Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

že prachatický poštovní úřad porušuje listovní tajemství.

Na 14. září 1924 svolala místní skupina německé živnostenské strany v Prachaticích v dorozumění a se svolením prachatické okresní politické správy protestní schůzi proti hospodářskému a politickému zbavování práv německého živnostenského a obchodního stavu do hostince tak zvaného ťKandelsgasthausŤ v Prachaticích. Vyjednává s okresní politickou správou v Prachaticích, aby tuto schůzí povolila, konalo se v sobotu dne 13. září 1924 v 11 hodin dopoledne a po uděleném povolení župní tajemník pan Hanuš Sumerauer podal v 11 hodin 45 minut u prachatického poštovního úřadu telegramy, aby byly odeslány místním skupinám v Kunžvartu, Kvildě, Nových Hutích a Českých Žlebích, tohoto znění:

Dostavte se v hojném počtu dne 14. v 11 hodin dopoledne do hostince ťKandelsgasthausŤ v PrachaticíchŤ; přijal je službu konající poštovní úředník Vokon. Krátce po 1 hodině v poledne byl povolán župní tajemník Sumerauer k okresní politické správě, kde se ho rada zemské politické správy Pišl tázal po účelu odeslaných telegramů.

Poštovní úřady a jejich úřednici jsou, jak známo, povinni zachovávati listovní tajemství, které v tomto případě bylo asi porušeno úřadujícím poštovním úředníkem Vokonem, poněvadž jinak by přece sotva bylo bývalo možno, aby se prachatická okresní politická správa mohla dověděti o obsahu zmíněných telegramů, které byly odeslány místo jiných pozvání vzhledem ke krátké době.

Tážeme se tedy pana ministra:

1. Je-li ochoten tento případ vyšetřiti, zvláště když jde o porušení předpisů o zachovávání listovního tajemství úřadujícími poštovními úředníky?

2. Je-li dále pan ministr ochoten učiniti vhodná opatření, aby se příště neopakovaly více takovéto případy, které diskreditují vážnost státních úřadů?

V Praze dne 19. listopadu 1924.

Stenzl, Kaiser, Zierhut, Bobek, dr. Kafka, Mark, dr. Radda, Böhr, dr. Lodgman, dr. Keibl, Schubert, dr. Petersilka, dr. E. Feyerfeil, Heller, Böllmann, Kostka, dr. Lehnert, dr. Brunar, inž. Jung, Simm, Knirsch, Wenzel, Patzel, J. Fischer.

IX./4926 (překlad).

Interpelace

poslance Stenzla a druhů

ministrovi vnitra,

že státní policejní komisařství v Karlových Varech zakázalo rozdávati již schválené letáky.

Okresní vedení německé živnostenské strany v Karlových Varech konalo v pondělí dne 29. září 1924 v 8 hodin večer v lázeňském domě v Karlových Varech protestní schůzi proti hospodářské a politické nouzí německého obchodního a živnostenského stavu. Protestní schůze byla včas a podle předpisů ohlášena policejnímu komisařství v Karlových Varech, jež bylo také požádáno, aby dovolilo rozdávati leták, jenž byl zároveň předložen. Vládní rada Siegl, který předložený leták Ihned censuroval, zabavil větu Nynější politika, nepřátelská živnostem, tak, lak se ve státě provozuje; podkopává soustavně naše existence, rdousí moderní vývoj našich stavů a zabíjí tím náš rodinný životŤ, s poukazem na § 56 obč. zák., dále větu ťK boji proti hospodářskému potlačování, proti ničícím daňovým břemenům, proti vzmáhajícímu se připravováni našich stavů o práva v živnostenských sociálních otázkáchŤ a s poukazem na § 300 obč. zák. a konečně větu ťSměřuje proti nezákonitému a neodůvodněnému udělení dispense od podání průkazu způsobilosti, že se majetník továrny na obuv Baťa ve Zlíně řádně vyučil obuvnickému řemeslu, čímž jest znovu ohroženo tisíce existencí obuvníkůŤ, s poukazem na § 14 zákona na ochranu republiky, ač tento leták, v němž jsou obsažena vpředu uvedená místa, byl censurován před odevzdáním do tisku okresní politickou správou v Moravské Třebové. Přes to nebylo povoleno rozdávati letáky, kdyby však přes to byly rozdávány, hrozil zákazem protestní schůze a konečně také naznačil, že by parta Václava Gareise, který jako okresní důvěrník provedl všechny přípravy ke schůzi, očekávalo trestní stíhání, při čemž mu naznačil, že by ho čekal trest asi 18 měsíců.

Tážeme se tedy pana ministra:

1. Na základě jakého nařízení přísluší panu vládnímu radovi Sieglovi u karlovarského policejního komisařství právo, aby leták, který již před odevzdáním do tuku byl úředně censurován, ještě jednou censuroval a při tam prohlásil určité jeho části za zabaveny?

2. Jest pan ministr ochoten vyšetřiti tento případ a státní policejní komisařství v Karlových Varech náležitě poučiti?

V Praze dne 19. listopadu 1924.

Stenzl, Kaiser, Bobek, Zierhut, dr. Radda, Böhr, Böllmann, dr. Lodgman, Mark, dr. Keibl, Schubert, Heller, inž. Jung, Simm, Wenzel, Patzel, Knirsch, dr. Petersilka, dr. Brunar, dr. E. Feyerfeil, dr. Lehnert.

X./4926 (překlad).

Interpelace

poslanců Schweichharta, Schäfera, Schillera a druhů

ministrovi sociální péče,

že úředními opatřeními bylo omezeno právo svobodného stěhování sklářských dělníků.

K nejdůležitějším vývozním průmyslům československé republiky patří průmysl sklářský.

mezi tím jako zvláštní skupina průmysl dutého skla v oblasti Boru u České Lípy a Kamenického Šenova, jehož zušlechtěné výrobky až do 95% byly odedávna prodávány v cizině. Jeden ministr obchodu nazval sklářský průmysl nikoliv neprávem ťzlatemŤ republiky, poněvadž nikoliv nepodstatně přispívá k tomu, aby se obchodní rozvaha vytvářela aktivně.

Kdyby se však někdo domníval, že vláda nějak zvláště podporuje tento průmysl tak drahocenný pro sát, aby jej udržela vždy schopným soutěže v závodění s cizozemskými sklářskými průmysly, klamal by se. Domácí sklářský průmysl si stěžuje na příliš vysoké výrobní náklady pro veliké daně a výdaje za dovoz, čímž se suroviny citelně zdražují. Proto podnikatelé usiluji stlačovati mzdy dělníků, aby na jejich útraty mohli prodávati výrobky pokud možno lacino. Dokonce nyní, kdy stoupající drahota citelně omezuje živobytí, zdráhají se organisovaní sklářští průmyslníci ve shodě s jinými podnikatelskými organisacemi povoliti úplně ospravedlněné zvýšení mezd. Jejich zásadní stanovisko jest, že tíži drahoty má nésti pouze dělnictvo bez ohledu na to, zda tím nesmírně stoupne bída proletářských rodin či nikoliv. Dělník nemá podle vůle katanů ani lidsky žiti, ani býti stejně oprávněným členem ve výrobě naopak má býti nástrojem kapitalistů, jenž nemá vlastní vůle.

Zcela zřetelně se vidí tento úmysl ve stávce sklářských dělníků, vedené po několik týdnů v oblasti Boru a Kamenického Šenova za zvýšení mezd. Ostré zamítnutí bohužel velice odůvodněného zvýšení mezd jest v tomto případě průlomem zákonně ustanovené osmihodinové doby pracovní, poněvadž dělnicí mají býti donuceni pracovati déle, aby mohli uhájiti živobytí. Poněvadž se o dodržování osmihodinové doby pracovní v jejich domácí práci naprosto nestarají úřední činitelé, kteří sklářským průmyslníkům bez nezbytné potřeby poskytuji četnictvo k osobní ochraně, hrozí nebezpečí, že vinou tvrdošíjných průmyslníků bude ztracena vymoženost upravené pracovní doby v borském a kamenickošenovském sklářském průmyslu.

Poněvadž právě horský a kamenickošenovský sklářský průmysl závisí více než kterýkoliv jiný průmysl na zdatnosti dělnictva, nepřispěje jejich ochuzení - podle vůle podnikatelů - ke zvýšení jejich výkonnosti. Mimo to podnikatelé pro veliké rozšíření domácí práce v tomto průmyslu jsou často jen obchodními pro-středníky, jejichž risiko jest malé, poněvadž umějí všechna břemena vznikající z kolísání konjunktury přesunouti na dělníky. Zvýšená ochrana dělníků byla by zde zcela zvláště na místě. Avšak děje se právě opak. Na př. daně ukládané dělníkům nejsou nepatrné. Přímo osudně však působí úřední ztěžování vystěhovalectví sklářských dělníků do ciziny, které se rovná zákazu. Okresní politické správy dostaly z Prahy pokyn, aby odpíraly vydávati cestovní pasy sklářským dělníkům, kteří se přece chtějí vystěhovati jen pro špatné mzdy, nezaměstnanost atd. Konečným výsledkem tohoto opatřeni jest; že sklářští dělníci jsou vydáni úplně na pospas libovůli podnikatelů. Toto opatření úřadů jistě podporuje neochotu sklářských průmyslníků ke zvýšení mezd, jelikož se hladovějícím sklářským dělníkům s pomoci úřadů znemožňuje odchod do ciziny.

Od té doby, co existuje průmysl dutého skla v území Boru a Kamenického Šenova, byl vybudován na volné soutěži, v niž úspěšně obstál. Za rakouského panství nikomu nenapadlo, aby omezoval svobodné stěhování sklářských dělníků. Podle rakouského zákona ze dne 21. prosince 1867, č. 142 ř. z. byla svoboda vystěhovalectví omezena jen brannou povinností. Naproti tomu československý zákon ze dne 15. dubna 1922, č. 71 Sb. z. a n. o vystěhovalectví a prováděcí nařízení ze dne 8. června 1922, č. 170 Sb. z. a n. obsahují mnoho nikdy nebývalých omezení stěhovací svobody. Pro stávku ve zmíněné oblastí sklářského průmyslu byla by mohla sta sklářských dělníků nalézti v cizině výnosnější zaměstnání, avšak vystěhovalectví ve zdejší oblastí bídy bylo předem zmařena všeobecným zákazem vydávati sklářským dělníkům cestovní pasy.

Omezení nebo zákaz vystěhovalectví sklářských dělníků má prý býti prostředkem, aby se domácí sklářský průmysl nezavlekl do ciziny. Poněvadž se nezabraňuje stěhování podniků nebo zřizování obchodních odboček v Cizině, ač se to rovná zavlečení průmyslu a poněvadž nynější odborné školy jsou přístupné pro cizince, kteří zkušeností našeho průmyslu užívají pro sebe, jest úřední zákaz vydávání pasů sklářským dělníkům naprosto jednostranným protisociálním opatřením. Dokud vláda nemá ani vůle, ani schopnosti, aby oněm činitelům, kteří především vyrábějí ťzlatoŤ republiky - sklářským dělníkům - poskytla zajištěnou existencí a aby je chránila před nelidským vykořisťováním, znamená zákaz vydávání pasů sklářským dělníkům vydati je na pospas krátkozrakým, ziskuchtivým podnikatelům.

Přihlížejíce k těmto okolnostem, táží se podepsaní pana ministra sociální péče:

1. Ví o vylíčených, dělníkům nepřátelských opatřeních a

2. ví-li, co zamýšlí učiniti, aby v zájmu sklářských dělníků úplně obnovil jejich stěhovací svobodu?

V Praze dne 11. listopadu 1924.

Schweichhart, Schäfer, Schiller, dr. Czech, Heeger, Jokl, Kaufmann, Roscher, Hoffmann, Dietl, Taub, Hackenberg, Pohl, Leibl, Blatny, Hausmann, R. Fischer, Häusler, Grünzner, Uhl, Pohne, dr. Holitscher.

XI./4926 (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Raddy a druhů

ministrovi spravedlnosti a ministrovi vnitra

o zabavovací praksi proti časopisu ťMährischer GrenzboteŤ v Jihlavě.

V článku, jenž se v časopisu ťMährischer GrenzboteŤ ze dne 2. října 1924 zabývá městskou hudební školou, založenou vládním komisařem Výborným, zabavila státní policie tuto větu:

ťSamo se rozumí, že Němci musejí velice zdvořile odmítnouti tento ryze český ústav a nemohou užiti pozvání, aby do této školy docházeli.Ť

V tomtéž čísle byla úplně zabavena tato zpráva v listárně:

ťNěkolika členům německého divadelního spolku:

Děkujeme Vám, že schvalujete naše - mínění o návštěvě českého baru členy našeho německého divadelního souboru. Souhlasíme s Vámi také úplně, že je k tomu svádí příklad některých členů Vašeho spolku. Pokud jde o prodej domu předsedova českému legionářskému podniku, nikterak jsme se nezahalili v mlčení. Nemůžeme zaujímati stanoviska ke každému jednotlivému případu a proto jsme znovu začali uveřejňovati ťZměny držebnostiŤ; jest pak věci užší veřejnosti nebo jednotlivých spolků, aby z takového činu vyvodily důsledky.Ť

Konečně byla v čísle ze dne 5. října 1924 zabavena tato zpráva:

ťPronásledování časopisu ťMährischer GrenzboteŤ.

V poslední době naskytlo se našim čtenářům dosti příkladů, jak se proti nám jedná. Nevinné zprávy, v nichž nelze ničeho nalézti, byly ve čtvrtek zabaveny. Jsou ovšem jen záminkou; co má býti potlačeno, jest bojovný duch našeho časopisu, jenž zvláště zdejším Čechům jest solí v očích. Avšak ne nadarmo praví přísloví: ťMnoho nepřátel, mnoho cti.Ť Jest na našem německém obyvatelstvu, aby stále vzrůstajícím počtem odběratelů nám ukázalo, že má porozumění pro toto pronásledování, tím spíše, že se nám stálými konfiskacemi způsobuje nemalá škoda. K poslednímu zabavení chceme poznamenati toliko, že policie vnikla až do tiskárny.Ť

Musíme se diviti, že jihlavský krajský soud mohl v obsahu těchto zpráv shledati trestný čin, zvláště když tyto zprávy, srovnáme-li je se zřejmým hlásáním bojkotu proti všemu německému v českých časopisech a v českých letácích, dlužno označiti přímo za nevinné.

Nelze se ubrániti dojmu, že všem censurním úřadem záleží na tom, aby zabavováním skorem každého čísla časopisu ťMährischer GrenzboteŤ poškodily je tak, aby musil přestati vycházeti. Zdá se tedy, že jde o vědomé šovinistické potlačování tohoto německého časopisu, což úplně odpovídá násilné soustavě, panující v Jihlavě.

Podepsaní se tedy táží pánů ministrů:

1. Víte o této konfiskační praksi?

2. Jste s to, abyste takovou censurní praksi ospravedlnili?

3. Jste ochotni pečovati, aby existence německých časopisů nebyla ohrožována takovou neodůvodněnou konfiskační praksi?

4. Jste ochotni zaručiti svobodu tisku i německým časopisům?

V Praze dne 11. listopadu 1924.

Dr. Radda, dr. Lodgman, inž. Kallina, dr. E. Feyerfeil, dr. Brunar, Pittinger, dr. Korláth, dr. Lelley, Palkovich, Szentiványi, dr. Jabloniczky, J. Mayer, Heller, dr. Lehnert, Kraus, dr. Schollich, Matzner, dr. Keibl, Windirsch, Zierhut, J. Fischer, Kaiser, Böllmann, Füssy, dr. Körmendy-Ékes.

XII./4926 (překlad).

Interpelace

poslanců Aloise Stenzla, dra Raddy a druhů

ministrovi spravedlnosti

o zabavení časopisu ťMährischer GrenzboteŤ.

V čísle 135 časopisu ťMährischer GrenzboteŤ ze dne 16. listopadu 1924 propadla červené tužce jihlavského censora z níže uvedeného otevřeného dopisu místní skupiny německé živnostenské strany v Jihlavě proložená místa:

ťOtevřený dopis.

Zákona svévole.

Místní skupina německé živnostenské strany v Jihlavě jest nucena obrátiti se k nejširší veřejnosti ve věci, která má živelný význam zvláště pro hostinské a výčepní živnosti v Jihlavě, poněvadž se živnostenský úřad I. stolice pod diktátem vládního komisaře, vnuceného městu, dopouští jednání a vydává rozhodnutí proti této živnosti, která mají zřejmě ráz nejkřiklavějšího porušení zákona a jsou školským příkladem nejbezohlednějšího despotismu.

Během činnosti vládního komisaře trvající nyní již rok, komisaře, který se již nesmírně znelíbil i vrstvám sobě přátelským, uprázdnily se v Jihlavě jednak smrtí, jednak změnou domovní držby různé koncese v hostinské a výčepnické živnosti.

Nuže, vedoucí úřad zaslal rozhodujícím podřízeným úřadům směrnice vyplývající z příslušného zákona, že hostinské koncese jest udělovati vždy jen na 500 obyvatelů, koncese opravňující k výčepu kořalek jen na 5000 obyvatelů a zároveň bylo nařízeno, aby tyto směrnice byly co nejpřísněji zachovávány.

V Jihlavě, jak se zadá, neplatí pro povolaný úřad povinnost, aby co nejpřísněji plnil nařízeni a opatření a výnosy nadřízeného úřadu.

Svědči o tom koncese udělené za vlády vládního komisaře, opatřeni proti hostinské a výčepnické živnosti, která téměř všechna působí dojmem, jako by se chtělo tento stav, tyto hlavní poplatníky všemi možnými prostředky zničiti.

Přes energické a plné oprávněné protesty a námitky společenstva hostinských a jiných povolaných sborů uděluji se koncese pro místností, při nichž i nejnezkušenější laik zřejmě pozná, že se při tom s přímo úžasnou smělostí nedbá prostých předpisů. Mezi dvěma již zřízenými hostinci, vzdálenými od sebe jen přes 4 domy, byla udělena třetí koncese. Za způsobilé pro vykonávání hostinské živnosti byly uznány místnosti, které se nehodí ani pro obchod se zeleninou. Předpisy živnostenského řádu o učednické a pomocnické době platí jen pro ty, jež se chce bezohledně připraviti o existenci a o možnost výdělku. Neboť jen tak jest přece možno, že se udělí koncese učedníkovi, který se má ještě rok učiti. Jest to neuvěřitelné, avšak pravdivé a velmi smutné.

Pokud jde o předpisy o policejní hodině, zavedl vládní komisař a příslušné úřady zvláštní soustavu, která solidnímu podniku znemožňuje bojovati těžký boj, který mu ukládají časové poměry. Sebe oprávněnější prodloužení policejní hodiny se zdá vyloučeno - naopak. Běda ubohé oběti, která má otevřeno jen o 5 minut déle. Tu se ukládají tresty, nad nimiž i holohlavému vstávají vlasy na hlavě. Avšak bary, počtem 2, těší se největší blahovůli a nejlepší ochraně, neboť jim se dostává všech výhod, jichž jen mohou použíti.

Není to prázdný klam - jest to nejsmutnější pravda, že se vládní komisař a jeho činitelé stalí hrobaři solidní hostinské a výčepní živnosti.

Vyzýváme tedy všechny poslance, příznivé naší straně, aby se vším důrazem a zákonitými prostředky učinili přítrž tomuto neslýchanému despotismu projevujícímu se touto ničivou svévolí, a zjednali pronikavou nápravu.

Místní skupina německé živnostenské strany v Jihlavě.Ť

Tento způsob konfiskační prakse se příčí tak často vychvalované svobodě v této republice. Jest hanbou pro vůdce tohoto státu, kteří bud nemají vůle zabrániti v tom svým podřízeným orgánům anebo nemají potřebné autority, aby zjednali důrazu svým nařízením.

Podepsaní se tedy táží pana ministra:

1. Jest ochoten postarati se, aby právo svobodného projevu mínění nebylo omezováno?

2. Je-li ochoten zastaviti konečně toto rdoušení tisku, nedůstojné demokratické republiky?

V Praze dne 18. listopadu 1924.

Stenzl, dr. Radda, dr. Spina, dr. Medinger, dr. Lodgman, dr. Schollich, dr. Hanreich, dr. E. Feyerfeil, Kostka, Sauer, Knirsch, dr. W. Feierfeil, dr. Petersilka, Kaiser, J. Fischer, Böllmann, dr. Luschka, J. Mayer, Heller, Windirsch, dr. Kafka, Schubert.

XIII./4926 (překlad).

Interpelace

poslance Josefa Mayera a druhů

ministrovi spravedlnosti

o zabavení časopisu ťDeutscher LandrufŤ v Chebu.

Přehmatů, jichž se dopouští chebské státní zastupitelství, pokud jde o zabavování časopisů nelze prostě vypsati člověk se nesmí již divili, pochybuje-li sne o příčetnosti službu konajících úředníků. Před několika dny upozornili podepsaní pana ministra spravedlnosti, že státní zastupitelství v Chebu zabavilo báseň švýcarského básníka Konrada Ferdinanda Meyera, která líčí poslední dny Huttenovy. ťDeutscher LandrufŤ mohl prokázati, že tato báseň byla otisknuta z tisku 4017/IX poslanecké sněmovny Československého Národního shromáždění z r. 1923 na stránce 22. V článku, v němž ťDeutscher LandrufŤ to prokazuje, nazývá toto zabavení přímo přehmatem tohoto úřadu a poukazuje na to, že takováto zabaveni musí vtisknouti ráz směšnosti československým úřadům. A musíme to nazvati drzostí, jestliže se chebské státní zastupitelství odváží tato až příliš pravdivá slova znovu zabaviti.

Podepsaní se táží pana ministra:

1. je-li ochoten vyložiti chebskému státnímu zastupitelství, že zabavení básně, která jest vytištěna v protokole poslanecké sněmovny, jest zřejmým přehmatem tohoto úřadu?

2. Je-li dále ochoten upozorniti chebské státní zastupitelství, že toto zabavení skutečně vtiskuje ráz směšnosti československým úřadům? a

3. pohnati provinilé úředníky k odpovědnosti a postarati se, aby se časopisu ťDeutscher LandrufŤ dostalo plné náhrady za škodu způsobenou svévolí těchto úředníků?

V Praze dne 12. listopadu 1924.

J. Mayer, dr. Luschka, dr. Petersilka, Böhr, dr. Hanreich, Böllmann, Kaiser, dr. Radda, Matzner, dr. Lodgman, Zierhut, Windirsch, dr. Spina, Heller, inž. Jung, Knirsch, Wenzel, Patzel, Simm, Scharnagl, dr. W. Feierfeil.

XIV./4926 (překlad).

Interpelace

poslance dra Brunara a druhů

ministrovi veřejných prací

o nešvarech v soustavné elektrisaci Moravy a Slezska.

Korupční aféry, odhalené u českých elektrisačních svazů zavdávají podepsaným podnět, aby poukázali také na nezdravé poměry u moravskoslezských elektrisačních akciových společností. Tyto podniky, podporované státem a zeměmi a mající ráz monopolu, jsou: západomoravská, středomoravská, severomoravská a moravsko-slezská elektrisační akc. společnost. Ony samy mají právo obecné prospěšnosti podle zákona o soustavné elektrisaci ze dne 22. července 1919; č. 438 Sb. z. a n., kdežto toto právo bylo odepřeno všem jiným, mezi nimi i Svazu německých družstev a elektráren pro elektrisaci Moravy a Slezska se sídlem v Krnově, s odůvodněním, že Morava a Slezsko byly již beze zbytku rozděleny mezi tyto akciové společnosti, takže nelze již žádné jiné propůjčiti tak zvané právo obecné prospěšnosti.

Hospodaření těchto společností, které úhrnem spravují daleko přes 100 milionů Kč veřejných peněz státu, zemí a obcí, vymyká se úplně tomu, aby veřejnost do něho mohla nahlédnouti. Německých zástupců jest ve správní radě každé z těchto akciových společností velice málo, v dozorčí radě a v ředitelské radě vůbec nejsou, takže se tam hospodaří skorem bez kontroly. Všeobecně se ví o nich jen to, že tyto společnosti, z nichž jako příklad uvedeme jen severomoravskou (Newag) a moravsko-slezskou (MSE), přes velké podpory z veřejných peněz po léta pracují se schodkem a nemohly ani skromně zúročiti investované peníze, ba dokonce podle doslechu musejí pomýšleti na značné odepsání akciové jistiny. To dokazuje velíce zřejmě, že se v těchto podnicích mrhá daněmi. Avšak místo aby se provedlo přísné vyšetřování a aby se jeho výsledek bez výhrad oznámil znepokojené veřejnosti, pokouší se vláda tyto přímo obecně škodlivé podniky zachrániti před zhroucením tak, že nutí německé chce severomoravské a slezské, aby se jedna po druhé připojovaly k oficielní E. A. S. a to zpravidla tímto způsobem: když nějaká elektrárna pro zvýšenou potřebu musí býti rozšířena, odpírá živnostenský úřad své svolení k tomu s odůvodněním, že by bylo hospodárnější připojení k Newag nebo k M S E. Když se však dokáže, že tomu tak ve skutečnosti není, poněvadž na př. krnovská elektrárna chce užívati zbylé páry a horké vody z kotle pro lidové lázně a pro topení na dálku, čímž by se výrobní náklady elektrického proudu tak snížily, že by každá konkurence byla nemožná, pak úřad prosté toho nevyřizuje, opírá tedy přímo právo, jen aby donutil elektrárnu, aby se proti svému zájmu připojila k E. A. S. Takový případ denegationis iuris se stal na př. u krnovské elektrárny, která počátkem ledna 1923 žádala o svolení živnostenského úřadu, aby mohla zříditi parní turbinu, o čemž jednala komise dne 14. března 1923, a dosud nebylo možno dosáhnouti ani vyřízení první stolice.

Ostatně se porušuje právní řád také tím, že k místním komisím, při nichž jde o jakoukoliv změnu nynějších elektráren, přibírá živnostenský hřad zástupce tak zvaných obecně prospěšných akciových společností, ač nejsou sousedy a ani podle živnostenského řádu ani podle zákona o elektrisaci nemají při tom nic na práci. Dále nesmějí politické úřady v takových případech vydávati rozhodnutí, dokud si nevyžádaly posudku ministerstva veřejných prací. Tím se instanční pořad stává pouhou fraškou.

Takovými nezákonitými prostředky se dosud zdržovala výstavba skorem všech elektráren na severní Moravě a ve Slezsku a skutečně se tímto způsobem podařilo jíž Opavu, Šternberk a Šumperk donutiti, aby se připojily k Newag nebo k M S E, kdežto na Krnov; Nový Jičín, Moravskou Třebovou, Mikulovice a jiná místa se podobným způsobem činí nátlak. Právě tak bylo obcím, ležícím u hranic státu, znemožněno odebírati proud ze sousedního Pruska za výhodných podmínek a to tím, že státní úřady i pro to vytvořily nezákonité právo monopolu E. A. S.,aby jim na útraty obyvatelstva dohodly zcela nenáležitý zisk za prostřednictví. Tak na př. byly by mohly obce frývaldovského, jindřichovského a osoblažského okresu dostati proud z elektrárny v Opolí za 50 h za jednu kilowatthodinu, kdežto Newag se pokusila odebírati tentýž proud za stejnou cenu odtamtud ve velkém a prodávati jej pak za cenu 8minásobnou. Všude vystupují tyto tak zvané obecně prospěšné podniky jako prostředníci a pokoušejí se vymačkati z obyvatelstva ve svůj prospěch, kolík jen možno. Svojí akciovou jistinu zcela ne po kupecku vrazily většinou do nevýnosných přespolních vedeni, která byla stavěna rozhodně draze a bez ohledu na potřebu.

Podezření, že taková mrtvá vedení byla stavěna jen proto, aby se jistým firmám opatřilo zaměstnaní a výdělek, nelze rozhodně, jen tak lehce odmítnouti. Často visí na kilometrových vedeních jen několik máslo lamp, jako na př. na dálkovém vedení Opava-Krnov, od něhož nikdo neodebírá proudu, ač jest vystavěno jíž skorem 1¹/₂ roku a poznenáhla se začíná rozpadávati. Aby byly jako odběratel získány aspoň železniční dílny v Krnově a tím krnovské městské elektrárně odebrán velký spotřebitel, zamýšlí MSE vystavěti ještě druhé vedení 2 Opavy do Krnova, poněvadž olomoucké ředitelství státních drah právem žádá, aby byla zaručena nějaká jistota provozu při poruchách na jednom vedení. Pří tom nelze pochopiti, proč se tato jistota provozu neopatří uzavřením vzájemné smlouvy s místní elektrárnou, schopnou dostatečné výkonnosti. Takový návrh učinil dne 25. června 1923 ministerstvu veřejných prací Svaz německých družstev a elektráren pro elektrisaci Moravy a Slezska obšírným pamětním spisem, když se dne 12. května 1923 ústně vyjednávalo u moravského zemského výboru v Brně se všemi činiteli, majícími zájem na soustavné elektrisaci Moravy a Slezska. Do dneška nebyl tento dobře odůvodněný návrh na svornou spolupráci účelného svazu s E. A. S. uznán za hodna odpovědi, ač mezitím ministerstvo veřejných prací několikráte na pobídky slibovalo, že se v ústním jednání bude pokračovati. Zřejmě si E. A. S. nepřejí takového smírného vyrovnání odlišných mínění stran elektrisace Moravy a Slezska. Naopak doufají, že s pomoci státní mocí a zemských úřadů i proti vůli obyvatelstva uplatní své právo monopolu, které si přivlastnily, aby tak znovu uvedly své peněžní poměry do pořádku. Rozhodně jest významné, že předsedové Newag a MSE jsou zároveň předsedy a elektrisačními zpravodaji zemských výborů na Moravě a ve Slezsku. Tím se vysvětluje, že tyto samosprávné zemské úřady, jež jsou představenými obcí, často nehájí zájmů obcí, nýbrž naopak elektrisačních společností, což je stav, jenž by v právním státě měl býti považován za nemožný. Takto byly již četné obce přes svůj špatný finanční stav donuceny k upisování obligací a režijních příspěvků pro tak zvané elektrisační akciové společnosti, ačkoliv by mohly jinak dostati lacinější proud, a s druhé stromy se obcím odnímá možnost, vybudovati své vlastní elektrárny tak, aby podle § 22 obecního finančního zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 329 Sb. z. a n., mohly poskytovati přebytky k úhradě všeobecných řádných obecních výdajů.

Proti tomuto zřejmě nezákonitému nadržování E. A. S. v neprospěch obcí a odběratelů proudu zaujal několikráte stanovisko bohužel bez výsledku, nejen Svaz německých družstev a elektráren pro elektrisaci Moravy a Slezska také ochranné svazy českých elektrisačních družstev na Moravě jíž častěji veřejně káraly činnost E. A. S., jež jest vším jiným, jen ne obecně prospěšnou, a žádaly, aby všechny snahy o elektrisaci byly provedeny na družstevním podkladě. Jen takto mohlo by býti probuzeno porozumění pro soustavnou elektrisaci v nejširších vrstvách a mohla by býti obnovena důvěra potřebná k vytvoření dobré věci. Kdyby svobodně zvolení zástupci obyvatelstva spolupracovali jako čestní úředníci v obcích a v elektrisačních družstvech o díle elektrisace, byly by mimo to podstatně sníženy přespříliš vysoké režijní výdaje, které nyní v E. A. S. pro nepoměrně veliký úřednický aparát pohlcují příliš mnoho z příjmů. Také by tím musila býti zvýšena hospodárnost v celkovém hospodaření. Jen je-li před zřízením dálkové sítě zajištěn přiměřený odběr proudu stykem se zájemníky, může podnik býti výnosný. K tomuto styku se však úředníci E. A. S. hodí nejhůře, jak učí zkušenost, k tomu patří naopak důvěrníci samého obyvatelstva. Proto jest neodpovědné, že vláda dosud neužila dobrých služeb, jež jí nabídl německý svaz. Nedůvěra německého obyvatelstva na Moravě a ve Slezsku zvlášť byla nyní znovu zesílena odhalením korupčních afér v dechách, tím spíše, že také u Newag a MSE zakázky, které často jdou do milionů, dosud nikdy nebyly zadávány veřejně, dále poněvadž také zde úředníci zemských výborů a ministerstva veřejných prací, rozhodující ve věcech elektrisačních, zasedají ve správní radě těchto společností, ba dokonce elektrisační referent moravského zemského výboru jest nejen předsedou správních rad několika E. A. S., nýbrž jest prý také právním rádcem jedné z největších dodavatelských firem.

Proto se tímto táží podepsaní pana ministra veřejných prací:

1. Znáte vylíčené poměry v soustavné elektrisaci Moravy a Slezska, jak za ně odpovíte a co zamýšlíte učiniti, abyste těmto zlořádům učinil přítrž?

2. Jak můžete vysvětliti a ospravedlniti špatné hospodářství v elektrisačních akciových společnostech, pracujících většinou s veřejnými penězi?

3. Jak se zadávají práce a dodávky u těchto E. A. S., komu a za jaké ceny?

4. Jak zamýšlíte učiniti přítrž dalšímu mrhání daněmi E. A. S. na Moravě a ve Slezsku, nebo provésti jejich sanaci neb likvidaci?

5. Víte o kumulaci funkce předsedy a elektrisačního referenta zemského výboru s funkcí předsedy správní rady E. A. S. a mimo to s funkcí právního zástupce velkých dodavatelských firem a schvalujete toto hromadění?

6. Chcete naříditi, aby úředníci zemských výborů a ministerstva veřejných prací, kteří jsou členy správních rad E. A. S., ihned se vzdali těchto míst ve správních radách jako neslučitelných se svým úřadem?

7. Jste ochoten konečně vyříditi ještě nevyřízená jednání živnostenských úřadů o rozšíření nynějších elektráren (na př. v Krnově a v Mikulovicích ve Slezsku) podle zákonných ustanovení a naříditi nižším úřadům, aby příště vyřizovaly podobné žádosti přesně podle zákona a bez vlivu E. A. S. nebo vyšších úřadů?

8. Jak pohlížíte na provedení veškerých elektrisačních snah na Moravě a ve Slezsku na podkladě družstevním?

9. Bude-li dáte trvati E. A. S., chcete působiti, aby byl Němcům vyhrazen ve správní, dozorčí a ředitelské radě vliv, srovnávající se s jejich počtem a poplatností?

10. Jste ochoten zaříditi, aby co nejdříve byla znovu zahájena vyjednávání Newag a MSE se Svazem německých družstev a elektráren pro elektrisaci Moravy a Slezska, a ukončiti je tak, aby souhlasila se spravedlivými požadavky Svazu?

V Praze dne 6. listopadu 1929.

Dr. Brunar, J. Mayer, Zierhut, dr. Radda, dr. Lelley, Bobek, dr. Schollich, Windirsch, dr. Jabloniczky, Heller, Szentiványi, Matzner, Böllmann, Palkovich, dr. Keibl, inž. Kallina, dr. Korláth, dr. Lodgman, dr. Körmendy-Ékes, Kraus, dr. Lehnert, dr. E. Feyerfeil, Füssy.

XV./4926 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Kafky, Kostky a druhů

ministrovi vnitra

o policejním zákazu zpívati píseň ťWir hatten gebauet ein stattliches Haus!Ť

V pátek dne 7. listopadu 1924 se konala každoroční zahajovací slavnostní pitka německých studentů v Praze. Při této slavnostní pitce měla se také mezi jiným zpívati píseň ťWir hatten gebauet ein stattliches HausŤ, jež zní takto: ťMy zřídili sobě kdys nádherný dům, v něm v slotě, bouřích, zlobě Bůh vzmach dal našim snům. - My žili tak míle, tak prostí všech pout, že děsil potměšilé náš příliš věrný kout. - A slídili stranou, kde zrada a klam, a proklínali hanou, co vyklíčilo nám. Co Bůh do nás vložil, tím pohrdal svět, ba podezření množil i v dobrých svorný vzlet. - Mu zločinů láli, blud velký to byl, byt formu rozlámal i přec lásky nezlomil. - Tvar zvenčí se zřítil a přišel v zmar, však uvnitř každý cítil dým planých pouze par. - Ta páska je v půli: čerň, nach, zlatá žluť, co v boží bylo vůli sám Bůh jen ví a suď. - Když dům se i zřítí proč tesknil by druh? Duch nepřestal v nás žíti a naším hradem Bůh.Ť

Tato píseň byla zařaděna do tištěného zpěvníčku a policejní ředitelství v Praze ji vzalo bez výtky na vědomí. Přímo před zahájením slavnostní pitky oznámil vládní komisař předsedovi pitky, že se zmíněná píseň zpívati nesmí.

Jde o píseň, která vznikla při rozpuštění německých buršáckých spolků v r. 1819. Podle příčiny svého vzniku a podle svého obsahu má ráz písně bojující proti reakci. Během staletí od doby svého vzniku byla na ni vždy také v tomto smyslu pohlíženo a byla tak chápána.

Nenadálý zákaz písně jest neslýchaným a nepochopitelným činem svévole, který se důstojně řadí k proslavené konfiskační praksi československých censurních úřadů. ťDemokratick፠republika zakazuje píseň bojující proti reakci, která ve starém Rakousku úředně zakázána nebyla. Uvážíme-li nad to, že jde o píseň z r. 1819, jeví se zákaz písně nejen jako reakční čin, nýbrž také jako známka nejkřiklavější nevzdělanosti, jíž úřady nemohou dosáhnouti nic jiného, než že se činí směšnými.

Zdá se však, že pražské policejní ředitelství neučinilo tohoto nesmyslného opatření z vlastního podnětu. Spíše jest oprávněné podezření, že pokyn přišel shora.

Podepsaní se tedy táží pana ministra vnitra:

1. Ví pan ministr vnitra, že bylo zakázán zpívati píseň ťWir hatten gebauet ein stattliches HausŤ?

2. Ví pan ministr vnitra, kdo má vinu na tomto famosním pokynu a jest ochoten vinníka jmenovati?

3. Proč byla píseň zakázána?

4. Jest pan ministr vnitra ochoten pohnati ihned k odpovědnosti vinníky a vydati náležité pokyny, aby se takováto a podobná směšná opatření neopakovala?

5. Souhlasí pan ministr s tím, že policejní svévole a reakce nebo Metternichovská soustava náleží k právům v Československu chráněným?

V Praze dne 17. listopadu 1924.

Dr. Kafka, Kostka, J. Mayer, Budil, dr. Hanreich, Kaiser, Böllmann, Schubert, Stenzl, dr. Petersilka, Bobek, dr. W. Feierfeil, Mark, Scharnagl, dr. Spina, Pittinger, Knirsch, Patzel, Wenzel, Simm, inž. Jung, Böhr, Křepek, Windirsch, Heller.