Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Tabulka čís. 16.

Tabulka čís. 17.

Průměrná premie.

Premie platí se, dokud pojištěnec je v zaměstnání pojistně povinném.

Tabulka čís. 18.

Výpočet pojistného s ohledem na úrokový výnos vyšší než 4% v prvých 10 letech.

*) Pro n<=5:q_n=1/1,05ⁿ, pro n>5: q_n=1/1,05^5.1/1,045^n-5

Jsa veden vyloženými úvahami, sociálně-politický výbor navrhuje:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

1. Vládní návrh zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří (tisk č. 4186) se schvaluje v připojeném znění vypracovaném sociálně-politickým výborem;

2. tím prohlašují se za vyřízeny návrhy poslanců:

a) Najmana a soudr. (tisk č. 3488),

b) dra Keibla a soudr. (tisk č. 3636 a 4611),

c) Malé a soudr. (tisk č. 3805),

d) Tauba a soudr. (tisk č. 3894 a 3976),

e) dra Matouška. a soudr. (tisk 3905),

f) Laubeho a soudr. (tisk č. 3910-VIL),

g) Landové-Štychové a soudr. (tisk čís. 3910-XVI.),

h) Johanise a soudr. (tisk č. 3926),

ch) Horáka a soudr. (tisk č. 3988),

i) Konečného a soudr. (tisk č. 4374),

j) petice č. 2147, 2149, 2160, 2198, 2320, 2379, 2582, 2584, 2683, 2745, 2777, 2800, 2994, 3071, 3096, 3124, 3133, 3141, 3143, 3150, 3169, 3170, 3173, 3202, 3212, 3224, 3293, 3316, 3319. 3410, 3448, 3455, 3461, 3469, 3473, 3476, 3478, 3493, 3494, 3509, 3513, 3516, 3528, 3531, 3540, 3555, 3570, 3580, 3601, 3605, 3615, 3617, 3629, 3681 a 3682.

V Praze, dne 29. srpna 1924.

V rozpočtovém výboru přikázán byl referát o této vládní osnově ve schůzi dne 24. června 1921 poslanci dru O. Srdínkovi, když se byl dříve stanovený referent poslanec R. Chalupa referátu vzdal.

Rozpočtový výbor pojednal o návrhu vládním ve svých schůzích, konaných dne 2., 3., a 4. září 1924. Po obsáhlém referátu zpravodajově provedena byla jednotná debata (současně povšechná i podrobná), která skončena byla ve 3. schůzi dne 3. září t. r. večer. Ve čtvrté schůzi dne 4. září pronesl zpravodaj poznámky k jednotlivým řečem a námitkám v debatě proneseným a provedeno hlasování o celé osnově. Hlasováno bylo nejprve o všech paragrafech, ku kterým navrhl zpravodaj změny, a pak o celé osnově zákona, tak, jak vyšla z porad výboru sociálně politického. Zpravodajem pro sněmovní plenum ustanoven poslanec dr. O. Srdínko.

Změny, které rozpočtový výbor provedl na elaborátu výboru sociálně politického, jsou jednak rázu stylistického, jednak týkají se těchto záležitostí: rozpočtový výbor předně uznal za potřebné, vložiti do některých paragrafů možnost, aby ministr financí měl větší ingerenci na hospodářství Ústřední sociální pojišťovny a na služební a disciplinární řády úředníků a zřízenců Ústřední sociální pojišťovny i pojišťoven okresních. Řády tyto mají podléhati schválení ministra sociální péče i ministra financí a mají býti zpracovány podle zásad a směrnic, platných pro státní zaměstnance, ovšem přihlížejíc ku zvláštním potřebám pojišťovací instituce. Nabytá práva nynějších zaměstnanců nemocenských pokladen nemají býti dotčena. Jiná změna, spadající do této kategorie, jest připuštění možnosti, aby vedoucí úředník menších okresních pojišťoven měl název správce a teprve u větších pojišťoven, snad asi od 5000 pojištěnců, aby měl titul ředitele.

Do skupiny pozměňovacích návrhů, kterými dává se ministru financí možnost ingerence při správě jmění Ústřední sociální pojišťovny, náleží vsunutí do § 80, odst. 1., lit. e) ustanovení, že částka, převyšující obnos Kč 1,000.000, za kterou má býti nemovitost Ústřední sociální pojišťovny prodána, nebo tou částkou zatížena, nebo za tu částku koupena, podléhá schválení ministra sociální péče a ministra financí.

Částka 100 milionů Kč, určená v § 257 na podporu léčeben pro pojištěnce tohoto zákona, zajištěna byla také současně pro pojištěnce podle zákona, který bude sdělán pro osoby samostatně výdělečně činné. Jiná změna týká se § 12, odst. 4., kde učňové, volontéři a praktikanti zařaděni byli do první mulové třídy pojištění nemocenského.

V § 93, který jedná o příslušnosti pojišťovny ku svazu, škrtnut byl celý odst. 3. Rozpočtový výbor došel k názoru, že není třeba tohoto sociálního ustanovení pro plnění povinnosti, obsažené v odst. 1. tohoto paragrafu.

V § 92, odst. 1. bylo dáno právo, rozpustiti výbor Ústřední sociální pojišťovny, vládě v souhlase s dalším ustanovením tohoto paragrafu, podle kterého nový správní výbor, na místě rozpuštěného jmenuje také vláda.

Ostatní drobné změny, rozpočtovým výborem provedené, nepotřebují zvláštního odůvodnění.

Přehled provedených změn jest tudíž tento:

§ 12, odst. 4. má toto znění:

Učně (volontéra, praktikanta), jenž nepožívá mzdy (§ 10), jest zařaditi do první mzdové třídy.

Následkem toho je nutno v § 162 vypustiti slova: ťjejichž skutečná mzda nedosahuje výše, uvedené v § 12, odst. 4.Ť

§ 31, lit. d):

Místo slova ťředitelŤ jest uvésti: ťsprávce (ředitel)Ť. Toto přejmenování nutno důsledně provésti ve všech příslušných paragrafech.

K § 69, k odst. 4. připojuje se tato věta:

ťŘády tyto podléhají schválení ministra sociální péče, jakož i ministra financí.Ť

§ 80, odst. 1., lit. e) za prvou větu bylo vsunuto toto:

Převyšuje-li částka, za kterou má býti nemovitostí nabyto nebo kterou mají býti nemovitosti zatíženy neb za kterou mají býti zcizeny, obnos jednoho milionu Kč, jest třeba k tomu souhlasu ministra sociální péče a ministra financí.

§ 82, k odst. 4., připojena tato věta:

ťŘád tento podléhá schválení ministra sociální péče a ministra financí.Ť

§ 89, odst. 1., za slova: ťnákladu a jeho úhradyŤ, bylo vloženo toto:

ťa případu, uvedeného v § 80, odst. 1. lit: e) věta druháŤ.

§ 90, odst. 1., za slova ťministr sociální péčeŤ bylo vloženo:

ťjakož i ministr financíŤ.

§ 90, odst. 2., dostal tuto novou stylisaci ťMinistr sociální péče může oproti Ústřední sociální pojišťovně použíti obdobně práv, jaká jsou dána v § 86, odst. 2. až 4. Ústřední sociální pojišťovně; obdoba odst. 4. týká se jen volených členův orgánů Ústřední sociální pojišťovny.Ť

V § 91, odst. 1., bylo vloženo za slova ťministru sociální péčeŤ:

ťa ministru financíŤ.

§ 92, odst. 1., místo prvních tří slov ťMinistr sociální péčeŤ bylo vloženo slovo:

ťVládaŤ.

V § 93 byl celý odstavec třetí škrtnut.

V § 239, odst. 1., byla první věta přestylisována takto:

ťO opravných prostředcích proti výměru nositelů pojištění (§ 189) náleží rozhodovati politickým úřadům, pokud rozhodování není přikázáno soudům.Ť

§ 253, odst. 1., má připojena tato slova: ťministrem Národní obrany Ústřední sociální pojišťovněŤ.

§ 257, v třetí řádce za slova ťpodle tohoto zákonaŤ bylo vloženo:

ťa podle zákona, uvedeného v § 287, odst. 2., věta druháŤ.

RESOLUCE.

Rozpočtový výbor uznal za vhodné dáti vládě popud k unifikaci úrazového pojištění v celém státě a přenesení jeho správy na Ústřední sociální pojišťovnu a přijal proto a navrhuje poslanecké sněmovně Národního shromáždění tuto resoluci:

ťVládě se ukládá, aby předložila osnovu zákona, kterým se provádí sjednocení úrazového pojištění dělnického v celém státě a správa jeho se přenáší na Ústřední sociální pojišťovnuŤ.

Zpravodaj rozpočtového výboru ve své zprávě, přednesené v rozpočtovém výboru, posoudil celou osnovu zákona po stránce finanční co do potřeby, úhrady, opatření kapitálu, státního příspěvku, správních nákladů, thesaurace jmění, zatížení státu přímého, i nepřímého, zatížení národního hospodářství, posoudil však také předlohu se stanoviska politického a označil obsah zákona za splnění dluhu, převzatého od bývalého státu naší demokratickou republikou, který naléhavě vyžaduje splacení.

V celé debatě ani jeden řečník nevyslovil se proti uzákonění osnovy, což v doslovu zpravodajem bylo konstatováno.

V Praze, dne 4. září 1924.

Výbor sociálně politický jednal o změnách, jež na osnovy zákona provedl výbor rozpočtový, ve schůzi dne 4. září 1924 a usnesl se připojiti se k navrženým změnám a doporučiti poslanecké sněmovně jejich schválení. Ke změně § 12, odst. 4. jest připomenouti, že týká se pouze učňů, kteří nepožívají mzdy ani v hotovosti, ani v naturaliích. Má-li učeň mzdu, ať v hotovosti, ať v naturaliích, ať smíšenou, bude zařaděn do mzdově třídy podle výše této skutečné mzdy.

Ke změně §§ 62 a 82 bylo i ve výboru sociálně politickém zdůrazněno, že řády služební, jež podle návrhu výboru rozpočtového mají podléhati schválení ministra sociální péče a ministra financí, vztahovati se budou pouze na zaměstnance nově přijímané, kdežto dosavadní smlouvy zaměstnanců, nebyvší tímto zákonem zrušeny, zůstávají i nadále v platnosti.

V Praze, dne 4. září 1924.

Zákon

ze dne..................................................................

o pojištěni zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

ČÁST PRVNÍ: USTANOVENÍ VŠEOBECNÁ:

Oddíl první: O rozsahu pojištění a o pojištěncích.

Obsah zákona.

§ 1.

Tímto zákonem jest upraveno pojištění zaměstnanců pro případ

a) nemoci,

b) invalidity a stáří.

Kdo jest anebo může býti podroben pojištění.

§2.

(1) Pojištěním povinen a podle tohoto zákona je pojištěn, kdo v republice Československé vykonává práce nebo služby na základě smluveného poměru pracovního, služebního neb učňovského (volontérského, praktikantského), a nevykonává jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně.

(2) Vykonává-li takový zaměstnanec přechodně práce mimo území republiky Československé, nemá to vlivu na pojistnou povinnost, ani na pojistnou příslušnost. To platí u zaměstnanců tuzemských podniků pro plavbu říční nebo námořní i tehdy, vykonávají-li práce trvale mimo území republiky Československé.

(3) Pojištěním povinni a pojištěni jsou dále pro případ invalidity a stáří občané, vykonávající zákonitou presenční službu podle §§ 17 a 61 posl. odst. branného zákona ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb. z. a n., byli-li již dříve povinně pojištěni nebo vstoupí-li do poměru povinně pojištěného v šesti měsících po návratu z presenční služby (§ 253).

§ 3.

Pojištěním povinni a podle tohoto zákona pojištěni jsou zejména také domáčtí dělníci, t. j. osoby, které - nejsouce živnostníky - z povolání a nikoli pouze příležitostně vykonávají živnostenské práce na zakázku jednoho nebo několika zaměstnavatelů mimo dílnu zaměstnavatelovu a to i tenkráte, byla-li jim práce přidělena zprostředkovateli (skladovními mistry a pod.).

§ 4.

(1) Nařízením může býti pojistná povinnost pro případ nemoci rozšířena i na živnostníky, kteří se zaměstnávají domáckou prací, i když vedle práce pro jednoho nebo několik podnikatelů pracují také pro vlastní zákazníky.

(2) Při tom možno odchýliti se od předpisův o přihlašování a odhlašování pojištěncův, i způsobu placení pojistného a jeho rozvrhu.

Kdo je vyloučen z pojištění.

§ 5.

Z povinného pojištění nemocenského podle tohoto zákona jsou vyloučeni:

a) zaměstnanci státu a jiných nucených svazkův územních (zemí, zemských župních svazů, žup, okresův, obcí) nebo korporací, prohlášených jim za rovnocenné ministerstvem sociální péče v dohodě s příslušným odborným ministerstvem, jakož i jejich ústavův a podnikův - čítajíc v to i zaměstnance drah, sloužících veřejné dopravě kteří mají v případě nemoci nárok na služné aspoň po dobu jednoho roku anebo na dávky rovnocenné dávkám podle tohoto zákona,

b) osoby, na které se vztahuje zákon ze dne 11. července 1922, č. 242 Sb. z. a n. o pojištění u báňských bratrských pokladen,

c) zaměstnanci cizích zastupitelských úřadů v republice Československé zřízených, jakož i mezinárodních komisí, pokud jsou cizozemci.

§ 6.

Z povinného pojištění invalidního a starobního podle tohoto zákona jsou vyloučeni:

a) osoby uvedené v § 5 písm. b) a c) vůbec, dále osoby uvedené v § 5 písm. a), mají-li v případ invalidity a stáří nároky alespoň rovnocenné nárokům podle tohoto zákona. Za rovnocenné jest považovati nároky, týkají-li se aspoň invalidního, starobního, vdovského a sirotčího důchodu a je-li úhrnná jich hodnota, stanovená podle početních podkladův Ústřední sociální pojišťovny, rovna aspoň úhrnné hodnotě všech nároků podle tohoto zákona. Zdali tomu tak jest, rozhodne Ústřední sociální pojišťovna;

b) kdo dokonal nebo překročil šedesátý rok svého věku v době, kdy ustanovení tohoto zákona nabudou účinnosti, anebo kdo teprve po dokonaném šedesátém roce počne vykonávati práce nebo služby povinně pojištěné podle tohoto zákona, ačli převodem podle §§ 240-242 a příslušným započtením příspěvkové doby vstupní věk nebyl snížen pod šedesátý rok,

c) kandidáti advokacie a notářství, dále lékaři v přechodném nesamostatném zaměstnání, nařízením jest možno prohlásiti je za povinně pojištěné,

d) kdo požívá důchodu invalidního, starobního, vdovského nebo vdoveckého podle tohoto zákona, nevzdá-li se ho,

e) osoby podrobené pojištění podle právních předpisův o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců, čítajíc v to i osoby uvedené v § 2 odst. 1, č. 1 a 7 zákona ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n. a v § 9 č. 3 vládního nařízení ze dne 29. prosince 1921 č. 506 Sb. z. a n.

Kdy pojištění vzniká a kdy zaniká.

§ 7.

(1) Pojištění pro případ nemoci vzniká dnem, kdy pojištěnec počal vykonávati práce nebo služby povinně pojištěné.

(2) Rovněž pojištění invalidní a starobní vzniká tímto dnem, byl-li zaměstnanec kýmkoliv u pojišťovny včas (§ 17) přihlášen k pojištění. Nestalo-li se tak, vzniká toto pojištění teprve dnem, kdy přihláška došla pojišťovně nebo kdy byla doporučeně podána na poštu, období nejvýše jednoročního zaměstnání před tímto dnem je započítati jenom, když za ně bylo zaplaceno pojistné. K takovéto dodatečné přihlášce nebude přihlíženo nastal-li pojistný případ dříve, nežli byla podána.

(3) Pojištění zaniká, přestal-li pojištěnec vykonávati práce nebo služby povinně pojištěné, nebo nastala-li okolnost vylučující zaměstnance z pojištění (§§ 5 a 6), nebo nastal-li pojistný případ toho kterého druhu pojištění, pojištění nemocenské zaniká však v tomto případě jen tenkrát, nastala-li ztráta způsobilosti pracovní.

Oddíl druhý: O zaměstnavateli.

Kdo je zaměstnavatelem?

§ 8.

(1) Zaměstnavatelem podle tohoto zákona jest osoba, na jejíž vrub jsou vykonávány činnosti uvedené v §§ 2-4.

(2) Spolupodnikatelé i dílčí podnikatelé (akordanti) a zprostředkovatelé (skladovní mistři, faktoři a pod.) jsou spolu odpovědni ze splnění povinností, uložených zaměstnavateli podle tohoto zákona.

§9.

(1) Zaměstnavatel může nemocenské pojišťovně jmenovati osobu, která jest odpovědna ze včasného podání oznámení, uložených zaměstnavateli v tomto zákoně.

(2) Zaměstnavatel ručí však za jednání a opomenutí této osoby (§ 261).

Oddíl třetí: O mzdě, mzdových třídách a mzdových záznamech.

Mzda.

§ 10.

(1) Mzdou (pracovním výdělkem, služným) podle tohoto zákona jest veškeren příjem za smluvenou práci, pokud není nahodilý.

(2) Zejména patří ke mzdě veškeré druhy přídavků, odměn (renumerace, novoročné, úplata za práci přes čas a pod.), podíly na zisku, dále dávky osob třetích, pokud obvyklé poskytování jich má vliv na vyměření mzdy, jakož i všechny druhy naturálních požitků.

§ 11.

(1) Hodnotu naturálních požitků jest započítati do mzdy podle místních průměrných cen.

(2) Politický úřad druhé stolice, vyslechna důvěrníky pojištěncův i zaměstnavatelův, zejména zástupce odborových sdružení, stanoví vyhláškou do konce ledna každého roku hodnotu naturálních požitků se závaznou a konečnou platností pro obvod své působnosti.

Mzdové třídy.

§ 12.

(1) Pojištěnci zařadí se podle své denní mzdy takto do mzdových tříd:

(2) Je-li smluvena mzda týdenní, považuje se za denní mzdu šestý díl její, jsou-li však práce nebo služby vykonávány po sedm dní, považuje se za denní mzdu sedmý díl týdenní mzdy. Je-li smluvena mzda měsíční, považuje se za denní mzdu dvacátý pátý díl její, jsou-li však práce nebo služby vykonávány po celý měsíc, jest denní mzdou třicátý díl mzdy měsíční. Nebyl-li zaměstnanec po celé takové období plně zaměstnán, jest denní mzdou podíl mezi vydělanou mzdou v tomto období a počtem jeho pracovních dní.

(3) Smluví-li se mzda podle jiného měřítka (mzda kusová, úkolová, skupinová, dávky osob třetích), určí se mzdová třída podle částky, jež zaměstnanci přísluší pravděpodobně jako střední za týden nebo měsíc.

(4) Učně (volontéra, praktikanta), jenž nepožívá mzdy (§ 10), jest zařaditi do první mzdové třídy.

(5) Hodnota naturálních požitků (§ 11) může způsobiti zařadění jen o tři třídy (odst. 1) vyšší, nežli jaké odůvodňuje mzda na penězích.

(6) Pro pojištění invalidní a starobní shrnují se vždy v jednu třídu

třídy I-III. jako třída A,

třídy IV. a V. jako třída B,

třídy VI. a VII. jako třída C,

třídy VIII.-X. jako třída D.

(7) Mzdové třídy mohou býti měněny nařízením po návrhu Ústřední sociální pojišťovny.

§ 13.

(1) Změní-li se mzda pojištěncova u téhož zaměstnavatele, změní se zařadění do mzdové třídy teprve počátkem následujícího období příspěvkového, leč že by byla změněna, protože byl ukončen učňovský (volontérský, praktikantský) poměr. Nepřihlíží se však ke přechodným změnám, které pravděpodobně nebudou trvati déle čtyř týdnů.

(2) Obdrží-li pojištěnec nebo jeho pozůstalí v šesti měsících smluvený doplatek kusové (úkolové, skupinové) mzdy, zařadí pojišťovna pojištěnce dodatečně do příslušné třídy, vyměří doplatek pojistného a případně doplatí oprávněnému dávky.

Mzdové záznamy.

§ 14.

(1) Zaměstnavatelé jsou povinni vésti záznamy, kterých je třeba, aby byly vyšetřeny, požitky jednotlivých pojištěncův, a uschovávati je aspoň po dobu pěti let.

(2) Nařízením jest ustanoviti, jak mají býti záznamy vedeny a uschovávány.

§ 15.

(1) pojišťovací ústavy mohou svými oprávněnými zmocněnci dáti nahlížeti do mzdových záznamů, pomocných zápisův a dokladů zaměstnavatelových, které se vztahují k přihláškám a odhláškám zaměstnanců, jakož i do úředních povolení stavebních (plánů a pod.) u příslušných stavebních úřadů.

(2) Zmocněnci ti jsou povinni zachovávati mlčenlivost o všech obchodních a provozovacích poměrech, které jsou jim označeny za důvěrné.

§ 16.

(1) Nevyhoví-li zaměstnavatel zúmyslně nebo z hrubé nedbalosti povinnosti vésti a uschovávati mzdové záznamy, nebo plní-li ji jenom nedostatečně, takže mzda nemůže býti zjištěna, neb odepřel-li zaměstnavatel podložiti záznamy zmocněncům pojišťovacích ústavů, jest nemocenská pojišťovna oprávněna předepsati z úřední moci pojistné podle dat dřívějších příspěvkových období nebo na základě jiného vyšetření.

(2) Do takového předpisu může si zaměstnavatel stěžovati jen potud, pokud může prokázati, že předpis odporuje zákonu nebo spočívá na zřejmě nesprávných skutkových předpokladech nebo že řízení bylo podstatně vadné.