že slezská zemská politická správa nevyřizuje odvolání, podaných proti volbám do obecních zastupitelstev,

VII. posl. Jokla, dna Holitschera, Heegera a druhů min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o úřadování zdravotního rady slezské zemské politické správy dra Novotného,

VIII. posl. dra Lelleyho a súdr. min. spravedlnosti o protizákonnom zhabávaní novín štát. zastupitelstvom v Bratislave,

IX. posl. Hakena, Tausika a soudy. min. nár. obrany o neudržitelných poměrech ve vojenské vězení v Terezíně,

X. posl. dra Kafky, Kostky a druhů vládě o zabavení časopisu ťBrünner TagesboteŤ ze dne 4. března 1424,

XI. posl. Tavba, Pohla, Hackenberga, Dietla a druhů min. financí o poměru Živnostenské banky ke státní finanční správě,

XII. posl. Hellera a druhů min. vnitra, že bratislavský okresní úřad svévolně užívá ustanovení jazykového zákona,

XIII. posl. Patzela a druhů min. vnitra, že prachatická okresní politická správa protizákonně zakázala vyvěšovati prapory určitých barev.

I./4525.

Interpelace

poslance Josefa Skaláka a soudruhů

ministru vnitra

o nových neustálých konfiskacích ťRudého PrávaŤ v Praze.

Bezpočtukráte žádali jsme o zamezení zbytečné a veřejný klid i pokoj ohrožující censurní praxe, prováděné vůči ústřednímu časopisu komunistické strany ťRudé PrávoŤ v Praze. Přes všechny tyto protesty řádí však censura dále způsobem, na který musíme dnes znovu poukázati. V úvodníku ťRudého PrávaŤ ze dne 23. února 1924 čís. 46 konfiskováno bylo v článku ťMaďarské volby v Podkarpatské RusíŤ toto:

Československá vláda převzala násilnický aparát maďarský a vládne jím pomocí české byrokracie, neporušují snad v ničem kontinuitu se starým režimem. Úředníci, policisté, četníci atd. - až na čestné výjimky - nepřenesli sem ani to, co máme v Čechách. Ptal jsem se několika úředníků: Dělal byste tohle v Čechách? Choval byste se takhle v Čechách? A tázaný úředník, jenž přišel sem z Kladna, odpovídá: Ne. Poznal jsem, že česká byrokracie, četnictvo a policie chová se tu jo v okupovaném území. Líd považuje za stádo a podnož své vlády a vládne zcela libovolně. Co už ten ubohý lid zkusil. Zkoušel za vlády buržoasie maďarské, zkouší dále za vlády buržoasie české.

A přece podkarpatský lid rusinský i maďarský je dobrý, poctivý a pracovitý a skromný. Přijdeš-li mezi něj, zrovna okříváš. I ten poslední analfabet má čistý pojem práva a morálky. Ale ten lid je vysávaný, zbídačený. Kapitalistická československá vláda brání jeho sociálnímu probuzení terorem, násilím: Komunistická strana prodělala tu za těch pět let pravé peklo. Všichni čelnější soudruzi byli několikráte ve vězení. Vůdce zdejšího proletariátu soudruh dr. Gati byl asi sedmkrát v různých vězních uvězněn. Jednou až v Josefově v Čechách. Sebe menší porada neobejde se bez policejní asistence. Máme-li schůzi, jsme jako ve stavu obležení.

Těšil jsem se, že alespoň vypsáním voleb nastane shromažďovací svoboda. Jaká bláhovost! První neděli volebního období byla většina naších schůzí buď zakázána, nebo rozpuštěna a policií (státní) rozehnána. Nedovedete si ani představit s jakou surovostí se to děje. Měl jsem v neděli v Hustu klidnou schůzí v sále kina. Bezdůvodně jde policejní kapitán rozpustí a ihned na ubohý a tichý lid vrhne se policie s obušky jako na dobytek. Snad dávno jsem nebyl tak pobouřen, jako tímto výstupem. Důvod k rozpuštění: ťVládu není dovoleno kritisovat.Ť Ne, tu člověk nemůže být klidný! A pak se někdo diví, že zdejší lid dívá se na dechy jako na násilníky. Jaké on zná Čechy? Služné, notáře, četníky, policajty, špicly a obchodní a pojišťovací agenty. A. mezi těmito má málo přátel.

Vždyť některé centrální úřady jsou vlastně filiálkami agrární strany a někteří úředníci politickými jejími exponenty. Agrární strana schůzí voličských neoznamuje. Agrární strana vrcholí podvod na podvod a teror na teror. Ministr Maypetr povolal si vůdce zdejších židů do Prahy a sliby i hrozbami je nutil, aby se připojili k agrární straně. Agrární oposici, jíž vede Giula Földessi, vzat byl násilně list ťKarpatoruský věstníkŤ na přímý rozkaz civilní správy.

V Rudém PrávuŤ ze dne 13. února 1924 čís. 37:

Ministr Malypetr prohlásil, že komunista nesmí být nikde předsedou okresní správní komise. Kdo znal dříve u nás Malypetra? Byl to menší agrární zeman v Kloboukách u Slaného, kterého znali lidé ve vsi a pár kroků za strany a dnes tento pán je ministrem vnitra. Švehla věděl, koho do tohoto důležitého resortu dosadit. Malypetr vykonává přesně do puntíku diktátorské choutky Švehlovy. Dnes Malypetr svou selskou botou šlape furiantsky zákony republiky a upravuje si je tak, jak jeho pánovi, Švehlovi a koaličním přátelům, svědčí.

Tamtéž:

ťZločinŤ neprominutelný.

Včera jsme psali, že jménem republiky, která se zrodila z revoluce, jsou souzení jako zločinci ti, kteří brali ťrevolucíŤ r. 1918 vážně. Lidé, kteří za války byli v pravém slova smyslu vyssáváni a do naha svlečeni různými keťasy vodili roku 1919 své upíry pod šibenice. Řada těch, kteří potrestali tímto způsobem keťasy veřejnou hanbou a přinutili je, že pod šibenici odprosili své obětí a odpřisáhli, že nikdy nebudou jíž keťasovat, byla odsouzena trestními senáty do žaláře a včera ještě jednou jsme u soudu viděli dva z těchto ťzločincůŤ, mladé horníky z Pcher. Senát v. r. Štěpána je uznal vinnými zločinem veřejného násilí a odsoudil každého na měsíc těžkého žaláře podmínečně. Tímto rozsudkem se zaokrouhlí na 28 osob počet dělníků, kteří v Pcherách se ťproviniliŤ proti keťasům a přestoupili tak ťrepublikánskýŤ zákon trestní úřady v případech se ťšibeničkamiŤ počínaly si opravdu s velikou důkladností a ani jeden z těch, na koho byl jen stín podezření, že nutil některého keťasa přísahat, že nechá svého špinavého řemesla, neušel soudu.

V ťRudém PrávuŤ v sobotu dne 16. února 1924 čís. 40:

V článku ťVše pro záchranu lihových korupčníkůŤ

Švehla, místo aby vyhověl přání veřejnosti, plije jí přímo ve tvář tím, že dosazuje na místo Práškovo Donáta, který v Družstvu hospodářských lihovarů korupční fond založil a 11 milionů Kč z něho pro korupční účele použil.

Tak byla korupce povýšena na vládní princip, za spoluúčinnosti i za spoluodpovědností socialistických stran. Neboť kdyby se sociální demokraté a čsl. socialisté tomuto jednání vzepřeli, pak by si nemohl Švehla dovoliti plít na všecko veřejnou morálku, a plít veřejností ve tvář.

Tamtéž v článku ťJeště o deváté válečné půjčceŤ:

Koalice je skutečně akciovou společností. Kdyby se takováto věc stala jinde, nesměl by ministr financí zůstati ani minutu na svém křesle. Finanční ministr, který ze státních peněz, z peněz všeho občanstva, vyhazuje sta milionů, aby obdaroval akciové banky, a to zas jen ty, s nimiž je ve spojení, musil by býti vyhnán z ministerstva a pohnán před soud. V československé republice úřaduje však klidně dále a ještě se pokouší najíti právní podklad k svému proti zákonnému činu. Opravdu, československý občan má právo se domnívati; že nežije uprostřed Evropy, nýbrž kdesi v Albanií.

V ťR. P.Ť ze dne 12. února 1924, č. 36 v článku: ťNové doklady a lihové panamě na SlovenskuŤ:

Lihová korupce je na Slovensku tak zahnízděna, že je to vlastně jeden nepřetržitý řetěz lihové panamy, který se táhne od lihovarníků a velkoobchodníků lihem, přes úřady a županáty až do budovy slovenského ministerstva v Bratislavě.

Neboť vzniká odůvodněná obav a, že kdyby se krylo tímto podvodem, provalila by se celá špiritusová korupce,... je samozřejmé, proč maďarský lihovarník, milionový lichvář podvodník Rudnay není dosud ani ve vyšetřování, ačkoliv jeho podvody jsou úředně protokolárně zjištěny.

V témže čísle ťSociální hlídceŤ:

ťNaše republika, které vládnou i českosociální ministři, je státem, kde se vládnu ku prospěch u kapitálu a proti dělníkům. Desetitisíce nezaměstnaných, statisíce polozaměstnaných, miliony zaměstnaných, avšak placených žebráckou mzdou, jsou toho důkazem a jsou toho důkazem i stamiliony korun, které v Československu plynou do wertheimek kapitalistů a odtud sem tam nějaký ten drobeček i do kapes lidí, vedoucích českosociální dělníky.

V lokálce ťPamátky po dra RašínoviŤ:

Je to novým dokladem, že za diktatury několika osob, které uchvátily státní moc a jimž je parlament pouhým pláštíkem ťdemokracieŤ, konfiskují se všechna zákonná ustanovení všude tam, kde jedná se o zájmy těžké buržoasie, ať průmyslové a finanční, bok agrární i o zájmy římskokatolické reakce: Uvidíme rádi, zda aspoň vládní sociální tisk bude trvale dožadovati se odstranění zavedeného systému v ministerstvu financí, kterým je také korumpována jeho byrokracie.

Ve ťVečerníku R. P.Ť ze dne 12. února č. 35 v ťSoudní síniŤ:

Snese-li české veřejné mínění, aby pro čin, který stal se v revolučním týdnu převratu a přímo souvisel s 28. říjnem, konal se soud, vynesen a snad proveden rozsudek, jistě že nejen 33 dosud stíhaných, ale mnoho jiných se přihlásí k účasti na ťzločinuŤ a půdou raději do žaláře, než by žili na té republikánské svobodě.

Bylo by pak záhodno, aby rozsudek byl vynášen jménem papeže; jenž je kmotrem Otty Habsburského. Neboť z papežské kurie bylo toto i jiné stíhání nařízeno!

Ve ťVečerníkuŤ ze dne 19. února 1924, č. 41:

... Proti komunistickému hnutí policejní režim provádí šílenou persekuci, ale vysoce postavené zloděje, okrádající chudý slovenský a karpatoruský lid, všemožně chrání podle zásady ťruka ruku myjeŤ.

V č. 43 ťR. P.Ť ze dne 20. února t. r. konfiskováno:

Kšefty příbuzných vlivných mužů. Pražská Lesobanka byla založena kdysi tak zv. českou šlechtou (Schwarzenberg atd.) s kapitálem asi 10 mil. Kč. za aristokratického vedení brzy nastaly konce; byla ve spojení s Pozemkovou bankou a v pravém slova smyslu svého kompaňona dorazila, takže dnes leží u obchodního soudu návrhy na konkurs banky. A tu nutno konstatovati, že tyto návrhy leží u obchodního soudu již hodně dlouho a že nedochází k vyrovnávacímu řízení s věřiteli, příslušný referent má proto tisíce výmluv, ale konec konců je jasno, proč se tak děle. V Lesobance měl uloženo přes milion Kč architekt Beneš, bratranec ministra zahraničí, a jeho vklad byl ohrožen jako jiné peníze, uložené v bance. Architekt Beneš a švagr ministra Frankeho, továrník v Týništi nad Orlicí Chudý, spolu se známým Oličem kupují nyní za babku od bývalých šlechticů kde Lesobanky a zdá se, že tito pánové jsou příliš chytří, než aby kupovali akcie konkursního podniku. Domníváme se, že Lesobanka má býti co nejdříve sanována a to tím způsobem, že má dostati projektované prodeje se státních lesů v Podkarpatské Rusi. Nerozhoduje, zda mají jmenovaní páni sami tak velký vliv, aby umožnili své zamýšlené kšefty, či zda počítají s pomocí svých vlivných příbuzných. Případ Lesobanky zůstává stejně charakteristický pro současné poměry a řadí se docela důstojně k jiným známým aférám tohoto druhu. K věci se ještě vrátíme.

Ve ťVečerníku R. P.Ť ze dne 21. února 1924, č. 43 konfiskováno v úvodníku ťVláda Švehlova, vláda Všenárodní koaliceŤ vláda silné ruky, napáchala už dost zločinů, ale v poslední době už tyto zločiny přesahují možnou představitelnou mez.

V ťR. P.Ť ze dne 24. února č. 47 konfiskováno v článku ťLihová korupce a předáci socialistických stranŤ:

A nyní udělal Švehla tohoto Donáta předsedou senátu. Vypadá to jako schválnost, aby byl president republiky za každou cenu donucen jednati s lidmi, namočenými v lihové korupci!

Ptáme se pana ministra:

1. Jsou podle jeho názoru penězi Československé republiky placení censoři proto, aby ukrývali před veřejností korupční aféry všech možných vyžíračů republiky?

2. Jest pan ministr ochoten nadále mlčeti k tomu, jak zlodějství všeho druhu, darebáctví, jímž není hned tak rovno, a špatnosti všech odstínů chráněny a střeženy jsou zřízenci jemu podléhajícími?

V Praze dne 5. března 1924.

Skalák, Blažek, Kreibich, Kučera, Teska, Warmbrunn, J. Kříž, Bubník, Houser, dr. Šmeral, Rouček, Koutný, Haken, Krejčí, Merta, Burian, Darula, Svetlik, Toužil, Tausik, Kunst, Malá, Mikulíček.

II./4525.

Interpelace

poslance Františka Toužila a soudruhů

ministru vnitra,

jak korupce a zlodějství velkého sloku chráněny jsou konfiskační praksi čsl. censorů.

Pan ministerský předseda ve své řečí o korupcí pronesené před celou sněmovnou pravil, že nikdo jistě korupci hájiti nemíní a korupčníkům nadržovati nebude. Jako výsměch těmto slovům předního činitele vládního mohla by se považovati konfiskace dělnického obdeníku ťSvobodaŤ, vycházejícího na Kladně, v jejímž č. 27. pan censor ťsebralŤ celý tento článek:

Korupční jed.

-bš- Až budou po létech historikové psáti o éře nynějšího období dějin státu československého, nemohou jinak, než za charakteristickou vlastnost, vyjadřující vládnoucí režim této doby, označit - éru korupční!

Ať se podíváte dna kamkoliv do kola, odevšad týčí svou ohyzdnou tvař stvůra korupce! Není frází, ale strašlivou skutečností, k největší to hanbě vládnoucího režimu, že dnes je korupcí nasáklé v republice vše,... vše čpí na celé hony korupcí, úplatkářstvím a čachry nejrůznějších druhů.

Po dlouhou dobu topí se již vládní režim v bahně provalivší se aféry lihové, jejíž projednání a likvidace snaží se stůj co stůj znemožnit jen ze zřejmých důvodů, že účastenství na tomto mají všichni ti, kdož tvoří ono koaliční souručenství; a že tudíž po vyvětrání - nikdo z těch státotvorných by tu nezbyl, aby ve jménu státotvorností mohl ťvládnoutiŤ dále! Druhým důvodem je nesporně i ta okolnost, že po takovém odhalení podstaty ťstátotvornostíŤ - i kdyby někdo stu zbyl, kdo by snad byl číst - to snad je nutno říci spořádanou reservou - nezbylo by tu dosti těch, kteří by tahový státotvorný režim byli nadále ochotni jako vládu uznávat. Jest beztak již dnes jen malý zbytek těch pravověrných věřících ve skutečnou státotvornost, ve skutečnou snahu po spořádaného státním hospodářství - a ten zbytek ložený z voličů, vysýchá jako kafr v láhví - až zbude jen kádr maklérů zkorumpovaných a korumpujících se navzájem.

K tomu je pevně odhodlána dnešní vládnoucí koalovaná, vzájemně se doplňující společnost s neobmezeným ručením dle hesla jeden za všechny a všichni za jednoho, je odhodlána vyřadit každého, kdo s nimi nesouhlasí, z jakéhokoliv účastenství při jejich ťvelikém díleŤ.

Proto nedojde k volbám do sněmovny, kdyby za dnešními poslanci a senátory vládní většiny nestál ani jediný volič, kdyby se všichni voliči postavili za strany oposiční nebo i do nich přešlí, kdyby všichni jednomyslně vyzvali dnešní ťsvé zástupceŤ, aby složili mandáty - nestane se tak!

Koalice má hesla dvě: Pro sebe - durchhalten, pro lid - maulhalten, a s tím troufá si ještě dlouho, velmi dlouho vystačit. Na tom nic nezmění ani celá řada afér, které ještě se provalí v budoucnu.

Korupční jed u koalice způsobil totéž, co u zarytého morfinisty - morfium: umírá bez něj jako později s ním, užívaje jej v dávkách vždy silnějších! Korupci, kterou vidíme kolem dokola, musí nutně míti celý ten systém.- Korupci tlumí provalení korupce, korupcí svalí okolí k páchání korupce a padá do korupce pro korupcí. Je pak divu, že i ostatní okolí - administrativa, spravedlnost, obrana atd. atd. propadá témuž jedu? Vidí-li vysoký státní úředník, že ministr, chef jeho, nebo representant zákonodárného sboru nečiní si výčitek svědomí pro svou účast v korupčních ťpodnicíchŤ - ba že mnu to dokonce ťneškodíŤ na kariéře, že je dál ministrem, předsedou vlády, sněmovny,:poslancem, senátorem, proč by jemu mohlo nebo mělo to ťvaditŤ? A tak od ťvyššíhoŤ učí se ťnižšíŤ a korupční jed vniká od ministra až k obecnímu policajtu, zachvacuje s vůdci politických stran i strany, dávající se za peníze z korupčních fondů cele do služeb korupčního režimu, který jejich ťochotuŤ štědře odměňuje miliony Kč na darech ku stavbám paláců a hospod, nehledí pranic k tornu, že jsou to krvavé peníze, které berní úřady vydřely z kapes chudých a pracujících vrstev občanstva, které na vydržování této společností nejvíce má přispívati...

A tak se točí kolo dokola, korupce se rozlézá čím dál tím více, vniká i do armády (viz poslední velké zatýkaní ve vojště pro aféru benzinovou). Mohou ti, kdož sami jsou korupcí zamořeni, zasednouti na stolici soudcovskou nad těmi, které nyní pro korupci zatýkají?

Korupční jed prosákl již vše! Začal u rukou, ochromil nohy a vnikl jíž do hlavy i srdce. Jak to skončí, je jasné: Smrtí morfinisty!

Ptáme se pana ministra, jakými způsobem hodlá uvésti tento a podobné činů svých podřízených orgánů v soulad se zákonem o svobodě tisku a s prohlášením pana min. předsedu, že každá korupce bezohledně bude odhalována?

V Praze dne 7. března 1924.

Toužil, Koutný, Blažek, Rouček, Kreibich, Merta, Mikulíček, Skalák, Kunst, Svetlík, Bubník, Kučera, dr. Šmeral, Tausik, Darula, Teska, Burian, Haken, Houser, J. Kříž, Malá, Krejčí, Warmbrunn.

III./4525.

Interpelace

poslance Jos. Skaláka a soudruhů

ministrovi vnitra

o nyvých konfiskacích časopisu ťRudé PrávoŤ v Praze.

Poukázali jsme již v dlouhé řadě interpelací na soustavné poškozování dělnického tisku neustálými konfiskacemi. Zejména ústřední deník komunistické strany ťRudé PrávoŤ v Praze propadá téměř denně novým konfiskacím. Na doklad toho uvádím:

V čísle 24. ze dne 27. ledna 1924 konfiskováno:

Bilance Škodovky, Živnobanka a ministerstvo financí.

Jest v dobré paměti, s jakým rozhořčením; ohražovalo se loni ředitelství Škodovky proti odhalením, jež přinesl v loňské bankovní debatě posl. Charvát, který tvrdil, že ztráty železářskému a strojnického koncernu Živnobanky jdou do stamilionových číslic a že specielně Škodovka na těchto ztrátách participuje lvím podílem. Koncem minulého roku vyšla konečně bilanční zpráva Škodovky za uplynulý rok, která vrhá zvláštní světlo jednak na způsob bilancování tohoto závodu, jednak na úžasný způsob úvěrování některých našich velkobank.

Z bilance, otištěné v různých časopisech, vychází najevo, že Škodovka má hlavně bankovní dluhy ve výší Kč 1.320,772.272.73, tedy přibližná ve výši všech vkladů na knížky Živnostenské banky. Vůči tomuto úžasnému zadlužení stojí pohledávky ve výši Kč 1.207,577.740.20, které však jsou zčásti aspoň zatím nedobytné, jak jeden národohospodářský list, blízký Živnobance, ve své kritice musí doznati, poněvadž mezi tyto pohledávky plným obnosem zaneseny jsou pohledávky za rakouským vojenským erárem ve výši několika set milionů Kč, které mají býti splaceny ve starci korunách a které si, jak uvidíme, chce dát Škodovka; resp. Živnobanka zaplatí v Kč: Podaří-li se to, není vyloučeno, že československý stát zaplatí přičíněním dra Scheinera dluh zadělá, kterými povražděny byly statisíce Srbů, Rusů a Francouzů, zejména prak i dluh za ony slavné houfnice Škodovky, kterými na počátku války r. 1914 rozbíjeny byly belgické a francouzské pevnosti.

Leč tyto pohledávky nejsou jediné pochybné pohledávky tohoto závodu. Škodovka převzala též dodávku lokomotiv pro Rumunsko ve výši 460 milionů Kč. Tato dodávka dosud nebyla odebrána ani zaplacena a při známé solidností rumunského obchodování také asi dlouho zaplacena nebude. Jak sděluje vídeňská ťBörseŤ, přišla Živnobanka na báječný nápad, nedrat si také tuto špatnou spekulaci zaplatit zdejšími penězi. Hodlá prý se souhlasem vlády umístiti v tuzemsku (!) rumunskou (!) státní půjčku, z jejíhož výnosu by se dluh Škodovky kryl a Živnostenská banka by přišla aspoň zčásti ke svým penězům.

Ohromná pohledávka Škodovky zva rakouským vojenským erárem má býti zaplacena československým státem vydáním nových státních dluhopisů ve výši 750 milionů Kč. Jsme opravdu zvědavi, jak ministerstvo financí toto věnování odůvodní, patrně týmž způsobem, jako chystaný dar čtvrt miliardy Kč Živnostenské bance na IX. válečnou půjčku, upsanou tímto vlasteneckým ústavem v létě r. 1918, v době, kdy; jak dnes vlastenci tvrdí, už otevřeně všichni s ředitelstvím Živnobanky v čele ťbourali Rakousko!Ť

Pro vkladatele; však, poučené loňskými úpadky tří českých bank, zůstává otevřenou otázka, jak může sebevětší česká banka investovat do jediného podniku, zřejmě překapitalisovaného, takové obnosy, a jak může vládní komisař tento úžasný vzrůst úvěru připustiti. Jest věru nejvýš načase, aby zákon na ochranu vkladatelů byl uskutečněn, neboť se zdá, že nejen v trvalých ústavech, nýbrž především ve velkých poskytují se úvěry přihlížejíce v důvěře, že stát to zaplatí, třeba tím, že platí za kanon domácí výroby třikrát tolik, než coby jej stál ve Francii. Leč o tom jindy!

V sobotu dne 26. ledna v č. 23:

Přípravy k nové válce.

My oproti tomu zcela určitě zastáváme stanovisko, že jest to vědomá příprava k nové válce. Pro poměr Francie k Československu jsou vojenské zájmy rozhodující.

Nás zatahuje do sítí velmi dalekosáhlých možností a vážných nebezpečí.

Neslýchaný rozsudek. Nemůže býti jasnějšího dokladu o duchu, který ovládá nejvyšší úřady v republice, než tento rozsudek. Páter Roudnický béře plat 5000 Kč měsíčně od republiky jako poslanec a na tento plat přispívají ve formě daní i ti domobranci, kterým jako c. k. polní karát nadával zrádců a kterým hrozil vojenským soudem, po střílením a šibenicí. A redaktor,:který postavil tomuto sluhovi božímu zrcadlo před oči, půjde do basy. Ministr spravedlnosti dr. Dolanský mohl by vlastně jako politický straník pátera a poslance Roudnického přepustiti tomuto posvěcenému muži své ministerské křeslo a až by příště některý redaktor psal o páteru Roudnickém, byl by stíhán podle zákona na ochranu republiky pro urážku člena vlády, v kterémžto případě důkaz pravdy se vůbec nepřipouští.

V čís. 21 ze dne 24. ledna t. r. konfiskováno:

Čili: nikoliv jménem Franze Josefa, nýbrž jménem Masaryka.-

Kdo zná jen trochu poměry v pašalíku litoměřickém, nebude překvapen tím, že soudy. Pelcl stal se zde obětí osobní msty naší byrokracie, a střízlivý obyvatel Čsl. republiky nebude se také pozastavovat nad tím že zemská politická správa, ač z podaného odvolání musila nabýt přesvědčení o hrubém přehmatu, dává k němu sankci a zavírá černožluté šraňky na cestě k právu a spravedlnosti. V nálezu citované čas opisy nebyly soudy. Pelclovi dosud vráceny (ťKopřivyŤ byly tím jako sociálně demokratickým zabaveny po prvé, ostatní listy zabaveny vesměs dvakrát), ač to bylo četníkem Czechem zaručeno! Inu, takový okresní rada v Litoměřicích si tiž může něco dovoliti!

V ťR. P.Ť ze dne 18. ledna čís. 16 konfiskováno v ťSoudní síniŤ:

Každé slovo o řádění četnictva a policie, kteří z nedostatku jiné práce chtěli vyvolati za každou cenu velikou protistátní aféru, bylo v našich časopisech konfiskováno. Ze takový čtrnáctiletý učeň vypoví věci možné i nemožné, je-li mu pohroženo, pochopí každý. A proto dalo se snadno dokazovat, že soudr. Maschek a Grosauer jsou organisátory tajného sdružení, že vedli podvratnou činnost atd. A důkazy? Či stačí říci, že komunisté mají podvratnou činnost v programu?

V čís. 16 ťVečerníku Rudého PrávaŤ ze dne 19. ledna konfiskováno v článku ťCo je s devátou válečnou půjčkou?Ť:

... věděl, že by mohl býti hnán k zodpovědnosti, že se na svém křesle choval ne jako ministr financí, ale jako člen správní rady Živnobanky.

Právě proto, že toto vše věděl a ví až dosud, uchýlil se k jinému, daleko osvědčenějšímu prostředku, který by ho vyvedl z bryndy, do které ho stačila ťWirtschaftŤ z konkurenčních důvodů:

Celý tento právnický švindl - jinak to nelze nazvati - směřuje k tomu; alby protiprávní a protizákonný čin Bečkův ohledně 300 milionů Kč Živnobance dostal nyní právnický podklad. Bečkovi má býti umožněno "alby z této velmi špinavé aféry vyšel s čistýma rukama.

Pan ministr Bečka se tedy marně snaží, aby své protizákonné jednání postavil na právní půdu. Zákon je jasný a právě tak jasná je, aféra Bečkova:...

Ve ťVečerníkuŤ čís. 24 ze dne 29. ledna 1924 bylo konfiskováno v ťSoudní síniŤ:

Ze žaloby vyjímáme fantastické vypravování státního zástupce košického, proslulého ve vyrábění velezrádných a spikleneckých pokusů proti republice ve velkém Mstě podle šablony provokační kanceláře Hajšman, Klíma, Slavíček a spol., na základě výpovědí záhadných individuí; zkonstruována žaloba, jež z právnického hlediska je pravé monstrum. Líčení trvalo dva dny. Státní zástupce uváděl, že Tetenec bral důležité vojenské rozkazy a pomocí Spitzera posílal je do Vídně. Mezi svědky vystupoval také známý provokatér Hlenička, jenž vloudil se z rozkazu uvedené provokační kanceláře do mukačevské FDTJ. a v srpnu r. 1922 začal donášeti všemožné výmysly i kombinace. Tak na základě vypravování jakéhosi Kučery, dělníka tabákové továrny v Mukačevě, oznámil, že Tetenec má ťzahraniční spojeníŤ. Jako svědci za to fungovaly známé figury; které od převratu vystupují v každém velezrádném pronesu ve východním Slovensku a v Podkarpatské Rusí. Jsou to řemeslní agentů-provokatéři, namnoze usvědčení zlodějů, násilnící a podvodníci, kterých teď používá Hajšmanova filiálka v Bratislavě a druhá kancelář (výzvědný oddíl) košického vojenského velitelství. Mezi nimi vyniká pro loupeže a krádeže několikráte trestaný Evžen Fatan, agent-provokatér vojenské výzvědné kanceláře v Košicích, který ve všech dosud projednávaných velezrádných procesech vystupoval jako korunní svědek. Takových svědků bylo několik.

Ve ťVečerníkuŤ č. 25 ze dne 30. ledna v úvodníku ťDemokratická smlouvaŤ konfiskováno: Může býti cyničtějšího výsměchu demokracií? Lze si představiti surovějšího násilí: československá a francouzská buržoasie má rozhodovati o osudech šesti milionů obyvatel Rakouska. Jen tento jediný bod smlouvy svědčí o jejím protidemokratickém rázu.

V ťRudém PrávuŤ ze dne 30. ledna čís. 26 v ťSoudní síníŤ zabaveno:

A tak tedy se měl nechat Muna zfackovat. Z toho je viděti, že vskutku podle staré římské definice o správu jest ťins ars boni et aequiŤ.

Ale až potkáte v. r. Šturmu někde s holí v ruce, nezkoušejte, zda svou právní logikou se řídí i v životě občanském!

V ťRudém PrávuŤ ze dne 31. ledna 1924 čís. 27 konfiskováno v plánku ťLihová korupceŤ:

Ale ať se koaliční machři v čele se Švehlou namáhají jak chtějí, nepodaří se jim korupční aféry ututlat: Všecky velké zahraniční listy roznášejí korupční slávu koalice do světa a ne snad zásluhou oposice, ale přičiněním a jedině vinou koalice samé, která ve své mravní a politické otrlostí klesla tak hluboko, že nechce, či nemůže se zbaviti korupčního vředu, který narůstá na mladém těle československého státu do velkých rozměrů a hrozí zachvátiti všechny složky veřejného, jak politického tak hospodářského života. Musí-li se odkládati svolání parlamentu jen proto, že korupce je silnější než ústavní předpisy, je to zjev neslýchaný. Jeden zákonodárný sbor, senát, nemůže dokonce vyplniti svou povinnost a projednati v šestinedělní lhůtě zákony a předlohy poslaneckou sněmovnou již projednané, a vyřazuje se tady sám z ústavního a zákonodárného života k vůlí ututlání korupce! Aby se tento fakt před veřejností zakryl, přichází se tel s nejapnou výmluvou, že prý senát tuto šestinedělní Lhůtu neztratí, jelikož předlohy poslaneckou sněmovnou vyřízené, nebyly mu dosud zaslány a lhůta neběží prý od té doby, co poslaneckou sněmovnou byly projednány, ale od doby, kdy tyto předlohu byly skutečně doručeny. (!!) Uvěří někdo tomuto výkladu, když jsou to vesměs předlohy, projednané před vánočními svátky a podle praxe projednávají se vředy v době nejkratší a ihned se doručují?

Domnívali-li se koaliční společníci, že takto oklamou veřejnost, přepočítají se. Korupce otevřela oči i těm, kteří dosud zaslepeně věřili její frazeologii.... Korupce desavuovala parlamentarismus i všecky nejvyšší zákony ústavní, korupce ie v Československu nejmocnějším činitelem.

V čís. 30 ze dne 5. února t. r. konfiskováno v článku ťSanace konsumů a družstev na účet poplatnictvaŤ

A musí ještě vykonati po stránce sanační v oboru bankovnictví a kolik tichých vyrovnáni a narovnání berní úřady a ministerstvo financí učinilo v oboru obchodu, živností a průmyslu, jen aby malý důl podle zákona předepsaných daní byl pro státní pokladnu zachráněn.

Kdyby se sečetly ty miliony defraudovaných daní státních, tu bychom došli dozajista k několikanásobné cifře 250 milionů. A přičteme-li k tomu sumy "které byly vynaloženy a budou ještě vynaloženy na sanací zlodějství v národně demokratických bankách, peněžních ústavech atd., tu by veřejnost teprve žasla nad andělskou čistotou národně demokratických ochránců ťvyšších zájmů státníchŤ. Byly to: Mor. slez. banka, ťBohemiaŤ, Pozemk. banka, Řeznicko-uzen. banka a Kupecká banka v Brně (ústav páně Votrubův). A co jest ještě velko a malobank, záložen a spořitelen, jichž existence visí na hřebíčku? A tito lidé, jichž interesy tak dobře národní demokracie hájí a na státní pokladně pomoc různých formách vymáhá a vymohla, mluví o tom, jak jest nebezpečno, aby stát byl pomocen při sanací konsumů a družstev!

Nechť předloží ministerstvo financí seznam podniků a barok, jimž bylo již pomoženo nostrifikační akcí státních předválečných rent, a nechť sdělí, kolik na státu toto ťsanačníŤ cestou bylo vyděláno.

V čís. 32 ťRudého PrávaŤ ze dne 7. února t. r. konfiskováno v úvodníku:

.. a která se topí v korupci...

Tamtéž v článku ťLihová korupce a vládní koalice Ť

Ale v koaličních stranách panuje šílený strach, že jakmile by se začala čistiti jedna korupce, provalily by se všecky ostatní, o nichž vědí ony veličiny, které by musily býti odstraněny a které by se řekly: ťMusím-li jít já, ať jdou i ti druzí, kteří nejsou o nic lepší. Jsou zde totiž vedle Práškovy korupce ještě dvě další lihové korupce. Je zde dále korupce uhelná, korupce cukerní, korupce sladařská, korupce petrolejová, korupce solná, korupce tabáková, vývozní; dřevařská a řada dalších korupcí. Dohromady víme o patnácti. Na těchto korupcích jsou zúčastněny všecky koaliční strany, a jakmile se udělá průlom v jedné z těchto korupcí, bude se provalovati jedna za druhou, že je ani tisk nestačí zaznamenávati.

Ve ťVečerníku Rudého PrávaŤ ze dne 7. února čís. 31 v článku ťPřípad ŽejdlíkůvŤ:

Jistě se nemýlíme, když tvrdíme, že všecko zřízení a procedury společnosti jsou vedeny duchem třídním... Odsouzení red. Krňanského, osvobození kněze, který se porval na táboře s vládním zástupcem, provaz neusvědčenému pytláku, odůvodnění rozsudku nad soudr. Manou, trest Žejdlíkovi, to jsou samé věci, svědčící o tom, že by soudcové přepracovaní být nemuseli. Mají-li být vynášeny rozsudky, měřené takovýmhle metrem, je zbytečné vyšetřování, vedení svědků o konání líčení:...